Na Slovensku bylo v předvolební kampani použito digitálně zmanipulované video (deepfake), které mělo přimět lidi, aby dali hlas někomu jinému. Poláci v Nizozemsku zorganizovali vraždu novináře, jenž informoval o obchodu s drogami. Maďarské velvyslanectví ve Washingtonu zaplatilo lobbistovi, v minulosti zapojenému do kampaně Donalda Trumpa, aby na Twitteru zveřejňoval konspirace. Na Maltě zase smrtící rvačka vedla k vyšetřování, které odhalilo dosud neznámou organizovanou zločineckou skupinu z Rumunska. A bulharští finanční konzultanti jsou součástí regionální sítě daňových úniků, jež v Rumunsku vydělává stovky milionů eur.

Slovenské volby se staly terčem prokremelského hoaxu

Kampaň před slovenskými parlamentními volbami v roce 2023 se zapíše do historie. Pravděpodobně poprvé se součástí předvolebního boje staly deepfakes, tedy počítačem generované zvuky a videa. Dva dny před hlasováním se na sociálních sítích a prostřednictvím řetězových e-mailů šířily záběry, na nichž měla novinářka Denníku N Monika Tódová s předsedou opoziční strany Progresívne Slovensko Michalem Šimečkou probírat metody, jak zmanipulovat volby. Byť se „nahraný“ rozhovor nikdy neuskutečnil, slyšely ho desetitisíce lidí.

Jak informovali naši kolegové z ICJK, nejúspěšnějšími sdíleči falešného videa se stali dva politici: bývalý šéf Nejvyššího soudu a exministr Štefan Harabin a někdejší poslanec Peter Marček. Oba v minulosti sdíleli silně prokremelské názory. Ve stejné době, kdy se falešné video s novinářkou Tódovou a lídrem PS Šimečkou začalo šířit slovenskými sociálními médii, hovořil o manipulaci slovenských voleb i šéf ruské tajné služby Sergej Naryškin. Během dvoudenního předvolebního moratoria obvinil Spojené státy z vměšování se do voleb. Stejný narativ prezentoval následující den v ruské státní televizi také Štefan Harabin.

Polští obchodníci s drogami ve službách nizozemských drogových kartelů

Článek od investigativních novinářů z webu frontstory.pl vysvětluje, jak se Poláci žijící v Nizozemsku ocitli v centru tamního podsvětí a zorganizovali vraždu žurnalisty, který se stal svědkem v procesu zabývajícím se brutálními praktikami mafií v Nizozemsku.

Násilí spojené s drogami se v Nizozemsku stalo součástí běžného života a částečně je propojeno i s polskými přístavy: jedna z pašeráckých tras totiž vede právě tudy a od vypuknutí války v Ukrajině patří k těm nejdůležitějším. Investigace novinářů v rámci projektu NarcoFiles také odhaluje, jak se míchá kokain v polských laboratořích ještě předtím, než se tato droga dostane na trh.

„Polsko bylo vždy jakýmsi ‚uzlem‘ pro obchod s drogami,“ říká v článku úředník z oddělení potlačování námořní kriminality Pomořanského celního a finančního úřadu. „V poslední době tuto roli navíc posílilo dění za východní hranicí.“

Na projektu NarcoFiles se podílela i redakce investigace.cz – Pavla Holcová a Paul May nahlédli do života kyberzločince, jenž začal pro organizovaný zločin hackovat přístavní systémy.

Přečtěte si

NarcoFiles: Narkobaroni si najímají hackery, aby jim pomohli dostat kokain přes kontroly v přístavech

Databáze amerického ministerstva spravedlnosti odhaluje lobbistické pokusy Viktora Orbána

„Zlý George Soros požaduje, aby Biden a EU zničili Maďarsko a Polsko. Musíme se tomu postavit,“ stojí na platformě X v příspěvku lobbisty Davida Reaboie z Washingtonu.

Dokumenty analyzované investigativním médiem Átlátszó ukazují, že maďarské ministerstvo zahraničí zaplatilo Reaboiovi 35 000 dolarů za různé služby, včetně obhajoby vlády Viktora Orbána na sociálních sítích.

Reaboi, který dříve vedl kampaň pro Donalda Trumpa, se snažil dostat maďarské politiky do amerických talk show, málokdy se mu to ale podařilo. Podle zpráv z médií je Bidenova administrativa stále více znepokojena lobbováním Orbánovy vlády ve Washingtonu a považuje to za zasahování do vnitřní politiky Spojených států.

Stopy smrtelné hádky na Maltě vedou k bukurešťskému gangu organizovaného zločinu

Násilná potyčka v ulicích Malty loni na podzim odhalila nelegální podnik vydělávající na drogách a prostituci, který byl napojen na zločinecký gang z Bukurešti.

To, co původně vypadalo jako náhodné setkání před jedním maltským barem, se rychle zvrhlo ve vyšetřování vraždy, neboť při hádce, která vypukla, byl zabit britský občan žijící v Rumunsku. Bitka odhalila vazby na skupinu zapletenou do nezákonných operací, včetně prostituce a obchodu s drogami, přičemž původní podezření ukazovalo na finanční motivy.

Investigativní reportáž, vytvořená novináři z rumunského webu Rise Project, odhalila spletitou síť organizovaného zločinu zakořeněnou v jedné bukurešťské čtvrti. Skupina, jejíž členové se aktivně podíleli na obchodování s drogami a na různých nelegálních podnicích, nashromáždila značný majetek, například luxusní automobily a hodnotné nemovitosti, aniž měla věrohodné zdroje příjmů.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Největší kauzy I

Bulharští poradci usnadňují rumunské daňové podvody

Několik finančních poradců v bulharském městě Ruse ležícím na hranicích s Rumunskem pomáhalo rumunským podnikatelům páchat podvody s DPH a v některých případech zpronevěřovat finanční prostředky z Evropské unie, do níž obě země patří.

