„Sbohem, Evropo! Tisíce Evropanů chtějí žít v Rusku“. „Evropané se stěhují do Ruska za lepším životem“. Podobné titulky zaplavily na jaře letošního roku ruská prokremelská média. Podle těch utíkají Evropané před hyperinflací, stávkami, vysokými daněmi, LGBT propagandou a rozšířenou rusofobií. Redakce investigace.cz zmapovala příběhy několika Čechů, kteří se v poslední době přestěhovali do Ruska, ať už fyzicky, nebo virtuálně prostřednictvím ruské sociální sítě VKontaktě, kterou vlastní firma s vazbami na Vladimira Putina.

Podle odhadu investigace.cz se v posledních letech fyzicky přestěhovalo z Česka do Ruska spíše několik jednotlivců, další desítky Čechů však tuto možnost zvažují. Vyplývá to z rozboru obsahu jejich komunikace na sociálních sítích. Redakce oslovila provozovatele stránek ruskaviza.cz, které nabízejí pomoc se zařizováním pobytu v Rusku, s žádostí o poskytnutí statistik. Provozovatel se ale odmítl k tématu vyjádřit. Podle statistik služby Similarweb navštívilo tyto stránky za poslední měsíc tisíc lidí. Od března letošního roku se návštěvnost zdvojnásobila.

Z Moskvy do války

Petr Michalů, pravidelný přispěvatel prokremlského serveru Infokurýr a hlasitý obdivovatel Putinovy a sovětské politiky, se do vysněné Moskvy přestěhoval v roce 2016. O tři roky později v otevřeném dopise prezidentu Vladimiru Putinovi, který zveřejnil na svém profilu na VKontaktě, požádal o udělení povolení k pobytu. Ukázalo se, že se na ruském území nachází nelegálně.

„Celé čtyři roky jsem se v Rusku snažil zlegalizovat svůj pobyt!! Celé čtyři roky!! Úřady nejvyššího komisaře pro lidská práva, úřady prezidentských kanceláří, migrační služby a další úřady, policejní oddělení, poslanecké kanceláře, byl jsem v televizi, psaly o mně noviny apod. Měl jsem soudy, z mé vlastní iniciativy, chtěl jsem, aby se vše konečně vyřešilo. Psal jsem velice dobré dopisy (šestkrát) osobně prezidentu Ruské federace V. Putinovi, volal jsem na ty jeho přímé linky pro občany a tak dále a tak dále. Dovolal jsem se, odpovídal automat, že prý v pořádku, že jsem v pořadí, že automat vybere, který z 1 500 000 hovorů toho dne té přímé linky přepojí k prezidentovi,“ popisuje Michalů své nezdárné pokusy získat ruské povolení k pobytu. 

Aby finančně pokryl své aktivity v Rusku, vyzval své fanoušky ke sbírce na nákup auta, s nímž by rád objel Rusko a cestou budoval československo-ruské přátelství. Za předpokládaný 1 000 000 rublů (cca 330 000 Kč) si hodlal pořídit vůz UAZ Patriot ruské automobilky Lada. Vybrat potřebnou částku se mu ale nepovedlo.

V roce 2020 byl Petr Michalů zadržen policií a následně se dostal před ruský soud, který mu nařídil opustit zemi, což ho ale od života v Rusku neodradilo. Několik dní po začátku invaze do Ukrajiny na jaře minulého roku proto napsal další otevřený dopis ruskému prezidentovi, kde znovu požádal o udělení legálního pobytu, tentokrát formou politického azylu. Jako důvod uvedl svůj původ z „policejního a fašistického státu“.

„Neustále mě blokují na fejsbuku, ruší mi profily, jsou proti mně vedené kampaně, v Česku je proti mně vedeno trestní stíhání za moji účast ve speciální vojenské operaci, kvůli podpoře Ruska,“ vysvětlil Michalů naší redakci údajné šikanování ze strany českého státu.

Zeptali jsme se ho i na jeho aktuální místo pobytu v Rusku. „Nyní jsem déle než tři roky na Donbase, ve válce. Účastnil jsem se s oddílem speciální vojenské operace, samozřejmě na straně Ruska proti fašistům. Byl jsem v Chersonu, byli jsme na pravém břehu (Dněpru, pozn. redakce), pak na levém, jel jsem kolem Kachovky, nadále žiju na Donbase,“ odpověděl redakci. Zda se jedná o pravdivé informace, se nám zatím nepovedlo ověřit. „Mám tisíce fotek z Donbasu, z Doněcka. Nemůžu o všem psát, je válka, je to nebezpečné, navíc nemůžu důvěřovat neznámým lidem,“ dodal.

