Základní a jazyková škola Věda v Praze pobírá dotace od českého Ministerstva školství i od Evropské unie, ale zdá se, že kvalitní výuka češtiny není její priorita. Jde ji spíš o to, aby svým žákům představila kremelské vidění světa. Zakladatelka školy Elena Pinskaja spolupracuje s ruskými vládními agenturami i po ruské invazi do Ukrajiny. Tématem se zabývala redaktorka Kristina Vejnbender. K mikrofonu ji pozval Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Běžná základka nebo pátá kolona putinovského Ruska? appeared first on investigace.cz.

Českojazyčný telegramový kanál s názvem Z Ruska s láskou, který natáčí blogerka a právnička Olga Vlasova, sleduje přes 4 600 uživatelů. Její tiktoková videa měla několik milionů zhlédnutí. Koncem roku 2022 se Vlasova odstěhovala z Česka do Ruska, kde založila blog, jenž podle jejích slov ukazuje „jinou stránku Ruska, která je velice krásná a hlavně pravdivá“. Podle zjištění redakce investigace.cz je však blogerka placena ruským sankcionovaným státním mediálním holdingem Rossija Segodnja, o čemž se ve svém blogu nezmiňuje. V této společnosti je vedena jako překladatelka.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

„Tohle je nechtěný názor Rusky, která žila v Česku 13 let a vystudovala práva na Karlově univerzitě,“ zní pravidelná hláška v úvodu videopříspěvků ruské influencerky Olgy Vlasovy s názvem Z Ruska s láskou. Obsah blogu píše a natáčí v češtině, a přestože její profil na Instagramu a YouTube byl opakovaně zablokován, má v současné době tisíce odběratelů na Telegramu a jiných sítích. Na profilu na TikToku, který již není v provozu, měla Vlasova přes deset tisíc odběratelů a miliony zhlédnutí.

Přečtěte si

Z Ruska s láskou: Jak ruská propaganda prosakuje na český TikTok

Podobně jako plzeňský rodák Jakub Zieba, s nímž Vlasova nedávno natočila rozhovor, ukazuje influencerka „skutečný“ život v Rusku, jejž podle ní západní média neukazují. Kritika Ruska zaznívá v jejím blogu naopak jen vzácně. Blogerka to vysvětluje hlavně tím, že se málokdy „nachází tam, kde je nějaké 💩“ (citace Vlasovy jsou přepsány doslova, pozn. red.). Pokud se přece jen rozhodne život v Rusku kritizovat, jde o kritiku místních samospráv, nikoli ruské vlády samotné. „Ale nejen tato katastrofa je strašná, ale také způsob, jakým místní vláda (gubernátor Krasnodarského kraje a jeho tým) skrývá rozsah katastrofy před vládou, před ruským prezidentem,“ vysvětluje blogerka stav Černého moře zamořeného mazutem ze ztroskotaného ruského tankeru. Ten byl součástí takzvané ruské stínové flotily, která porušuje sankční a bezpečnostní předpisy, o čemž se Vlasova ovšem nezmínila.

Úspěšná právnička?

Zatímco život běžných Rusů je hlavním předmětem zkoumání Vlasovy, její vlastní život – zejména jak si na něj osmadvacetiletá blogerka vydělává – není zcela zřejmý.

 „Já jsem právník a po návratu do Ruska pokračuji ve své praxi, nic se nezměnilo,“ odpovídá Vlasova na otázku fanoušků, čím se v Rusku živí. V jiném příspěvku si povzdechne nad vyššími platy vedoucího prodejny: „Já jako právník (jasně, nejsem hlavní TOP advokát ve firmě), dostávám jen o něco více než tito prodejci… Kde je v tomto světě spravedlnost?“ Ke své poznámce však dodává, že je to hlavně tím, že „v Rusku je rozdíl mezi vyšší a nižší třídou stále menší a menší“.

V roce 2023 Vlasova skutečně založila firmu OBS-Consulting se sídlem v Anapě na severozápadě Kavkazu, která se podle ruského obchodního rejstříku věnuje právnímu poradenství a finančním konzultacím. Zatímco za rok 2023 firma zaplatila 80 tisíc rublů (v přepočtu 21 tisíc korun) na daních, v loňském roce se OBS-Consulting příliš nedařilo – podle rejstříku měla firma v roce 2024 nulový zisk. V dalším příspěvku však Vlasova zmiňuje i jinou pracovní náplň, která jí umožňuje navštěvovat kulturní akce v Moskvě. „Dnes jsem měla v rámci své práce v obchodní společnosti možnost zúčastnit se fóra BRICS věnovaného rozvoji měst,“ píše. O jakou společnost se jedná, však neupřesňuje.

Místo toho v příspěvku vyvrací názor, že je Rusko izolované na světové politické scéně. „Nikdy se nepřestanu přesvědčovat a nepřestanu to ani opakovat furt dokola – Rusko zdaleka není izolovanou zemí…Ti, kteří tvrdí, že se celý svět otočil k Rusku zády, jsou buď slepí, nebo hloupí,“ popisuje dojmy z konference. 

Přestože má Vlasova trvalé bydliště na stejné adrese, kde sídlí její anapská firma, v Moskvě se podle obsahu blogu vyskytuje mnohem častěji. Jedním z možných vysvětlení je její zaměstnání. Podle zjištění investigace.cz byla vystudovaná právnička zaměstnána v roce 2024 jako „překladatelka“ v ruském mediálním holdingu Rossija Segodnja, jenž zastřešuje hlavní ruská propagandistická média, jako jsou Sputnik, televizní kanál RT (dříve Russia Today) nebo zpravodajská agentura RIA Novosti. Pracovní telefonní číslo Vlasovy rovněž odpovídá kontaktu na hlavní kancelář této agentury v Moskvě. 