Novináři z Context.ro tuto praktiku odhalili společně s kolegy z bulharského investigativního webu BIRD. Vyšlo tak najevo, že pachatelé využívají takzvanou metodu „chybějícího obchodníka v rámci společenství“ (v Česku známou jako kolotočový podvod), která je založena na nulových daňových pravidlech pro obchod mezi členy EU a tedy vytváření fiktivních vývozů.

Obvykle takto vznikne řetězec jedné nebo více fiktivních společností, jež začnou obchodovat se zbožím mezi zeměmi EU. Takový obchod je osvobozen od DPH, protože DPH se v EU vztahuje pouze na vnitrostátní komerci. V podobných případech podvodníci dovážejí zboží, které prodávají v dané zemi, a poté jej účtují místnímu kupujícímu, aniž přitom hodnotu DPH odvedou daňovým orgánům. Tyto peníze naopak končí v jejich kapsách, čímž ve zmíněné kauze rumunský stát přišel o stovky milionů eur.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Největší kauzy III appeared first on investigace.cz.

Stejně jako v celé Evropě, i v Česku přibývá množství velmi kvalitního kokainu. Kromě tradičních evropských mafií ho do Evropy nově vozí mexické kartely. Tyto skupiny na dopravě kokainu do Evropy začaly spolupracovat a drogu sem teď vozí po tunách. A nic pro ně není nemožné. Spolupracují dokonce i s hackery, kteří se umí nabourat do IT systémů přístavů a zajistit tak pro černý náklad hladké odbavení. Na základě nových zjištění z projektu NarcoFiles přináší investigace.cz rozhovor s Pavlou Holcovou o aktuálních trendech výroby, importu a distribuce tvrdých drog v Evropě.

S šéfredaktorkou investigace.cz Pavlou Holcovou si povídal redaktor Petr Gojda.

Více informací k projektu NarcoFiles si můžete přečíst v našich článcích:

Přečtěte si

NarcoFiles: Kokainová dálnice do Evropy

Přečtěte si

NarcoFiles: Narkobaroni si najímají hackery, aby jim pomohli dostat kokain přes kontroly v přístavech

The post Podcast Odposlech: NarcoFiles. Nový kriminální řád. Proč máme v Evropě tak kvalitní kokain? appeared first on investigace.cz.

Za kauzu NarcoFiles jsme získali hlavní cenu za in-depth journalism v roce 2024. Ceny Excellence in Journalism uděluje Inter American Press Association (IAPA).

Davy de Valk vedl relativně nezajímavý život v jedné čtvrti Rotterdamu. Měl přítelkyni, dvě děti a chodil na fotbal, kde se občas porval. Jinak žil na podpoře a celé noci trávil s počítačovými hrami. Na jedné z rotterdamských škol se naučil základy programování a získal i zběžné povědomí o tom, jak proniknout do systému v případě, že nezná heslo. A tak si ho začali najímat lidé z organizovaného zločinu, aby jim zjistil, kde se zrovna nachází kontejner, do něhož na druhé straně oceánu uložili drogy. Davy de Valk začal vydělávat miliony.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Trh s kokainem v USA se každý rok zmenšuje, a narkobaroni proto hledají nová odbytiště, zejména v Evropě. Za poslední roky se čistota a kvalita kokainu na evropských trzích výrazně zvýšila, zatímco velkoobchodní cena, kolem 27 000 eur (zhruba 730 000 korun) za kilogram, zůstává stejná.

Narkobaroni, kteří kokain do Evropy pašují, platí nejvyšší výdaje za dopravu drogy od latinskoamerických farmářů, takzvaných cocaleros, za brány evropských přístavů. Samotní cocaleros a jejich koordinátoři prodeje totiž za kilogram hydrochloridu kokainu dostávají jen přibližně 1 700 dolarů (asi 46 000 korun). A zatímco bezpečnostní kontrola v mnoha latinskoamerických přístavech, odkud kokain do Evropy putuje, zůstává nevalná, evropské přístavy jako Rotterdam, Antverpy nebo Hamburg do zvýšení automatizace a kontrolních opatření každoročně investují miliony eur. Pro dovozce kokainu je to sice problém, jak ale vyplývá z informací, které redakce investigace.cz získala, nejde o problém nepřekonatelný.

Šňupací květiny pro Evropu

Celníky v Kostarice čekalo 14. února 2020 pravé valentýnské překvapení. V kontejneru s květinami směřujícími do nizozemského přístavu v Rotterdamu našli téměř čtyři tuny kokainu. O nesmírném úspěchu kostarické policie, jejíž příslušníci ochotně pózovali mezi kilovými balíčky zabaveného kokainu, samozřejmě informovala média.

Pózování je jedna věc. Druhou je případ vyřešit, což se kostarické policii nepodařilo – zadrželi pouze řidiče, který kontejner dovezl do přístavu. Kdo si u něj odvoz objednal, ale muž nevěděl, a kauza tím pádem vyšuměla do ztracena.

O tři měsíce později se však případem začala zabývat policie na druhé straně oceánu, a sice v Nizozemsku. Poté, co se tamním vyšetřovatelům podařilo dostat ke zprávám ze dvou šifrovaných komunikačních platforem, EncroChat a SkyECC, zjistili, že v celé záležitosti hrál zásadní roli jedenačtyřicetiletý Nizozemec, jenž z pohodlí svého pokoje získával klíčové údaje z interních IT systémů antverpského a rotterdamského přístavu.