„Závidím Rusům ten klid“

Skupiny na sociálních sítích zaměřené na Čechy se zájmem o vystěhování do Ruska obvykle čítají jen pár desítek uživatelů. Mezi nejčastější důvody tohoto kroku uživatelé uvádějí ztrátu důvěry v český stát, nespokojenost s politikou současné české vlády a podporu Ruska v konfliktu s Ukrajinou. „Bohužel, moje vlastní země se pro mě stává nepřátelskou,“ shrnuje jeden z členů facebookové skupiny Češi v Rusku.

„Jsme rodina, která v současné době emigrovala do Gruzie. Ale chceme do Ruska. Je tady někdo, kdo by byl ochotný pomoci? Řeči o politice stranou. V ČR jsem byl stíhán za podporu Ruska. Ruské velvyslanectví ale nereaguje,“ popisuje svůj problém další Čech v příspěvku podobné skupiny na VKontaktě. Podle našich informací pochází z malé obce Benešov nad Černou nedaleko Českého Krumlova. Redakci se nepodařilo dohledat žádné záznamy o jeho trestním stíhání za podporu Ruska, na naše dotazy muž nereagoval.

Přečtěte si

Počítání nedůvěry

V komentářích k jeho příspěvku vystupují další dva Češi – Radomír, pracovník brněnské trafiky, a Ivana z Hradce Králové, oba v předdůchodovém věku (příjmení uživatelů jsou redakci známa, z důvodu ochrany soukromí je však v textu neuvádíme, pozn. red.). Oba také uvažují o odjezdu do Ruska. „Docela závidím ten život tam (v Rusku), asi kvůli klidu, který tady v Čechách není,“ glosuje Ivana vysněný život českého vystěhovalce v Rusku. „V květnu jedu do Prahy na ambasádu a do Ruského domu, snad se dozvím něco víc,“ slibuje si Radomír. Ani jeden z nich na naše dotazy k možnému stěhování do zahraničí neodpověděl.

Značka „Z“

Podobné sny má i Petra Boudníková. V komunitě lokálních výrobců kožených doplňků na severu Čech je dobře známá, řemeslu se věnuje přes 15 let. Její provozovna sídlí v malém městečku Hostinné v podhůří Krkonoš. Zpočátku se zaměřovala na výrobu postrojů a dalšího příslušenství určeného pro koně, které také chová. Později své produkty rozšířila o ručně vyráběné kabelky a brašny. Pod značkou Kertag a heslem „Divočina ve světě uniformity“ prodala za dobu své řemeslné aktivity více než 12 tisíc výrobků.

V minulém roce redaktor týdeníku Forum 24 Jiří X. Doležal upozornil, že autorka rukodělných kabelek šíří dezinformační příspěvky. Na sociálních sítích zastává antisystémové postoje už od roku 2014. „Bývala v pořádku, ale po okupaci Krymu začala tak otravovat s Ruskem, že ji mají už řadu let na Facebooku zablokovanou,“ předestírá novinář postoje bývalých přátel Boudníkové.

Dle Doležala značková prodejna Kertag začala loni nabízet speciální edici kabelek s písmenem Z, která však na oficiálním webovém e-shopu Kertagu chybějí. Zetkové kabelky nabízí Boudníková podle zjištění investigace.cz nově prostřednictvím letos vzniklé značky 00420 a propaguje je v antisystémových skupinách na Facebooku.

Její zájem o Rusko se vyhrotil na jaře letošního roku. Naše redakce dohledala zprávy Petry Boudníkové ve skupinách na Telegramu a VKontaktě, které jsou určené pro českou komunitu v Rusku. Vyptává se v nich krajanů se zkušenostmi s emigrací do Ruska a na možnosti stěhování do této země. Na otázky redakce, zda se jí nakonec povedlo přestěhovat a jakou má k tomu motivaci, dosud neodpověděla. 

Prokremelský policista

Pavel Nováček, bývalý kriminalista z Teplic, si svůj profil na VKontaktě založil v roce 2014 po anexi Krymu. V té době navštívil Rusko a na svém profilu sdílel zážitky z cest. Kromě toho aktivně komentoval politické události, a to s jasně deklarovanými prokremelskými a protiamerickými postoji. Dnes má Nováček 4,4 tisíce sledujících. Poslední zpráva na jeho profilu v návaznosti na červnové zabití v Brně zní: „Banderovci v Česku začínají vraždit české občany, a to za potlesku probruselské české vlády. Je na čase se tomu postavit.“

​K policii Nováček nastoupil v roce 2006 jako devětadvacetiletý. Začínal v postavení řadového policisty v Mostě. Po roce a půl se stal detektivem na hospodářské kriminálce v Teplicích. Během své kariéry se zabýval vyšetřováním podvodů kolem solárního byznysu v severních Čechách. Na základě této kauzy později natočil režisér Robert Sedláček kriminální seriál Sever s Jiřím Mádlem v hlavní roli policisty. 

