Využívání placené reklamy na sociálních sítích k šíření nenávisti nebo jiným útokům je celosvětový fenomén. Společnost Meta, která provozuje Facebook, čelila v minulosti obvinění, že umožnila nenávistnou politickou reklamu v Myanmaru, Izraeli nebo i v Norsku. V mnoha podobných případech případech sice zasáhla, ale pozdě. Tento trend se nevyhnul ani České republice, jak ukazuje analýza desítek příspěvků, jež jsme v redakci investigace.cz nashromáždili ve spolupráci s novináři z Polska, Slovenska a Maďarska v rámci mezinárodního projektu Placená nenávist. V něm jsme se zaměřili na placený politický obsah po dobu jednoho roku, od července 2024 do června 2025 (další detaily viz sekce Metodologie), a to v České republice, Slovensku, Maďarsku a Polsku.

Na úvod je třeba konstatovat, že existuje jasná spojitost mezi nenávistnými posty na adresu novinářů ze strany politiků a zvýšením agresivních útoků na novináře ze strany občanů.

Podle filosofa jazyka Tomáše Koblížka z Akademie věd, který se věnuje problematice nenávistných projevů, jsou posty posbírané v českém prostředí ukázkovými příklady verbálních útoků na novináře. „Nenávistné projevy charakterizuje snaha vyvolat nepřátelství vůči nějaké skupině lidí nebo jejímu členovi na základě určitého předsudku či stereotypu, nemusí však nutně obsahovat urážky či vulgarismy,“ vysvětluje Koblížek. Když stránka Romana Rouna označí žurnalisty za „hyeny a pitomce“ nebo Tomio Okamura přirovná jejich práci ke „splaškům“, cílí tak na oslabení jejich lidské i profesní důstojnosti. Tím se v očích publika současně snižuje práh pro verbální i fyzickou agresi.

Politické strany do placené reklamy na Facebooku investují desítky milionů korun. Někteří ji ale nevyužívají jen k vlastní propagaci, ale také k šíření příspěvků diskreditujících novináře a jejich práci. Facebookové stránky Tomia Okamury, jakož i lidé spojení s koalicí Stačilo!, například mluvčí KSČM Roman Roun, si z politické reklamy udělali prostor pro ostrou kritiku médií i konkrétních novinářů. Jejich placené příspěvky měly dosah i v počtu desítek tisíc uživatelů.

Nejčastějším a nejintenzivnějším terčem útoků a ostré kritiky se v analyzovaném období červenec 2024 až červen 2025 stala Česká televize (ČT). V placených inzerátech ji autoři textů systematicky vykreslovali jako zkorumpovanou, manipulativní a provládní instituci, která slouží coby „nástroj vládní a bruselské propagandy“ (například tento příspěvek měl dosah přes 2 000 uživatelů, než ho Facebook smazal). Z postů stránky Tomia Okamury, placené podle Facebooku Stranou přímé demokracie, zase vyplývá, že ČT údajně vystavuje diváky „goebbelsovské propagandě“ (příspěvek s dosahem přes 11 000 uživatelů je stále dostupný v knihovně Ad Library).

Útoky se však neomezovaly pouze na veřejnoprávní média. Terčem se stávala i další média jako Seznam Zprávy, Novinky.cz nebo Forum 24. V reklamě stránky Romana Rouna jsou tato média označována za „póvl deníky“ a jejich pracovníci za „hyeny“ (příspěvek měl zásah skoro 1 000 uživatelů). U reklamy je uvedeno, že je placená Komunistickou stranou Čech a Moravy. Většina námi analyzovaných příspěvků pocházela od politiků nebo stran, ale mohli jsme se rovněž setkat s urážkami od stránek patřících k jednotlivým webovým stránkám.

Útoky často přecházely do individuální roviny s cílem zničit profesní i osobní integritu konkrétních novinářů. Nejčastěji se v hledáčku útočníků objevovaly známé tváře politické žurnalistiky: Václav Moravec, označovaný za „dezinformátora“, nebo Nora Fridrichová. V placených reklamách na Facebooku se mnohdy vyskytují i útoky na redaktory a redaktorky pořadu Reportéři ČT. Seznam terčů je však delší a figurují na něm i další novináři jako Karolina Brodníčková (Novinky.cz), Martina Machová (Novinky.cz) či Pavel Šafr (Forum 24), kteří jsou v placených příspěvcích obviňováni z psaní lživých a manipulativních článků.

Tomio Okamura také opakovaně zveřejňuje videa, v nichž osobně konfrontuje novináře, a to zejména z pořadu Reportéři ČT. Nahrávky pak šíří prostřednictvím placených reklam s titulky jako: „Na chodbě mě přepadla Nora Fridrichová… Ale já jsem si to zase natočil“ (příspěvek měl dosah skoro 70 000 uživatelů) nebo „Reportéři ČT na útěku před Okamurou“ (příspěvek s dosahem více než 80 000 uživatelů).

