Rodina Poleščukových, jež pod značkou pracovní agentury Pokrov International v Plzni vykořisťovala uprchlíky, přišla o povolení ke zprostředkovávání práce. Těsně předtím si však pořídila „na klíč“ novou společnost na agenturní zaměstnávání. Povolení pro Poleščukovy vyřídila jiná firma. Podle odborníků ohrožuje praxe prodeje agentur na klíč ochranu práv agenturních zaměstnanců. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) kvůli tomu chystá další legislativní změnu.

Přečtěte si

Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům

Oksana Poleščuk a její manžel Daniil Poleščuk v minulosti opakovaně čelili milionovým pokutám od inspektorátu práce za porušování zákoníku práce a přinejmenším dvě jejich pracovní agentury přišly o povolení ke zprostředkovávání práce kvůli nelegálnímu zaměstnávání cizinců. 

Sankce ze strany úřadů pak rodina řešila kreativně – jakmile jedna firma dostala za zprostředkovávání zaměstnávání pokutu nebo získala špatnou pověst, Poleščukovi si založili firmu novou. 

V únoru letošního roku Městský soud v Praze zamítl žalobu společnosti Pokrov International proti pokutě udělené za umožnění nelegální práce cizinců. Podle rozsudku agentura v roce 2021 umístila pět zaměstnanců-cizinců, kteří měli povolení k práci pouze v okrese Plzeň-sever, do provozovny pekárny v okrese Beroun. Agentura tvrdila, že šlo o jejich pracovní cestu neboli časově omezené vyslání zaměstnanců k výkonu práce mimo sjednané místo. Podle soudu však byly naplněny formální znaky přestupku. Agentura proto přišla o povolení v květnu. 

Od roku 2023 do roku 2025 byla tato agentura kontrolována inspekcí práce třikrát. „V průběhu těchto kontrol byly nalezeny následující nedostatky: nevyplacení mzdy zaměstnanci v zákonem stanoveném termínu, nevyplacení odměny z dohody o pracovní činnosti zaměstnanci v termínu splatnosti, neposkytnutí příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, neposkytnutí adekvátní výše náhrady mzdy za dobu čerpání dovolené, nezúčtování náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou při skončení pracovního poměru, nevydání zaměstnancům potvrzení o zaměstnání v zákonem stanoveném termínu při skončení pracovního poměru,“ vyjmenovává prohřešky mluvčí Státního úřadu inspekce práce Richard Kolibač. 

Podle poslední novely pracovního zákona z loňského ledna nesmějí manželé Poleščukovi v následujících třech letech po uložení pokuty nebo ztrátě povolení žádat o novou koncesi k provozování agentury práce. Novou agenturu si 74letý Leonid Gluško, otec Oksany Poleščuk, tedy zakoupil na klíč v listopadu minulého roku.

Redakce investigace.cz prostřednictvím datové schránky požádala Leonida Gluška o komentář k této koupi. Stejnou žádost zaslala i na osobní e-mail Oksany Poleščuk. Do stanoveného termínu však nikdo z nich nereagoval.

Přečtěte si

Agenturní „fénixové“: nesmrtelný byznys s Ukrajinci, který vzdoruje českým úřadům

Byznys s agenturami na klíč

Novou firmu, Beaugency, s. r. o., rodina koupila od společnosti Erling Trade, s. r. o., která vystupuje pod značkou „S. R. O. ONLINE“. Tato firma se specializuje na zakládání a převod hotových společností včetně pracovních agentur. Na svých webových stránkách uvádí, že nabízí firmy s již platným povolením ke zprostředkování zaměstnání v kategoriích A, B a C – tedy pro všechny druhy prací bez omezení. Součástí služby je také zajištění odpovědného zástupce, jenž splňuje požadavky na vzdělání a praxi v oboru. 

Ve firemním portfoliu Erling Trade jsou desítky společností, včetně pracovních agentur aktuálně aktivních na českém trhu. Velkou část pracovních agentur zakoupili „na klíč“ občané Ukrajiny. Na žádost o komentář Erling Trade neodpověděla.

Erling Trade, s. r. o., není zdaleka jediná firma, která nabízí prodej hotových pracovních agentur a služby odpovědných zástupců. Další česká firma, jež poskytuje služby odpovědných zástupců na klíč, na svých webových stránkách uvádí, že podle vydaného stanoviska od MPSV odpovědný zástupce „nenese žádnou zodpovědnost za podnikání agentury“. Firma tuto službu prezentuje jako druh „pasivního příjmu“ pro tohoto zástupce.

Důvod zájmu o tyto služby souvisí s loňskou novelou zákona o zaměstnanosti, podle níž je povolení ke zprostředkovávání zaměstnání pro agenturu podmíněno disponováním bezdlužného a odpovědného zástupcem s adekvátním vzděláním a prokazatelnou odbornou praxí v oboru. Členové statutárních orgánů agentury navíc nesmějí být osobami, jež v posledních třech letech působily ve vedení jiné agentury práce v době, kdy přišla o povolení. 

Je to zákonné, nebo není?

Z vyjádření MPSV vyplývá, že samotná koupě společnosti s platným povolením není podle současných právních předpisů trestným činem ani přestupkem. Ministerstvo však připouští, že byť bylo účelem novely zákona zajištění, aby se zprostředkovávání zaměstnání věnovaly pouze seriózní agentury práce, nákup agentury na klíč umožňuje tento zákon obcházet. „Pokud nový statutární orgán nebo odpovědný zástupce nesplňují předpoklady pro získání povolení běžným řízením, pak by byl založen důvod pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání,“ podotýká pro investigaci.cz mluvčí MPSV Jakub Augusta. 

Ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová upozorňuje, že praxe „kupování odpovědných zástupců na klíč“ či pracovních agentur na klíč ohrožuje práva agenturních zaměstnanců. „V případě problémů či kontrol majitelé pošlou agenturu (s. r. o.) do likvidace a vzápětí si otevřou novou. V případě předlužení či insolvence tak nemá ani smysl přihlašovat pohledávky zaměstnanců, protože je není z čeho zaplatit, reálný postih tak na viníky nedopadne,“ říká. 

Přečtěte si

„Jako pes na řetězu“: Propojení plzeňských ubytoven, pracovních agentur a vazby na politiku

Podle Evy Malé z organizace Člověk v tísni a spoluautorky studie Pasti pracovního práva obchází tato praxe samotný smysl zákona. „Odpovědný zástupce má dohlížet na odborné a legální fungování agentury, avšak v těchto případech jde jen o formální krytí bez skutečné kontroly. To umožňuje vstup na trh subjektům, které by podmínky jinak nesplnily, oslabuje dohled, rozmělňuje odpovědnost a zvyšuje riziko porušování práv agenturních zaměstnanců a jejich vykořisťování, včetně nevyplácení mezd či obcházení pracovněprávních předpisů,“ vysvětluje a dodává, že poslední novela zákona neměla očekávaný dopad. „Místo větší transparentnosti dochází spíše k přesunu části trhu pod povrch a regulace bez účinné kontroly a vymáhání může paradoxně podporovat nelegální nebo zastřené zaměstnávání.“

Magda Faltová se domnívá, že MPSV má sice snahu situaci řešit, ale opatření jsou často izolovaná a bez zásadního dopadu v praxi. „Dlouhodobě voláme po posílení inspekce práce, vyšší ochraně zaměstnanců, vymáhání sankcí vůči koncovým uživatelům a po přísnějších pravidlech pro agentury. Samotné omezování agentur ale nestačí – je třeba se zaměřit i na etiku firem, které tyto agentury využívají, i když vědí, že podmínky odporují zákoníku práce,“ dodává.

Přečtěte si

Vykořisťování po evropsku. Novináři zmapovali pracovní situaci ukrajinských uprchlíků v Česku, Litvě a v Německu

S ní souhlasí i někteří aktéři z tohoto odvětví. Podle Františka Jareše, šéfa pražské pracovní agentury Student, která působí na trhu přes 25 let, mohou podobné firmy napomáhat nelegálnímu jednání zastřených pracovních agentur. „Pokud někdo využívá koupi hotové agentury jen k zastření nelegální činnosti a formálně si ‚najme‘ odpovědného zástupce, je to vážný problém. Ale i bez ready-made agentur by si takový člověk firmu založil sám – jen by mu to trvalo déle,“ konstatuje Jareš. 

Otec v byznysu

Jak už bylo řečeno, majitelem Beaugency, agentury na klíč vzniklé v létě 2024, se loňského listopadu stal Leonid Gluško, otec Oksany Poleščuk. Gluško, stejně jako Daniil Poleščuk, působili i v Almax Work Holding, agentuře, jež předcházela Pokrov International, a. s., a jejímu následovníku Pokrov Czechinvest. Zakoupená agentura Beaugency má stejnou adresu jako předchozí firmy Pokrov International a Almax Work Group. I nábor pracovníků pro ni zajišťují stejní lidé, kteří měli na starosti nábor pro Pokrov International.

Zmínka o Gluškovi se v regionálních českých médiích objevila už v roce 2018, kdy o něm informoval Plzeňský deník v souvislosti s napadením Vasila L., výkonného manažera firmy Almax Work Holding – tedy jeho zaměstnance. Manažer tvrdil, že jej Gluško se svým zetěm Daniilem Poleščukem podezírali, že potají pracuje i pro jinou společnost, a ve snaze získat jeho telefon ho prý několikrát udeřili do obličeje a škrtili. Gluško a Poleščuk konflikt popřeli. Plzeňský okresní soud je nakonec zprostil viny pro nedostatek důkazů.

Podle výpovědi na policii Vasil L. popsal své zaměstnání v agentuře jako práci, která se nedá „vydržet ani psychicky, ani fyzicky“. Dále tvrdil, že poměry ve firmě se změnily poté, co se Oksana Gorobec (jedná se o příjmení z předchozího manželství) provdala za Daniila Poleščuka, „který tam všechny začal šikanovat, takže všichni lidé v této firmě postupně skončili“. Leonid Gluško se k tomu nevyjádřil. 

V roce 2024 se Gluško stal odpovědným zástupcem agentury Pokrov Czechinvest, následovnice agentury Pokrov International, a. s.

Přečtěte si

V Praze shořela dvě auta. Podle šéfa spolku, který brání práva Ukrajinců, jde o pomstu

Noví klienti

Nově vzniklá firma již začala nabírat pracovníky – aktuálně hledá lidi na zpracování zeleniny, zaměstnance do pekárny, průmyslové dělníky, ale i pracovníky do výroby společnosti Tatra Metalurgie, dceřiné firmy Tatra Trucks (součást holdingu Czechoslovak Group). 