Dešifrované zprávy odhalily, že oficiálně nezaměstnaný Davy de Valk má jedno velmi dobře placené povolání. Živil se totiž jako „black hat hacker“, což je termín označující lidi, co se nabourávají do počítačových systémů za účelem páchání trestné činnosti.

Davy de Valk se specializoval na pronikání do IT systémů hlavních evropských námořních přístavů a získané informace pak prodával pašerákům kokainu. Na základě soudních spisů, policejních zpráv a kyberbezpečnostní analýzy o této kauze tak reportéři investigace.cz dali dohromady, jak nizozemský hacker a jeho spolupracovníci za pomoci poněkud amatérských metod pronikli do IT systémů dvou nejrušnějších evropských přístavů.

Časy se mění

Ještě před pár lety přitom platila jiná pravidla. Jestliže narkobaroni chtěli pašovat kokain do Evropy, museli podplatit celý řetězec lidí v přístavu – od obsluhy jeřábu přes celníky až po vrátného. Digitalizace a automatizace námořní logistiky jim však otevřela netušené možnosti. Díky informacím od hackerů typu Davyho de Valka překupníci potřebují pouze zkorumpovaného zaměstnance, který nainstaluje do počítače s přístupem do interních přístavních IT systémů malware, a řidiče kamionu, aby náklad vyzvedl a odvezl.

Přečtěte si

NarcoFiles: Kokainová dálnice do Evropy

V tomto duchu pracoval i Davy de Valk. Stačilo mu dostat se k jedné zaměstnankyni přístavu, která si vzala jeho USB klíč s malwarem a na jednu minutu jej zapojila do počítače. Za to obdržela odměnu ve výši 10 000 dolarů (přibližně 230 000 korun). Způsob, jakým Nizozemec s daty pracoval, o něm zároveň dost napověděl.

„[Tyto informace získal – doplněno redakcí] nepříliš dobrý hacker. Použil už čtyři roky staré exploity (malware, který využívá bezpečnostní chyby v původním kódu, pozn. red.), aniž se příliš snažil zakrýt, co dělá, nebo po sobě aspoň uklidil. Jde o takzvaně ‚hlučný‘ útok, který by spustil spoustu výstrah, kdyby antverpské přístavní systémy byly nastaveny tak, aby podobné akce detekovaly,“ okomentoval data z hackerského útoku Davyho de Valka expert na kybernetickou bezpečnost Ken Munro.

Za půl milionu eur pak de Valk nabízel informace o tom, do kterého kontejneru je bezpečné kokain naložit v jednom z latinskoamerických přístavů a jak si drogu z kontejneru s cizí zásilkou posléze vyzvednout. Nizozemec dokonce navrhoval, že k celé akci vytvoří i potřebnou dokumentaci.

Když se kauza dostala před soud, Davy de Valk se hájil tím, že se s pašeráky kokainu spojil jen kvůli vývoji nové počítačové hry o obchodu s drogami, neboť prý potřeboval nasát autentickou atmosféru. Soud jeho vysvětlení považoval za „zcela nevěrohodné“ a de Valka poslal na deset let do vězení.

Jeho právník na naše dotazy ohledně svého klienta a aktuálního stavu případu neodpověděl.

Davyho „spoje“

Dešifrované konverzace z dnů a týdnů, jež vyústily v krach de Valkovy kokainové operace, nastiňují, jaké informace a za jakou cenu hacker poskytoval komukoli, kdo byl ochotný za jeho služby zaplatit.

Na základě dlouhodobého sledování kontejnerů neboli toho, které z nich jsou přístavními celníky kontrolovány pravidelně a které ne, dokázal klientům doporučit, kam mají svůj náklad kokainu uložit, aby si jej pravý majitel kontejneru nevšiml.

Potom jim posílal šifrované zprávy ohledně vytipovaných kontejnerů: „Do tohodle to můžeš dát, není plnej… a nepůjde na scan,“ stojí v jedné z nich.

Zákazníci ale nejdříve museli zaplatit: „25k jakmile se do toho dáme, 225k jakmile pošlu tp příkaz (padělaný dokument, takzvaný příkaz k transportu, umožňující kriminálníkům vyzvednout kontejner se zásilkou drog a vyvézt jej z přístavu, „k“ je zkratka pro tisíce, pozn. red.) a 250k pak,“ vysvětloval svůj ceník ve zprávě klientovi.

V momentě, kdy kontejner dorazil do Rotterdamu, Davy de Valk zajistil vhodnou situaci, aby si zákazník mohl svůj kokain bezproblémově vyzvednout. Kvůli tomu musel napřed napsat e-mail reálným majitelům kontejneru a také zrušit jejich objednávku u logistické firmy, jež jim měla kontejner vyzvednout a dopravit. Cílem bylo zabránit situaci, kdy si kontejner i s nákladem drog odveze jeho pravý majitel. Poté na základě údajů, které ukradl z IT systému, padělal dokumenty, jež jejich držitele opravňovaly k vyzvednutí kontejneru. Na scéně se tak mohl objevit řidič mafiánů a ten inkriminovaný kontejner odvezl na bezpečné místo, kde jeho šéfové v klidu a bezpečí přeložili kokain do menších aut určených k další distribuci. Za tuto práci i nabídky spolehlivých přepravních společností, která označoval „moje spoje“, si Davy de Valk účtoval 500 000 eur.

Kde se stala chyba?

Pro pašování kokainu zachyceného v Kostarice navrhl kontejner používaný společností Vinkaplant, která z Jižní a Střední Ameriky dováží do Evropy tropické rostliny. Tento způsob zneužívání legální společnosti se obvykle provádí bez jejího vědomí. To platí i pro Vinkaplant. V kostarickém případě nebyla společnost obviněna z žádného protiprávního jednání.