Právě RIA Novosti nejenže pokrývala dění na zmíněném fóru BRICS, který Vlasova navštívila, ale byla také jeho hlavním mediálním partnerem. O své práci pro ruský mediální holding se však Vlasova na svém blogu nezmiňuje. Na jejím telegramovém kanálu ani instagramovém profilu není jediná zmínka o RT nebo RIA Novosti. Redakce Vlasovu oslovila s žádostí o vyjádření k její spolupráci se státními médii, blogerka nám však komentář neposkytla. „Nemám o rozhovor s vámi zájem,“ napsala.

Přečtěte si

Kreml investuje do svého přívětivého obrazu v zahraničí. Miliony tekly i do Ruského centra v Plzni

RT jako nový hub zahraničních influencerů

Zaměstnání Vlasovy v ruské mediální organizaci není jediným odhaleným případem spolupráce zahraničních blogerů s prokremelskými médii. Před dvěma týdny přišla ruská exilová redakce Nové Gazety Evropa se zjištěním, že rusko-americká blogerka Alexandra Jost, jež vede anglojazyčný blog s názvem Sasha meets Russia, byla rovněž financována z rozpočtu televizního kanálu RT z mediálního holdingu Rossija Segodnja. Ani Jost nikdy veřejně nemluvila o práci pro RT. Naopak, v jednom ze svých příspěvků se dokonce vysmála domněnce, že zastánci a popularizátoři „ruského světa“ jsou placení ruským státem. Jost na žádost novinářů o komentář neodpověděla.

Blogerky často využívají ruskou tradiční estetiku k propagaci života v Rusku:

Podle zjištění Nové Gazety Evropa publikovaný obsah blogerky často souzněl s obsahem dalších zahraničních influencerů žijících v Rusku z okolí ruské poslankyně Marii Butiny. Mezi ně například patří i Francouzka Gabrielle Duvoisin a Němka Liza Graf. Blogeři v podobnou dobu publikovali videa z oslavy Čínského nového roku v Moskvě nebo z vánočního tržiště na Rudém náměstí. Stejná časová korelace je vidět i v obsahu blogu Z Ruska s láskou.

Migranti jsou vítáni. Pouze ze Západu

Maria Butina je ve světě známá především jako ruská špionka, která byla v roce 2018 ve Spojených státech odsouzena na rok a půl do vězení. Po návratu do vlasti začala pracovat jako moderátorka v televizi RT. V roce 2022 natočila exkluzivní rozhovor s Viktorem Butem, odsouzeným obchodníkem se zbraněmi. Hned v úvodu rozhovoru Butina konstatovala, že „Buta odsoudili pouze proto, že je to Rus.“

Poté, co byl v Rusku loni přijat zákon o urychleném udělování tzv. duchovně-morálních víz pro občany zemí „nepřátelských vůči Rusku“, založila Butina projekt na pomoc s relokací těchto občanů do Ruska s názvem „Vítejte v Rusku“.

Podle vyjádření Butiny pochází většina zájemců o přesídlení z Francie, Německa, Austrálie, USA a Itálie. „Hlavním důvodem je LGBT. Všichni sem jedou s dětmi. Vnucování liberální výchovy, hodiny sebeuspokojování ‚Poznej své tělo‘ v mateřských školách v Německu a tak dále – to všechno je nechutné. Například jedna žena musela vzít své dvě dcery ze školy, protože tam začali pořádat akce prohazování oblečení. To znamená, že dívka si musela vzít chlapecké oblečení a chlapec dívčí. Rodiče to nechtějí a odjíždějí, protože pro ně je jejich rodina a děti důležitější,“ vysvětluje Butina motivaci přistěhovalců.

Přečtěte si

Evropské děti na mušce Kremlu: Jak Rusko vede západní děti s ruskými kořeny k patriotismu

Na setkáních s nově přistěhovalými cizinci, jež Butina pravidelně organizuje, má přesto významná část přítomných cizinců ruské kořeny. Jednoho setkání se například zúčastnila německá blogerka Natalie Lie s partnerem, což je Němka původem z ruskojazyčné rodiny z Kazachstánu, nebo již zmíněná rusko-americká blogerka Alexandra Jost. V telegramovém chatu určeném k pokládání dotazů převažují rovněž migranti z postsovětských zemí. Projekt podle Butiny nečerpá žádné státní dotace a financuje jej ona sama, ze svých vlastních prostředků a dobrovolných příspěvků. „Když pracujete chytře, nepotřebujete peníze. Například blogery nejvíce zajímá obsah, to, aby mohli něco navštívit a uvidět. My jim v tom jen pomáháme,“ podotýká.

The post Z Ruska s láskou a za peníze Kremlu. Influencerku z Česka platila ruská propaganda appeared first on investigace.cz.

Sankcionovaná kremelská nadace Russkij mir hradila desetiletý provoz Ruského centra na půdě Západočeské univerzity v Plzni. Za dobu své existence centrum od nadace, kterou založil Vladimir Putin, dostalo skoro sedm milionů korun. Univerzita tuto spolupráci zrušila teprve v den začátku invaze Ruska do Ukrajiny, kdy byla rovněž zastavena činnost centra. Další kremelská instituce, Ruský dům v Praze, dodnes mladým českým novinářům a influencerům nabízí hrazené cesty do Ruska, kde mají příležitost absolvovat školení ve vzdělávacím středisku prokremelského média Sputnik. Podle zjištění investigace.cz tuto možnost zatím využili přinejmenším dva novináři – jeden z nich byl v době návštěvy Ruska městským zastupitelem v Litoměřicích a dnes je členem městské Komise územního rozvoje. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Dovolujeme si vás upozornit, že podcastový kanál Audiočlánky budeme postupně rušit. Audioverze vybraných článků investigace.cz nově najdete v kanálu podcastu Odposlech, k jeho odběru se můžete přihlásit tady⁠. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.

