Pátrali po dívkách ve východní Evropě, objížděli česká i slovenská města, navazovali kontakty přes modelingové agentury a slibovali kariéru v modelingu. Část nově zveřejněné korespondence z Epstein Library ukazuje, že i Česká republika byla terčem zájmu lidí, kteří pro Jeffreyho Epsteina vyhledávali ženy. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Jak dlouhodobě ukazují statistiky o obchodování s lidmi, Česká republika patří nejen mezi cílové a tranzitní země, ale i mezi takzvané zdrojové země. To znamená, že zločinci své oběti verbují mimo jiné právě tady. Této skutečnosti odpovídá i část dokumentů zveřejněných v rámci spisů v Epstein Library, kterou zveřejnilo americké Ministerstvo spravedlnosti ke kauze sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina.

„Slovensko je to pravé místo. Už mám jednu dámu, která na mě čeká, abych si prohlédl více než 45 modelek. Město se jmenuje Kosce/Oloumoc, pak pojedu do Budapešti. Pošlu ti kompletní zprávu z každého města, ve kterém jsem byl. Většina dívek, které tu najdu, už je připravená u různých agentur,“ píše v jednom z e-mailů muž jménem Daniel Siad. Zprávou pravděpodobně myslel Košice a Olomouc – i v ostatních e-mailech jsou překlepy.

Epsteinovi také sdělil, že chce strávit léto prozkoumáváním malých vesnic v Česku a na Slovensku.

Jméno Daniela Siada bylo mimo svět modelingu až do zveřejnění části dokumentů týkajících se případu sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina prakticky neznámé. Po zpřístupnění materiálů v Epstein Library se to ale změnilo.

Podle deníku The Guardian byl Daniel Siad jedním z Epsteinových nejčastějších korespondentů. Vyměnili si tisíce zpráv. Siad se profesně věnoval scoutingu, tedy vyhledávání nových tváří pro modeling.

Během deseti let psal Epsteinovi o svých návštěvách malých měst ve východní Evropě nebo švédských ostrovů, kde mimo jiné hledal dívky, se kterými by se Epstein mohl setkat. Siad popírá, že chtěl dívky s Epsteinem seznamovat. Francouzský web franceinfo ale zveřejnil svědectví několika francouzských žen, které uvedly, že se s Epsteinem seznámily právě prostřednictvím Siada.

Schůzky s modelkami si Siad domlouval většinou přes modelingové agentury. V e-mailech Epsteinovi zmiňoval i jejich konkrétní jména. „Můj starý přítel, který vlastní agenturu Nathalie Model Management v Rize, mi zorganizoval skvělý casting,“ chlubil se v jednom z e-mailů. V korespondenci týkající se České republiky ale žádnou českou agenturu explicitně nezmínil.

Jak upozornil web Seznam Zprávy, Epstein si vyměňoval e-maily také s antropologem Ramseyem Elkholym. I tyto konverzace se týkaly náboru žen v České republice. Stejně jako Siad se i Elkholy zabýval takzvaným scoutingem — právě pod tímto označením si ho měl Epstein uložit v mobilu.

Lotyšská agentura

Lotyšští novináři z webu LSM.lv popsali korespondenci, kterou Siad paralelně vedl se šéfem lotyšské modelingové agentury Nathalie a s Epsteinem. Ten požadoval, aby dívka jménem Sandra, spolupracující s agenturou Nathalie, přiletěla 16. prosince 2009 do Miami.

„Je možné domluvit schůzku s fotografem na zkušební focení, aby se alespoň vrátila s nějakými fotkami? Pak to bude vypadat dobře jak pro nás, tak pro její agenturu,“ napsal Siad Epsteinovi 10. prosince 2009. E-mail naznačuje, že focení mohlo být pouhou záminkou.

Stejná agentura Nathalie organizovala také mezinárodní soutěž modelek Baltic Beauty Contest. Hlavní cenou byla smlouva o spolupráci v hodnotě sta tisíc eur s agenturou Joy v Miláně. Mezi členy poroty figuroval i Jean-Luc Brunel, spolumajitel mezinárodní modelingové agentury MC2.

Jean-Luc Brunel byl klíčovou postavou Epsteinovy sítě. Epstein jeho modelingovou agenturu spolufinancoval, zatímco Brunel mu podle dostupných svědectví zajišťoval nové dívky. Brunel spáchal v únoru 2022 ve vězení sebevraždu poté, co strávil čtrnáct měsíců ve vazbě a čekal na soud kvůli obvinění ze znásilnění několika nezletilých a sexuálního obtěžování. Tato obvinění popíral, stejně jako jakoukoli účast na Epsteinově obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování.

Majitel lotyšské agentury tvrdí, že o Brunelově problematické minulosti, která už tehdy byla známá, nevěděl.

Oběti

Dokumenty zveřejněné v Epstein Library nyní prověřuje česká policie. Minulý týden zahájila polská prokuratura vyšetřování činů souvisejících s obchodováním s lidmi v návaznosti na Epsteinův případ.

Právě obchod s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a nucené práce je v regionu střední Evropy nejčastější. Konstatuje to například zpráva Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) za rok 2024. Konkrétně až 50 % případů obchodování s lidmi ve střední a jihovýchodní Evropě je spojeno se sexuálním vykořisťováním, které má nejčastěji podobu nucené prostituce v nočních klubech, masážních salonech nebo hotelích. Přestože je na vzestupu i online sexuální vykořisťování, jeho podíl je zatím nejmenší. Nejčastěji jsou v tomto regionu oběťmi obchodu s lidmi ženy (46 % plnoletých a 28 % nezletilých dívek). Podíl mužských obětí je 20 % a jsou zneužíváni především pro práci. Zbývajících šest procent jsou nezletilí chlapci.

The post „V létě půjdu obhlédnout malé vesnice na Slovensku a v Česku.“ Lidé Jeffreyho Epsteina vyhledávali dívky i u nás appeared first on investigace.cz.

Redakce investigace.cz v uplynulých týdnech zkoumala, co se stane, když si na seznamce nakluky.cz založí profil čtrnáctiletý chlapec. Redaktorkám přišly na falešný účet stovky zpráv se sexuálním podtextem. Klinická psycholožka Zora Dušková v rozhovoru popisuje, jak setkání s predátorem na internetu může v dospívání zásadně narušit důvěru, identitu i vztah k vlastnímu tělu. Děti se často ocitají v bezmoci a bez podpory dospělých situaci samy nezvládnou.

Nedávno jsme si založily profil na seznamce nakluky.cz, kde jsme se vydávaly za čtrnáctiletého chlapce. Přišly nám stovky sexuálně explicitních zpráv. Jaký má na děti dopad, když se na internetu setkají s nějakým sexuálním predátorem?

Internet poprvé v historii lidstva naprosto bez bariér smíchal svět dětí a svět dospělých. Tohle je něco, co nebereme dostatečně vážně z hlediska ochrany dětí.

Věk čtrnácti let je křehké období přestavby celé identity – z té dětské identity do té budoucí dospělé. Je to velmi emotivní období plné velkého hledání. Důležitá otázka je, kdo jsem, a to i z hlediska své sexuální orientace, mého přístupu k druhým a tak dále. Je to opravdu křehké období, a cokoli do toho necitlivě vstoupí, ty děti bolestně zasahuje.

Z různých případů víme, že sexuální predátoři své oběti často vydírají. Například když jim dítě pošle svou intimní fotku, predátor vyhrožuje, že ji zveřejní, pokud nepošle další nebo se s ním nesejde – podle toho, co je jeho cílem. Co se stane s dětskou psychikou, když dítě někdo vydírá?

Děti, které jsou nějakým způsobem podvedené na internetu, mohou začít pociťovat velkou nedůvěru ve svět a k lidem. Narušuje to spoustu oblastí – můžu někomu věřit, nebo musím pořád žít v té úzkosti a ostražitosti?

Naše zkušenost z Dětského krizového centra je taková, že děti se dostávají do obrovské bezmoci, když je vydírá někdo, kdo se schovává za falešný profil a vydává se za někoho, kým není. A jestli máme nějaký fenomén, který podporuje rozvoj traumatu, tak je to právě prožitek bezmoci. A pro mnohé děti není rozdíl v tom, jestli jsou ohrožené v reálném světě, nebo v kyberprostoru.

Přečtěte si

„Jujky miluju mladší kluky.“ Co se děje na seznamce nakluky.cz

Setkáváte se v Dětském krizovém centru s případy, kdy by predátoři své oběti vydírali tím, že zveřejní jejich sexuální orientaci, pokud není heterosexuální? To se právě na seznamce nakluky.cz, kterou jsme zkoumaly, děje.

S takovými formami vydírání jsme se setkali. Věk patnácti let je věk hledání a experimentování. Když se objeví riziko zveřejnění, že je dítě homosexuálně orientováno, nebo spíše, že se homosexuálně chovalo, jde o další enormní břemeno pro jeho psychiku. Může to být velký zásah do sebepojetí a sebeobrazu dítěte a může to vyvolat negativní pozornost okolí, ke kterému by se ta informace dostala. Je to další zneužitelná informace.

Žádné negativní reakce přitom ani přijít nemusí, stačí ten vnitřní strach – co když se to někdo dozví. To je o stavu zoufalství těch dětí, protože ony nemají ještě zkušenost ani nástroje, jak se z takové situace mohou samy dostat. Jsou chycené do těžké pasti a bez pomoci dospělých nemohou vystoupit. A rodiče z toho často bohužel vypadávají, přitom by to měli být právě oni, ke komu se dítě s důvěrou obrátí.

