Hraběnka a farmáři

Ľubica Rošková je v podnikatelských kruzích na východním Slovensku přezdívána „Hraběnka“. Tato 66letá psycholožka zahájila svoji podnikatelskou kariéru v roce 1992. Později se zapojila i do politiky a stala se poslankyní za Smer-SD, politickou stranu bývalého dlouholetého premiéra Roberta Fica.

Po neúspěšných volbách v roce 2016 se Rošková vrátila k podnikání, tentokrát v oblasti zemědělství. V listopadu 2016 „Hraběnka“ investovala 6 640 eur do společnosti Gard a přejmenovala ji na Agro Porúbka. Firma, kterou Rošková vlastní spolu se svým spolupracovníkem Jozefem A. (čelí obvinění, proto neuvádíme celé jméno – pozn. red.), má sídlo na východním Slovensku a může se pochlubit působivým portfoliem. Najdeme v něm podniky zabývající se pronájmem automobilů, nemovitostí, administrativními a překladatelskými službami, lesnictvím a zemědělstvím. Přestože celkový zisk společnosti není nijak zvlášť velký (v roce 2018 dosáhl příjmu 165 464 eur), příběh Agro Porúbka se na Slovensku stal velmi populární. Oba majitelé jsou nyní vyšetřováni Národní kriminální agenturou (NAKA), která zkoumá obvinění z podvodů s dotacemi a poškození finančních zájmů Evropské unie.

Agro mrtvých duší

V letech 2016 a 2017 Agro Porúbka nezákonně získala zemědělské dotace v hodnotě 150 tisíc eur. Průměrná dotace na hektar půdy činí 240 eur, v roce 2017 se tyto dotace vztahovaly na celkovou plochu 430 hektarů rozložených na 63 různých místech východního Slovenska, což vzhledem k tomu, že společnost měla v tomto roce oficiálně jen sedm zaměstnanců, bylo více než pozoruhodné.

Podezřelé aktivity společnosti odhalil reportér ze slovenského Denníku N. Jeho zjištění později potvrdila také kontrola Zemědělské platební agentury, která již požaduje návrat 150 tisíc eur vyplacených z dotací EU. Firma je stále vyšetřována. I když tato částka není velká, přibližuje způsob, jakým jsou na Slovensku fondy EU zneužívány.

Vyšetřovatelé přišli na řadu nesrovnalostí. Agro Porúbka například vybírala zemědělské dotace na půdu, která nebyla vůbec zemědělská. Jak zjistily Aktuality.sk, patřilo mezi tyto domnělé „zemědělské“ oblasti i malé letiště pro práškovací letadla, betonové parkoviště, fotbalové hřiště, nepřístupný říční ostrov a majetek plynárenské společnosti. V jiných případech zase firma obdržela peníze na pozemky, jež vlastnili jiní lidé. O tyto dotace žádala obvykle bez jejich vědomí.

Kontrola zemědělské platební agentury také potvrdila, že společnost Agro Porúbka na pozemcích, pro něž dotace získala, nehospodařila.

Odpověď, proč se Agro Porúbce podařilo získat dotace, přitom není bůhvíjak komplikovaná. Přerozdělování zemědělských fondů EU na Slovensku je totiž založeno na systému důvěry: od zemědělců se nepožaduje, aby o vlastnictví dané půdy předložili důkazy. Pokud podvodník spojí několik malých pozemků do jednoho většího a ten použije k podání žádosti o dotaci, nikdo to okamžitě nezjistí – ani skuteční vlastníci půdy. Zemědělská platební agentura bude zkoumat, komu pozemky patří, pouze tehdy, jestliže dva různé subjekty požádají o dotaci na stejný pozemek.

Ve své zprávě z roku 2018 OLAF napsal, že v oblasti evropských strukturálních a investičních fondů a zemědělství bylo v období 2014 až 2018 na Slovensku zjištěno 1 649 podvodných a nepodvodných nesrovnalostí. Číslo představuje 19,29 % všech plateb z EU, což je nejvyšší podíl ze všech členských zemí. Španělsko, které se umístilo na druhém místě, mělo nesrovnalosti ve 3,3 % plateb. Čtrnáct šetření OLAFu ze Slovenska bylo ukončeno doporučením s žádostí o vrácení 2,29 % financí.

