Výlet ministra Šutaje Eštoka na Velkou cenu formule 1 odstartoval kauzu kolem financování jeho cesty. To se i přes opakovaná trestní oznámení nikdy řádně neprošetřilo. Manželka košického vyšetřovatele se ale bez veřejně doložené kvalifikace stala předsedkyní správní rady polostátního energetického gigantu. Její sdílená fotografie s diplomem před pražskou VŠE se vzděláním zjevně nesouvisí. Podezření z podjatosti i korupce provázející politiku vládní strany Hlas komentuje redaktor Dávid Pásztor. Moderuje Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Případ Martonová: Neexistující diplom, lukrativní post a vyšetřování ministra Šutaje Eštoka appeared first on investigace.cz.

Marcela Martonová, která v roce 2025 usedla v dozorčí radě Energetiky Slovensko, prý byla na pozici kvalifikovaná. Dokládat to měla fotografie ze studia na VŠE, investigace.cz však zjistila, že tam nikdy nestudovala. Existuje podezření, že funkci získala díky manželovi, který odmítl vyšetřovat slovenského ministra vnitra.

Na její facebookový příspěvek z prosince 2018 s fotografií, na níž stojí před Vysokou školou ekonomickou (VŠE) v Praze, jednou z nejprestižnějších českých univerzit, upozornil jako první Denník Korzár na konci srpna.

Na fotce drží modré desky s logem školy, typické pro závěrečné práce nebo diplomy, v popisku uvedla, že „už to má za sebou“, a v komentářích zmínila inženýrský titul.

Na fotografii je zajímavé, že zatímco Marcela Martonová je oblečená v kabátě a šále, jako by výjev bezprostředně předcházel prosincovému datu nahrání na Facebook, ve skleněných dveřích se odrážejí lidé v kraťasech, čistě modrá obloha a plně olistěné stromy. 

Její profil ani fotografie již nejsou dostupné. Martonová tedy zřejmě svůj profil ze sociální sítě po medializaci vymazala.

Redakce investigace.cz se proto VŠE v Praze zeptala, jestli studium Marcely Martonové eviduje a zda je možné její závěrečnou práci vyhledat. 

„Na základě kontroly oficiální databáze absolventů VŠE konstatujeme, že paní Marcela Martonová  není pod těmito jmény evidována jako absolventka Vysoké školy ekonomické v Praze,“ napsala redakci mluvčí univerzity Kateřina Macháčková.

„Co se týče vámi zaslané fotografie, její konkrétní okolnosti ani účel zveřejnění neznáme, a proto nám nepřísluší ji interpretovat či komentovat,“ dodala mluvčí.

Redakce se na fotografii chtěla zeptat i Marcely Martonové. Ta však po představení redaktora telefon položila a nereagovala ani na zaslanou SMS.

Přečtěte si

Podcast Odposlech: Nechceme tahat Slovensko na východ, říká spoluorganizátor protivládních protestů Ján Gálik

Podjatý vyšetřovatel, jeho manželka a pan ministr

Marcela Martonová je kosmetička z Košic, kde provozuje svůj salon krásy. Zároveň je manželkou policejního vyšetřovatele Mikuláše Martona, který opakovaně vyšetřoval trestní oznámení podaná slovenskou neziskovkou Zastavme korupci na slovenského ministra vnitra Matúše Šutaje Eštoka. Ten je podezřelý z korupce.

V roce 2024 jel totiž na dovolenou do Dubaje a navštívil i tamní Velkou cenu F1 v Abú Zabí, na niž stojí vstupenky desítky tisíc korun. Později slovenští novináři zjistili, že za dovolenou platil v hotovosti, a to až tři dny po návratu ze Spojených arabských emirátů.

Nadace Zastavme korupci proto na ministra Šutaje Eštoka podala třikrát trestní oznámení kvůli podezření z korupce. Dostal je na stůl košický vyšetřovatel Mikuláš Marton, který všechna tři oznámení zamítl. V současné době dozorový prokurátor vyšetřuje podnět nadace Zastavme korupci na podjatost vyšetřovatele.

Bez výběrového řízení

Nadace Zastavme korupci pak při kontrole dozorčích rad slovenských státních a polostátních firem zjistila, že šéfkou dozorčí rady Energetiky Slovensko byla od prosince 2025 manželka téhož vyšetřovatele, Marcela Martonová.

Do funkce ji jmenovalo bez výběrového řízení ministerstvo hospodářství, které vede Denisa Saková. Ta je členkou strany Hlas a jejím stranickým šéfem je právě Matúš Šutaj Eštok.

Přečtěte si

Prezidentka Čaputová: Nezávislé vyšetřování korupce není zásluha vlády, ale norma

Marcela Martonová přitom podle dostupných informací neměla k působení na pozici šéfky dozorčí rady slovenského energetického kolosu odpovídající vzdělání ani praxi. Dozorčí rada má totiž na starosti supervizi a schvalování finančních závěrek – tedy dohled nad tím, že neobsahují chyby a odpovídají skutečnosti.

U tak velké firmy, jako je Energetika Slovensko, jde o odborně náročnou práci. Energetika Slovensko je největší slovenský dodavatel elektřiny s obratem až jeden a půl miliardy eur ročně.

„Mám ekvivalent právnického vzdělání, už jsem někde pracovala v takových nějakých společnostech,“ okomentovala své působení na této pozici reportérům Denníku SME Martonová na konci srpna.

Nevím, proč se mě na to ptáte

Po medializaci jejího působení nadací Zastavme korupci Marcela Martonová z dozorčí rady odstoupila. Pro novináře opakovala stanovisko, že její post s manželovou prací nesouvisí a do ledna 2026 manžel prý ani nevěděl, že ho zastává. Údajně s manželem nemluví.

Souvislost mezi opakovaným nevyšetřováním ministra vnitra a obsazením Martonové na pozici šéfky dozorčí rady největší polostátní firmy na Slovensku odmítali jak Matúš Šutaj Eštok, tak i Mikuláš Marton.

„Nevím, proč se na to ptáte mě. Není to kosmetička, ale majitelka nějaké firmy. Můžu vám s čistým svědomím odpřísáhnout, že tuto paní jsem v životě neviděl. Spojování práce této paní s výkonem práce jejího manžela je absurdní,“ prohlásil na tiskové konferenci ministr vnitra Šutaj Eštok.

„Při posuzování nominace se vycházelo z profesního životopisu Martonové, jak ze splnění zákonných a dalších požadavků na výkon funkce členky dozorčí rady, tak i z jejích dlouholetých pracovních a řídících zkušeností,“ uvedl dříve resort hospodářství.

Přečtěte si

Slovensko: SMER korupce

Hotovost z domácího trezoru

Policejní vyšetřovatel se podle nadace Zastavme korupci nechtěl zaobírat podezřelými detaily, na kterých kauza luxusní dovolené Šutaje Eštoka stojí. Ministr si podle nadace mohl nechat zaplatit dovolenou třetí osobou, čím by podle právní definice „přijal nenáležitou výhodu“.