ƒ„V kontejneru jsou kytky. Snadno se nakládá. Není přeplněnej,“ napsal nizozemský hacker svému klientovi, jehož totožnost soud nezjistil.

Jenže tentokrát de Valkův „spoj“ selhal. Při rutinní kontrole si kostarická policie všimla nesrovnalosti – hmotnost kontejneru totiž neodpovídala údajům uvedeným v papírech. Po otevření policie zjistila, že kromě okrasných rostlin se uvnitř nacházelo i 5 048 černých balíčků, z nichž většina obsahovala čistý kokain.

Přestože jedna z největších kokainových operací zachycených v Kostarice roku 2020 skončila pro pašeráky fiaskem, Davy de Valkovi to nezabránilo v tom, aby se záležitostí pochlubil: „Byl to jeden z mých spojů, což dokazuje, že se vyznám, jinak by to tam ti lidi nenaložili,“ sdělil v šifrované zprávě klientovi.

Podvod s kontejnerovým PIN kódem

Jak už bylo řečeno, klíč k de Valkově úspěšné hackerské činnosti spočíval v možnosti dostat se k PIN kódům přepravních kontejnerů, které získal tím, že pronikl do přístavního IT systému.

PIN kód každého kontejneru je jedinečné referenční číslo, přidělené před připlutím lodi do cílového přístavu. Aby si dopravci, najatí majiteli kontejneru, mohli přepravované komodity v přístavu vyzvednout, musí zadat správný PIN kód.

„V roce 2018 dostávaly orgány činné v trestním řízení v rotterdamském přístavu stále častěji hlášení o krádežích kontejnerů, jejich zmizení, doručení na nesprávné adresy či o jejich nálezech na neočekávaných místech,“ uvádí interní zpráva Europolu. Policie si tehdy uvědomila, že zločinecké sítě objevily nový modus operandi pro pašování drog, který Europol nazval „podvody s PIN kódy“.

Překupníci totiž zjistili, že PIN kódy kontejnerů jim kromě vyzvednutí zásilky umožní i sledování stavu kontejneru, včetně toho, kdy je připraven k vydání. Bez těchto kódů se pašeráci museli v minulosti uchylovat k mnohem riskantnějším metodám, například vloupat se do kontejnerů přímo v přístavišti a následně se svým zbožím nepozorovaně zmizet.

Poměrně snadné podvody s PIN kódy znamenají, že tyto kódy mají vysokou cenu: podle interní zprávy Europolu šifrované chaty ukazují, že zločinci za takové kódy běžně platí od 20 000 do 300 000 eur (mezi půl milionem a sedmi miliony korun).

„Zatím je poměrně snadné najít někoho, kdo má přístup ke kódu, a zaplatit mu za informaci peníze,“ řekl redakci investigace.cz šéf rotterdamské přístavní policie Jan Janse. „Pokud ten někdo napoprvé neřekne ano, lidé z organizovaného zločinu ho budou pronásledovat dál. Třeba až bude nakupovat v obchodě, hodí mu do košíku balík peněz, možná se pokusí nabídnout peníze i po třetí. Existují samozřejmě i mnohem drsnější možnosti, kdy pracovníkům přístavu ukazují fotky jejich dětí a prohlašují: ‚Víme, kam chodí vaše děti do školy‘.“

USB Hack

Jakmile se provalilo kostarické fiasko, de Valk potřeboval najít nového klienta. Nabídl proto své služby dalšímu Nizozemci, Bobu Zwaneveldovi.

Před svým zatčením v roce 2021 šestapadesátiletý Zwaneveld žil sedm let v karavanu a kromě příležitostných stavebních prací byl oficiálně nezaměstnaný. Neoficiálně ale čile obchodoval s kokainem a zbraněmi, což v roce 2022 vedlo k jeho odsouzení na 12 let vězení.

Právník Boba Zwanevelda na naše dotazy neodpověděl.

Zwaneveld na nabídku spolupráce s de Valkem kývl. Představa, že by se mohl dostat k PIN kódům kontejnerů, se mu líbila. Navíc znal prostředníka, u soudu identifikovaného pouze číslem SkyECC z účtu 7MIOBC, který dvojici poskytl klíčový kontakt: zkorumpovanou úřednici.

Ta po svém zatčení vypověděla, že jí někdo nabídl 10 000 amerických dolarů (okolo 230 000 korun) za vložení USB klíče do svého pracovního počítače. Jakmile souhlasila, dostala telefon SKY – zabezpečené zařízení s aplikací pro šifrované zprávy –, aby mohla komunikovat se 7MIOBC, který její dotazy posléze sdílel ve skupinovém chatu s de Valkem a Zwaneveldem.

Mám to pod kontrolou

De Valk všechny ujišťoval, že nic neriskují, neboť po svém hacku vymaže všechny stopy.

„Neboj, dělám to už fakt dlouho,“ napsal ostatním.

„Stačí aktivovat program na USB, dvakrát klikni a počkej 15 vteřin, pak ho (USB, pozn. red.) můžeš vytáhnout,“ poslal 18. září 2020 instrukce zaměstnankyni přístavu.

Během několika minut tak spustili celou operaci.

„Jo, mám to!“ napsal do skupinového chatu a poslal snímek obrazovky dokazující jeho přístup k počítači zaměstnance, na němž bylo výrazně zobrazeno slovo „uživatel“ následované fotografií složek a disků. Uživatel 7MIOBC odpověděl fotografií USB připojeného k počítači v přístavní kanceláři v Antverpách.