Podle výzkumnice z Masarykovy univerzity Moniky Hanych obdobné nenávistné projevy často překračují hranice svobody slova. „Podle současného pojetí svobody projevu v Evropě mohou jednotliví mluvčí, včetně politiků, svými projevy šokovat nebo znepokojovat, to je v pořádku. Nicméně se musí vyvarovat obhajoby diskriminace, útoků, šíření nenávisti nebo ponižujících postojů. Taková jednání mohou narušit společenské klima, veřejný dialog a důvěru v demokratické instituce,“ vysvětluje Hanych.

Stejně nebezpečnou metodou, jak dodává Monika Hanych, je však i podněcování nenávisti skrze zdánlivě nevinné otázky. Například dotaz jednoho z politiků ke svým sledujícím: „Které redakce považujete za objektivní a které za novinářské dno?“ Na první pohled se otázka sice tváří jako neutrální a hypoteticky by se mohla jevit jako výzva k diskusi o kvalitě médií, podle Hanych je ale vzhledem k celkovému kontextu jasné, že spíše směřuje k vyvolání nenávisti vůči jednotlivým novinářům. „Štrasburský soud už přitom v minulosti dovodil odpovědnost politika za protiprávní a nenávistné komentáře pod jeho statusem na sociální síti, které takto vyprovokoval. Politici totiž mají na svém profilu nejen svobodu, ale i odpovědnost za stav diskuze a její moderaci,“ vysvětluje výzkumnice.

To ale nejsou všechna nebezpečí, která podobné útoky přinášejí. Jak upozorňuje filosof Tomáš Koblížek, tento typ útoků vede k umlčování novinářů, nepřímo i podněcuje násilí a může být dokonce přípravou na budoucí politické čistky.

„Jednak bude dotyčná nebo dotyčný více zvažovat, zda se o některých tématech vyjadřovat, pokud psaní o nich vyprovokovalo silné nenávistné reakce. Jednak může umlčování spočívat v tom, že novinářka nebo novinář jakožto terč masivních útoků ztratí pro část publika autoritu,“ říká Koblížek.

Druhým dopadem je legitimizace násilí. Podle Koblížka je přechod od nenávistných slov k fyzickým útokům snazší, jestliže je terč vykreslen jako viník nějaké škody. „V našem případě jsou dotyční obviňováni ze spolčení s elitami proti ‚lidem‘, za prosazování ‚amerických zájmů‘ na úkor ‚národních zájmů‘ a podobně,“ vysvětluje Koblížek.

Mluvčí KSČM Roman Roun ale nesouhlasí s tím, že by jeho posty pomáhaly šířit nenávist. „Já to chápu jako reakci na útoky novinářských hyen proti členům KSČM, kandidátům hnutí Stačilo! či mně osobně. V naprosté většině případů jsme nedostali řádný prostor na reakci nebo byla naše reakce záměrně zkreslená. Proto je mým cílem na novinářskou žumpu i nadále velmi aktivně upozorňovat,“ uvedl pro náš server a dodal, že obávat se nenávisti vůči novinářům, a být přitom lhostejný k nenávisti, kterou podle něj novináři vyvolávají vůči politikům i jejich příznivcům, je projevem ryzího cynismu. Tiskové oddělení SPD se k našim otázkám nevyjádřilo. Stejně tak na otázky novinářů ze střední Evropy neodpověděla ani společnost Meta. Nicméně v době vydání článků již většinu reklam, které jsme analyzovali, měla smazanou.

Na rozdíl od běžného příspěvku umožňuje placená reklama dostat příspěvky i k lidem, kteří danou stránku či politika vůbec nesledují. Jak ukazují analyzovaná data, některé z těchto nenávistných příspěvků oslovily desítky tisíc uživatelů. Klíčový je fakt, že tento obsah není šířen náhodně. Pomocí nástrojů Facebooku jej lze zacílit na demografické skupiny, které jsou k nedůvěře vůči médiím či vládě již náchylné.

Evropská unie nyní zavádí přísnější regulaci politické reklamy na sociálních sítích. Ta musí být transparentně označena a v případě pochybení hrozí vysoké pokuty. V reakci na to Meta prohlásila, že nové opatření sníží kvalitu její služby natolik, že od 10. října přestává politickou reklamu zcela poskytovat. Jaký vliv to bude mít na šíření nenávistných příspěvků, se teprve ukáže.

Autor textu: Josef Šlerka

Metodologie:

Analýzou jsme se snažili zjistit, jak političtí aktéři využívají placenou politickou reklamu k diskreditaci novinářů, lidskoprávních aktivistů a nevládních organizací v zemích Visegrádské čtyřky. K tomu účelu jsme sestavili vícejazyčný seznam klíčových slov, který zahrnoval obecná slova a nejčastěji používané urážlivé výrazy (novinář*, redaktor*, moderátor*, fake news*, liberální média*, agent*, propagandist*, sluníčkář*, nevlád*, Soros*, zahraniční agent*). Placený politický obsah jsme zkoumali po dobu jednoho roku, od července 2024 do června 2025.