Nadace také upozornila, že policejní vyšetřovatel Marton neprověřil, v jakém hotelu Šutaj Eštok s partnerkou bydlel, ani to, jestli se vůbec za takovou dovolenou v Dubaji dalo platit v hotovosti. Právě v hotovosti měla partnerka ministra zaplatit 12 400 eur za dovolenou, a to až tři dny po návratu z ní.

Hotovost podle ní pocházela z domácího trezoru a z jejích dlouhodobých úspor.

The post Kosmetička Martonová usedla v radě Energetiky Slovensko. O své kvalifikaci mlží, korupci manžela odmítá appeared first on investigace.cz.

Proslulá postava maďarského a slovenského podsvětí 90. let, nájemný zabiják a únosce Jozef Roháč, píše ve vězení paměti. Investigativnímu serveru Átlátszó nyní sdělil překvapivou informaci, kterou prý do pamětí ještě doplní. Přihlásil se k bombovým útokům, které v roce 1998 otřásly maďarskou politikou a společností.

Jozef Roháč, přezdívaný Potkan – slovenský nájemný vrah a terorista s kriminální kariérou rozpínající se přes čtyři dekády a dva politické režimy –, si v současnosti odpykává doživotní trest v maďarském vězení, kde píše paměti. Na kontě má únos komunistického ministra, bombové atentáty i vraždy mafiánských bossů a podnikatelů v Bratislavě i Budapešti. Podle svědectví byl napojen i na slovenskou tajnou službu SIS za éry premiéra Mečiara. Než byl dopaden, Interpolu devět let unikal. Nyní se prostřednictvím své advokátky Ilony Patócs obrátil na investigativní server Átlátszó a poprvé veřejně přiznal odpovědnost za jeden z klíčových politických skandálů devadesátých let.

Na jaře 1998 explodovaly v Budapešti tři nálože namířené proti maďarské politické pravici – před sídlem strany Fidesz, u bytu předsedy Strany nezávislých malorolníků Józsefa Torgyána a u domu politika Fideszu Józsefa Szánjera. Přestože nikdo nebyl zraněn, útoky vyvolaly silnou vlnu rozhořčení. Maďarská společnost je vnímala jako útok na demokratický proces v zemi, která si po desetiletích komunistické vlády teprve budovala svobodné instituce. Vyhrocená veřejná diskuse se přenesla i do volebních výsledků: pravicové strany volby vyhrály.

Roháč tvrdí, že bomby nastražil na objednávku, zadavatele ale dosud nejmenoval – přislíbil, že jeho totožnost odhalí v připravované knize. Každopádně tvrdí, že zadavatel mu jasně sdělil, že akce má sloužit zájmům Orbánova Fideszu. Útok byl údajně navržen tak, aby nedošlo k žádným obětem.

Policie vyšetřování případu v minulosti odložila bez výsledku. Dnes jsou trestné činy již promlčeny – stíhání pachatele tak nepřipadá v úvahu bez ohledu na to, co Roháč ve své knize zveřejní.

Objednávka z neznáma

Kdo za útoky stál, zůstává otevřenou otázkou. Jeden ze zdrojů serveru Átlátszó poukazuje na slovenskou tajnou službu z éry premiéra Vladimíra Mečiara, jehož vláda byla prokazatelně spojena s využíváním zločineckých struktur pro politické účely. Maďarsko-slovenské vztahy byly v roce 1998 velmi napjaté, mimo jiné kvůli sporu o vodní dílo Gabčíkovo-Nagymaros, a destabilizace maďarských voleb pro Bratislavu mohla mít strategický smysl.

József Torgyán ve svých pamětech z roku 2005 uvedl, že pachatelé byli Slováci. Investigativní novinář András Dezső zase ve své knize o zločineckém podsvětí devadesátých let cituje člena Portikova gangu Józsefa „Fürgeho“ Szemána, který prý prohlásil, že bombové útoky měly „svrhnout levicovou vládu a přivést k moci pravici“.

Samy pravicové strany se na útocích podle něj nepodílely, mělo jít o o iniciativu „malého kroužku uvnitř podsvětí“. Gang Tamáse Portika byl jedním z nejvýznamnějších zločineckých uskupení Maďarska 90. let – Tamás Portik vybudoval své impérium především na obchodu s pohonnými hmotami a stal se jednou z nejhledanějších osob v zemi. Aktuálně si odpykává dvacetiletý trest za objednání vraždy svého společníka Józsefa Gyüreho.

Svědectví Josefa Roháče vrhá nyní na případ bombových útoků z roku 1998 nové světlo – jeho věrohodnost však nelze potvrdit ani vyvrátit.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Výbuchy, které otřásly Maďarskem. Pachatel promluvil po 27 letech appeared first on investigace.cz.

Pátrali po dívkách ve východní Evropě, objížděli česká i slovenská města, navazovali kontakty přes modelingové agentury a slibovali kariéru v modelingu. Část nově zveřejněné korespondence z Epstein Library ukazuje, že i Česká republika byla terčem zájmu lidí, kteří pro Jeffreyho Epsteina vyhledávali ženy. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Jak dlouhodobě ukazují statistiky o obchodování s lidmi, Česká republika patří nejen mezi cílové a tranzitní země, ale i mezi takzvané zdrojové země. To znamená, že zločinci své oběti verbují mimo jiné právě tady. Této skutečnosti odpovídá i část dokumentů zveřejněných v rámci spisů v Epstein Library, kterou zveřejnilo americké Ministerstvo spravedlnosti ke kauze sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina.

„Slovensko je to pravé místo. Už mám jednu dámu, která na mě čeká, abych si prohlédl více než 45 modelek. Město se jmenuje Kosce/Oloumoc, pak pojedu do Budapešti. Pošlu ti kompletní zprávu z každého města, ve kterém jsem byl. Většina dívek, které tu najdu, už je připravená u různých agentur,“ píše v jednom z e-mailů muž jménem Daniel Siad. Zprávou pravděpodobně myslel Košice a Olomouc – i v ostatních e-mailech jsou překlepy.

Epsteinovi také sdělil, že chce strávit léto prozkoumáváním malých vesnic v Česku a na Slovensku.

Jméno Daniela Siada bylo mimo svět modelingu až do zveřejnění části dokumentů týkajících se případu sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina prakticky neznámé. Po zpřístupnění materiálů v Epstein Library se to ale změnilo.

Podle deníku The Guardian byl Daniel Siad jedním z Epsteinových nejčastějších korespondentů. Vyměnili si tisíce zpráv. Siad se profesně věnoval scoutingu, tedy vyhledávání nových tváří pro modeling.

Během deseti let psal Epsteinovi o svých návštěvách malých měst ve východní Evropě nebo švédských ostrovů, kde mimo jiné hledal dívky, se kterými by se Epstein mohl setkat. Siad popírá, že chtěl dívky s Epsteinem seznamovat. Francouzský web franceinfo ale zveřejnil svědectví několika francouzských žen, které uvedly, že se s Epsteinem seznámily právě prostřednictvím Siada.

