František Ryba, který léta ovládal mostecké bytové družstvo Krušnohor, nesmí s účtem družstva nakládat. Předběžným opatřením mu to zakázal ústecký krajský soud. Ukázalo se, že Ryba z peněz družstevníků zaplatil svou exekuci.

Ryba přišel o moc

„František Ryba je povinen zdržet se činění jakýchkoli jednání za Stavební bytové družstvo Krušnohor,“ nařídil předběžným opatřením Krajský soud v Ústí nad Labem letos 7. července. Samosoudce Vojtěch Cepl zároveň rozhodl, že Ryba „je povinen zdržet se nakládání s majetkem“ Krušnohoru a „udílení pokynů ohledně nakládání s tímto majetkem zaměstnancům, zejména prováděním výplat peněžních prostředků z bankovního účtu vedeného u ČSOB“.

František Ryba ovládá od poloviny devadesátých let jedno z největších bytových družstev v Česku, které vlastní nebo spravuje přes dvacet tisíc bytů v Mostě, Litvínově a Meziboří. Povedlo se mu propojit družstevní majetek, politiku a mediální vliv. Rybovi blízcí lidé, často zaměstnanci Krušnohoru nebo jejich rodinní příslušníci, opanovali pod názvem Sdružení Mostečané Mostu na osm let magistrát, družstvu přihráli privatizované městské byty. Politickou kampaň Mostečanů Mostu sponzorovaly firmy, jež dostávaly zakázky od Krušnohoru. Voliče oslovoval měsíčník Zpravodaj Krušnohor, vydávaný za peníze družstevníků. Tento konglomerát si na severu vysloužil přezdívku Rybafert.

Vládu jednoho muže ale Rybovi začal po roce 2015 komplikovat Lubomír Gomboš, majitel několika bytů v domech, kde je Krušnohor správcem. Rybovy praktiky napadal u soudu a postupně se k němu přidávali i další družstevníci. 

Přečtěte si

Komu patří Česko: Družstevní Rybafert na severu

Kořeny předběžného opatření, jímž na začátku července krajský soud zakázal Františku Rybovi jakkoli jednat za družstvo, a hlavně se vůbec dotknout peněz na jeho účtu, sahají do roku 2016. Tehdy se konala valná hromada družstva, na které se kvůli velkému počtu nescházejí všichni družstevníci, ale jen jejich zástupci, takzvaní delegáti. Ryba chtěl na této valné hromadě prosadit změnu volebního řádu, jež by upevnila jeho moc. Jak bylo do té doby pravidlem, delegáty neměli navrhovat řadoví družstevníci v jednotlivých domech, ale pouze představenstvo družstva. To ale tvořili výhradně lidé zcela loajální Rybovi.

Jenže před zmíněnou valnou hromadou Ryba vyloučil z družstva lidi, kteří si byty privatizovali. Poslal jim dopis, že už nejsou členy družstva. Mezi vyloučenými se ocitli i delegáti pro valnou hromadu, v důsledku toho zbyla delegátů necelá polovina. Lubomír Gomboš se s dalším družstevníkem Jiřím Švejdou tehdy obrátili na soud s tím, že kvůli nedostatečnému počtu delegátů nebyla valná hromada usnášeníschopná. Soud jim dal za pravdu, valnou hromadu zrušil a zároveň prohlásil za neplatné i nově zvolené představenstvo družstva.

Po tomto soudním rozhodnutí z roku 2019 se Krušnohor ocitl v kuriózní situaci bez představenstva. „V takovém případě si družstvo obvykle zvolí nové představenstvo. Ryba nad tím ale mávl rukou, beztak řídil družstvo sám,“ říká Gomboš. „Druhou možností je, že představenstvo jmenuje soud.“ Parta Rybových odpůrců proto využila jedinečnou šanci a soudu předala svůj návrh představenstva. „Ryba se to ale dozvěděl a také podal návrh. Soud to pak namixoval, na rok jmenoval pět lidí od Ryby a dva za opozici, mě a Jana Klimeše,“ popisuje Gomboš situaci v roce 2021.

Vypadalo to, že navzdory snaze opozice bude mít František Ryba v soudem jmenovaném sedmičlenném představenstvu pohodlnou většinu pět ku dvěma. Jenže další z opozičníků, předseda jedné z domovních samospráv Miloslav Štrombach, se proti jmenování dvou členů představenstva, Františka Ryby a jeho spojence Arnošta Ševčíka, odvolal k soudu. Soud mu sice nevyhověl, ale trvalo dlouho, než rozhodl, a po tu dobu byli „napadení“ členové představenstva mimo hru. Ryba tak přišel o moc, sám nebyl v představenstvu a neměl v něm ani dostatek hlasů svých spojenců. Minimální počet členů představenstva, co mohli o něčem rozhodnout, byl čtyři, ale on měl pouhé tři.

Ryba bojuje o moc

Vládce Krušnohoru přistoupil k situaci kreativně. „Na jednání představenstva oznámil, že bude prokuristou. Jako prokurista by mohl rozhodovat o čemkoli sám, i bez představenstva,“ vysvětluje Lubomír Gomboš. Jeho plán měl však jednu vadu na kráse: k právoplatnému jmenování prokuristou Ryba potřeboval souhlas čtyř členů představenstva, pro byli pochopitelně jen tři. Přesto začal jako prokurista vystupovat.

Opozice v představenstvu, Gomboš a Klimeš, protestovali u soudu a ten Rybovi funkci prokuristy zakázal. Ryba ale zákaz nerespektoval, proto začal být vymáhán exekučně. Soudní exekutor Tomáš Tunkl z Českého Krumlova mu uložil pokutu deset tisíc korun a ukládal by pokuty dál, dokud by se Ryba soudnímu verdiktu nepodvolil. Jde o takzvanou nepeněžitou exekuci, při níž exekutor ukládá pokuty do té doby, než je nepeněžitá povinnost splněna. Podobně exekutor například vymáhal po Andreji Babišovi omluvu Janě Filipové, která se účastnila demonstrací proti jeho vládě, a soud rozhodl, že se jí Babiš má omluvit za výrok, že demonstranti byli zaplacení.

Po desetitisícové pokutě Ryba exekutorovi napsal, že jako prokurista už vystupovat nebude. Na představenstvo družstva ale přišel s jiným plánem, jak si udržet moc. Chtěl, aby odsouhlasilo, že do představenstva budou kooptováni jeho spojenci Arnošt Ševčík a Ivo Paďourek. Situace se opakovala, pro byli tři z pěti členů představenstva, jeho doplnění by ale bylo platné teprve se čtyřmi hlasy. Opozice se také tentokrát obrátila na soud, ten doplněným členům představenstva zakázal konat.

Ševčík to však nerespektoval, a exekutor Tunkl mu proto uložil pokutu padesát tisíc korun. Na rozdíl od Ryby ale Ševčík nepřestal vystupovat jako člen představenstva ani poté a exekutor mu tak uložil další pokutu, tentokrát ve výši sedmdesáti tisíc korun.

Ryba nemá nic

Zásah exekutora navíc přinesl nečekané ovoce. Lubomír Gomboš jako účastník řízení totiž zjistil, že pokuty a náklady exekuce neplatili Ryba a Ševčík ze svého účtu, ale zaplatili je za ně všichni družstevníci, neboť peníze odešly z účtu družstva Krušnohor.

O tom, že družstvo zaplatilo pokuty za Ševčíka, se Gomboš dozvěděl z dopisů Okresního soudu Most, který se podivoval, proč mu družstvo něco platí, když takovou povinnost nemá. „Sdělujeme Vám, že na účet soudu byla zaplacena pokuta ve výši 50 000 Kč od Stavebního bytového družstva Krušnohor. Avšak soud nemá k dispozici žádné rozhodnutí o uložení pokuty,“ napsal soud letos v květnu Lubomíru Gombošovi jako oprávněnému a Arnoštu Ševčíkovi jako povinnému. Dopis téhož znění, jen s částkou 70 000 korun, přišel i v červnu. Z jakého účtu odešla desetitisícová Rybova pokuta, se Gombošovi nepodařilo zjistit.

Z materiálů exekutora, do nichž má jako účastník řízení rovněž přístup, Gomboš vyčetl, že peníze na náklady exekuce – 7 471,75 korun v případě Františka Ryby a 9 286,75 a 10 012,75 v případě Arnošta Ševčíka – byly zaplaceny také z účtu družstva Krušnohor. „Kdybych to neviděl na vlastní oči, ani by mě nenapadlo, že je někdo tak drzý, dostane pokutu a zaplatí ji z účtu družstva,“ říká Gomboš. „Byly to jejich osobní dluhy. Družstvo za ně zaplatilo sto padesát tisíc korun.“

Zároveň se díky exekutorovi ukázalo, že František Ryba nic nevlastní a nikde nepracuje. „Exekutor jako vždy zjišťoval majetkové poměry dlužníka,“ vysvětluje Gomboš. „A zjistil, že Ryba nemá žádné nemovitosti, není na něj napsané žádné auto, nemá ani účet v bance. Ale hlavně, nemá žádné příjmy. Není v evidenci správy sociálního zabezpečení ani zdravotní pojišťovny.“ Z toho lze podle Gomboše dovodit, že Ryba není ani zaměstnancem družstva, tím méně jeho ředitelem, za kterého se na veřejnosti dlouhá léta vydává.

S těmito fakty se Lubomír Gomboš a spolu s ním tentokrát už i desítky družstevníků znovu obrátili na soud: „Naše podání bylo postavené na dvou věcech. Jednak že Ryba není zaměstnanec družstva, a nemá tam proto co dělat. A za druhé, že použil družstevní peníze na úhradu svých závazků a závazků Arnošta Ševčíka.“

Jak už bylo řečeno, soud jim dal za pravdu a na začátku července předběžným opatřením zakázal Františku Rybovi jednat za družstvo, nakládat s jeho majetkem a účtem. Pokud si obsílku s verdiktem Ryba nepřevzal osobně, díky fikci doručení nabyl vykonatelnosti 21. července. Odvolání nemá v případě předběžného opatření žádný odkladný účinek.