V době, kdy šestidílná série běžela na ČT, Nováček u policie už několik let nepracoval. V roce 2015 byl totiž odsouzen k tříleté podmínce a čtyřletému zákazu práce u policie a ve státní správě. Důvodem byl úplatek od realitní makléřky, k němuž mělo dojít o čtyři roky dříve. Makléřce hrozilo trestní stíhání za podvody při prodeji nemovitostí a Nováček se údajně nabídl, že jí v této věci pomůže, pokud mu zaplatí 25 tisíc korun.

V hledáčku médií se Nováček znovu objevil před dvěma lety – tentokrát upoutal zájem ruských prokremelských novinářů Romana Golovanova a Vladimira Solovjova v souvislosti s kauzou výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Golovanov uvedl Nováčka jako svého známého z Česka. V komentářích pro ruské propagandisty Nováček zpochybňoval oficiální stanovisko tehdejší české vlády. „Neměli byste věřit vyjádřením české policie. Vláda se jen snaží odvést pozornost od vnitřních problémů a svého selhání během pandemie,“ prohlásil a dodal, že se v případě Vrbětic jedná o politickou objednávku ze strany české vlády.

Koncem minulého roku poskytl Nováček rozhovor i teplickému podnikateli ruského původu Alexandru Škabaturovi. Investigace.cz informovala o Škabaturovi v souvislosti s nelegálními směnárnami, jež slouží k nezákonnému převodu peněz do Ruska, přičemž jedním z provozovatelů takové směnárny byl právě tento ruský podnikatel.

V rozhovoru Nováček se Škabaturou kritizují uplatňování tzv. zákona o „popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy“ vůči podporovatelům kremelského režimu. „Nejčastějším zločinem v Česku je dnes propojení s Ruskem. Stačí mít vlastní názor, a už je to považováno za zločin,“ konstatuje bývalý policista v rozhovoru s Alexandrem Škabaturou. Redakci se zatím nepodařilo s Pavlem Nováčkem spojit.

Virtuální Rusko

Stejně jako Nováček se na sociální síť VKontaktě neboli ruskou obdobu Facebooku přesunulo mnoho českých uživatelů s prokremelskými názory již v roce 2014 po anexi Krymu. Mezi jejich nejčastější argumenty, proč to udělali, patří údajná neomezená publikační svoboda jejich příspěvků, které na západních sociálních platformách často bývají blokovány jako dezinformační nebo ohrožující demokracii. Moderátoři VKontaktě se naopak řídí doporučeními ruského cenzurního orgánu Roskomnadzor a blokují spíše příspěvky týkající se „fejků o ruské armádě“ nebo například „LGBT propagandy“.

„Dnes zrušil Facebook mnou založenou skupinu, která měla již téměř 5 000 členů. Žádný konkrétní důvod nebyl uveden, pouze to, že skupina odporovala pravidlům Facebooku. Skupiny hlásicí přátelství s USA samozřejmě zůstávají,“ popisuje okolnosti vzniku prokremelského společenství Přátelé Ruska v České a Slovenské republice na VKontaktě Ladislav Kašuka, jenž se na svém profilu označuje jako „tělem Čech a duší Rus“. Jeho skupina pravidelně publikuje prokremelské zprávy v češtině a v červnu 2023 měla přes dva tisíce sledujících.

V roce 2017 se ukrajinští hackeři nabourali do počítače Bělorusa Alexandra Usovského, který měl za úkol vyhledávat potenciální zájemce s proruskými názory a nabízet jim finanční podporu ze strany ruského oligarchy Konstantina Malofejeva. Z odhalení hackerů vyplývá, že takovou podporu obdržel i Kašuka, v roce 2014 dostal 250 eur na organizaci české demonstrace proti NATO. Usovskij následně potvrdil pravost uniklých zpráv.

Přečtěte si

Podnikavý Malofejev. V Česku platil proruské demonstrace, přes kyperskou firmu obcházel sankce

Další skupina na VKontaktě s podobným názvem, Přátelé Ruska v České republice, má přes 700 uživatelů. Podle jejich vlastního popisu jde o „neformální skupinu, která čelí zfanatizovanému jednostrannému pohledu západních i českých politiků a médií proti vynucenému postupu Ruska, které hájí přirozené zájmy své země, ruských obyvatel, ale ve svých důsledcích i rozumnou strategickou rovnováhu ve světě.“ Správce skupiny pravidelně sdílí zprávy prokremelského projektu Ruskaja Vesna, jež do češtiny překládá uživatelka Božena Weitingerová.

