„Chystají se tě zabít.“ Tak začínal e-mail, který Paulovi Vugtsovi změnil život. Jak vlastně vypadá život novináře, kterého chce zabít mafie? 

Paul Vugts je nizozemský novinář, který už víc než dvacet pět let sleduje dění v amsterodamském podsvětí. Píše o drogových gangsterech, objednaných vraždách i globálním kokainovém byznysu – a právě kvůli svým článkům se ocitl v ohrožení života. Čelil výhrůžkám smrtí, musel opustit domov a s budoucí manželkou žil pod ochranou elitní policejní jednotky v přísně střeženém bezpečnostním režimu.

V první epizodě podcastové série Protagonista mluví s Pavlou Holcovou o tom, jak se vyjednává se zločinci, co všechno novinář může zjistit – a kdy se to stává nebezpečným. Otevřeně popisuje zákulisí případu Ridouana Taghiho, šéfa jedné z nejbrutálnějších drogových organizací v Evropě, i to, jak se násilí z podsvětí přelilo k soudcům, právníkům a novinářům.

Vypráví o strachu, o odvaze – i o tom, proč nikdy nepřestal psát. A také o tom, co všechno musíte ztratit, než se znovu začnete cítit v bezpečí.

V příštím díle podcastové série Protagonista uslyšíte příběh maďarského novináře Szabolcse Panyiho, jehož práce někomu vadila tak moc, že ho začali sledovat.

Přečtěte si

PROTAGONISTA: Novinářky a novináři, kteří se nechtěně stali hrdiny svých vlastních kauz – celá série

The post PROTAGONISTA: 1. díl – Paul Vugts – Reportér v hledáčku narkomafie appeared first on investigace.cz.

V Mexiku se blíží nejdůležitější volby v novodobé historii tohoto státu, volit se bude jak nový prezident či prezidentka, tak zákonodárci. Dosluhující prezident Andrés Manuel López Obrador se celosvětově proslavil mimo jiné i tím, že oficiálně navštívil matku jednoho z nejznámějších mexických narkobaronů El Chapa nebo že v přímém povolebním přenosu poděkoval kartelům za to, že se během posledních prezidentských voleb, které přitom byly jedny z nejnásilnějších v historii Mexika, chovaly slušně. O tom, jak moc jsou v Mexiku kartely propojené s politikou a co znamená přítomnost kartelu ze Sinaloa v Evropě, jsme se bavili s prominentním mexickým novinářem a autorem několika knih o tamním organizovaném zločinu Ricardem Ravelem. 

S mexickými drogovými kartely máš osobní zkušenost. Nejenže píšeš o propojení politiky a organizovaného zločinu, ale v určitou dobu jsi kvůli velmi konkrétním výhrůžkám musel z Mexika odjet…

Ano, mám s nimi osobní zkušenost. Jejich velmi konkrétním výhrůžkám, že mě zavraždí, jsem v životě musel čelit několikrát. Jednou mi vyhrožoval Cártel del Golfo, pak Cártel de Sinaloa (jedním ze zakladatelů kartelu ze Sinaloa je nechvalně známý narkobaron El Chapo, tento kartel měl také prominentní roli v seriálu Narcos, pozn. red.) a jednou Los Zetas – tedy svého času nejmocnější kartely v Mexiku. Naposledy to byl Cártel de Jalisco Nueva Generación (CJNG).

Kartel z Jalisca mi začal vyhrožovat poté, co jsem vydal text o Enrique Alfarovi, tehdejším guvernérovi mexického státu Jalisco. Podařilo se mi prokázat, že Alfaro je zkorumpovaný, a také popsat, jakým způsobem jeho vláda spolupracuje s kartelem z Jalisca. Jejich odpověď byla rychlá. Nejprve na mě Alfaro podal žalobu a pak mi někdo přímo z kartelu začal telefonovat, že mě zabije. Vypadalo to dost reálně. Musel jsem proto utéct do Evropy.