„Musím konat, jsem zaměstnaný jako ředitel,“ říká František Ryba. „Nemohu říci, víte, já tu teď mám nějaký přiblblý zákaz a nemohu dělat ředitele. Kdybych ho nedělal, tak mě zavřou za to, že jsem ho nedělal.“ Předběžné opatření soudu, k němuž dal podnět mimo jiné Lubomír Gomboš, je podle Ryby „naprostý nesmysl“: „To podání je od začátku do konce lež.“

Celý rozhovor s Františkem Rybou

Rozhovor s Františkem Rybou, který ovládá mostecký Krušnohor, o tom, co bude dělat, když ho soud od jednoho z největších bytových družstev v Česku odstřihl.

 

Podle předběžného opatření ústeckého krajského soudu se máte zdržet jakéhokoli jednání za družstvo Krušnohor, nakládání s jeho majetkem a udílení pokynů zaměstnancům ohledně nakládání s tímto majetkem, zejména prováděním plateb z účtu Krušnohoru. Co tomu říkáte?

Nic, co tomu mám říkat?

 

Přestanete tedy jakkoli vystupovat za družstvo?

Já nikde za družstvo nevystupuji.

 

To předběžné opatření vás od družstva úplně odstavilo, máte se zdržet jednání za ně, nakládání s jeho prostředky a účtem. Co to pro vás bude znamenat?

To já nevím, co to bude znamenat. Prostě to vyšlo, tak to budeme respektovat, nedá se nic dělat.

 

Jeden z důvodů předběžného opatření byl fakt, že družstvo uhradilo exekuce za vás a Arnošta Ševčíka. V jeho případě šlo o pokuty 50 a 70 tisíc korun a náklady exekuce kolem 19 tisíc, ve vašem případě o 10 tisíc korun a náklady exekuce přes sedm tisíc. Jak je možné, že družstvo platí exekuce za soukromé osoby?

Protože máme všichni dohodu s družstvem, že cokoli se objeví směrem k nám jako funkcionářům družstva, bude řešit přednostně družstvo s advokátní kanceláří a pak nám to přefakturuje. Jsou tam vždycky tři dny na zaplacení a nikdo neví, o co vlastně jde. Všechny ty píčoviny od soudů a exekutorů jsou nesrozumitelné. Advokáti to prozkoumají, a když zjistí, co a jak, teprve řeknou: „Jo, zaplaťte.“ Zaplatí to družstvo, a jakmile dají dohromady, že se to netýká družstva, ale funkcionáře, tak pak to přefakturují nám. To je běžný postup, který praktikujeme třicet let, není na tom nic divného.

 

Už bylo panu Ševčíkovi přefakturováno těch bezmála 140 tisíc korun?

To se mě ptáte na moc, to já nevím. Jsem ředitel, ne ekonom.

 

A vám už bylo těch zhruba 17 tisíc korun přefakturováno?

Už jsem dostal nějakou fakturu.

 

Zaplatil jste ji?

Co je vám do toho? Mně se nechce vám nic říkat. Buďte ráda, že se s vámi vůbec bavím.

 

Říkal jste, že jste ředitel. Jak tu funkci budete zastávat, když za družstvo nesmíte nic dělat?

Budu ho dělat normálně dál. Ředitel jsem podle pracovní smlouvy a jako ředitel jsem ze zákona zodpovědný za různé věci. Zákazy, o kterých mluví předběžné opatření, se týkají statutárních zástupců družstva a já jsem jako statutár nevystupoval.

 

Jenže to předběžné opatření cílí osobně na vás, na Františka Rybu, nikoli na vámi vykonávanou funkci.

O to je to horší.

 

Takže jak můžete dál konat jako ředitel, když vy jako František Ryba tuto funkci vykonávat nesmíte?

Musím ji vykonávat, jsem zaměstnaný jako ředitel. Nemohu říci, víte, já tu teď mám nějaký přiblblý zákaz a nemohu dělat ředitele. Kdybych ho nedělal, tak mě zavřou za to, že jsem ředitele nedělal.

 

Tím ale budete porušovat předběžné opatření.

Nebudu, porušil bych ho, kdybych vystoupil někde jako statutární zástupce a za družstvo podepisoval nějakou smlouvu nebo úvěr. Ale já budu pracovat jako ředitel, mám pracovní smlouvu, ze které mi vyplývají povinnosti, a ty musím plnit.

 

Kvůli jednomu porušení předběžného opatření jste už pokutu dostal. Exekutor Tomáš Tunkl vám uložil zaplatit deset tisíc korun, poněvadž vám soud zakázal vystupovat jako prokurista a vy jste to nerespektoval.

To budeme chtít zpátky a na pana Tunkla posíláme stížnost. Místo aby si ověřil, jestli je to pravda, tak vypálil pokutu. Víte, já jsem nikdy prokurista nebyl, nikdy. My jsme dokonce prokuristu ani neměli ve stanovách, tak jak bych ho mohl dělat?

 

Přece jste přišel na představenstvo s tím, že chcete být prokurista?

Nikdy jsem nepřišel s tím, že chci být prokuristou. Navrhlo to představenstvo, ne já. To jsou kecy blbýho Gomboše, že jsem přišel s tím, že chci být prokuristou. V návrhu představenstva je jedna větička – že prokura vzniká dnem zápisu do rejstříku. Do rejstříku to zapsáno nebylo, takže jsem prokurista nikdy nebyl.

 

Zpět k poslednímu předběžnému opatření, tam se opravdu mluví o vás, že vy jako František Ryba se máte zdržet jednání.

Jenže dál se v usnesení mele o prokuristovi a členu představenstva. Předpokládám, že při tom, jaké dělá soudce Cepl nesrozumitelné závěry, je to o tom, že se předběžné opatření týká statutárního zástupce.

 

Nechcete se na to soudce Vojtěcha Cepla zeptat, abyste předešel nejasnostem?

Vůbec na nic se ho nechci zeptat. Dejte si ho do vyhledávače na internetu, vyjede vám, že tam o něm nějaká soudkyně píše, že to je nejhloupější soudce v České republice. Diskutovat s takovým člověkem je pro mě mimo.

 

Z dokumentů exekutora Tunkla vyplývá, že nejste v evidenci správy sociálního zabezpečení ani zdravotní pojišťovny. Takže nemůžete být ani zaměstnanec družstva, natož jeho ředitel?

Víte, exekutor pracoval jako vy novináři, proto s vámi tak nerad mluvím. Neověřujete si věci. Není nic jednoduššího než zavolat na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a na sociálku a oni vám to dají. Když jsme dostali předběžné opatření, pochopitelně jsem si od obou institucí vyžádal potvrzení, že nemám dluhy. Jsem veden v jejich evidenci a vše mám řádně hrazeno.

 

Exekutor Tunkl má nějaký systém, jejich počítačový exekutorský systém mu vyplivl, že subjekt nebyl nalezen, protože mají blbý software. A ještě má tu drzost, že napíše, že nejsem nikde veden. To je na poblití. Tohle byste měla psát – že si exekutor může dělat, co chce, když mu vyjede z nějakého jejich přiblblého softwaru naprostý nesmysl. Podání, které dala na soud parta kolem Gomboše, je naprostý nesmysl. Je to od začátku do konce lež.

Autorka textu a rozhovoru: Hana Čápová

Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Komu patří Česko: Ovládl družstvo Krušnohor a vystupoval jako jeho ředitel. Z peněz družstevníků zaplatil svou exekuci. Soud mu to nyní zakázal appeared first on investigace.cz.

„Jde jim o převzetí moci, o ovládnutí Krušnohoru,“ říká o kriticích bytového družstva Jiří Nedvěd, zastupitel za Sdružení Mostečané Mostu. Tato politická odnož Krušnohoru podle něj vždy hájila mosteckou většinu – lidi, kteří bydlí v paneláku. Vzděláním dopravní inženýr měl původně na starost dopravu a městský dopravní podnik, teď se věnuje hlavně projektu Pod ochranou města. Jeho cílem je dostat z Mostu všechny „problémové rodiny“. V tom se prý shodne jak s velkými vlastníky investičních bytů, tak s největším majitelem a správcem bytů v regionu, družstvem Krušnohor.

Přečtěte si

Komu patří Česko: Družstevní Rybafert na severu

V rámci projektu Komu patří Česko jsme se zabývali velkými majiteli domů a bytů. Mezi ně patří bytové družstvo Krušnohor. V článku Družstevní Rybafert na severu jsme popsali s ním spojené propojení majetku, politiky a mediálního vlivu. Lidé spojení s Krušnohorem kandidovali za Sdružení Mostečané Mostu na magistrát. Volební kampaň sponzorovaly firmy, jež měly od Krušnohoru zakázky. Za peníze družstevníků vycházel Zpravodaj Krušnohor, který chválil politiky Mostečanů Mostu a napadal jejich odpůrce. Co takové propojení s Mosteckem udělalo?

Pan Šimandl (Daniel Šimandl je majitel firmy Blesk, která léta pro družstvo pracovala a teď mluví o jeho praktikách, pozn. red.) naházel na Krušnohor spoustu špíny. Snažil se spolu s panem Gombošem (Lubomír Gomboš vede s Krušnohorem a Sdružením Mostečané Mostu několik sporů především kvůli jejich netransparentnosti, pozn. red.) o převzetí moci. Františka Rybu (ovládá Krušnohor i Mostečany Mostu, pozn. red.) šikanují množstvím žalob i urážlivými útoky na sociálních sítích.