Schůzky s modelkami si Siad domlouval většinou přes modelingové agentury. V e-mailech Epsteinovi zmiňoval i jejich konkrétní jména. „Můj starý přítel, který vlastní agenturu Nathalie Model Management v Rize, mi zorganizoval skvělý casting,“ chlubil se v jednom z e-mailů. V korespondenci týkající se České republiky ale žádnou českou agenturu explicitně nezmínil.

Jak upozornil web Seznam Zprávy, Epstein si vyměňoval e-maily také s antropologem Ramseyem Elkholym. I tyto konverzace se týkaly náboru žen v České republice. Stejně jako Siad se i Elkholy zabýval takzvaným scoutingem — právě pod tímto označením si ho měl Epstein uložit v mobilu.

Lotyšská agentura

Lotyšští novináři z webu LSM.lv popsali korespondenci, kterou Siad paralelně vedl se šéfem lotyšské modelingové agentury Nathalie a s Epsteinem. Ten požadoval, aby dívka jménem Sandra, spolupracující s agenturou Nathalie, přiletěla 16. prosince 2009 do Miami.

„Je možné domluvit schůzku s fotografem na zkušební focení, aby se alespoň vrátila s nějakými fotkami? Pak to bude vypadat dobře jak pro nás, tak pro její agenturu,“ napsal Siad Epsteinovi 10. prosince 2009. E-mail naznačuje, že focení mohlo být pouhou záminkou.

Stejná agentura Nathalie organizovala také mezinárodní soutěž modelek Baltic Beauty Contest. Hlavní cenou byla smlouva o spolupráci v hodnotě sta tisíc eur s agenturou Joy v Miláně. Mezi členy poroty figuroval i Jean-Luc Brunel, spolumajitel mezinárodní modelingové agentury MC2.

Jean-Luc Brunel byl klíčovou postavou Epsteinovy sítě. Epstein jeho modelingovou agenturu spolufinancoval, zatímco Brunel mu podle dostupných svědectví zajišťoval nové dívky. Brunel spáchal v únoru 2022 ve vězení sebevraždu poté, co strávil čtrnáct měsíců ve vazbě a čekal na soud kvůli obvinění ze znásilnění několika nezletilých a sexuálního obtěžování. Tato obvinění popíral, stejně jako jakoukoli účast na Epsteinově obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování.

Majitel lotyšské agentury tvrdí, že o Brunelově problematické minulosti, která už tehdy byla známá, nevěděl.

Oběti

Dokumenty zveřejněné v Epstein Library nyní prověřuje česká policie. Minulý týden zahájila polská prokuratura vyšetřování činů souvisejících s obchodováním s lidmi v návaznosti na Epsteinův případ.

Právě obchod s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a nucené práce je v regionu střední Evropy nejčastější. Konstatuje to například zpráva Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) za rok 2024. Konkrétně až 50 % případů obchodování s lidmi ve střední a jihovýchodní Evropě je spojeno se sexuálním vykořisťováním, které má nejčastěji podobu nucené prostituce v nočních klubech, masážních salonech nebo hotelích. Přestože je na vzestupu i online sexuální vykořisťování, jeho podíl je zatím nejmenší. Nejčastěji jsou v tomto regionu oběťmi obchodu s lidmi ženy (46 % plnoletých a 28 % nezletilých dívek). Podíl mužských obětí je 20 % a jsou zneužíváni především pro práci. Zbývajících šest procent jsou nezletilí chlapci.

The post „V létě půjdu obhlédnout malé vesnice na Slovensku a v Česku.“ Lidé Jeffreyho Epsteina vyhledávali dívky i u nás appeared first on investigace.cz.

Obří korupční skandál ukrajinské státní jaderné elektrárny Energoatom, známý jako kauza Midas, dle zjištění novinářů z Investigativního centra Jána Kuciaka (ICJK) odhaluje výrazná propojení se Slovenskem. Obviněné osoby tam podnikaly a vlastnily firmy či nemovitosti. Ukrajinští vyšetřovatelé pracují i s verzí, že ve slovenských firmách skončila část provizí. Kauza se přitom dotýká i okruhu spolupracovníků prezidenta Volodymyra Zelenského.

Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) a Specializovaná protikorupční prokuratura (SAPO) po patnáctiměsíčním vyšetřování oznámily, že odhalily systém úplatků a praní peněz. Skupina úředníků a zprostředkovatelů vybírala od dodavatelů státního Energoatomu provize ve výši deset až patnáct procent z hodnoty zakázek. Přes offshorové struktury mělo být vypráno v přepočtu přibližně 2,3 miliardy korun. Vyšetřovatelé zároveň tvrdí, že řízení strategického podniku s obratem více než 4 miliardy eur, v přepočtu přes 94 milliard korun, bylo fakticky v rukou lidí bez formálních pravomocí.

Vyšetřovatelé obvinili osm osob, mimo jiné bývalé vysoce postavené představitele Energoatomu či ministerstva energetiky. Mezi klíčová jména patří Igor Myroniuk, někdejší poradce exministra energetiky Hermana Haluščenka, a Timur Mindič, podnikatel, dlouholetý spolupracovník prezidenta Zelenského a spolumajitel produkční společnosti Kvartal 95. Podle zjištění ICJK měl být Mindič organizátorem celého schématu. Oba muži byli zároveň aktivní i na Slovensku.

Timur Mindič začal na Slovensku podnikat v roce 2016, kdy si založil živnost v bratislavském Novém Městě. O rok později se stal společníkem firmy TIM&TIM, s.r.o., původně nazvané Blackrock Consulting. Společnost vlastnil společně s ukrajinským podnikatelem Igorem Khmelovem, který si ve stejném období a na stejné adrese rovněž založil živnost. Firma se podle obchodního rejstříku zabývala zejména velkoobchodem s oděvy a obuví, ale také kurýrními službami či průzkumem trhu. V minulých letech dosahovala tržeb kolem jednoho milionu eur, v roce 2019 dokonce přes čtyři miliony eur. Ziskovost však byla nízká a v posledním roce vykázala zisk jen dvanáct tisíc eur. Mindič firmu letos na jaře opustil, okolnosti jeho odchodu nejsou z veřejně dostupných dokumentů zřejmé.

Igor Khmelov nadále figuruje i v další slovenské společnosti Lamačská Brána, kde vlastní třetinový podíl. Firma se věnuje stavebním projektům, dlouhodobě však vykazuje nulové tržby a ztrátu. Khmelov a jeho manželka vlastní také byt v obci Marianka u Stupavy, zakoupený v roce 2017. Do poloviny prosince letošního roku byla jeho manželka spoluvlastnicí rodinného domu v bratislavské městské části Lamač, který nyní chátrá. Investigativní novináři tyto nemovitosti navštívili, nikdo jim však neotevřel.

Další výrazná slovenská stopa se pojí s Igorem Myroniukem, bývalým poradcem ministra energetiky. Podle vyšetřovatelů měl právě on organizovat systém vybírání provizí z kontraktů Energoatomu a podnik fakticky řídit jako externí „stínový manažer“. Myroniuk figuruje v slovenském obchodním rejstříku jako společník a jednatel společnosti UKRCI s.r.o., založené v roce 2014. Jeho rodinní příslušníci mají na Slovensku nejen podnikatelské vazby, ale i vlastní majetek. Syn vlastní od roku 2014 byt v bratislavském komplexu Tri veže, exmanželka si v létě 2023 pořídila řadový dům u Bratislavy a od loňského listopadu je jedinou majitelkou a jednatelkou firmy Management alternative technologies, s.r.o.