Podle vyjádření mluvčího holdingu CSG Andreje Čírtka využívala Tatra Metalurgie, a. s., služeb pracovní agentury Pokrov Czechinvest, s. r. o., která společnosti dočasně přidělila šest zaměstnanců, z toho pět osob z Ukrajiny. „V minulosti spolupracovala Tatra Metalurgie s agenturou Pokrov International, a. s. S agenturou Beaugency, s. r. o., Tatra Metalurgie nikdy nespolupracovala a ani v budoucnu tuto spolupráci neplánuje,“ dodal mluvčí.

Andrej Čírtek rovněž prohlásil, že společnost klade při výběru pracovních agentur důraz na jejich zkušenosti s přidělováním zaměstnanců do metalurgických provozů nebo do provozů s obdobným charakterem práce. „Před uzavřením smlouvy ověřujeme, zda má agentura platné povolení k činnosti vydané Úřadem práce ČR a zda je spolehlivým plátcem DPH,“ popsal postup při ověřování důvěryhodnosti agentury. 

Mluvčí MPSV naší redakci sdělil, že ministerstvo chystá další novelu, která má podle něj omezit poptávku po ready-made společnostech a posílit ochranu zahraničních pracovníků. „Nově bude možné, aby agentury práce bez opakovaného povolení, tedy s kratší než tříletou prověřenou historií, přidělovaly cizince pouze na práce vyžadující střední vzdělání s maturitou a vyšší kvalifikaci,“ prohlásil Jakub Augusta. Práce s nižší kvalifikací by na základě nového zákona měly cizincům zprostředkovávat pouze agentury s opakovaným povolením a bez závažných porušení zákona.

The post Rodina, která vykořisťovala ukrajinské uprchlíky, přišla o povolení k provozu pracovní agentury. Koupila si tedy novou appeared first on investigace.cz.

Před pražskou kanceláří občanského spolku Cizinec není otrok (CNO), s nímž redakce investigace.cz spolupracovala na kauze vykořisťování ukrajinských uprchlíků, neznámí pachatelé v polovině ledna podpálili dvě zaparkovaná auta. Šéf organizace a bloger Jaroslav Čepa nevylučuje, že mohlo jít o pomstu kvůli jejich činnosti. Cizinec není otrok se totiž zasazuje o pracovní práva ukrajinských zaměstnanců v Česku a pomáhá těm podvedeným, zejména v případech vykořisťování pracovními agenturami. Ty Čepa ve svých video příspěvcích na sociálních sítích označuje za „mzdovou mafii“.

Jak nám Jaroslav Čepa sdělil, podpálená auta značky Mercedes patřila stavební firmě, která spolku pronajímá kancelář a zároveň spolek i neformálně podporuje – pomáhala například s rozvozem humanitární pomoci ukrajinským uprchlíkům. Na místě požáru nebyl nikdo zraněn. Policie dva dny po incidentu potvrdila redakci webu Praha IN.cz, že by se mohlo jednat o úmyslné zapálení.

Spolek vznikl na začátku roku 2020. Během pandemie COVID-19 poskytoval podporu a pomoc rodinám ukrajinských migrantů, kteří přišli o práci nebo bydlení. Souběžně publikuje videoblogy na sociálních sítích, v nichž popisuje nekalé chování zaměstnavatelů a zprostředkovatelů práce pro ukrajinské pracovníky. Ve svých příspěvcích vychází ze svědectví samotných podvedených zaměstnanců a z důkazních materiálů, které spolku předávají. Zároveň poskytují podvedeným pracovníkům i právní poradenství.

Podle názoru Čepy může jít o pomstu objednanou jednou ze zprostředkovatelských pracovních agentur, o nichž spolek v minulosti informoval. „Majitel aut se přiklání k verzi, že k zapálení došlo kvůli spolupráci s naší organizací,” řekl redakci investigace.cz Čepa. Podobný případ žhářského útoku v souvislosti se spolkem Cizinec není otrok se udál  už v minulosti – před pěti lety někdo zapálil Čepovo osobní auto poté, co vyhrál soudní spor se stavební firmou, jež dlužila mzdy svým zaměstnancům. Policie pachatele tehdy nenašla.

Mezi agenturami, o nichž v průběhu posledního půl roku spolek informoval, byla i plzeňská Pokrov International, vlastněná rodinou Poleščuk. I na základě svědectví celé řady bývalých zaměstnanců agentury a předložených důkazních podkladů, které zaměstnanci Čepovi poskytli, popsala naše redakce nelegální praktiky této firmy včetně pravidelných neoprávněných srážek ze mzdy pracovníků. Agentura působí dodnes a nabírá zaměstnance prostřednictvím sociálních sítí a chatovacích aplikací. Na její nekalé praktiky Čepa opakovaně upozorňuje i ve svém videoblogu na YouTube, Facebooku a TikToku.

Po incidentu vyzval Čepa na sociálních sítích veřejnost, aby poskytla jakékoliv informace k případu. O možnosti objednat si zapálení auta přes sociální síť Telegram psala investigace.cz detailně v tomto článku. Tato služba vyjde zájemce na deset tisíc korun.

Autorka textu: Kristina Vejnbender

Přečtěte si

Deset tisíc korun za zapálení auta v Praze. Telegramový kanál nabízí útok na objednávku

The post V Praze shořela dvě auta. Podle šéfa spolku, který brání práva Ukrajinců, jde o pomstu appeared first on investigace.cz.

Skupina novinářek z Německa, Litvy a Česka se už více než rok věnuje podmínkám ukrajinských válečných uprchlíků na evropském pracovním trhu. Zatímco evropští politici slibovali, že Ukrajinci se nesmí a nebudou setkávat s vykořisťováním, opak je pravdou. Svou roli v tom hrají podvodné pracovní agentury. Vykořisťování a zneužívání obtížné situace válečných uprchlíků je možné i díky špatné vymahatelnosti pracovního práva.

Novinářky Mariya Merkusheva, Olivia Samnick a Miglė Krancevičiūtė přijali pozvání do Odposlechu a představují nejen jednotlivé příběhy a jejich aktéry, ale také celý novinářský projekt. Moderuje Petr Gojda.

Články, které byly publikovány v rámci projektu War and Labour si můžete přečíst tady.

Přečtěte si

Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům

Přečtěte si

Agenturní „fénixové“: nesmrtelný byznys s Ukrajinci, který vzdoruje českým úřadům

Přečtěte si

„Jako pes na řetězu“: Propojení plzeňských ubytoven, pracovních agentur a vazby na politiku

Přečtěte si

Podcast Odposlech: V pasti na levnou práci

Přečtěte si

Vykořisťování po evropsku. Novináři zmapovali pracovní situaci ukrajinských uprchlíků v Česku, Litvě a v Německu

The post Podcast Odposlech: Jak evropské firmy vydělávají na uprchlících? appeared first on investigace.cz.

Za sérii investigativních článků o vykořisťování ukrajinských uprchlíků v rámci celoevropského projektu War and Labour získala redaktorka investigace.cz Kristina Vejnbender společně se svými zahraničními kolegyněmi cenu od International Labour Organization.

Koncem března roku 2022, přesně měsíc po začátku invaze do Ukrajiny, varoval německý ministr práce Hubertus Heil při svém projevu v Bundestagu před možným zneužíváním ukrajinských uprchlíků na pracovním trhu: „Musíme zajistit a zajistíme, aby se lidé, kteří prožili tolik utrpení, nestali obětmi okrádání nebo vykořisťování – a to ani na trhu práce. “O dva roky později lze konstatovat, že ministrovy obavy se naplnily, a to nejen v Německu, ale i v sousedních evropských zemích. Čtyři reportérky z Německa, Litvy a Česka pracovaly v průběhu necelého roku na společném projektu War and Labour, jehož cílem bylo zmapovat křehkou pracovní situaci ukrajinských uprchlíků na evropském trhu práce.

Popsané příběhy vykořisťování zaměstnaných ukrajinských uprchlíků jsou si navzdory drobným lokálním rozdílům nápadně podobné. Mezi hlavní nástroje vykořisťování vyskytující se ve všech třech zmíněných zemích patří nedodržování smluvních podmínek, absence výplatních pásek, srážky ze mzdy, pokuty, neplacené přesčasy, nemožnost čerpat dovolenou, zadržování nebo nevyplácení mezd, vydírání a psychický nátlak.

Nový začátek a konec

Ukrajinskému uprchlíkovi Julianu Šeremetovi, jehož příběh popsaly německé reportérky Marija Merkusheva a Olivia Samnick, dluží zaměstnavatel podle Šeremetových výpočtů tisíc eur, tedy zhruba 25 tisíc korun. „Nejde o peníze, ale o to, že mi šéf lhal a podvedl mě,“ vysvětluje třiačtyřicetiletý kněz, který má magisterský titul z teologie a filozofie. Před dvěma lety uprchl spolu s manželkou Marií a pěti dětmi autem přes Polsko do Německa. Skončili v západní části země – v Severním Porýní-Vestfálsku. Do té doby žila rodina v Čerkasech, malém městě ve střední Ukrajině, kde Šeremeta působil jako kněz. Katolická církev ubytovala manželský pár a jejich pět dětí v bytě na faře.

Na podzim roku 2023 se Šeremeta nechal zaměstnat v místní výrobní firmě jako podlahář. „Když ještě neumíte jazyk, musíte prostě pracovat rukama,“ říká a dodává, že každá práce může být dobrá, pokud je s člověkem dobře zacházeno. Po absolvování neplacené stáže následovalo podepsání smlouvy. Na papíře vypadaly podmínky dobře: 3 000 eur hrubého (necelých 76 tisíc korun), pracovní doba od sedmi do čtyř hodin odpoledne, pět až šest dní v týdnu. Kněz byl spokojený.

To, co pak následovalo, popisuje uprchlík jako šikanu. Šéf firmy nebral žádné ohledy na pracovní dobu stanovenou smlouvou – ve firmě se pracovalo podle aktuálního počtu objednávek a říkalo se tomu „firemní kultura“. Když Šeremeta požádal o volno kvůli návštěvě lékaře, šéf jeho žádosti nevyhověl. „Trval na tom, že se mám držet pracovní doby uvedené ve smlouvě,“ říká.

Těsně před Vánoci se mu šéf ozval na WhatsAppu a požádal jej o práci přes víkend, a to navíc pár hodin před začátkem předpokládané směny. „Mám malé děti, jak si to mám asi v tak krátkém čase zařídit?“ říká otec dětí ve věku od 3 do 13 let. Koncem roku 2023 došla Šeremetovi trpělivost a svému nadřízenému napsal dopis, v němž ho požádal o respektování pracovní smlouvy a volného času zaměstnanců. „Chápu, že jste můj nadřízený, a já si Vás vážím, ale to Vám nedává právo se mnou takto jednat,“ sdělil šéfovi, který ho následující den donutil dát výpověď.

Příběh vysoce kvalifikovaného jedince nuceného vykonávat práci neodpovídající jeho vzdělání, a navíc v podmínkách, kdy se nedodržuje zákonem podložená pracovní smlouva, není výjimečný. Německý Institut pro výzkum zaměstnanosti uvádí, že přibližně 72 % ukrajinských uprchlíků v Německu má vysokoškolské vzdělání, což z nich činí příliš kvalifikované uchazeče o volná pracovní místa. 