Krušnohor, ze kterého vzniklo Sdružení Mostečané Mostu, hájí zájmy lidí, kteří žijí na sídlišti. Takových je v Mostě většina, zhruba sedmdesát procent, a osmdesát procent z nich buď bydlí v bytě družstva Krušnohor, nebo družstvo jejich domy spravuje. To propojení je samozřejmé, lidé, kteří jsou pod Krušnohorem, chtějí být hájeni také na politické rovině.

Z výročních zpráv Sdružení Mostečané Mostu plyne, že jej sponzorovali firmy a lidé, kteří měli od Krušnohoru zakázky. Je takové propojení v pořádku?

Nevím, to je otázka. Na tom, že politickou stranu sponzorují firmy, není nic špatného, každou politickou stranu někdo sponzoruje. A je logické, že když sháním sponzory, nejdřív oslovím lidi ve svém okolí. Ale je vyloučené, že by to bylo tak, jak popisoval pan Šimandl – že mu to bylo nařízeno. Kdyby bylo, znamenalo by to, že všechny firmy, které dělaly pro Krušnohor, by musely sponzorovat Mostečany Mostu a tak to nebylo, sponzorovaly je jen některé. Dá se z toho vymyslet skvělá konspirace, ale zkuste se na to podívat jednoduchým selským rozumem. Když si založím politickou stranu, s žádostí o podporu nejdřív oslovím své partnery, kteří ví, co jsem zač a proč to dělám. Těžko budu o tom, že mám dobré zájmy, přesvědčovat někoho, kdo mě vůbec nezná. Pan Šimandl mluvil o čtyřech tisících, které dal krasobruslařskému klubu. Člověk, který vydělával na Krušnohoru sedmnáct milionů korun ročně bude mluvit o nějakých čtyřech tisících a o tom, že ho k tomu někdo nutil? Jeho cílem je zničit Františka Rybu – chce se mu pomstít za to, že s ním rozvázal spolupráci, protože vynášel interní dokumenty a podával žaloby.

Za peníze družstevníků vycházel také Zpravodaj Krušnohor, který chválil politiky Mostečanů Mostu a napadal jejich odpůrce. To je podle vás také v pořádku?

Na propagaci v novinách se zase podívejme selským pohledem. Volební strana Mostečané Mostu vznikla proto, že v Mostě je velké množství lidí vázaných pod Krušnohorem. V době, kdy na magistrátu vládla ODS, neměli moc zastání. V politice neseděli lidi z paneláků. Krušnohor řekl, a dost, my zastupujeme ohromnou část obyvatel města a politici nás neposlouchají. Budeme podporovat ty politiky, kteří nás budou zastupovat. Příkladem byl primátor za Mostečany Mostu Vlastimil Vozka, bydlel ve Wolkerovce v paneláku. Most je panelákové město a lidem se líbilo, že je zastupoval člověk, který sám bydlí v paneláku.

Jeho předchůdce Vladimír Bártl, primátor za ODS, nebydlel v paneláku?

Nevím. Myslím, že ne. Mně je blízká myšlenka, že v zájmu Krušnohoru je, aby se lidem na sídlištích žilo dobře. Proto pomocí zpravodaje podporuje volební stranu, která o to usiluje. Hájí zájmy podniku. Chápu, že Krušnohor není standardní firma, rozhodují v ní totiž družstevníci, ale ti jako celek také podporují tu stranu, která hájí jejich zájmy.

Mostečané Mostu osm let ovládali magistrát. Projevilo se to nějak na chodu města? Jak?

Když odešli, výrazně se zhoršila údržba města, za Mostečanů Mostu bylo město čistší. Co se jim nedařilo, byl boj proti nepřizpůsobivým, i když se snažili.

Před volbami v roce 2018 Mostečané Mostu voličům slibovali: „Vystavíme vesnici pro lůzu.“ Co si o tom myslíte?

To je trochu bulvární označení toho, co chtěli. Já jsem s tím heslem nesouhlasil (v té době jsem byl zastupitel strany PRO MOST), ale chápu jejich myšlenku. Pokud se neumíš chovat, nejsi schopen žít podle našich kulturních pravidel, měl bys bydlet někde, kde se ta pravidla nemusí dodržovat. Pokud si někdo chce vzít kytaru a vylézt v jedenáct večer na balkon, ať si to dělá, ale mezi sousedy, kterým to nevadí. Způsob komunikace ale podle mě nebyl šťastný.

Mostečanům Mostu i Krušnohoru vládne ředitel František Ryba. Jak dobře se znáte? A co si o jeho vlivu myslíte?

Neřekl bych, že vládne. Je to zásadní postava, umí dojednávat věci, politice rozumí. Ano, stojí za řadou vyjednávání, ale to neznamená, že rozhoduje. Podporuje volební stranu a jako zkušený politik dává rady. Je to stratég. Možná ho někdo zná jako autoritativního člověka, ale já ho znám jako člověka, který opravdu naslouchá a opravdu chce něco změnit.

Mezi družstevníky v poslední době rostla nespokojenost, někteří z nich se snažili z vlivu Krušnohoru vymanit a jiní se obraceli na soud. Vadilo jim třeba, že nemají informace o hospodaření družstva, napadli také, že Sdružení Mostečané Mostu se chová jako politická strana, ale neplatí pro něj pravidla transparentního financování. Sledoval jste tento boj?

Jeho hlavní postavou je Lubomír Gomboš. Jde mu o převzetí moci, ovládnutí Krušnohoru, chce být jeho ředitel. Hází špínu na všechno, podává žaloby, platí právníky. Za mě je to nemorální, i když legitimní pokus o převzetí moci.

Co by z toho měl?

Peníze, pomstu, těžko říct, co má slíbeno od lidí, kteří to celé sponzorují. Myslím si, že ty právníky rozhodně neplatí sám. Otázka je, co by se stalo, kdyby takoví lidé převzali moc. Stačí malinko, aby z toho udělali dojnou krávu.

Soud dal nedávno kritikům za pravdu a Sdružení Mostečané Mostu zrušil s odůvodněním, že má politické cíle, ale neplatí pro něj stejná pravidla transparentnosti jako pro politické strany. Změní se tím něco?

To je zase ta šikana. Pan Gomboš se snaží vytvářet iluzi, že se Sdružení Mostečané Mostu rozpadá.

Rozhodl ale ústecký krajský soud.

Bavíme se i o možnosti, že založíme politickou stranu. Někteří ale říkají, nejsme politická, ale volební strana, nemáme větší politické cíle než komunální, ve svých řadách máme lidi z různých politických stran a podporuje nás spolek, který tvoří aktivní lidé a předsedové domů. Byl bych rád, kdyby Mostečané Mostu znovu kandidovali, šikanátorům je třeba se postavit.

V roce 2019 řešila policie žalobu Lubomíra Gomboše kvůli tomu, že Krušnohor prodal stovky volných bytů několika podnikatelům v realitách. Prodával je přitom pod tržní cenou a běžní družstevníci, kteří by měli být první na řadě, neměli o prodeji ani tušení. Proč se to dělo?

O tom nic nevím. Pokud to tak je, vadilo by mi to. Ale nejsem člen družstva, moc mě to nezajímá.

Hodně bytů takto získal Miroslav Vykouk, který měl ke zdroji opravdu blízko, protože prodeje bytů za družstvo vyřizoval. Považujete to za střet zájmů?

Za mě to střet zájmů rozhodně je. Ale tady v Mostě si nakoupil levné byty kdokoli, kdo měl peníze. Všichni věděli, že na tom do budoucna vydělají. Stejně ale probíhala privatizace v celé České republice. Každopádně mám teorii, že zrovna Zedník a Kodada, kteří prosadili reformu ve vydávání dávek, měli jasný cíl, když byty nakupovali ve velkém. Ale co se týče Krušnohoru, ten prostě prodával, neměl křišťálovou kouli, aby věděl co s byty bude.

Jsou investiční byty pro město problém?

Dlouho se to považovalo za problém, i já jsem to za problém považoval, dnes na to ale koukám jinak. Změnil jsem názor díky svojí práci – z domů jsem se snažil dostat problémové rodiny. Měl jsem nabito, znal jsem zákony, měl jsem připravené žaloby a čekal jsem, až narazím na obchodníka s chudobou a půjdeme do přestřelky. A víte, co se stalo? Se všemi jsem se domluvil, protože i v jejich zájmu bylo, aby byl dům bez nepřizpůsobivých.

Jak se vám to povedlo?

Majitelům jsem neříkal jen „vyhoď nájemníka a bude to fajn“, občas jsem musel vysvětlit, že jinak budeme nuceni podávat žaloby na úhradu škody.

Jak se dá žalobou dosáhnout toho, aby majitel někoho z bytu vystěhoval?

Žaloba není na nájemníky, říkáme, že za byt odpovídá majitel. Když tam má nájemníka, který dělá problémy, je jednoduché dokázat, že to snižuje hodnotu ostatních bytů v okolí a výši nájmů v nich. Po majiteli bytu pak mohu chtít uhradit škodu, rozdíl mezi běžným a sníženým nájmem.

Proběhl už nějaký takový soud?

Neproběhl, nebyl důvod. Tak daleko jsme se nedostali. Velcí vlastníci nám šli na ruku. Dvakrát jsem dával předžalobní výzvu, ale to byli malí majitelé, kteří bydlí v Praze, v Mostě mají jediný byt a je pro ně problém, když jim nájem z něj na dva tři měsíce vypadne. V tom je výhoda větších investorů, výpadek nájmu jim tolik nevadí, a hlavně rozumí tomu, že jim chce někdo pomoct a zhodnotit tak jejich investici.

Kolik lidí už majitelé díky této strategii vystěhovali?

Odhaduji, že asi sto deset rodin. Máme spočteno, že je to zhruba desetina všech problémových rodin v Mostě.

A kam ty rodiny šly?

To byla častá otázka, když jsme představovali náš projekt Pod ochranou města. Šli jinam a mně je úplně jedno kam. Starám se o Most a chci, aby se všechny domy uměly problémových nájemníků zbavit. Cíl je dostat je z pryč tohoto města. Nás se také nikdo neptal, když se sem stěhovali. Nemůžeme dělat odkladiště celé republice.

