O ulici Perunova na pražských Vinohradech by se dalo mluvit jako o malém Tbilisi. V několika sousedních domech na konci ulice zde v minulosti sídlily a v mnoha případech dodnes sídlí desítky firem, jejichž majiteli jsou významní gruzínští politici nebo podnikatelé. Od půlky devadesátých let patřily tři na sebe navazující budovy, včetně tříhvězdičkového hotelu Geo, firmě G.E.O., kterou vlastní gruzínská rodina Ordžonikidze. Většinovým majitelem firmy byl do prosince minulého roku 59letý George Ordžonikidze, bývalý sovětský sportovec ve sjezdovém lyžování a podnikatel s kontakty na významné lidi z Ruska a Gruzie.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Rotenberg v Alpách

Ještě před šesti lety se jméno Georgeho Ordžonikidzeho objevovalo na seznamech účastníků lyžařských soutěží v Rakousku nebo Česku. V říjnu loňského roku se jména Georgeho a jeho 27letého syna Jiřího objevila v jiném kontextu – v souvislosti s hotelem GEO Dachstein v rakouských Alpách, který jim patří.

Hotel vyšetřovala rakouská zpravodajská služba DSN kvůli podezření z napojení na ruského oligarchu Borise Rotenberga, což měly odhalit pochybné finanční transakce. Rakouská policie se tehdy obrátila na vysoce postaveného důstojníka české Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) – Levana Gurgenidzeho.

Ten je ale podle českých vyšetřovatelů podezřelý ze spolupráce s gruzínským organizovaným zločinem i s osobami napojenými na Kreml. Gurgenidze se údajně prozradil ve chvíli, kdy upozornil spolumajitele hotelu Georgeho Ordžonikidzeho na probíhající vyšetřování. „L. G. dne 20. 10. 2023 během schůzky konané v restauraci Taverna Olympos verbálním sdělením tyto neveřejné informace vyzradil osobě Georgeho Ordžonikidze – řekl mu, že se o předmětné transakce zajímá NCOZ,“ stojí v dokumentu Bezpečnostní informační služby, jenž získal Deník N. 

Podle samotného Ordžonikidzeho mu důstojník Gurgenidze neposkytl žádné nové informace. „Už v té době jsem s právníky řešil zmrazení mých aktiv rakouskými úřady a měl jsem k tomu i podklady. Nesdělil mi nic nového,“ konstatuje a dodává, že Borise Rotenberga, kvůli kterému ho vyšetřovali, zná osobně přes sport. „Nejsem Rotenbergovým nastrčeným majitelem,“ ujišťuje.

Minioligarchové lyžařských letovisek

Majitelem zmíněného rakouského hotelu Geo Dachstein byl v letech 2006 až 2010, tedy v době, kdy tam Ordžonikidze již figuroval, další podnikatel gruzínského původu působící v Česku, Važa Kiknavelidze, u nás známý jako „muž z Falkonu“. Kiknavelidze totiž seděl v představenstvu firmy Falkon Capital, která na přelomu tisíciletí odkoupila ruský dluh vůči České republice v hodnotě zhruba 100 miliard korun. Stalo se tak za zlomek ceny – pouhých 20 miliard korun. 

Rusové ale na úhradu svého dluhu Česku uvolnili podle serveru aktuálně.cz 50 miliard korun. Kde zbylých 30 miliard skončilo a kolik z toho byla provize Falkonu, se nikdy neobjasnilo. Spekulace o využití firmy jako pračky na peníze živila i osobnost jejích zakladatelů. Za Falkon Capital stál kromě Kiknavelidzeho další rodák z Gruzie – Paata Mamaladze, bývalý spolupracovník KGB.

Podle zjištění aktuálně.cz zhruba třetina tzv. ruského dluhu vůči České republice vznikla za nejasných okolností až po revoluci v listopadu 1989. Důležitou roli v tom sehrálo federální ministerstvo financí tehdy vedené Václavem Klausem. Kiknavelidze však podezření z praní peněz popřel. 

O „Giovi“ Ordžonikidzem („Gia“ je podomácku George, pozn. red.) se po začátku války v Ukrajině psalo i v souvislosti s protiruskými sankcemi. V roce 2022 se v gruzínských a později i v ruských médiích začalo spekulovat o tom, že se gruzínský podnikatel „žijící v Moskvě“ měl stát novým většinovým vlastníkem výrobce legendární minerální vody Borjomi, kterou před rokem 2022 vlastnila ruská Alfa-Group Michaila Fridmana. Borjomi je oblíbená kvůli vysokému obsahu minerálních látek, které mají pomáhat při odstraňování následků po nadměrné konzumaci alkoholu. 

