Z bývalých asistentů europoslanců se stávají lobbisté komerčních společností. Jejich agendy se ale ve většině případů kříží a člověk z pozice poradce pro klimatickou politiku EU se může klidně stát lobbistou ropné společnosti Shell. I přes existenci pravidel, která mají chránit zájmy EU, je zřejmé, že kontrola není dostatečná a zákulisní hra mezi politikou a lobbisty pokračuje. 

V roce 2021 přijala čínská telekomunikační společnost Huawei, úzce provázaná s tamním komunistickým režimem, Valeria Otattiho, bývalého asistenta europoslance, jenž v Bruselu pracoval téměř deset let jako politický poradce. Blíže nespecifikovaný zdroj řekl investigativním novinářům z projektu Follow the Money (FTM), že Valerio byl najat kvůli vazbám, které si vytvořil na půdě Evropského parlamentu (EP). Dokázal zprostředkovat schůzky mezi zástupci společnosti Huawei a europoslanci a díky svému vlivu mohl na akce pořádané společností Huawei zvát vysoce postavené osoby Europarlamentu.

„Asistenti europoslanců jsou na poli bruselské politiky poměrně neprozkoumanou skupinou. Řada z nich má přitom detailní povědomí o dokumentech Evropského parlamentu, což je pro lobbistické firmy přínosné“, říká Vicky Cann, analytička organizace Corporate Europe Observatory, která sleduje lobbingové aktivity.

Pro větší efektivnost své práce mají poslanci EP k ruce asistenty, kteří se mohou podílet na široké škále činností. Přímo se zapojují i do legislativní práce Parlamentu, když svým poslancům například připravují pozměňovací návrhy k právním předpisům Unie, a často se podílejí i na jednání v Parlamentu. Tito asistenti tak mají na bruselské politické scéně poměrně velký vliv, disponují řadou informací z vnitřního fungování Unie a mají vybudovanou širokou síť potřebných kontaktů.

Co se ale stane, když vyprší volební období asistentova europoslance, nebo v případě, kdy se asistent rozhodne odejít? Právě o tyto vysoce exponované osoby má velký zájem soukromý sektor. Přechod z EP do lobbistické organizace není pro takové osoby ničím neobvyklým. Podle zjištění novinářů z FTM, které vychází z webových stránek LobbyFacts a PartTrack, jsou lobbistické firmy vysoce atraktivními zaměstnavateli. Můžeme mezi nimi nalézt například Twitter, Google nebo Uber. Někdejší lobbista Uberu Mark McGann v rozhovoru pro FTM potvrdil, že firmy o bývalé poradce v EP silně usilují. Uvedl, že čím víc kontaktů daný člověk má, tím víc si ho soukromý sektor cení a je schopen ho také náležitě zaplatit. 

Jak na to EU reaguje?

Evropská unie bere v potaz, že taková změna zaměstnání může poškozovat zájmy Evropského parlamentu, a pro odcházející zaměstnance proto vydala určitá pravidla. Funkčním příkladem mohou být úředníci Evropské komise (EK), kteří v průběhu dvou let po odchodu z pozice musí žádat o povolení EK pro výkon nové práce. Totéž pravidlo by měli dodržovat i bývalí asistenti europoslanců. Instituce EU mají možnost výkon nové práce zamítnout nebo uložit dočasný zákaz lobbování. 

Za posledních deset let se ale ani jednou nestalo, že by Evropský parlament někomu nové zaměstnání neschválil, zákaz lobbingu však dostalo šest bývalých asistentů. V případě Parlamentu problém spočívá i v tom, že o povolení musí žádat jen ti asistenti europoslanců, kteří ve svých funkcích byli minimálně pět let. Pokud tedy funkci zastávali například čtyři roky a jedenáct měsíců, kdy už lze předpokládat, že mají perfektní síť kontaktů a znají vnitřní mechanismus fungování Parlamentu, pravidlo se na ně nevztahuje. Kvůli tomu lze toto nařízení momentálně aplikovat jen na čtvrtinu z více než dvou tisíc asistentů europoslanců. 

Organizace Follow The Money navíc zjistila, že mnozí bývalí poradci novou práci nenahlašují a EP dodržování tohoto pravidla moc nekontroluje. Ze zjištění novinářů vyplývá, že pokud sledujeme období dvou let po odchodu poradců z EP, tak během posledního desetiletí se v této časově vymezené periodě 166 z nich stalo lobbisty v Bruselu, přičemž 120 z tohoto počtu začalo pracovat pro komerční poradenské firmy nebo společnosti.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Ukradené miliony z fondu EU

Huawei najala na vysoké pozice takovýchto osob s konexemi více. Nedávno se ukázalo, že další bývalá asistentka, Despina Manousos Laurent, jež v současné době za tuto společnost lobbuje, se v březnu 2023 zúčastnila shromáždění absolventů školy London School of Economics and Political Science, aby měla možnost rozhovoru s řeckým eurokomisařem Margaretisem Schinasem. Sama Laurent svoje nabyté vědomosti o fungování vnitřního mechanismu EU prezentuje na svém profilu na sociální síti LinkedIn, kde si lidé vytvářejí své online životopisy. Na svém účtu také uvádí, že před nástupem do společnosti Huawei pracovala v Europarlamentu na tématech digitálního zaměření spojených s umělou inteligencí. Podle webu Politico Europe už se touto náborovu strategií Huawei zabývá Státní bezpečnostní služba v Belgii. Jejím cílem je především zjistit, zda bývalí asistenti Evropského parlamentu mají skrze společnost Huawei konexe na čínskou vládu. 