The post Komu patří Česko: Šikanátorům je třeba se postavit appeared first on investigace.cz.

Vlastní stovky bytů jak sám, tak i se svým společníkem a ženou. Vnímá to jako investici i způsob, jak se zajistit na důchod. Jan Zedník v průběhu let investoval do levných bytů na Mostecku. Není ale jediný, podobných majitelů, již tuto investiční příležitost využili, je v okolí Mostu víc. Jana Zedníka ale jeho podnikání stálo kariéru v politice, když ho média označila za obchodníka s chudobou. Odborník Jan Černý z organizace Člověk v tísni se na problematiku ovšem dívá trochu jinak.

„Náš kalkul byl čistě příležitost na trhu. Levné nemovitosti jsou ideální investiční příležitost na tvorbu hodnoty,“ vysvětloval v roce 2018 Jan Zedník, proč ho napadlo začít kupovat levné byty.

Se svým podnikatelským partnerem Miroslavem Kodadou má i další společnosti zaměřující se na trh s nemovitostmi. Firma KTZ Realinvest, s. r. o., se podle rejstříků zabývá „nákupem rezidenčních nemovitostí za účelem pronájmu“. Podnikatelé provozují také firmu KZR RealConsult, s. r. o., a v rámci společnosti Laterem Group nabízejí levné rekonstrukce bytů.

Podle studie společnosti Dataligence je v Česku celkem 223 tisíc investičních bytů, které vlastní 71 tisíc lidí. Jde asi o deset procent všech bytů v Česku, přičemž studie za majitele investičních bytů považuje fyzické osoby, jež vlastní více než tři bytové jednotky.

Investiční byty v Mostě

Zedník si podle svých slov na nákup bytů vzal hypotéky na 30 let ve výši 24 milionů korun. Za tyto peníze si pořídil byty v místech, kde o ně nebyl zájem, protože se nacházely například v sociálně vyloučených lokalitách. Nemovitosti, jež Zedník vlastní sám či se svou firmou Kodada & Zedník Reality, s. r. o., jsou v  Mostě, v Litvínově či v Obrnicích a v okolí těchto měst.

Přečtěte si

Komu patří Česko

Jan Zedník se k celé situaci vyjádřil na svém facebookovém profilu v roce 2018. V příspěvku napsal, že nájemné v jeho mosteckých bytech dosahuje průměrně nižších hodnot, než jaké byly v lokalitě obvyklé. O byty se prý staral a investoval do jejich oprav. Web iROZHLAS.cz informoval, že Zedníkova nájemnice z Obrnic v roce 2018 platila za byt velikosti 3+1 celkem 11 500 korun měsíčně. To byl prý tehdy v daném místě standardní nájem.

Zedník řekl serveru Lidovky.cz, že z bytů 3+1 či 4+1 má jeho realitní společnost měsíční výnos z jednoho nájemného zpravidla okolo tří až tří a půl tisíc korun. „V průměru náš výnos, pokud nájemníci zaplatí, činí 2  700 korun,“ uzavřel.

Spolupracovnice Agentury pro sociální začleňování Tereza Dvořáková zpracovala v roce 2017 studii o bydlení v Mostě. Mapovala vlastnictví bytů v sociálně vyloučené lokalitě pojmenované Stovky, nacházející se v centru města. Až 37 % majitelů těchto bytů tehdy mělo bydliště mimo Most. Dalších 20 % vlastníků sice v Mostě bydlelo, ale na jiné adrese než v  dané nemovitosti. V  této lokalitě tak bylo pronajímaných 57 % bytů. Podle zmíněné studie byla mezi realitními kancelářemi, jež vlastnily bytové jednotky ve Stovkách, i firma Kodada & Zedník Reality.

Studie z roku 2020 pak informovala, že město Most nedisponuje dostatečným bytovým fondem. Mezi poskytovatele sociálního bydlení patřili soukromí vlastníci, realitní kanceláře, společnosti, spolky a město Most. Více než polovinu využívaných sociálních bytů zprostředkovávali privátní majitelé.

„Situace s byty v Mostě je dána i vývojem po roce 1989,“ vysvětluje Jan Černý z Člověka v tísni, který situaci dlouhodobě sleduje. Když po revoluci podniky na severu Česka procházely restrukturalizací, podnikové byty se nabídly obcím a lidem k odkoupení. Obce a města pak řešily, zda se kvůli nutným opravám bytového fondu zadluží, a nakonec se rozhodly pro privatizaci. „Obce nebyly schopny panelová sídliště udržovat a opravit. Nějak se rozhodly a dnes jsme tedy v situaci, kdy je hodně bydlení ve vlastnickém módu a státu nezbývá, než uplatňovat různé brzdy a kontrolní mechanismy na to, aby na tom někdo příliš nevydělával,“ vysvětluje situaci Černý.

„Nedělám nic nelegálního ani nepoctivého“

V létě před pěti lety publikovala novinářka Jana Klímová na webu iROZHLAS.cz článek, v němž Jana Zedníka popisuje jako „obchodníka s chudobou“. Podnikatel skoupil desítky bytů v oblastech, kde podle Klímové mnoho obyvatel žilo ze sociálních dávek. V té době vlastnil, jak uvedl server iROZHLAS.cz, až 116 bytů v Mostě a Obrnicích. Nemovitosti mu vynášely asi 320 tisíc korun měsíčně. V článku se píše, že až dvě třetiny jeho nájemníků žily ze sociálních dávek.

Podle webu A2larm si Jan Zedník část bytů koupil od mosteckého družstva Krušnohor, a to za ceny okolo sta tisíc korun za jeden byt. Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že v letech 2016 až 2018 byl Most okresem s nejlevnějšími byty v celé republice.

Přečtěte si

Komu patří Česko: Družstevní Rybafert na severu

V úvodním textu projektu Komu patří Česko investigace.cz zmínila, že Zedníkova firma figuruje i v kauze spojené se Stavebním bytovým družstvem Krušnohor. V článku citovaný Lubomír Gomboš, který v Mostě také vlastní několik bytů, zjistil, že právě toto družstvo v Mostě prodávalo stovky bytů za nižší než tržní cenu, a to specifické skupině podnikatelů z oblasti realit. Gomboš sestavil tabulku se seznamem rozprodeje bytů Krušnohoru, čítající skoro 400 položek. Sedmdesát čtyři bytů z této tabulky patří Janu Zedníkovi, jeho podnikatelskému společníkovi Miroslavu Kodadovi či jejich společnosti Kodada & Zedník Reality, s. r. o.

Zedník v roce 2018 reagoval na text novinářky Klímové tím, že ve vyloučených lokalitách se snaží vybírat nájemníky nejen podle toho, jak jsou schopni uhradit nájem, ale i jak se k danému místu chovají. O lidech platících nájem z dávek mluvil jako o rizikovějších nájemnících.

Podnikatel tehdy pracoval jako asistent Jiřího Pospíšila v Evropském parlamentu, kde se zabýval třeba ochranou spotřebitele. Na místo ho měla doporučit bývalá europoslankyně Andrea Češková z ODS, se kterou má Zedník firmu European Business Studies Institute, s. r. o., byť není jasné, co tato firma dělala a zda vůbec někdy byla aktivní. Poté, co se v médiích objevily články o jeho bytech, Pospíšil ukončil se Zedníkem spolupráci. Zedník byl navíc v letech 2014 až 2018 zastupitelem za ODS ve městě Deštná na Jindřichohradecku. Býval i předsedou jedné z místních organizací ODS v Jihočeském kraji. Po kauze s byty pozastavil členství ve straně a stáhl i svou kandidaturu v komunálních volbách.

V již zmiňovaném příspěvku na Facebooku Zedník před pěti lety ke kauze řekl, že do bytů začal investovat předtím, než se stal Pospíšilovým asistentem. Podle svých slov navíc kupoval byty „ve všech částech měst, ne jen v  lokalitách označených za sociálně vyloučené“. „Nedělám nic nelegálního, ani nepoctivého,“ prohlásil Zedník v rozhovoru pro web Lidovky.cz a  dodal, že nemůže být spojován s nekalými praktikami některých vlastníků. Většina jeho bytů prý byla v nevyloučených lokalitách a kromě Mostecka také v  Praze a na Jindřichohradecku. „Byznys s  chudobou vnímám tak, že zneužívám systém, mám nad tržní nájemné a je mi absolutně jedno, co se děje s tou lokalitou. Ale mně to není jedno.“

Redakce investigace.cz se na Jana Zedníka obrátila s žádostí o komentář či bližší vysvětlení ohledně jeho podnikání. Podnikatel nejdříve komunikoval mimo záznam, pak se ale odmlčel a nakonec se rozhodl, že ke kauze se už nadále vyjadřovat nebude.

Nejde jen o obchod s chudobou

I když média Jana Zedníka kritizovala za obchod s  chudobou, ředitel sociálních a  vzdělávacích programů organizace Člověk v  tísni, Jan Černý, se po medializaci tohoto případu snažil ve svém článku vysvětlit, že celá kauza je mnohem složitější.

Podle něj byly totiž pro chudé rodiny mnohem horší například exekuce a  celý vymáhací průmysl, lichváři, či samotný fakt, že některé z  těchto rodin na ochranu a  podporu od státu ani nedosáhnou. „Politici pak hrají s  oblíbenou kartou ‚vyženeme potížisty z města’ místo toho, aby zajistili regulaci drogové scény, omezili hazard, represi dali nějaký udržitelný význam, podporovali prevenci a zařídili co nejlepší vzdělávací systém ve městě,“ upozornil tehdy Černý.