Vyfiltrované politické reklamy a jejich obsah jsme následně manuálně analyzovali a kódovali. Do konečných počtů byly započítány všechny reklamy s unikátním identifikačním kódem, takže některé příspěvky mohly být totožné. Zaznamenali jsme i několik aspektů: intenzitu nenávisti a cíle útoků (novináři, aktivisté, neziskové organizace). Kromě toho jsme zkoumali i to, kdo byl sponzorem příspěvků (politická strana, politik, třetí strana nebo neznámý zdroj) a jaký narativní rámec byl použit (například zrádce, zahraniční agent, Sorosův žoldák, falešné zprávy, nepřítel národa). To nám umožnilo identifikovat typy aktérů, na které byly zaměřeny placené reklamy, kontext jejich použití a frekvenci útoků. Celkově jsme vyfiltrovali a zakódovali tisíce datových položek ze čtyř zemí (slovenský dataset obsahoval 5 465 reklam, maďarský 3 793, český 3 414 a polský 13 670).

Hlavním zdrojem pro analýzu byl archiv reklam společnosti Meta, protože poskytuje největší množství údajů o politických reklamách a umožňuje vyhledávání podle klíčových slov. Taková možnost v případě Centra transparentnosti Google neexistuje. Ačkoli je knihovna reklam Mety mezi platformami pravděpodobně nejtransparentnější, i tak má výrazné nedostatky. Například neumožňuje filtrovat reklamy podle konkrétního časového období a export je omezen na tři reklamy denně. Navíc je vyhledávání redukováno na jednoho inzerenta a systém neumožňuje současné vyhledávání více klíčových slov. Jako doplňkový zdroj jsme proto prozkoumali i archiv reklam Google.

Přestože jsme pracovali s více klíčovými slovy a jejich skloňovanými formami, nemuseli jsme nutně zachytit všechny útočné sponzorované příspěvky na Facebooku. Jejich skutečný počet je proto pravděpodobně ještě vyšší. Příkladem je maďarský Úřad pro ochranu suverenity. Prostřednictvím našeho vyhledávání jsme zachytili šest problematických reklam, ve skutečnosti jich ale bylo více než padesát.

V České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku jsme na platformách Meta identifikovali 773 nenávistných politických reklam, které používaly útočný nebo dehonestující jazyk. Z toho 523 pocházelo ze Slovenska, 193 z Maďarska, 47 z Česka a pouze 10 z Polska.

The post Placená nenávist na Facebooku appeared first on investigace.cz.

Volby skončily a nás čekají poslední dva díly našeho seriálu Volby v síti. V tom dnešním se podíváme především na útraty politických stran na Facebooku v horké fázi volební kampaně a chvíli po jejím ukončení (data pocházejí z období od 24. 7. až 21. 10. 2021). Navážeme tím na naši analýzu z letošního června. Opět přitom vycházíme z dat poskytovaných samotným Facebookem v jeho Facebook Ad Library.

Nejdříve se podívejme na to, které facebookové stránky kandidujících subjektů v daném období utrácely nejvíce.

Vidíme, že králem žebříčku je facebooková stránka ČSSD, v těsném závěsu za ní skončily stránky Andreje Babiše a Tomia Okamury. Všechny tři měly poměrně výraznou kampaň a na některé její momenty se zaměříme v příštím dílu. Je ale skutečně pravdou, že ČSSD, ANO a SPD utrácely na Facebooku nejvíce peněz? To zjistíme pouze tehdy, pokud se podíváme na celkovou útratu subjektů, tedy nejen na jednotlivé stránky.

Situace se totiž radikálně změní, pokud očistíme data a seřadíme je podle příslušnosti stránek k jednotlivým stranám. Na první místo tak vyskočí stránky spojené s ODS, druhá se umístí ČSSD a za ní pak najdeme Piráty. ODS i Piráti totiž rozkládají svou útratu mezi vícero stránek, a to nejen samotných partají a jejich hlavního lídra, ale také kolem dalších politiků.

ODS například utratila za stránku Petra Fialy a ODS 1 230 249 korun, tedy necelou polovinu všech peněz, zbytek dala na propagaci stránek svých dalších kandidátů. Podobně se zachovali i Piráti, kteří do propagace stránek Pirátů a svého předsedy Ivana Bartoše investovali 518 706 korun, tedy přibližně čtvrtinu všech peněz. Oproti tomu náklady ANO na propagaci stránek Andreje Babiše tvořily 90 procent všech nákladů a podobně tomu bylo i u SPD, která na stránku Tomia Okamury uvolnila 82 procent všech svých nákladů.

Přepočet na koalice vítězných stran pak ukáže, že opoziční strany takzvaného Demobloku a stránky jejich politiků celkově utratily dvakrát až třikrát více peněz na sociálních sítích než ANO a SPD. Přičemž ČSSD nepomohla ke zvolení do sněmovny ani více než jednou větší útrata, kterou na svou propagaci potřebovala SPD.