Jak to, že z toho rodiče vypadávají?

Protože někteří rodiče s dětmi o rizicích spojených s pobytem na internetu nemluví. Je důležité, aby dítě vědělo, že sám rodič ví, co se na internetu děje, a že konverzace i o negativních aspektech je vedena v bezpečném prostředí. Dítě ve chvíli, kdy například odešle intimní fotografii predátorovi, opravdu nepotřebuje trest. Jeho prožitek je už sám o sobě dost stresující. Naopak potřebuje obrovskou pomoc. A to je to, co jim nabízíme jako odborníci. Proto je pro ně někdy i snažší obrátit se na odbornou pomoc.

Jak se projevuje trauma?

Trauma mimo jiné ovlivňuje nervovou soustavu, výstavbu mozku, neuronální sítě. A především bolí. Ta zrada bolí na duši. A mluvíme o věku, kdy se mladí lidé teprve učí zacházet s celou intimitou. A když do toho přijde takový zásah, tak to je pro dítě velmi ohrožující. My se pak setkáváme i s dětmi, které nenajdou z tohoto zoufalství jinou cestu ven, než je sebepoškozování. To je nástroj, skrze nějž uvolňují svoji vnitřní tenzi. Ale dokonce je tady i riziko sebevraždy, zejména ve chvíli, kdy se nějaká citlivá informace dostane do kolektivu dětí či sociálního okolí dítěte, což často bývá podstata výhružek.

Můžeme do toho sebepoškozování počítat i nezdravý vztah k vlastnímu tělu ohledně sexuální oblasti? To znamená – nebudu se poškozovat například řezáním zápěstí, ale budu vyhledávat nefunkční vztahy, kde bude docházet k sexuálnímu násilí?

Může to prorůst úplně do všeho. U obětí sexuálního násilí, ať už je face to face nebo v online světě, je velmi častým doprovodným jevem traumatizace právě negativní vztah ke svému tělu. Protože tělo je vnímáno jako prostředek zájmu, přes který došlo ke zneužití.

Sexuální násilí s sebou nese vždy velký zásah do vnímání vlastní sebehodnoty. To je podstata zneužití. Někdo ze mě udělal objekt na uspokojení svých sexuálních potřeb a odhlíží od toho, že já jsem prožívající subjekt, který bude na to, co se děje, odpovídat velikou bolestí na duši.

My jsme při zkoumání seznamky nakluky.cz také narazily na různé inzeráty, kde děti, které byly ve věku 15 let, nabízejí styk za peníze nebo fotografie.

Ano, u některých dětí je to situace, která přijde v uvozovkách z čistého nebe. Mohou to být i děti, které vyrůstaly v harmonickém prostředí. Každé dítě, které vstoupí na internet, je potenciálně ohrožené dítě. Neexistuje výjimka. Se zvýšeným rizikem se tam pohybují děti, které měly už nějakou velkou zátěž během svého dětství. Jsou ze sociálně patologického prostředí, z dysfunkčních rodin, kde byly závislosti, alkoholismus, domácí násilí a podobně. A tady je riziko, že se zamotají do takových věcí, umocněné. Rodina jim prostě neuměla nastavit zdravé hranice jejich vlastního chování a jednání, proto se budou dopouštět rizikového chování a hledat zdravé hranice více pokusem a omylem.

Přečtěte si

Podcast Odposlech: Nátlak, vydírání a nabídky placeného sexu s nezletilými. Co se děje na seznamce nakluky.cz

Jak velký problém je, že je poměrně jednoduše dostupná pornografie? Právě na seznamce, kterou jsme zkoumaly, jsou jednoduše dostupné i materiály s velmi drsným obsahem.

To je právě ten moment, kdy se smíchá svět dětí a svět dospělých. Pornografie je dneska dostupná v podstatě bez bariér. Nějaké okénko, kde potvrdíte, že je vám osmnáct, opravdu není bariérou. Dneska se úplně standardně na pornografii dostávají děti dvanáctileté, ale i desetileté. A protože rodiče s nimi nehovoří dostatečně, představu dětí o intimitě a sexualitě často formuje právě pornografie. A jsme u naprosto nereálných věcí. Nereálné na tom je, že v pornografii neexistuje „ne“. To považuji za strašně nebezpečné. Protože vytvořit si obraz, že druhý vždycky chce a může, je prostě falešná představa, kterou z toho ale ty děti vyčíst mohou.

Co s tím tedy mohou dělat rodiče?

Rodiče by především měli vzít kyberprostor jako nedílnou součást života svých dětí. A tak jako rodič nepustí své dítě na výlet se zcela náhodným neznámým člověkem, neměli by pouštět děti zcela bez dozoru ani do online světa. Děti potřebují, aby jim byli rodiče moudrým průvodcem, aby s nimi po cestách kyberprostoru zpočátku kráčeli a upozorňovali je na rizika, stejně jako aby jim ukazovali, v čem může být kyberprostor pro děti užitečný. Rodič nemusí umět hrát online hru, kterou si jeho dítě oblíbilo, a přesto může sedět vedle dítěte, být pozorovatel a sdílet s dítětem to, co mu hra přináší, i učit dítě dívat se na potenciální rizika. A stejně jako se rodiče běžně ptají, co děti ten den prožily, měli by se ptát na to, co zažily v online světě, co se jim líbilo, co je znepokojilo, v čem se necítily dobře. Důležité je, aby rodiče učili děti komunikovat o jejich zážitcích, pocitech, obavách. Ve chvíli, kdy se dítě dostane do nějaké ohrožující situace, je pro něj velmi těžké „prošlapat si cestu“ ke vzájemné komunikaci a sdílení.

Dětské krizové centrum provozuje non-stop telefonickou linku pro rizika kyberprostoru. Na její telefonní číslo 778 510 510 se mohou obracet děti i rodiče s čímkoli, co je pro ně v rámci kyberprostoru důležité. Linku důvěry mohou kontaktovat i anonymně.

Autorky rozhovoru: Adéla Károlyová a Barbora Šturmová

The post „Prožitek bezmoci podporuje trauma.“ S psycholožkou o tom, co dětem způsobí online sexuální vydírání appeared first on investigace.cz.

Internetová seznamka nakluky.cz čelí už delší dobu podezřením, že se na ní vyskytují sexuální predátoři, kteří zneužívají nezletilé chlapce. Adéla Károlyová a Barbora Šturmová z redakce investigace.cz si založily fiktivní profil čtrnáctiletého Jaromíra a vydaly se prozkoumat, co se na seznamce může odehrávat. Natáčel s nimi Jiří Slavičínský.

Upozornění: epizoda obsahuje explicitní popisy sexuálního nátlaku

The post Podcast Odposlech: Nátlak, vydírání a nabídky placeného sexu s nezletilými. Co se děje na seznamce nakluky.cz appeared first on investigace.cz.

Upozornění: Text obsahuje explicitní popisy sexuálního nátlaku

Nabídky placeného sexu s nezletilými a žádosti o fotky genitálií. Taková je realita seznamky nakluky.cz, která funguje přes 15 let. Redaktorky investigace.cz mapovaly, co se na webu odehrává. Majitel seznamky Zdeněk Večeřa po konfrontaci slíbil, že podnikne bezpečnostní opatření. 

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

„Jujky miluju mladší kluky miluju baculatý kluky Miluju malý perka,“ odpovídá @Martin25 v konverzaci na gay seznamce nakluky.cz Jaromírovi na otázku, jestli mu nevadí, že je mu 14 let. „Ukaž mi jak vypadáš nebo pošli perko,“ píše dál @Martin25, který ve svém profilu uvádí věk 26 let.

„Nevadi me ani kamaradi 13 lety ani 14 leti ❤️,“ píše @Lukaskv ve věku 20 let. Stejně jako @Martin25 ví, že komunikuje se čtrnáctiletým Jaromírem. @Lukaskv má rád aquaparky. Domluví si proto s Jaromírem schůzku ve veřejném bazénu v pražských Řepích. „Ja se tesim az me reknes nahlas vykur me. Mam chut te kourit az po koule,“ píše @Lukaskv nedočkavě v den schůzky a prosí o Jaromírovy fotky.

Ani jeden z uživatelů, kteří Jaromíra kontaktovali, ale netušil, že za jeho identitou se skrývá redaktorka investigace.cz.

Nové jméno na menu

@Jaromír15 je falešný účet čtrnáctiletého chlapce na seznamce nakluky.cz. Po dobu tří týdnů skrze něj komunikovala redaktorka investigace.cz s více než stovkou uživatelů ve věku od 18 do 66 let. Nabídky přivýdělku za poskytnutí sexuálních služeb, závadný sexualizovaný obsah s nezletilými či nátlak na zaslání vlastního erotického materiálu se vyskytovaly téměř v každé konverzaci.

Lákání k zaslání intimního materiálu od nezletilého je trestné – v trestním zákoníku existuje zvláštní paragraf zvaný zneužití dítěte k výrobě pornografie. Kromě toho v moment, kdy uživatel fotku obdrží a nechá si ji, se může dopustit také trestného činu zvaného výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií.

Expert na bezpečnost na internetu Martin Kožíšek seznamku nakluky.cz, která funguje už od roku 2011, v rámci svých výzkumů monitoroval dlouhodobě. „Když si tam založíte účet, tak jste v podstatě nové jméno na menu na jídelníčku. Začnou vám chodit desítky, možná stovky zpráv, právě kvůli tomu věku,“ říká Kožíšek, který se spolupodílel na videosérii Černota, jež v roce 2019 mapovala mimo jiné prostředí seznamovacích platforem včetně seznamky nakluky.cz. „Hodně těch případů jsem hlásil na policii. Některé z nich už došly k rozsudku, pachatelé většinou odešli s podmínkami,“ říká Kožíšek.