Výroba v Borjomi byla totiž zastavena těsně po začátku války v Ukrajině. Důvodem byla vlastnická struktura – Alfa Group a její majitelé se ocitli na sankčních seznamech západních zemí. Podle názoru předsedy gruzínské opoziční strany Jednotné národní hnutí Levana Chabeišviliho by změna majitele firmy měla umožnit obcházení sankcí. Politik se domnívá, že rodina Ordžonikidze patří mezi tzv. „minioligarchii“ – bratři Gia a Elgudža Ordžonikidzeovi mají vazby na ruskou FSB a prostřednictvím sestry i přístup ke státnímu rozpočtu.

Sestra Ordžonikidzeových Ekaterine je šéfka státní agentury pro rozvoj lyžařského letoviska Bakuriani (součást boržomského kraje). Pro gruzínská média uvedla, že „v okruhu jejího bratra jsou lidé, kteří o továrně jednají“, nicméně vyvrátila, že by novým majitelem Borjomi byl přímo její bratr. 

Samotný Ordžonikidze spekulace ohledně převzetí majoritního podílu v Borjomi označil za „fake news“. „Žádný podíl v Borjomi nemám a nikdy jsem o tom ani neuvažoval,“ řekl redakci. 

Oslovili jsme i politika Levana Chabeišviliho s žádostí o poskytnutí důkazů k údajnému napojení rodiny Ordžonikidzeových na ruskou FSB, ale do uzávěrky neodpověděl. 

Přečtěte si

„Znám Rotenberga, ale jeho zájmy nezastupuji.“ George Ordžonikidze o sportu, vazbách na Rusy i zmrazeném hotelu

Malá Gruzie a velký svět miliard i sankcí

Na budově v Perunově 12 je umístěna velká cedule se seznamem celkem šestadvaceti firem. Některé z nich již zanikly, jiné změnily své názvy. Zvonky na budově však nefungují a objekt nepůsobí dojmem, že by zde společnosti skutečně fyzicky sídlily. Za uvedenými firmami přitom stojí vlivné postavy gruzínského byznysu i politiky. „U většiny z nich netuším, co dělají. Jen jsem pomohl známým nebo známým známých s registrací sídla,“ říká v rozhovoru s redaktorkou George Ordžonikidze. Zmiňované známé zná díky vrcholovému sportu nebo svému gruzínskému původu.

Jednu z firem, Sudkom, s. r. o., vlastní Gruzínec Garegin Caturov – současný ředitel petrohradské loděnice Pella. Tato společnost je zařazena na sankčních seznamech Evropské unie, Spojených států i Ukrajiny, a to kvůli výrobě válečných lodí – například korvet, jež ruské válečné námořnictvo využívá k útokům na letecké a pozemní cíle.

Na stejné adrese sídlí i společnost GPKV, s r. o., kvůli níž se George Ordžonikidze dostal do hledáčku českých bezpečnostních složek už po začátku invaze Ruska do Ukrajiny v roce 2022. Prostřednictvím této firmy spoluvlastní poloviční podíl v hotelu Eliška a v karlovarské vile Ritter, stojící hned naproti tamnímu ruskému pravoslavnému kostelu. 

Druhou polovinu firmy naopak ovládá Paata Gamgoneišvili, gruzínsko-ruský miliardář a developer. V Rusku mu patří rozsáhlá síť obchodních center a jeho byznysovým partnerem byl v minulosti spoluzakladatel Lukoilu a politik Ralif Safin.

Od roku 2012 vlastní George Ordžonikidze poloviční podíl i ve společnosti M&G Gama a jeho obchodním partnerem v této firmě je Merab Jordania, bývalý předseda Gruzínského fotbalového svazu. Podle britského deníku The Guardian Jordania v roli šéfa nizozemského fotbalového klubu Vitesse Arnhem zastupoval zájmy sankcionovaného ruského miliardáře a tehdejšího majitele londýnské Chelsea Romana Abramoviče. Britští novináři zjistili, že Abramovič tajně poskytl na převzetí Vitesse nejméně 117 milionů eur (2,96 miliardy korun). Jordania na jedné z tiskových konferencí uvedl, že je Abramovičův dobrý kamarád, dokonce si od něj měl půjčit peníze, avšak popřel jeho přímé zapojení do svého byznysu.