Vidíme tedy, že v celkové investici převálcovaly strany takzvaného Demobloku výdaji na reklamu na Facebooku všechny ostatní subjekty s výjimkou ČSSD.

V seznamu reklam stránek, které platí posty týkající se politiky, ale nejsou pouze politické strany. Najdeme tu širokou směs budoucích prezidentských kandidátů nebo třeba i zpravodajských serverů. V souvislosti s volbami nás pak zaujal relativně malý, ovšem inzertně silný seznam stránek, jež nepatří k žádné z politických stran. Svými placenými reklamními posty tyto subjekty buď obecně vyzývaly k volební účasti, nebo přímo k podpoře vybraných kandidátů. Jednalo se o kampaň Milion chvilek, výzvy seniorům k volební účasti stránky Volte jako vaše děti (placeno Fund4Future, z. s.), kampaň Neschopnost zabíjí (placeno PRodukujeme, s.r.o.), výzvy stránky Dekomunizace v rámci kampaně #SbohemSoudruzi či projekt Zakroužkuj ženu.

Milion chvilek tak kupříkladu utratil za svou kampaň jen o 6 000 korun méně než hnutí Přísaha. Celkově pak tyto subjekty utratily 904 956 korun, tedy přibližně tolik, co třeba KDU-ČSL.

Na závěr ještě kuriózní drobnost. Mezi stránkami, které investovaly výrazné částky do reklamy postů s tématem voleb, najdeme i sázkovou kancelář Tipsport. Ta do svých reklam na tipování výsledků voleb investovala přes 400 000 korun, tedy jen o něco málo méně než zmíněné hnutí Milion chvilek.

V dalším díle se podíváme na zajímavosti spojené s cílením samotných kampaní a také na to, kam se schoval Andrej Babiš se svými autogramiádami.

Autor textu: Josef Šlerka, datový analytik a spolupracovník redakce investigace.cz
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post Volby v datech: Útraty politických stran na Facebooku appeared first on investigace.cz.

Po víkendových volbách se na sociálních sítích i zpravodajských serverech objevila celá řada komentářů, které popisovaly výsledky voleb z různých perspektiv. Častá byla představa, že je Česká republika rozdělena na dva bloky, a to jak názorově, tak geograficky. Za touto úvahou pravděpodobně stála myšlenka, že v české společnosti existují dva protipóly, které po zemi nejsou rovnoměrně rozloženy a jejichž hlasy lze jednoduše sečíst. Často tak slýcháme o protikladech bývalých sudet a vnitrozemí či Čech a Moravy a podobně.

V naší analýze výsledků voleb se pokusíme ukázat, že jde o příliš zjednodušující interpretaci. Nejdříve se podívejme na to, v jakém vzájemném vztahu jsou výsledky jednotlivých stran. Pro naše účely jsme vzali výsledky z těch obcí, kde odvolilo alespoň pět tisíc voličů, a spočítali jsme takzvanou vzájemnou korelaci. Jinými slovy jsme zjišťovali, zda výsledek nějaké strany mohl posloužit jako dobrý náznak výsledků jiné strany. Korelace se počítá na škále -1 až 1 a výsledek výpočtu můžete vidět na následujícím obrázku:

Z grafu vyplývá, že jsou spolu silně provázány výsledky ANO a SPD: tam, kde uspělo ANO, zároveň dobře dopadla i SPD a naopak, kde jedna strana propadla, měla špatné výsledky i strana druhá. Není překvapivé, že vítěz voleb Spolu je s těmito dvěma stranami v takzvané negativní korelaci. Tedy tam, kde si dobře vedlo Spolu, se nedařilo ANO ani SPD. 

Mezi vzájemně spojené výsledky, byť již ne tak silně, patří i vztah mezi PirStanem a Spolu a výsledky KSČM a ANO. I zde platí, že čím lepší výsledky Spolu, tím větší šance na lepší výsledky PirStanu v daném městě, a stejně tak čím lepší výsledky ANO, tím lepší výsledky KSČM v daném městě. V negativním gardu jsou naopak výsledky PirStanu silně spojené s výsledky ANO, SPD a KSČM. Tam, kde uspěly tyto strany, PirStan spíše neuspěl, a naopak. 

Vraťme se k původní otázce: z pohledu rozdělení hlasů jde říct, že tu oproti sobě stojí dva silné bloky: Spolu a PirStan vs. ANO, SPD a KSČM. 

Volební výsledky ČSSD, Přísahy a koalice Trikolóra Svobodní a Soukromníci nijak silně nekorelují ani s jednou stranou. Je proto namístě být s jednoznačným přiřazením voličů těchto stran do některého ze dvou táborů přinejmenším opatrný. 

Pokud uděláme podobnou matici nad daty z roku 2017, uvidíme srovnatelnou situaci:

Jsou tu vzájemně silně spojené výsledky ODS, TOP 09 a Pirátů na jedné straně a na straně druhé výsledky ANO, SPD a KSČM. ČSSD a KDU-ČSL jsou spojeny slabě, ale přeci jen už viditelně. Zato samostatně kandidující STAN není spojen prakticky s nikým.