Již v minulosti na praktiky predátorů na internetu upozornila řada dokumentů a seriálů. Přesto se na internetu predátoři stále vyskytují. „Vždycky, když se natočí nějaký dokument nebo seriál, tak na nějakou dobu zalezou a je klid. Všichni čekají, co bude. Pálí disky s těmi svými sbírkami. Když zjistí, že se nic neděje, vylezou a začínají s novými profily,“ podotýká Kožíšek.

Redaktorce investigace.cz přišly po založení profilu s uvedeným věkem 15 let stovky zpráv. Když pro porovnání založila na seznamce profil s věkem 27 let, přišlo pouze sedm zpráv.

Redaktorky investigace.cz si dojednaly s jedním z predátorů, výše zmíněným @Lukaskv, schůzku. Žádný muž, který odpovídal popisu, ale na sjednané místo nepřišel. V jiných případech to ale může dopadnout jinak. Minulý týden server Qult přinesl několik příběhů mužů, kteří si na seznamovacím webu nakluky.cz chtěli v nezletilém věku najít kamaráda či partnera. Místo toho se ale setkali s takzvaným groomingem, kdy jedinci navazují důvěrné vztahy s cílem sexuálního zneužití. V několika případech oběti uvedly, že seznámení na webu nakluky.cz skončilo znásilněním.

Podle informací magazínu Qult se nyní policie zabývá dvěma případy spojenými s touto seznamkou.

Závadný obsah ze zahraničí 

Zprávy, které profilu Jaromíra na seznamce přišly, obsahovaly v několika případech i nelegální obsah zobrazující sexuální zneužívání dětí. Tento obsah se ale vyskytuje na webu nakluky.cz i přímo v galerii některých profilů – je tedy snadno veřejně dostupný.

Konkrétně redakce investigace.cz identifikovala přes šedesát profilů, které buď šířily fotografický obsah zobrazující sexuální zneužívání nezletilých, inzerovaly prodej takových videí i fotografií, či nabízely vykořisťování dětí k prostituci.

Například profil šestnáctiletého chlapce v galerii obsahoval sérii dvaceti dvou fotografií zobrazujících několik dospívajících chlapců v sexualizovaných polohách, často praktikující BDSM praktiky. Série působila jako snímky obrazovky z videa.

„Dost často se ty fotky opakují. Jsou to třeba fotky dětí už z devadesátek, anebo z nějakých jiných seznamek. A dost často to nejsou ani české děti,“ vysvětluje expert na online bezpečnost Kožíšek původ nelegálního obsahu vyobrazujícího sexuální zneužívání nezletilých. Velká část materiálu, která na nakluky.cz koluje, je už podle něj zrecyklovaná.

Stránka to schvaluje 

„Prodám video kde mě š**á kamarád zezadu a do zadečku pokud máš zájem tak napiš je mi 17,“ píše v inzerátu na nakluky.cz jeden z profilů. Sexuální video zobrazující nezletilého do osmnácti let vnímá český trestní zákoník jako dětskou pornografii. Její šíření je trestné.

„Na inzeráty a profily aplikujeme mimo jiné automatizované filtry, jimiž se snažíme bránit vkládání neetického a nezákonného obsahu. Regulace se někteří uživatelé snaží obejít, a proto nastavení neustále rozvíjíme, upravujeme a rozšiřujeme. Využíváme také uživatelská hlášení a dle svých možností se snažíme obsah porušující pravidla filtrovat i manuálně. Také tento druh příspěvků oznamujeme policii, pokud ho považujeme za nelegální,“ sdělil investigaci.cz provozovatel seznamky Zdeněk Večeřa.

Za obsah, který uživatelé registrovaní na seznamce nahráli, provozovatel seznamky přímou odpovědnost nemá, protože závadný obsah podle platné legislativy nemusí aktivně vyhledávat – avšak musí jej ihned odstranit, když se o jeho existenci dozví. Provozovatel je povinen mít funkční mechanismy pro hlášení možných problematických profilů či inzerátů, a pokud tento obsah někdo nahlásí, musí jej smazat.

„V případě, že je na nějaké platformě nalezený intimní materiál, který by naplňoval parametry dětské pornografie, poskytovatel má povinnost ho smazat, nikoli nahlásit,“ sdělil redakci investigace.cz mluvčí policie Jakub Vinčálek.

Ochranu nezletilých na internetu řeší nařízení o digitálních službách (DSA), které platí pro všechny digitální platformy od začátku roku 2024. Česká republika však dosud nepřijala adaptační zákon, kterým by toto nařízení mohla vymáhat. Minulý rok se proto Evropská komise rozhodla u Soudního dvora Evropské unie žalovat Českou republiku spolu se Španělskem, Kyprem, Polskem a Portugalskem.

Podle DSA musejí platformy také zajistit vysokou míru soukromí, bezpečnosti a ochrany nezletilých.

Všechny účty, tedy i profily s uvedeným věkem pod osmnáct let, mají možnost do svého popisu zadávat intimní informace, jako třeba ochlupení a délka penisu či sexuální preference. Po dotazech redakce investigace.cz provozovatel webu Večeřa řekl, že tyto kolonky pro citlivé údaje už nebudou pro osoby mladší osmnácti dostupné. „Implementujeme i nastavení, pomocí kterého si nezletilý sám určí věkovou hranici uživatelů, kteří ho mohou kontaktovat,“ sdělil Večeřa. Podle Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) patří údaje o sexuálním životě do zvláštní kategorie osobních údajů, které vyžadují přísnou ochranu, především pokud jde o nezletilé.

Přísnější pravidla musejí podle DSA dodržovat pouze platformy, které mají více než 45 milionů aktivních uživatelů – tam tedy seznamka nakluky.cz nespadá. Tím pádem nemusí sama identifikovat rizika spojená s nelegálním obsahem nebo ochranou nezletilých.

Podle projektu Netmonitor, který monitoruje návštěvnost internetových stránek, měla seznamka nakluky.cz za měsíc leden celkem 73 128 reálných uživatelů. Z dostupných dat vyplývá, že za minulý rok se návštěvnost pohybovala ve vyšších desítkách tisíc fyzických osob. Real users, tedy reální uživatelé, je standardní metrika, která dopočítává skutečný počet návštěvníků webu. Konkrétní číslo analytické nástroje neposkytují.

Každé dítě je ohrožené

Výzkum Čeští žáci v online světě, který vytvořilo Safer Internet Centrum ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci, ukazuje, že 41 % nezletilých chlapců obdrželo fotografii se sexuálním podtextem, a 30 % dokonce video se stejným podtextem. Pět procent chlapců také odpovědělo kladně na otázku, zda po nich chtěl někdo, koho znají jen online, fotku ve spodním prádle nebo fotku, kde je svlečený.

„Každé dítě, které vstoupí na internet, je potenciálně ohrožené dítě,“ říká klinická psycholožka a zástupkyně ředitelky Dětského krizového centra Zora Dušková. „Sexuální násilí v jakékoli formě nese velký zásah do vlastní sebehodnoty. To je podstata zneužití. Někdo ze mě udělal objekt na uspokojení svých sexuálních potřeb a odhlíží od toho, že já jsem prožívající subjekt, který na to, co se děje, bude odpovídat nějakou velkou bolestí na duši,“ dodává Dušková.

Za profily, které pod nátlakem lákají z nezletilých intimní materiály, se může skrývat kdokoli. „Jde o lidi z nejrůznějších sociálních i věkových skupin. Mohou to být i vrstevníci těch dětí, nebo o něco starší, až po vyšší věkové kategorie. Jsou z různých koutů republiky, mají různé vzdělání,“ říká Marek Navrátil z Národního ústavu duševního zdraví.

Podle jeho poznatků nejde pouze o lidi s diagnózou pedofilie. „​​Jsou to třeba i lidé, kteří diagnózu nemají, ale vyhledávají tento obsah z jiných důvodů. Může jít o kompulzivitu – nejsou schopni kontrolovat své impulzivní jednání,“ sděluje.

Policie v minulosti podle mluvčího Jakuba Vinčálka řešila případů souvisejících se šířením dětské pornografie obecně více. „Od té doby se zvedla informovanost. Na druhou stranu k šíření dětské pornografie stále dochází. V některých případech jsou osoby mladší osmnácti let zneužívány, nebo to mohou dělat za úplatu a tak dále,“ říká.

U seznamky to nekončí

U seznamky nakluky.cz to ale nekončí. „Komunikace potom dost často směřuje na jinou platformu, například na Snapchat nebo Telegram, kde uživatel ví, že policie nemá úplně moc šancí se k tomu obsahu dostat,“ vysvětluje Kožíšek. Stejnou zkušenost měla i redaktorka investigace.cz na svém falešném účtu. Uživatel @Jokok nezletilého Jaromíra odkázal na platformu WhatsApp, kde následně přitvrzoval v nátlaku k osobní schůzce. K té mělo dojít v Jirkově u Mostu, kde @Jokok bydlí.

„Chtěl bys mi je půjčit na hraní a olizovani? Můžem si jen tak hrát jestli chceš. Vezmeš si trenky?“ píše @Jokok a upřesňuje, že se mohou sejít v Jirkově kousek od zastávky Českých drah.