Podobná čísla dokládá i výzkum českého think tanku PAQ Research – v Česku vykonávají práci, která nekoresponduje s jejich kvalifikací, dvě třetiny Ukrajinců. Dmitrij Družinin, protagonista české série investigativních reportáží o vykořisťování uprchlíků, absolvoval stejně jako Šeremeta vysokou školu – je inženýrem raketových motorů. V pracovní agentuře Pokrov International, kam nastoupil po začátku války v Ukrajině, však pracoval jako správce ubytovny pro ukrajinské dělníky. Podobně jako Šeremeta se musel se svými zaměstnavateli rozejít ve zlém – poté, co dal výpověď kvůli tomu, že nesměl čerpat zákonem stanovenou dovolenou, mu pracovní agentura odmítla vyplatit mzdu za poslední odpracovaný měsíc. Podle výpovědí dalších zaměstnanců byla praxe stržení poslední mzdy jako „pokuty za odchod“ ve firmě běžná. Vedení agentury, která působí na českém trhu od roku 2007, se odmítlo redakci ke kauze vyjádřit.

Je to vůbec agentura?

Odborníci na integraci uprchlíků v Česku se shodují na tom, že pracovní agentury jako zprostředkovatelé zaměstnání hrají v systému vykořisťování klíčovou roli. Mezi běžné praktiky, jež některé agentury využívají ke snížení ceny nabízené pracovní síly, patří neplacení přesčasů, netransparentní srážky ve formě pokut a poplatků za bydlení, nemožnost čerpání dovolené nebo uvádění minimální mzdy v pracovní smlouvě místo té skutečné, vyšší.

Z těchto důvodů zažila zklamání i ukrajinská uprchlice Irina, která využila nabídku litevské firmy Nermeka zprostředkovávající práci pro uprchlíky a nechala se zaměstnat v továrně na výrobu zmrzliny. Její příběh popsala reportérka Miglė Krancevičiūtė z litevského centra investigativní žurnalistiky Siena. Po příjezdu do Marijampolė, kam dorazila spolu s dcerou, Irina zjistila, že bydlení pro dítě ji vyjde na dalších 150 eur měsíčně. Její pracovní doba k tomu přesahovala zákonem stanovenou maximální délku, mzda byla navíc mnohem nižší, než stálo v původní nabídce. „Sazba je 3,5 eura (v přepočtu necelých 90 korun) na hodinu, a to za práci ve dne i v noci. Bylo nám řečeno, že máme vysoké mzdy a Litevci dostávají méně,“ uvedla Irina v rozhovoru pro médium Siena. Přitom jí stejně jako jiným uprchlíkům byla přislíbena měsíční mzda 1 000 eur čistého a ubytování za pouhých 60 eur měsíčně za služby.

Další bývalý pracovník firmy Nermeka byl vyslán na delší pracovní cestu do Německa a počítal s tím, že mu během pobytu v zahraničí bude firma hradit sociální pojištění. Po návratu do Litvy ale zjistil, že má u pojišťovny obrovský dluh. Zaměstnavatel za něj v době jeho nepřítomnosti zřejmě přestal odvádět příspěvky. Jiným pracovníkům, kteří v Německu strávili méně než půl roku, Nermeka pro změnu strhávala jakousi „německou daň“ a srážela výši celkových odměn. „Zaměstnavatel snižoval výši stravného v závislosti na kvalitě práce zaměstnance i na jeho údajných kázeňských přestupcích a podobně. Tím výrazně snižoval odměnu, kterou zaměstnanec za dobu strávenou na pracovní cestě obdržel,“ konstatovala mluvčí litevského inspektorátu práce Jolanta Bielskienė. O praxi pokutování zaměstnanců z důvodu údajného nedostatečného pracovního výkonu svědčí i dokumenty, jež investigaci.cz doložili bývalí zaměstnanci agentury Pokrov Interational.

Společnost Nermeka, která na pracovním trhu vystupuje pod značkou HireLabas a zprostředkovávala práci Irině i dalším zmíněným protagonistům, působí na litevském pracovním trhu od roku 2015. Přestože se na sociálních sítích firma prezentuje jako pracovní agentura, nikdy neměla a nemá povolení ke zprostředkování agenturních zaměstnanců. Žádnou agenturou tedy ve skutečnosti není.

Zastřeno!

V češtině se pofidérním pracovním agenturám bez agenturního povolení říká „zastřené“. Navenek sice vystupují jako plnohodnotné agentury práce, byť jimi podle zákona nejsou. Tím pádem nemusí plnit jinak povinné požadavky jako hlášení přidělených zaměstnanců Úřadu práce nebo zajištění vyplácení stejné mzdy i benefitů jako kmenovým pracovníkům na obdobných pozicích. Často se jedná o živnostenské subjekty nebo právnické osoby, jež zprostředkování zastírají obchodními smlouvami s odběrateli pracovní síly. 

„Cílem takového jednání je zejména vyhnout se dodržování zákonných podmínek pro zprostředkovávání, především zajištění srovnatelných mzdových a pracovních podmínek pro přidělené zaměstnance. Umožňuje se tak výkon nelegální práce, a to jak občanům ČR či EU, tak zvláště cizincům z dalších zemí,“ vysvětluje mluvčí Inspektorátu práce.

Přečtěte si

Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům

Aby zakryly svou nelegální činnost, uzavírají tyto „agentury“ obchodní smlouvy, kde se zavazují svým klientům dodat realizaci díla, nikoli pracovní sílu. To znamená, že zastřená agentura bez povolení zaměstná například stavební dělníky a vyšle je na práce do firmy, které se podle smlouvy zaváže postavit dům nebo dodat jiný hotový produkt. Ve skutečnosti ale dělníci pro klienta zastřené agentury pravidelně pracují.

Dalším nadnárodně využívaným trikem je vyslání pracovníka na pracovní cestu místo jeho řádného agenturního přidělení k firmě. Tuto praxi potvrzují jak výpověď litevského zaměstnance vyslaného do Německa, tak i české soudní záznamy.

Například v roce 2017 měla Almax Work-Holding, předchůdkyně společnosti Pokrov International, nelegálně přidělit zaměstnance českému výrobci CNC strojů Weiler Holoubkov. Almax tehdy tvrdila, že vyslala své zaměstnance „na pracovní cestu“ do továrny Weiler, přičemž pobyt dělníků „na cestách“ měl v součtu trvat několik měsíců.

Pravděpodobnější je výhra v loterii než kontrola

Odborníci se shodují, že problémem nejsou samotné zákony, ale jejich vymahatelnost. Inspektoráty práce jak v Litvě, tak i v Německu a Česku nemají dostatečnou kapacitu, aby prováděly namátkové kontroly firem zaměstnávajících uprchlíky. „V Německu je pravděpodobnější, že vyhraješ v loterii, než že dorazí kontrola z Inspekce práce,“ konstatuje odborník na sociologii práce Gerhard Bosch z univerzity v Duisburgu. Zdlouhavost řízení navíc často podvedené pracovníky od podání podnětů na Inspektorát práce odrazuje. 

 „Spousta uprchlíků nemá pro psaní stížnosti nebo podnětu na úřady kompetence. Inspektorát práce nadto nemá pravomoc vymáhat mzdy – pokud zjistí pochybení, rozhodnutí se odehraje ve správním řízení a dotyčný by měl následně podat žalobu k soudu. To je dlouhý a složitý proces. Není tedy divu, že tito lidé raději hledají pomoc ve své komunitě než u oficiálních orgánů,“ vysvětluje Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.

Litevský odborník na pracovní právo Vilius Mačiulaitis kritizuje i nedostatečné postihy tamních zastřených agentur. „Ve své praxi jsem se zatím nesetkal s pokutou za provoz nelegální obchodní činnosti. Společnosti, které zprostředkovávají práci bez povolení, dostávají stejné pokuty za porušení pravidel pro dočasné zaměstnávání jako společnosti, které takové povolení mají – poprvé až 200 eur a podruhé až 800 eur. Žádný rozdíl mezi nimi na litevském pracovním trhu není,“ konstatuje Mačiulaitis.

Evropský fénix

Uložení pokut úřady, nebo dokonce odnětí licence agentuře navíc zdaleka neznamená konec zprostředkovatelského byznysu. Schéma „fénix“, kdy jedna společnost přestává působit kvůli dluhům vůči zaměstnancům nebo úřadům, zatímco druhá, nově založená s vazbou na stejné majitele, přebírá její činnost, je podle zjištění reportérek rozšířené jak v Litvě, tak i v Česku.

Například zmíněná firma Nermeka, jež za vykořisťování pracovníků dostala několik pokut, vyhlásila v září 2023 bankrot. Tehdy vykazovala dluhy přesahující 424 000 eur, z toho 360 000 eur dlužila na daních. V okamžiku, kdy firma byla v insolvenci, vznikly dvě další společnosti spojené s generálním ředitelem Nermeky Mečislovasem Bušasem nesoucí názvy Mezitora a Zimeda. Ani jedna z nich přitom nemá licenci pro zprostředkovávání pracovní síly, přesto obě nabírají pracovníky.

Navzdory podnětům, které před rokem podali podvedení pracovníci agentury Pokrov International na svého bývalého zaměstnavatele, pro nějž pracoval i výše citovaný Dmitrij Družinin, je agentura manželů Poleščuků stále v provozu a v současnosti nabízí necelé dvě desítky pracovních pozic. Pokud by však i Pokrov International přišla o platné povolení, manželům Poleščukovým nadále zůstává další firma, Pokrov Czechinvest s. r. o., jež vznikla na podzim roku 2022 a agenturní povolení získala loni na jaře. Jako odpovědný garant agentury je uveden otec Oksany Poleščuk.

Přečtěte si

Agenturní „fénixové“: nesmrtelný byznys s Ukrajinci, který vzdoruje českým úřadům

Jak konstatuje ředitel sociální neziskovky Ponton Ľubomír Lupták, zprostředkovávání zaměstnání je lukrativní byznys založený na obchodu s chudobou a existenční nejistotou a ukrajinští uprchlíci jsou pouze jednou z mnoha skupin, na něž tito obchodníci cílí.

Podobný názor zastává i jeho kolega z Německa. „Mnoho problémů s vykořisťováním na pracovišti je podobných a řídí se stejným schématem. Ukrajinci ale nejsou jedinou skupinou, v jejímž případě zaměstnavatelé systematicky zneužívají situaci uprchlíků. Ohroženi jsou všichni migranti,“ varuje Sergej Sabelnikov, odborník z německého poradenského centra pro pracovní práva IQ Service Faire Integration.

Vznik tohoto textu byl podpořen International Women’s Media Foundation.