Před pěti lety Černý také poukázal na to, že pro zajištění bydlení je zásadním nástrojem sociální podpora. Myslí si, že je nesmysl řešit zneužívání doplatku na bydlení tím, že se rodinám peníze na bydlení vezmou. „Bezhlavě tematizovat vše spojené s bydlením chudých jako obchod s chudobou pomáhá politikům destruovat finanční pilíř, na kterém sociální bydlení v ČR musí i nadále stát.“

Redakce investigace.cz se Černého ptala, jak kauzu okolo Jana Zedníka zpětně vnímá. Odpověděl, že důvodem jeho tehdejší reakce byla jak negativní pověst sociálních dávek, tak i ostřelování sociálního systému ze strany politiků. „Souvisí to trochu s tím, jak se u nás o sociálním státu přemýšlí, zejména před volbami. Že tu vlastně není moc jiných témat, než kdo nám ujídá z toho společného koláče.“

Přečtěte si

Podcast ODPOSLECH: Družstevní Rybafert na severu – rozhovor

Mimo to se chtěl Černý i vymezit vůči „honu na pana Zedníka“. „Převládal narativ, že někdo, kdo obecně pronajímá bydlení a vydělává na tom, dělá něco špatného. Obchod s chudobou byl taková zkratka, která nic neříkala o tom, jaké byly náklady konkrétního majitele na konkrétní nemovitost. On to koupil s nějaký záměrem, splácí hypotéku nebo investoval peníze do rekonstrukce,“ vysvětluje Jan Černý a dodává: „Nedá se plošně říct, vlastníci bytů, v nichž bydlí lidé, kteří se třeba dostanou do stavu nezaměstnanosti a stát jim přispívá na nájem, jsou obchodníci s chudobou. Zároveň nepopírám, že tu je předražené bydlení, kdy stát nedostává za své peníze přiměřenou hodnotu.“

Už před pěti lety Černý ve svém článku vysvětloval, že sociální podpora plynoucí přes příjemce dávek k majitelům nemovitostí není zas tak vysoká. Situace 48 tisíc domácností byla podle něj taková, že potřebovali pomoci se svým rozpočtem doplatkem na bydlení. „Necelých 9 tisíc doplatků bylo vypláceno před rokem na ubytovny, necelé 4 tisíce do domovů pro zdravotně postižené. Majitelům bytů přistály na účtu doplatky ve 33  tisících případech. Majitele těchto 33  tisíc bytů nejde bez dalšího onálepkovat jako obchodníky s  chudobou,“ upozornil Černý. Dodal, že i  mezi nimi je přesto mnoho lidí s  pochybným přístupem, nabízejících špatné byty s vysokými nájmy nebo vymáhajících po rodinách bezdůvodně peníze navíc.

Podle Černého i v současnosti nevydává stát na dávky zas tak moc peněz. „Je to zhruba tolik, kolik stojí dva kilometry obchvatu okolo Prahy ročně.“ Nepočítáme-li podpůrná opatření zavedená kvůli epidemii covidu-19, růstu cen energií nebo válce v Ukrajině, výše dávek od doby, kdy byl ministrem práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, klesá, upozornil Černý. „Může se zdát, že dávky jsou nastavené vysoko, ale když se podíváte na skladbu bydlení a nájmu, část tvoří energie a část pak náklady, které jdou vlastníkům nemovitostí. Z toho se skládá ta kompenzace.“ Jan Černý je proto přesvědčený, že důležité je řešit nejen nájem, ale také energetickou bilanci konkrétního příjemce dávek.

Zákon o podpoře v bydlení

Ústavní soud letos v červnu poukázal na to, že v Česku výrazně chybí zákon o sociálním bydlení. Jak upozornil server A2larm, podobný zákon se u nás řeší už několik let. Jeho další návrh momentálně chystá Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zákon o podpoře v bydlení i další opatření mají zajistit lepší dostupnost bytů a pomoci lidem, které nedostatek bytů zasahuje nejvíc. Změny mají zahrnovat také finanční či právní podporu, kontaktní místa podpory bydlení v obcích nebo systém garancí pro pronajímatele. Vzniká také cenová mapa, aby obce věděly, z jaké hodnoty nájmu vycházet.

„Pokud tedy zákon projde v současné podobě, může zásadním způsobem přispět k řešení bytové nouze a krize bydlení v Česku,“ vyhodnotila návrh zákona iniciativa Za bydlení, jež sdružuje experty z organizací pomáhajících potřebným, ale i akademiky věnující se tématu bydlení. Součástí skupiny je také organizace Člověk v tísni. „Změny sledujeme a snažíme se přispívat naší expertní zkušeností z terénu. Naše pohledy tam jsou nějakým způsobem obsažené,“ okomentoval situaci Jan Černý.

Když se mluví obecně o podpoře v bydlení, Černý si myslí, že je důležité zmínit i další příspěvky, které se právě bydlení týkají, jako je třeba podpora stavebního spoření nebo další peníze, jež jdou do úsporných opatření. „Musíme se dívat na celou šíři, ne se jenom soustředit stále na ty nejslabší — na to, zda stát někomu dá peníze, ale kdo ví, jestli si je ten člověk zasloužil. U stavebního spoření se tato debata nevede. Honit pořád někde ty nejzranitelnější, zejména ve spojení s politikou, je nešťastné řešení.“

„Důstojné bydlení pro slušné nájemníky“

Za pět let, které od kauzy uplynuly, stihl Jan Zedník nakoupil další byty. Zmíněná společnost KTZ Realinvest, s. r. o., kde figuruje kromě Zedníka také Miroslav Kodada a David Tenora, nakoupila v minulém roce sto bytů ve Varnsdorfu. Firma chce údajně místu vrátit klid a vytvořit tu „důstojné bydlení pro slušné nájemníky“. Obchodování s chudobou společnost odmítá.

David Tenora, jeden z jednatelů společnosti, pro web města Varnsdorf řekl, že došlo k rozvázání nájemních smluv na byty pro pracovní agentury a v minulém roce se postupně obměnili nájemci. „I na úkor výnosu z pronájmů jsme ukončili nájemní vztahy s nepřizpůsobivými nájemci.“ Firma chce byty postupně zrekonstruovat a spojit, aby vytvořila bytové jednotky o velikosti 2+1 či větší. Nájem ve starších garsonkách začíná na 2 500 korunách, kompletní náklady na bydlení se prý mohou dostat pod šest tisíc korun měsíčně. Zájemci o bydlení tu ale procházejí pečlivým sítem, který firmě obstarává realitní kancelář EU — Grand, s. r. o. O nájemnících zjišťují informace, aby vyloučili příliv „sociálně nepřizpůsobivých lidí“.

Autorka textu: Mahulena Kopecká
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Komu patří Česko: Zedníkovy majetky v Mostě. Nákup bytů jako způsob, jak si vydělat? appeared first on investigace.cz.

Propojení majetku, politiky a mediálního vlivu. Expremiér Andrej Babiš za to byl kritizován Evropskou unií. Na regionální úrovni předvádí něco podobného Stavební bytové družstvo Krušnohor na Mostecku. Pod názvem Sdružení Mostečané Mostu ovládalo osm let tamní radnici, v rámci privatizace si přihrálo městské byty a se třiadvaceti tisíci družstevníky se stalo největším družstvem v Česku. Tomuto konglomerátu přitom vládne pevnou rukou jediný muž, František Ryba. Jak se z Krušnohoru stalo nejenom největší družstvo v České republice, ale také jeden z největších vlastníků nemovitostí v České republice? Proč to prochází téměř bez povšimnutí? A jaké má bydlení v Mostě vyhlídky do budoucna?

Rozhovor s reportérkou investigace.cz Hanou Čápovou. Dostupný na všech podcastových platformách.

The post Podcast ODPOSLECH: Družstevní Rybafert na severu – rozhovor appeared first on investigace.cz.

Propojení majetku, politiky a mediálního vlivu. Expremiér Andrej Babiš za to byl kritizován Evropskou unií. Na regionální úrovni předvádí něco podobného Stavební bytové družstvo Krušnohor na Mostecku. Pod názvem Sdružení Mostečané Mostu ovládalo osm let tamní radnici, v rámci privatizace si přihrálo městské byty a se třiadvaceti tisíci družstevníky se stalo největším družstvem v Česku. Politickou kampaň Mostečanů Mostu sponzorovaly firmy, které dostávaly zakázky od Krušnohoru. Voliče oslovoval měsíčník Zpravodaj Krušnohor, vydávaný za peníze družstevníků. Tomuto konglomerátu přitom vládne pevnou rukou jediný muž, František Ryba. S investigací.cz se odmítl o čemkoliv bavit.

Dary pro Rybu a jeho rodinu

„Když začal jeho vnuk bruslit, Ryba po nás chtěl, abychom každý měsíc posílali čtyři tisíce korun mosteckému oddílu krasobruslení,“ říká Daniel Šimandl, vlastník mostecké firmy Blesk. „Já a majitelé dalších firem, které pro Krušnohor dělaly, jsme si řekli, že takový sponzorský dar nás nezruinuje, a peníze jsme posílali.“ Jde o drobný střípek, který ale dobře ilustruje, jak to v Mostě chodí.

František Ryba je dlouholetý ředitel Krušnohoru a družstvu vtiskl současnou podobu. Šimandlova firma Blesk dělá drobnou údržbu domů (opravuje dveře, okna, fasády, montuje kamerové systémy či vyklízí byty), díky Krušnohoru – zdaleka největšímu majiteli a správci bytů v regionu – firma vyrostla a léta s ním žila v symbióze. Patřila mezi takzvané „domovské firmy“, jež měly od mosteckého družstva zakázky jisté a oplácely je dary pro Rybu. O tomhle období teď Šimandl ochotně vypráví, neboť se s Rybou rozešel ve zlém.