Proč to dělá, Weitingerová vysvětlila již dříve svým dlouhodobě velmi pozitivním vztahem k Rusku. „Přímo miluju jazyk, literaturu a vůbec kulturu, nemluvě o obdivu za roli SSSR v Druhé světové válce a vděk za osvobození naší vlasti v roce 1945. A to všechno až natolik, že se dokonce musím občas kontrolovat, zdali nesklouzávám k nekritickému obdivu všeho ruského a sovětského,“ napsala si na Facebook. 

Za své překlady pravidelně přijímá finanční dary od příznivců. „Smyslem Vašich peněžních příspěvků není nějaké moje nezasloužené ‚bohatnutí‘, ale taková spíše symbolická kompenzace toho, že kvůli překladům pro Vás zanedbávám výdělečné překlady a částečně asi i rodinný život. Vaše příspěvky mi tedy umožňují věnovat víc času této užitečné činnosti,“ píše ve svém profilu na VKontaktě. 

Autorka textu: Kristina Vejnbender
Úvodní fotografie: Petr Michalů během oslav 9. května. Zdroj: Vkontakte

The post Sbohem, Česko! Do Ruska se fyzicky stěhuje jen pár desítek Čechů, virtuálně jich tam už ale sídlí tisíce appeared first on investigace.cz.

Říká se mu „pravoslavný oligarcha“ a jeho vliv sahá i do Česka. Je to nadšený příznivec Putina a na svém kanále Tsargrad TV vysílá kremelskou propagandu. Konstantin Malofejev je od roku 2014 sankcionován kvůli podpoře separatistických rebelů na východě Ukrajiny. Přesto si našel cestu, jak se sankcím vyhnout. Pomohla mu kyperská společnost MeritServus, která pro něj převáděla desítky milionů dolarů. Vše odhalují uniklé dokumenty, o nichž informovali novináři z OCCRP.

Ruský byznysmen Konstantin Malofejev je známým podporovatelem šíření ruského vlivu po světě. V nultých letech vydělal velké peníze pomocí moskevské investiční skupiny Marshall Capital. Ta investovala do velkých ruských podniků a měla podíl i v Rostelekomu, národní telekomunikační společnosti.

Jeho televizní kanál Tsargrad TV podporuje už několik let ruské vojenské akce. Loni se na webu tohoto kanálu objevila stránka s názvem Naši hrdinové, věnovaná ruským vojákům, co padli v Ukrajině od začátku invaze. „Neprošli peklem pro peníze, ale proto, abychom mohli žít v ruském světě. Na mírové půdě,“ píše se na webu.

Malofejevovy peníze tekly také do Česka. Na jaře 2017 unikly dokumenty, e-maily a faktury Bělorusa Alexandra Usovského, jež odhalily, jak jsou financované proruské skupiny v České republice a v dalších zemích Visegrádské skupiny.

Přečtěte si

Muž, který chtěl prodat svět (Rusům)

Usovskij žádal mocné lidi a instituce v Rusku o nejrůznější granty a tyto peníze následně vyplácel prorusky smýšlejícím aktivistům v zemích střední Evropy. Jeho velkým sponzorem byl právě Konstantin Malofejev, který mu poskytl grant ve výši sto tisíc eur (tehdy asi dva a půl milionu korun). Usovskij posílal tyto finance třeba Čechovi Ladislavu Kašukovi, jenž provozoval facebookovou stránku Ladislav Kašuka — STOP zločinům kapitalismu. Ruské peníze v Česku putovaly i na nákup vlajek, bannerů, letáků či kamery.

Teď se o Malofejevovi mluví znovu, a to v souvislosti s obcházením sankcí.

„Financoval povstání.“

Na Malofejeva dopadly sankce v roce 2014, neboť financoval Ruskem podporované separatistické bojovníky. „Měli jsme informace o tom, že dodává zbraně a peníze separatistům na východě Ukrajiny,“ vyjádřila se pro OCCRP Irene Kenyon, bývalá zpravodajská důstojnice amerického ministerstva financí. „Pokud měl přístup ke globálnímu finančnímu systému a převáděl peníze těmto separatistům, financoval povstání,“ zdůraznila.

Sankce měly zabránit tomu, aby firmy z Evropské unie s oligarchou spolupracovaly. To se ale nestalo.

Malofejevovi totiž tajně pomáhala kyperská společnost MeritServus. Od roku 2014, kdy začal být oligarcha sankcionován, mu tato firma tři roky napomáhala uzavírat finanční dohody pro jeho společnosti, včetně nové úvěrové firmy, nebo přesouvat stávající úvěry mezi MeritServus a desítkami dalších firem, jež oligarcha vlastnil. Některé z nich sídlily v daňových rájích v Panamě a na Seychelách.

Propojení Malofejeva s kyperskou firmou i detaily o tom, jak s ní spolupracoval, odhalují uniklé dokumenty uveřejněné whistleblowerskou skupinou Distributed Denial of Secrets. Zmíněný MeritServus byl spojen i s jinými oligarchy napojenými na Putina. Velká Británie navíc výkonného ředitele této firmy sankcionovala za to, že společnost pracovala pro Romana Abramoviče.