Někdo musí být první 

Maďarsko je pro změnu na špici seznamu unijních zemí, jimž OLAF vydal doporučení vrátit 3,84 % z finančních prostředků poskytnutých EU v období 2014 a 2018.

V roce 2018 generální prokurátor Maďarska Péter Polt odmítl kritiku Evropského parlamentu ohledně podvodného použití dotačních prostředků. Polt trval na tom, že vyšetřování na základě doporučení úřadu OLAF probíhala, a rovněž zveřejnil seznam všech takových soudních řízení od roku 2012.

Maďarští kolegové z Átlátszó zkoumali jednotlivé případy uvedené v seznamu generálního prokurátora a zjistili, že o některých nejprve informovala média a investigativní novináři. Až na základě těchto zpráv započal vyšetřování OLAF a teprve poté bylo zahájeno trestní stíhání.

Většina případů uvedených generálním prokurátorem je stále v průběhu šetření. Všechna obvinění se týkají podobných věcí jako například použití falešných certifikátů o výdajích a nafouknutí ceny vybavení. V některých případech žadatelé ani neměli v úmyslu projekt uskutečnit.

Na zetě mi nesahejte

Bývalá německá europoslankyně Ingeborg Grässle, která předsedala parlamentnímu výboru dohlížejícímu na využívání fondů EU, varovala v září 2019 o způsobu, jakým vláda Viktora Orbána využívá prostředky EU. Grässle uvedla, že Maďarsko „má problém s podvody, korupcí, veřejnými zakázkami a také se skutečností, že tamní soudní systém se nechce zabývat trestnými činy, snad proto, že jeho součástí jsou lidé, kteří chrání zločince“. Jeden z případů, který se v tomto ohledu často zmiňuje, přímo souvisí s rodinou Viktora Orbána.

Evropský úřad pro boj proti podvodům zaslal na začátku roku 2018 maďarským úřadům výsledek své dvouleté práce a doporučil právní kroky související se „závažnými nesrovnalostmi“ a „střetem zájmů“ u společnosti Elios Zrt. Ta v letech 2011 až 2015 získala zakázky na instalaci nového pouličního osvětlení ve městech po celé zemi. OLAF vyšetřoval celkem 35 smluv o celkové hodnotě 40 milionů eur (cca 1,1 miliardy korun) z prostředků EU.

Během podpisu smluv byl spolumajitelem a správcem společnosti třiatřicetiletý István Tiborcz, mimo jiné zeť premiéra Viktora Orbána a člen exkluzivního klubu sta nejbohatších lidí Maďarska.

Je také důležité zmínit, že Tiborczova společnost rovněž získala řadu dalších veřejných zakázek, které nebyly úřadem OLAF kontrolovány. Elios pracovala pro univerzity, stadiony, státní elektrárenskou společnost i železniční společnost. Kolegové z Átlátszó prošli všechny veřejné soutěže, které společnost Elios vyhrála, a zjistili, že 84 % jejích příjmů z veřejných zakázek v letech 2010 až 2016 pocházelo z fondů Evropské unie.

Podrobnosti o tom, jak společnost Elios fungovala, aby vyhrála výběrová řízení na veřejné osvětlení, byly odhaleny v oficiálních dopisech. Ty zaslal OLAF maďarským městům, jež dostala finanční prostředky EU na nová veřejná osvětlení a jejich instalaci pak zadala Eliosu. 

Dokumenty objasňují, jak byly veřejné soutěže zmanipulovány: kritéria pro výběrová řízení se na poslední chvíli měnila, konkurenční nabídky psaly stejné osoby, životní cyklus LED svítilen neodpovídal pravdě, byly odhaleny personální vztahy mezi subdodavateli a auditní společností a na některých místech společnost Elios představovala jediného uchazeče o nabídku.

V únoru 2019 maďarská vláda rozhodla, že Evropské komisi nepředloží faktury o projektech modernizace veřejného osvětlení prováděných společností Elios. Platby společnosti Elios tím pádem nelze čerpat z fondů EU a účet tak zaplatí maďarští daňoví poplatníci. Maďarská pobočka Transparency International v prohlášení uvedla, že „tímto krokem maďarská vláda potvrdila zapojení společnosti Elios do podvodného výběrového řízení a působí jako spolupachatel, který umožňuje podezřelým z korupce vyváznout bez postihu“.