Během rozhovoru s reportéry investigace.cz vytahuje například dokumenty, jež se týkají další „domovské firmy“, společnosti Hasman výtahy Most. Její majitel Jiří Hasman se Rybovi za zakázky odvděčil zaměstnáním jeho rodinných příslušníků. Pracovala pro něj Rybova manželka Irena a podle dokumentu, který se Šimandlovi povedlo získat, jí například za listopad 2020 přišlo na účet přes dvacet pět tisíc korun. Rybova dcera Monika Kordíková dostala v tom samém měsíci osm a půl tisíce a zmíněný vnuk krasobruslař, momentálně vysokoškolský student František Kordík, obdržel od Hasmana ve stejné době deset tisíc korun. Ve výkazu figuruje také Rybův zeť Marian Kordík.

Jako příklad zakázky budící pochybnosti může posloužit oprava výtahů v osmi mosteckých domech. Podle dokumentů, jež má investigace.cz k dispozici, chtělo družstvo Krušnohor v roce 2020 vyměnit výtahy v domech s číslem popisným 1029 až 1035 v ulici Maršála Rybalka. Do výběrového řízení se přihlásilo šest firem, s nejlepší cenou vyhrála právě firma Jiřího Hasmana.

Práci ale reálně neprováděla, najala si na ni firmu Výtahy Vaněrka, která se rovněž zúčastnila výběrového řízení, ale s cenou vyšší než Hasman. Pozoruhodné je, že poměr cen platil jen pro výběrové řízení; když se výtahy začaly měnit, realita byla jiná. Hasman naúčtoval družstvu Krušnohor za výměnu osmi výtahů celkem 10 112 000 korun (bez DPH). Výtahy Vaněrka za tutéž práci vystavily Hasmanovi fakturu na 9 440 000 korun (bez DPH), tedy o 672 000 méně, než zaplatili družstevníci.

„Dělalo se výběrové řízení a to jsem vyhrál,“ říká Jiří Hasman. Kdyby ale Vaněrka nabídl nižší cenu, za kterou pak reálně pracoval, tak by vyhrál on? „To Vaněrka neudělá, protože jsme kamarádi a pracujeme společně,“ vysvětluje místní poměry Hasman. „On přiveze výtah, my uděláme stavební povolení, lino, stavební práce.“ Podle jeho dalších slov se Vaněrka o zakázku nemohl reálně ucházet, protože je těžké sehnat zaměstnance a on „nemá lidi“.

Jiří Hasman celkem ochotně komentuje i zaměstnávání členů Rybovy rodiny. „Paní Rybovou znám pětatřicet let, déle než Rybu,“ říká. „Pracovala u mě jako ekonomka a fakturantka přes dvacet let, a když jsme dělali ISO (normy Mezinárodní organizace pro normalizaci, pozn. red.), vzali jsme ji znovu. Mladá Rybová pro nás dělala taky ISO. Vnuk byl na brigádě, zeť u nás prováděl zednickou práci. Nikdo z nich už u nás nepracuje. Zaměstnaná byla jen paní Rybová a ta už je v penzi.“ Odmítá, že by peníze pro Rybovu rodinu byly odměnou za zakázky. „Pro Krušnohor dělám od roku 1973, tehdy to ještě bylo bytové družstvo horníků,“ říká a dodává, „když potřebuju, beru lidi, které znám.“

Na rozdíl od Hasmana ředitel Krušnohoru František Ryba rozhovor s investigací.cz odmítl. Při osobní návštěvě byl sice ve své kanceláři, ale neměl čas. Po sekretářce Leoně Domínové pak vzkázal, že se s novináři scházet nebude. „Nemám zájem,“ reagoval Ryba na další pokus a mobilní telefon zavěsil se slovy: „Ne, ne, ne, nashledanou.“

Krušnohor ovládl magistrát

Příběh družstva Krušnohor začal v roce 1967, kdy se na Mostecku sloučilo několik menších stavebních a bytových družstev a postupně se přidávala další. Po roce 1989 patřilo Krušnohoru přes šest tisíc bytů v Mostě, Litvínově nebo Meziboří. Tak jako jiným družstvům ale v 90. letech začaly byty Krušnohoru ubývat, zvláště poté, co vláda Václava Klause prosadila v roce 1994 zákon o vlastnictví bytů, podle kterého si každý družstevník mohl byt hladce převést do osobního vlastnictví. Podobně jako jiná družstva se tak Krušnohor snažil, aby privatizované byty zůstaly nadále v jeho správě a někdejší družstevníci platili například za úklid, opravy či rekonstrukce domů.

V roce 1996 ale Krušnohor přehodil výhybku a vydal se jiným směrem než ostatní družstva. V říjnu tohoto roku rezignovalo v jeden den celé jeho dosavadní osmičlenné představenstvo, jehož členové vedli družstvo od 80. a začátku 90. let. Novým členem představenstva se stal František Ryba, který družstvo ovládl a stal se jeho ředitelem.

Dnes třiašedesátiletý Ryba byl za komunistického režimu tajemníkem a později předsedou mostecké okresní organizace Socialistického svazu mládeže (SSM). Už v té době patřil k družstevníkům Krušnohoru, v litvínovském domě, kde měl byt, působil jako předseda družstevní samosprávy a po roce 1989 si tu otevřel obchod s potravinami a zeleninou. V polovině devadesátých let pak začal objíždět další předsedy samospráv a přesvědčovat je, že stávající vedení řídí družstvo špatně a on by to dokázal lépe – uspěl.

„Změnu ve vedení družstva jsme uvítali,“ vzpomíná už citovaný Daniel Šimandl. Jemu a dalším majitelům firem, které pro Krušnohor pracovaly, vadilo, že družstevní předsedové jednotlivých domů po nich chtěli za zakázky úplatky. „Ať jsme přišli do kteréhokoli baráku, předseda samosprávy řekl: ‚Kolik to bude stát? Dobře, ale přihodíš pět tisíc a dáš mi je do kapsy.‘ Bylo to hloupé, nechtěl jsem to dělat,“ vypráví Šimandl. „Ryba přišel s vizí, že tohle se nebude dít, a opravdu se to podařilo. Jen jsme nevěděli, jak to bude pokračovat.“ Pokračování spočívalo v tom, že o zakázkách už rozhodoval jen nový ředitel František Ryba, který také zmodernizoval finanční taktiku. „Úplatky nechtěl,“ říká Šimandl. „Peníze jsme mu posílali na základě sponzorských smluv.“

Jedinečnost družstva Krušnohor ale spočívá hlavně v jeho propojení s politikou. V roce 2002 vznikla jakási politická odnož družstva, Sdružení Mostečané Mostu, kde byli a stále jsou lidé spojení s Krušnohorem. Sekretářem Mostečanů Mostu tak není nikdo jiný než ředitel Krušnohoru Ryba. Předsedou Mostečanů je zase bývalý člen představenstva Krušnohoru Arnošt Ševčík. Místopředsedkyně Irena Čapková pro změnu dělala náměstkyni ředitele Ryby. Za Mostečany Mostu kandidoval na mostecký magistrát třeba Martin Domín, syn Rybovy sekretářky Leony Domínové.

V roce 2002, kdy Sdružení Mostečané Mostu vzniklo, skončilo s pěti křesly v opozici. O čtyři roky později už volby do místního zastupitelstva vyhrálo. S víc než třiceti procenty hlasů získalo 18 křesel ze 45členného zastupitelstva a spolu s komunisty mostecký magistrát ovládlo. V roce 2010 dopadli Mostečané Mostu ještě lépe, volilo je něco přes padesát procent lidí a s 26 křesly mohli vládnout sami.

Most se tak stal jediným statutárním městem, kde nevládly tradiční strany. Jedinečná byla i strategie, která k této situaci vedla. „Sdružení Mostečané Mostu rozjíždí svou předvolební kampaň. V ní bude nabízet losování o šedesát jízdních kol, třicet notebooků a pět osobních automobilů,“ reportoval v září 2010 server idnes.cz. Sekretář sdružení a ředitel Krušnohoru Ryba se tehdy pochlubil: „Dnes odpoledne vylosujeme pět lidí, kteří se proletí balónem.“ Dodal, že o dvě Škody Fabia se bude losovat před volbami, o další tři až po sečtení hlasů a v případě, že Mostečané Mostu komunální volby vyhrají.

Podobné zprávy o jejich populistické kampani přinášela média už v roce 2006. Tenkrát se také rozdávala kola a počítače a mecenáš Mostečanů Mostu, a jeden z jejich kandidátů Jiří Zelenka, tehdejší společník firmy Unimontex, dokonce vyplatil každému svému zaměstnanci s bydlištěm v Mostě mimořádnou odměnu deset tisíc korun.

Před volbami roku 2014 se ale Zelenka a Ryba rozešli. Zelenka si založil vlastní stranu Severočeši Most, která volby vyhrála a spolu s ANO a komunisty ovládla magistrát. Rybovi Mostečané naopak skončili s deseti zastupiteli v opozici. O čtyři roky později proto v populismu ještě přitvrdili, média přinášela reportáže o jejich rasistické kampani (např. zde a zde), pozornost budil především billboard na místním Prioru s nápisem: „Vystavíme vesnici pro lůzu.“ Přesto vyhráli znovu Severočeši, stejně jako v dalších volbách v roce 2022 (tentokrát už pod názvem ProMost).

Krušnohor si přihrál městské byty

Osm let v čele magistrátu ale Mostečané Mostu dokázali vrchovatě zúročit, zejména ve prospěch bytového družstva Krušnohor. Primátorem za Mostečany byl sice člen představenstva Krušnohoru Vlastimil Vozka, avšak ředitel družstva Ryba rovněž nezahálel a aktivně se činil v pozadí. Jak se před pěti lety svěřil týdeníku Respekt, politiku rád dělá „ze zákulisí“: „To mě baví, vstupovat do ní přímo nechci.“ Pamětníci vzpomínají, že každé úterý bývaly takzvané „rybovky“, kdy se úředníci museli sejít v zasedací místnosti a „Ryba všechny, včetně primátora, seřval“.