Novináři z FTM objevili mnoho asistentů, jejichž témata z EP a současné praxe se protínají. Například Tsjerka Terpstru, bývalého asistenta nizozemského europoslance, jenž působil ve výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a nyní v Bruselu lobbuje za firmu LTO Nederland (nizozemská obchodní organizace pro farmáře a zahradníky). Nebo poradce Johannese Webera, který se v EP zapojoval do výboru pro bezpečnost potravin a po svém odchodu začal pracovat pro potravinářskou společnost Nestlé. 

„O žádných pravidlech jsem nevěděl“

Dalším příkladem může být Quentin Deschandelliers, jenž po dobu šesti let pracoval v Evropském parlamentu na pravidlech pro autorská práva. Půl roku po odchodu z EP ho zaměstnali ve Federaci evropských vydavatelů, avšak tuto práci nikdy nenahlásil. Novinářům řekl, že o takovém nařízení neměl ani tušení. Tuto informaci investigativcům potvrdilo dalších osm bývalých asistentů, kteří pracují na lobbistických pozicích. Jeden z nich jim zaslal intranetovou schránku s detailními informacemi pro všechny asistenty, kde se o žádné nutnosti hlásit nové zaměstnání opravdu nepíše. Přesto lze na webových stránkách Evropského parlamentu nalézt materiály, kde jsou tato pravidla přesně vymezena. 

Novinářům se ale podařilo najít i asistenty, kteří o povolení požádali a navzdory evidentnímu střetu zájmů jim EP nové zaměstnání povolil. Ostatně za posledních deset let žádný zákaz v tomto směru nevydal. Příkladem je bývalá politická poradkyně Claire Dilé, která zprvu pracovala pro výbor udržitelnosti a obchodu. Po odchodu z funkce ji zaměstnala sociální síť Facebook, po čase se však Dilé do EP opět vrátila a začala dělat poradkyni pro digitální záležitosti. Lobbistickou propustku od EP dostala i bývalá asistentka Judit Baumholczer, jež se zabývala tématy spojenými s Green Dealem a klimatickými ambicemi pro rok 2030. Rok po odchodu z Parlamentu se stala lobbistkou ropné společnosti Shell.

Autorka textu: Gabriela Jezberová
Zdroj úvodní fotografie: Canva

The post Evropské instituce jako odrazový můstek nových lobbistů appeared first on investigace.cz.

Čínská telekomunikační firma Huawei zaplatila přes milion dolarů bývalým vysoce postaveným manažerům srbského státního Telekomu. Jak vyplývá z dokumentů Pandora Papers, použila k tomu síť offshorových firem. Ve stejnou dobu získala společnost Huawei od téhož srbského Telekomu zakázky v hodnotě téměř čtyř miliard korun.

Přes 1,4 milionu dolarů (tehdy přes 35 milionů korun) a k tomu byt tímto způsobem dostal bývalý manažer srbského státního Telekomu (Telekom Srbija) Igor Jecl. Offshorové firmy, které vlastnil, podepisovaly s firmou Huawei smlouvy na poradenství či půjčky nebo jim byly vypláceny dividendy. Peníze posílala singapurská dceřiná firma společnosti Huawei. Bylo to v době, kdy společnost Huawei získala od srbského Telekomu obří zakázku na modernizaci telekomunikačních sítí.

Žádná z Jeclových offshorových firem přitom podle dostupných informací nikdy nic jiného nekonzultovala ani jinak nepodnikala. „Je to taková klasika, úplatky maskovat jako platby za konzultace,“ tvrdí Graham Barrow, britský odborník na finanční kriminalitu.

Dokumenty, které toto schéma odhalují, jsme spolu s kolegy ze srbské novinářské organizace KRIK získali v rámci projektu Pandora Papers. Ten obsahuje téměř 12 milionů dokumentů uniklých ze 14 zahraničních právních kanceláří. Získalo je Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ).

Uniklé dokumenty navíc naznačují, že Jecl nejednal se společností Huawei na vlastní pěst, ale využil již existující offshorovou strukturu. Tu založil Milorad Ignjačević, významný srbský právník, jenž měl na Telekom obchodní vazby.

Dokumenty Pandora Papers poskytují vhled do toho, jak Jeclovy a Ignjačevićovy společnosti fungovaly. Platby posílané offshorovým firmám jsou podložené smlouvami a fakturami se společností Huawei.

V Pandora Papers jsme se dopátrali k osmi těmto smlouvám spárovaným s fakturami, za něž Jecl a Ignjačević inkasovali nejméně 947 399 eur (v přepočtu téměř 26 milionů korun). Čtyři z těchto smluv byly bez bližšího vysvětlení převedeny z jedné z jejich skořápkových společností v Panamě na jinou na Britských Panenských ostrovech.

Dokumenty Pandora Papers bohužel obsahují úplné podrobnosti pouze o jedné z těchto smluv. Ve smlouvě podepsané 1. ledna 2014 je dohodnuto, že „poradce“ bude pro Huawei domlouvat schůzky s představiteli a vedoucími pracovníky srbských telekomunikací.