Právě tyto vazby hrály roli při rozhodování o Myroniukově vazbě. Prokurátor upozornit na riziko útěku do zahraničí, který měl podle vyšetřování Myroniuk sám zmiňovat. Podle informací ze soudního jednání dostávali jeho blízcí hotovost z Ukrajiny a vkládali ji na účet ve slovenské bance. Myroniukovi byla stanovena kauce ve výši 126 milionů hřiven, tedy více než 60 milionů korun, kterou dosud nesložil, a tak zůstává ve vazbě.

Stopy vedou i na Slovensko

Vyšetřovatelé NABU pracují i s verzí, že část peněz z korupčního schématu skončila přímo na Slovensku. Jak uvádí ICJK, jednou z prověřovaných tras finančních toků je spojení Kypr–Slovensko. Peníze měly být převedeny na účty společností, přičemž část zůstala nastrčeným firmám jako odměna a zbytek byl vyplacen v hotovosti. Vysoce postavení úředníci si podle vyšetřovatelů přebírali balíky dolarů během zahraničních cest a převezli je zpět do Ukrajiny. Využívat měli i kryptoměny.

Slovenská policie zatím uvádí, že k této kauze ze strany ukrajinských orgánů neobdržela žádnou oficiální žádost o součinnost. Generální prokuratura odkázala na služební tajemství a probíhající trestní řízení v Ukrajině. Oslovení aktéři či jejich právní zástupci se k podnikání a majetku na Slovensku odmítli vyjádřit nebo na dotazy nereagovali.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Vyšetřování ukrajinské korupční kauzy odhaluje podstatné vazby na Slovensko appeared first on investigace.cz.

Reportérka ⁠investigace.cz⁠ Zuzana Šotová zmapovala netypický a navíc velmi nebezpečný online podvod. Vydělává na tom, že nabízí fiktivní služby nájemného zabijáka. Se Zuzanou Šotovou natáčel Jiří Slavičínský.

The post Podcast Odposlech: Kill List – Falešní nájemní zabijáci na darknetu appeared first on investigace.cz.

Chris Monteiro si myslel, že upozorňuje na další z řady nekonečných online podvodů – tentokrát šlo o web, kde si lze zaplatit nájemného zabijáka. Tehdy netušil, že se pustil do nekonečné bitvy s podvodníkem, který tuto platformu provozuje dodnes. Nejen že okrádá lidi, ale zároveň je ponouká k násilí a vraždám. Dvě vraždy si někdo objednal i v Česku – jeden z případů řešila policie.

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

„Řekněte mu, že vás poslal Thomas. Thomas vzkazuje ƒ‚zaplať za to, cos mi udělal‘.“ Tak zní konec objednávky ublížení na zdraví na darknetovém webu s příznačným názvem Black Hitmen Site z roku 2022. Zamýšleným cílem bití měl být chlapec z Česka, který objednatele údajně roky šikanoval. Co objednatel ale netušil, je, že šlo o podvod.

Na podvodníka upozornil Chris Monteiro, jehož koníčkem v té době bylo sepisovat obdobu wikipedie pro online podvody, už v roce 2016 a postupně se stal jeho největším nepřítelem. Tenkrát se web na zprostředkování nájemných vražd jmenoval Besa Mafia (besa znamená v albánštině čest). Když tenkrát Monteiro na podvod upozornil, ozval se mu někdo pod jménem Yura s tím, aby svůj příspěvek o jeho podvodném webu smazal, že mu za pozitivní recenzi zaplatí. Když Monteiro odmítl, začal Yura vyhrožovat.

Yura, zřejmě žijící v Rumunsku, provozoval za uplynulých deset let podobných darknetových webů a fór celou řadu. Ukazují to data, která má investigace.cz k dispozici. Média o podvodu přitom informovala už v roce 2018. Data za Česko a Slovensko ukazují objednávky od roku 2016 až do 2023. Jediné, co se mění, jsou názvy webů, které služby nabízí.

V Česku a na Slovensku si vraždu objednali čtyři lidé. U nás se objednatelé mohli dopustit zločinu vraždy ve fázi přípravy.*

Přečtěte si

Kryptopříběhy z Pobaltí: Estonsko jako centrum podvodů a praní špinavých peněz

Vraždy, bití, zbraně

Z dat, která máme k dispozici, vyplývá, že objednávku vraždy dokončili lidé pro dva Čechy. Jen v jednom z případů ale z dostupných informací došlo k platbě 10 tisíc dolarů v bitcoinech a zároveň objednatel poskytl i fotografii cíle.* Tímto případem se zabývala policie.

Mluvčí z pražského ředitelství nám sdělil, že podnět k vyšetřování přišel od britské policie. Jednalo se o pokus vyřešit osobní spor a policii se podařilo identifikovat objednatele. Ten by byl stíhán za zločin vraždy ve stadiu přípravy, měl ale smrtelnou nehodu, a tak stíhání nebylo možné.

Muž, který měl být obětí, o objednávce nevěděl a ani netušil, kdo by si vraždu mohl objednat. Nejedná se o nijak veřejně působící osobu, žije v menším městě a pracuje ve stavebnictví. Objednatel poskytl bydliště, fotku i instrukce: „Nejlepší by bylo, kdyby to vypadalo jako nehoda nebo sebevražda.“

Muž na naše dotazy pouze uvedl, že se jedná o „trestný čin, který byl na mě před lety spáchán a je řádně uzavřen“ a že v něm celá kauza zanechala hluboké trauma. Dál se o události nechtěl bavit.

Na dotazy o druhé zamýšlené oběti z Česka, kdy objednatel podvodníkovi požadovaných 9 tisíc dolarů nakonec zřejmě nezaplatil*, policie uvedla, že případ neeviduje. Mladého muže, který pracuje jako obchodní zástupce v zemědělské firmě, chtěl objednatel zabít tak, aby to vypadalo jako nehoda. Specifikoval také jeho výšku a váhu, nicméně neposkytl fotografii. Muž na e-mail, zda by redakci mohl kontaktovat, nereagoval.

U dalších českých případů nedošlo k platbě. Někdo si chtěl objednat zbraň, někdo se chtěl přihlásit jako nájemný zabiják. Výše citovaný Thomas si pod přezdívkou „trynboi“ chtěl objednat zbití vrstevníka. Jeden člověk chtěl objednat „násilné přerušení těhotenství“. Další si chtěl objednat vraždu, ale záhy napsal, že si to rozmyslel.

Ve dvou případech objednatelé podvodníkovi zaplatili a poskytli veškeré údaje za vraždy Slováků – oba dva muži jsou, stejně jako Češi, stále naživu.