Redakci investigace.cz se muže podařilo identifikovat pomocí telefonního čísla, ze kterého na WhatsAppu komunikoval. Ostatní se identifikovat nepodařilo, protože konverzace nepřešla na žádnou platformu, přes kterou by se dalo dohledat telefonní číslo.

Muž na svém facebookovém profilu sdílel fotografie svého bytu, které odpovídaly fotografii zaslané domnělému čtrnáctiletému Jaromírovi. „Pijes alkohol? Pak si můžeme dát,“ lákal už na začátku konverzace nezletilého Jaromíra.

„Já jsem nemocnej, já mám ZTP a bylo to vyloženě zabíjení času,“ uvedl v rozhovoru s redaktorkou investigace.cz. „Dvakrát jsem ho upozorňoval, že mu ještě nebylo patnáct,“ řekl. To ovšem není pravda – když si s domnělým Jaromírem domlouval schůzku, pouze se zeptal, zda mu bude patnáct v létě. „To je zajímavé, že to zmizelo,“ řekl. „Myslel jsem to ze srandy.“

Redakce investigace.cz se provozovatele seznamky Zdeňka Večeři zeptala, proč ji provozuje, přestože se na ní vyskytuje velké množství predátorů a nachází se na ní materiál vyobrazující sexuální zneužívání dětí. „Portál nakluky.cz jsme před patnácti lety založili proto, že nám na českém internetu chyběla kultivovaná gay seznamka, která by nebyla prvoplánově explicitní, uživatelé by se na ní mohli cítit bezpečně a zaměřovala by se i na hlubší a dlouhodobější citové vztahy,“ sdělil Večeřa.

Autorky textu: Adéla Károlyová a Barbora Šturmová 

Organizace, kam se můžete v případě potřeby obrátit:

Dětské krizové centrum

– telefon: 778 510 510

Linka bezpečí 

– telefon pro děti a studenty: 116 111, e-mail: pomoc@linkabezpeci.cz

– telefon pro rodiče: 606 021 021, e-mail: pomoc@rodicovskalinka.cz

On-line poradna projektu E-bezpečí

The post „Jujky miluju mladší kluky.“ Co se děje na seznamce nakluky.cz appeared first on investigace.cz.

Krátce po tom, co Putinovo Rusko rozpoutalo válku v Ukrajině, se začala na ohrožených územích šířit obava o děti umístěné v ústavní péči. Potravinářský magnát Ruslan Šostak vyslyšel prosby vedení Dněpropetrvské oblasti a na vlastní náklady děti přemístil do hotelů na tureckou riviéru. Jeho nadace ovšem ke svým svěřencům postupně přestala pouštět zástupce tureckých úřadů i Mezinárodního červeného kříže. Nedostatek prostoru, jídla či lékařské péče, špatné hygienické podmínky, psychický a fyzický nátlak i sexuální násilí ze strany personálu hotelu – o tom všem se píše ve zprávě úřadu ukrajinského ombudsmana. K dokumentu, který je celých jedenáct měsíců držen v tajnosti, získala přístup šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová. V Odposlechu si s ní o programu „Dětství bez války“ povídá Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Znásilnění místo záchrany. Ukrajinské děti evakuované do Turecka appeared first on investigace.cz.

Německá novinářka Patrizia Schlosser se nebojí témat, kterým se jiní raději vyhýbají: Hledala bývalé členy ultralevicové teroristické skupiny Frakce Rudé armády, mapovala fungování neonacistické scény v Německu i online komunitu mužů natáčejících ženy bez jejich vědomí, aby získaný obsah sdíleli na pornografických platformách.

Ve chvíli, kdy začala zkoumat zneužívání a tzv. revenge porn na serveru xHamster, Patrizia Schlosser narazila na globální síť, která mimo zveřejňované záběry nic netušících žen vydělává i obrovské zisky. Aby se dostala k lidem, kteří systematicky natáčejí své oběti, rozhodla se nahrát vlastní „materiál“.

Patrizia otevřeně mluví o tom, co znamená být novinářkou v patriarchálním světě, jak těžké je oslovovat oběti, ale i o tom, jaké to bylo, když se její vlastní tvář objevila v deepfake pornografii. O studu, vzteku a o pátrání po zakladatelích největších porno platforem, jejichž zisky mizí v offshorových strukturách.

Silný, nepříjemný, ale důležitý díl o zneužívání moci, a také o tom, co dělat, když se sama objevíte v materiálu, kterým se profesně zrovna zabýváte. Epizoda o investigaci, jež se dotkne i toho, co mělo zůstat soukromé.

Přečtěte si

PROTAGONISTA: Novinářky a novináři, kteří se nechtěně stali hrdiny svých vlastních kauz – celá série

The post PROTAGONISTA: 8. díl – Patrizia Schlosser – Deepfake, stud a vztek appeared first on investigace.cz.

Trauma na celý život, které se ještě prohlubuje nepoučeným zacházením, a vyloučení z komunity – to prožívají oběti sexuálního násilí, které se odhodlaly zločin nahlásit. Povinnost vzdělávat se v takzvaném trauma-informovaném přístupu přitom v Česku pro orgány činné v trestním řízení funguje spíše na dobrovolné bázi. A když už se takový případ dostane k soudu, odcházejí pachatelé s podmínkou. To všechno podrývá důvěru ve stát a vede k tomu, že nahlášených případů je stále minimum. 

Upozornění: Článek obsahuje popis sexuálního zneužívání nezletilé.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

„Pamatuju si, jak mi Eliška řekla: je to závažný a týká se to táty,“ popisuje Helena moment, kdy se dozvěděla, že její partner roky zneužíval jejich společnou dceru (všechna jména v textu byla z důvodu ochrany oběti změněna). Když se dcery zeptala, jestli jí otec ubližuje, kývla. Když se zeptala, jestli ji zneužívá, řekla „jo“ a začala plakat. Elišce tehdy bylo 13 let.

Eliška ale zdaleka není jediná. Podle statistiky ministerstva práce a sociálních věcí bylo za rok 2024 nahlášeno celkem 725 případů sexuálního zneužívání dívek do 18 let, z toho 237 případů, kdy se tak dělo opakovaně. Více než 700 případů ročně je v Česku evidováno poslední tři roky. Přestože by se to mohlo zdát jako vysoké číslo, odborníci se shodují, že se stále nahlašuje jen minimum případů. Nadto český právní systém ani česká společnost nejsou na tyto případy připraveni.

Sedíme v útulném rodinném domě, v kamnech praská dřevo a na stole voní několik druhů domácího cukroví. „Snažím se v té špatné věci, která se mi stala, najít nějaký smysl,“ říká tichým hlasem dnes již plnoletá Eliška. „Chci ukázat, jak to tady funguje. Když budeme mlčet, nic se nezmění.“

Otec Elišky je momentálně ve výkonu trestu. S matkou čekaly na rozsudek 3,5 roku. Muž stíhaný na svobodě věděl, kde Eliška s matkou bydlí. Během vyšetřování a trestního stíhání se jim někdo vloupal do domu. „Myslím, že to byl on,“ tvrdí Helena. Náhradní klíče měla sousedka, která má s pachatelem velmi dobré vztahy. Z celého domu zmizel jen Helenin deník, u vchodu zůstaly rozebrané bezpečnostní kamery.

Milující pachatel

Podle rozsudku zneužíval otec Elišku čtyři roky (původní znění obžaloby uvádělo až sedm let), sliboval jí hračky a chtěl po ní, aby to bylo jejich tajemství. Přestože jde o jeden z případů, kdy byl otec odsouzen k trestu odnětí svobody, nelze to považovat za šťastný konec. Elišce tato zkušenost navždy poznamenala život.

„Úplně nejhorší případy jsou takzvaní ‚milující pachatelé‘,“ vysvětluje respektovaná dánská psychoterapeutka a odbornice na dětská traumata Nini Leick. „Což samo sobě psychiku dítěte devastuje, protože si říká: ‚Ale můj otec to dělá z lásky, on mě strašně miluje, dokonce mě miluje víc, než miluje matku. Chce na mě sahat, i na intimní místa – sice se mi to nelíbí, ale on to přece dělá z lásky‘. Jak má potom Eliška fungovat v životě, když nedůvěřuje svým pocitům, když nedůvěřuje sama sobě, nedokáže vyhodnotit svoje vlastní pocity z toho, co jí dělají ostatní lidé?“ popisuje svoji zkušenost s dětskými traumatizovanými pacienty doktorka Leick.

Eliščin otec ji k sexuálním praktikám přesvědčoval právě city, emočním vydíráním nebo dárky. Psychologům později přiznala, že ho měla raději než matku. Zpětně ale Eliška říká, že to není pravda.

Samotný proces, kdy se dítě rozhodne někomu se svou situací svěřit, je nesmírně složitý. „U zneužívání si dítě samozřejmě uvědomuje, že se mu to nelíbí, ale protože to dělá rodič, vysvětluje si to tím, že to, co cítí, je špatně,“ vysvětluje Nini Leick, proč pachatelé v podstatě zničí celou osobnost dětské oběti a její vnímání světa. Podle dánské psychoterapeutky je první obranný mechanismus, který si dítě osvojí, nic necítit. „Naučila se necítit, což je první věc, co se oběti naučí,“ doplňuje.