„Hrají kladnou a důležitou roli v poznání ruské kultury, jazyka a historie. Objektivně, nekonfliktně a pro každého. Jsou také důležité pro mezinárodní a mezikulturní dialog, který je, bohužel, kvůli západní, a tedy i české politice téměř na bodu mrazu,“ odpověděl plzeňský zastupitel Jakub Zieba, jenž v současnosti studuje na Volgogradské státní univerzitě, na otázku naší redakce, jakou roli hrály ve vývoji jeho rusofilních zájmů Ruské centrum v Plzni a Ruský dům v Praze.

Přečtěte si

„Zaplatili nám letenky a čtyřhvězdičkový hotel!“ Jak si Kreml získává stoupence mezi mladými Čechy

Ve svém příspěvku na Facebooku z roku 2020 napsal: „Proč jsem se rozhodl studovat v Ruské federaci? Rusko pro mě znamená mnoho. Ochrana tradičních hodnot. Záruka míru ve světě. Nezlomná síla ruského ducha. Přátelští a milí lidé. Nádherná příroda a architektura.“ Tento příspěvek, stejně jako řadu dalších Ziebových textů ze sociálních sítí, sdílel i Ruský dům neboli Ruské středisko vědy a kultury, které dlouhodobě propaguje bezplatné studium na ruských univerzitách pro evropské studenty.

Ostatně navýšení počtu zahraničních studentů patří mezi hlavní cíle zřizovatele Ruského domu, přesněji řečeno státní agentury pro kulturní a vědecký styk se zahraničím, vystupující pod názvem Rossotrudničestvo, která spadá pod ministerstvo zahraničí. 

Rublů je víc a víc

V Rusku dnes studuje 355 tisíc zahraničních studentů. V příštích letech by to však mělo být mnohem víc, prezident Vladimir Putin totiž letos nařídil zvýšit jejich počty na půl milionu, a to do roku 2030. V souladu s tímto cílem narůstá i kvóta pro bezplatné studium zahraničních studentů – v roce 2021 činila osmnáct tisíc takto nabízených míst, o rok později už dvacet tři tisíc, novou normou je třicet tisíc cizinců zproštěných platby za studium. Zvyšováním jejich počtu by podle šéfa Rossotrudničestva Jevgenije Primakova mělo přispět k získání partnerů v zahraničí. „Chceme, aby se ze zahraničních studentů stali odborníci, kteří se vrátí zpátky domů do svých zemí. Rusko potřebuje spolehlivé a udržitelné partnery v zahraničí.“  

Navyšování kvót odpovídá i razantní růst finančního rozpočtu pokrývajícího programy Rossotrudničestva určené pro zahraniční mládež. Jen během prvních čtyř měsíců tohoto roku vyhlásila státní agentura tendry na částku 230 milionů rublů (57,5 milionů korun), což podstatně přesahuje její roční rozpočet za celý předchozí rok. Ten činil něco přes 140 milionů rublů, v přepočtu 35 milionů korun. Podobný skok ve financích vyhrazených pro mladé lidi ze zahraniční zažila agentura pouze v roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym.

Více než polovina částky z letos vyhlášených tendrů, 130 milionů rublů (33 milionů korun), je určena pro program Nová generace, z něhož jsou hrazeny cesty do Ruska mladým „představitelům společenských a politických kruhů“ ze zahraničí. Podle popisu na stránkách ruského rejstříku veřejných smluv přispívají tyto návštěvy „k objektivnímu vnímání vnitřních proměn ruské společnosti ve světě“. 

Program Nová generace běží už od roku 2011. Podle Eleonory Mitrofanovy, bývalé šéfky Rossotrudničestva, program umožňuje prosazovat koncepci „horizontální diplomacie“ a využívat „měkkou sílu“ – „po návštěvě Moskvy mění zahraniční novináři svůj narativ“. 

Na facebookových stránkách Ruského domu v Praze jsou o Nové generaci dvě zmínky v souvislosti s Českem. V roce 2021 se programu za Česko zúčastnil tehdy 33letý Jaroslav Růžička, jenž spolu s dalšími zahraničními zájemci absolvoval vzdělávací kurz zpravodajské agentury Sputnik, kterou řídí Margarita Simonjan.

Deklarovaným cílem návštěvy byla výměna zkušeností se zahraničními kolegy a rozvoj profesních vazeb mezi mladými novináři. Růžička, Ruským domem popsaný jako „český novinář“, působil v době svého školení ve Sputniku jako městský zastupitel v Litoměřicích, funkci vykonával v letech 2014 až 2022 za KSČM. V komunálních volbách v roce 2022 sice neuspěl, je však v současnosti členem Komise územního rozvoje a městských památek města Litoměřice. Skutečnost, že je novinářem, se redakci nepodařilo potvrdit. Růžička na žádost o vyjádření neodpověděl.

Minulý rok pak navštívil Rusko v rámci programu Nová generace i další „český delegát“. Přestože Ruský dům neuvedl jeho jméno, redakci investigace.cz se ho podařilo dohledat prostřednictvím zveřejněných fotografií. Jedná se o 28letého amerického novináře Bradley Blankenshipa, který sídlí v Praze přinejmenším od roku 2018 a píše pro čínský server Global Times, hojně citovaný ruskými médii.