Posilování vlivu

Tyto informace o offshorových platbách by mohly ztížit vyjednávací pozici společnosti Huawei, která už tak musí čelit rostoucí nedůvěře při budování 5G sítí po celém světě. Austrálie, Nový Zéland, USA a Velká Británie už tuto infrastrukturu Huaweie na svém území zakázaly z obavy, že by ji Čína mohla využívat ke špionáži. Američtí představitelé poukazují na vojenskou minulost zakladatele společnosti Huawei Žena Čeng-feje. Firma Huawei nicméně slibuje, že jakékoli příkazy ke špionáži „kategoricky odmítne“.

V souvislosti s čínskou snahou rozšířit svůj politický vliv daleko na Balkán začala společnost Telekom Srbija, kde Jecl v letech 2005 až 2008 vedl jedno z oddělení, v roce 2006 nakupovat od společnosti Huawei vybavení. O jedenáct let později obě společnosti podepsaly nikdy nezveřejněnou smlouvu o rekonstrukci srbské komunikační sítě v hodnotě 150 milionů eur.

Vladimir Lučić, současný ředitel Telekomu, tvrdí, že o poradenských zakázkách nic nevěděl. „Vůbec to nebylo potřeba a je to zavrženíhodné,“ uvedl. „Společnosti Huawei ani Telekom neměly nic takového zapotřebí. Jsou to velké nadnárodní firmy.“

Odborníci na finanční kriminalitu se shodují, že offshorové zakázky Huaweie s Jeclem a Ignjačevićem jsou „přinejmenším velmi podezřelé“. Podle britského analytika Barrowa se „schéma nápadně podobalo jiným strukturám na vyplácení úplatku, které už v minulosti viděl“.

Washingtonský odborník na prevenci praní peněz Ross Delston poukazuje na to, že částka vyplacená offshorovým společnostem za konzultace je neobvykle vysoká. „Za poradenství by to bylo opravdu hodně peněz,“ říká. „Je to neobvyklé, stejně jako vlastnictví těch offshorových firem. Proč (k platbám) nevyužít srbskou firmu?“

Dnes šestapadesátiletý Jecl do Telekomu nastoupil v roce 2005. Předtím byl dva roky poradcem Draška Petroviće, někdejšího výkonného ředitele Telekomu a jednoho ze zakladatelů Demokratické strany Srbska. Jecl byl ve firmě považován za inovátora a v Srbsku pomáhal zavést širokopásmový internet a internetové rádio. V roce 2008 ale z firmy odešel a zmizel i z veřejného života.

Pandora Papers: O projektu

Nyní se ovšem jeho jméno vynořilo v Pandora Papers, tedy mezi dokumenty unilými z právní firmy na Britských Panenských ostrovech, kde si Jecl v prosinci 2015 založil skořápkovou firmu jménem Rofly Investments Ltd. 

Záhada Britských Panenských ostrovů

Společnost Rofly byla založena v roce 2011, původně ji ale vlastnila další skořápková firma, tentokrát z Panamy. Panama je známá tím, že místní zákony o obchodním tajemství téměř znemožňují dopátrat se, kdo firmu reálně vlastní.

„Tato dvouvrstvá vlastnická struktura je běžnou taktikou, jak zakrýt identitu skutečných lidí, kteří stojí za společností,“ tvrdí odborník Ross Delston. „Dvě společnosti a každá v jiné offshorové destinaci, přitom jedna vlastní druhou – tomu se říká vrstvení skutečného vlastnictví. Zajišťuje to anonymitu,“ vysvětluje.

V letech mezi založením společnosti Rofly a jejím převzetím Igorem Jeclem Rofly firmě Huawei vyfakturovala poradenské služby v hodnotě 650 000 eur (v té době zhruba 17,7 milionů korun). Jinou obchodní činnost Rofly nikdy nevykonávala.

Na začátku roku 2015 společnost Rofly souhlasila s vyplacením 50 000 eur (tehdy zhruba 1,36 milionů korun) Jeclovi za poradenství. Později téhož roku Rofly uvedla, že poskytne Jeclově společnosti půjčku ve výši 250 000 eur (tehdy zhruba 6,82 milionů korun) na založení řetězce zmrzlináren ve Španělsku. Vyplývá to z návrhů smluv a obchodního plánu, které jsou v Pandora Papers.

Pouhé tři dny předtím, než Jecl Rofly převzal, firma obdržela čtyři další poradenské smlouvy s Huaweiem, tentokrát ale neobvyklým způsobem – byly převedeny přímo na společnost Rofly ze skořápkové společnosti v Panamě patřící Ignjačevićovi, právníkovi s vazbami na Telekom.

To znamenalo, že se Jecl z ničeho nic stal majitelem společnosti, která měla nejméně pět smluv na poradenství pro společnost Huawei.

Srbsko jako vstupní brána Číny na Balkán

První smlouva byla uzavřena v roce 2007, dva roky poté, co společnost Huawei otevřela svou kancelář v Bělehradě a předznamenala vlnu čínských investic v Srbsku. Srbsko se tak stalo vstupní bránou Pekingu při rozšiřování finančního a politického vlivu v Evropě. U toho Číně mohutně asistoval srbský prezident Aleksandr Vučić. Ten čínskou vládu a její místní investice často a rád veřejně chválí.