Krušnohorem ovládaný magistrát přihrál družstvu byty, které v 90. letech stát převedl na města a ta je většinou za nízké ceny prodávala nájemníkům. Proces probíhal napříč republikou několik let a každé město pro něj mělo svá pravidla. V Mostě nájemníci zakládali družstva, na něž se byty převáděly.

„Mostečané Mostu nastavili privatizaci městského bytového fondu tak, že zbytek městských bytů dostal Krušnohor,“ říká Lubomír Gomboš, který v Mostě vlastní několik bytů a od roku 2015 s Krušnohorem bojuje. „Byty mohly reálně přecházet jen na toto družstvo. Nikde to sice výslovně řečeno nebylo, ale v privatizačních pravidlech třeba stálo, že byty se dají převést jen na už existující družstvo, a naschvál byly stanoveny šibeniční termíny tohoto procesu. Takže dostát pravidlům a založit třeba nové družstvo, a tím se vyhnout Krušnohoru, nebylo jednoduché,“ vysvětluje Gomboš. „Povedlo se to v menšině domů, hlavně tam, kde bydlel nějaký právník.“ Gomboš odhaduje, že Krušnohor si tímto způsobem přihrál víc než šest tisíc bytů.

Pravidla také cílila na to, aby lidé i po převodu bytu do osobního vlastnictví zůstali družstevníky Krušnohoru. „Když se třeba v Praze byty převáděly do osobního vlastnictví, rovnou se podepsala smlouva, že nový majitel vystupuje z družstva,“ říká Lubomír Gomboš. „Ryba tam majitele ale nechával, chtěl vytvářet dojem, že Sdružení Mostečané Mostu reprezentuje největší bytové družstvo v republice.“ Díky této strategii se Krušnohor se zhruba třiadvaceti tisíci družstevníky skutečně stal největším bytovým družstvem v Česku.

Nevěděl jsem, o čem hlasuji

Čtyřicátník Lubomír Gomboš praktiky Krušnohoru zažil na vlastní kůži. Na družstvo poprvé narazil v roce 2010 díky bytu po babičce, kde několik let bydlel. Rodák z Mostu vystudoval v Praze Fakultu sociálních věd a Filozofickou fakultu a v hlavním městě už po studiích zůstal. Zděděný třicetimetrový byt od Krušnohoru koupil za čtyřicet tisíc korun a začal ho pronajímat. Nadále však zůstal družstevníkem a byt ponechal ve správě Krušnohoru. Pak si Gomboš vzal úvěr a koupil v Mostě další levné byty v různých domech. Jako jejich vlastník proto chodil na domovní schůze.

„Začal jsem vnímat, že se Krušnohor chová nestandardně. Efektivně skrývá hospodaření domů,“ vypráví Gomboš. Celkem logicky předpokládal, že jako jeden z členů společenství vlastníků v domech, kde má byty, by měl před schůzí dostat podklady s body, o nichž se bude rozhodovat. „Krušnohor ale rozesílal jen nicneříkající pozvánku, ‚bude schůze, přijďte si popovídat‘, žádné konkrétní podklady neexistovaly, člověk nevěděl, o čem hlasuje.“

Přitom šlo o docela velké peníze. „Jako vlastník platíte správci, tedy Krušnohoru, každý měsíc patnáct set až tři tisíce korun do fondu oprav, z něj se financuje provoz domu nebo úvěr na rekonstrukce. Jednotlivé domy ročně utratí dva miliony nebo i třicet milionů korun. Družstvem tak ročně proteče jeden a půl miliardy korun,“ vypočítává Lubomír Gomboš. „Chtěl jsem vidět účetní závěrku, za co a kolik se utratilo. Když se hlasovalo o nějaké smlouvě, tak jsem si ji chtěl předem přečíst. Nic takového ale Krušnohor lidem nedával a kupodivu to většině ani nevadilo. Na schůzi probírali hlavně sousedské spory – třeba že někdo nechává na chodbě papuče.“ Gomboš se písemností dožadoval, ale marně.

Podobně reagoval i další aktivní družstevník Jan Klimeš, jenž měl pádný důvod vidět smlouvy a ekonomické podklady. „Nemáme dostatek informací, nemáme v rukou to, kdo a za kolik bude opravovat náš dům, jaké firmy oslovíme,“ postěžoval si týdeníku Respekt v roce 2018. „Takhle nám vybrali firmu na zateplení domu za osmnáct milionů korun, ale mně se podařilo sjednat jiné firmy, které by to udělaly za jedenáct milionů korun.“

Situaci shrnuje už citovaný majitel firmy Blesk Daniel Šimandl: „Navenek to vypadá, že družstvo funguje. Ryba si za ta léta ale vydobyl takovou pozici, že o všem rozhoduje sám. Představenstvo je banda lidí, co si dají chlebíček a všechno podepíšou. Vlastně ani podepisovat nemusí, protože družstvo nechalo udělat podpisová razítka, takže ani na ten chlebíček není třeba přijít. Přejmenoval bych Krušnohor na Rybafert, Ryba bez koruny vlastních investic ovládl celé družstvo.“

Neplatná valná hromada

Pozornost médií si družstvo Krušnohor opět vykoledovalo v roce 2019, když soud nechal vymazat z obchodního rejstříku jeho představenstvo. Mohl za to právě Lubomír Gomboš a náhoda. Gomboš spolu s dalším družstevníkem Jiřím Švejdou z Litvínova totiž napadl u soudu valnou hromadu družstva z roku 2016. Vadily jim dvě věci.

Jednak rozhodnutí ředitele Krušnohoru, že z družstva budou vyloučeni všichni družstevníci, kteří si byty privatizovali. „Jednoduše nám poslal dopis, že už nejsme členy družstva. Říkal jsem si, to už se asi zbláznil, takhle to přece nejde,“ vypráví Gomboš. „Když nechce, abychom byli členy, měl by se na tom s námi dohodnout. A vrátit nám členský vklad, byly to sice jen stokoruny, ale za všechny vyloučené to dělalo miliony.“

Druhým a daleko závažnějším důvodem byl fakt, že na zmíněné valné hromadě byl za neregulérních podmínek přijat nový volební řád družstva. Kvůli velkému počtu družstevníků se na valné hromadě nescházejí všichni, ale jen jejich zástupci, takzvaní delegáti. Před změnou volebního řádu je mohli navrhovat řadoví družstevníci v jednotlivých domech. Po jeho změně se delegáty naopak mohli stát jen lidé, které do voleb navrhlo představenstvo družstva. To ale tvořili výhradně lidé zcela loajální Františku Rybovi. „Nový volební řád družstva měl Rybovi fakticky umožnit, aby zůstal ve funkci doživotně,“ říká Gomboš.

Po valné hromadě z roku 2016 se Gomboš rozhodl, že se s Krušnohorem pustí do soudní pře. Využil toho, že Ryba z družstva vyloučil vlastníky bytů, mezi nimiž byli pochopitelně i delegáti zvolení družstevníky. Ubylo jich tolik, že z původních osmdesáti zbyla necelá polovina, což zpochybnilo schopnost usnášení valné hromady. Podle družstevních stanov se na ní musí sejít více než polovina delegátů. Gomboš tedy namítal, že s tak malým počtem delegátů byla valná hromada neplatná. Soud mu dal za pravdu a valnou hromadu zrušil. Volilo se na ní také nové představenstvo, které soud rovněž prohlásil za neplatné.

Přečtěte si

Komu patří Česko

„V takovém případě si družstvo obvykle zvolí nové představenstvo. Ryba nad tím ale mávl rukou, beztak řídil družstvo sám jako ředitel,“ říká Gomboš. „Druhou možností je, že představenstvo jmenuje soud.“ Parta Rybových odpůrců proto využila jedinečnou šanci a soudu předala svůj návrh představenstva. „Ryba se to ale dozvěděl a podal taky návrh. Soud to pak namixoval, na rok jmenoval pět lidí od Ryby a dva za opozici, mě a Jana Klimeše,“ popisuje situaci Gomboš. Za rok se opozici ve vedení družstva nic moc změnit nepovedlo. Nedostali se k přehledným informacím o hospodaření, neprosadili ani možnost, aby běžní družstevníci měli víc informací a prostřednictvím nově zvolených delegátů se víc podíleli na řízení družstva a volbě nového představenstva v roce 2022.

Tento spor ale nebyl zdaleka jediný, který Lubomír Gomboš a lidé nespokojení s fungováním družstva vedli. Další se týkal časopisu Krušnohor, vydávaného za peníze družstevníků. „Nevěnuje se domům a jejich správě, je to politický časopis, který propaguje sdružení Mostečané Mostu,“ prohlašuje Gomboš. „Před každými volbami časopis představuje jeho kandidáty a vysvětluje, proč je volit.“ Opozice se chtěla dozvědět, kolik družstevních peněz časopis odsává, a prosadit jeho zrušení. První věc se povedla, Jan Klimeš zjistil, že časopis se skrývá v účetnictví pod „položkou 310“ a družstevníky stojí přes jeden a půl milionu korun ročně. Druhá nikoli, opozici se nepovedlo prosadit ani to, aby se o zrušení časopisu vůbec mluvilo.

Peníze na volební kampaň za zakázku

Na propojení družstevního majetku a politiky cílila v roce 2018 další Gombošova žaloba, která po soudu chtěla, aby Sdružení Mostečané Mostu rozpustil. Podal ji spolu se zastupiteli Janem Hrubešem a Luďkem Proškem (Piráti a Zelení pro Most) a mosteckým hnutím Občané městu, město občanům. Žaloba se týkala faktu, že Mostečané Mostu jsou ve skutečnosti politickou stranou, která ale používá výhod sdružení – ta jsou totiž pod menší kontrolou státu než klasické strany, nevztahuje se na ně finanční limit platný pro kampaně stran a nemusí přiznat, kde na kampaně berou peníze. Ústecký krajský soud dal žalobcům za pravdu. V roce 2020 uložil Mostečanům Mostu, že politickou činnost musí ukončit, jinak je zruší mimo jiné proto, že obcházejí povinnost mít transparentní financování.