Brána do Evropské unie

Kyperská společnost MeritServus dříve bývala součástí globální konzultantské a auditorské firmy Deloitte. Sídlo MeritServus se nachází ve městě Lemesos (anglicky Limassol), jemuž se někdy přezdívá Limassolgrad, a to kvůli tomu, že má pověst centra ruského offshorového bohatství.

https://twitter.com/OCCRP/status/1648319541783478273

MeritServus pro své klienty zakládá a spravuje různé korporátní struktury. Propaguje se jako „dokonalá brána do Evropské unie“ pro zákazníky ze zemí jako Čína, Írán nebo Rusko. Firemní web tvrdí, že přízněnost Kypru a Ruska „není jen záležitostí daní a obchodu“. Podle něj jsou „vazby mezi oběma zeměmi kulturní a sociální“.

Společnost MeritServus založila v roce 2005 firmu Tinello Investments Limited a vlastnila její akcie jménem Malofejeva prostřednictvím takzvané „svěřenecké listiny“, a to až do roku 2017. Malofejev byl v podstatě v čele této společnosti, aniž jeho jméno figurovalo v oficiálních dokumentech Tinella. Akcie Tinella byly registrované na jméno dceřiné společnosti MeritServusu. Tato dceřiná společnost vyplácela Malofejevovi dividendy a jednala podle jeho pokynů.

„Pokud založíte anonymní společnost a vložíte ji do trustu, kde nejsou žádné informace dostupné veřejnosti, a dokonce ani úřadům, velmi ztížíte možnost majetek nebo tuto firmu jakkoli spojit s vaší osobou,“ vyjádřila se pro OCCRP Maíra Martini, expertka na korupční finanční toky z Transparency International.

Společnost Tinello byla zapojená i do finančních transakcí s dalšími oligarchovými firmami. V roce 2006 začala poskytovat půjčky jeho společnostem, včetně těch, jež vlastnil výše zmíněný podnik Marshall Capital.

Přesouvání dluhů

Malofejev využil svěřeneckou smlouvu k přesouvání svých půjček mezi offshorovými firmami třeba v březnu 2015. Tehdy se zástupce společnosti MeritServus podepsal pod dohodu, která umožnila Malofejevově firmě Porthos Management Inc., registrované v Panamě, převést práva k existující půjčce ve výši 2,5 milionu eur na firmu Tinello.

https://twitter.com/OCCRP/status/1648638090322247680

O necelé dva týdny později Tinello převedlo práva k půjčce ve výši 17 milionů dolarů, jež byla původně poskytnutá ruské společnosti Isma LLC ze skupiny firem Tsargrad, na Aguilas Trading Limited, seychelskou společnost, kterou v minulosti vlastnil Malofejev.

Skupinu Tsargrad řídí Malofejevův bratr a její mediální odnož vydává kremelskou propagandu o válce v Ukrajině.

V červnu 2015 firma Tinello podepsala smlouvu o půjčce 7,5 milionu dolarů od Marcap Investments Group Limited, což je kyperská dceřiná společnost Malofejevovy firmy Marshall Capital. Splátky měly probíhat prostřednictvím bank v USA a ve Švýcarsku.

O rok později MeritServus schválil převedení půjčky ve výši 14,1 milionu dolarů do ruské měny. Tinello půjčku poskytlo firmě SNM LLC, další dceřiné společnosti ze skupiny Tsargrad.

Chyba v systému

Samotná firma MeritServus se k případu vyjádřila pro web The Guardian. Uvedla, že „neúmyslně“ a omylem neidentifikovala fakt, že Malofejeva se už od roku 2014 dotýkaly sankce. Všimla si toho prý až o tři roky později a s ruským podnikatelem okamžitě přestala spolupracovat.

V březnu 2017 interní zpráva MeritServusu upozornila na to, že ruský oligarcha odmítl poskytnout aktualizovanou kopii pasu a předložit i některé dokumenty týkající se jeho financí.

Uniklé dokumenty ukazují, že MeritServus následně označil několik rizikových faktorů spolupráce s Malofejevem, včetně evropských sankcí vůči němu nebo „nepřiměřené úrovně utajení ze strany klienta“. To se týkalo i skutečnosti, že oligarcha neposkytl finanční a obchodní zdůvodnění pro nejméně jednu transakci a nebylo možné identifikovat původ jeho majetku.

Přečtěte si

Jak lze v USA obejít protiruské sankce 

Akcie firmy Tinello byly převedeny na oligarchovo jméno v květnu 2017. Podnikatelův podíl v kyperské firmě byl tak poprvé zapsán do oficiálního obchodního rejstříku. Podle odborníků firma MeritServus spoluprací s Malofejevem porušila unijní sankce. „Jakýkoli subjekt z Evropské unie zapojený do tohoto schématu by se provinil usnadněním obcházení sankcí,“ uvedl Tom Keatinge z britského think-tanku Royal United Services Institute.