The post Vykořisťování po evropsku. Novináři zmapovali pracovní situaci ukrajinských uprchlíků v Česku, Litvě a v Německu appeared first on investigace.cz.

Za sérii investigativních článků o vykořisťování ukrajinských uprchlíků v rámci celoevropského projektu War and Labour získala redaktorka investigace.cz Kristina Vejnbender společně se svými zahraničními kolegyněmi cenu od International Labour Organization.

Jedno lůžko na pěti čtverečních metrech za 6 000 měsíčně. Další tisíc korun za ložní prádlo a také poplatky za internet, praní, sušení nebo vaření. K tomu neustálý dohled zaměstnavatele, nedostatek soukromí, a hlavně možnost bydlení podmíněná zaměstnáním pro konkrétní pracovní agenturu, která má vazby na ubytovnu. To je realita některých plzeňských ubytoven, kde bydlí ukrajinští uprchlíci. Redakce investigace.cz se spojila se správcem jedné z nich, provozované plzeňskou pracovní agenturou Pokrov International. Na základě jeho výpovědi a také zkušeností plzeňských sociálních služeb přinášíme poslední text ze série tří článků věnovaných agenturnímu prostředí, jež vznikly v rámci celoevropského projektu War and Labour, zabývajícího se pracovním vykořisťováním ukrajinských uprchlíků v jednotlivých evropských zemích. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Že se cestující dostal do města s vysokým počtem ukrajinských uprchlíků a pracovních agentur, je na plzeňském autobusovém nádraží patrné na první pohled. Prostory uvnitř nádražní haly i v jejím okolí doplňuje několik reklamních plakátů s nabídkou zaměstnání od pracovních agentur a všechny jsou vytištěny v ukrajinštině. Plzeňská agentura Pokrov International dokonce otevřela svou druhou kancelář v západočeské metropoli přímo v hale nádraží. Přes prosklenou stěnu je dovnitř dobře vidět, za velkým stolem, který odděluje žadatele a zástupce agentury, sedí dvě ženy. Obě mluví plynně rusky. „Teprve jsme otevřeli,“ vysvětluje v maličké kanceláři jedna z nich.

Podle loňské analýzy Diakonie Západ pro Ministerstvo práce a sociálních věcí působila v Plzni a jejím okolí ke konci roku 2023 čtvrtina všech pracovních agentur činných v Česku. Celkem 570 agentur v tomto regionu zaměstnává 20 tisíc cizinců. Zpráva také uvádí, že cizinci jsou zaměstnáváni i přes neformální zprostředkovatele práce, kteří zajišťují jejich ubytování a jiné služby a jsou úzce provázáni s agenturami práce i koncovými podniky, ve smlouvách nicméně nefigurují. Právě tato síť vzájemně propojených zprostředkovatelů zachytí ukrajinské uprchlíky, co sem dorazí za prací. Zprostředkovatelský systém je pro ně jednou z mála možností, jak si ubytování zajistit. Většinou se totiž potýkají s akutní nedostupností bydlení na českém trhu. 

„Z hlediska praktik není Plzeň výjimkou, stejné věci se dějí po celé republice. Rozdíl spočívá v historicky větší koncentraci průmyslových podniků a montoven v kraji, což znamená i velký počet agentur a ubytoven, kde bydlí dělníci a nově i uprchlíci,“ konstatuje v rozhovoru pro investigaci.cz Viktor Rumpík, autor zprávy a sociální pracovník Diakonie Západ.

Přečtěte si

Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům

Permanentní správce

Ubytovna, jež patří majitelce agentury Pokrov International – Oksaně Poleščuk – se nachází v Kreuzmannově ulici v západní části Plzně. Dmytro Družinin zná v tomto objektu každý kout, neboť zde rok pracoval jako správce. Jedná se o relativně novou budovu vybavenou plastovými okny a samostatnými koupelnami v každé bytové jednotce. Rodinná firma Poleščukových – Poleshchuk & Synové, a. s., vlastní dle katastru nemovitostí 20 takových jednotek. Z dostupných informací vyplývá, že v jedné bytové jednotce se může nacházet více pokojů, kde agenturní zaměstnanci Pokrovu bydlí. Na jeden pokoj připadají podle Družinina maximálně čtyři lůžka a celková kapacita ubytovny se pohybuje kolem 120 osob.

Za dobu, kdy tady Družinin působil jako správce, tedy od jara roku 2022 do jara roku 2023, se podle jeho slov v ubytovně vystřídalo kolem tisíce lidí – budovu proto téměř neopouštěl. „Byl jsem jako pes na řetězu. Pořád se tam někdo nový stěhoval nebo naopak z ubytovny odcházel. Měl jsem na starosti i evidenci odjezdů a příjezdů, a proto jsem musel pořád na někoho čekat. Vystřídat mě mohl jedině můj nadřízený, Marek Anderle, tomu se ale nikdy moc nechtělo, takže jsem měl během celého roku jen dva dny dovolené,“ konstatuje. 

Ubytovnu mohl údajně opustit jedině s písemným svolením ředitele firmy, Daniila Poleščuka. Poté, co se rozhodl jako správce skončit, se musel také odstěhovat – v ubytovně totiž mohou bydlet pouze ti, co pracují pro agenturu Poleščukových. 

Družininovi později dorazilo oznámení od Pokrov International, že agentuře dluží 78 tisíc korun za ubytování, které ale údajně v průběhu ročního pobytu uhradil. Investigace.cz má toto sdělení k dispozici. Pravidelné nájemné a další případné poplatky sráželi Družininovi stejně jako všem agenturním zaměstnancům rovnou ze mzdy, kterou dostávají v hotovosti. Tento fakt nám potvrdili i jeho bývalí kolegové z agentury Pokrov International. Samotná agentura se naší redakci k opakovaně položeným dotazům ohledně pracovních podmínek svých zaměstnanců nevyjádřila. Na poskytnutí odpovědí přitom měla několik týdnů. 

Přečtěte si

Agenturní „fénixové“: nesmrtelný byznys s Ukrajinci, který vzdoruje českým úřadům

Pokuta sem, službička tam 

Mezi běžné praktiky ubytoven, jež zmiňují odborníci z neziskových organizací Člověk v tísni a Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni, patří nafouknuté ceny za lůžka, srážky za jednotlivé služby a rozmanité pokuty, které se automaticky odečítají z mezd agenturních zaměstnanců, a to bez jejich souhlasu. 

Dělo se to i v ubytovně Pokrov International. „Její obyvatelé sice museli platit za nadměrnou spotřebu vody či energií, avšak nikdy nedostali k nahlédnutí žádné vyúčtování. Poplatky se často platily za dvě ubytované osoby v jednom pokoji, byť tam ve skutečnosti byly čtyři. Není proto divu, že na konci zúčtovacího období ubytovna vykazovala velké nedoplatky. Ty se pak rozdělily mezi nájemníky a byly jim automaticky sraženy z mezd,“ vysvětluje Družinin. O zpětném odečtení nedoplatků za služby z měsíční mzdy, opět bez jakýchkoli vyúčtování, píší i uživatelé na ruskojazyčném portálu Layboard, jenž umožňuje hodnotit například jednotlivé pracovní agentury. Družinin ve svém vyprávění zmiňuje i další doplňkovou službu: kompletní ložní prádlo pro jedno lůžko vyšlo ubytovaného člověka na 900 korun měsíčně.

K dalším podobným službám, na nichž ubytovny vydělávají, patří například zpoplatněné pračky a sušičky nebo přístup k internetovému připojení. „V jedné nejmenované ubytovně se v případě, že má pracovník nemocenskou a tráví celý den na ubytovně, účtuje za lůžko vyšší částka. Zmíněnou ubytovnu také provozuje pracovní agentura,“ říká Eva Malá, vedoucí agendy v oblasti pracovního vykořisťování z organizace Člověk v tísni. Samostatné pokuty se pak udělují za praní oblečení na pokojích, neboť i sebemenší praní je povoleno pouze ve zpoplatněné pračce ubytovny. „Cena za jedno využití pračky se přitom pohybuje kolem 150 korun. Pro rodinu s malými dětmi je to neúnosné,“ doplňuje její slova ředitel Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni Ľubomír Lupták. 

I v ubytovně v Kreuzmannově ulici se podle Družinina vyskytovaly děti, ty však kvůli nedostatku místa neměly nárok na samostatné lůžko. „Za dítě se platila půlka nájemného, ale nárok na vlastní lůžko neměly. Musely spát spolu s rodiči,“ vysvětluje Družinin.

Manželé Poleščukovi se podle zjištění investigace.cz navíc snažili získat daňové výhody z pronajímaných bytových jednotek. Firma Poleščuk & Synové si v roce 2020 nárokovala daňový odpočet za poskytování krátkodobých ubytovacích služeb – podle rozhodnutí soudu se ale jednalo o dlouhodobější pronájem, tedy minimálně o jeden měsíc, proto nárok na odpočet daní neuznal. Firma se taktéž snažila o odpočet DPH z nákupu devatenácti bytových jednotek, jež sloužily jako ubytovny v Kreuzmannově ulici. Postupovala tak, že tyto byty nejprve pronajala společnosti Pokrov International, která je dále pronajímala za dvojnásobnou částku agentuře Almax Work Holding, jež byty nabízela k pronájmu fyzickým osobám. Všechny tři firmy byly přitom ovládány stejnými osobami. 

Myši, švábi i štěnice jsou v ceně 

Podle poslední analýzy Hlas Ukrajiny z dílny PAQ Research bydlí dnes v oficiálních ubytovnách 16 % všech ukrajinských přistěhovalců v Česku. Nejčastěji jsou to dělníci a nekvalifikovaní pracovníci, ve 40 % se jedná o rodiny s dětmi. Ta v Kreuzmannově ulici, kde Družinin strávil rok, patří mezi ty lepší plzeňské ubytovny. Na rozdíl od mnoha dalších je tu k dispozici wifi, sociální zařízení má každá bytová jednotka, praní je zdarma a v ubytovně nejsou myši ani švábi. Ve třinácti ze sedmdesáti zmapovaných plzeňských ubytoven totiž terénní pracovníci Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni Ponton objevili myši, šváby, potkany či štěnice. Kreuzmannova ale zároveň patří mezi ty dražší. Jednolůžko vychází dospělou osobu na 6 500 korun měsíčně bez doplňkových služeb, jako je ložní prádlo. 

Data Monitorovacího centra z minulého roku ukazují, že průměrná měsíční cena za bydlení v ubytovně se pohybuje kolem 6 000 tisíc korun za lůžko ve dvou až čtyřlůžkovém pokoji o velikosti pod dvacet čtverečních metrů. Výjimkou ale nejsou ani pokoje, kde na podobné ploše společně žije šest osob. Za dítě se většinou účtuje 4 000 korun, někde to ale může být i plná výše částky odpovídající dospělé osobě. 