To znamená, že OLAF již nemá právo celou věc nadále vyšetřovat. Jeho dopisy, jež byly zaslány obcím, umožňují zrekonstruovat, co se přesně stalo, a obsahují podrobnosti, které jasně naznačují, že došlo k trestným činům.

Maďarská policie již uzavřela dvě vyšetřování týkající se Eliosu. V obou případech konstatovala „nedostatek spáchaného zločinu“. Podle odborníků na trestní právo, které Átlátszó kontaktovalo, měla policie naopak dojít k závěru, že došlo ke zpronevěře finančních prostředků a státního rozpočtu zločineckou organizací.

Tento text vychází z původních článků našich partnerů z Maďarska, Polska a Slovenska.

A co překvapilo vaše zahraniční kolegy z výboru?

Asi bych začal od maďarského europoslance Sándora Rónaie. Ten říkal, že mu situace v Česku velice připomíná situaci v Maďarsku před pár lety, tedy na začátku období, kdy premiér Viktor Orbán začal utahovat šrouby. To je pro mě memento. V Maďarsku mají se zneužíváním evropských dotací větší problém než my, systém se změnil v oligarchickou kliku kolem premiéra Orbána a jeho přátelé jsou nejbohatší dotační podnikatelé v zemi. Začalo to zrušením kontrolních mechanismů, v důsledku toho mohli spříznění podnikatelé tak vyrůst. U nás se teď otevírají dveře podobnému vývoji.

Německou kolegyni zase udivilo, jak zvláštně je u nás nastavená podpora zemědělcům. Ve většině evropských zemí je zvykem, že dotace jsou pro malé zemědělce, rodinné farmy. V Česku je systém nastavený tak, že protežuje velké korporace, podniky.

Premiér Babiš o vás a dalším českém členovi mise Tomáši Zdechovském (lidovci) řekl, že jste „vlastně vlastizrádci“, kteří „bojují proti českému premiérovi, místo aby bojovali za české zájmy“. Dotklo se vás to?

Nebylo to moc příjemné. Když se to dostalo do médií, anonymní hrdinové mi vyhrožovali. Trvalo to do té doby, než s koronavirem poklesl zájem o kauzu střetu zájmů.

Říkal jste, že návrh zprávy zatím zveřejnit nechcete, dokud nebude hotová její finální verze. Shrňte alespoň její základní poselství.

Mohu zopakovat, co už jsem zmiňoval. Implementace směrnice proti praní špinavých peněz se musí změnit, zlepšit. Musí být jasné, kdo je konečný uživatel výhod, musí se systematicky ověřovat, zda žadatel o dotaci není ve střetu zájmů. Také je třeba pohnout s pravomocemi Nejvyššího kontrolního úřadu, aby mohl věci opravdu důsledně prošetřovat. 

Česká dotační bažina

Co bude následovat?

Až se na finální verzi zprávy shodne celá šestičlenná mise, předložíme ji výboru a ten dá doporučení Evropskému parlamentu. Na jeho nejbližším zasedání se má hlasovat o usnesení k situaci v České republice. V doporučení by mělo být, že systém v Česku musí zavést nezávislou kontrolu, která znemožní, aby dotace zneužívali k obohacování ti, kdo jsou zrovna u moci. 

Bude to chtít celý výbor pro rozpočtovou kontrolu, když jeho místopředsedkyní je například Martina Dlabajová za ANO?

Jsem hodně zvědavý, jak se k tomu postaví. Stejně jako další místopředseda výboru, Tamás Deutch z maďarské vládní strany Fidesz. Většina výboru je ale velice zásadová, snaží se pojmenovávat problémy pravými jmény.

Myslíte si, že je v tomto směru reálné prosadit nějakou změnu v Česku? Hned po vyhlášení nouzového stavu se na pořadu jednání vlády přece zčistajasna objevila (a po kritice médií byla rychle stažena) novelizace „zákona o vytvoření rejstříku koncových vlastníků“, která měla naopak pozici premiéra Babiše vylepšit, protože rejstřík by se nevztahoval na svěřenské fondy, kam vložil svůj majetek.

Samozřejmě, že to je těžké, když máte kozla zahradníkem. Ale principiálně to možné je, takové věci by měli řešit lidé, kteří dotace nečerpají. 

Co může vaše mise přinést?