Jak Blankenship naší redakci sdělil, cílem návštěvy Ruska bylo seznámit se s ruskými programy na rozšíření příležitostí pro místní mládež. „Prohlédli jsme si také výstavu Rusko, navštívili jsme ruský parlament a Muzeum vítězství ve druhé světové válce. Ve volném čase jsem navštívil televizní stanici Russia Today a zúčastnil se několika jejich programů,“ dodává. Nejvíc ho zarazila skutečnost, že „ruský svět“ není žádný „fejk“. Dále uvedl, že „stejně jako je Evropská unie samostatným geopolitickým celkem, je zřejmé, že i Rusko je jedinečným prostorem geopolitické moci a vlivu“.

Miliony od ruské nadace

Letos vyhlásilo Rossotrudničestvo zcela nový tendr ve výši 22,6 milionů rublů (5,7 milionů korun) určený na „rozšíření informační přítomnosti a šíření objektivních informací o Rusku na sociálních sítích v zahraničí v letech 2024 a 2025“. Jako cílové platformy jsou uvedeny sítě VKontaktě, Telegram a Odnoklassniki. Tendr vyhrála ruská marketingová agentura SKC agency, jež dlouhodobě pracuje pro Ruské domy v zahraničí. V minulosti propagovala projekt Ruského domu v Praze s názvem Cesty k vítězství, v němž šlo o sérii virtuálních prohlídek sovětských vojenských památníků v Praze a míst nejvýznamnějších bitev Rudé armády, ale i o mezinárodní festival ruské poezie v Česku, tiskovou konferenci věnovanou oslavám druhé světové války v Berlíně nebo novinářské konference v Bratislavě a Budapešti.

Dalších 85 milionů rublů (21,4 milionu korun) poteče z Rossotrudničestva na odměny pro zahraniční novináře informující o humanitární činnosti Ruska v zahraničí. 

Ruský dům však není jedinou kremelskou institucí, která v zahraničí prosazuje takzvanou měkkou sílu. V roce 2019 zahájil výše zmíněný Jakub Zieba svá studia politologie na Západočeské univerzitě (ZČU) v Plzni, kde se hned v průběhu prvního ročníku zúčastnil jazykové soutěže v ruštině a skončil na prvním místě. Soutěž organizovalo Ruské centrum, které na půdě ZČU vzniklo koncem roku 2011 a jehož provoz hradila kremelská nadace Russkij mir, financovaná ze státního rozpočtu Ruské federace. Smlouvu o spolupráci s nadací Russkij mir podepsala tehdejší rektorka ZČU v Plzni a později hejtmanka Plzeňského kraje Ilona Mauritzová.

Nadaci založil v roce 2007 prezident Vladimir Putin a v jejím čele stojí Vjačeslav Nikonov, (vnuk Stalinova blízkého spolupracovníka Vjačeslava Molotova), který je poslancem za Jednotné Rusko a v dobách Sovětského svazu býval pravou rukou šéfa KGB. Nikonov je navíc spoluautorem nové středoškolské učebnice věnované dějinám Ruska, která obsahuje i současný vládní pohled na události posledního desetiletí.

V době, kdy Zieba nastoupil na Západočeskou univerzitu, byla nadace Russkij mir označována více zdroji, včetně evropských institucí, za nástroj „měkké síly“, šíření vlivu v Rusku a za zřejmý prostředek propagandy Kremlu. Už v roce 2016 sdělil Evropský parlament, že „ruská vláda využívá širokou škálu nástrojů a pomůcek, jako jsou think-tanky a zvláštní nadace jako Russkij mir […], s cílem zpochybnit demokratické hodnoty, rozdělit Evropu, získat domácí podporu a vytvořit dojem selhání států ležících ve východním sousedství EU“. „Kreml na jedné straně financuje politické strany a další organizace v EU s cílem podkopat politickou soudržnost a na druhé straně se kremelská propaganda přímo zaměřuje na konkrétní novináře, politiky a jednotlivce v EU,“ stojí v usnesení.

Spolupráce plzeňské vysoké školy s nadací přesto probíhala až do roku 2022. Ještě 25. února, tedy den po napadení Ukrajiny, měl v prostorách tamního Ruského centra proběhnout metodický seminář a setkání učitelů ruštiny, to vše financované z grantových zdrojů nadace Russkij mir. 

„Žádné výzvy k ukončení spolupráce nebyly“

V den zahájení ozbrojeného útoku Ruska na Ukrajinu, 24. února, ale rektor univerzity s nadací vypověděl smlouvu. O půl roku později, v létě 2022, byla nadace Evropskou komisí zařazena na evropský sankční seznam. Jako důvod komise uvedla „šíření prokremelské a protiukrajinské propagandy, ospravedlňování ruské vojenské agrese proti Ukrajině, podporu nezákonné anexe Krymu a Sevastopolu a uznání takzvaných separatistických ‚lidových republik‘ v Donbasu“ Ruskou federací.

V průběhu deseti let existence obdrželo Ruské centrum v Plzni od nadace Russkij mir na svůj provoz celkem 250 tisíc eur, v přepočtu přes šest milionů korun. Centrum získalo i šest projektů z grantů nadace, každý ve výši zhruba šesti tisíc eur, v přepočtu přibližně 150 tisíc korun na jeden. „Projekty se týkaly výuky ruského jazyka. Prostředky za dva poslední projekty byly vráceny z důvodu uzavření centra,“ upřesnila naší redakci mluvčí Západočeské univerzity Andrea Čandová. 

Jak dále mluvčí vysvětlila, činnost Ruského centra se vždy týkala výhradně aktivit spojených s výukou ruského jazyka, literatury a ruských reálií. „Ve své práci všichni lektoři usilovali o apolitičnost. Obsahem spolupráce byla vždy výhradně akademická činnost. Během činnosti Ruského centra nikdy nedocházelo k politickým aktivitám či propagaci kremelských postojů.“ Andrea Čandová rovněž upozornila, že ze strany vlády ČR v tu dobu neexistovala žádná omezení ani výzvy k ukončení spolupráce. 