Rodinu se dvěma dětmi by tak ubytování v těchto podmínkách mělo vyjít na 25 tisíc korun měsíčně včetně ložního prádla a využití pračky pětkrát měsíčně. To vše za předpokladu, že se během pracovního týdne rodina nezdržuje celý den na ubytovně. K této ceně je ale nutné připočítat využití televize za sto korun nebo vařiče za dalších tři sta korun měsíčně. Přestože je uvedená částka srovnatelná s cenami nájmů za třípokojový byt v Plzni, na rozdíl od takového bytu rodina na ubytovně často nemá nárok na soukromí. „V jejich nepřítomnosti mohou do jejich pokojů vstoupit zaměstnanci ubytovny,“ konstatuje Eva Malá. Celkový hrubý měsíční příjem zmapovaných ubytoven činí podle odhadů Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni kolem 30 milionů korun, tedy 360 milionů ročně.

Podle šéfa centra Ľubomíra Luptáka je Plzeň z hlediska velkých ubytoven ojedinělá. „Jinde není tolik ubytoven a agentur, navíc tam uprchlíci často bydlí v nezkolaudovaných, neoficiálních ubytovnách, které je těžké zmapovat,“ vysvětluje. O uprchlících pobývajících v nezkolaudovaných prostorách, kteří jsou nuceni kupovat falešná potvrzení o normálním ubytování určená pro úřady, jsme informovali v jednom z našich předchozích textů. 

Přečtěte si

Bydlení naoko za pár tisíc. V Česku kvete obchod s doklady o ubytování. Umožňují cizincům získat vízum

Komu patří ubytovny v Plzni

Jak vyplývá z interních dat Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni, zhruba pětina ze 70 plzeňských ubytoven patří nebo je provozována pracovními agenturami, jež zaměstnávají Ukrajince. A jak už bylo řečeno, nezbytnou podmínkou k získání jinak nedostatkového ubytování je práce získaná prostřednictvím konkrétní agentury – podle dat Monitorovacího centra pronajímá devět ubytoven své pokoje výlučně zaměstnancům vybraných pracovních agentur. Další jsou provozovány osobami, jež s agenturami spolupracují. Například pracovní agentura AWA, která patří mezi ty největší na Plzeňsku, nabízí bydlení ve třech plzeňských ubytovnách, kde podle sociálních služeb bydlí téměř výhradně agenturní zaměstnanci. Dvě ubytovny sídlí v objektech, které patří firmám ukrajinského podnikatele Vasyla Bela. Ten je zároveň odpovědným zástupcem agentury AWA Partners.

Nemovitost, kde sídlí třetí z ubytoven AWA s kapacitou až 500 lidí, je majetkem bývalého politika ODS a vlivného plzeňského podnikatele Petra Štrunce nebo jeho firem. Přestože ODS opustil před více než deseti lety, vazby na lokální politiku neztratil.

Na budovách ubytovny agentury AWA ve Švihovské a Kalikové ulici tak visí velký transparent politického hnutí PRO Plzeň, jež se v roce 2022 dostalo do městského zastupitelstva. Předsedou hnutí je dlouholetý Štruncův spolupracovník, jednatel jeho firem a též bývalý člen ODS Radek Mráz. Prvním místopředsedou je pak Jiří Winkelhöfer, opět někdejší Štruncův spolupracovník a současný plzeňský radní pro oblast bezpečnosti a prevence kriminality. 

V roce 2013 byl Mráz spolu s dalšími osobami obviněn ze skoro půlmiliardového daňového podvodu při takzvaných karuselových obchodech s pohonnými hmotami. Obvinění měli využívat sociálně slabé a bezdomovce jako nastrčené ředitele firem a muly na peníze, aby vybírali hotovost z bankovních účtů konkrétních společností a předávali ji organizátorům podvodu. Většina zneužitých osob pobývala v ubytovně v plzeňské Žlutické ulici, kterou provozovala firma ANPESI rent, s. r. o. Majitelem firmy byl Petr Štrunc a jednatelem Radek Mráz, který byl nakonec zproštěn viny. Místo jednatele firmy zastával v minulosti i Winkelhöfer, jenž má podle serveru Hlídací Pes dodnes vazby na Štrunce. 

Redakce investigace.cz oslovila vedení agentury AWA Partners s dotazem, zda vnímá propojení ubytování, pracovní agentury a vazby na politické hnutí jako problematické. „Naše agentura práce žádné ubytovací zařízení přímo nevlastní. Umožňujeme toliko zajištění ubytování pro ty zaměstnance, kteří ubytování požadují. Je třeba zdůraznit, že možnost zajištění ubytování je fakultativní povahy. Záleží zcela na rozhodnuti každého konkrétního zaměstnance, zda možnosti zajištění ubytování využije, či nikoli. Domněnku prohlubování závislosti agenturních pracovníků na agentuře, kterou jste vyslovila v položeném sugestivním dotazu, tedy rozhodně v případě naší agentury práce nesdílíme,“ odpověděl ředitel agentury Roman Moulis a dodal, že agentura nemá s politickými transparenty hnutí Pro Plzeň žádnou přímou spojitost.

Obchod s chudobou Ukrajinců

Časté propojení ubytoven a pracovních agentur označuje zpráva Diakonie Západ i analýza Monitorovacího centra pro ubytovny v Plzni za vysoce problematické. V okamžiku, kdy chce člověk změnit práci, většinou musí počítat i se změnou bydlení, což podle pracovníků sociálních služeb při současném akutním nedostatku bydlení prohlubuje závislost uprchlíků na agenturách. „V situaci, kdy jsou podmínky v ubytovně nevyhovující nebo člověk není spokojen s prací, lidé kvůli obecnému nedostatku ubytovacích kapacit v Česku nemají na výběr a musí zůstat tam, kde jsou. Ani sociální služby nemohou kvůli přeplněným azylovým domům nabídnout těmto uprchlíkům alternativu,“ souhlasí s výsledkem obou analýz Magda Faltová, šéfka Sdružení pro integraci a migraci. Podle Ľubomíra Luptáka jde o specifickou verzi „obchodu s chudobou“, tedy možnost, jak příchod ukrajinských uprchlíků lukrativně zpeněžit. 

Podle zprávy Mezinárodní organizace pro migraci z roku 2023 mezi nejčastější překážky pro Ukrajince při získávání bydlení v Česku patří obecná nedostupnost nájemního bydlení, nedostatek prostředků na úhradu nájmu, kaucí a případných poplatků pro realitní kanceláře a také opakované odmítání ze strany majitelů nemovitostí. Jejich důvody jsou různé a souvisejí jak s etnickou příslušností nájemníka, tak s dalšími faktory, jako je například početná rodina uchazeče o nájem, nedůvěra vůči ukrajinským občanům nebo upřednostňování dlouhodobých pronájmů.

 Za těchto podmínek bylo možné zneužít i nouzové ubytování, tedy dočasné hromadné bydlení uprchlíků dotované státem, o čemž svědčí i dramatický propad počtu lidí ubytovaných v plzeňských nouzových ubytovnách na přelomu června a července minulého roku. Tehdy totiž vstoupila v platnost novela lex Ukrajina, která zpřísňuje proplácení podpory uprchlíkům a omezuje dobu, kdy je možné v nouzovém ubytování bydlet zdarma, na 150 dnů. Současně byl zrušen i takzvaný příspěvek pro solidární domácnosti.

Po zavedení novely „odešlo“ z nouzového ubytování v Plzni více než 1 500 lidí. Pro srovnání, zhruba stejné množství ubylo z tohoto typu ubytování v celém Jihomoravském kraji. Odborníci mají obavy, že do zpřísnění zákona o uprchlících pobíraly některé ubytovny státní dotace bez vědomí samotných uprchlíků. Jakmile byl tento druh finančních podpor a příspěvků omezen či anulován, začaly se pro ně nevýdělečných uprchlíků zbavovat. „Válka rozhýbala byznys s chudobou. Nově si obchodníci mohli vydělat na úkor Ukrajinců trojím způsobem: účtovat si nájemné, pobírat dotace na uprchlíky a k tomu je vykořisťovat prostřednictvím agenturní práce,“ shrnuje Eva Malá z Člověka v tísni. 

Vznik tohoto textu byl podpořen International Women’s Media Foundation.

The post „Jako pes na řetězu“: Propojení plzeňských ubytoven, pracovních agentur a vazby na politiku appeared first on investigace.cz.

Nedodržování pracovní doby, nehrazení přesčasů, takzvaně motivační pokuty, nevyplacené výplaty, nevyhovující nebo předražené bydlení. S tím vším se na českém trhu práce setkala řada válečných uprchlíků z Ukrajiny. Kdo a jakým způsobem zneužívá těžké situace Ukrajinců u nás? Rozsáhlou investigativu v prostředí plzeňských pracovních agentur vedla redaktorka Kristina Vejnbender v rámci projektu War and Labour a za podpory International Women’s Media Foundation. K mikrofonu si ji pozval Petr Gojda.

Přečtěte si

Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům

The post Podcast Odposlech: V pasti na levnou práci appeared first on investigace.cz.

Za sérii investigativních článků o vykořisťování ukrajinských uprchlíků v rámci celoevropského projektu War and Labour získala redaktorka investigace.cz Kristina Vejnbender společně se svými zahraničními kolegyněmi cenu od International Labour Organization.

Za poslední dvě dekády řídila Oksana Poleščuk několik agentur, jež dostaly milionové pokuty kvůli nedodržení zákona o agenturním zaměstnávání. Navzdory tomu v branži dodnes působí a zprostředkovává práci ukrajinským uprchlíkům. Redakce investigace.cz prozkoumala schéma, které jí pomohlo se na českém pracovním trhu udržet. I druhý text ze série článků věnovaných agenturnímu prostředí vznikl v rámci celoevropského projektu War and Labour, jenž se zabývá pracovním vykořisťováním ukrajinských uprchlíků v jednotlivých evropských zemích.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Jméno Oksana Poleščuk, za svobodna Oksana Gluško, případně Oksana Gorobec z jejího prvního manželství, je v prostředí plzeňských agentur známé. Zprostředkovávání práce se podnikatelka ukrajinského původu věnuje už více než 15 let. První agenturu, Almax Work, založila v roce 2007. Následovaly Almax Work-Group, pak Almax Work-Holding, od roku 2018 Pokrov International a od předminulého roku Pokrov Czechinvest.

Přečtěte si

Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům

„Stačilo zmínit jméno Almax, Pokrov nebo Poleščuk a firmy hned věděly, v negativním slova smyslu, o koho jde, což pověsti při navazování nových spoluprací neprospívalo,“ tvrdí bývalý zaměstnanec Pokrovu Artur Strilenko, který měl na starosti vyhledávání partnerství s novými firmami, jež by měly zájem o pracovní sílu.