Další dvě firmy ze seznamu v Perunově patří bývalému poslanci za politickou stranu Gruzínský sen Grigolu Mikaladzemu a exministrovi a milionáři Ivanemu Čchartišvilimu.

Ropa, zbraně a víra

Nechybí tu však ani firmy s napojením na zbrojařský průmysl. Společnost Fertuna, s. r. o., z 90 % vlastní občan Izraele a Gruzie Johanan Eligula, jenž byl spolu se svým synem loni obviněn americkou FBI z praní špinavých peněz a pokusu o nelegální prodej zbraní, včetně protiletadlových raket typu Stinger. Agentům FBI, kteří se vydávali za členy organizovaného zločinu, tvrdil, že ovládá „velkou část obranného průmyslu“ v jedné blíže nespecifikované zemi.

Eligula byl gruzínskými médií identifikován na fotografii pořízené při slavnostním otevření gruzínsko-izraelské zbrojovky „Delta SAA“ v roce 2021. Jedná se o podnik zaměřený na montáž automatických zbraní, který byl  roce 2021 založen na základech státního vojenského vědecko-technického centra Delta v Tbilisi. Na snímku jsou přítomni tamní premiér a také ministr obrany. 

Podle stránky na LinkedInu je Eligula zakladatelem několika firem v Rusku, Gruzii i Izraeli.

Eligula v minulosti vlastnil i firmu KV Poštovní Dvůr, s. r. o., spolu s Asmat Šanavou, majitelkou gruzínské restaurace v Karlových Varech. Ta pomáhala ruské nadaci Pravfond obcházet evropské sankce a měla osobní vazby na gruzínský organizovaný zločin. 

Zbylých 10 % ve Fertuně patří  již zmíněné Ekaterině Ordžonikidze, sestře Georgeho Ordžonikidzeho. Jedná se o gruzínskou šéfku státní rozvojové agentury, která od roku 2022 spravuje rozvojový fond pro oblast Bakuriani, hlavní středisko zimních sportů v Gruzii.

George Ordžonikidze měl v letech 2011 až do likvidace firmy v roce 2022 majoritní podíl v ruské stavební společnosti UralNefteGazStroj (zkráceně UNGS). Její dceřinou firmou byla v letech 2014 až 2018 česká společnost Paleva, která rovněž sídlila v Perunově ulici a od roku 2023 je také v likvidaci. UralNefteGazStroj s více než 1 500 zaměstnanci zajišťovala stavební práce pro ruské státní společností Gazprom a Lukoil. „Bylo to pár zakázek, Gazprom pak přestal platit a tak jsem z firmy odešel,“ komentuje toto období gruzínský podnikatel. Georgeho bratr Elgudža byl zástupcem ředitele ve firmě UralNefteGazStroj.

Přečtěte si

Odpůrkyně potratů a příznivkyně Kremlu. Vedení Svazu pravoslavných žen vlastní byty ve Varech

V Perunově ulici sídlila v letech 2006 až 2010 také společnost Soutrix, kterou vlastnila dnešní předsedkyně Svazu pravoslavných žen Světlana Ťagačeva. Tato prokremelská organizace podporuje ruskou invazi do Ukrajiny a aktuálně se zasazuje o zákaz potratů v Rusku. Firmě Soutrix patří apartmány v bytovém domě nedaleko ruského pravoslavného kostela v Karlových Varech. V září 2024 se jejím novým majitelem stal Jiří Ordžonikidze, syn George Ordžonikidze. Toho jako vrcholového sportovce dlouhé roky trénoval Leonid Ťagačev. „Dostal dobrou cenu a možnost splácet ji postupně,“ podotýká Ordžonikidze starší k nákupu společnosti Soutrix.

The post Šedá eminence po gruzínsku. Kdo je George Ordžonikidze appeared first on investigace.cz.

„Sankce jsou na nás uvaleny už dlouho, zvykli jsme si na ně a naučili jsme se v tom chodit,“ prohlásil Arkadij Rotenberg, blízký kamarád ruského prezidenta Putina a jeden z nejbohatších Rusů, během rozhovoru pro ruskou státní televizi v roce 2018. Starší Arkadij a jeho mladší bratr Boris Rotenberg patří mezi nejvlivnější a nejviditelnější tváře Putinova režimu. Forbes v roce 2020 bratry Rotenbergovy označil za nejbohatší rodinu v celém Rusku. Uniklé dokumenty, ke kterým získali přístup naši kolegové z ruského nezávislého serveru Istories a investigativního konsorcia OCCRP, popisují schéma, které Rotenbergovým umožnilo roky unikat západním sankcím.