To potvrzuje i vyjádření Centra proti terorismu a hybridním hrozbám. „Západočeská univerzita v Plzni se na ministerstvo vnitra v minulosti sama obrátila a projevila zájem o spolupráci v oblasti posilování odolnosti akademické sféry vůči nelegitimnímu ovlivňování. Tato spolupráce od té doby pokračuje, ze strany ministerstva vnitra má podobu metodické podpory a poskytování konzultací,“ napsala Hana Malá, mluvčí této instituce. Západočeská univerzita tak učinila v lednu roku 2022, tedy po deseti letech spolupráce s nadací a měsíc před začátkem invaze do Ukrajiny.

Přečtěte si

Propaganda pod rouškou kultury: Zřizovatel Ruského domu v Praze je na sankčním seznamu EU. Centru šéfuje proputinovská aktivistka

Kontrolu obsahu výukových materiálů mají podle mluvčí univerzity na starosti odborní garanti jednotlivých předmětů, vedoucí jednotlivých jazykových oddělení a ředitelka Ústavu jazykové přípravy. Redakce investigace.cz požádala vedoucí oddělení slovanských jazyků Vlastu Klausovou a metodologickou pracovnici centra Varvaru Golovatinu, které měly obsah výukových materiálů na starosti, o rozhovor, obě však žádost odmítly. „Vzhledem k tomu, že zřizovatelem Ruského centra byla ZČU, nemám ani já ani kolegyně Golovatina kompetence poskytovat rozhovory médiím,“ napsaly.

Klausová se opakovaně účastnila mezinárodních akcí pořádaných nadací Russkij mir i po roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym. „Její účast byla vždy schvalována vedením Ústavu jazykové přípravy ZČU dle platných předpisů univerzity,“ dodala mluvčí ZČU.

Ruský svět v Plzni

S tvrzením o apolitičnosti Ruského centra souhlasí i jeho bývalý student Jakub Zieba, který dnes studuje v Rusku. „Jako návštěvník tohoto centra můžu říct, že se nejednalo o žádnou politickou propagandu, nýbrž o výuku ruštiny, konverzace v ruském jazyce a poznávání ruské kultury formou knih, prezentací, přednášek a podobně. Nedokážu pochopit, jak někomu může vadit kultura, výuka cizího jazyka a vůbec chuť vzdělávat se – to je velice smutné,“ sdělil naší redakci a dodal, že je otřesné, že Ruské centrum při ZČU v Plzni bylo okamžitě „po začátku SVO (speciální vojenské operace, pozn. red.) v roce 2022 uzavřeno a zrušeno“. 

„Videotéka“, na kterou odkazovala dnes už nefunkční stránka Ruského centra, však politický obsah nabízela. Například projevy Dmitrije Medveděva (místopředsedy Bezpečnostní rady Ruské federace), patriarchy Kirilla, odkazy na rozhovory s ruskými politiky na webu Sputnik (tehdy Hlas Ruska) nebo 5TV (dnes Russia Today). Mezi pozvánkami Ruského centra z roku 2020 je také pozvánka na Fórum Ruského světa, jehož součástí byla i online škola mladého novináře a rovněž vystoupení Vladimira Putina, patriarchy Kirilla, tehdejšího předsedy vlády Michaila Mišustina, ministra zahraničí Sergeje Lavrova i ministra vzdělání Sergeje Kravcova (rodina posledně jmenovaného se mimochodem usadila v Praze). Novinářskému řemeslu učili zahraniční studenty šéf ruské zpravodajské agentury TASS, šéfredaktor časopisu Russkij mir a novináři prokremelského deníku Komsomolskaja pravda. 

Některé výukové aktivity nabízené studentům byly navíc navrženy přímo v Rusku. Například v roce 2012, tedy během prvního roku působení Ruského centra v Plzni, psali studenti ruštiny z celého světa takzvaný totální diktát z ruštiny. Jedná se o každoroční akci na podporu vzdělanosti v ruštině financovanou ruskou Nadací prezidentských grantů a Ruské centrum v Plzní se jí také účastnilo.

„Existuje jediná cesta, jak zachránit naši zemi a svobodu jejích lidí – postupně a vytrvale se zbavovat masových záchvatů individualismu, aby se veřejná prohlášení o nezávislosti na minulosti a neangažovanosti vlasti v budoucnosti stala přinejmenším známkou nevkusu,“ zněl úryvek textu z diktátu od ruského nacionalistického spisovatele Zachara Prilepina.

The post Kreml investuje do svého přívětivého obrazu v zahraničí. Miliony tekly i do Ruského centra v Plzni appeared first on investigace.cz.

„Ukrajinské ozbrojené síly a nacistické jednotky v Mariupolu úmyslně zabíjely civilisty.“ nebo „Ukrajinský nacionalismus se začal pěstovat v 90. letech minulého století.“ Tak zní úryvky z „osvětových“ letáků, které si podle našeho zjištění nechalo přeložit do češtiny Ruské středisko vědy a kultury v Praze. Takzvaný Ruský dům je provozován ruskou státní agenturou Rossotrudničestvo, která se loni dostala na evropský sankční seznam kvůli šíření prokremelské propagandy. Proč se sankce nevztahují také na Ruský dům? Proč si ho dlouho nikdo nevšímal? A jaká je budoucnost Ruských domů rozesetých po Evropě?

Rozhovor s redaktorkou investigace.cz Kristinou Vejnbender. Dostupný na všech podcastových platformách.