Evropský parlament se při tvorbě usnesení řídí zprávami a dalšími dokumenty výborů, jež jsou určeny pro dalších sedm set kolegů poslanců, kteří ten či onen problém nesledují tak detailně. Tyto zprávy jsou pro ně užitečným vodítkem. Parlament se bude muset postavit k tomu, že se dojednává rozpočtový rámec Unie na dalších sedm let a na vyjednávání se podílejí lidé jako premiér Babiš, ve střetu zájmů je ale také ministr zemědělství Miroslav Toman, kteří mohou z evropských dotací zároveň profitovat. Evropský parlament je volený občany, měl by bránit jejich zájmy, vystoupit proti střetu zájmů.

Není to ale poněkud patová situace? Už delší dobu se o střetu zájmů českého premiéra mluví, ale nic se neděje.

Není to tak, že se nic neděje. Na evropské úrovni probíhá řada diskusí ohledně řešení situace v Česku. Jejich počet je násobně vyšší než před rokem. V tuto chvíli se hledají konkrétní legislativní opatření, která by k nápravě situace přispěla. Uznávám, že to je složité. Česko není samo, stejné problémy jsou i v Maďarsku, v Polsku, vlády těchto zemí se podporují, navzájem si pomáhají v obcházení pravidel.

Lidé z praxe popisují i subtilnější možnosti, jak směřovat peníze k velkým podnikům. Za markantní příklad lze použít jeden z programů OPPIK, nazvaný technologie; Upřednostňuje žadatele, kteří si kromě stroje k němu koupí i řídící systém. Na první pohled je to chválihodné, podporuje se tím přece modernější výroba. Při bližším ohledání se ale ukazuje, že malé firmy v tomhle programu nemohou moc uspět, k jednomu stroji řídící systém nepotřebují, navíc často prodraží investici nad jejich možnosti. 

Stejné pravidlo platí i při investicích v zemědělství. „Víc bodů dostane ten, kdo si k zemědělským strojům pořídí i satelitní navigaci,“ popsal investigaci.cz jeden příklad Jan Štefl, místopředseda Asociace soukromého zemědělství a člen monitorovacího výboru Programu rozvoje venkova. „Říkají tomu precizní zemědělství, protože kombajn si s pomocí satelitu najde optimální směr jízdy po poli, umí přesně sledovat předchozí řádek. Jenže takovou investici si mohou dovolit jen velké podniky, ti malí v důsledku bodového znevýhodnění nakonec z možnosti čerpat peníze na investice vypadnou.“

Oficiální punc dal domněnkám o systémovém protežování velkých hráčů Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). V polovině roku 2018 zveřejnil závěr o rozdělování dotací z Programu rozvoje venkova. Vybral si jedno opatření nazvané Spolupráce, na které šlo celkem 3,8 miliardy korun. NKÚ konstatoval, že ačkoliv deklarovaným cílem byla podpora malých a středních podniků, většina peněz skončila u velkých. „Je to díky pravidlům a podmínkám, které ministerstvo zemědělství nastavilo,“ napsali kontroloři. „Víc než 2,8 miliardy korun bylo vyčleněno na jednu konkrétní oblast, kde většinu žadatelů představovaly právě velké potravinářské společnosti.“ Třeba mlékárenský kolos Madeta takto dosáhl na 225 milionů korun, Vodňanská drůbež a Kostelecké uzeniny, obě firmy z holdingu Agrofert, dostaly celkem 397 milionů korun. 

Přečtěte si

Kontrolní mise EU v zemi kozla zahradníka

Klíčové okolnosti neznáme

Střet zájmů ale není první dotační kauzou Andreje Babiše, kterou se Česko a Evropa zabývá. Už v roce 2008 se psalo o dotaci 42,5 milionu korun z evropských fondů, jež získala Farma Čapí hnízdo. Babiš tehdy ještě nebyl v politice (hnutí ANO založil o tři roky později, ve sněmovních volbách s ním uspěl v roce 2013), byl ale známý jako jeden z nejbohatších Čechů, bezskrupulózní podnikatel a schopný lobbista. Články se také netýkaly věcí, které jsou dnes v souvislosti s Farmou Čapí hnízdo na pořadu dne – tedy podezření Andreje Babiše z dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie, ale faktu, že z evropských peněz podporujeme projekty miliardářů a běžní obyvatelé regionu z nich nemají žádný prospěch.