Chcete podat trestní oznámení? Tak se vraťte domů…

Problém s tím, jak rychle reagovat na odhalení, že manžel zneužívá dceru, ale nastal už v momentě, kdy se Helena snažila podat trestní oznámení české policii, jenže ze zahraničí. „Řekli mi, že máme přijet do Česka,“ vypráví. „Měli mi říct, že to můžu nahlásit už v cizině, nebo nás poslat na ambasádu,“ uvažuje s odstupem. Matka s dcerou totiž byly spolu s pachatelem mimo republiku a neměly možnost dostat se samy domů. Nakonec využily pomoci cizích lidí, které náhodně zastavily na ulici. Ti jim pomohli utéct. Helena s Eliškou se čtyři dny skrývaly, než je rodinní příslušníci odvezli zpátky do Česka.

Na konci listopadu 2020 podala Helena trestní oznámení na příslušný územní odbor kriminální policie. Vyšetřování trvalo šest měsíců a potom policie případ postoupila krajské kriminálce. Ta ve vyšetřování začala v podstatě od začátku.

Předání případu se podle mluvčí krajské kriminálky protáhlo proto, že nižší instance policie čekala na odborný posudek. „Zpracování znaleckých posudků, zejména v takto citlivých případech, může trvat i několik měsíců – a to v závislosti na jejich odborné náročnosti a kapacitních možnostech znalců. Jakmile byl posudek doručen, byly bez zbytečného odkladu provedeny další procesní úkony,“ uvedla mluvčí.

Přestože je ze zákonné definice oběť sexuálního zneužívání, natož pak dítě, takzvanou zvláště zranitelnou obětí, což mimo jiné znamená, že by měl její výslech proběhnout jako takzvaný neopakovatelný úkon, který se odehrává ve speciální výslechové místnosti a pořizuje se z něj záznam, praxe je značně odlišná. „Obvykle proběhnou minimálně čtyři výslechy, při kterých oběť znovu a znovu popisuje, co se jí stalo,“ říká Jitka Poláková, ředitelka organizace proFem pomáhající obětem sexuálního a domácího násilí. Podle ní je klíčové, aby se počet výslechů co nejvíce snížil: „Například je možné odložit první výslech, dokud policie nezíská více informací.“

Zdravotní stav Elišky se po opakovaných výsleších a druhém psychologickém posudku zhoršil. Přestala jíst a začala se sebepoškozovat. Na urychlení celého procesu a proti dalším výslechům opakovaně apelovala i její praktická lékařka.

„Teoreticky by to mělo fungovat tak, že když na nejnižší úroveň policie přijde dítě, jež někdo znásilnil, měli by automaticky volat specialistovi na kraj,“ vysvětluje Klára Šimáčková Laurenčíková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Na krajských odděleních policie by měli být speciálně vyškolení lidé, kteří rozumí této problematice, jsou vyškoleni v tom, jak vést rozhovor bezpečně, a zajistit ho jako neopakovatelný úkon, vést výslech ve speciálních a k tomu určených místnostech. „Ne vždy jsou ale specialisté přivoláni,“ konstatuje Šimáčková Laurenčíková.

Raději jim nevěřit

„Bylo to jako policejní výslech, psycholožka chtěla všechno vylíčit znovu, od začátku do konce. Jen bez všech těch detailů,“ popisuje Eliška průběh vzniku druhého znaleckého posudku. Když některé úkoly nestihla splnit, psycholožka jí prý vynadala. Nedostala jídlo ani pití, celý posudek probíhal čtyři hodiny bez jakékoli pauzy. U soudu pak psycholožka údajně uvedla, že tak musela jednat, aby prověřila Eliščinu důvěryhodnost.

„Je pochopitelné, že policie musí všechny získané informace prověřit,“ říká Poláková. „Zároveň to ale lze dělat citlivě a s respektem, aby pro oběť nebyl celý proces zbytečně náročný.“ Pomoci může například dělat během výslechu přestávky nebo zajistit, aby měla oběť k dispozici vodu a základní pohodlí.

V mezičase prý její otec obcházel sousedy i další členy rodiny a prezentoval jim svou verzi příběhu.

„Přála bych si, aby mi babička věřila,“ říká Eliška v jednom z psychologických posudků. Na malé vsi, kde s matkou žije, se celá záležitost rychle roznesla a vyústila i do několika konfliktů, přičemž po jednom z nich musela Helena dceři zavolat záchranku kvůli panické atace. „Křičeli na ni věci jako ‚tatínek tě miluje, cos mu to provedla‘,“ říká Helena. „Protože soud neuložil otci vazbu, všichni si to vyložili, že je nevinný.“

Ani po vynesení rozsudku Elišce její rodina a okolí, kromě matky, nevěří.

Podle Jitky Polákové se jedná o velmi častý jev. „Pro mnoho lidí je představa, že by k takovému činu mohlo dojít v jejich blízkém okolí, natolik nepřijatelná, že ji raději popřou.“

Psychoterapeutka Nini Leick vysvětluje tento jev i tím, že nedůvěra v oznamovatele sexuálního násilí pramení také z neochoty být s touto skutečností konfrontován. „Od okolí se v takových případech žádá, aby se dokázalo vcítit do obětí, což znamená, že lidé musí začít sami v sobě reflektovat, co se v minulosti stalo i jim, jaké negativní sexuální zážitky prožili. Staví to před ně zrcadlo, kdy se musí podívat na to, co zažili oni sami. A na to se nikdo dívat nechce.“

Důkazy si pořídil sám pachatel

V roce 2023 byl pachatel tohoto případu odsouzen k necelým osmi letům odnětí svobody za pokračující znásilnění, ohrožení mravní výchovy dítěte a výrobu a přechovávání dětské pornografie – Elišku si při sexuálních aktech fotil a natáčel, kromě toho měl v elektronických zařízeních uložené i odkazy na weby s tematikou pohlavního zneužívání dětí. Podle rozsudku probíhalo zneužívání nejméně od října 2016. Eliška nám ale řekla, že se rozpomíná i na mnohem dřívější události.

Pachatel se hájil tím, že je homosexuál. Což soud odmítl s odkazem na fakt, že má za sebou několik manželství a svých dětí. Jeho další obhajoba spočívala v tvrzení, že důkazní materiál prokazující jeho údajnou vinu mu do počítače nastrčila partnerka Helena, která se mu takto chtěla pomstít.

Soud zároveň uvedl, že se v jeho případě nejednalo o projev erotické preference dětí, ale o náhražkové jednání, tedy o uspokojení svých sexuálních potřeb jakoukoli cestou. Například podle organizace Šance dětem je právě takové jednání v případech zneužívání dětí mnohem častějším jevem a největší riziko obětem hrozí ze strany rodinných příslušníků. Zároveň podle soudu pachatel velmi dobře věděl, čeho se dopouští, pomýšlel při tom jen na své potřeby, a nikoli na dopad svého jednání.

Věřte těm dětem!

„Je to zneužití moci. Toho, že ten člověk ví, že si to může dovolit, projde mu to a dítěti nikdo neuvěří,“ vysvětluje ředitelka proFem Poláková. Pachatelé se podle ní roky připravují, než udeří. Získávají si důvěru oběti, postupně si ji podřizují a nastavují hranice tak, aby mu vyhovovaly. „Ovlivňuje, jak dítě vyrůstá, jak reaguje na různé situace a co považuje za správné nebo špatné.“ Podle odborníků jsou pachateli sexuálního zneužívání dětí lidé s pedofilní sexuální preferencí jen minimálně. Mnohem častěji se jedná o „normální“ muže (o ženy jen v minimu případů).

Odbornice, s nimiž jsme Eliščin případ konzultovaly, se shodují na tom, že jediný způsob, jak obětem pomoci, je změnit vnímání společnosti a vzdělávat ji. A to jednak od malička děti učit nastavování osobních hranic, tedy třeba kdy je jakýkoli dotek přípustný, a současně vzdělávat v takzvaném trauma-informovaném přístupu veškeré složky, které pracují s dětmi.

„Postavení a ochrana dětí je u nás dlouhodobě v žalostném stavu,“ říká Jitka Poláková. Podle ní se situace nezlepší, dokud společnost nenastaví jasnou hranici a nepostaví se za to, že ubližovat dětem je nepřípustné a takové chování nelze tolerovat. Často totiž prý panuje představa, že když pachatel dostane například tříletý trest, je tím vše vyřešeno. „Už se ale nevidí, že tím může oběti zničit celý život – a v tak mladém věku zasáhnout samotnou podstatu její osobnosti,“ dodává Poláková.

Podle Polákové zůstávají během trestního stíhání a soudního řízení obecně potřeby obětí na okraji pozornosti. „V posledních letech se sice situace postupně zlepšuje a úřady si více uvědomují nutnost oběti podpořit, změna je ale pomalá.“

Od ledna 2026 bude v Česku platit zákon o povinné edukaci soudců mimo jiné i v přístupu k obětem sexuálního a domácího násilí, přezdívaný „lex Anička“ podle případu, kdy muž, jenž roky znásilňoval svou nevlastní dceru, odešel od soudu s podmínkou. Podle Polákové je to krok správným směrem, ale sám o sobě nemusí přinést zásadní změnu. „Obávám se, že školení osloví hlavně ty, kteří o problematiku zájem mají už teď. U ostatních je otázka, nakolik v něm uvidí smysl,“ dodává.

Další orgány účastné v trestním řízení, ať už policie, nebo státní zástupci, žádná povinná školení nemají. Jak ale uvedla tisková mluvčí krajské kriminálky, která měla Eliščin případ na starosti, „školení i metodická zaměstnání na toto téma probíhají pravidelně a policisté se v této oblasti neustále profesně rozvíjejí“.