Čas strávený v Evropě jsem využil k tomu, že jsem napsal knihu. Jmenuje se Majitel Jalisca a popisuje vymizení rozdílu mezi vládou státu Jalisco a samotným kartelem.

Obecně si myslím, že pro obě strany je vzájemné propojení ekonomicky výhodné, kartely například perou peníze skrz investice do developerských projektů. To ale není všechno. Vlády mexických států zacházejí tak daleko, že se samy stávají kartely a „podnikají“ v oblastech, které byly původně vyhrazené jen pro organizovaný zločin, například vydírání, výpalné, ohýbání justice nebo únosy. Navíc mi přijde, že to, co se děje v Jaliscu, dobře ilustruje, co se děje ve zbytku Mexika.

Bral jsem proto jejich varování, lépe řečeno výhrůžky, naprosto vážně. „Nedělej to, okamžitě o nás přestaň psát,“ hulákali na mě po telefonu. V Mexiku navíc neexistuje žádný systém na ochranu novinářů, takže pokud bych tam zůstal, velmi pravděpodobně by mě unesli a zavraždili.

Když se kartel rozhodne zavraždit novináře, pošle nájemného vraha. Novináři někdo napíchne telefon, sledují ho. Tím pádem vědí, s kým si píše, s kým telefonuje, kde bydlí, s kým má vztah nebo dítě, kudy chodí do práce, s kým si vypráví vtipy u piva… A pak už je pouze na nich, aby se rozhodli, kdy nastane ta pravá chvíle nepohodlného novináře zavraždit.

Říkáš, že kartely investují do developerských projektů. Znamená to, že se vyvíjejí? Jdou s dobou? Nebo pořád platí stereotypní představa, že obchodují s drogami a navzájem se vyvražďují?

Kartely jdou s dobou a své příjmy diverzifikují. Napočítal jsem 26 druhů různé trestné činnosti, kterou provozují. Obnáší to obchod s lidmi, vydírání, krádeže aut, přepadávání kamionů na dálnici, přepadávání lodí nebo zabírání cizích území, aby svůj vliv prosadily v další části Mexika. A samozřejmě to zahrnuje i politiku. Dnešní mexické politické kampaně jsou ze značné části financované kartely.

Drogy už pro mexické kartely nejsou hlavním zdrojem příjmu. Přesto s nimi nadále obchodují – nejvýdělečnější je momentálně obchod s fentanylem. Ten válcuje marihuanu i kokain, minimálně co se týká prodaných jednotek. Například v USA je dnes mnohem větší poptávka po fentanylu než po jiných drogách. Lukrativní je i takzvané „cobro de piso“, tedy poplatek za to, že jeden kartel povolí druhému převážet drogy přes své území.

Samostatnou kapitolu pak představuje prostituce. Sítě lidí, kteří mají pod palcem prostituci, se táhnou po celé Latinské Americe.

A co ostatní mexické kartely? Změnila se nějak jejich dynamika poté, co byl El Chapo v roce 2017 vydán do USA? 

Přestože je El Chapo v americkém vězení, kartel ze Sinaloa zůstává asi nejvlivnějším mexickým kartelem. Působí ve více než stovce zemí po celém světě. V Mexiku má pod kontrolou největší území.

Podobně je na tom také kartel z Jalisca Nueva Generación (CJNG). Ti mají vazby asi na všechny latinskoamerické země, protože se starají o logistiku drog.

Následuje kartel Del Golfo, ale ten působí hlavně v Mexiku. Pak kartel Del Noreste. A nakonec už jen menší kartely jako Rudí nebo Michoacánská rodina. Dohromady je to nějakých dvanáct organizovaných kriminálních skupin.

Která z nich je nejnásilnější?

Nejbrutálnější je asi kartel z Jaliska. Jako by neustále potřebovali dávat najevo, že svoje území mají pod plnou kontrolou a že není radno si s nimi zahrávat.