The post Podcast ODPOSLECH: Ruský dům v Praze – rozhovor appeared first on investigace.cz.

Gagarin, ledoborec Lenin a dort ve tvaru tanku. Éra ruských kulturních domů v Evropě se zřejmě chýlí ke konci. Ten v Berlíně tamní policie vyšetřuje kvůli podpoře prokremelských propagandistů. Ruské středisko vědy a kultury na Kypru nedávno podpálili neznámí pachatelé a budovu stejného kulturního domu v Helsinkách obsadila finská policie. Ani s Ruským domem v Praze to nevypadá nadějně – je dlouhodobým zdrojem kremelské rétoriky a dezinformací. Jaký osud jej čeká a komu připadne budova, kde sídlí? Hovořili jsme se spoluzakladatelem Pražského ruského protiválečného výboru a šéfem festivalu současné ruské kultury Kulturus Antonem Litvinem.

Prohlásil jste, že byste se rád stal ředitelem Ruského domu v Praze, pokud by jednoho dne byl předán do rukou ruské diaspory. Co vám na zdejším Ruském středisku vědy a kultury vadí?

Kulturní souboj s Ruským střediskem kultury a vědy považuji za svou dlouhodobou misi. Jako umělec a kurátor jsem se z Moskvy přestěhoval do Prahy v roce 2012 a byl jsem zaražen stavem místní ruské kultury. Ruský dům tady nabízel typ postsovětské populární kultury, která je v ruských uměleckých kruzích považována za přinejmenším pochybnou.

Přečtěte si

Propaganda pod rouškou kultury: Zřizovatel Ruského domu v Praze je na sankčním seznamu EU. Centru šéfuje proputinovská aktivistka

Příkladem umělců zvaných tenkrát do Prahy by mohl být Zachar Prilepin (spisovatel a prokremelský propagandista, na nějž byl v květnu spáchán útok. Prilepin útok přežil, pozn. red.), který je v současném Rusku považován za celebritu, nebo Alexandrovův soubor písní a tanců (pěvecký a taneční soubor, který byl oficiálním armádním uměleckým souborem Rudé armády bývalého Sovětského svazu, pozn. red). Nechápal jsem, proč jezdí v centru Evropy tramvaje s obrovskými poutači na koncerty Lolity Miljavské (zpěvačka, podpořila anexi Krymu, pozn. red.) nebo na představení Vasilije Lanovoje (ruský herec a stoupenec V. Putina, zemřel v roce 2021, pozn. red.).

Proto jste založil alternativu Ruského domu – festival Kulturus?

Ano. Mým cílem bylo postavit se této státní „ruské“ kultuře, kterou propagoval Ruský dům, a ukázat, že Rusko má i kvalitní, občansky a politicky angažované umění evropské úrovně. Hosty festivalu byli přední nezávislí umělci jako básník a esejista Lev Rubinštejn nebo moskevský divadelní soubor Teatr.doc. Naše první výstava se konala v srpnu roku 2013 a věnovala se protikremelským protestům na Bolotném náměstí.

Poté, co Rusové sestřelili malajsijský Boeing a okupovali Krym, už ovšem nestačilo jen šířit ruskou kulturu, jež se nezabývala ukrajinskou otázkou. Proto jsme se pustili do organizace osvětového festivalu s krymskou tematikou a s účastí krymských Tatarů. Zjistil jsem, že hodně Čechů pořádně nerozumí dějinám Krymského poloostrova a spousta z nich vnímala anexi Krymu jako přirozený návrat poloostrova do Ruské federace.

Nenapadla vás naopak spolupráce s Ruským domem a možnost jim poradit, jak dosáhnout kvalitnějšího kulturního programu?

Ne. Už v té době jsem bojkotoval ruský stát a státní instituce. Těsně po Putinově prezidentské inauguraci v květnu 2012 jsem v Moskvě uspořádal politickou akci, která měla poměrně velkou odezvu. Nesla název „Bílá plátna“ (název odkazoval na ruské opoziční hnutí „Bílé stuhy“, pozn. red.). Podnik spočíval v tom, že výtvarníci vyrazili na plenér před Kreml, ale na svá plátna ve skutečnosti nic nenamalovali, a tak zůstala bílá. Chtěli jsme tím poukázat, že dialog s Kremlem není možný.

Politická akce „Bílá plátna“, rok 2012:

Abych vám přiblížil, jak vypadal pražský Ruský dům ještě před několika lety – na stěnách visely plakáty s fotografiemi kombajnů, ledoborce „Lenina“ a kosmonauta Jurije Gagarina. Zaměstnanci vůbec nevyvíjeli snahu o propagaci umělců, jejichž tvorba či životy jsou nebo byly spjaty s Českem, například prezentaci díla básnířky Mariny Cvetajevové (V Praze žila v letech 1922 až 1925, pozn. red.).

Nikdo z mých ruských kamarádů tehdy na jejich akce nechodil. Ruský dům jsme vnímali jako součást ruského státu. Ze současného Ruska jsme přece odjeli, tak proč bychom se tam vraceli v kulturní podobě, kterou nám nabízeli v Praze? Ostatně o jejich akcích jsem neslýchával nic dobrého. Zhruba před sedmi lety se mi například ozvala běloruská známá a popsala mi vánoční večírek, kde dětem servírovali dort v podobě tanku s rudou hvězdou.

Podle vašich slov středisko zřejmě oslovovalo jen určitý typ publika, které je razantně odlišné od toho vašeho. Přesto byste se chtěl ujmout vedení střediska. Co by tím Kulturus získal?