Všechno ale neprobíhalo tak hladce, jak si Davy de Valk představoval: „Hej, jsem se právě dostal přes detekci narušení systému, byla to dost osina v prdeli. Jak dlouho může zůstat (zaměstnankyně přístavu, pozn. red.) připojená? Potřebuju ještě nejmíň dvě hodiny,“ sděluje uživateli 7MIOBC a dodává, „teď musím rozjet SSH, abych se dostal přes firewall, a teprve pak můžu zmapovat síť.“

„Dne 21. září se Davy de Valk naboural do přístavního softwaru Solvo. Ten je používaný ke správě umístění kontejnerů. Logy z tohoto kybernetického útoku ukazují, jak si de Valk ve čtyři hodiny ráno otevřel uživatelskou příručku Solva, pravděpodobně proto, aby prozkoumal, jaké údaje může prostřednictvím programu Solvo získat (například jak vyhledat umístění kontejnerů),“ píše ve své zprávě společnost Northwave zabývající se kybernetickou bezpečností.

Z dešifrovaných zpráv také vyplývá, že se de Valk pokoušel naklonovat identifikační průkazy zaměstnanců přístavu. Do skupinového chatu SkyECC poslal fotku, na níž byl počítačový monitor s textem „badge“ a „alpha pass“, což odkazuje na plastové karty, jež zaměstnanci přístavu používají pro přístup do různých pracovních sektorů.

Není jasné, zda se de Valkovi nakonec podařilo tyto vstupní průkazy vyrobit. Data, jež analyzovala společnost Northwave, ale ukazují, že využíval bezpečnostní díry v antverpském přístavním systému minimálně až do dubna 2021.

Davy vyděrač

Davy de Valk však nebyl jen hackerem. Jednoho dne se rozhodl, že za slíbenou odměnu 20 kilogramů kokainu vyřeší dlouholetý spor mezi Bobem Zwaneveldem a člověkem označovaným jako Strýc. Spor se týkal sta kilogramů čistého kokainu, o který Strýc připravil Zwanevelda.

„Tak ať jde do prdele… stejně jsem to měl v plánu udělat (…) už mě štvou lidi jako strejda, co mě serou už několik měsíců, brácho (…) fakt ho ulovíme se vším, co máme, brácho,“ napsal zoufalý Zwaneveld v šifrované komunikaci uživateli Sky ECC 301226.

V dalších zprávách mluví o de Valkovi jako o Hackovi. „Právě jsem dostal strejdu na telefon, brácho, řekl jsem mu do soukromého telefonu, že pokud nebude mít zítra v 10 hodin cihly, tak končíme. (…) Hack mu řekl, že teď jedeme k jeho dceři a že tam má jet a vyřešíme to.“

To se však nestalo a 14. února proto Hack požádal Boba, ať mu pošle fotografie „strýcovy dcery a jejích osobních údajů, jako je datum narození“.

„Uvidíme, jak moc měl své dcery rád,“ odpověděl Zwaneveld.

Dne 29. ledna 2020 ohlásila mladá žena na policii, že k ní domů přišel muž a řekl jí, že její otec dluží 1,2 milionu eur. Když mu odpověděla, že netuší, kde se otec nachází, a že by měl odejít, muž se choval hrubě a prohlásil, že se příští den vrátí s dvaceti dalšími chlapy. Jakmile policie později mladé ženě ukázala fotografii Davyho de Valka, okamžitě ho poznala.

Hacker vyděrač se nakonec přiznal, že to byl on, ale popřel, že by ženě jakkoli vyhrožoval. Soud jeho vysvětlení nepřijal a uznal ho vinným i z pokusu o vydírání.

„Černý přístav“

Když belgická policie začala vyšetřovat zachycené diskuse na platformě SkyECC, doufala, že se jí podaří uzavřít takzvaný „černý přístav“.

„Policie tak pojmenovala řetězce zkorumpovaných zaměstnanců přístavů, řidičů náklaďáků a dalších osob, které umožnily pašování více než 200 tun kokainu do Evropy,“ uvedl pro server investigace.cz Kurt Boudry, belgický protidrogový vyšetřovatel. „Netušili jsme, že to bude tak rozsáhlé,“ dodal.

Přečtěte si

Základy mafiánské komunikace. Jak italští zločinci využívají šifrované telefony?

Podle zprávy Europolu z roku 2023 jsou podvody s PIN kódy v Rotterdamu a Antverpách značně podhodnocené a dochází k nim i v dalších evropských přístavech.

Jak se uvádí ve zprávě, v některých případech řidiči dopravních prostředků, kteří spolupracují s překupníky drog, pokračují po vyložení kontrabandu až k oficiálnímu dovozci a majiteli kontejneru, což znamená, že takové případy nejsou nikdy odhaleny ani nahlášeny.

Šéf policie rotterdamského přístavu Jan Janse prohlásil, že největší problém boje proti překupníkům spočívá v jejich schopnosti korumpovat zaměstnance přístavu pomocí peněz a zastrašování.

Dodal, že přístavní úřady a lodní společnosti experimentují se způsoby, jak zpřísnit bezpečnost, mimo jiné i tím, že nabízejí zaměstnancům školení, jak se bránit korupci, a omezují počty lidí, kteří mají přístup k údajům, jež mohou být zneužity překupníky.

„Neříkám, že tuto válku vyhrajeme, ale říkám, že jsme ji schopni vést lépe,“ řekl redaktorům investigace.cz Janse.

The post NarcoFiles: Narkobaroni si najímají hackery, aby jim pomohli dostat kokain přes kontroly v přístavech appeared first on investigace.cz.

Za kauzu NarcoFiles jsme získali hlavní cenu za in-depth journalism v roce 2024. Ceny Excellence in Journalism uděluje Inter American Press Association (IAPA).