Kartely mezi sebou obecně bojují o kontrolu nebo o moc nad územím, a to kvůli přírodním zdrojům, přístupu na pláže, dohledu nad lithiovými doly nebo přístupu k pitné vodě. Proto je v bohatých oblastech, kde se nachází něco, co kartely chtějí, třeba přírodní bohatství jako ropa, tolik mrtvých. V Mexiku bylo v posledních letech kartely zavražděno přes sto tisíc lidí. A další desítky tisíc byly násilně přesídleny.

Zmiňoval jsi, že kartely také financují politické kampaně. Jak se jejich propojení s politikou vyvíjí a mění? 

Asi to bude znít přehnaně, ale v mnoha mexických státech se něco takového už děje. V Mexiku pomalu mizí lidé, o nichž lze hovořit jako o „politické třídě“. V posledních letech je nahrazuje takzvaná „kriminální třída“. Kartely už nepotřebují politiky uplácet, ony si je tvoří. Kartely se tak staly nositeli politické moci a zároveň mají pod kontrolou jednotlivá území. Kartelem dosazený politik může být chvíli starostou, pak zákonodárcem a potom může třeba sedět v lokální vládě nebo zastávat funkci guvernéra státu.

Tím se politika samozřejmě dost změnila a na úkor bezpečnosti do ní proniklo násilí. Kartely ho totiž neváhají použít při jakémkoli jednání nebo při řešení jakéhokoli problému. Původně se politici snažili mezi sebou vyjednávat, dnes představuje první krok tasení zbraní. Což se samozřejmě odráží i v tom, kolik je v Mexiku každoročně zavražděných novinářů. A ty vraždy se nevyšetřují.

O kolika zavražděných novinářích se bavíme?

V posledních letech bylo v Mexiku zavražděno přes dvacet novinářů a pouze dva případy byly vyšetřeny. Drtivá většina vražd novinářů projde bez jakéhokoli trestu.

Jak to?

No, přece jak se říká: sám sebe nebude stát nikdy vyšetřovat. Prostě ty případy sepíší a uloží do archivu. Nejenže se tak nikdy nedobereme spravedlnosti, ale beztrestnost zároveň funguje jako určitá pozvánka k lovu na novináře.

Dosluhující mexický prezident Andrés Manuel López Obrador ale na veřejnosti vystupoval s heslem „objetí, nikoli výstřely“. Situace se za jeho působení nezlepšila?

Naopak, rozhodně jsme na tom hůř než před jeho zvolením. Na druhou stranu je pravda, že hodnotit dopad jeho změn za tak krátké období, jako je pět let, není jednoduché. (V Mexiku může zvolený prezident zastávat pouze jedno pětileté funkční období, pozn. red.). Obrador mluví o tom, že se zaměřuje na příčiny zločinu, nejen následky. Jenže to, co tvrdí, že udělal, aby vymýtil organizovaný zločin, se podle mě nedá nijak ověřit. Pravdou ale zůstává, že posledních šedesát let patří v celé historii Mexika k těm nejnásilnějším. Takže ani politika předchozích prezidentů, kteří proti kartelům bojovali násilím, moc nefungovala.

A nejen v Evropě. Aktivní je i v Latinské Americe a ve Spojených státech. Mají drogové kontakty po celém světě. V Evropě se kartel ze Sinaloa usídlil už před mnoha lety ve Španělsku. Jeho důležitým obchodním partnerem je samozřejmě italská mafie ’Ndrangheta. Hodně drog ale Sinaloa vozí i přes francouzské přístavy. A to nemluvíme jen o kokainu, ale i o fentanylu – přestože po něm v Evropě zatím není taková poptávka jako v USA.

Máš pro nás Evropany nějakou radu, co s tím dělat?

Doporučil bych následovat postup Itálie z 80. a 90. let. Tamní vláda a justice přišly se strategií, jak se postavit sílícímu vlivu italských mafií. Pro boj s organizovaným zločinem vytvořily speciální struktury a italské orgány začaly vyšetřovat nejen obchod s drogami, ale i praní peněz. Protože dokud kartelům nesáhnete na peníze, budou mít téměř nekonečný nástroj, jak korumpovat a ohýbat pravidla. Navíc legalizace výnosů z trestné činnosti generuje další korupci a další peníze, které se do zločinu dají investovat.