Jeden ze Slováků, kteří byli označeni za oběti, na dotazy kolegů z deníku SME uvedl, že „události související s tímto tématem byly způsobené těžkou životní situací, která vedla k hloupým rozhodnutím, která ovlivnila můj život na následujících několik let“. Muž dále vysvětlil, že musel kvůli situaci, ve které se ocitl, vyhledat odbornou pomoc, a téma by proto nerad znovu otevíral. Deníku SME se vyjádření policie nebo jiných orgánů do vydání českého textu nepodařilo získat.

Jeden z objednavatelů poté, co mu administrátoři stránky sdělili, že se jedná o podvod, přijal nabídku stát se součástí podvodu. Uživatel pod přezdívkou GeniusTatra pak potenciálním zákazníkům na fóru tvrdil, že zabijáci jsou skuteční a že jeho objednávku splnili – jednou zavraždili jeho šéfa, pak zase blíže nespecifikovanou ženu.

„Podvedeme, co nejvíce lidí to jde“

Modem operandi podvodníka Yury bylo vydávat se za zprostředkovatele mezi nájemnými zabijáky a objednateli. Ti poskytli identifikační údaje zamýšlených obětí, vyplnili formulář, kde vysvětlili, o jaký typ služby mají zájem, případně specifikovali, jak má být útok proveden, a dostali nacenění. Pak vložili bitcoiny do úschovy, kterou ale také provozoval Yura. Jakmile měla být objednávka splněna, bitcoiny měly putovat příslušnému zabijákovi. Podvodník se pak pod různými záminkami snažil z objednatelů vymámit další peníze. Když usoudil, že už další finance nedostane, oznámil objednatelům, že se stali obětí podvodu. „Zabíjení je nemorální. Proto podvádíme potenciální vrahy,“ vysvětluje Yura jednomu z podvedených, slovenskému uživateli GeniusTatra.

„Podvedeme, co nejvíce lidí to jde,“ zní začátek popisu podvodu přímo od jeho tvůrce. „Když pak oznámíme, že se jedná o scam, ptáme se podvedených, jestli se k nám chtějí přidat a vydávat se za nájemné zabijáky.“ Následuje detailní popis úkonů, které se od nového nájemného zabijáka očekávají – nejprve bude dostávat malé zakázky, aby si vybudoval reputaci. Scammeři se pak se svým novým komplicem podělí o zisk půl na půl.

„Přidej se k nám, vydělávej peníze a přestaň chtít zabíjet lidi. Existují jiné způsoby, jak problémy vyřešit, ne zabíjením,“ zakončuje podvodník své sdělení. Zároveň vysvětluje, že nemá cenu snažit se po internetu šířit informaci, že se jedná o podvod, weby se totiž pravidelně mění.

Dalším důvodem, proč by objednatelé vražd nebo ublížení na zdraví pravděpodobně nechtěli své zkušenosti šířit, je fakt, že se jedná o trestný čin.

Chris Monteiro se na Yurovy aktivity pokusil policii upozornit několikrát – až to vyústilo v policejní razii u něj doma a jeho zatčení s tím, že právě on je záhadným podvodníkem.

Mezi lety 2023 a 2024 policisté podle Monteira proti webu zasáhli, zatkli několik lidí a stránky zabezpečili. „Což ale v praxi bohužel znamená jen to, že webu posílili zabezpečení, takže už se k obsahu nedostanu,“ vysvětluje Monteiro pro investigaci.cz. Do té doby totiž Monteiro využíval mezery v zabezpečení webů – zadních vrátek –, aby monitoroval a archivoval objednávky vražd a ublížení na zdraví. Vznikl tak archiv s názvem ƒƒ‚Kill List‘.

„Tím, jak se weby obměňují a občas jsou nějací lidé zatčeni, jsou data průběžně mazána. Já jsem jediný, kdo ten archiv má,“ konstatuje Monteiro. Proto vzal problém do svých rukou – provozuje web The Hitman Scam a novinářům, vyšetřovatelům a policii ochotně poskytuje relevantní data.

Ačkoli se totiž podvod odehrává ve virtuálním prostředí, ukázalo se, že má velmi vážné dopady na reálný svět – jedním z nich byla vražda ženy z malého města v Minnesotě. Co na první pohled vypadalo jako sebevražda, významně korespondovalo s objednávkou vraždy na jednom z Yurových webů. Ženu zavraždil její manžel, který si půl roku předtím několik měsíců dopisoval s adminy webu a snažil se vraždu objednat. Zaplatil v bitcoinech.

„Lidi opravdu věří tomu, že to jde, najmout si zabijáka na darknetu. Existuje spoustu lidí, kteří se nachází v zoufalé situaci a neví, jak jinak ji řešit, než že se pokusí si najmout vraha,“ odpovídá Monteiro na otázku, jak je vůbec možné, že někdo na podvod naletí. „Tu stránku použily tisíce a tisíce lidí a minimálně si tyto informace hledali a na tu stránku přišly statisíce. Problém je v tom, že jakmile se odhodláte k tomu tu vraždu objednat a zaplatit, už není tak těžké se nakonec odhodlat k tomu ji provést.“

Weby v mezičase pořád běží. Jsou dva, ten laděný do černé barvy mění názvy v rámci klíčových slov jako „online hitmen“ nebo „internet killers“. Bílý web se točí kolem tematiky mexických mafií. Názvy se mění co pár měsíců.

* Edit: 25.5.2026 jsme v textu po konzultaci s Chrisem Monteirem změnili informaci o druhé české objednávce vraždy – objednatel zřejmě za vraždu nezaplatil.

The post Kill List: Pronájem vraha snadno a rychle appeared first on investigace.cz.

Slovenské pistole firmy Grand Power se v hlavním městě Jemenu objevily krátce poté, co je firma začala vyrábět. Spolu s dalšími evropskými zbraněmi se dostaly do země, kde už více než deset let probíhá ozbrojený konflikt a vážná humanitární krize. Redakce ARIJ, která mapuje dění v arabských zemích, zjistila, že slovenské pistole putovaly přes Česko. Podrobnosti jsme zjišťovali s kolegy ze slovenského ICJK. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Slovenské pistole spolu s americkými Glocky či italskými Berretami inzeroval na svém Facebooku jemenský obchodník se zbraněmi Ashraf Munef. Obchoduje v hlavním městě San’á, které ovládají Hútíové – tedy jedna ze stran občanské války, která v zemi probíhá už od roku 2014. Amerika, Kanada i další země je považují za teroristickou organizaci.

Dodávání vojenského materiálu do Jemenu je porušením mezinárodního práva a smluv. V Česku musí mít firmy k vývozu zbraní povolení od ministerstva průmyslu a obchodu. Jeho součástí je i deklarace, kam zbraně putují, tedy takzvaného koncového uživatele. To, že zbraně končí v zemi, kam se vojenský materiál dovážet nesmí, poukazuje na nedostatečnou kontrolu jak cílové destinace, tak případných přeprodejců.

„Podmínkou povolení vývozu je mimo jiné prohlášení konečného uživatele (EUC) nebo mezinárodní dovozní certifikát vydaný příslušnou autoritou dovážejícího státu. Mimo to mohou být stanoveny při udělení licence nebo povolení podmínky postlicenční kontroly,“ uvedl na naše dotazy ohledně kauzy mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu David Hluštík. Případné kontroly v cílové destinaci jsou pak prý prováděny ve spolupráci s ministerstvem zahraničí a konkrétní ambasádou.