Vraťme se ale ještě k roku 2021 a podívejme se, jak vypadá mapa měst s více než pěti tisíci voliči podle podobnosti volebních výsledků. Pokud bychom si mapu nakreslili a rozdělili ji podle podobnosti voličských preferencí, vypadal by výsledek následovně (na ose X a Y jsou tzv. komponenty, které by bylo třeba dále interpretovat, to však není předmětem tohoto článku).

Čím měla města podobnější výsledky, tím blíže jsou zobrazena na této mapě. Zřetelně jsou v nich odděleny dva shluky, v našem případě označené jako 3 a 4.

Shluk 3 jsou města, kde bodovaly koalice Spolu a PirStan. Naopak ANO, SPD či KSČM zde získávaly horší výsledky. Jedná se o města Beroun, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Brno, Čelákovice, Jablonec nad Nisou, Kolín, Kralupy nad Vltavou, Kutná Hora, Liberec, Lysá nad Labem, Nymburk, Poděbrady, Praha, Říčany, Turnov a Vrchlabí.

Naopak shluk 4 je typický tím, že v něm silně bodovalo ANO a SPD. Prakticky vždy mělo v součtu okolo 50 % hlasů. Sem patří Bílina, Bohumín, Bruntál, Česká Lípa, Cheb, Chodov, Chomutov, Děčín, Frýdek-Místek, Havířov, Hlučín, Jirkov, Kadaň, Karviná, Klášterec nad Ohří, Krnov, Krupka, Litvínov, Most, Orlová, Ostrava, Ostrov, Sokolov, Ústí nad Labem, Varnsdorf a Žatec.

A mezi ním najdeme shluky 1 a 2, které jsou popsatelné buď spíše dominancí ANO a víceméně podprůměrnými výsledky PirStanu (Shluk 2), nebo dobrými výsledek Spolu, průměrnými výsledky ANO a spíše lepšími výsledky Přísahy a ČSSD (Shluk 1). Tato města nejde většinou (při limitech, které s sebou datové analýzy nesou) označit za jednoznačné bašty ani jednoho z pomyslných bloků.

Pokud se podíváme na jejich geografické rozložení, získáme celkový obrázek.

V tomto celkovém kontextu tedy nejde mluvit jednoduše o rozdělené zemi metaforicky ani geograficky. Je však možné soustředit se na to, jak se od sebe liší jednotlivé skupiny i města, jak jsme je zaznamenali v naší analýze.

(Za poskytnutí dat pro analýzy děkuji Ondřeji Kokešovi a Michalu Škopovi.)

Autor textu: Josef Šlerka
Autorka grafiky: Lenka Matoušková

The post Volby v sítích: Ještě jedna volební mapa appeared first on investigace.cz.

V posledních čtyřech měsících lidé na Facebooku nejčastěji sdíleli článek z Forum24 „Andrej Babiš ml. říká v rozhovoru: Můj otec byl vždy falešný a zlý. Choval se jako primitiv“. Rozhovory s Babišem mladším byly mezi deseti nejsdílenějšími články hned čtyřikrát. V první desítce najdeme také dva články o Janu Hamáčkovi a jeho údajné výměně Sputniku za Vrbětice. Dvakrát bodovali i Piráti, například díky komentáři v Echo24 „Piráti jako KSČ 21. století: daň ze vzduchu, vyhazov za názory, zákazy aut i kotlů“. 

Do sněmovních voleb zbývají necelé dva měsíce a horká fáze kampaně nás teprve čeká. Přesto je zajímavé zjistit, jaké články o stranách a politicích momentálně na sociálních sítích rezonují. Právě sociální sítě jsou totiž podle Reuters Digital Report zdrojem zpráv o dění v Česku téměř pro polovinu dospělé internetové populace. Více než 30 % z nich sdílí na různých online kanálech zpravodajství. A více než 40 % říká, že je pro ně zdrojem zpráv sociální síť Facebook. Pro úspěšnou volební kampaň tak hraje významnou roli obraz, který vytvářejí média kolem stran a jejich lídrů právě v prostředí sociálních sítí, zejména na Facebooku.

V naší analýze se proto zabýváme nejsdílenějšími články z českých médií na Facebooku. Konkrétně takovými, jež měly v titulku název strany, která má velkou šanci projít do parlamentu, případně jméno jejího lídra. Celkem jsme takových článků ve službě BuzzSumo v časovém období od 1. 5. 2021 až do 14. 8. 2021 našli 4 808, a to z více než 300 zdrojů. Na první pohled to vypadá, že zdroje jsou pestré. Ve skutečnosti ale více než polovina (2 637) těchto článků pochází z deseti webů:

Dále jsme pro vás vybrali 50 článků nejvíce sdílených na Facebooku, abyste si mohli udělat malou retrospektivu a také výlet mimo svou běžnou bublinu. K těmto textům jsme připravili i krátký komentář. Články jsou řazeny chronologicky.