Dalším krokem je uzpůsobit této situaci zákony. A to včetně těch, jež se zabývají uživateli drog. Drogy se do Evropy přece nepřestanou dovážet kvůli tomu, že to nějaký zákon zakazuje. Pokud bude existovat poptávka, bude i nabídka. A následně i výdělek. A ten je pro organizované zločinecké skupiny velice atraktivní. Takže zatímco Evropa má pocit, že se jedná o problém pocházející z Latinské Ameriky, je jasné, že pouze v Latinské Americe se tento problém nevyřeší. Musí se reálně začít řešit i v Evropě, je třeba cílit na centrum toho, kde drží zločinecké organizované skupiny peníze a moc.

Myslíš, že se kvůli přítomnosti mexických kartelů v Evropě máme obávat vlny násilí, jako je tomu v Mexiku?

Obávám se, že vlna tohoto typu násilí do Evropy už dorazila, jen má trochu jinou podobu. Na násilí spojené s organizovaným zločinem jsem narazil v Nizozemsku i v Rakousku. V Nizozemsku zastřelili novináře přímo na ulici, když odcházel z televizního studia, kde mluvil o organizovaném zločinu (Peter R. de Vries, který extenzivně psal o organizovaném zločinu a obchodu s drogami, byl podle nových důkazů popraven na příkaz Ridouana Taghiho takzvanou Mocro mafií, pozn. red.). Násilí samozřejmě zatím není na takové úrovni jako v Mexiku, kde se odhaduje, že je denně zavražděno sto lidí, ale i v Evropě se rozmáhá. Myslím, že nizozemský nápad předělávat věznice na muzea byl poněkud unáhlený.

The post Kartely už v Evropě působí a dorazilo s nimi i násilí, říká mexický novinář appeared first on investigace.cz.

Na konci září byl belgický ministr spravedlnosti Vincent Van Quickenborne umístěn pod policejní ochranu. Podle tamních orgánů se měl stát terčem plánovaného únosu. Poté, co státní zástupce obdržel tuto informaci, bylo před ministrovým domem objeveno auto se samopaly a granáty. Belgický novinář Bruno Struys vysvětluje pro investigaci.cz okolnosti tohoto útoku neboli kdo za připravovanou akcí pravděpodobně stál a co záměr unést tak vysoce postaveného politika pro zemi představuje. 

Začněme událostmi, které se staly před několika dny – belgickému ministru spravedlnosti Vincentu Van Quickenbornovi bylo vyhrožováno. Můžete vysvětlit, co se stalo?

Poslední zářijový čtvrtek obdržela federální prokuratura informaci o spiknutí proti ministru spravedlnosti. Obecně dostávají nemálo obdobných informací, takže potřebovali prověřit, zda je právě tato relevantní. Federální státní zastupitelství proto toho dne zavolalo i ministru spravedlnosti a na základě tohoto telefonátu okamžitě zalarmovalo policii. 

Zdá se, že ministr spravedlnosti měl více informací než státní zástupce – víte přesně, jaké to byly?

Nevím, jestli měl více informací, ale ministr spravedlnosti měl alespoň další díl skládačky, díky kterému pochopili, jaká hrozí rizika. V Belgii dozoruje práci policie státní zástupce. Ten vyšetřování předal nezávislému vyšetřujícímu soudci. Tento soudce pověřuje provedením konkrétních vyšetřovacích úkonů federální justiční policii. Podrobnosti o tom, kdo co věděl, se pravděpodobně dozvíme až po definitivním ukončení vyšetřování.  

Reakce federální prokuratury tedy nastala po telefonátu s ministrem spravedlnosti?

Ano, první kroky vyšetřování rychle ukázaly, že tuto hrozbu je třeba brát vážně. Národní krizové centrum proto okamžitě přijalo nezbytná opatření a ministr dostal přísnou ochranu. 