„Nemusíte sem chodit, ani zítra tady nikdo nebude“

O majitelích citovaných agentur, tedy o manželích Poleščukových, nejsou k nalezení žádné veřejně dostupné informace. Kontaktovat je se ukázalo jako velká výzva. Po zaslání mailu, který zůstal nezodpovězen, se reportéři investigace.cz vydali na pražskou Florenc, kde sídlí několik firem patřících Poleščukovým. Vyšlo však najevo, že daná adresa je takzvané virtuální sídlo několika stovek firem. „Nemusíte sem chodit ani zítra, tady nikdo nebude,“ sdělila nám uklízečka.

Později se asistentka ředitelky Poleščuk s naší redakcí přece jen spojila. Z rozhovoru vyplynulo, že Oksana Poleščuk většinou pobývá mimo Českou republiku a není ochotná komunikovat prostřednictvím telefonu či videohovoru. Schůzku, která byla domluvena měsíc předem, zrušila několik dní před jejím konáním. Písemné vyjádření k otázkám investigace.cz její společnost do data vydání tohoto textu neposlala.

Naopak jsme zjistili, že Daniil Poleščuk je občanem Ruské federace a v Česku žil od roku 2015. V roce 2019 však ministerstvo vnitra zamítlo jeho žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu. Poleščuk se odvolal a jako důvod uvedl, že pokud žádosti nebude vyhověno, jeho rodina přijde o část příjmu. Úřadu rovněž sdělil, že jeho podnikatelská činnost utrpí újmu, protože řízení na dálku není dlouhodobě reálné. Podle informací z několika zdrojů se manželé Poleščukovi dlouhodobě zdržují v Srbsku, což potvrzuje i zápis z jednání členské schůze Almax Work-Group z konce minulého roku, jenž byl pořízen v Bělehradě.

Nesmrtelná agentura

Historie působení plzeňských agentur pod vedením Oksany Poleščuk a později i jejího chotě Daniila sahá do druhé půlky nultých let. V roce 2007 jako první vznikla Almax Work a Oksana ji řídila ještě pod jménem Gorobec. Z veřejně dostupných dokumentů je zřejmé, že se firma tenkrát dopouštěla zastřeného zprostředkování práce, například přidělovala dělníky do závodů bez řádné smlouvy.

Když v roce 2014 došlo ve výrobní hale českobudějovické slévárny SCB Foundry k výbuchu plynu, způsobenému nedbalostí zaměstnance Almax Work, slévárna podle spisu odmítla převzít zodpovědnost za poškozené zdraví dělníka a uhradit plnou částku za jeho léčení. Bránila se tím, že s agenturou uzavřela smlouvu o díle a byla tak pouze „objednatelem ve vztahu k družstvu jako zhotoviteli a pracoviště, na kterém prováděl práci poškozený a kde došlo k úrazu, bylo v užívání družstva, které se zavázalo provádět na své náklady obvyklou údržbu pracoviště včetně příslušenství a součástí“.

V té době už Poleščuk, tehdy stále ještě Gorobec, působila jako předsedkyně představenstva dalšího družstva – Almax Work-Group. Podle záznamu českého obchodního rejstříku měla firma povolení k zprostředkovávání zaměstnání jen v letech 2014 až 2016. V roce 2017 jí proto Inspekce práce uložila pokutu ve výši 190 000 korun za zastřené zprostředkování práce, neboť obstarala zaměstnání bez potřebného povolení. 

Když ale firma Almax Work-Group tuto pokutu dostala, existovala již nová agentura Almax Work-Holding, která vznikla v roce 2014 a povolení k zprostředkovávání zaměstnání získala k březnu 2015.

Podle zjištění Inspektorátu práce měla Almax Work-Holding v roce 2017 nelegálně přidělit zaměstnance českému výrobci CNC strojů Weiler Holoubkov. Almax tenkrát tvrdil, že vyslal své zaměstnance „na pracovní cestu“ do továrny Weiler, přičemž pobyt dělníků „na cestách“ měl v součtu trvat několik měsíců. Z údajů na webu firmy Pokrov International i z pracovních nabídek na sociálních sítích mimochodem vyplývá, že firma Weiler s následnicí Almaxu, agenturou Pokrov, nadále spolupracuje. K dotazům redakce ohledně této spolupráce se firma nevyjádřila.

Z informací mluvčího Inspektorátu práce je zřejmé, že firma Almax Work-Holding byla jen od roku 2020 podrobena osmi kontrolám a následně jí byly uloženy tři pokuty v celkové výši téměř 2,5 milionu korun, a to kvůli umožnění výkonu nelegální práce. V září 2022 pak firma přišla o agenturní povolení.

Výše popsaný scénář se však opakoval, neboť v době, kdy byly pokuty uloženy, měla již rodina Poleščukova na agenturní zaměstnávání novou firmu – Pokrov International, a. s. Ta vznikla v roce 2018 a povolení ke zprostředkovávání práce má dodnes. Opakovala se ovšem i pochybná praxe s dělníky na cestách. 

V létě 2020 totiž Inspekce práce zadržela agenturního zaměstnance Pokrov International a Almax Work-Holding ve výrobní hale zlínské společnosti Lignis, s. r. o. Pracovník sice vlastnil zaměstnaneckou kartu i pracovní povolení, měl však pracovat jako slévač ve zcela odlišné firmě. Agentura se věc snažila vysvětlit tím, že její zaměstnanec má cestovní příkaz. Ten se ovšem vztahuje na situace, kdy zaměstnavatel posílá zaměstnance na služební cestu, a neplatí v případě, kdy zaměstnavatel pracovníky najímá skrze agenturu. Redakci se zatím nepodařilo zjistit, zda byla uložena pokuta.

Podle údajů Inspekce práce má agentura Pokrov International na svém kontě jen jednu pokutu, ale za jiný přestupek. „Ve výši 5 000 korun za nedodání oznámení o změně identifikačních údajů agentury práce ve stanoveném termínu,“ upřesnil mluvčí Inspekce. 

Pokud by i agentura Pokrov International přišla o platné povolení, manželům Poleščukovým stále zůstává další firma, Pokrov Czechinvest s. r. o., jež vznikla na podzim roku 2022 a agenturní povolení získala loni na jaře. Bývalí zaměstnanci Pokrov International nazývají tuto posloupnost firem Poleščukových „fénix“, a to podle bájného ptáka, který se dokáže zrodit ze svého popela – zatímco jedna agentura přestává působit, další povstává z jejích trosek.

Informace o udělení a případném odebrání povolení ke zprostředkovávání práce jednotlivým agenturám manželů Poleščukových čerpala redakce z vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), Českého úřadu inspekce práce a veřejně dostupné databáze agentur práce na stránkách úřadu práce. Tyto informace jsou ovšem odlišné od těch, jež jsou uvedené v obchodním rejstříku. Tam například stojí, že Almax Work má platné agenturní povolení od roku 2007 dodnes, v databázi agentur ale chybí. Podobně v databázi chybí i Almax Work-Holding: podle slov mluvčího MPSV Jakuba Augusty tato agentura přišla o povolení v roce 2022, v obchodním rejstříku se lze však opět dočíst, že má toto povolení platné dodnes. Redakce požádala ministerstvo o vysvětlení těchto nesrovnalostí, tiskové oddělení nás však odkázalo na žádost o informace na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Tu redakce podala, do vydání článku ale neobdržela odpověď. 

Update ze dne 1.8.2024. Redakce obdržela vyjádření ministerstva na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Poradí si s „fénixem“ nový zákon?

Novela zákona o zaměstnanosti, která platí od prvního ledna letošního roku a mimo jiné upravuje podmínky získání povolení pro agenturní zprostředkovávání práce, má za cíl zabránit vzniku podobných „fénixů“. Novou podmínkou pro udělení povolení je spolehlivost žádající osoby, odpovědného zástupce žádající právnické osoby a osoby, která je členem statutárního orgánu. Tyto osoby nesmí být v posledních třech letech postiženy pokutou za přestupek, jenž by představoval důvod pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Zda bude novela zpětně uplatněná i na statutární orgány agentury Pokrov, se redakci nepodařilo zjistit. 

Mezi další podmínky, jež musí zástupce agentury splňovat, patří nedávná odborná praxe garanta agentury, bezúhonnost a trvalé bydliště na území České republiky. Garant musí být navíc zaměstnán v agentuře v rozsahu nejméně dvaceti hodin týdně. „Toto nové opatření má za cíl postihovat již při potenciálním vstupu účelově založených subjektů na pracovní trh. V současnosti jsou vydávána první rozhodnutí, na jejichž základě dochází k zamítnutí žádosti o povolení ke zprostředkovávání zaměstnání z důvodů uvedených v novém paragrafu,“ upřesňuje Jaroslav Stádník z MPSV.

Podle osob, které se na trhu českého agenturního zaměstnávání pohybují, si však majitelé problematických pracovních agentur najdou způsob, jak nový zákon obcházet. „Už se mi ozvalo několik lidí, kteří byli údajně požádáni, aby vystupovali jako garanti agentur,“ sděluje Gabriela Hrbáčková, šéfka agentury Hofmann Personal Česká republika, jež se dlouhodobě zasazuje o dodržování pracovních práv zahraničních pracovníků i o tvrdší tresty za zastřené zprostředkovávání práce. 

Pro agenturu, jako je ta její, se jedná o konkurenty, kteří nedodržují pravidla hry, a proto často vyhrávají. „Tyto agentury dokážou poskytnout firmám extrémně levnou pracovní sílu, protože za ně řádně neplatí odvody, šidí je na mzdách, neplatí přesčasy a vymýšlejí nesmyslné pokuty. S takto nízkými cenami nedokážeme soutěžit,“ vysvětluje Hrbáčková.

Redakci investigace.cz se podařilo identifikovat celou řadu firem, jež poskytují pomoc se získáním odborného zástupce pro pracovní agenturu nebo nabízejí hotové agentury práce k prodeji. Redaktorka investigace.cz kontaktovala jednu z firem, která prodává ready-made společnosti včetně pracovních agentur, a představila se jako zájemkyně o koupi takové agentury. Na českém trhu působí tato společnost přes dvacet let a její ředitel, s nímž redaktorka hovořila, je zároveň členem české Asociace pracovních agentur. Na dotaz, zda by nebyl problém s tím, že budoucí majitel firmy zrovna přišel o licenci k zprostředkovávání práce kvůli umožnění nelegálního zaměstnávání cizinců, odpověděl, že ne. „Stačí, když nebude statutárním orgánem, například jednatelem nebo zástupcem, společníky ministerstvo většinou neřeší,“ řekl. Hotová pracovní agentura, což je varianta, kterou ředitel v daném případě doporučil, by zájemce vyšla na 350 tisíc korun.