Lidé nejčastěji sdíleli (4 722krát) text Forum 24 Andrej Babiš ml. říká v rozhovoru: Můj otec byl vždy falešný a zlý. Choval se jako primitiv. Ostatně rozhovory s Andrejem Babišem mladším, v nichž varuje před politikou svého otce, se mezi deseti nejvíce sdílenými články objevily hned čtyřikrát.

V první desítce najdeme také dva články věnované Janu Hamáčkovi a kauze údajné výměny Sputniku za Vrbětice. Článek Svědectví: Hamáček chtěl v Moskvě vyměnit Vrbětice za milion Sputniků se dokonce umístil na druhém místě se 4 518 sdíleními. Tento článek také výrazně bodoval na Twitteru, kde získal 1 400 sdílení.

Dvěma články bodovali i Piráti spolu se Starosty, a to textem čtenáře Ondřeje Tůmy pro Echo 24 Piráti jako KSČ 21. století: daň ze vzduchu, vyhazov za názory, zákazy aut i kotlů a komentářem Lukáše Kovandy pro iDNES.cz Past na voliče. Koalice Pirátů a STAN chce lidem zdanit úspory.

Dvě místa patří i Robertu Šlachtovi, byť se o jedno musel poděli s Andreje Babišem (Děti na noc do školky a sestry do práce, navrhuje Šlachta a Potvrzeno: Pro Šlachtu pracují experti Babišova ANO). 

To, že lidé nejčastěji sdílejí články o premiéru Babišovi, Pirátech a s jistým odstupem i o předsedovi ČSSD Hamáčkovi, hlavně o kauze Vrbětice, lze sledovat i na dalších hojně sdílených textech. Pokud se podíváme na padesát nejvíce sdílených článků v naší vizualizaci, uvidíme, že třicet jich má jako jednoho z aktérů Andreje Babiše či hnutí ANO a rozhodně neplatí, že by se jednalo jen o články negativní, jakými jsou například rozhovory s Andrejem Babišem mladším (například Andrej Babiš: Žádné PR si na tornádu nedělám). V jedenácti textech pak najdeme v titulcích jako aktéry Piráty či Ivana Bartoše (například „Zrada.“ Jeden řádek a Piráti řekli vše: Co plánují s námi v EU. Vážné). Teprve na třetím místě se s velkým odstupem objevuje Jan Hamáček se čtyřmi články, všechny jsou věnovány okolnostem kauzy Vrbětice (Schůzka na vnitru: Přivezu Sputniky a zachráním ČSSD, říkal Hamáček) a jejím dopadům na život ministra vnitra (Děti se mě ptají, jestli půjdu do vězení. Zhroutil se mi svět, říká Hamáček).

Pokud se podíváme na první padesátku z pohledu zastoupených médií, nejúspěšnější je web Seznam Zprávy s 12 články a CNN Prima News s 9 texty. Zatímco Seznam Zprávy věnovaly svou pozornost především Andreji Babišovi a Janu Hamáčkovi, texty na CNN Prima News se naopak zaměřují hlavně na Andreje Babiše a Piráty. Jsou mezi nimi texty Piráti a ČSSD brojí proti střední třídě. Komentář a Ivan Bartoš: S muslimskou Evropou nemám problém. Za zmínku stojí i fakt, že mezi padesáti nejsdílejnějšími články se objevil i text z konspiračního serveru Aeronet Andrej Babiš napsal Lubomíru Volnému dopis a odpověděl mu na interpelační otázky položené na základě podnětu z článku Aeronetu, kde jsme se ptali na certifikáty a registrace špejlí pro české školáky! Podle všeho tak konspirační servery mohou v určitých případech získat sdílení na úrovni velkých mainstreamových serverů.

Autor textu: Josef Šlerka, datový analytik a spolupracovník redakce investigace.cz
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post Volby v sítích: Češi nejvíce sdílejí články o Babišovi a Pirátech appeared first on investigace.cz.

V dnešním díle seriálu Volby v sítích budeme analyzovat, na koho cílí politické reklamní posty na Facebooku, jaké demografické skupiny české populace se jim daří zasáhnout a které konkrétní strany si konkurují u podobných skupin uživatelů této sociální sítě.

Na rozdíl od prvního dílu se tentokrát nebudeme věnovat celkovým finančním výdajům. Zajímá nás, jaké publikum politické strany a kandidáti svými reklamami zasahují. Zaměřili jsme se na 14 facebookových stránek různých kandidátů a stran, jež za posledních 90 dnů utratily za reklamu alespoň 100 000 korun.