Podle Martiny Heranové, vedoucí katedry bezpečnostních studií na CEVRO Univerzitě, mají jednotlivé státy zajistit, že se zbraně nedostanou do zemí pod mezinárodními sankcemi právě prostřednictvím udělování exportních licencí. „Vývozu musí zabránit i v případě vývozu zbraní do třetích zemí, které pod sankcemi nejsou, pokud existuje reálné riziko, že by mohly být právě do sankcionovaných států reexportovány,“ vysvětlila pro naše kolegy z Investigatívného centra Jána Kuciaka (ICJK).

Pistole z Facebooku

Obchodník Ashraf Munef každopádně neměl žádný problém s inzerováním zbraní na Facebooku. A jeho obchod stále funguje. Když se ho novináři média ARIJ pod záminkou zájmu o slovenské pistole ptali na jejich dostupnost, obchodník potvrdil, že firma má pašeráky, kteří umějí zbraně do San’á doručit.

Pistole X-Calibur MK23, které jemenský obchodník nabízel, vyrábí slovenská firma Grand Power. Ta ale podle zjištění novinářů z ARIJ s Jemenem žádnou historii obchodních vztahů nemá. Novináři také zjistili, že dodávky slovenských pistolí zařizovala česká firma Kalibrgun. V dubnu 2023 putovalo dvě stě pistolí X-Calibur Gold 9 mm, z nichž jedna měla sériové číslo K102358, do Saúdské Arábie, konkrétně společnosti Arabian Hunter.

Šéf Grand Power Jaroslav Kuracina redakci investigace.cz sdělil, že na veškeré zboží, které jeho firma exportovala české Kalibrgun, byly řádně vystaveny licence jak z České, tak Slovenské strany, a že účelem obchodu byl reexport do Saúdské Arábie. „O obchodu mezi Saúdy a Jemenem jsme nevěděli.“

Saúdskoarabská firma Arabian Hunter spadá pod Ben Humaid Company a jedná se o jednoho z největších dovozců a prodejců loveckých a střeleckých potřeb. Na svých stránkách uvádí osm prověřených značek, které „odrážejí tradici kvality, inovace a důvěry“. Jednou z nich je česká Kalibrgun. Novináři z ARIJ získali dokument z roku 2022, který udává, že společnost Arabian Hunter dovezla do země 320 různých střelných zbraní od společnosti Grand Power, a to skrze českou Kalibrgun.

Majitelem mateřské společnosti, Ben Humaid Company, je syn jejího zakladatele Nawaf Bandar bin Nayef bin Humaid, který působí jako předseda představenstva Saúdsko-České obchodní komory.

„Našimi zákazníky jsou lovci, sportovní střelci a nadšenci do vzduchových zbraní, kteří vyžadují absolutní přesnost a spolehlivost, kterou naše produkty poskytují,“ píše se na stránkách Kalibrgun, založené v roce 2005 v Moskvě, která má továrnu v Praze. Až do března 2022 měla Kalibrgun ruského majitele, nyní jím je Richard Janoušek. V rozhovoru pro Hard Air Magazine uvedl, že „za dvacet let neobdrželi od zákazníků v Saúdské Arábii ani jednu stížnost“ na kvalitu dodávaného zboží. „Zároveň množství dodávek do tohoto regionu překračuje 50 tisíc pušek.“

To, že se zbraně do Jemenu dostaly, je porušením Smlouvy o obchodu se zbraněmi OSN z roku 2014, která mimo jiné zakazuje doručovat zbraně komukoli jinému než koncovému uživateli. Dodávání zbraní do Jemenu porušuje i směrnici EU, která zakazuje vývoz do zemí, kde by jejich použití přispívalo k ozbrojenému konfliktu. Novináři z ARIJ zároveň získali obchodní smlouvu, která jasně uvádí, že převoz zbraní nebo obchodování se zbraněmi mimo Saúdskou Arábii je zakázán, pakliže nebylo povoleno úřady země, ze které pochází dodavatel zbraní.

„V případě, který popisujte, se slovenská firma Grand Power hájí tím, že zbraně vyvezla do České republiky, tedy státu Evropské unie, a teprve odtud měly být tyto zbraně vyvezeny mimo EU. Odpovědnost tak skutečně padá na české licenční orgány, které musely dát české společnosti Kalibrgun vývozní povolení do zmiňované Saúdské Arábie,“ říká pro ICJK vedoucí katedry bezpečnostních studií Heranová.

Zbraně Grand Power se podle zjištění ICJK ocitly navzdory sankcím i v Rusku. Firma popřela, že by s tím měla co dočinění. Kuracina potvrdil, že jedna z dodávek – samopaly Stribog – prodali české firmě. Jestli to ale byla Kalibrgun, se nám nepodařilo zjistit.

Podle Jaroslava Kuraciny přišla s návrhem na dodávky zbraní do Saúdské Arábie firma Kalibrgun. Na otázku, proč přední výrobce a dodavatel vzduchovek vyvážel do Saúdské Arábie slovenské pistole, ani na naše další dotazy Kalibrgun do vydání článku nereagoval.

Autorka textu: Zuzana Šotová, s přispěním Tomáše Madleňáka (ICJK)

The post Slovenské pistole putovaly do rukou jemenských teroristů přes Česko appeared first on investigace.cz.

Příběh BB (kvůli ochraně oběti používáme iniciály z rozsudku ESLP), dívky z romské osady, která byla zneužívána adoptivní rodinou a prodána do sexuálního otroctví v Anglii, odkud se jí podařilo dostat, je příběhem o osobní statečnosti postavit se státu. Když BB po strastiplném návratu domů Slovensko odmítlo pomoc, spojila se s právníky a pustila se do nerovné bitvy. Po dvanácti letech soudních sporů našla zastání u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Tam vybojovala přelomový rozsudek, který může pomoci změnit osud mnoha obětem obchodu s lidmi.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

BB neměla v životě moc štěstí. V devadesátých letech se narodila v romské osadě na Slovensku, avšak rodiče ji opustili, a tak skončila v dětském domově. Když byla plnoletá a musela z domova odejít, vzala si ji k sobě jedna z rodin v rodné romské osadě. Tito lidé jí sebrali veškeré peníze, které po odchodu z dětského domova dostala od státu na samostatný život. U nové rodiny uklízela, vařila, myla nádobí – zkrátka si z ní udělali služku.

Záhy se vdala za jejich syna, s nímž otěhotněla. Po porodu se sama a bez pomoci nedokázala postarat o společné dítě, takže jí ho slovenské úřady odebraly.

V roce 2010, když bylo BB dvacet let, ji rodina vyhodila z domu. Mladá žena neměla kam jít ani jak si vydělat peníze. Rodina se nad ní zdánlivě smilovala a domluvila jí schůzku s jistým mužem, v soudních dokumentech nazývaným „Pan Y“. Ten jí vysvětlil, že ji odveze do Velké Británie, kde bude pracovat jako prostitutka. Jelikož BB nic jiného nezbývalo, souhlasila.