Na jaře 2010 byl rekreační a konferenční areál Čapí hnízdo hotov. Vznikl kolem ruin někdejšího lihovaru a hospodářského dvora, který se povedlo celkem citlivě rekonstruovat a začlenit do něj nové objekty. Jeho dominantou je jízdárna v podobě čapího hnízda, obložená zježenými dubovými kládami. Areál zahrnuje nejen konferenční sál pro asi 170 lidí, hotel, restauraci, hřiště na basketbal, házenou a golf, dětské hřiště, ale též farmu, patří k němu i rozlehlý rybník a přes sedmdesát hektarů pastvin a polí v okolí.

Babiš byl v době, kdy rostlo Čapí hnízdo, známý a médii sledovaný muž. Veřejnost se dozvídala nejen o expanzi jeho Agrofertu, ale i o kontroverzní kariéře tohoto byznysmena slovenského původu. Začal ji na sklonku komunistického režimu, kdy pracoval pro státní podniky zahraničního obchodu, například Petrimex, a později je zastupoval v Maroku. Ze slovenských archivů vyplývá, že poskytoval informace komunistické státní policii, Babiš tvrdí, že nebyl agentem, jen prý předával obchodní informace. 

Jeho vlajková loď Agrofert vznikla v roce 1993, několik týdnů po rozpadu Československa, jako česká pobočka na Slovensku sídlícího někdejšího státního podniku Petrimex. Babiš se stal ředitelem této pobočky a o dva roky později Agrofert ovládl. Klíčové okolnosti tohoto ovládnutí nejsou dodnes známé. Figurovaly v něm například peníze záhadné švýcarské společnosti O.F.I., která kromě vstupu do Agrofertu nevykázala žádnou jinou aktivitu. Babiš tvrdí, že za O.F.I. stáli jeho bývalí spolužáci ze švýcarského lycea, kde ale na přelomu šedesátých a sedmdesátých let studoval jenom pár měsíců a jméno žádného z nich nikdy neuvedl. Ani Petrimex uspokojivě nevysvětlil, proč se nechal připravit o pobočku, do které investoval stovky milionů korun a přenechal jí většinu svých klientů.

Růst Agrofertu pod Babišovou taktovkou pak začíná akvizicemi chemiček, které vyrábí zemědělská hnojiva. Později skupuje například síť podniků, jimž patřila sila na skladování obilí. Jak strategické to bylo rozhodnutí, se ukázalo po nezvyklé úrodě obilí v roce 2004, kdy byl stát postaven před povinnost pomoci zemědělcům s nadúrodou takzvanými intervenčními nákupy. Stát ale sklady, do kterých by mohl takto nakoupené obilí uložit, neměl. Nastala tak absurdní situace, od zemědělců pšenici levně vykupovaly dva největší majitelé skladů (jedním z nich byl Agrofert) a intervenční peníze za skladování tekly k nim (šlo o zhruba jeden a půl miliardy korun pro oba majitele skladů).

Postupně Babiš nabaloval další články potravinářského výrobního řetězce, Agrofert vstoupil do zemědělské výroby, pořídil si zpracovatelské podniky, mlékárny, masokombináty, pekárny, a také výrobu biopaliv. Právě v souvislosti s biopalivy se Babiš proslavil lobbistickým majstrštykem. Prezident Václav Klaus na jaře 2010 vetoval zákon o vyšším povinném dílu biopaliv přimíchávaném do nafty a benzinu. Babišovi se ale podařilo přivést poslance do sněmovny na mimořádnou schůzi, kde veto přehlasovali. Novináři tehdy reportovali, že „demonstrací před sněmovnou to jistila Agrární komora“, v níž má Agrofert silnou pozici. Doporučení účastnit se demonstrace dostali také zaměstnanci firem holdingu Agrofert.