Jméno stránky	Kdo za ni platí	Útraty	Počet kampaní
Petr Fiala	ODS – Občanská demokratická strana	561 194	289
Česká pirátská strana	Česká pirátská strana	353 009	265
Tomio Okamura – SPD	Svoboda a přímá demokracie – SPD	317 936	552
KDU-ČSL	KDU-ČSL	306 442	76
ODS – Občanská demokratická strana	ODS – Občanská demokratická strana	222 430	215
Aliance pro budoucnost	Aliance pro budoucnost	202 335	84
Zbyněk Stanjura	ODS – Občanská demokratická strana	199 338	177
Trikolora	Trikolora	167 300	10
TOP 09	TOP 09	161 752	89
Andrej Babiš	ANO	160 683	20
ČSSD	ČSSD	155 985	63
Spolu21	Občanská demokratická strana	106 500	90
Robert Šlachta	PŘÍSAHA – občanské hnutí Roberta Šlachty	104 054	33
Alena Schillerová	ANO	103 702	11

 

Analyzovali jsme 1 963 kampaní těchto subjektů, které byly v daném časovém období aktivní a k nimž nám Facebook poskytl údaje o skupinách uživatelů, jež tyto reklamy viděly. Facebook zjednodušeně řečeno umožňuje přístup k údajům o tom, v jakém podílu viděly reklamu různé věkové skupiny, v kterých regionech, jakého byly pohlaví, kolik činily útraty za danou reklamou a jaký byl rozsah zobrazení jednotlivých reklam. I když se jedná o relativně hrubé údaje, lze z nich vyčíst řadu zajímavostí o tom, koho svými posty oslovily stránky s největší útratou.

• Podoby reklamních postů

Podle údajů Facebooku lze pomocí reklamy na této síti v České republice oslovit skoro pět a půl milionu lidí ve věkové kategorii 13 let a více. Politické strany tohoto potenciálu zhusta využívají ve svých kampaních již řadu let. Posty, které takto publikují, mají rozmanitou podobu: od prosté informace o programu stran přes využívání různých memů, osobních útoků na konkurenci, zdůrazňování šance na překročení 5% hranice pro vstup do parlamentu či třeba zvýrazňování lidských stránek svých kandidátů.

My jsme pro vás připravili ukázkou několika takto cílených reklam ze současné kampaně.

Facebook umožňuje inzerentům cílit své reklamní posty pomocí různých kritérií. Nejjednodušší je cílení na fanoušky stránky, případně na přátele těchto fanoušků. Z pohledu inzerenta je toto směřování výhodné v tom, že zlepšuje dosah postů mezi svými fanoušky a eventuálně jejich přáteli, u nichž lze předpokládat, že mají podobné zájmy. Další možností může být zaměření podle demografických údajů, jako je věk, pohlaví či regionální příslušnost. Toto cílení jde rovněž kombinovat se zájmy fanoušků v případě, že mají nějaké konkrétní hobby. Zvláštní kapitolu pak představuje cílení podle klientových dat, jež nabízejí třeba možnost orientovat se na lidi, kteří navštívili klientovu webovou stránku. Tento typ cílení ale Facebook omezuje podle úspěšnosti reklamy u zasažené skupiny. Jestliže není vysoká, pak cílení sám redukuje. Veřejně dostupné jsou ve Facebook Ads Library pouze údaje o demografickém složení skupin, na něž inzerent cílil a které byly skutečně zasaženy. V praxi tak vidíme, koho se daří inzerentům opravdu zasáhnout dle pohlaví, věku a geografického umístění, tedy podle krajů. Především tyto údaje, přesněji řečeno informace o věkovém složení a pohlaví, jsou jádrem naší analýzy.

Muži versus ženy

Podle Facebook Ads manageru eviduje Facebook v České republice přibližně 5 600 000 uživatelů, kteří byli s tímto webovým systémem jakkoli v interakci. Další údaje pak ukazují, že přibližně 47,5 % z tohoto počtu tvoří muži a 52,5 % ženy. Když se ale díváme na demografické rozložení zásahu námi analyzovaných facebookových reklam, můžeme si všimnout nápadné disproporce. Většina stránek totiž nadproporčně zasahuje především muže.

Výjimkou jsou pouze stránky Roberta Šlachty, Andreje Babiše a Aleny Schillerové, u nichž se zásah pohybuje mezi oběma pohlavími spíše rovnoměrně. Zejména reklamy Aleny Schillerové dokonce zasahují ženy o něco více, než jaký je jejich poměr na českém Facebooku. Důvodem může být i specifický obsah reklamy, jako například u tohoto životního příběhu ministryně.

K odhalení detailů této reklamy, použijte posuvník ve středu obrázku.

V demografii detailně vidíme zásadní podíl ženského publika (věkovému rozložení se budeme věnovat v další části analýzy).

I když stránky více či méně úspěšně zasahují svou reklamou obě pohlaví, třeba posty Trikolóry, jako je například tento reklamní post, zasahují převážně mužské publikum velmi specifického věku.

K odhalení detailů této reklamy, použijte posuvník ve středu obrázku.

Věkové skupiny 

Jak už bylo zmíněno, Facebook poskytuje také procentuální údaje o věkových skupinách, které kampaň zasáhla. Pokud tato data zprůměrujeme, získáme přehled o tom, jaké skupiny jsou takto osloveny. Dopředu je ovšem nutné říct, že zastoupení věkových skupin na Facebooku je jiné než v celé české populaci: výrazně tady převládají mladší uživatelé. Proto musíme data porovnávat s celkovou věkovou strukturou českého Facebooku, abychom viděli, jak se liší od náhodného cílení.