Výbuch stodoly v malé holandské vesnici. Zásilka betonových bloků zabavená v Barceloně. Policejní razie v luxusní rezidenci v Mexiko City. Všechny tyto události spojuje jediné – obchodování s kokainem. Byznys, který přesahuje kontinenty, kultury a kartely. Novináři z OCCRP včetně investigace.cz na základě dokumentů uniklých z kolumbijské prokuratury odhalují, jak se kokain z latinskoamerických plantáží dostává až k uživatelům do Evropy. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Když se řekne obchod s drogami, leckomu se vybaví přísná hierarchie, kterou řídí drogoví bossové, jakými v minulosti byli třeba Pablo Escobar nebo Joaquín „El Chapo“ Guzmán. Dnešní realita je ale mnohem složitější.

S prudce rostoucí celosvětovou poptávkou po kokainu a rychle se rozvíjejícími trhy v Asii, Africe a Evropě jsou pryč doby, kdy jediný kartel mohl ovládat celý dodavatelský řetězec. Nyní je mnohem častější, že se gangy propojí, byť určitá míra nezávislosti každému z nich zůstává. Dělají to z praktických důvodů, tedy aby zaručily přepravu kokainu na různých úsecích jeho cesty k finálnímu distributorovi. Aby se OCCRP a jeho partnerská média přesvědčily, jak tento proces funguje v praxi, zkoumaly, jakým způsobem skupina gangů a zločinců spolupracovala na zásobování jedné z nejrušnějších drogových dálnic na světě.

Reportéři v rámci projektu NarcoFiles sledovali putování kokainu od zdroje v Kolumbii přes Mexiko a Španělsko až do Nizozemska, kde se drogy zpracovávaly a prodávaly. Zisky v milionech dolarů pak podle všeho prošly sítí finančních firem a směřovaly zpět do Latinské Ameriky.

Tento obchodní model zahrnuje volnou a pravděpodobně proměnlivou konfederaci kolumbijských, mexických, španělských, nizozemských a dalších zločinců, kteří spolupracovali bok po boku a podle vyšetřovatelů ukrývali, převáželi, zpracovávali a prodávali velké objemy kokainu. Policie uvedla, že tato cíleně organizovaná skupina přepravovala drogy více než půl desetiletí, než úřady v roce 2020 zakročily a jejich operace rozbily. Od té doby bylo v Latinské Americe a Evropě zatčeno více než deset osob, které se na provozu takzvané „drogové dálnice“ podle všeho podílely.

Mnoho otázek ale zůstává stále nezodpovězených. Ani po letech mezinárodního vyšetřování nebyla policie schopná určit, kdo, pokud vůbec někdo, byl nakonec hlavní hybnou silou této spolupráce. Novinářům z médií z celého světa, kteří na projektu NarcoFiles spolupracovali, se však podařilo odhalit detaily toho, jak dnes narkobaroni fungují, a to díky dokumentům nalezeným v uniklých e-mailech kolumbijské prokuratury, jež byly doplněny soudními záznamy, policejními zprávami, dokumenty z obchodních rejstříků a rozhovory s konkrétními osobami.

Zjištění novinářů ukazují, jak se obchod s drogami v posledních letech otevřel menším skupinám a místním hráčům, kteří často spolupracují jak mezi sebou, tak s většími kartely, a přinášejí do různých fází pašování své specifické dovednosti. Tento trend, způsobený novými komunikačními technologiemi, globalizací obchodu s drogami, rozšiřováním trhů a roztříštěností dříve monolitických skupin, zkomplikoval potírání obchodu s drogami více než kdy dříve.

I proto evropská policie přirovnává současné struktury organizovaného zločinu k mytologické devítihlavé Hydře, které po každé useknuté hlavě narostly dvě nové. „Odstraněním jedné hlavy se toto monstrum nezabije,“ uvedl Europol ve zprávě o obchodování s drogami z roku 2021.

První fáze putování: Tajemný mexický kartel

Novináři sledovaný kokain, jenž nakonec skončil v Nizozemsku, začal svou cestu v Kolumbii, kde se podle OSN pěstují více než dvě třetiny světové produkce listů koky. Policie tvrdí, že koka pocházela z jihozápadní části Putumayo, což je pohraniční oblast známá jako jeden z největších producentů koky v této zemi. A právě díky vysoké produkci kokových listů je i oblíbeným místem konkurenčních skupin obchodníků s drogami.

Pěstování koky je v Kolumbii, Peru a Bolívii v posledním desetiletí na vzestupu. Výrazný nárůst produkce v roce 2021 spolu s pokrokem v pěstitelských technikách způsobil, že celosvětová nabídka kokainu dosáhla rekordních hodnot.

Podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) se rozštěpením skupin, jež měly na tento byznys kdysi monopol, vytvořilo konkurenčnější prostředí „volného trhu“, které pravděpodobně zefektivnilo pěstování a zpracování kokainu. Tato roztříštěnost také otevřela příležitosti pro gangy mimo Kolumbii. Dříve totiž celý řetězec obchodu s kokainem – od pěstitelů až po prodej – byly schopné obsáhnout pouze kartely z Jižní Ameriky. Podle policie ale například spolupráci při obchodování, sledovaném novináři z OCCRP, dnes z velké části koordinovala zločinecká skupina z Mexika. Její přesná identita zůstává přesto nejasná. Španělská policie ji nejprve identifikovala jako kartel Beltran Leyva, novináři ale nebyli schopni toto tvrzení nezávisle ověřit. Jisté je, že skupina podle policie udržovala spojení s Kolumbií prostřednictvím zkušeného překupníka jménem Jean Paul Hoyos Bohórquez, přezdívaného „Sodapuppy“.