Musel jsem lhát

Vraťme se ale k Čapímu hnízdu. Až do poloviny roku 2010 se mělo jaksi samo sebou za to, že patří Babišovi. Bulvární deník AHA například nabídl čtenářům sérii fotek právě dostavěného „kuriózního objektu druhého nejbohatšího Čecha“ s titulkem: „Miliardář Babiš má Čapí hnízdo!“

První zmínka o dotačním problému padla na podzim roku 2010 v týdeníku Ekonom s podtitulkem: „Majitel holdingu Agrofert tvrdí, že mu areál Čapí hnízdo nepatří. Mlží kvůli dotacím?“ Původním záměrem reportéra nebyla žádná dotační investigace, text měl být o životě miliardářů, konkrétně o „dvou právě dokončovaných středočeských areálech“ dvou nejbohatších Čechů, majitele finanční skupiny PPF Petra Kellnera a majitele Agrofertu Babiše, které „propojují vesnické  stavby s moderní architekturou, luxusní ubytování s krásnou přírodou“. Redaktora Jiřího Pšeničku ale zaskočilo, že zatímco Kellner se k novému areálu otevřeně hlásí, Babiš „mlží“. 

„Možná proto, aby nepřišel o dotace,“ uvažoval v článku o Babišově tvrzení, že jeho Agrofert není majitelem Čapího hnízda, ale jen „strategickým partnerem“. Kdo je majitel, Babiš údajně nevěděl. Tuto informaci nebylo možné zjistit ani z obchodního rejstříku, protože Farma Čapí hnízdo měla anonymní listinné akcie na majitele. (Díky změně zákona byl tento vysoce korupční typ akcií v roce 2014 zakázaný a změněný na akcie na jméno.) Novinář v článku dovozoval, že důvodem vlastnické netransparentnosti může být fakt, že Farma Čapí hnízdo získala dotaci z evropských fondů – určenou jen pro malé a střední podniky. Kdyby se ukázalo, že je propojena s kapitálově mnohem silnější firmou, musela by dotaci vracet.

Zmíněný článek z roku 2010 příliš pozornosti nevzbudil, nejasnosti kolem dotace a vlastnictví Čapího hnízda zapadly jako jedna z mnoha zápletek v kariéře kontroverzního miliardáře. Na pořad dne se dotační otazník znovu vrátil po roce 2013, když Babišovo hnutí ANO skončilo ve volbách na druhém místě se skoro 19 procenty hlasů, a Andrej Babiš se stal ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD). 

Pokud jde o samotné vlastnictví Čapího hnízda, předvedl Babiš hotový veletoč protichůdných výroků. Co řekl v roce 2010 redaktorovi časopisu Ekonom, jsme už zmínili. Tři roky nato ale na Twitteru psal o Čapím hnízdě způsobem, jako by mu říkalo pane: „Zkušenosti v podnikání i politice mě ujistily, že nejlepší místo k životu je moje farma. Zvířata nelžou, nekradou a nemají lidské problémy.“ O pár dní později opět na Twitteru dodal: „Na naši farmu přiletěl čáp, takže už by se nemělo ochladit.“ Krátce před úspěchem ve sněmovních volbách naopak časopisu Respekt tvrdil: „S Čapím hnízdem nemám nic společného. Nevím, komu to patří. Farmu mají, myslím, nějací advokáti.“ 

Podobná tvrzení se několikrát opakovala. Na přímé dotazy novinářů vlastnictví Čapího hnízda vždy popřel, o to raději se jím ale chlubil před voliči. Katarze přišla na jaře 2017, k opozičním politikům, kteří dlouhodobě žádali, aby Babiš nejasnosti kolem Čapího hnízda vysvětlil, se přidali poslanci vládní ČSSD a svolali k tomuto tématu mimořádnou schůzi sněmovny. 

Babiš tam poslancům sdělil, že v době přidělení dotace vlastnily anonymní akcie Farmy Čapí hnízdo jeho dvě dospělé děti, Adriana Bobeková a Andrej Babiš mladší. Podíl za další dvě nezletilé děti a manželku Moniku držel její bratr Martin Herodes. „Proč jsem nechtěl říci jména akcionářů? No, protože jsem nechtěl ohrozit svoje děti. Svoji rodinu! To je to nejcennější, co mám!“ uzavřel emotivně Babiš. „Nemohl jsem říci pravdu! Toto přece musí každý rodič pochopit!“ Téměř padesátka poslanců hnutí ANO pak svému lídrovi dlouze a ve stoje tleskala.

Nevím, nepamatuji si

Záhada držitelů akcií byla tedy objasněna. Zbyla ale další záhada, proč vlastně Regionální operační program (ROP) Střední Čechy na Čapí hnízdo vůbec přispěl.