Vliv společnosti Huawei, jako jedné z největších čínských technologických společností v Srbsku, roste stejně, jako roste vliv Pekingu na Balkáně. Kromě dohody s Telekomem spolupracuje čínská společnost se srbskou policií na instalaci téměř tisíce špičkových kamer na rozpoznávání obličejů po celém Bělehradě. Tento projekt s názvem „Bezpečná města“ vyvolal v Evropské unii obavy z čínského exportu takzvaného „digitálního autoritářství“ a vedl k velkému odporu běžných Srbů, který celý systém považují za nesmírně vlezlý.

Společnost Huawei čelila obvinění z úplatkářství už i v jiných zemích, jako jsou Ghana, Šalamounovy ostrovy nebo Alžírsko. Ve zprávě z roku 2018 poradenská společnost RWR Advisory se sídlem ve Washingtonu D. C. uvedla, že analyzovala sedm obchodních transakcí společnosti Huawei v celkové hodnotě 5,1 miliardy dolarů (129 miliard korun), které provázela korupce.

The post Pandora Papers: Huawei appeared first on investigace.cz.

Ve Varšavě zrovna svítalo, když studeného lednového rána na začátku letošního roku zadrželi příslušníci polské Agentury pro vnitřní bezpečnost (ABW) dva muže. K akci došlo na základě podezření, že se dvojice podílela na špionáži pro Čínskou lidovou republiku. První ze zadržených, Piotr D., pracoval jako manažer ve společnosti Orange, řadící se mezi čtveřici největších telefonních operátorů v Polsku. Druhým pak byl čínský občan Weijing W., zaměstnanec společnosti Huawei. Oba muži skončili na tři měsíce ve vazbě, a pokud vyšetřovatelé dodají pádné důkazy, hrozí jim až desetiletý trest odnětí svobody.

Podobný krok polských úřadů nemá u našeho severního souseda obdoby. Weijing W. je totiž vůbec prvním čínským občanem, jehož Poláci obvinili z provádění špionáže na svém území. Podle našich zdrojů získala ABW informace o znepokojivých aktivitách Piotra D. a Weijinga W. od amerických tajných služeb.

Polské bezpečnostní složky doposud věnovaly činnosti čínských operativců jen malou pozornost. Prozatím největší podobnou aférou se stal případ Mateuzse Pikorského, bývalého politika, obviněného z vyzvídání pro Rusko a Čínu. 

Sedmatřicetiletý čínský rodák Weijing W. vystupoval v Polsku pod jménem Staszek. Tuto přezdívku začal používat už v době, kdy studoval polštinu na prestižní pekingské Univerzitě zahraničních studií. V polské pobočce Huawei pak nejprve působil jako specialista PR. Později povýšil na místo ředitele oddělení pro veřejné zakázky.

Důležité kontakty získal čínský Staszek už jako přednášející na Slezské univerzitě v Katowicích. Tehdy se účastnil řady konferencí, kongresů a sympozií a právě tam navázal spoustu známostí, jež časem vyústily v pozvání i na různé soukromé akce s užším osazenstvem. Takto vybaven mohl už jako zaměstnanec Huaweie plnit své základní povinnosti neboli zajišťování zakázek. Mimo jiné stál v čele vyjednávání s Polskými státními drahami v době, kdy měl národní vlakový dopravce v úmyslu spustit na několika stech nádraží novou telekomunikační síť. Ta měla zajišťovat provoz bezpečnostních kamer, informačních kiosků či alarmů. 

Právě o tuto zakázku měla eminentní zájem firma Huawei a později se stala i strategickým partnerem konference zaměřené na téma železniční dopravy. Nová telekomunikační infrastruktura měla fungovat na novém systému mobilní sítě 5G, jejíž zavedení se v Polsku plánuje na rok 2020. 

Weijing „Staszek“ W. dostal po svém zadržení od firmy Huawei oficiálně výpověď a telekomunikační gigant trval na tom, že jeho problémy nemají s činností Huaweie nic společného. Polské úřady veřejné správy ale mezitím už začaly provádět inventuru veškerého vybavení od této společnosti. 

Plány se hroutí

Poté, co 11. ledna vypluly na povrch informace o tom, že ředitel veřejných zakázek polského Huaweie čelí obvinění ze špionáže, putoval k ledu také ambiciózní plán firmy vybudovat ve Varšavě vlastní centrum pro výzkum a rozvoj technologií.

Tonny Bao, generální ředitel Huawei Polska, se mezitím pokoušel po dobu několika týdnů od vypuknutí skandálu předejít dalším újmám na už tak dost pošramocené reputaci firmy v zemi. Novináře ujišťoval, že k otevření centra inovací ve Varšavě přece jen dojde a na trhu práce tím vznikne až pět set nových míst. Od té doby však představitelé Huaweie o plánované investici mlčí.

Co je špatně (s) Huawei?!

Poláci mlčí

Velké plány čínského telekomunikačního giganta krachují a v kancelářích polské pobočky Huawei by se atmosféra dala krájet. Nelze se příliš divit. Šéf Tonny Bao strávil hodiny na jednáních s vedením mateřské divize Huawei v čínském Šen-čenu, kde jeho nadřízení požadovali odpověď na jedinou otázku – bude moci Huawei v Polsku nadále zůstat? Před šesti měsíci tak Bao začal posílat žádosti o vyjádření k tomuto tématu přímo polské vládě, avšak vládní instituce zatím neodpověděly. Nadřízené v Číně samozřejmě zajímá i tento fakt, tedy proč polské úřady vlastně mlčí.