Na základě informací od nizozemských státních zástupců kolumbijská policie tvrdí, že Hoyos Bohórquez byl „hlavním koordinátorem“ zámořských zásilek kokainu a dohlížel na závěrečné fáze výroby a prodeje v Nizozemsku. Mnoho informací o jeho minulosti není dosud známo. Reportérům se nepodařilo najít žádná předchozí odsouzení, vyšetřování ani jiné důkazy o jeho zapojení do obchodu s drogami. Bohórquezův právník uvedl, že by bylo „drzé a neopatrné“ komentovat tvrzení policie, protože ta jsou předmětem probíhajícího vyšetřování. S odvoláním na právo svého klienta na soukromí zdůraznil, že Hoyos Bohórquez je nevinný, dokud se neprokáže jeho vina.

Bohórquez byl zatčen v červenci v Kolumbii. Proces jeho vydání do Nizozemska, kde čelí obvinění z obchodování s drogami a praní špinavých peněz, začal letos.

Přečtěte si

Mafián Sodapuppy dopaden. Hledaného pašeráka drog zadrželi v Kolumbii

Drogy na své cestě z Kolumbie ale nemusely nutně putovat přímo do cílové destinace. Obchodníci s narkotiky se často vydávají cestou nejmenšího odporu, a z původní trasy proto odbočují směrem ke spojencům, aby se vyhnuli orgánům činným v trestním řízení. V tomto případě by první zastávkou narkotik byla domovská země skupiny, jež si zásilku objednala: Mexiko.

Mexické kartely, které dříve sloužily především jako logistická základna kokainu, jsou nyní často jeho velkoobchodními dodavateli. Obvykle zásobují americký trh, ale nedávné policejní zátahy ukázaly, že díky spolupráci s evropskými zločineckými sítěmi pronikají i do Evropy. Tak tomu bylo i v případě sledování kokainu organizovaném OCCRP. Podle španělské policie zajistila mexická zločinecká skupina drogu z Kolumbie a následně ji spolu s velkým množstvím metamfetaminu převážela partnerům na druhé straně Atlantiku.

Stejně jako naprostá většina kokainu zabaveného v Evropě putoval i tento v přepravních kontejnerech. V posledních letech překupníci vymysleli důmyslné metody, jak drogy ukrýt. Škála je to pestrá, od krabic s legálním zbožím až po ukrytí balíčků ve stěnách samotných kontejnerů.

Mexická skupina údajně pracovala prostřednictvím tamní vývozní společnosti Magniexport S. A., která často používá námořní trasu z mexického přístavu Veracruz do Barcelony. Španělská policie popsala, že společnost byla zločinecké skupině „k dispozici“, ale další podrobnosti neuvedla. Mexické firemní záznamy ukazují, že společnost vlastní dva mexičtí státní příslušníci, novinářům se o nich ale nepodařilo najít žádné další relevantní údaje ani žádný záznam o tom, že by Magniexport byl v Mexiku někdy vyšetřován. Společnost na žádosti o komentář nereagovala.

Drogy byly ukryty ve skrytých přihrádkách zabudovaných do betonových bloků používaných ve stavebnictví. Podle zprávy španělské policie je tato metoda přístavními kontrolami „neodhalitelná“ a prokázala „vysoké technické schopnosti mexického kartelu“, protože bloky byly odlity přesně na míru vhodného úkrytu pro drogy.

Pořád však není jasné, kdo za těmito operacemi v Mexiku stál. Zločinecký svět v zemi, kde působí zhruba 150 kartelů, se pravidelně mění. Podle UNODC jsou mnohé z dnešních gangů „roztříštěné zbytky bývalých větších organizací, které neustále mění svá spojenectví a bojují o kontrolu území“.

Na druhé straně Atlantiku jsou však aktéři přece jen o něco jasnější.

Zastávka ve Španělsku

Data o obchodu ukazují, že Magniexport poslal v letech 2011 až 2020 do Barcelony několik desítek zásilek betonových bloků. Jak uvedla španělská policie, skupina překupníků se snažila udržet zástěrku „legálního“ podnikání a nastavit „bezpečné dovozní kanály“ tím, že některé zásilky drogy neobsahovaly a betonové bloky tak putovaly k reálným obchodníkům. Tento způsob kamuflování se však ukázal být obtížný, protože materiál byl drahý a ve španělském stavebnictví se navíc příliš nepoužívá.

V dubnu 2020 sledovala španělská policie jednu ze zásilek společnosti Magniexport z barcelonského přístavu do průmyslového skladu. Tam do betonových bloků policisté vyvrtali otvory a uvnitř našli přes 830 kilogramů kokainu a 10 kilogramů metamfetaminu. O něco později téhož měsíce zabavili v jiné zásilce více než 500 kilogramů kokainu. Úřady odhadují, že jen první zásilka měla hodnotu v přepočtu více než 650 milionů korun.

Právní zástupce společnosti Magniexport ve Španělsku, jenž má španělsko-mexické občanství, byl spolu s dalšími třemi osobami zatčen kvůli obvinění z obchodování s drogami. Případ stále čeká na soudní řízení. Podle šifrovaných zpráv, které posílali nizozemští prokurátoři v žádosti o pomoc svým kolumbijským kolegům, byli dva údajní členové sítě obchodníků s drogami po tolika letech úspěchů barcelonským zátahem překvapení.

Ve Španělsku ale zůstávaly pouze bloky bez drog. Ostatní byly odesílány do další klíčové evropské základny skupiny, do Nizozemska.

Made in Nederlands

V nizozemské vesnici Poortvliet, kde žije méně než 2 000 obyvatel, jsou k vidění široké cyklostezky, větrný mlýn a malý kostel. Podle policisty, který událost vyšetřoval, došlo jedné noci na konci března 2020 k narušení této malebné scenérie, když v jedné stodole vypukl požár, jehož výsledkem byl i odporný zápach z desítky uhořelých ovcí a jehňat.