Minimálně rok byla nucena poskytovat sexuální služby, aniž by z toho měla jedinou penci. Všechny peníze šly Panu Y a romské rodině na Slovensku, která ji v podstatě prodala. Pan Y ji navíc dál zneužíval jako služku a podával jí drogy.

Poté, co Pan Y odjel a BB zůstala v cizině sama, si jí všimla policie. Ta vyhodnotila, že se jedná o oběť obchodování s lidmi a předala ji do péče tamní Armádě spásy. BB se tak z kolotoče zneužívání podařilo vystoupit. Zdaleka ale ještě neměla vyhráno.

V roce 2012 britské úřady vrátily BB na Slovensko. V rámci Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi se jí ujaly Slovenská katolická charita a Řeckokatolická charita. BB svitla naděje, že její život by se mohl aspoň trochu srovnat. Jenže tato pomoc a ochrana neměly dlouhého trvání.

Charita na milost politikům

Obě charity, jež činnost zmíněného programu zajišťují a starají se o oběti, jsou přímo financovány ministerstvem vnitra. To znamená, že jsou na této instituci plně závislé. Jestliže se tedy ministerstvo rozhodne vyřadit někoho z programu, nastává problém v tom, zda má neziskovka zastupovat zájmy oběti, nebo ministerstva.

Ministerstvo BB vyřadilo z Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi na jaře roku 2013, což pro ni znamenalo, že se opět ocitla bez jakékoli podpory. Ministerstvo totiž vyhodnotilo, že již není potenciální obětí obchodování s lidmi. Pachatel, tedy Pan Y, který ji odvezl do Velké Británie, kde ji nutil k služebnictví a prostituci a podával jí i drogy, byl v té době na Slovensku obžalován z kuplířství. Stalo se tak navzdory tomu, že britská policie případ označila za obchodování s lidmi a slovenská policie jej začala šetřit.

O vyřazení z Programu přitom podle Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi nelze rozhodnout na základě existence nebo neexistence trestního stíhání pachatele. Úmluva totiž jasně určuje minimální časový úsek třiceti dní – takzvanou dobu na rozmyšlenou –, kdy lidé mohou v programu setrvat. To má komukoli, u koho je důvod se domnívat, že může být obětí obchodování s lidmi, poskytnout čas rozmyslet si, jestli chce spolupracovat s policií. To potvrdilo i tiskové oddělení slovenského ministerstva vnitra.

V roce 2016 navíc slovenský Nejvyšší soud rozhodl v jiném případě o tom, že osoby zařazené do Programu musejí být považovány za účastníky správního řízení, pokud ministerstvo vnitra rozhoduje o jejich vyřazení. V záležitosti BB k něčemu podobnému zkrátka nemělo dojít bez uplatnění jejího práva se proti rozhodnutí odvolat. Zároveň musí ministerstvo vyřazení řádně odůvodnit. „Jakékoli rozhodnutí o zařazení či vyřazení musí být odůvodněné, musí být doručeno všem účastníkům řízení, musí existovat možnost podat proti němu opravný prostředek a musí být přezkoumáno nezávislým soudem,“ vysvětluje Alexandra Malangone, právnička ze slovenské Ligy za lidská práva a bývalá členka monitorovacího Výboru Rady Evropy GRETA (Group of Experts on Action against Trafficking in Human Beings). Nic z toho se však v případě BB nestalo.

Tiskové oddělení slovenského ministerstva vnitra na naše dotazy uvedlo, že vyřazení z Programu nemá formu správního rozhodnutí. Zároveň ministerstvo uvedlo, že “vyřazení z důvodu, že v daném případě nejde o trestný čin obchodování s lidmi, je upraveno v platném vnitřním předpisu Ministerstva vnitra Slovenské republiky, který stanoví, že program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi je určen pouze osobám, u nichž lze důvodně předpokládat, že se staly oběťmi obchodování s lidmi”.

Přečtěte si

Počet případů obchodování s lidmi roste

Definice oběti

„Britské právo hovoří jasně, o zneužívání se jedná vždy, i když budete přísahat, že jste v nevěstinci dobrovolně,“ vysvětluje pro investigaci.cz Caroline Haughey, prokurátorka, advokátka a přední britská odbornice na problematiku obchodování s lidmi. „Není zkrátka možné k vykořisťování udělit souhlas, jakmile danou činnost – například prostituci – zařizuje třetí osoba.“ Podle Haughey se v kauze BB – na které se nijak nepodílela – jednalo o souhlas kvůli absenci alternativy.

Slovenský trestní zákon je přitom v definici obchodování s lidmi přísnější než ten český – počítá totiž i se souhlasem obchodované osoby. Souhlas je neplatný, pokud byla daná osoba například ve zranitelné pozici, případně pod nátlakem nebo byla podvedena.

„V případech, s nimiž jsem se setkala v rámci romské komunity, stála za těmito praktikami ve sto procentech rodina,“ popisuje svou zkušenost s obchodováním s lidmi Caroline Haughey. „Je to zkrátka způsob, jak vydělat peníze, taková pragmatická hierarchie,“ pokračuje. Prokurátorka obecně považuje za velký problém uzavřenost komunit stejné národnosti nebo etnicity v cizí zemi. Oběti jsou z její zkušenosti často pod velkým tlakem, že v případě nesouhlasu nebo spolupráce s policií zrazují svou komunitu, někdy jsou zastrašovány, někdy se pro změnu do pachatelů zamilují. „Když se dostanete do problémů, je často jediné, co máte, komunita – zvláště v zahraničí.“

Dvanáct let

V září 2012 na Slovensku začalo policejní vyšetřování případu BB, klasifikovaného jako zločin obchodování s lidmi. O několik měsíců později ale kauzu dostala jiná policejní složka, jež se rozhodla případ vyšetřovat už jen jako kuplířství, kdy pachateli hrozí mnohem nižší trestní sazba za profitování z prostituce vykonávané jinou osobou.

Přestože tedy slovenská policie dostala od britských vyšetřovatelů dokumenty prokazující, že BB považují za oběť obchodování s lidmi, na Slovensku šetření pokračovalo v rovině kuplířství.

BB byla během několika měsíců opakovaně vyslýchána, což ji znovu a znovu vracelo k prožitým traumatům a prohlubovalo její psychické potíže. Opětovné výslechy zvláště zranitelných obětí – což jsou například oběti obchodování s lidmi – ovšem zákon zakazuje.

Samotný soud navíc odmítl přihlédnout k výpovědi BB, protože ji nepovažoval za důvěryhodnou.

Jeden rok vězení za zničený život

Pachatel Pan Y byl nakonec odsouzen právě za kuplířství k jednomu roku vězení s odkladem šestnácti měsíců. Státní zástupkyně, která měla případ na starost, uznala, že se jednalo o obchodování s lidmi, nicméně další kroky nepodnikla. Rodinu, jež BB za mužem poslala a která mezitím odjela do Velké Británie, policie nikdy nevyslechla.