Novinářský projekt Rotenberg Files obsahuje 50 tisíc uniklých e-mailů a dalších dokumentů z období 2013 až 2020. Soubory pocházejí ze společnosti Evocorp se sídlem v Moskvě, která se stará o majetky Maxima Viktorova, předsedy představenstva Fondu investičních programů a šéfa advokátní kanceláře Legal Intelligence Group. Ukázalo se, že Viktorov je zároveň klíčovou postavou v životě bratří Rotenbergových. Pomáhá jim totiž obcházet sankce, které jsou na ně uvaleny, protože patří do nejbližšího okruhu Putinových přátel a spolupracovníků. 

Přečtěte si

Utajovaný majetek Vladimira Putina

Z uniklých e-mailů také vyplývá, že pro obcházení sankcí si bratři Rotenbergovi nechali za mohutné pomoci evropských právníků, bankéřů a jejich partnerek vybudovat složité finanční schéma. To jim pomohlo ochránit majetek jako například vilu ve Španělsku, jachty či zahraniční společnosti.

Klíčovou roli v záchraně aktiv Rotenbergových před zmrazením sehrál i Maxim Viktorov. V roce 2014, několik měsíců poté, co na Rotenbergovy byly uvaleny americké sankce, dostal Viktorov přímý pokyn od syna Borise Rotenberga Romana: „Musíme projednat a připravit dokumenty.“ K e-mailu byla připojena poznámka: „CÍL: OBEJÍT SANKCE.“ Hlavním nástrojem pro obcházení sankcí se staly takzvané podílové fondy. Jejich výhodou je totiž anonymita držitelů jednotlivých podílů. Rotenbergovi tak převedli část majetku do podílových fondů, jejichž správcem byl právě Viktorov.

K obcházení sankcí ale dopomohla i prominentní přátelství a obchodní partneři. Spolu s princem Michaelem z Kentu, bratrancem zesnulé královny Alžběty, vlastní moskevský podnikatel Maxim Viktorov od roku 2018 menšinové podíly v britském technologickém startupu RemitRadar Ltd. 

Výhodné přátelství mezi monarchou a ruským podnikatelem ale začalo mnohem dřív. V roce 2005 založil princ z Kentu v Rusku developerskou společnost s názvem Arts House, do které později vstoupil jako spolumajitel i Viktorov. Společnost měla ambiciózní plány na výstavbu Domu umění v Moskvě, který měl sloužit jako kulturní a vzdělávací centrum s koncertním sálem, hotelovým komplexem, kinem a galerií. Celkové investice do tohoto projektu byly odhadovány na minimálně 150 milionů dolarů (přes tři miliardy korun). Bohužel projekt nikdy nedostal potřebnou podporu a nebyl realizován.

V květnu 2021 přinesly Sunday Times příběh, který ukázal, jak princ z Kentu využívá své úzké vztahy s ruskou elitou pro vlastní prospěch a finanční zisk. Fiktivní společnosti, kterou novináři vytvořili, nabídl propojení s ruskými oligarchy, a to za částku 200 000 dolarů (téměř 4,5 milionu korun).

Uniklé dokumenty rovněž ukazují, že rodina ruského prezidenta Vladimira Putina navštěvovala vilu v alpském městečku Kitzbühel. Dům od roku 2013 vlastní kyperská společnost Wayblue Investments Limited, která za nemovitost zaplatila téměř 11 milionů eur (přes 260 milionů korun). Miliony na nákup vily získala kyperská společnost od Rotenbergovy banky SMP Bank.

Přečtěte si

Expert na sankce Keatinge: Ruští oligarchové sankce předvídali

„Ačkoli na Rotenberga byly uvaleny sankce až rok po zakoupení vily, věděl, že je ‚v hledáčku‘“, vysvětlil Tom Keatinge, šéf Centra pro finanční kriminalitu a bezpečnostní studia se sídlem v Londýně. Podle něj je takto složitý nákup nemovitostí pro lidi z Putinových blízkých kruhů typický. 