Fakt, že MeritServus si během tří let nevšiml sankcí proti Malofejevovi, naznačuje „přinejmenším chybu v systému“, dodal Keatinge. „Tento druh selhání by měl vyústit v nějakou formu sankcí či trestu vůči společnosti,“ vysvětluje odborník.

Laxní přístup k praní peněz

Evropská unie se rozhodla sjednotit tresty za případy, kdy se někdo vyhýbá sankcím, až po ruské invazi do Ukrajiny. Dokud ale návrh nebude přijat, každý členský stát si pro vymáhání sankcí může stanovit vlastní normy.

Přečtěte si

Děravé sankce. Rusko a Bělorusko dovážejí do EU dřevo i přes obchodní omezení

Na Kypru platí zákon, podle kterého se porušení sankcí Evropské unie či OSN trestá odnětím svobody až na dva roky či pokutou ve výši až 300 tisíc eur. Země má však pověst shovívavého přístupu k vymáhání těchto trestů. Kypr se navíc často objevuje v mezinárodních kauzách týkajících se praní špinavých peněz či finanční kriminality. „Kypr je velmi dobře známý jako jurisdikce, která má poměrně laxní předpisy proti praní špinavých peněz,“ řekla pro OCCRP Irene Kenyon, bývalá zpravodajská důstojnice amerického ministerstva financí. „Proto ho Rusové milují.“

Malofejev má problémy také ve Spojených státech amerických. Na základě obvinění amerického ministerstva spravedlnosti se Malofejev v červnu 2015 dohodl s americkým prokurátorem, že zpětně předloží dokumenty, které by dokázaly převod jeho akcií v texaské bance na řeckého obchodního partnera ještě předtím, než sankce namířené proti němu vstoupily v platnost. Malofejevovi hrozí vysoký trest, je ale velmi nepravděpodobné, že by byl vydán do USA.

Oligarcha na žádost novinářů z OCCRP o své stanovisko neodpověděl.

Autoři původního textu: Tom Stocks (OCCRP)
Autorka české verze: Mahulena Kopecká

Zdroj úvodní fotografie: James O’Brien/OCCRP

The post Podnikavý Malofejev. V Česku platil proruské demonstrace, přes kyperskou firmu obcházel sankce appeared first on investigace.cz.

Takzvaný Usovského skandál vypukl na jaře roku 2017. Na stránkách InformNapalm se objevily tisíce mailů, faktur a dokumentů Alexandra Usovského, které nabídly vhled do toho, jak jsou v zemích Visegrádské čtyřky financovány protiukrajinské skupiny penězi z Ruska.

Dokumenty získaly hackerské skupiny CyberHunta a Cyber Alliance, které se nabouraly do Usovského emailového a facebookového účtu a pomohly tak odhalit další ze střípků financování ruské propagandy v České republice. Usovskij posílal peníze proruským aktivistům v Česku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku a snažil se ovlivňovat veřejné mínění v regionu ve prospěch Putinova režimu.

Své prorusky propagandistické aktivity Usovskij rozběhl na Slovensku. V roce 2013 založil v Bratislavě neziskovou organizaci Východoeurópská kultúrna iniciatíva. Tato organizace nikdy nevykazovala žádnou aktivitu, nemá webové stránky a ani oficiálně nepořádá žádné veřejné akce. I přesto Usovského formálně učinila „ředitelem neziskové organizace registrované v Evropské unii”.

Usovskij začal žádat o granty, a to mocné lidi a instituce z Ruska. Mezi jeho adresáty patřili státem placený Institut strategických studií nebo Dmitrij Peskov, vlivná osoba Kremlu a Putinův tiskový mluvčí. Mezi adresáty byl i Putinův ideolog Vladislav Surkov, který je podle uniklých emailů zodpovědný za separatistické akce na východě Ukrajiny.

Další vlivná osoba z okruhu Usovského přátel je Modest Kolerov, úředník Putinovy vlády. Přestože Kolerov z aktivní politiky už odešel, s vládou udržuje stále velmi dobré vztahy. V současnosti vydává ve vlastních tiskových agenturách Regnum a Rex Usovského články. Kolerov je známý jako neo-imperialista a propagátor Kulturní asociace Russkij Mir, tedy nadace zřízené v roce 2007 přímo Vladimírem Putinem. Ta je považovaná za nástroj ruské zahraniční politiky a je v Gruzii a v Baltských zemích zakázaná.