K jeho domu poslali policejní hlídky, které kolem půlnoci zadržely v blízkosti ministrova bydliště několik Nizozemců. Tito lidé ale nefigurovali v žádných policejních spisech, nebyli to známí zločinci, takže je policie musela propustit. Jenže den poté objevili druhé opuštěné auto, asi sto metrů od ministrova domu. Podle všeho bylo kradené a policisté uvnitř našli poloautomatickou zbraň, lahve s benzinem, napínací řemeny a plynovou láhev. Z toho usoudili, že Nizozemci, které předtím propustili, se skutečně měli podílet na únosu. V Nizozemsku byli proto vypátráni a zadrženi. Jeden z nich byl již dříve souzený za pokus o únos. Myslím, že fakt, že o nich nic nevěděla belgická policie, byť byli v hledáčku té nizozemské, něco vypovídá o sdílení údajů v EU, zejména mezi velmi propojenými zeměmi, jako jsou Belgie a Nizozemsko.

Šlo jim opravdu o únos ministra?

Ano, vše nasvědčuje tomu, že ho chtěli vzít jako rukojmí. Což nám dává určitou indicii, kdo by za tím mohl stát – jestliže máte v plánu někoho držet jako rukojmí, obvykle za jeho propuštění něco vyžadujete. Takže se spekuluje o tom, že to vymyslel někdo, kdo je nyní ve vězení nebo čeká na trest v podobě odnětí svobody. Federální prokurátor si je zřejmě docela jistý, že Nizozemci pohybující se okolo místa činu jsou jen zločinci vykonavatelé, a ne mozek spiknutí. Možná ani nevědí, kdo jim dává příkazy. 

Kdo by to tedy mohl být?

V první řadě Ridouan Taghi, napůl Maročan, napůl Nizozemec, šéf zločinecké organizace. Je hlavním podezřelým v několika případech vražd, které souvisejí s obchodem s drogami. Momentálně je ve vězení v Nizozemsku.

Taghi je v nížinách poměrně známý. Navíc víme, že svou organizaci nadále řídí i z vězeňské cely. Došlo ke třem vraždám – právníka, klíčového svědka a novináře. Všichni byli spojeni s jeho případem.

Tím novinářem byl Peter R. de Vries, zastřelený v létě 2021?

Přesně tak, Peter R. de Vries byl v kontaktu s korunním svědkem v případu proti Taghimu, což je pravděpodobně důvod, proč byl zabit. Nebylo však prokázáno, že by za vraždou stál Taghi, takže v tuto chvíli z toho není obviněn. Mělo by se však vědět, že několik měsíců před svou smrtí Peter R. de Vries zveřejnil, že Taghi má v plánu ho zabít, což tehdy Taghi popřel.

Taghi má nyní údajně stát za pokusem o útok na ministra spravedlnosti – jak to, že stále rozdává rozkazy?

Jak už jsem říkal, Taghi patří k nejvíce podezřívaným, ale zároveň není jediným potenciálním objednavatelem či zosnovatelem únosu. Na druhou stranu máme několik indicií, jak komunikuje ze své cely v přísně střežené věznici v Nizozemsku. 

Jistý člen Taghiho rodiny, který byl nějakou dobu jeho právníkem, pravděpodobně dostával od Taghiho kódované zprávy. Mimo podezření z vraždy právníka a nejznámějšího nizozemského kriminálního novináře chtěl Taghi podle nizozemských médií také unést jednoho nizozemského diplomata v Africe. Což hodně připomíná pokus o únos našeho ministra spravedlnosti. Belgie se totiž snaží řešit problém s pašováním drog v antverpském přístavu, a to se drogovým zločincům samozřejmě nezamlouvá.

Přečtěte si

World Drug Report 2022: Jak to vypadá na drogovém trhu?

Antverpský přístav je jedním z nejdůležitějších pro pašování kokainu do Evropy. Jak se to belgické instituce snaží řešit?