The post Evropští právníci pomáhají nejbližším Putinovým přátelům obcházet sankce appeared first on investigace.cz.

Když Rusko před lety zavádělo reformy v odpadovém hospodářství, otevřela se tím obrovská příležitost pro byznys. Jak nyní odhalili ruští investigativní novináři ze serveru Važnyje istoriji, za pochybnými firmami, jež bez soutěže získaly zakázky za desítky miliard korun, se skrývají Putinovi kamarádi a nejbližší spolupracovníci. Reformy navíc likvidaci odpadů spíš zhoršují, což vyvolalo ostré protesty u ruské veřejnosti. 

Michail Gorelikov v mládí bojoval po boku sovětských partyzánů proti vojákům nacistického Wehrmachtu. Dnes – ve svých devadesáti letech – stojí znovu na barikádách. „Děda Míša“, jak mu přezdívají místní, totiž na sklonku života vyrazil do boje proti nezákonnému skladování odpadu ve městě.

V šedesátitisícovém Alexandrově dvě hodiny jízdy autem severovýchodně od Moskvy tamní malá skládka nabobtnala za pár let do výšky okolních paneláků. Místní se začali zajímat proč a brzy zjistili, že na vině je dovoz odpadu z Moskvy, ačkoli to odporuje vyhlášce Alexandrova. 

Michail Gorelikov a jeho sousedé nelenili – proti nelegálním praktikám uspořádali demonstrace, a dokonce zavedli občanskou stráž v budce před skládkou, kde „děda Míša“ a jeho souputníci kontrolují u každého nákladního vozu dokumenty o původu odpadu.

„Nedá se tu dýchat. Voda je otrávená. Dříve bývala průzračně čistá, dnes se nedá pít a všichni ji musíme kupovat v obchodě. Jakmile přijde jaro, vyvalí se proudy krys a zaplaví okolní vesnice. Je to nesnesitelné,“ hřímá Michail Gorelikov před svými sousedy během protestu. 

Jeho město se zkrátka stalo obětí jednoho rozhodnutí Vladimira Putina. Ruský prezident nechal roce 2017 uzavřít největší moskevskou skládku odpadu a ten tak začal putovat do měst v blízkém okolí metropole. Uzavírkou obří skládky v Kučinu Putin zároveň symbolicky odstartoval reformu hospodaření s odpadem. Ta se stala trnem v oku veřejnosti a rozdmýchala hnutí celostátního rozsahu, jež v posledních letech plní lidmi náměstí bezpočtu ruských měst a vesnic.

Stovky miliard bez soutěže

Ruská vláda v posledních třech letech výrazně změnila dosavadní legislativu týkající se odpadu. Na základě těchto změn začaly místní úřady uzavírat staré skládky a zakládat nové, údajně šetrnější k lidem i přírodě. Zároveň prosazovaly i údajně modernější technologie recyklace a spalování, ale především vypisovaly stovky veřejných zakázek. Tím se otevřela příležitost pro lukrativní byznys, čehož využily především firmy s neprůhlednou strukturou vlastnictví.

Součástí reformy byl mimo jiné i přesun odpovědnosti za platbu svozu komunálního odpadu na samotné občany. Tyto platby ve spoustě regionů výrazně vzrostly, což vyhnalo do ulic lidi, kteří se dožadovali objasnění důvodu náhlého růstu cen.

Ruský investigativní portál Važnyje istoriji se z těchto důvodů na rok ponořil do studia zákonů, dokumentace výběrových řízení i nabídek firem. Zjištění ruského partnera mezinárodní sítě investigativních novinářů OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project), jejíž součástí je i investigace.cz, jsou skličující: 83 procent z celkem 253 zakázek v celkové výši přes 700 miliard korun proběhlo bez soutěže. Často šlo navíc o skořápkové firmy, jež nevykazovaly žádnou ekonomickou činnost, neměly žádného zaměstnance, a hlavně nebylo možné z veřejných zdrojů zjistit, kdo je reálně vlastní.

Z práce ruských investigativců nadto vzešel ještě jeden zajímavý fakt, a to, že z nově regulovaného odpadového byznysu nejvíce profitují lidé z blízkého okolí ruského prezidenta.

Kremelský kamarádšoft

Jedním z nich je i Arkadij Rotenberg, ruský oligarcha, jehož jmění narůstalo úměrně s vzestupem vycházející hvězdy v podobě jeho dávného přítele – Vladimira Putina. 

