Tento článek vznikl v rámci mezinárodního projektu Deadly Prices, který v roce 2025 získal prestižní cenu IJ4EU Impact Award. Na projektu redakce investigace.cz spolupracovala s dalšími dvaceti evropskými redakcemi.

Vyjednávání o cenách léků v rámci jednotlivých evropských států vedou k nerovnostem v jejich dostupnosti i ceně. Kvůli skrytému systému tak určitá země netuší, kolik za stejné léky platí ostatní, přičemž rozdíly mohou být několikanásobné. Na tajnůstkářský systém pak kvůli nedostupnosti léků doplácejí na zdraví ohrožení pacienti. Investigate Europe ve spolupráci se svými partnery včetně investigace.cz zmapoval ceny léčiv a jejich dostupnost v zemích Evropy.

„Vyjednávání jsou naprosto tajná. Všechno probíhá v zapečetěných obálkách,“ vysvětluje jeden z vyjednavačů ze středně velké země EU, jakým způsobem se státy domlouvají s farmaceutickými firmami na cenách léků. „Dokonce to ani nevkládáme do našich elektronických systémů, protože nechceme, aby k datům měl přístup dodavatel, který naše systémy spravuje.“

Vlády členských států se domnívají, že díky tajným dohodám ušetří, ve skutečnosti ale tento způsob jednání vytváří systém, v němž jednotlivé strany nevědí, kolik fakticky platí ostatní. Konkrétní vlády sice mohou vyjednat určité slevy, zároveň se ale může stát, že se s farmaceutickými firmami nedohodnou a některé léky tak v daných zemích zkrátka nejsou k dispozici. Médium Investigate Europe společně se svými partnery, včetně investigace.cz, analyzovalo, jak vyjednávání o lécích probíhají a jak si v dostupnosti léčiv vedou jednotlivé země EU.

Reportéři hovořili i s desítkami úředníků, kteří se zabývají neveřejným stanovováním cen. Ti popsali „absurdní“ systém, který je nutí vyjednávat o cenách léků se zavázanýma očima. „Utajení cen je považováno za základní hodnotu tohoto odvětví,“ říká Wim van Harten, nizozemský onkolog, jenž léta pátral po skutečných nákladech na léčbu rakoviny v Evropě.

Z novinářských zjištění vyplývá, že bohaté země platí za některé léky obecně méně než země střední a východní Evropy. Zároveň tyto informace odhalují i rozdíly v přístupu k desítkám inovativních léků napříč celou Unií.

Kolik to opravdu stojí?

Oficiální cenu léku lze snadno najít na internetu nebo na zadní straně balení léčebného preparátu. Tyto ceny jsou však často uměle vytvořené a vycházejí ze zájmu farmaceutického průmyslu, aby byly nastaveny co nejvýš.

Ceny léků pro Česko jsou volně k dohledání na webu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Jedná se však o sjednanou cenu – tedy maximální možnou –, která se od reálných hodnot liší. Skutečné ceny léčiv si s jejich výrobci a distributory vyjednávají například pojišťovny nebo jednotlivé nemocnice.

Určité kategorie léků jsou ale ještě předtím, než se vůbec dostanou do distribuce jednotlivých států, schvalovány Evropskou lékovou agenturou (EMA). Farmaceutické společnosti se pak rozhodují, zda chtějí lék v jednotlivých zemích uvádět na trh, nebo ne. Oficiální cenu stanovuje každá země zvlášť a poté začínají individuální jednání, při nichž se dohodnou případné tajné slevy.

Přečtěte si

Vakcínu nelze uspěchat

Státy ale farmaceutickým firmám nejprve zaplatí vyšší, oficiální cenu léku. Časem tyto společnosti rozdíl mezi oficiální a vyjednanou cenou diskrétně vracejí. Jen v Belgii činily tyto vratky v roce 2023 v přepočtu 36 miliard korun. Na větších trzích jsou slevy větší, nicméně vyšší jsou i částky z veřejných peněz dočasně „zapůjčené“ farmaceutickým firmám.

Podle nizozemské právničky a obhájkyně veřejného zdraví Ellen ’t Hoen „průmysl trvá na utajení výsledků těchto jednání. To, že je vše utajeno, jim dává obrovskou moc hrát hru ‚rozděl a panuj‘.“

Země na tajné dohody přistupují v naději, že omezí rostoucí náklady na nové léky. Jenže ceny inovativních léků rostou všude. „V Nizozemsku se část státního nemocničního rozpočtu vynakládaná na tento typ léků za posledních patnáct let zvýšila z 0,6 % na 10 %,“ popisuje situaci nizozemský onkolog van Harten. V tomto směru překonala rekord švýcarská společnost Novartis s přípravkem Zolgensma, lékem na spinální svalovou atrofii, jehož cenu za jedno balení stanovila na 27 milionů norských korun (58 milionů korun), což je „naprosto neetická“ cena, říká Anja Schiele z norské agentury pro léčivé přípravky. V roce 2021 byla nakonec přece jen dohodnuta sleva, ovšem v neznámé výši.