Pašování drog je velký problém. Belgické přístavní město Antverpy a nizozemský Rotterdam jsou evropskými branami pro dovoz kokainu a dalších drog. Protože leží blízko sebe, mafiánské gangy, jež v obou místech působí, jsou hluboce propojeny. Abyste si udělali představu o tom, jak velké je toto „odvětví“, v roce 2021 policie zachytila pouze v antverpském přístavu 90 tun kokainu.

Z pohledu policie a státního zastupitelství ale nedávno došlo k průlomu, když se jim podařilo hacknout Sky ECC, což je šifrovaná komunikační platforma, kterou zločinci používali. Tedy především ti, co se zabývají drogami, protože její používání bylo kvůli sofistikovanému systému poměrně drahé. Proto byli neopatrní a systém hojně využívali, neboť si mysleli, že zprávy nikdo nečte, když jsou zašifrované. Ale policie je četla. A na základě komunikací na Sky ECC se jim poprvé podařilo poznat nejvyšší hráče, šéfy, pašerácké drogové sítě. Zatknout lidi na nižších úrovních je snadné, protože ti operují na místě, často je zatknou přímo v antverpském přístavu nebo v jeho okolí, když udělají nějakou chybu. Kdo ovšem tahá za nitky, je obvykle velmi těžké odhalit. 

Které nitky tedy dešifrování Sky ECC odhalilo?

Členy této sítě objevili v Dubaji, například Othmana E. B., který si tam žije v luxusu. Belgie nyní uzavírá dohody s několika zeměmi, aby jim lidi odhalené díky informacím ze šifrovacího systému vydaly. Dohoda se Spojenými arabskými emiráty již podepsána byla, letos v létě ji schválil belgický parlament. V Maroku žije z této pašerácké sítě zločinec Mohamed R. C. a ve Švýcarsku se nachází jistý Flor Bressers. Mezivládní dohody o jejich vydávání by na druhou stranu mohly dát těmto lidem důvod k únosu belgického ministra.

Jsou tito zločinci napojeni na Taghiho?

Nemusí být nutně navzájem propojeni, to ne. Zvlášť zajímavý je ale Bressers ze Švýcarska, protože – jde o spekulaci – by mohl mít spory s ministrem spravedlnosti. V Curychu byl zatčen na základě toho, že byl na seznamu nejhledanějších osob belgické policie. A byl to právě ministr spravedlnosti Van Quickenborne, kdo o tomto seznamu nejhledanějších zločinců komunikoval s veřejností a upozornil na Bresserse. Mimo jiné o něm řekl, že jde o nechvalně proslulého zločince, „kterému se říká řezník prstů“. Došlo totiž k případu, kdy byl unesen člověk a zločinci mu uřízli prsty, údajně na Bressersovu žádost. Ten byl s tímto únosem opravdu spojován, ale uříznutí prstů se mu nepodařilo prokázat. Nyní je ve švýcarském vězení a probíhá řízení, na jehož základě by mohl být vydán Belgii. I on zkrátka může stát za spiknutím vůči ministru spravedlnosti, protože s ním má spory kvůli tomu, že byl křivě obviněn, že je „řezníkem prstů“.

Řekl vám to federální prokurátor, když jste s ním vedl rozhovor o tomto případu?

Ne, neřekl. Nemůže. Obecně nechce zacházet do přílišných podrobností. Ale mluví o Sky ECC a o dohodách s různými zeměmi, protože to jsou pro ně velké úspěchy. Například víme, že starosta Antverp jel tento týden do Maroka, aby hovořil – mimo jiné – o boji proti drogám. Pro státní zástupce je velmi důležité dostat tyto zločince do Belgie, a to nejen kvůli jejich stíhání, ale také proto, aby státní zastupitelství získalo více informací o jejich zločineckých sítích. Navíc lze takto jednoduše zastavit jejich činnost, protože třeba z Dubaje mohou stále pokračovat ve svém podnikání a vydělávat miliony.

Co vás při rozhovoru s prokurátorem obzvlášť zaujalo?