Vládní zmocněnkyně Klára Šimáčková Laurenčíková i Jitka Poláková přitom zdůrazňují fakt, že se nejedná o trauma, které by se týkalo jen oběti samotné, nýbrž se vrství do dalších generací. „S tím, že jí sexuální zneužívání způsobil člověk, který ji měl chránit a být jí blízký, se bude vyrovnávat celý život. Taková zkušenost ale může ovlivnit i to, jak bude v budoucnu fungovat ve vztazích nebo jakou bude mít představu o rodičovství,“ říká Poláková.

„Čím lepší je přístup k obětem, tím větší je důvěra společnosti ve stát a v systém, a tím pádem se pak oběti méně bojí věci hlásit, svěřit se, říct si o pomoc,“ uzavírá Šimáčková Laurenčíková.

„Tohle není ojedinělý případ. Je to něco, co se děje neustále. A trvá dlouho, než se systém změní. Ale mění se,“ dodává psychoterapeutka Nini Leick. „Tenhle případ je další z řady těch, co jasně ukazují, že se dívkám má věřit. Prostě těm dívkám věřte!“

Autorky textu: Pavla Holcová, Zuzana Šotová

Edit: Dne 19.8.2025 jsme do textu na prosbu Elišky přidaly větu: „Zpětně ale Eliška říká, že to není pravda.“

The post Česko selhává v ochraně obětí sexuálního násilí, systém je dál traumatizuje appeared first on investigace.cz.

Pod rouškou konzervativních hodnot ruského establishmentu bují sexbyznys s dívkami na hranici zletilosti. Na základě policejních spisů zmapoval tým ruských exilových novinářek a novinářů z redakcí IStories a Verstka svět, ve kterém se nadbíhá erotickým fantaziím oligarchů a sex slouží jako výtah ze všeobecné chudoby. S autorkami nové investigace, novinářkami Olesjou Gerasimenko a Marií Žolobovou natáčela redaktorka Kristina Vejnbender.

The post Podcast Odposlech: Ruští oligarchové jsou posedlí pannami. Je Děripaska jedním z nich? appeared first on investigace.cz.

Pornhub je jednou z největších a nejnavštěvovanějších pornografických platforem na světě. V posledních letech se stal terčem rozsáhlých žalob kvůli obchodování s lidmi a jejich vykořisťování, v roce 2023 však bylo trestní stíhání mateřské společnosti Pornhub odloženo. Kanadská investigativní novinářka Nora T. Lamontagne z deníku Le Journal de Montréal vydala spolu s kolegy knihu L’Empire du Sexe, která podrobně mapuje historii aktivit Pornhubu i jeho vlastníků. Podle Nory se jména v obchodním rejstříku sice mění, ale moc nadále zůstává v rukou několika jedinců, kteří si říkají „Bro Club“.

Tento rozhovor si můžete poslechnout v podcastu Odposlech.
Podcasty investigace.cz odebírejte zde.

Pornhub není jen další web s pornografií – patří mezi nejnavštěvovanější internetové stránky na celém světě. Je známý tím, že zdarma nabízí obrovské množství pornografických videí. Historicky fungoval jako agregátor a distribuční platforma – tedy místo, kam lidé mohli videa nejen nahrávat, ale odkud se dál šířila.

To, co Pornhub odlišuje od konkurence, je především jeho rozsah a technologicky propracovaná infrastruktura. Firma tento obrovský provoz zpeněžuje zejména prostřednictvím reklamy a prémiových předplatných, čímž si vydobyla dominantní postavení v odvětví pornoprůmyslu.

Pornhub a jeho vlastnickou strukturu jste zkoumala několik let. Co vás k tomu přivedlo?

Pracuji v investigativním oddělení deníku Le Journal de Montréal, obvykle se věnujeme organizovanému zločinu a politice. Vydáváme i investigativní knihy – většinou právě na tato témata. V roce 2020 ale přišel velký skandál, odstartoval ho článek Nicholase Kristofa „The Children of Pornhub“ v deníku New York Times. Obsahoval řadu svědectví a tvrzení o nahrávání videí bez souhlasu konkrétních lidí, o zneužívání nezletilých osob přinucených k sexu, ale i o opakovaných žádostech ohledně odstranění obsahu, jež firma ignorovala.

Zvláštní bylo, že v Montrealu si Pornhubu skoro nikdo nevšímal, oficiálně sice sídlí v Lucembursku a na Kypru, ve skutečnosti ale působil právě odsud. Měli tu víc než tisíc zaměstnanců a všichni hlavní manažeři byli z Montrealu.

Začala jsem se proto zabývat firmou, která za Pornhubem stojí – tehdy se jmenovala MindGeek, dnes Aylo. V redakci jsme zkrátka měli pocit, že od velkého odhalení nelegálního obsahu na Pornhubu už uplynulo dost času a za to, co se na platformě šířilo a kdo z toho profitoval, nikdo nenese odpovědnost. Nebylo ani jasné, jestli vůbec probíhá nějaké trestní řízení. Určité žaloby sice podány byly, ale většinou v USA. V Kanadě se pouze sešla parlamentní komise, kde museli vypovídat generální ředitel i provozní ředitel firmy, ale pak se nic nedělo.

Počátky impéria: Teen content, MILFky a vznik Brazzers

Vraťme se na začátek. Jak tato společnost vznikla? Kdo byli její zakladatelé?

Ouissam Youssef je zakladatelem společnosti Mansef, ta se později přejmenovala na MindGeek, dnešní Aylo. V roce 2003 se Youssef zaregistroval na diskusním fóru pro webmastery z pornografického průmyslu. Tehdy byl naprostým nováčkem. Na fóru lze dohledat jeho příspěvky, podle kterých hledal videa ke koupi nebo k propagaci za provizi. Jeho přístup byl velmi přímočarý – zajímal se o „teen content“ (pornovidea s mládeží, pozn. red.) nebo „big tits“ (velká prsa, pozn. red.). S obchodním partnerem Stephanem Manosem, spolužákem ze studií na Concordia University, se posléze zaměřili i na tzv. MILF obsah, tedy na videa se sexuálně atraktivními ženami v produktivním věku. Věděli, že o tuto kategorii je zájem a má komerční potenciál.

Společně pak začali budovat a propagovat weby s placeným přístupem a později se pustili i do affiliate marketingu pro další platformy (model internetového marketingu, kdy provozovatel webu propaguje obsah jiných stránek a získává provizi za každého získaného návštěvníka nebo zákazníka, pozn. red.).

Nakonec přešli k produkci vlastního obsahu – tehdy vznikla značka Brazzers, která firmě pomohla vybudovat silnou pozici na trhu. Šlo o klasický model předplatného – uživatelé platili za přístup k exkluzivnímu obsahu. V té době neměli nic společného s bezplatným obsahem nebo tzv. tube web stránkami.

Tube weby znamenaly zásadní posun od tradičních pornografických webů s placeným přístupem, protože umožnily sledovat obrovské množství obsahu zdarma. Jak vznikla myšlenka tube webů? 

První tube servery se začaly objevovat v létě 2006. Vedení společnosti Mansef se k nim zpočátku stavělo silně odmítavě, neboť nabízely obsah zdarma, což ohrožovalo jejich model založený na placených předplatných. Ouissam Youssef tehdy na jednom pornografickém fóru veřejně prohlásil, že tube servery jsou „zlo“ a nechce s nimi mít nic společného. V soukromí ale názor nakonec změnili. Matt Keezer, další student počítačového inženýrství na Concordii, ho přesvědčil, aby do vznikající platformy Pornhub investoval.

Ostatně jiné možnosti neexistovaly – tube weby zažívaly raketový růst a společnost Mansef se musela přizpůsobit, jinak by riskovala, že se stane bezvýznamnou. Ačkoli se navenek snažila budit dojem, že provozovatelé placených webů a Pornhubu nemají nic společného, realita byla jiná. V rozhovoru, který jsme s Ouissamem Youssefem vedli, poprvé veřejně přiznal, že Mansef byla v Pornhubu od počátku aktivním investorem.

Přečtěte si

Obyčejné oběti pornomagnátů

Architekti úspěchu Pornhubu

Kdo přispěl k tomu, že se Pornhub stal dominantním hráčem na trhu?

Tím prvním je bezesporu Matt Keezer, který je považován za skutečného architekta Pornhubu – a to jak z hlediska technického, tak byznysového. Od počátku vedl celý projekt s velmi malým týmem: dvěma vývojáři a jedním grafikem. Keezer měl výjimečné znalosti v oblasti SEO (optimalizace pro internetové vyhledávače, pozn. red.). Velmi brzy pochopil, že pokud se jim podaří dostat ve výsledcích Googlu na často hledaná krátká klíčová slova jako „sex“, „sex zdarma“ nebo „porno“ Pornhub na přední pozice, zajistí jim to obrovskou návštěvnost. A měl pravdu – jakmile se Pornhub na tyto pozice dostal, už je nikdy neopustil.

Bez SEO by úspěch Pornhubu zkrátka nebyl možný. I dnes platforma publikuje každoroční přehledy s názvem Pornhub Insights, které ukazují, jaké typy pornoobsahu vyhledávají uživatelé v různých zemích. Tyto vizuály jsou záměrně vytvořeny jako tzv. safe for work, tedy vhodné i pro běžná média, a každoročně se tak objevují v mainstreamovém zpravodajství. Odkazují na ně novinové články, čímž nevědomky posilují SEO pozici Pornhubu. Tento nenápadný blog Insights je totiž součástí hlavní domény Pornhubu, a každým rokem tak získává stovky zpětných odkazů z médií s vysokou autoritou.