Čínské vedení je logicky netrpělivé – chce především vědět, zda má Huawei šanci v osmatřicetimilionovém Polsku získat privilegium k vytvoření nové sítě 5G. Koneckonců své želízko v ohni při budování nové generace mobilní sítě chtějí mít v podstatě všechny telekomunikační společnosti.

Podle neoficiálních zdrojů našich polských kolegů může nastat ale i tato možnost. Jestliže se v následujících několika měsících situace v Polsku neuklidní, mohl by Huawei své ředitelství pro oblast střední a východní Evropy a severských zemí přesunout jinam. V polských kancelářích Huawei kolují zmínky o tom, že právě této příležitosti by se velmi rád chopil maďarský premiér Viktor Orbán. Maďarsko je ostatně už dnes sídlem klíčového zásobovacího centra firmy mimo Čínu a Huawei je taktéž druhým největším čínským investorem v zemi. 

Zájem maďarské strany potvrzují i slova ministra financí Mihályho Vargy. Během své dubnové návštěvy Číny se setkal i s regionálním šéfem Huaweie pro Peking Jamesem Li. „Čínská společnost Huawei je důležitým strategickým partnerem [maďarské] vlády,“ uvedl ministr po schůzce.

Huawei zatím veškeré zprávy o možném odchodu z Polska odmítá. Představitelé firmy opakovaně zdůraznili, že jsou připraveni s polskými úřady vyjednávat, a dokonce přislíbili nové investice v zemi. Společnost v Polsku investovala už pět miliard zlotých a v následujících třech letech hodlá vynaložit další dvě miliardy. Na druhou stranu firma upozornila i na riziko, že pokud bude z procesu budování sítě 5G vyloučena, tamní telekomunikační služby mohou zdražit až o trojnásobek. Jestliže Polsko zakáže zařízení společnosti Huawei, muselo by vynaložit zhruba osm a půl miliardy eur na pořízení nových antén, vysílačů, ovládacích panelů a dalších přístrojů, což by se negativně projevilo na poplatcích za telefonní služby. 

Žádný z těchto argumentů však polskou vládu neobměkčil. Souboj nervů mezi Polskem a Čínou tak nadále pokračuje.

Do hry vstupuje Maďarsko

Navzdory letošním varováním ze strany českých a polských úřadů Maďarsko na potenciální bezpečnostní riziko ze strany Huaweie nijak nereagovalo.

Huawei naopak patří k jednomu z předních výherců veřejných zakázek v Maďarsku, i když většinou jako subdodavatel. V roce 2013 to byla právě technologie Huawei, kterou maďarské úřady zvolily pro vybudování nového systému tísňového volání linky 112 v celé zemi. V roce 2015 pak Huawei vyhrál spolu s maďarskou státní IT společnosti tendr na vytvoření mobilní sítě LTE450. Tato síť přitom slouží jako speciální druh připojení pro státní zaměstnance. Mariann Gecse, komunikační ředitelka společnosti Huawei Technologies Maďarsko, řekla, že společnost nepatří mezi deset nejvýznamnějších subdodavatelů IT a telekomunikací v maďarském státě a jejich mobilní síť LTE450 se většinou používá k připojení inteligentních zařízení, nikoli k telefonování nebo používání mobilního internetu. Mimo to zdůraznila, že Huawei dodával hardware pouze pro tyto projekty a nemá nic společného s daty, jež protékají sítěmi.

Maďarsko nepodporuje čínskou politiku pouze na ekonomické úrovni. Evropská unie se například v červenci roku 2016 pokoušela o vydání společného prohlášení vycházejícího z rozhodnutí mezinárodního soudního tribunálu v Haagu. Prohlášení se mělo týkat napjaté situace v Jihočínském moři a podle haagského tribunálu dávalo za pravdu Filipínám, jež na postup Číny podaly oficiální stížnost. Snahu EU však zablokovalo Řecko, Chorvatsko a Maďarsko. V březnu roku 2017 zase Maďarsko zabránilo podepsání petice odsuzující mučení právníků zadržených v Číně.

V dubnu roku 2018 naopak usilovala Evropská služba pro vnější činnost o vydání společné deklarace, v níž by evropská osmadvacítka vyzvala Čínu k dodržování lidských práv a mezinárodního práva. V prohlášení mimo jiné figuroval požadavek na to, aby budoucí dvoustranné dohody mezi EU a Čínou neobsahovaly propagandistické výrazy. Maďarsko nejprve hrozilo vetem a poté odmítlo daný dokument podepsat.

V říjnu 2018, když se konala schůzka premiérů zemí visegrádské čtyřky s japonským premiérem Šinzó Abem, pro změnu protestoval Viktor Orbán proti tomu, aby se ve společném komuniké předsedů vlád objevila byť jen zmínka o situaci v Jihočínském moři.

S Čínou vpřed

Politika Budapešti vůči Číně je mírně řečeno benevolentní a důvěřivá. V doméně telekomunikací to i po vážných zpochybněních korektnosti aktivit Huaweie v zahraničí potvrdil za kancelář předsedy vlády Gergely Gulyás: „Maďarská vláda ve firmě Huawei neshledává žádná bezpečnostní rizika,“ uvedl 24. ledna 2019 na každotýdenní tiskové konferenci úřadu vlády. Gulyás novinářům sdělil, že si kancelář premiéra není vědoma žádných návrhů, jež by vylučovaly Huawei z procesu budování sítě 5G v Maďarsku.