Mám totiž plán…

Jak revoluce na Ukrajině postupovala a Rusko se čím dál tím víc angažovalo na východě Ukrajiny, rostla v Evropě nevole vůči ruské agresi. Bylo proto potřeba najít komunikační strategii, která by propagovala ruský pohled na svět. A Usovskij přišel s nabídkou: V zemích Visegrádské čtyřky najde podobně smýšlející lidi, kterým zaplatí za to, aby organizovali pochody a demonstrace proti „banderovské, fašistické a agresivní Ukrajině“.

Štěstí se na Usovského usmálo v roce 2013, když našel sponzora v Moskvě, který mu poskytl grant v hodnotě sto tisíc eur (přibližně dva a půl milionu korun). Dvacet tisíc eur Usovskij hned utratil za nové auto. Za zbytek peněz se poté snažil vytvořit a organizovat síť „svých lidí”. Peníze obdržel v hotovosti v Moskvě. O celé transakci by se nikdo nedozvěděl, nebýt Usovského nutkání se okamžitě pochlubit na Facebooku.

Jeho mecenášem se stal Konstantin Malofejev, ruský byznysmen známý jako podporovatel šíření ruského vlivu ve světě. A také jako ten, kdo pomohl Marine Le Pen vyřešit její finanční problémy. Prostředníkem mezi Alexandrem Usovskym a Malofejevem byla Elena Šarokina, která na „grant” měla dohlížet.

Teď už Usovskému zbývalo dořešit poslední problém – sehnat kontakty v Česku, Polsku, na Slovensku a v Maďarsku.

Hledání komparzu

V Česku se Usovskij rozhodl najít spřízněné duše a potenciální organizátory demonstrací na internetu. Zaměřil se na webové stránky, které šířily proruské postoje. Na Facebooku si vybíral skupiny jako „Česko – Slovensko – Ruské priateľstvo a Slovanská vzájomnosť II”. V Polsku pak „Polsko-Rosyjskie Forum Historyczne”, „Braterstwo Polsko – Rosyjskie, Братство Польско – Российское”, „Rosja w superlatywach”. Na Slovensku si Usovskij oblíbil facebookovou skupinu RUSKO-SLOVENSKÉ priateľstvo / СЛОВАЦКО-РУССКОЕ приятельство. Tato skupina má přes 31 tisíc členů a sdílí články a analýzy prokremelských webů. Jeden z administrátorů skupiny je Pavol Privalinec, místopředseda krajně pravicového Slovenského hnutí obrody.

Česká spojka

Správcem skupiny „Česko – Slovensko – Ruské priateľstvo a Slovanská vzájomnosť II“ byl donedávna Ladislav Kašuka, česká spojka Usovského. Kašuka se živí jako dispečer ostrahy v obchodním centru v Praze. V roce 2014 si prošel osobním bankrotem a založil facebookovou stránku Ladislav Kašuka – STOP zločinům kapitalismu. Je bývalým členem komunistické strany. Obdivuje Stalina, Gottwalda, Putina nebo Asada.

Na základě uniklé komunikace víme, že Usovskij posílal Kašukovi peníze, které potřeboval na propagační materiál, jako jsou vlajky, bannery a letáky nebo na kameru, na kterou by akce natáčel a materiál pak poskytnul donorům. Usovskij Kašukovi radil, aby natiskl vlajky Doněcké a Luhanské lidové republiky a Novoruska a na ty ukrajinské vylil červenou barvu, která má symbolizovat krev.

Na pravici i na levici

V Polsku byl kontaktem Usovského Wojciech Wojltulewicz. Podle vlastních slov se ale s Alexanderm Usovskýmim nikdy nesetkali. „Vše jsme vyřizovali jen online,“ tvrdí Wojltulewicz, který býval členem strany Polská domobrana, pak se dal k proruské straně Zmiana a nakonec skončil u nacionalistické Obóz Wielkiej Polski. Pro Usovského organizoval pouliční demonstrace.

Na Slovensku se Alexandr Usovskij odvolával na podporu Mariana Kotleby, šéfa parlamentní krajně pravicové Ľudové strany Naše Slovensko. To poukazuje na zajímavý trend, a to že se spojenci Usovkého formovali jak na krajní pravici, tak na krajní levici. Usovskij v emailové korespondenci používá k pozdravu některých svých přátel hitlerovský pozdrav „Heil”. Ve svých knihách pak uvádí, že „Adolf Hitler byl k válce vyprovokován britskými a americkými kapitalisty”. Na svých stránkách se mimo jiné vyjadřuje i k 21. srpnu 1968, kdy tyto události popisuje jako den, kdy Rudá armáda zastavila „majdanizaci“ Československa.

Jedním z přátel Usovského je i polský politik Mateusz Piskorski, aktivní podporovatel slovanského nacionalismu, který byl v květnu 2016 v Polsku zatčen za špionáž.