Právě podezření, že Mostečané Mostu dostávají sponzorské dary díky propojení s družstvem Krušnohor, bylo hlavním motivem, proč Gomboš žalobu podával. „Ryba zadá firmám zakázky,“ popisuje své podezření, „a ty se mu pak odvděčí penězi na volební kampaň.“ Soudní proces jeho podezření potvrdil. Soud totiž nařídil Mostečanům Mostu, aby zveřejnili účetní závěrky. Plyne z nich, že dary přijímali právě v letech komunálních voleb, tedy 2018 a 2014 (závěrka za rok 2022 v rejstříku zatím není).

Například půl milionu korun darovala Mostečanům Mostu firma DK Chemo, jež chemicky čistí vodní usazeniny. „V bytech, které družstvo Krušnohor spravuje, čistí rozvody teplé vody a topení,“ vysvětluje Gomboš. Zakázky od Krušnohoru dostává i stavební firma Vobas, společnost a její zakladatel Pavel Vomáčka poslali Mostečanům Mostu podle účetních závěrek v letech 2014 a 2018 také půl milionu korun. Přes tři sta tisíc korun jim darovala firma Alumistr, ta se družstevníkům stará o balkony. Tři sta tisíc korun poslal již v úvodu zmíněný Jiří Hasman, jehož firma pečuje o družstevní výtahy.

Na seznamu dárců ale nejsou jen tyto firmy. Sedmi sty tisíci korun obdaroval Mostečany Mostu třeba Jan Syrový, který pro družstvo tiskl časopis Krušnohor. Celkem milion korun jim pak poslal Pavel Mleziva. Tomu podle Gomboše družstvo svěřilo privatizaci části bytů.

„Sám jsem za Sdružení Mostečané Mostu kandidoval, proto jsem cítil potřebu ho obdarovat,“ tvrdí Jan Syrový. Na otázku, zda štědrý sponzorský dar neposlal spíš proto, že od Krušnohoru dostal zakázku na tisk družstevního časopisu bez výběrového řízení, reaguje: „Nezlobte se, já vám odpovídat nebudu.“ Další ze sponzorů Pavel Vomáčka, majitel firmy Vobas, nechce o daru říct vůbec nic: „Co je vám po tom? Nebudu se s vámi vůbec bavit, jsou to moje peníze.“

„Fandil jsem jim,“ vysvětluje naopak svůj milionový dar Pavel Mleziva, jednatel realitní kanceláře Bydlete s námi. „Sliboval jsem si od nich, že budou dělat politiku férově, tak, jak se dělat má, a skutečně ji tak dělali.“ Nebyl důvodem pro štědrý dar spíše fakt, že mu družstvo svěřilo privatizaci části bytů? „To v žádném případě,“ ohrazuje se Mleziva. „Zúčastnili jsme se výběrového řízení a vyhráli díky naší ceně, přihlásit se do něj mohl kdokoli. Na jedné straně jsou peníze, které jsme za to dostali, ale na druhé straně musíte vidět, kolik práce s tím bylo.“

Kromě statisícových darů, které najdeme v účetních závěrkách Mostečanů Mostu, sdružení zřejmě dostalo i menší dary. „Když začal Ryba usilovat o to, aby pronikl do politiky, říkal nám: ‚ODS a ČSSD to dělají špatně, chce to novou krev.‘ Uměl to podat,“ vypráví majitel firmy Blesk Daniel Šimandl. „Nevadilo nám občas zaplatit nějaký ten billboard.“

Advokát Ondřej Preuss, jenž u soudu zastupuje hnutí Občané městu, město občanům upozorňuje, že na politické ambice Františka Ryby zřejmě doplatili družstevníci: „Máme podezření, že to navýšilo náklady pro obyvatele domů, které Krušnohor spravuje.“

Minulý pátek Krajský soud v Ústí nad Labem Sdružení Mostečané Mostu zrušil. Soudce Jiří Fellner to odůvodnil tím, že sdružení má politické cíle, organizuje a financuje volební kampaně, přitom pro něj ale neplatí stejná pravidla transparentnosti jako pro politické strany. To soudce považuje za nebezpečné narušení volebních pravidel.

Byty pro vybrané podnikatele

Další kauzu týkající se mosteckého družstva Krušnohor řešila v roce 2019 policie. Podle dokumentů, které má investigace.cz k dispozici, totiž Lubomír Gomboš zjistil, že družstvo prodalo stovky volných bytů za nižší než tržní cenu několika podnikatelům v realitách. Podal proto na Krušnohor proto trestní oznámení kvůli možnému podvodu, porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby.

Na tyto praktiky narazil díky tomu, že sám byty kupuje a pronajímá. Volné byty v Mostě hledal na serverech nabízejících nemovitosti a údaje si ověřoval v katastru nemovitostí. „Všiml jsem si, že v mosteckých domech se často opakují stejná jména majitelů bytů,“ říká Gomboš. Hned ho napadlo, že to asi bude souviset s největším vlastníkem bytů v regionu, družstvem Krušnohor, a proto se pustil do mravenčí práce vyhledávání v katastru. V excelové tabulce, nazvané „rozprodej bytů SBD Krušnohor“, má momentálně skoro čtyři sta položek s adresou, plochou bytu, datem prodeje, kupní cenou a jménem nového vlastníka.

Sedmačtyřicet bytů z Gombošovy tabulky vlastní i Miroslav Vykouk či jeho manželka Petra. Ke zdroji měl Vykouk opravdu blízko, právě on totiž prodeje bytů za družstvo vyřizoval. Jeho rodině patří i dalších pětadvacet bytů z tabulky, majitelem je tchán Miroslav Bláha, který pro Krušnohor kdysi vymáhal dluhy. Nejvíce bytů ale vlastní Lukáš Fišer a firma Housing Real, kde je Fišer makléřem (v tabulce se jedná o celkem pětadevadesát položek). Sedmdesát čtyři bytů pak patří Miroslavu Kodadovi, Janu Zedníkovi či jejich firmě Kodada Zedník Reality.

Lubomír Gomboš z vlastní zkušenosti ví, že běžný člověk neměl šanci byt od Krušnohoru koupit: „Já jsem byty kupoval od lidí, kteří je měli v osobním vlastnictví. Krušnohor tvrdil, že nic na prodej nemá. O prodejích bytů nevěděli ani zaměstnanci družstva, všechno šlo jen přes Miroslava Vykouka.“ Za korektní by považoval, kdyby družstvo nejdřív nabídlo volné byty družstevníkům a teprve potom je prodávalo lidem zvenčí – za běžnou tržní cenu.

Realitní podnikatelé, kteří od Krušnohoru získali desítky bytů, se ke svému výsadnímu postavení nechtějí vyjadřovat. „To nebudu komentovat,“ odpovídá na dotaz investigace.cz, jak se mu povedlo získat byty od Krušnohoru, Lukáš Fišer, makléř firmy Housing Real, a než položí telefon, dodává: „Nechci, abyste moje slova někde prezentovala.“ Miroslav Kodada se vymluví na zaneprázdněnost: „Teď nemám čas, jsem na odchodu. Napíši si vaše číslo a ozvu se vám.“ Už se ale neozval.

Ani Miroslav Vykouk, který prodeje bytů za Krušnohor organizoval a některé získal pro sebe i svou rodinu, není moc sdílný. „Na to vám asi odpovídat ani moc nechci,“ reaguje na otázku, zda nevidí problém v tom, že prodeje organizoval a byty zároveň nakupoval. „Jestli to není střet zájmů? Vy jste si to nezjistila, že se na to potřebujete ptát mě?“ Vysvětlit nechce ani to, proč někteří podnikatelé koupili od družstva tolik bytů. „No jasně, to je divné, co,“ říká. „Ta závist, ta je složitá. Nebudem se dál o tom bavit, mějte se.“

Když Gomboš dostal od policie vyrozumění, že „zahájila úkony trestního řízení“ kvůli jeho oznámení, že družstvo prodalo stovky volných bytů za nižší než tržní cenu několika podnikatelům v realitách, nevěřil svým očím. Pod úředním dopisem byl totiž podepsaný vrchní komisař Služby kriminální policie a vyšetřování Ústeckého kraje, pracoviště Most, Karel Hůla. Gomboš o něm věděl, že také kupoval byty od Krušnohoru, a navíc se dobře zná s Miroslavem Vykoukem.

Napsal proto policii dopis o Hůlově možné podjatosti, protože právě Vykouk „se může jevit jedním z hlavních podezřelých“ hned po řediteli Krušnohoru Františku Rybovi. Součástí dopisu byl i seznam sedmi bytů, které policista Hůla koupil od Krušnohoru spolu s vyčíslením možné škody, kterou tím družstevníci utrpěli – rozdíl mezi cenou, za kterou Hůla byty koupil, a cenou obvyklou, činil podle Gomboše více než jeden a půl milionu korun.

Policie ale rozhodla, že Karel Hůla podjatý není, a dala na jeho vyjádření, že „nikdy žádný byt nepronajímal“ a s byty „nikdy neobchodoval“ – protože je má ve společném jmění s manželkou, která „s předmětnými byty podniká a podnikala“. A „s p

anem Vykoukem se zná pouze pracovně“, v minulosti ho asi pětkrát vyslýchal v jiných případech. Mimo služební povinnosti se s ním setkal, jen když od družstva kupoval byty, „jako Krušnohorem určená osoba měl toto na starosti“. Policista také zdůraznil, že s Vykoukem „nebyl nikdy na pivu v hospodě, nebyl s ním na dovolené, nebyl s ním na žádné společné akci, neměli společné žádné obchodní aktivity, prostě nic.“ Trestní oznámení Lubomíra Gomboše policie odložila.

Autorka textu: Hana Čápová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

 

The post Komu patří Česko: Družstevní Rybafert na severu appeared first on investigace.cz.