Přečtěte si

Bydlení naoko za pár tisíc. V Česku kvete obchod s doklady o ubytování. Umožňují cizincům získat vízum

Odbornice na migraci a ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová se mimo tyto problémy domnívá, že nový zákon nebude mít velký dopad ani na takzvané „zastřené“ agentury, protože ty o získání licence vůbec neuvažují a svou obchodní činnost zastírají prostřednictvím smluv o díle. Mluvčí Inspekce práce Richard Kolibač potvrzuje, že jde o zapeklitý problém. „Jednotlivé články v řetězci se zříkají odpovědnosti za zaměstnance a nejčastěji se odkazují na uzavřené obchodní smlouvy a tvrdí, že poptávají či nabízejí realizaci díla, nikoli pracovní sílu. Situaci komplikuje i fakt, že častokrát ani samotní zaměstnanci (obvykle cizinci) nejsou schopni identifikovat svého zaměstnavatele, ale znají pouze jméno osoby, která jim práci doporučila nebo jim vyplácí mzdu či práci přiděluje,“ popisuje situaci mluvčí.

Jako velkou výzvu pak vnímá rozpojení řetězce zprostředkovatelů pracovní síly. „Kontroly zastřeného zprostředkování zaměstnání patří svou náročností a obtížností mezi ty nejkomplikovanější. I přes zákonem stanovenou součinnost jsou orgány inspekce práce často konfrontovány s velkou mírou nespolupráce kontrolovaných subjektů. V takových případech nedochází ani pod hrozbou možné sankce za nesoučinnost ke změně přístupu kontrolovaných subjektů či jejich zaměstnanců,“ podotýká Kolibač.

Klienti mlčí

Podle ředitelky Gabriely Hrbáčkové z Hofmann Personal je zásadní přenést co největší odpovědnost za porušování pracovních práv zaměstnanců na samotné koncové uživatele pracovní síly, tedy firmy, pro něž pracují. Ředitelka je přesvědčená, že problém podvodných agentur vyřeší právě mediální, společenský a legislativní tlak na firmy. „Letošní novela zvýšila lhůtu, během níž se finanční závazky agentury v důsledku pokut, nezaplacených odvodů nebo daní dají převést na uživatele pracovní síly z dosavadních tří na dvanáct měsíců. Navíc koncový zaměstnavatel může nově přijít o živnostenské povolení na dva roky,“ doplňuje Hrbáčková.

Redakce investigace.cz oslovila několik klientů pracovní agentury Pokrov International s dotazem, zda je dlouhodobé potíže majitelů této agentury a předtím i Almax Work-Holding s dodržováním zákoníku práce neodrazují od vzájemné spolupráce. Například mezinárodní síť pekáren La Lorraine Bakery Group na podzim minulého roku informoval Jaroslav Čepa z lidskoprávní organizaci Cizinec není otrok, že se na něj ohledně tohoto problému obrátilo několik zaměstnanců firmy Pokrov International. 

„Oslovili jsme zaměstnance agentury Pokrov International, kteří u nás pracují, a nikdo z nich chování, které popisujete, nepotvrdil,“ odpověděl na Čepův dopis Ladislav Žák, personální ředitel české a slovenské pobočky pekáren.

Redakce investigace.cz se ředitele Žáka rovněž ptala, zda si je pekárenská společnost vědoma porušování práv zaměstnanců agentury Pokrov i toho, že podobná firma, Almax Work-Holding, vedená stejnými majiteli, o svou licenci přišla. „Společnost Pokrov International, a. s., byla prověřena naším monitorovacím systémem a od počátečního prověření jsme nebyli v žádném okamžiku upozorněni na jakékoli porušení předpisů,“ konstatoval Žák a upozornil, že pekárna spolupracovala s agenturou Pokrov, nikoli s Almax Work-Holdingem. Na námitku naší redakce, že práce v kladenské pekárně inzerovala právě firma Almax, a to v době, kdy o licenci přišla, Ladislav Žák odpověděl, že jeho společnost o tom neměla informace.

Jedním z dlouhodobých odběratelů ukrajinských pracovníků od Almaxu a později Pokrovu je japonský výrobce klimatizací Daikin. Česká pobočka Daikin ani jejich centrála pro Střední Evropu ale na dotazy naší redakce neodpověděly. Agentura Pokrov International v minulosti dodávala své pracovníky i do dvou vytunelovaných sléváren, o nichž jsme již dříve informovali – slévárně Plzeň Steel a ČKD Kutná Hora.

Přečtěte si

Ževagův „vysavač“. Ukrajinský oligarcha Konstantin Ževago vytuneloval české slévárny

Firma Pokrov International dodnes působí na trhu a ke dni 27. března tohoto roku má zveřejněných třináct pracovních nabídek na českém úřadu práce. Pracovní nabídky agentury se i nadále objevují v prostředí sociálních sítí a skupin v chatovací aplikaci Viber. Firma také otevřela novou kancelář na plzeňském autobusovém nádraží.

Na jaře minulého roku získala licenci pro zprostředkovávání práce další firma manželů Poleščukových, Pokrov CzechInvest. Jako její zástupce je na webu úřadu práce uveden Marek Anderle. Podle mluvčího Krajského vojenského velitelství v Plzni se jedná o bývalého zástupce KVV v Plzni. Ani Anderleho se redakci nepodařilo kontaktovat. V průběhu psaní tohoto textu se ve firmě Pokrov CzechInvest její zástupce ale změnil – novým garantem se stal Leonid Gluško, otec Oksany Poleščuk.

Vznik tohoto textu byl podpořen International Women’s Media Foundation.

The post Agenturní „fénixové“: nesmrtelný byznys s Ukrajinci, který vzdoruje českým úřadům appeared first on investigace.cz.

Za sérii investigativních článků o vykořisťování ukrajinských uprchlíků v rámci celoevropského projektu War and Labour získala redaktorka investigace.cz Kristina Vejnbender společně se svými zahraničními kolegyněmi cenu od International Labour Organization.

Podle oficiálních statistik získal každý třetí zaměstnaný ukrajinský uprchlík v Česku své místo prostřednictvím pracovní agentury. Redakce investigace.cz se na toto prostředí zaměřila a díky výpovědím několika bývalých zaměstnanců jsme popsali podivné praktiky plzeňské pracovní agentury Pokrov International. Její majitelka Oksana Poleščuk za poslední dvě dekády vystřídala několik firem, kterým byly uloženy milionové pokuty kvůli nedodržení zákona o agenturním zaměstnávání. Navzdory tomu v oboru dodnes působí a zprostředkovává práci ukrajinským uprchlíkům. Následující text je první ze série tří tematických článků, jež vznikly v rámci celoevropského projektu War and Labour, zabývajícího se pracovním vykořisťováním ukrajinských uprchlíků v jednotlivých evropských zemích.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Během návštěvy pražské kanceláře lidskoprávní iniciativy Cizinec není otrok, zaměřující se na poradenství a pomoc ukrajinským imigrantům v náročných životních situacích, neuplyne ani pět minut, aniž by jejímu zakladateli, Ukrajinci Jaroslavu Čepovi, nezazvonil telefon. „Uplynulý rok jsem dostal přes tisíc podnětů, počítám-li všechny kontaktní platformy – Facebook, Viber, TikTok nebo telefonáty.“

Mezi volajícími je i matka, po jejímž synovi chce místní gang výpalné, podnikatel, po němž někdo nepravomocně požaduje peníze, ale i běžní Ukrajinci v nouzi či řada podvedených pracovníků, co nedostali slíbenou mzdu. Jaroslav Čepa své klienty nejčastěji odkazuje rovnou na českou policii a jiné úřady. Případům nezaplacených mezd a neplnění dalších povinností ve vztahu k zaměstnancům, hlavně ze strany pracovních agentur, se ale věnuje osobně.

Negativní motivace je také motivace

I přes velký počet podnětů, které Čepa denně obdrží, se názvy některých problematických pracovních agentur neustále opakují. Čepa je zná zpaměti. Jen v průběhu uplynulého roku dostal přes deset stížností na plzeňskou agenturu Pokrov International. Jejími majiteli a provozovateli jsou osoby, jež zakládaly stejné podniky už v minulosti. Čepovi si stěžovali kmenoví zaměstnanci této firmy – od účetního přes manažery až po marketing a správce ubytovny, kde jsou ubytováni dělníci, kteří pro agenturu pracují. Reportéři investigace.cz osobně mluvili s několika z nich. Iryna Ponomarova pracovala v účetním oddělení, Dmytro Družinin byl správcem ubytovny vlastněné majiteli agentury, manažer Artur Strilenko měl na starosti hledání nových partnerů, kteří by zaměstnávali pracovníky nabízené agenturou. Všichni tři jsou původem z Ukrajiny, přičemž Družinin a Ponomarova dorazili do Česka v roce 2022, zatímco Strilenko v Česku vyrůstal.

Jmenovaní popisují nestandardní pracovní dobu bez náhrady v podobě volných dnů nebo neproplácení přesčasů. „Za rok, kdy jsem působil jako správce ubytovny, jsem měl pouze dva dny dovolené. Byl jsem jako pes na řetězu, který nesmí opustit budovu ubytovny,“ konstatuje Družinin. 

Přestože jeho kolegové měli pracovní dobu flexibilnější, ani oni nebyli placeni za přesčasy. „Pracovala jsem na pokladně firmy a podle smlouvy jsem měla končit každý den v pět odpoledne. Ve skutečnosti jsem končila, jak to určil ředitel,“ doplňuje Ponomarova.

Navzdory neplaceným přesčasům, porušování pracovní doby a dalším nesrovnalostem nakonec poslední kapku i důvod, proč kontaktovat Jaroslava Čepu, představovaly pravidelné finanční pokuty, jež byly podle slov všech respondentů hlavním nástrojem pro „motivování“ a řízení zaměstnanců.

Takzvané „příkazy“ obsahují výši finanční pokuty a její důvod, všechny jsou psány v ruštině a několik jich má investigace.cz k dispozici. Některé uvádějí příčinu pokuty velmi stručně a vágně, jiné jsou obšírnější. Argumentací je převážně nesplnění potřebných kvót pro nábor agenturních zaměstnanců, porušování pracovní disciplíny či špatný přístup k plnění povinností. Výše pokut se pohybuje v nižších tisícovkách korun a všechny byly uděleny jménem ředitele agentury Daniila Poleščuka. Český zákoník práce ukládání takových pokut přitom zakazuje. Redakce se vedení agentury snažila opakovaně kontaktovat, jejich vyjádření se nám však získat nepodařilo. Podrobnější informace o tomto úsilí přináší druhý text naší série.

Přečtěte si

Agenturní „fénixové“: nesmrtelný byznys s Ukrajinci, který vzdoruje českým úřadům

„V okamžiku, kdy agentura neměla dostatečný počet ukrajinských dělníků, aby naplnila požadované poptávky svých klientů, tedy firem, byla každému zaměstnanci ze mzdy sražena pokuta ve výši několika tisíc korun. A to nezávisle na tom, zda pracovník měl co do činění s náborem dělníků či nikoli. Pokutu dostal dokonce i správce ubytovny nebo uklízečka,“ vysvětluje účetní Ponomarova, která měla díky své pozici přehled o mzdovém ohodnocení i pokutování zaměstnanců. 