A co Fabian Thylmann, který v roce 2010 společnost Mansef koupil a firmu přejmenoval na Manwin? Firemní sídlo se pak přesunulo do Lucemburska a zároveň se zrychlil její růst. Co se s příchodem Thylmanna změnilo?

Thylmann je německý podnikatel, který na začátku 21. století vyvinul software s názvem   – Next-Generation Affiliate Tracking System. Tento nástroj dokáže sledovat affiliate odkazy, což provozovatelům webů umožnilo přesně vyhodnocovat, odkud přicházejí návštěvníci a komu náleží provize za zprostředkování. Díky tomu měl Thylmann skvělý přehled o celém odvětví – viděl, odkud přichází návštěvnost a kdo dostává za co zaplaceno. Věděl, kudy tečou peníze.

Když Thylmann poprvé nahlédl do účetnictví společnosti Mansef, byl ohromen – ziskové marže byly podle něj absurdní – z každých dvou dolarů příjmu zůstával jeden dolar čistého zisku. Ačkoli zpočátku neměl prostředky na koupi firmy, nakonec se mu podařilo získat přes 300 milionů dolarů v půjčkách, převážně od bank. To vše v době, kdy většinu odvětví decimoval nástup bezplatných tube platforem a světová finanční krize.

Thylmann zahájil rozsáhlé akvizice. Koupil studia jako Reality Kings a Digital Playground a získal i online práva na Playboy. Jeho cílem bylo ovládnout celý řetězec – od produkce až po distribuci.

Už v roce 2012 se však dostal do právních problémů – byl vydán do Německa a následně uvězněn za daňové úniky.

„Bro Club“ a interní kultura

Kdo firmu vedl poté?

Společnost Manwin koupili dva dlouholetí manažeři firmy – Feras Antoon a David Tassillo, kteří předtím působili pod vedením Fabiana Thylmanna. Antoon se stal generálním ředitelem, Tassillo provozním ředitelem. Firmu řídili z Montrealu, ale navenek ji drželi v extrémním utajení. Při komunikaci s novináři často používali falešná jména a tvrdili, že společnost sídlí v Lucembursku, na Kypru nebo kdekoli jinde – jen ne v Kanadě. Veškerý provoz ale ve skutečnosti fungoval právě z Montrealu.

Je pravda, že vedení společnosti si říkalo „Bro Club“?

„Bro Club“ bylo interní označení pro úzký kruh mužů, kteří firmu MindGeek řídili. Jednalo se o skupinu přátel z univerzity nebo jejich příbuzných – muže pocházející z podobného prostředí, často s rodinnými kořeny v Libanonu, Řecku nebo Itálii. Tito lidé rozhodovali o všem podstatném, byli si navzájem loajální a vytvářeli uzavřenou, těžko proniknutelnou strukturu. Bývalý vysoký manažer společnosti popsal tehdejší firemní kulturu jako „kult peněz, děvek a aut“. Podle něj šlo o lidi, co rychle zbohatli, ale nikdy nedospěli.

Členové této skupiny byli od zbytku firmy do značné míry izolovaní, ale mnozí zaměstnanci usilovali o jejich přízeň. Ve firmě panoval nepotismus. Lidé, kteří upozorňovali na problémy, byli často vnímáni jako potížisté.

Ani lidé v odděleních, která dohlížela na dodržování předpisů a etických standardů, nebo členové moderačních skupin zodpovědní za obsah zveřejňovaný na platformě často neměli úplný přehled o tom, co se ve firmě děje. Vnitřní struktura byla nastavena tak, aby se informace záměrně nedostávaly napříč jednotlivými týmy. Někteří pracovníci tak ani netušili, že firma čelí vážným problémům s obsahem.

Problémy s moderací a etickými standardy

Jak vážné byly problémy s obsahem?

V době svého vrcholu zaměstnával Pornhub přibližně 80 moderátorů se sídlem na Kypru. Každý z nich měl denně zkontrolovat 600 až 900 videí – tedy desítky videí za hodinu. K dispozici přitom neměli žádná doprovodná data, ověření věku ani identitu osob na videích. Museli odhadovat – například zda dotyčný či dotyčná dosáhli 18 let nebo zda k natáčení dali souhlas. Ověřit to nebylo možné.

Pro srovnání: ve stejné době zaměstnával Facebook zhruba 15 000 moderátorů. YouTube už tehdy využíval pokročilé automatizované nástroje a ověřené uživatele. Pornhub však povinné ověřování zavedl až na konci roku 2020. Do té doby byla platforma zcela otevřená a k nahrávání obsahu přístupná komukoli.

Z interních e-mailů, které byly zveřejněny v rámci soudních sporů (zejména ve státě Alabama), vyplývá, že zaměstnanci platformy pravidelně naráželi na materiály označené jako sexuální zneužívání dětí (Child Sexual Abuse Material, CSAM). Jedno z těchto videí, nahlášené již v roce 2009, zůstalo na webu až do roku 2018. Vyšší vedení o těchto problémech nechtělo slyšet – nehodily se do obchodního modelu společnosti.

Oběti Pornhubu: Trvalé následky a boj za spravedlnost

Mluvili jste s oběťmi tohoto systému?

Ano, mluvili jsme se třemi ženami – a víme, že takových případů jsou stovky. Co nás zasáhlo nejvíc, byly trvalé následky takové újmy. Jedna z žen byla v době natáčení videa dospělá a souhlasila s jeho pořízením. Dnes ji ale pronásleduje strach, že ji někdo pozná. To video se totiž neustále objevuje. Jiná žena byla jako nezletilá znásilněna před kamerou. Záznam se dostal na Pornhub a zůstal tam roky. Popsala, že kdykoli se snažila posunout v životě dál, někdo jí poslal screenshot. Pro tyto ženy to nikdy neskončí.

Oběti také mluvily o tom, jak málo jim systém pomáhal. Jedna z nich popsala, že o odstranění videí usilovala celé měsíce. Její e-maily zůstaly bez odezvy, musela opakovaně vyplňovat formuláře. I když se jí podařilo dosáhnout smazání obsahu, velmi rychle se znovu objevil nahraný někým jiným. Přirovnala to k boji s hydrou.

Podobnou zkušeností si prošla i Serena Fleites. Její případ se dostal na veřejnost prostřednictvím deníku The New York Times v roce 2020. Svědčila v americkém Senátu a stala se tváří tohoto problému – jak dospívající dívky skončily na jedné z největších pornografických stránek světa a jak se s těmito videi zacházelo.

Kdo je Serena Fleites a jakou roli sehrála při snaze pohnat společnost Pornhub k odpovědnosti?

Sereně bylo teprve 14 let, když ji její tehdejší přítel přinutil, aby mu poslala intimní video. To se následně objevilo na Pornhubu. Serena se snažila, aby bylo staženo – a na chvíli se jí to skutečně podařilo. Jenže video bylo opakovaně znovu nahráváno. Její matka nám popsala, jak společnost opětovně kontaktovaly, ale nic se nezměnilo.

Došlo k nějaké právní odpovědnosti?

Jen ve Spojených státech, kde probíhá několik soudních řízení, přičemž nejdále je případ v Alabamě. Soudce v tomto řízení zveřejnil seznam faktů, jež označil za „nesporné“. Mezi nimi jsou interní e-maily, poznámky a výpovědi zaměstnanců, které ukazují, že upozorňovali na výskyt dětské pornografie a varovali před konkrétními uživateli, aniž by však od vedení společnosti dostávali nějaké odpovědi.

V Kanadě naopak nebyl zahájen žádný trestní proces. Proběhlo pouze parlamentní slyšení, ale nedošlo k žádnému zásahu ze strany orgánů činných v trestním řízení, což je jedno z největších systémových selhání.

Přečtěte si

Andrew Tate: Nové dokumenty poodhalují podezřelé finanční operace

Noví investoři. Bro Club vládne dál

Co se stalo s vlastnickou strukturou firmy?

V roce 2023 byla společnost MindGeek prodána investiční firmě Ethical Capital Partners. Transakce byla zaregistrována na Britských Panenských ostrovech, přičemž její finanční podmínky zůstaly neveřejné. Nevíme tedy, kdo transakci skutečně financoval. Odhadovaná hodnota se pohybovala kolem 300 milionů dolarů.

Ethical Capital Partners se téhož roku přejmenovali na Aylo. Nové vedení deklarovalo snahu nastolit éru transparentnosti a etiky. Do funkce vedoucí komunitních vztahů byla jmenována Alex Kekesi, která má v pornoprůmyslu respekt a dlouhodobě se angažuje v obhajobě práv sexuálních pracovnic a pracovníků. Zástupcům médií a občanské společnosti také představili nový systém ověřování věku a souhlasu.

Problém je ale v tom, že se vše týká pouze nově nahrávaného obsahu – tedy materiálů publikovaných od ledna 2024. Všechen starší obsah zůstává na platformě nezměněn. Archiv nikdo nezrevidoval ani neproběhlo zpětné ověřování souhlasu. Výkonné vedení navíc zůstalo stejné. Tito lidé ve firmě působí už více než deset let – byli tam i v době, kdy se děly ty největší excesy. Bro Club si udržel moc a struktura společnosti zůstává nezměněná. Dokonce i kanceláře jsou stejné.

K žádnému skutečnému zúčtování s minulostí zkrátka nedošlo.

Jak Pornhub vydělává peníze?