Toto prohlášení později podpořil i bývalý šéf maďarského úřadu pro kyberbezpečnost Ferenc Frész. „Využití přelomové čínské technologie nepředstavuje národní bezpečnostní riziko. Riziko, jemuž čelíme, je naopak takové, že nebudeme mít dostatečný výzkumný a produkční potenciál. Z širšího pohledu prakticky ani neexistuje žádný etablovaný evropský výrobce, takže témuž riziku čelí všichni členové EU. Jedinou realistickou otázkou je to, zda se máme při budování stěžejních komunikačních sítí spoléhat na dodavatele z Ameriky, Číny nebo z Jižní Koreje,“ uvedl Frész. Tuto trochu kostrbatou apologii maďarské vládní politiky v otázce nových technologií lze lapidárně shrnout několika slovy: U Dunaje má Čína zelenou.

Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja Reporterów, Investigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.

The post Huawei II: Ping pong ve střední Evropě appeared first on investigace.cz.

Čínský gigant Huawei je v posledních měsících předmětem vyhrocené politické debaty. Experti na Čínu i na telekomunikační technologie obecně naznačují, že by firma Huawei mohla využívat svou technologii k odposlouchávání a monitorování svých uživatelů a tato data pak poskytovat čínské vládě. Huawei ale tvrdí, že je to jen strategie USA ve špinavé obchodní válce. Kde je tedy pravda? 

Firma Huawei ráda zdůrazňuje skutečnost, že na rozdíl od americké NSA nikdy prokazatelně neodposlouchávala ani nesledovala evropské politiky.

Pravda je však jako vždy mnohem složitější a zajímavější. A mimo jiné demonstruje, jak vypadá strategické uvažování Číny v době míru a případně i v období války.

Do prosince 2018 využívala technologie firmy Huawei – mobilní telefony, servery či routery – řada různých orgánů státní správy, ministerstev, ale i politici, novináři, vědci, policejní složky i státní firmy. 

Huawei vyhrál veřejné zakázky v Česku, Maďarsku nebo v Polsku a měl tak poskytovat technické řešení stání infrastruktury, což by znamenalo výrobky Huawei jako routery nebo servery na ministerstvech, v jaderných elektrárnách, v záchranné službě nebo u policie.

Infobox: Kauzy společnosti Huawei

• Nizozemsko
• Afrika
• USA
• Spojené království
• Česká republika

Deník De Volkskrant s odvoláním na nejmenované zdroje z rozvědky informoval o tom, že telekomunikační vybavení firmy Huawei disponuje skrytou technologií „zadních vrátek“ (backdoor), která firmě umožňuje přístup k datům svých zákazníků.

V lednu představitelé Africké unie informovali o tom, že technologie firmy Huawei – instalované v ředitelství této mezinárodní organizace – mezi lety 2012 a 2017 každodenně odesílaly utajené informace na čínské servery.

První případ: Společnost Microsoft odhalila zranitelná místa v softwarových ovladačích Huawei.

Druhý případ: Na největší světové hackerské konferenci DEF CON v červenci roku 2016 odborníci na bezpečnost Felix Lindner a Gregor Kopf prezentovali svá zjištění a  odhalili řadu zásadních bezpečnostních rizik na routerech firmy Huawei (modely AR18 a AR29). Tato rizika podle nich mohou být využita při získání vzdáleného přístupu k zařízením.

V březnu 2019 britský dohledový orgán pro společnost Huawei s názvem Huawei Cyber Security Evaluation Centre (HCSEC) u produktů firmy odhalil „vážné a systematické nedostatky“ v oblasti zabezpečení. Orgán taktéž zpochybnil schopnost společnosti tyto závažné nedostatky odstranit.

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal následující varování: „Použití technických nebo programových prostředků následujících společností, včetně jejich dceřiných společností, představuje hrozbu v oblasti kybernetické bezpečnosti – Huawei Technologies Co., Ltd., Šen-čen, Čínská lidová republika a ZTE Corporation, Šen-čen, Čínská lidová republika.“

Zahrňte je dary

K distribuci výrobků Huawei ale nedocházelo jen oficiálně. Vybrané osobnosti s vlivem na chod státu či veřejné mínění obdrželi například mobilní telefony nebo chytré hodinky jako pozornost podniku.

„Huawei pravidelně zve vysoce postavené členy diplomatického zastoupení v Číně na luxusní výlety, do svých výzkumných center, do Pekingu nebo Šen-čenu. Darem pak dostávají nejnovější tablety, routery nebo fotoaparáty. Čína je rozdává neustále: ne jako formu úplatku – neočekávají protislužbu – jen tyhle vlivné lidi neustále zahrnují dary,“ uvádí bývalý maďarský diplomat dříve působící v Číně. Podle něj jde o způsob, jak se Huawei snaží propagovat a šířit své výrobky.

Obdobná situace panuje v Polsku. Společnost Huawei permanentně zve tamní novináře na exkluzivní pracovní cesty do největších měst světa. Firma je přitom známá tím, že tyto cesty pořádá v honosném stylu. V říjnu 2018 Huawei rezervoval celý letoun Boeing 737-800 pro polské novináře mířící na slavnostní odhalení nového typu chytrého telefonu v Londýně. Firma také pořádá několikadenní novinářské zájezdy do Číny. 