Firmy ze skupiny EkoLine, jež si ve zmíněném Alexandrově pronajímají skládku a zároveň na ni svážejí miliony tun odpadu z Moskvy, totiž vlastní jistý Mark Omelnitski. Ruští novináři odkryli už během kauzy Panama Papers, že tento britský občan byl nastrčeným ředitelem alespoň ve třech zahraničních firmách, které dříve patřily Arkadiji Rotenbergovi a jeho synu Igorovi. Novináři svá současná zjištění podepřeli o vícero důkazů ze zahraničních rejstříků, napojení EkoLine na rodinu Rotenbergů pak přiznal i jeden z vysoce postavených úředníků, jenž měl odpadovou reformu na starosti.

• Kdo je Arkadij Rotenberg?

Arkadij Rotenberg je jedním z nejbližších přátel prezidenta Vladimira Putina. V mládí spolu trénovali judo. Jeho společnost Strojgazmontaž se významně podílela na stavbě plynovodu South Stream. Pohádkově vydělal i na předražených zakázkách pro olympijské hry v Soči. Jeho firma stavěla kontroverzní most přes Kerčský průliv na Ruskem okupovaný Krym.

Společnosti, jež vlastní spolu se svým synem Igorem, vybírají poplatky od nákladních dopravců, vydělávají též na lukrativních zakázkách státního Gazpromu.

Zahraniční firmy spojené s Arkadijem a Igorem Rotenbergovými, v nichž jako nastrčený ředitel figuroval Mark Omelnitski, zároveň zasílaly miliardy korun společnostem, s nimiž je spojován Sergej Roldugin. Tento profesionální petrohradský cellista a dlouholetý přítel Putina je dlouhodobě podezříván z toho, že slouží jako bílý kůň současného ruského prezidenta, jehož jmění údajně spravuje.

K zatajení skutečných majitelů firem skupiny EkoLine byla kromě nastrčeného ředitele použita i offshorová vlastnická struktura. V Moskvě registrovaná EkoLine tak patřila dalším firmám v Hong Kongu, na Gibraltaru či Novém Zélandu, tedy v zemích se soudní jurisdikcí, kde firmy nemají povinnost zveřejňovat své reálné majitele. 

EkoLine má přitom za své služby v odpadovém hospodářství inkasovat téměř 30 miliard korun, nejde tedy o žádnou „malou rybu“. Nebýt investigativních novinářů, napojení firmy na Arkadije Rotenberga, jenž s Putinem v mládí trénoval judo, by nejspíš veřejnosti zůstalo skryto. 

Rotenberg ale není zdaleka jediný z mocných – z odpadového byznysu skrytě profituje například i Sergej Čemezov, dlouholetý šéf státního zbrojařského gigantu Rostěch a bývalý agent KGB, s nímž Putin, rovněž někdejší agent KGB, spolupracoval v socialistické NDR. Společnost, která je s ním propojená, provozuje kontroverzní spalovnu odpadů v Moskevské oblasti a podepsala smlouvy za více než 50 miliard korun.

Třetím vlivným mužem figurujícím v tomto byznysu je Igor Čajka, syn někdejšího generálního prokurátora Ruska Jurije Čajky. Jeho firma Chartija má v Moskvě nasmlouvány služby za více než 35 miliard korun.

Dopis prezidentovi

„Když napíšete prezidentovi, mělo by to pomoct,“ řekl ruským novinářům již zmiňovaný Michail Gorelikov, devadesátiletý organizátor protestů v Alexandrově, s odkazem na to, že Putinovi napsal dopis, v němž vysvětloval, co všechno je na skládce špatně.

„Dnes přišlo na demonstraci tolik lidí! Byly jich tisíce! Copak mu to vůbec nedochází? A to ani nemluvím o jeho svědomí,“ zlobil se „děda Míša“, který nevědomky vyrazil do boje proti kamarádům a blízkým spolupracovníkům adresáta svého dopisu.

Arkadij Rotenberg zjištění novinářů z investigativního portálu Važnyje istoriji popřel, firma EkoLine na otázky ruských kolegů neodpověděla.

Autor článku: Jakub Šimák

Autor původní investigace: Roman Anin (Važnyje istorii/IStories), rusky zde, anglicky zde

Autor úvodní fotografie: Alan Levine / pxhere.com

The post Smrad za všechny prachy: Putinova klika profituje z odpadního byznysu v Rusku appeared first on investigace.cz.