Hlavním zdrojem příjmů je reklama. Web má denně miliony zhlédnutí a každé z nich je nějak zpeněžené – někdy prostřednictvím prémiového obsahu, ale většinou reklamou. Často jde o inzerci z problematických sektorů: pilulky, seznamky, hazard. Reklamy se objevují přímo na přehrávači videí, vyskakují v pop-upech nebo bannerech – většinou jde o propagaci jejich vlastních značek jako Brazzers nebo Reality Kings, ale i externích firem: jsou to přípravky na zlepšení potence, pochybné seznamky nebo rozvoz marihuany. Takovým inzerentům se říká „šedí inzerenti“.

Firma má také příjmy z prémiových členství a placených stránek, ale reklama je zdaleka její největší zdroj. Vybudovali obrovský a dokonalý systém – tube weby, které přesměrovávají na prémiový obsah a vlastní reklamní síť, která obsluhuje inzerci napříč všemi stránkami. I když si uživatel nikdy nic nekoupí, stejně na něm firma vydělá.

Je Pornhub nějak přínosný pro pornoperformery/pornoherce, kteří se na něm objevují, nebo platforma vydělává hlavně na jejich úkor?

Většina performerů z Pornhubu žádné významné peníze nemá.

Nahrávají tam videa, aby přivedli fanoušky na jiné platformy – třeba na OnlyFans, na své vlastní weby, nebo na „camming“ stránky, kde dostávají dýška. Pornhub využívají hlavně jako marketingový kanál, ne jako zdroj příjmu.

Jedna performerka, s níž jsem mluvila, měla miliony zhlédnutí a přímo od Pornhubu dostávala něco kolem 35 dolarů měsíčně.

Pornhub sice spustil ModelHub, aby se tvářil, že je k tvůrcům přívětivější, ale ani tam si člověk moc nevydělá – pokud zrovna nepatříte k těm nejlépe hodnoceným. Teď to navíc přesunuli pod značku UViu, což je jejich verze OnlyFans, ale zatím se nijak výrazně neprosadila.

Jaké byly hlavní překážky při reportování tohoto příběhu?

Je to soukromá firma a k dispozici bylo jen minimum dokumentace – zejména na začátku. Museli jsme dohledávat alternativní zdroje: zapadlá obskurní internetová fóra z počátku nultých let. Vedli jsme rozhovory se zaměstnanci, ale většina z nich odmítla mluvit. Někteří vůbec nereagovali, jiní řekli, že podepsali dohodu o mlčenlivosti. Jeden bývalý zaměstnanec z poměrně vysoké pozice chtěl za rozhovor 500 000 dolarů. Což pro nás samozřejmě nepřipadá v úvahu – něco takového zásadně neděláme.

Jiný zaměstnanec nám zase řekl, že se v Montrealu necítí dostatečně bezpečně na to, aby o firmě mluvil.

Jaká regulace pro tento typ byznysu podle vás stále chybějí?

V tomto směru udává směr Evropská unie. Díky nařízení o digitálních službách (Digital Services Act) vznikly nové povinnosti pro velké online platformy – tzv. VLOP. Ty zahrnují pravidla pro moderování obsahu, požadavky na transparentnost a mechanismy pro rychlé odstraňování nelegálního obsahu. Kanada se tímto směrem zatím nevydala. Byly navrženy dva zákony, ale poté, co dnes už bývalý premiér Justin Trudeau ztratil o tuto agendu zájem, se od nich upustilo.

Je potřeba nastavit alespoň základní pravidla: nikdo by neměl mít možnost nahrát video se sexuálním obsahem, dokud nebude ověřen věk, totožnost a souhlas všech zúčastněných. To by mělo platit univerzálně. Nejen pro Pornhub, ale pro každou podobnou platformu. Zároveň by měl existovat rychlý a spolehlivý mechanismus pro stahování nevhodného obsahu. A pokud platforma vědomě nebo z nedbalosti profituje z nelegálního obsahu, měla by nést trestněprávní odpovědnost.

Jakou nejzásadnější lekci si podle vás lze odnést z historie Pornhubu?

Internet byl od počátku stavěn na principu otevřenosti, co nejmenších překážek a minimální regulace. Pornhub je však ukázkový příklad toho, že tento princip nelze aplikovat bez jakýchkoli mantinelů. Ti, co vytvořili systém, v němž si mohl kdokoli nahrát cokoli, na tom vydělali miliardy. Ale náklady nesly oběti – ženy a dívky, jejichž zneužití se proměnilo v příjmy společnosti.

Myslíte si, že je to konec příběhu?

Ani zdaleka to neskončilo. Pořád ještě probíhají soudní spory. Existují také dokumenty, které dosud nebyly zveřejněny. Samotná platforma zatím rovněž nečelila žádným reálným důsledkům. Asi bude vhodné napsat druhý díl naší knihy. Navíc jsme se ještě pořádně nedostali k tomu, jak ta firma ve skutečnosti fungovala, kdo ji financoval a jak a proč se jí to celé dařilo tak dlouho utajovat.

Autor rozhovoru: Paul May

Kniha L’Empire du Sexe: La grande enquête sur Pornhub, jejížmi autory jsou Jean-François Cloutier, Nicolas Brasseur a Nora Tremblay-Lamontagne, je zatím dostupná pouze ve francouzštině. Vydalo ji nakladatelství Les Éditions du Journal.

The post Impérium sexu: Montrealská novinářka odhaluje zákulisí Pornhubu appeared first on investigace.cz.

S prvními poryvy podzimního větru přicházejí i mrazivé a bizarní zprávy ze světa organizovaného zločinu a korupce. Čínský pár se rozhodl vytvořit z radiací nabitého ostrova město budoucnosti, dostal se ale jen k tomu, že uplácel politiky po celém světě. Ve venezuelském vězení se zločinci rozhodli vytvořit příjemnější podmínky pro život a v Mexiku je po limetkách taková poptávka, že je musí chránit policie. Britský módní magnát využíval několik let služeb organizované skupiny, která mu dohazovala muže, jež měl sexuálně zneužívat.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.  Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Čínské úplatky v OSN a supermoderní město na Maršálech

V Pacifiku leží několik malých atolů, které jsou součástí Marshallových ostrovů. Nejedná se o nijak významné místo, až na to, že tam z dob Studené války zbyly pozůstatky radiace po testování nukleárních zbraní. Nedaleko ovšem leží významná americká vojenská základna. A právě jeden z těchto radiací nabitých ostrovů se měl stát supermoderní metropolí. Alespoň podle plánů čínského páru, který se díky štědrým úplatkům dostal do přízně vlivných politiků nejen z Marshallových ostrovů, ale i z řad OSN. Jejich scamovací kariéra započala prodejem magické vody a skončila americkým zatykačem.

Výsledky téměř roční práce našich kolegů z OCCRP si můžete přečíst tady. 

#2 Jak si zpříjemnit pobyt ve vězení

Profesionální baseballové hřiště, několik bazénů, dětské hřiště nebo menší zoo s opičkami a plameňáky. A betonový tunel pro snadný přístup. Zní to divně? Mělo by – jedná se totiž o popis venezuelské věznice Torocón. Policie do areálu vtrhla na popud venezuelské vlády, aby nad vězením převzala kontrolu. Zločinci si v něm totiž začali dělat, co se jim zlíbilo, dokonce si tam nastěhovali manželky s dětmi. Významného šéfa kartelu Tren de Aragua Héctora „El Niño“ Guerrera tu ale nenašli.

Další informace a fotografie z věznice můžete zhlédnout na webu The Washington Post. 

Přečtěte si

Jak šéfové čtyř kokainových kartelů naplánovali divoký útěk z vězení

#3 Bývalý šéf módní značky součástí organizovaného zneužívání mužů

Bývalý generální ředitel společnosti Abercrombie & Fitch Mike Jeffries a jeho partner čelí obvinění ze zneužívání mužů, které najímali na sexuální akce pořádané po celém světě.

Novináři z britské BBC zjistili, že organizovaná síť k vyhledávání mladých mužů pro akce s Jeffriesem využívala i vlastního prostředníka. Osm mužů BBC sdělilo, že se těchto akcí zúčastnili, a někteří z nich tvrdili, že byli vykořisťováni nebo zneužíváni. Jeffries se měl zneužívání dopustit mezi lety 2009 a 2015. Módní společnost opustil v roce 2014.

Více se dozvíte na stránkách BBC.

#4 Limetková policejní ochranka

Region Michoacán na jihozápadě Mexika je řáděním organizovaného zločinu postižen nejvíce ze všech. Území spolu s dalšími gangy kontroluje kartel Jalisco Nueva Generación, a to včetně plantáží, kde se pěstují limetky. Toto lahodně kyselé ovoce loni v Mexiku vzrostlo na ceně o více než 50 % a zločinci od jeho pěstitelů vybírají výpalné a různé další poplatky. A právě kvůli zvýšenému zájmu ze strany organizovaného zločinu se nyní policie v regionu rozhodla dodávky limetek mířící do zbytku země doprovázet.

Více o policejní a vojenské ochraně ovoce si můžete přečíst na serveru euronews. 

#Bonus: Útoky na novináře před slovenskými volbami

 Naši kolegové z Investigatívneho centra Jána Kuciaka (ICJK) analyzovali slovní napadání novinářů během předvolební kampaně před parlamentními volbami. Nejvíce negativních příspěvků na sociálních sítích publikovaly strany SMER, Republika a koalice OĽaNO-Za ľudí-KÚ. 

Celou analýzu najdete na jejich stránkách. 

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

Autorka textu: Zuzana Šotová

The post #zesvěta: Od zázračné vody přes uplácení funkcionářů OSN až do vězení appeared first on investigace.cz.