A veškerá útrata jde na vrub společnosti Huawei, včetně letenek, dopravy, luxusních hotelů, večeří ve vybraných restauracích, průvodců nebo tlumočníků. Aby novináři mohli fungovat neomezeně i v prostoru přísně cenzurovaného čínského internetu, obdrží od hostitelů také speciální SIM karty.

Co je tedy tak nebezpečného na tom, že významní členové státní správy i veřejného života používají – a do určité míry vlastně závisí – na užívání produktů Huawei? Skoro všechno.

Technické nedostatky

Společnost Finite State se sídlem ve Spojených státech letos provedla systematickou analýzu zařízení Huawei. „Provedli jsme rozsáhlou studii bezpečnostních rizik u zařízení této firmy analýzou jejich firmwaru… Naše automatizované systémy zkoumaly přes 1,5 milionu složek integrovaných v 9 936 firmwarových obrazech, jež se objevují v 558 různých produktech společnosti Huawei,“ stojí ve zprávě Finite State.

Poznatky vyplývající ze studie jsou šokující, čínskou vládu nicméně nijak neusvědčují z probíhající špionáže. Výzkumníci neobjevili žádná přímo nainstalovaná „zadní vrátka“ (backdoor). Nenašli ani kód, který by čínským tajným službám umožňoval odposlouchávat soukromé hovory politiků, krást data či sledovat důležitá strategická jednání. V čem jsou tedy zjištění obsažená ve studii šokující, když v technologiích Huawei žádná zadní vrátka nejsou? Spočívají ve slově: ZATÍM. Bezpečnost těchto výrobků je tak špatná, že zadní vrátka tam kdykoliv mohou být doinstalována, aniž by si majitel přístroje jakékoliv akce všiml.

Odpovědí firmy Huawei na výzkum Finite State byla její vlastní studie. „Neobvyklý přístup společnosti Finite State nás překvapil a zklamal. Nemůžeme jednoznačně stanovit, zda společnost zkoumaný software získala z důvěryhodných zdrojů nebo se zaručit za jejich věrohodnost,“ kritizoval Huawei ve své zprávě závěry výzkumu Finite State.

Šéf bezpečnostního oddělení americké pobočky Huawei Andy Purdy v rozhovoru pro stanici Fox Business News nicméně připustil, že některé závěry vyplývající z této zprávy mohou být pravdivé a vydání zprávy dokonce přivítal: „Faktem je, že je to přesně ten typ zprávy, který vznikne, když produkt putuje k zákazníkům… Je to přesně to, co odhalíte… Dobrá zpráva je, že přesně to Amerika potřebuje při zavádění bezpečné komunikace a sítě 5G – nezávislé ověřování všech produktů.“

Zadní vrátka otevřená, zlatým klíčem podepřená

Největší riziko ze všech bezpečnostních problémů představují takzvaná „zadní vrátka“ přímo v samotném hardwaru. Tzv. „backdoor“ totiž umožňuje obejít běžné zabezpečení nebo šifrování daných zařízení.

Forenzní odborníci na kybernetickou bezpečnost používají při hodnocení rizika škálu od jedné do deseti: jednička představuje minimální riziko, desítka naopak riziko kritické.

„Kritické riziko znamená, že kontrolu nad daným zařízením může útočník zcela převzít, aniž by si toho vlastník musel všimnout,“ vysvětluje expert na kybernetickou bezpečnost Pavol Lupták ze společnosti Nethemba.

Téměř třetina (27 procent) zařízení Huawei vykazovala vysoké či kritické množství bezpečnostních slabin.

To znamená, že zadní vrátka lze do zařízení firmy Huawei instalovat kdykoliv, a to i na dálku. Jediné, co k tomu útočník potřebuje, je připojení ke stejné internetové síti, ke které je připojeno i dotyčné zařízení.

Tato kritická bezpečnostní rizika má na svědomí využití velmi zastaralého a slabého kódu ve firmwaru přístrojů – právě onoho kódu, jenž zajišťuje kontrolu nad zařízením samotným. Backdoory přitom do zařízení nemusí vkládat přímo příslušníci vládních bezpečnostních složek. Každý schopnější kyberzločinec by potenciálně mohl požadovat výkupné za to, že například nepřevezme kontrolu nad jadernou elektrárnou nebo letovým dispečinkem, a nebo obojím najednou.

Kromě nebezpečně zastaralého kódu se u každého zkoumaného firmwaru podařilo odhalit 102 bezpečnostních problémů (common vulnerabilities and exposures, zkráceně CVEs). To znamená, že existuje 102 možností, jak převzít nad zařízením kontrolu a jakkoliv ho využít. Může pak sloužit k odposlouchávání nebo třeba jako detonátor.

Huawei se v minulosti opakovaně zavázal k tomu, že zabezpečení svých produktů posílí. Přislíbil dokonce investici ve výši dvou miliard dolarů do vývoje lepší technologie. K tomu však nikdy nedošlo. Vývojáři společnosti Huawei místo toho stále kreativnějším způsobem obcházejí zabezpečení svých zařízení, například prostřednictvím domnělých bezpečnostních updatů, které ale místo nového kódu obsahují kód starý deset let, jehož slabiny jsou již velmi dobře známé. Anebo bezpečnostní problém opraví tak, že ho přejmenují na „safe“ neboli „bezpečné“.