„Tyto případy se nedají vyšetřovat jen na základě výpovědí poškozených, protože jsou pod tlakem, mohou být vydíráni, stahovat výpovědi,“ vysvětluje pro investigaci.cz Michal Bačo, státní zástupce, který v minulosti působil v Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci Eurojust, což je organizace, která pomáhá orgánům činným v trestním řízení v justiční spolupráci při vyšetřování mezinárodních zločinů.

„Když jsme vyšetřovali jinou kauzu, kdy na Slovensku verbovali lidi k pracovnímu vykořisťování ve Velké Británii, dokázali jsme například odposlechy nebo sledováním nashromáždit tolik důkazů, že i kdybychom neměli podrobné výpovědi poškozených a svědků, odstíhali bychom to. Což se v případě BB nestalo.“

Právní zástupci BB se proti rozsudkům za kuplířství opakovaně odvolávali. Nakonec podali i několik ústavních stížností. Všechny byly zamítnuty, ta poslední v květnu 2021.

„Co se týká zahraniční spolupráce Slovenska, moc ji od té doby, co jsem opustil Eurojust, nesleduji,“ vysvětluje prokurátor Bačo. „V případě BB si ale nemyslím, že to tak dopadlo kvůli tomu, že je Romka, ale prostě proto, že orgány činné v trestním řízení zvolily méně komplexní a méně pracné metody vyšetřování, zejména ve vztahu ke spolupráci s Británií. Tyto metody nicméně nesou právě ta rizika, na které poukázal ESLP,“ odpovídá Bačo na otázku, jak si zdůvodňuje přístup policie a státního zastupitelství v případu BB. „Někdy k tomu chybí vůle, odbornost, schopnosti a personální substrát,“ uzavírá Bačo důvody, proč orgány selhaly.

Přečtěte si

Novodobé otroctví: Slovenský rodinný gang ve vězení za obchodování s lidmi

Právní zástupci BB se proto obrátili na Evropský soud pro lidská práva (ESLP). V září 2021 podali žalobu pro porušení lidských práv, nedostatečné prošetření případu a porušení práva na soukromí.

ESLP v rozsudku z října 2024 a po dvanácti letech soudních tahanic potvrdil, že Slovensko v případu BB selhalo. Soud to odůvodnil tím, že došlo k porušení článku 4 Evropské úmluvy o lidských právech, protože slovenské orgány kauzu dostatečně neprošetřily.

Podle rozsudku byla BB ve zranitelné pozici a pachatel – tedy Pan Y – toho zneužil, sjednal jí cestu do Velké Británie a z jejího počínání měl finanční zisk. Soud také přihlédl k tomu, že z právního hlediska se jedná o typický a nijak sofistikovaný modus operandi obchodování s lidmi. Slovenské orgány podle rozsudku rovněž dostatečně nevysvětlily, proč případ překlasifikovaly na kuplířství. ESLP zároveň zdůraznil, že se tak děje často právě proto, že stíhání kuplířství je jednodušší – konkrétně v případě BB policie nikdy nevyslechla její adoptivní rodinu a další svědky a neshromáždila žádné další důkazy, což je vzhledem k tomu, že na vyšetřování měla několik let, o to horší. Soud tak konstatoval, že slovenské orgány selhaly, neboť nesledovaly zřejmou linii vyšetřování.

„Jde o přelomový rozsudek,“ vysvětluje právnička Alexandra Malangone. „Europol (Evropský policejní úřad, pozn. red.) totiž klasifikuje obchodování s lidmi jako organizovaný zločin, na který se například vztahují daleko přísnější kritéria trestu, ale i speciální metody vyšetřování.“ To znamená například odposlechy nebo sledování podezřelých, což se stalo v případu verbování osob na nucenou práci, jejž zmiňoval prokurátor Michal Bačo.

„Evropský soud konstatoval, že státy mají povinnost efektivně vyšetřovat obchodování s lidmi vždy, když existují indicie, že by o tento zločin mohlo jít,“ přibližuje Malangone. „Orgány činné v trestním řízení by měly k vyšetřování obchodování s lidmi přistupovat stejně jako k vyšetřování organizovaného zločinu.“ Podle Europolu je více než 70 % skupin, které obchodují s lidmi, napojeno i na další formy organizovaného zločinu.

„Konečně jsme se dočkali spravedlnosti. Doufám, že žádné další dívky nebo ženy si nebudou muset projít tím, čím jsem si prošla já. Chtěla bych poděkovat Charitě Slovensko a mým právníkům, kteří za mě tuto bitvu vybojovali,“ řekla po vynesení rozsudku BB britskému portálu One Pump Court.

S naší redakcí se BB nakonec rozhodla nemluvit. „Je ráda, že se jejímu případu někdo z médií věnuje, nicméně se momentálně necítí natolik fit, aby se k celé záležitosti veřejně vyjadřovala,“ uvedl pro redakci její někdejší právní zástupce Roman Dula. „BB má z toho, co prožila, trvalé následky, i po letech má stále zdravotní potíže.“

Odškodné, které BB vyměřil Evropský soud Slovensko zaplatilo.

Slovenské ministerstvo vnitra na dotaz, zda z rozsudku ESLP vyvozuje nějaké závěry uvedlo, že “od roku 2012/2013 byla realizována celá řada opatření s cílem změny stavu, který byl Slovensku v oblasti problematiky obchodování s lidmi vyčítán”. Zároveň podle tiskového oddělení probíhají vzdělávací aktivity jak ve směru k orgánům činným v trestním řízení, tak ve směru k veřejnosti případně osobám, které se ve své praxi mohou s oběťmi obchodu s lidmi setkat – například sociální pracovníci.

Slovenská katolická charita se do uzávěrky textu nevyjádřila.

Počet obchodovaných osob identifikovaných na Slovensku se za uplynulých několik let neustále zvyšuje. Více než polovina z nich byly v roce 2024 děti.

The post BB versus Slovensko: Rozsudek po dvanácti letech uznal, že Slovensko selhalo v případu obchodování s lidmi appeared first on investigace.cz.

Věznici Guantánamo zřídila v roce 2002 Bushova administrativa. Na americké námořní základně na Kubě zadržovala osoby podezřelé z terorismu. Věznice se postupně stala symbolem hrubého porušování lidských práv. Většina lidí v ní byla držena bez obvinění a bez řádného soudu. Když do prezidentské funkce nastoupil v roce 2009 Barack Obama, slíbil, že kritizovanou věznici uzavře a snažil se dohodnout s různými zeměmi, aby propuštěné vězně přijaly. Tak se několik bývalých vězňů z Guantánama dostalo i na Slovensko.

Jak se jim dnes daří, se vypravily zjistit reportérky investigace.cz Pavla Holcová a Zuzana Šotová. Odposlech s nimi natáčel Jiří Slavičínský.

Přečtěte si

Za první a druhé Ficovy vlády přijalo Slovensko osm vězňů z Guantánama. Teď neví, co s nimi

Přečtěte si

Američané ho dvanáct let neoprávněně věznili, Slovensko nesplnilo, co slíbilo. Příběh bývalého vězně z Guantánama

The post Podcast Odposlech: Bývalí vězni z Guantánama na Slovensku appeared first on investigace.cz.