Podle jejích dalších slov, ale i svědectví ostatních bývalých zaměstnanců, se mzdy ve firmě vyplácely výhradně v hotovosti. „Důvodem je vyhýbání se zákonem stanoveným odvodům a daním,“ domnívá se Alexandr (jedná se o smyšlené jméno, neboť tento někdejší zaměstnanec, s nímž reportéři investigace.cz mluvili, si přál zůstat v anonymitě).

„Agenturní pracovníci dostávají přislíbené mzdy na ruku, ale veškeré povinné odvody se vypočítávají na základě minimální mzdy, která je uvedena ve smlouvách. Díky tomu mohou mít agenturou zprostředkovaní zaměstnanci i vyšší mzdy než kmenoví zaměstnanci té samé firmy. Většina tomu rozumí, ale někteří jsou pak překvapeni tím, že mají minimální odvody,“ dodává. Ve smlouvách, jež má redakce rovněž k dispozici, jsou skutečně uvedeny pouze minimální mzdy.

Na poslední výplatu zapomeňte

Nikdo z bývalých zaměstnanců oslovených reportéry investigace.cz nadto dle svých slov neobdržel za poslední odpracovaný měsíc mzdu v plné výši, někteří výplatu nedostali vůbec. Například Družininovi byla podle jeho vyjádření sražena celá poslední mzda. Příčinou mělo být jeho rozhodnutí dát výpověď. Oficiální důvod uvedený v „příkazu“ pro nevyplacení mzdy je pozdní odevzdání stavu spotřeby energie a vody v ubytovně. 

„Když mi to sdělili, požádal jsem o výplatní pásku, tu jsem ale neobdržel,“ vzpomíná. Později mu však poštou přišlo potvrzení o zdanitelných příjmech, z nichž vyplývalo, že výplatu dostal i za poslední odpracovaný měsíc.

Z výpovědi Alexandra je naopak zřejmé, že sražení poslední mzdy bylo běžnou praxí. Agentura tak trestala svého zaměstnance za odchod z firmy. „Nezaplacení posledního odpracovaného měsíce bylo natolik obvyklé, že si zaměstnanci dopředu promýšleli způsoby, jak se ‚pokutě za odchod‘ vyhnout. Někdo si vymyslel, že okamžitě potřebuje odjet do Ukrajiny za rodinou, nebo šel na nemocenskou, aby získal poslední výplatu, a teprve poté oznámil svůj odchod,“ vzpomíná.

S případy nezaplacené mzdy zaměstnancům agentury Pokrov se podle informací investigace.cz setkali i terénní pracovníci neziskových organizací Člověk v tísní a Ponton, působících na Plzeňsku. 

Ve frontě na maso

Hodnocení další z agentur Daniila Poleščuka a jeho manželky Oksany Almax Work Holding na ruskojazyčné platformě pro vyhledávání práce v zahraničí Layboard tyto výpovědi potvrzují. „Když jsem dal výpověď, začali mi vyhrožovat, pak mi sice dali nějaké potvrzení, ale bez podpisů a razítek a se zkomoleným jménem. Dokud jsem jim nepohrozil, že se obrátím na policii, nechtěli se se mnou bavit. Šéf má všude ikony a kříže, ale zároveň má zcela černé účetnictví – mzdy na účet zásadně neposílají. Abyste dostal výplatu, musíte v horku či zimě vystát frontu venku, jako byste se šli poklonit nějakému šlechtici. Takto se za Sovětského svazu stávalo ve frontě na maso,“ píše uživatel Sergej. 

Podle závěru analýzy Viktora Rumpíka, výzkumníka ze Západočeské univerzity v Plzni a sociálního pracovníka Diakonie Západ, vypracované pro Ministerstvo práce a sociálních věcí z konce minulého roku, patří absence výplatních pásek, srážky, pokuty, neplacené přesčasy a dovolené a zadržování nebo nevyplacení mezd mezi hlavní nástroje vykořisťování ukrajinských pracovníků v prostředí plzeňských agentur.

Analýza dále zmiňuje i psychické násilí vůči pracovníkům jako křik a vydírání, vyhrožování ztrátou zaměstnání nebo pobytového oprávnění – zmínky o této formě manipulace a nátlaku jsou přítomny ve výpovědích všech bývalých zaměstnanců Pokrovu.

Samostatným problémem, který tito lidé dále popsali, je přehnaný mikromanagement ze strany vedení firmy. „Zcela běžné záležitosti jako dovolená, nemocenská, získání výplatní pásky nebo potvrzení o zaměstnání se musely vyřizovat skrze písemnou žádost určenou řediteli, pak se čekalo na jeho osobní schválení. Nešlo udělat ani krok bez jeho souhlasu,“ vzpomíná Ponomarova.

Oksana Poleščuk, majitelka agentury Pokrov International a manželka Daniila Poleščuka, podle slov respondentů o kontrole a psychickém nátlaku na zaměstnance věděla, dokonce tento styl řízení schvalovala. „Víckrát jsem byl svědkem toho, jak obdivovala manželův drsný styl řízení firmy,“ zdůrazňuje Alexandr. 

Úřady jako poslední krok

Přestože se Družinin spolu s bývalými kolegy loni v srpnu obrátili na Inspektorát práce, dosud se nedočkali žádného konkrétního výsledku ani svých nevyplacených mezd. O necelé dva týdny později naopak někdejší správce ubytovny obdržel dva dopisy. Jeden byl od právníka agentury, který mu vytýkal jeho jednání, jež poškozuje „dobrou pověst a dobré jméno“ firmy. Družinin měl údajně kontaktovat současné zaměstnance agentury a během komunikace očerňovat její pověst hrubě nepravdivými informacemi. „Vyzývám vás jménem svého klienta k zanechání Vašeho současného jednání vůči zaměstnancům i státním institucím,“ stojí v závěru právníkova dopisu.

Další list napsaný jménem Pokrov International obsahuje oznámení od Oksany Poleščuk, že mzda za poslední měsíc, kterou si vyžádal, na něj čeká v sídle firmy společně s dluhem 78 tisíc korun za ubytování, jejž v průběhu ročního pobytu jako správce ubytovny údajně neuhradil. Oba dopisy má redakce k dispozici. Podle Družinina se ale nájemné pravidelně strhávalo z měsíční mzdy. 

Přečtěte si

„Jako pes na řetězu“: Propojení plzeňských ubytoven, pracovních agentur a vazby na politiku

Na podzim roku 2023 se Družinin a jeho kolegové spojili s Jaroslavem Čepou a požádali ho o pomoc. Koncem října pak Čepa za každého poškozeného jménem spolku Cizinec není otrok odeslal oficiální dopisy, kde popsal stížnosti bývalých zaměstnanců a vyzval agenturu k nápravě. I tyto dopisy má redakce k dispozici. Agentura podle Čepy ale nijak nereagovala.

Rozhodnutí obrátit se na oficiální úřady jako Inspektorát práce je v českém kontextu spíše ojedinělé. „Spousta lidí nemá kompetence pro psaní stížnosti nebo podnětu na úřady. Inspektorát práce navíc nemá pravomoc vymáhat mzdy – pokud zjistí pochybení, rozhodnutí se odehraje ve správním řízení a dotyčný by měl následně podat žalobu k soudu. To je dlouhý a složitý proces. Není tedy divu, že se lidé raději obracejí spíše na iniciativu z komunity než na oficiální orgány,“ vysvětluje Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.

Její slova potvrzují statistiky. Zatímco Jaroslav Čepa a jeho iniciativa registruje desítky až stovky žádostí o pomoc, k českým úřadům se jich dostává pouhý zlomek. „Orgány inspekce práce obdržely v roce 2023 celkem 26 podnětů ke kontrolám souvisejícím se zaměstnáváním občanů Ukrajiny, z toho deset podnětů podali samotní Ukrajinci. Ve většině případů se podněty týkají nevyplacené mzdy, případně nevydání zápočtového listu či výplatních pásek,“ sdělil investigaci.cz mluvčí Inspekce práce Richard Koliba. 

Přinejmenším tři ze zmíněných deseti podnětů od ukrajinských pracovníků pocházely od bývalých zaměstnanců Pokrovu.

„Mzdová mafie“

Zatímco podíl agenturních zaměstnanců na celkový počet českých zaměstnanců byl podle údajů Eurostatu v roce 2020 lehce přes jedno procento, mezi ukrajinskými uprchlíky pracuje podle oficiálních statistik Úřadu práce z letošního roku skoro každý třetí prostřednictvím pracovních agentur. 

Naopak podíl zaměstnanců z takzvaných zastřených agentur, tedy firem, které sice nemají povolení k zprostředkovávání práce, přesto zaměstnávají lidi a následně je přidělují k jednotlivým firmám, není znám. V letech 2019 až 2021 počet odhalených případů zastřeného zprostředkování práce spíše klesal, avšak od roku 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu a následoval příchod velkého počtu ukrajinských uprchlíků, se zvýšil. 

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) si vysoké procento Ukrajinců zaměstnaných přes agentury vysvětluje jejich větší flexibilitou. „Uprchlíci jsou zde dočasně, řada z nich plánuje návrat či potřebuje z různých důvodů a v určitých intervalech zajet do země původu, takže tento způsob zaměstnávání jim více vyhovuje,“ komentuje Jaroslav Stádník, ředitel oddělení odvolacích a správních činností v oblasti zaměstnanosti z MPSV, a dodává, že určitou roli hraje i obava zaměstnavatelů z nejistého pobytového postavení uprchlíků.

Přečtěte si

Právník Kašicyn: Prodej dokladů o ubytování cizinců je byznys. Těží z něj zprostředkovatelé, podniky i ubytovny

S ním nesouhlasí Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci. „Firmy nebyly personálně vybaveny na přímé zaměstnání uprchlíků – neměly tlumočníky ani koordinátory, kteří by uměli jazyky, zatímco agentury a neformální zprostředkovatelé naopak připraveni byli. Pro firmy bylo jednodušší i nadále spolupracovat se zprostředkovateli,“ vysvětluje velký podíl agenturních zaměstnanců mezi uprchlíky.

Ať je to jakkoli, jedna věc je jistá a potvrzují ji i statistiky Inspektorátu práce, jež tato instituce poskytla naší redakci: nezaplacení mzdy v termínu splatnosti nebo její nezaplacení v plné dohodnuté výši je jedním z nejčastějších porušení pracovněprávních předpisů vůči ukrajinským zaměstnancům. Mezi další častá porušení patří umožnění nelegální práce, zprostředkování práce bez evidence odpracované doby a špatně sepsané dohody, které neobsahují všechny náležitosti. Jaroslav Čepa na svých sociálních sítích shrnuje tyto praktiky pod označením „mzdová mafie“.

Vznik tohoto textu byl podpořen International Women’s Media Foundation.

The post Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům appeared first on investigace.cz.