„Přístroje firmy Huawei obsahují násobně více bezpečnostních slabin než obdobná zařízení od jiných firem, navíc mají dvakrát až osmkrát více bezpečnostních slabin už v první den pořízení jejich výrobku. Zařízení společnosti byla taktéž jedinými, která obsahovala pevně kódované defaultní přihlašovací údaje a šifrovací klíče,“ stojí ve zprávě Finite State.

Záměr

Není jasné, zda za řadou bezpečnostních rizik obsažených ve výrobcích Huawei stojí záměr čínské vlády, technologická kapacita společnosti nebo nedostatečná vůle poskytnout bezpečnější kódování. Jinými slovy zda jde o slabinu, nebo zřejmý úmysl. A právě to lze velmi těžko prokázat. 

Ta nejlepší „zadní vrátka“ totiž působí jako pouhé přehlédnutí bezpečnostních nedostatků a jakýkoliv záměr lze na sto procent popřít. Bonusem je skutečnost, že nekvalitní kódování pak poskytuje vládám a bezpečnostním službám, jež by chtěly zneužít výrobky firmy Huawei, výhodu hodnověrného popření svých nekalých úmyslů. 

„Je tu reálná hrozba, že v dobách míru je možné tyto slabiny využít k vydírání. A v dobách války ještě k mnohem závažnějším skutkům,“ varuje zpráva Finite State.

Tyto možnosti potvrzuje také český NÚKIB. „Technické a programové prostředky uvedených společností (Huawei Technologies Co., Ltd. a ZTE Corporation) jsou dodávány do informačních a komunikačních systémů, které mají či mohou mít z hlediska bezpečnosti státu strategický význam. Narušení bezpečnosti informací, tedy narušení dostupnosti, integrity nebo důvěrnosti informací v takových informačních a komunikačních systémech může mít zásadní dopad na bezpečnost České republiky a její zájmy,“ uvádí úřad ve svém varování z prosince minulého roku.

Ve vzduchu tak visí otázka, jak moc je pravděpodobné, že by Huawei poskytl svá zařízení k využití orgánům čínské vlády. Odpověď není složitá, ona pravděpodobnost je velká. 

Zákon o čínské národní zpravodajské službě z roku 2016 ukládá všem firmám povinnost „podpořit, asistovat a spolupracovat se zájmy národní rozvědky“.

Huawei to však kategoricky odmítá. „Čínské právo neposkytuje vládě pravomoc k tomu, aby nutila telekomunikační společnosti k instalování backdoorů, odposlouchávacích zařízení či podílení se na jakémkoliv chování, které by mohlo kompromitovat telekomunikační vybavení jiných zemí,“ reagovala společnost na výše citované  obavy, které údajně vznikly ze špatného pochopení čínských zákonů.

Na jednu stranu jde o pravdivé vyjádření. Samotný Huawei nepotřebuje instalovat skryté přístupy. Stačí, když k dotyčným zařízením poskytnou přístup někomu jinému. A to prostřednictvím aktualizací, oprav chyb či jiných online aktivit.

„Čínské IT společnosti jsou prodlouženou rukou státního aparátu, jsou napojené na státní instituce ČLR, plně podporují čínskou komunistickou stranu. Poznatky, které jsme získali od doby vydání našeho varování, tento záměr potvrdily,“ vysvětluje Michal Thim z oddělení strategických informací a analýz Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Sinoložka Olga Lomová zákon o čínské zpravodajské službě vidí podobně: „Při existenci tohoto zákona si neumím představit, že firma, kterou by čínsky stát požádal, aby udělala to či ono, by to odmítla. Neodpovídá to tamní realitě.“ 

Visegrádská neshoda

Ačkoliv české úřady tvrdí, že bezpečnostní hrozbu berou vážně, mnohé orgány státní správy se zařízeními firmy Huawei nadále pracují. Jako například ministerstvo vnitra, které nám používání výrobků Huawei potvrdilo a odůvodnilo následovně: „Po vydání varování Ministerstvo vnitra zpracovalo analýzy rizik technických a programových prostředků zmíněných ve varování a na základě výsledků stanovilo opatření ke snížení příslušné míry rizika. Součástí opatření jsou například: šifrování uložených a přenášených dat, zvýšený bezpečnostní monitoring prostředků zmíněných ve varování, důsledný patch management ICT infrastruktury, důsledný management řízení změn ICT infrastruktury, diverzifikace prostředků zmíněných ve varování (tedy nákup stejného prostředku, ale od jiného výrobce).“

Podobně vážně bere Huawei jako bezpečnostní riziko pro stát i Polsko.

Polské úřady začátkem letošního ledna zadržely dva zaměstnance společnosti Huawei a posléze je obvinily z údajné špionáže pro Čínu. Jednalo se o Piotra D., bývalého pracovníka zpravodajských služeb a manažera u telefonního operátora Orange, a Wejing W., jenž dohlížel nad oddělením veřejných zakázek v polské pobočce Huawei. Oba nyní čelí hrozbě až desetiletého trestu vězení.

Tato kauza představuje pro Huawei tvrdou ránu. Podle neoficiálních zdrojů čínský telekomunikační gigant nyní zvažuje přesun z Polska do Maďarska, pokud se situace brzy neuklidní. Maďarsko je totiž zřejmě jedinou výjimkou v EU, jeho úřady i nadále považují Huawei za bezpečného a spolehlivého partnera. A o tom bude následující článek z naší série o Huawei.

Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja Reporterów, Investigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.

The post Co je špatně (s) Huawei?! appeared first on investigace.cz.