Potěšit dárce

Poté, co Usovskij vytvořil své domnělé sítě podporovatelů, začal „formovat veřejné mínění“. To se snažil dělat tak, že své kontakty v Česku, Slovensku, Polsku a Maďarsku úkoloval, aby v určitý čas šířily a sdílely články na dané téma. Koordinoval i „spontánní“ protesty.

Scénář byl ve většině zemí totožný. V Polsku Usovskij dirigoval akci polských nacionalistů na ukrajinském hřbitově ve městě Hruszowice. Nacionalisté na místě památníku rozmístili fotky dětí zabitých banderovci v roce 1943 ve Volyni. Přidal ty, které byly zabity „následovníky banderovců“ v Donbdasu v roce 2014. Kromě Hruszowice se demonstrace v Polsku konaly také ve Varšavě, Lublinu a Krakově.

Další akce s názvem „Dárek pro Porošenka“ byla organizována jak polskými, tak českými aktivisty. Zadání od Usovského znělo jasně: posbírat dětské oblečení, potřísnit ho krví (nejlépe zvířecí), za emotivního čtení dopisu, který je adresovaný Porošenkovi, dát oblečení do krabice a demonstrativně poslat Petru Porošenkovi. Dále je důležité mávání ukrajinskou vlajkou namočenou v červené barvě a volání „stop válce na Ukrajině“.

V obou případech to bylo na zakázku Alexandra Usovského. Prostředky pro demonstranty Uskovskij posílal přes banku Western Union, která je převede bez založení bankovního účtu, takže jsou peníze téměř nedohledatelné.

Není to už příliš?

Stejný úkol dostal i Usovského český kůň Ladislav Kašuka, který měl obdobnou akci zorganizovat na 1. září 2014. Usovskij v konverzaci s Kašukou zdůrazňuje, že je potřeba, aby „nějaká žena přečetla dopis ukrajinskému prezidentovi o tom, jak kvůli němu na Donbase umírají děti, a že mu tak jako dárek posílají oblečení jím zabitých dětí, které už nikdy nepůjdou do školy“. I když Kašuka vyjadřuje nejistotu, jestli to už není příliš, přislíbil akci zorganizovat.

Zprávy, které Usovskij podával z jednotlivých akcí, potřebují dovysvětlení. Počet účastníků bývá silně přehnaný. Některé akce, jako například posílání zkrvaveného dětského oblečení ukrajinskému prezidentovi Petru Porošenkovi, byly tak špatně zorganizované, že působily jako satira. Prohlášení v Polsku si vzal na starosti muž ve slunečních brýlích, který přečetl celý projev včetně redakčních poznámek typu „tuhle část textu upravíme později“.

Video pořízené na akci v polském Lubinu bylo celé natočené na smartphone, takže bylo pro vysílání ruské televize nepoužitelné. V pozadí se navíc ozývají hlasy opilců a je naprosto zřejmé, že takhle demonstrace, která by měla přitáhnout pozornost médií, opravdu nevypadá.

Po těchto výstupech si i Malofejevova zaměstnankyně Elena Šarojkina začala všímat, jak amatérsky jsou akce organizovány. Na demonstracích po celé střední Evropě se stále objevovaly stejné tváře. Problémem byla i nízká kvalita záznamu, o němž Šarojkina prohlásila, že puštění takové nahrávky do médií by bylo trapné. Usovskij tak už žádný další „grant“ od Malofejeva na své aktivity nezískal.

Peníze pravděpodobně nezískal ani od dalších sponzorů, přestože v rámci projektu nabízel tak lákavé nabídky jako třeba síť proruských webů za 269 000 eur nebo deset křesel pro proruské poslance v polském parlamentu zhruba za milion euro.

Stojí za tím Kreml?

Důkazy, které přinesly informace z Usovského online účtů, jasně nasvědčují o snaze organizovaně působit na obyvatele zemí Visegrádské čtyřky. I když se Rusko hájí tím, že jsou pro ně tyto země nepodstatné a nemá proto žádný důvod šířit zde svou propagandu, je jasné, že opak je pravdou.

Případ Usovskij nám ukazuje, že není jen jedna instituce, která by celosvětově koordinovala ruskou propagandu. Podle Františka Vrabela, který se dlouhodobě zabývá sémantickou analýzou ruských propagandistických webů, stanovuje ruská vláda pouze cíle, kterých je potřeba dosáhnout.

Do plnění těchto cílů se zapojují jednotliví aktéří, jako třeba podnikatelé blízcí Kremlu. Propagandu financují na vlastní pěst. Motivací je často patriotismus spojený se snahou udržet přátelské vztahy s ruskou vládou.

Autoři textu: Paweł Reszka, Steffi Černá, Pavla Holcová

The post Muž, který chtěl prodat svět (Rusům) appeared first on investigace.cz.