Intenzita plamenů a zbytky chemikálií ovšem vyvolaly pochybnosti, které pojmenoval protidrogový koordinátor Freek Pecht slovy: „Hele, tohle nebyl normální požár stodoly.“ Když jeřáb z ohořelých trosek stodoly vytáhl velký kotel, bylo jasné, že na místě se praktikovalo něco, čemu nizozemské úřady říkají „prádelna kokainu“. Podle tamních prokurátorů to byla prádelna, která patřila Hoyos Bohórquezovi.

Listy koky musí projít řadou chemických přeměn, aby se z nich stal hydrochlorid kokainu neboli prášková forma prodávaná uživatelům. Tento proces tradičně probíhá v Jižní Americe. Zařízení na výrobu kokainu však stále častěji vznikají i v Evropě, zejména ve Španělsku a Nizozemsku. Jedním z důvodů je nárůst chemicky dokonalejších metod, jak kokain ukrýt do legálního zboží. V některých případech pašeráci napouštějí výrobky, třeba oblečení nebo dřevěné uhlí, kokainovou „bází“, tedy surovější formou drogy, která se po příjezdu do Evropy musí extrahovat a zpracovat. Laboratoř v idylické vesnici Poortvliet byla zřízena právě za tímto účelem.

Podle nizozemských úřadů sloužilo místo ke zpracování nejen kokainu, ale i syntetických drog. Kromě laboratorního vybavení se ve stodole nacházelo i stádo ovcí a jehňat. V části stodoly, která sloužila k extrakci kokainu, našla policie kotle, topné spirály, mikrovlnnou troubu, lis a kanystry s chemikáliemi.

Pro pracovníky v těchto „prádelnách“, kteří jsou často přivezeni z Latinské Ameriky, je zcela běžné, že se v laboratořích stravují a také tam spí, dokud není splněn konkrétní úkol. V roce 2022 nizozemská policie odhalila 17 podobných laboratoří na extrakci kokainu.

Z dešifrovaných rozhovorů, jež má nizozemská policie k dispozici, vyplývá, že Hoyos Bohórquez a jeho mexický kolega Alonso Alverdi Benavides, přezdívaný „Corncrusher“ (Drtič kukuřice), byli v Nizozemsku, aby dohlíželi na výrobu drogy, a zároveň zůstávali v kontaktu s šéfy v Latinské Americe. Podle nizozemských státních zástupců hráli ve vedení podniku roli i dva nizozemští státní příslušníci, kteří údajně poskytli Bohórquezovi 130 000 eur (více než tři miliony korun) na zřízení nového zařízení poté, co první laboratoř vyhořela.

Po zpracování byl kokain zasílán jak latinskoamerickým, tak nizozemským členům sítě, kteří jej distribuovali v Nizozemsku – podle tamních prokurátorů vždy „ve velkém množství“.

Šifrované zprávy zachycené policií poskytují přehled o výdělcích skupiny. Ještě z Nizozemska posílal Alverdi Benavides administrativní seznamy někomu v Mexiku, koho vyšetřovatelé nedokázali identifikovat jinak než pomocí uživatelského jména z šifrované textovací aplikace EncroChat. Seznam zahrnoval platby a prodeje drog za předchozí tři týdny a uváděl, že Hoyos Bohórquez obdržel téměř půl tuny kokainu v hodnotě 24 tisíc eur (580 tisíc korun) za kilogram a za stejné období převedl zhruba 8,5 milionu eur (207 milionů korun).

Podle nizozemských vyšetřovatelů posílal Bohórquez finanční prostředky přímo nebo prostřednictvím třetích stran příjemcům v „Kolumbii nebo Mexiku“. Během čtyř měsíců v roce 2020 údajně převedl v přepočtu přibližně 430 milionů korun, mimo jiné prostřednictvím „žetonového systému“, kdy příjemce používá sériové číslo bankovky jako kód k vyzvednutí peněz.

Členové sítě údajně posílali další hotovost zpět do Mexika přes Španělsko. Španělští vyšetřovatelé zjistili, že „velké částky“ byly převáděny ze Spojených arabských emirátů a z Hongkongu do Mexika prostřednictvím bankovních účtů španělských společností. Podle španělské policie pomohli místní podnikatelé zastřít původ peněz tím, že k převodům používali bankovní účty španělských společností, „které byly se vší pravděpodobností produktem obchodu s drogami“. Vyšetřování v této věci stále probíhá.

Kdo byl příjemcem převedených peněz, úřady neuvedly. Alverdi Benavides byl však samostatně prověřován kvůli svým konexím v Mexiku. V březnu 2022 byl zatčen při razii v luxusním domě u Mexico City, kde policie pátrala po údajném kolumbijském drogovém bossovi Eduardu Fernandu Giraldo Cardozovi, známém pod přezdívkou „Boliqueso“. Tato přezdívka v latinskoamerických zemích označuje typ sýrových křupek.

Alverdiho Benavidese následně propustili kvůli nepřiměřenému chování policie během jeho zatčení. On ani Boliqueso na žádosti o komentář neodpověděli.

Jorge Lara, akademik z mexického Národního institutu kriminálních věd (National Institute of Criminal Science), uvedl, že neexistuje funkční systém nahlašování praní špinavých peněz, což znamená, že vyšetřování tohoto druhu kriminality se v Mexiku často dostává do slepé uličky. V letech 2018 až 2022 bylo ze 752 případů praní špinavých peněz postoupených generální prokuratuře a dalším finančním úřadům skutečně stíháno pouze sedm, tedy méně než jedno procento.

„Organizovaný zločin slaví,“ uvedl Lara. „Jak své [zločinecké] operace, tak množství prostředků, které mají k dispozici.“

The post NarcoFiles: Kokainová dálnice do Evropy appeared first on investigace.cz.