„Tenhle projekt měl být stopnut, neměl dostat žádné peníze, oba posudky na něj byly negativní,“ řekla investigaci.cz na adresu Čapího hnízda Ivana Havlíková, jedna ze dvou externích hodnotitelů, které si úředníci ROP Střední Čechy v roce 2008 najali. Před dvanácti lety Havlíková uzavřela čtyřstránkové hodnocení jasně deklarovanou pochybností o tom, že projekt širší veřejnosti prospěje. Doslova napsala: „Plánovaný areál by jistě úspěšně sloužil k prezentaci investora a k pořádání jeho firemních akcí, jeho přínos pro celý region a efektivní využití vložených prostředků nebyly ale podle mého názoru dostatečně prokázány.“ 

Hodnotitelé také zmiňovali, že se nevyznají v propletenci firem, jež se okolo projektu točily  – pozemky koupila a o stavební povolení požádala Imoba z holdingu Agrofert, daňová přiznání doložilo ZZN Agro Pelhřimov z téhož holdingu, žadatel byla Farma Čapí hnízdo, jejíž majitel nebyl známý. Hodnotitelé proto chtěli, aby tento propletenec žadatel vysvětlil. Havlíková dnes říká, že si po hodnocení domluvila schůzku s úředníky ROP: „Projednávali jsme to osobně, upozorňovala jsem na to, že projekt má vážné nedostatky a ptala se, jak budeme dál postupovat, jestli se to stopne, nebo jestli budeme po žadateli chtít upřesnění.“

Projekt se ani nestopl, ani nepřepracoval. Naopak, v srpnu 2008 hladce prošel hlasováním výboru Regionální rady. V patnáctičlenném výboru byli politici především ze stran, jež jsou dnes v parlamentní opozici, převahu měla ODS. 

Opozičním politikům ale žádný významný otisk kauzy, u jejíhož zrodu kdysi stáli, v hlavě nezůstal. „Proboha, jak si mám z doby před dvanácti lety pamatovat projednávání nějakého projektu, rozumějte, projednávaly se jich stovky, že tam bylo nějaké Čapí hnízdo si vůbec nepamatuji,“ říká dnešní senátor ODS Jiří Burian a dodává: „Jestli jsem na tomhle zasedání vůbec byl.“ (Podle zápisu z jednání byl přítomen.) 

„Na Čapí hnízdo si nepamatuji, projekty hodnotili hodnotitelé a úředníci, my jsme dostávali jenom výsledky,“ tvrdí pro změnu poslankyně TOP 09 Helena Langšádlová. „Prošlo nám rukama mnoho a mnoho desítek projektů. Aby se člověk některým z nich podrobně zabýval, musel by mít podezření, že něco není v pořádku, a my jsme žádné takové podezření neměli.“

Jednou z příčin může být i to, že úředníci si výhrady externích hodnotitelů nechali pro sebe. Politici, kteří peníze na Čapí hnízdo odhlasovali, o nich podle tehdejšího předsedy výboru, dnes poslance ODS Petra Bendla, neměli ani tušení. „My jsme je neměli vůbec k dispozici, nebyly součástí dokumentace. My jsme dostali doporučení, o ničem takovém jsme nevěděli,“ uvedl Bendl pro irozhlas.cz. „Úřad neavizoval žádné problémy. Rada rozhodla na základě toho, co připravil úřad.“

Podle Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), který se Čapím hnízdem také zabýval, kritika projektu ze strany hodnotitelů nedorazila ani k žadateli, tedy k Farmě Čapí hnízdo. „Příjemce dotace nebyl o externím hodnocení nikdy vyrozuměn a nikdy nebyl požádán, aby objasnil problematické prvky,“ stojí v závěrečné zprávě OLAF z roku 2017. „Projekt byl schválen navzdory závažnosti expertních komentářů a absenci vysvětlení od žadatele.“

Zodpovědní úředníci nechtějí svou někdejší roli komentovat. „Moc se omlouvám, nechci o tom mluvit,“ říká Iveta Holá, jedna ze dvou žen, jež měly projekt a externí hodnotitele na starosti. Dnes pracuje v soukromé konzultantské společnosti, která radí obcím, krajům a ministerstvům v oblasti regionálního rozvoje a kvality životního prostředí. Její bývalá kolegyně Martina Pecháčková dělá projektovou manažerku evropských a národních programů na ministerstvu pro místní rozvoj a také nechce mluvit. Má tu stejného šéfa jako kdysi na úřadě ROP Střední Čechy, jeho někdejší ředitel Marek Kupsa dnes zastává funkci ředitele jejího odboru. Ani on se ale s médii nechce bavit. „Podával výpověď na policii, je vázán mlčenlivostí,“ říká sekretářka za nepřítomného ředitele. „Můžete mu zkoušet volat, ale jsem si jistá, že vám řekne totéž, co já.“