Můj zájem o vedení kulturního centra je spíše jakýmsi myšlenkovým experimentem a výzvou sobě samému. Zhruba před pěti lety začali moji přátelé vtipkovat, že až v Rusku zvítězí opoziční síly, budu ředitelem Ruského kulturního střediska. Nechme ale legraci stranou. Těsně před začátkem války v Ukrajině jsem vytvořil pro skupinu českých politiků nazvanou Přátelé svobodného Ruska velkou prezentaci.

Cílem bylo ukázat podrobný návrh, jak by se Ruský dům dal využít, pokud by přešel do správy českého státu. Ruská diaspora by skutečně potřebovala místo pro setkávání a pořádání kulturních eventů. V rámci prezentace jsem uvedl i příklady výstav a akcí, které bychom v těchto prostorách mohli pořádat. Vzhledem k zesílení migračního proudu z Ruska, zejména intelektuálů, jsem měl pocit, že nadešel ten správný čas. Po vypuknutí války ale o žádné podpoře ruské kultury nemohla být řeč a spíš se diskutovalo o tom, zda by se prostory nedaly využít pro ubytování ukrajinských uprchlíků.

Změnila se ta situace dnes? Jaký osud podle vás čeká Ruský dům v Praze?

Teď, více než rok po začátku války, se v médiích začal opět řešit osud ruských kulturních center v Evropě. Žijeme v právním státě a není možné jen tak obsadit budovu a jmenovat se jejím ředitelem. Jde o právní otázku. A tak jsem si dohledal historickou listinu, která ustanovuje majetkové vztahy týkající se této budovy i to, za jakých podmínek byla kdysi předána Sovětskému svazu. 

Na základě právního rozboru této listiny bych rád zjistil, zda existují legální cesty, jak zajistit převod budovy do rukou ruské diaspory. Od zdrojů, které vám bohužel nemůžu prozradit, navíc vím, že konec Ruského domu v Praze se blíží. Moskva se rozhodla jeho provoz pozastavit, ředitelka se vrátí zpátky do Ruska a veškerou dokumentaci střediska pošlou do pobočky ve Vídni.

Ráda bych probrala postoje samotné ruské diaspory k Putinovu režimu. V rozhovoru pro Český rozhlas jste zmínil, že zhruba třetina Rusů žijících v Česku podporuje Putina. Vycházíte z osobního dojmu, nebo z ověřených sociologických zdrojů?

Moje odhady vycházejí z osobní zkušenosti. Do Česka jsem se dostal ještě v době, kdy zdejší Rusové vyjadřovali podporu Putinovi nahlas. Mám poměrně široký kruh známých i mimo svou bublinu. Věnoval jsem se prodeji knih v ruštině a už na základě objednávek zákazníků šlo odhadnout, jaké politické postoje zastávají.

Když Pražský protiválečný výbor uspořádal demonstraci proti invazi do Ukrajiny, dorazilo kolem pěti tisíc lidí. V Česku přitom v současnosti žije zhruba 40 tisíc ruských občanů, takže dorazila desetina, což je překvapivě vysoké číslo. Po začátku války se lidé radikalizovali – Putinovi zastánci jsou spíše potichu, zatímco jeho odpůrci měli potřebu vyrazit na náměstí a ukázat, že to není jejich válka. 

Podle statistik německé zpravodajské agentury Deutsche Welle považuje 39 % ruskojazyčných lidí žijících v Německu za agresora Rusko. Zbytek podporuje Putina nebo neumí jasně říct, kdo za válku může. Nezdá se Vám, že těch 60 % jsou oběti vlivu ruské propagandy v Evropě?

Nemyslím si. Většina Rusů, kteří se přestěhovali do Evropy v dospělosti, si vytvořila svůj politický názor už před příjezdem. Jen zlomek své postoje přehodnotil. Každý člověk má sociokulturní pozadí – vzdělání, původ, sociální a kulturní kapitál, což všechno ovlivňuje jeho postoje. Pokud přistěhovalec disponuje větším finančním kapitálem, je pravděpodobné, že byl do určité míry loajální vůči ruskému státu.

Rusové zároveň nemají potřebu mít jasně zformulovaný aktivní občanský postoj, protože život v Rusku to nevyžadoval. V průběhu nultých let tam chodilo na demonstrace jen pár aktivistů, zbytek si v klidu a tichu vydělával peníze. Tyto časy finančního blahobytu umožnily státu kupovat si loajalitu svých občanů. Mám spoustu kamarádů, kteří mé aktivity v Česku podporují, ale neúčastní se demonstrací, a je proto otázkou, do jaké kategorie je zařadit. Pro Čechy jsou téměř neviditelní. Moje úloha je ukázat, že většina místních Rusů vyznává normální demokratické hodnoty, i když je navenek tolik neprojevují.

Jste autorem pouliční výstavy „Jak Rusové pomáhají Ukrajině“, která byla v den výročí války instalována na náměstí Republiky v Praze. Mezi místními Ukrajinci vyvolala značnou nevoli a označili ji za „cynický pokus hodných Rusů o vykoupení“. Souhlasíte s jejich kritikou?

Tento argument by platil, pokud bychom byli čerství migranti, kteří mají problémy s vízem a se založením bankovních účtů a kteří se prostřednictvím této výstavy snaží lobbovat za své postavení v Evropě. Jenže organizátoři výstavy včetně mě tyto problémy nemají, jsme „starousedlíci“ s trvalým pobytem a nemáme žádné výhody z toho, že nás Evropané budou považovat za ty „hodné Rusy“.

Někdo tuto výstavu srovnal s dobou druhé světové války a napsal: „Představte si, že za druhé světové války by Němci uspořádali výstavu nazvanou Němci pomáhají Židům.“ Na to odpovím takto: Pokud by to skutečně udělali, zvýšilo by se tím povědomí o tragédii, která postihla židovský národ, a mnohem méně lidí by ve výsledku zemřelo.