U některých stránek zde opět vidíme výrazné anomálie. Nejvýraznější je asi věková struktura oslovených u Trikolóry. Nicméně nelze přehlédnout, že především Andrej Babiš, Tomio Okamura a Alena Schillerová dokáží oslovit na Facebooku hlavně starší publikum. Strany sdružené v koalici Spolu naopak oslovují spíše uživatele mladší a ve středním věku. Ještě více to vynikne, pokud se spojí oba údaje do jednoho grafu.

Pohlaví versus věk

Ačkoliv nemáme přesné údaje o konkrétních uživatelích, můžeme spočítat přibližný medián věku uživatele zasaženého politickou reklamou a tuto informaci spojit s daty o zásahu podle pohlaví. V praxi vznikne následující graf. Na ose X se nachází údaj o podílu ženských uživatelů vystavených reklamám dané stránky (čím více vpravo, tím více ženského publika), na ose Y pak median jejich věku.

Tady je již dobře vidět, že strany si rozdělily voličské skupiny do dvou větších shluků, v nichž si vzájemně konkurují. Koalice Spolu a PirStan svými stránkami bojují o demograficky stejného voliče, o podobné voliče na Facebooku usilují i stránky hnutí ANO, Roberta Šlachty a strana Tomia Okamury. ČSSD se snaží pohybovat někde mezi nimi.

Demografie facebookových uživatelů neodpovídá škále společenské, nicméně se zdá, že pokud by některé z politických uskupení chtělo výrazně nabrat nové příznivce, nikoli jen ubírat hlasy ve svém nejbližším okolí, mělo by své úsilí směřovat do demografických skupin, kde nebylo a není tradičně zastoupené.

Autor textu: Josef Šlerka, datový analytik a spolupracovník redakce investigace.cz
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post Volby v sítích: Koho oslovují kampaně politiků na Facebooku appeared first on investigace.cz.

Seriál Volby v sítích bude postupně provázet čtenáře současnou kampaní českých politických stran v prostředí sociálních sítí. Právě ty se totiž během posledních let staly politickým kolbištěm, na němž se rozhodovalo o výsledku voleb. Budeme tedy mapovat nejen to, jak jsou kampaně úspěšné a na koho cílí, ale také kolik za ně politické strany utrácejí peněz a jak využívají i ne úplně běžné postupy nebo ne zcela obvyklé sociální sítě.

Dnes se zaměříme na to, kolik politické strany momentálně utrácejí za své kampaně na Facebooku. V dalších dílech pak díky tomu například uvidíme, jak se tyto investice mění v čase a zda je jednotlivé strany vykazují na svých transparentních účtech. O výši útrat za kampaně na Facebooku lze získat poměrně přesné údaje z takzvané Facebook Ads Library, která ukazuje, kde a přibližně kolik za reklamu na této sociální síti strany utrácejí. 

Obzvláště nás zajímají reklamy spojené s politickými a sociálními tématy. Facebook totiž v reakci na kritiku netransparentnosti politické reklamy zavedl povinnost registrovat právě tento druh reklamy, aby tak přispěl k její veřejné kontrole. Každý inzerent, jenž hodlá politickou reklamu na Facebooku zveřejnit, se musí registrovat a u takové reklamy se pak přímo zobrazuje, kdo je jejím zadavatelem. Celá databáze je přístupná veřejnosti buď formou vyhledávání ve všech kampaních, nebo ve formě reportů právě jen politických kampaní. 

Pokud bychom se na přehled podívali rovnou, viděli bychom, že největším inzerentem posledních 90 dnů (věnovali jsme se období od 28. 3. do 25. 6. 2021) není politická strana, ale stránka prezidentského kandidáta Petra Pavla. Zapsaný spolek Za bezpečnou budoucnost v minulých 90 dnech utratil celkem 1 023 898 korun, a to za více než 1 063 reklam stránky Generál Pavel – Spolu silnější (přehled jeho reklam naleznete zde).

Na druhém místě je s velkým odstupem Petr Fiala s útratou 554 612 korun za 261 kampaní, pomyslná třetí příčka posléze patří facebookovému účtu Finanční správy ČR, tedy ministerstvu financí. To utratilo za posledních 90 dnů na Facebooku 421 219 korun. Její posty tam převážně propagují nový portál mojedane21.cz. Teprve za ministerstvem následují stránky KDU-ČSL a SPD. Vidíme tu ale také stránky Milionu chvilek, Evropského parlamentu, Greenpeace či kampaně na podporu prodeje politických triček Bohéma, tedy subjektů, které sami do parlamentu nekandidují.

Když ale v seznamu stránek ponecháme pouze politické strany a politiky, získáme přehlednější souhrn těch nejvíce utrácejících:

The post Volby v sítích: Kdo nejvíc utrácí za politickou reklamu na Facebooku appeared first on investigace.cz.