Přečtěte si

Koronavirus: Premiér v porcelánu

Nepravdy a zatajené informace

Policisté zvažovali, zda nemají stíhat také úředníky, kteří dotaci areálu posvětili, a to kvůli porušování povinností při správě cizího majetku. Dospěli však k závěru, že jejich případný zločin je už promlčený.

Nakonec policie v září 2017 obvinila celkem jedenáct osob z dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie. Hrozilo jim pět až deset let za mřížemi. Vedle samotného Andreje Babiše se obvinění týkalo lidí ze statutárních orgánů Farmy Čapí hnízdo a dalších kooperujících firem. Mezi obviněnými byli i Babišova dcera, syn, manželka a její bratr.

Policisté shromáždili řadu důkazů o tom, že v případě Farmy Čapí hnízdo se nikdy nejednalo o samostatnou firmu, naopak byla propojená s kolosem Agrofert, a dotaci pro malé a střední podniky tak získala podvodem. K podobným závěrům došel i OLAF (European Anti-Fraud Office), který kauzu šetřil ve stejné době jako česká policie (2015-2017). Také OLAF píše o „nepravdivých a zatajených informacích“ v žádosti o dotaci. Jak OLAF ve své zprávě uvádí, z úplných informací by muselo být zřejmé, že žadatel „netrpěl handicapy typickými pro malé a střední podniky“, a proto nepotřeboval finanční pomoc. Zároveň Evropský úřad pro boj proti podvodům dospěl k závěru, že rodinné vazby mezi osobami vlastnícími Farmu Čapí hnízdo a holding Agrofert „znemožňují, aby bylo na firmy nahlíženo jako na nezávislé“, ale byly „propojené“. 

Navzdory těmto skutečnostem státní zástupce Jaroslav Šaroch stíhání všech obviněných na podzim 2019 zastavil. Konstatoval sice, že mezi Farmou Čapí hnízdo a společnostmi z holdingu Agrofert panovaly „zcela nadstandardní vztahy“, avšak dle jeho názoru se nepodařilo prokázat, že by Babiš byl skutečným vlastníkem akcií, a na Farmu Čapí hnízdo se tak může pohlížet jako na malý či střední podnik. Podle Šarocha nebylo prokázáno ani to, že nepravdivé či zkreslené údaje někdo napsal do žádosti o dotaci úmyslně.

Kauza pak putovala k nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi. Ten zrušil Šarochem zastavené stíhání v případě dvou lidí, současného premiéra Babiše a Jany Mayerové, dotační expertky a členky představenstva Farmy Čapí hnízdo, která žádost o dotaci z evropských peněz vypracovala. Konec jejich stíhání žalobce Zeman označil za „nezákonný a předčasný“ a kauza se znovu vrátila ke státnímu zástupci Šarochovi.

Toho teď spolu s vyšetřovateli čeká spousta práce. Musí se znovu a hlouběji zabývat tím, zda Čapí hnízdo a Agrofert byly, či nebyly propojené – Šarochovi totiž na rozdíl od OLAF rodinné vazby jako důkaz nestačily. Nevěděl si také rady s konstatováním, co je přesně malý podnik –  jasná definice takového subjektu podle něj údajně neexistuje. Tento problém by nyní měly vyjasnit evropské instituce. Vyšetřování by rovněž mělo cílit i na otázku, zda Babiš nebyl takzvaným nepřímým pachatelem, tedy někým, kdo řídil získání dotace z povzdálí, aniž by v procesu sám figuroval.

Koncem dubna by měla být hotová konečná verze zprávy europoslanců z rozpočtového výboru, kteří kvůli premiérovu střetu zájmů v únoru pod vedením Moniky Hohlmeier navštívili Česko. Výbor pak doporučí europarlamentu, jak by měl postupovat při schvalování nového evropského rozpočtu, jenž se právě projednává. Dá se očekávat, že ochota naslouchat lobistům velkých hráčů z Česka bude snad konečně nižší než dosud.