Nejzajímavější pro mě byl fakt, že k závěru, že hrozba vůči ministrovi je vážná, dospěli až poté, co s ním telefonovali. Moc by mě zajímalo, co za informace jim řekl. V tuto chvíli na to ale nemám odpověď.

Vypadá to, že ministr musel mít strach. Jaký je obecný pohled na celou situaci?

Je to naprosto šokující. Pro všechny, včetně federálního prokurátora. Jde o krok zcela novým směrem. V Nizozemsku došlo v minulosti k několika vraždám vysoce postavených lidí, ale nám se vždycky zdálo, že je to daleko, Belgičané měli pořád pocit, že ty špatné věci se dějí mimo Belgii, že naše země je bezpečná. Samozřejmě víme o lidech, kteří byli v Belgii vzati jako rukojmí, nebo o některých případech vražd. Někdy se také v Antverpách střílí a na ulicích se házejí granáty, ale vždy se to týká lidí, kteří jsou součástí kriminálního světa, jsou zapojeni do obchodu s drogami. Což by samozřejmě mělo být dostatečně děsivé. Když se však terčem stane někdo mimo tento zločinecký svět, jde o úplně jiný pocit. Něco takového se u nás událo poprvé a je to úplně jiný level průšvihu.

V evropských médiích se obecně objevily zprávy o rostoucím násilí v Belgii. Je to nová situace? Únosy ministrů?

Obávám se, že ano. Na druhou stranu to není překvapivé, když si vzpomenete na události, které se předtím staly v Nizozemsku, jež je tak blízko Antverpám. Federální prokurátor mi také řekl, že v minulosti došlo v Belgii k nějakým výhrůžkám vůči soudcům nižšího stupně, když se zabývali nějakými trestními případy, a museli být na nějakou dobu vzati do policejní ochrany a do bezpečných domů. Nikdy předtím však podobné tendence nemířily tak mocensky vysoko. Mám dojem, že se jedná o nějakou novou fázi.

Proč se situace vyhrocuje? Existuje nějaký konkrétní důvod?

Federální prokurátor si to vysvětluje odhalením přes Sky ECC. Podle prokurátora se díky případu Sky ECC podařilo narušit zločinecké sítě, což vyvolalo konflikty mezi různými gangy a policií a také belgickým státem. Z toho vyvozuje, že násilí je důsledkem destabilizace kriminálního prostředí. Nejsem si ovšem jistý, zda je to pravda.

A co si o tom myslíte vy?

Myslím, že by to mohla být část odpovědi. Mimo to se mi zdá, že dalším důvodem je skutečnost, že drogová mafie je velmi úspěšná, točí se v ní velké peníze, a proto se stala velmi mocnou. Tyto zločince nezajímá hodnota lidských životů. Nebo vlastně hodnota čehokoli. Mluvíme tu o miliardách eur z obchodu s drogami. Není nic, co by si nemohli koupit.

Domnívám se, že v Belgii není korupce až tak moc zakořeněná jako v jiných státech, ale drogová mafie má tolik peněz a vyhrožuje takovým násilím, že si můžou koupit kohokoli, třeba konkrétní policisty, zaměstnance přístavu či soudce.

A není pro zločince výhodnější fungovat tak, aby byli neviditelní? Aby si jich policie a tajné služby vůbec nevšímali, a když už si jich všimnou, aby je podceňovali?

To by rozhodně bylo moudřejší. Ale když plánujete únos ministra, tak už z podstaty věci neviditelní zůstat nemůžete. Navíc tihle zločinci se cítí svým způsobem nedoknutelní – dokážou si koupit úředníky v přístavech nebo podplácet policii.

Co se bude v kauze ministra spravedlnosti dít dál?

Momentálně už není v úkrytu, ale on i jeho rodina jsou pod přísnou ochranou. Žít pod přísnou ochranou, kdy vás ochranka sleduje, kamkoli jdete, asi není příjemné, ale i tak jde život dál.

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Pokud můžete, podpořte naši práci.

 

The post Belgie: Stát versus drogová mafie appeared first on investigace.cz.