Připouštíte, že název výstavy je poněkud nešťastný?

Uvědomoval jsem si, že název bude provokovat, ale zároveň je pravdivý. Napadlo mě i to, že výstava asi vyvolá smíšené emoce u Ukrajinců. Na druhou stranu nebyla určena pro ně. Byla prezentována záměrně v češtině a angličtině a cílila především na zahraniční návštěvníky Prahy a na Čechy, aby zkrátka viděli, že Rusové v zahraničí dělají, co mohou, aby podpořili Ukrajinu. 

Naznačil jste velký rozdíl mezi „starými“ ruskými migranty, kteří odešli z Ruska ještě před válkou, a těmi, co dorazili po jejím začátku. V čem ten rozdíl spočívá? 

Jedna moje známá, která má za manžela Čecha, mi napsala, že jsme zmiňovanou výstavou narušili dobrý vztah ruských migrantů s Čechy. Ruské starousedlíky touto výstavou prý dáváme na stejnou rovinu jako čerstvé přistěhovalce, kteří se zajímají jen o Rusko, ale o země, kulturu a lidi, jež je přijaly, nikoli. Čím dál víc této námitce rozumím. Loňští a letošní přistěhovalci z Ruska skutečně nejsou součástí etablované zahraniční diaspory a nemají ani zájem o společnost, v níž se nacházejí. Neučí se jazyk a nezkoumají kulturní dějiny zemí, kde pobývají. Nejsou jako my, kteří jsme si vědomě zvolili cílovou zemi a hned od začátku se snažili integrovat do většinové společnosti.

Čerství uprchlíci často argumentují tím, že v Rusku dokázali přežít až do poslední chvíle a snažili se něco změnit přímo na místě, zatímco vy jste si v té době užívali svobody a demokracie v Evropě…

Zklamu vás, žili si v Rusku v klidu, až dokud jim nezačala hrozit mobilizace. Neopustili Rusko z ideologických důvodů, jako třeba přistěhovalci, kteří odešli po anexi Krymu. Jsou to méně zásadoví lidé, kteří se těší na den, až se budou moct vrátit zpět do Ruska. To je ten zásadní rozdíl mezi námi. Uvedu příklad: 16. dubna se před ruskou ambasádou konala akce na podporu ruského opozičního politika Vladimira Kara-Murzy, nedávno odsouzeného k mnohaletému vězení.

Ve stejný den a čas svolali Češi a Ukrajinci velkou demonstraci proti pokusu o stržení ukrajinské vlajky z Národního muzea. Zúčastnili se těchto akcí ve velkém noví přistěhovalci? Obávám se, že ne, což znamená jediné – že je nezajímá perzekuce ruské opozice Putinovým režimem, ale ani česká politika, dění v českém veřejném prostoru. Můžeme se na to podívat i očima místních českých aktivistů – co si o tom mají myslet?

Mezi čerstvě přistěhovalými Rusy jsou celé rodiny, pro které invaze do Ukrajiny představovala poslední kapku. Příkladem je Jegor Lesnoj, nedávno jsme s ním vydali rozhovor. Ten z Ruska utekl se svou rodinou hned po začátku války. Podobně jako on nejde v případech většiny emigrujících Rusů o žádnou moskevskou a petrohradskou elitu, ale o obyčejné lidi z maloměst, kteří nemají stabilní finanční zázemí ani sociální kontakty v zahraničí. Neházíte je neprávem do stejné škatulky?

Jde o dospělé lidi, co dokázali v Rusku žít až do roku 2022. Nepohla s nimi ani válka v Gruzii a v rozporu s jejich hodnotami asi nebyla ani anexe Krymu. Lidské hodnoty jako svobodu, demokracii či rovnost před zákonem přece neobjevujeme až v Evropě, měly by nám být vštěpovány od dětství. Ruská politická realita se již dlouho nachází v rozporu s těmito hodnotami, a pokud tito lidé dokázali tento rozpor ignorovat, nebyl pro ně zásadní.

Přečtěte si

Rus na útěku: Chci dát Čechům o důvod méně, proč nás nenávidět

Pražský ruský protiválečný výbor spolupracuje s opozicí pod vedením M. Chodorkovského a G. Kasparova. Cílem obou pánů je spíše vyjednat na Západě lepší pozici pro bohaté „hodné“ Rusy než řešit problémy Rusů, kteří jsou stále v Rusku. Nevnímáte to jako snahu o určité elitářství?

Kasparov a Chodorkovskij mají těžkou pozici. Na rozdíl od Navalného a jeho týmu se rozhodli zaměřit na takzvané zahraniční Rusko. Jako klasičtí politici se snaží oslovit co nejširší stranickou základnu, a protože největším současným problémem ruských přistěhovalců jsou praktické záležitosti, jako například pobytová povolení nebo možnost založení bankovního účtu, tak to dělají tímto způsobem. Rozhodli se nabídnout svou pomoc „hodným“ Rusům v zahraničí, kteří veřejně prohlásí, že nepodporují Putinovu politiku. Za to jim slibují výhody a řešení jejich problémů. 

Koneckonců stejnou strategii používá Mezinárodní olympijský výbor. Ten po ruských sportovcích požaduje, aby podepsali prohlášení o podpoře Ukrajiny a odsouzení Putinovy agrese, teprve pak budou připuštěni na Olympiádu. Nevidím v tom žádný rozdíl.

The post Spoluzakladatel Pražského ruského protiválečného výboru: „Prokremelský Ruský dům v Praze končí. Chceme jeho budovu pro ruskou diasporu“ appeared first on investigace.cz.