Zázračný lék na cystickou fibrózu

Sedmadvacetiletá Monika Luty byla v roce 2020 nucena opustit rodné Polsko, protože nový lék Kaftrio na cystickou fibrózu tam nebyl hrazen z pojištění. Luty zveřejnila video, v němž prosí společnost Vertex, aby jí Kaftrio poskytla. „Cítila jsem obrovské zklamání,“ říká. „Ačkoli žiju v Evropě, jako Polka jsem byla diskriminovaná, protože pro jiné národnosti je tato léčba dostupná. V EU by neměla existovat žádná diskriminace.“

Přátelé jí sbírkou pomohli vybrat více než 200 tisíc eur a její otec prodal auto, aby si mohla léky koupit v Německu. Když zjistila, jak je léčba účinná, rozhodla se odstěhovat nadobro. „Plakala jsem, když jsem viděla, že nemusím nic doplácet, bylo to tak snadné,“ vzpomíná. „K tomu, abych si v Německu mohla pořídit léky, jsem potřebovala jen pojištění, práci a bydlení.“

Polská vláda později dohodu s Vertexem uzavřela. Podle odhadů média Investigate Europe cena za pacienta postiženého cystickou fibrózou v roce 2023 přesahuje v přepočtu 2,6 milionu korun bez DPH. To je mnohem méně, než uvádí katalog cen Vertexu, ale stále je to v Polsku dražší než jinde v Evropě.

Jak zjistila analýza Investigate Europe, cena léku na cystickou fibrózu Kaftrio/Kalydeco od společnosti Vertex Pharmaceuticals se v jednotlivých evropských zemích skutečně výrazně liší. Léčba pacientům s tímto vzácným onemocněním, jež postupně ucpává plíce a může vést k předčasné smrti, podle odborníků opravdu pomáhá. Americká biotechnologická společnost Vertex Pharmaceuticals, která má na léčbu monopol, může podle britských výzkumníků požadovat za svou průlomovou léčbu Kaftrio/Kalydeco téměř pět milionů eur (v přepočtu něco přes 124 milionů korun) na pacienta ročně, což je více než 40násobek odhadovaných výrobních nákladů. Firma tento rozdíl vysvětluje tím, že ceny léků nejsou určeny jen výrobními náklady, ale i investicemi do jejich vývoje, podstoupeným rizikem a hodnotou pro společnost.

Podle zjištění reportérů, kteří na šetření Investigate Europe pracovali, přitom společnost Vertex účtuje chudobnějším zemím vyšší ceny než jejich bohatým sousedům.

V západní Evropě novináři z Investigate Europe porovnali příjmy společnosti Vertex s oficiálním počtem pacientů užívajících její léky v roce 2022. Průměr bez DPH byl odhadnut na přibližně 1,7 milionu korun za léčbu ve Francii, necelé dva miliony v Itálii, 2,13 milionu ve Španělsku a 2,16 milionu v Nizozemsku.

Ve srovnání s těmito čísly se průměrné výdaje na pacienta v některých zemích střední a východní Evropy zdají být o dost vyšší. Jak vyplývá z údajů VZP, v České republice činily v roce 2022 přes 3,4 milionu korun. „Jedná se o skutečné náklady na tento druh léčby,“ uvedla VZP, i když není jasné, zda je v nich započtená daň.

Litevské úřady se pod sílícím tlakem médií a pacientů snaží se společností Vertex vyjednávat již několik let. Letos v dubnu vláda uvedla, že je připravená zaplatit za poskytnutí přípravků Kaftrio a Kalydeco v přepočtu přes 207 milionů eur, a to pro maximálně čtyřicet osm pacientů. Z těchto informací vychází, že by částka na jednu osobu odpovídala 4,3 milionům korun.

Vícerychlostní Evropa

„Pokud jde o přístup k lékům, máme první, druhou a třetí třídu evropských občanů – což je skandální,“ komentuje pro Investigate Europe někdejší generální ředitel na rakouském ministerstvu zdravotnictví Clemens Auer a zároveň upozorňuje na fakt, že si farmaceutické společnosti mohou vybrat, který trh je pro uvedení jejich léků nejvýhodnější.

„Nepřímá úměra mezi počtem pacientů a cenami pravděpodobně odráží rozdíly ve vyjednávacích schopnostech jednotlivých zemí,“ říká Valérie Paris, ekonomka Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která se intenzivně zabývá určováním cen léčiv. „Je vidět, že jste vyvinuli veškeré možné úsilí, abyste získali čisté ceny, jenže ty může skutečně potvrdit pouze společnost, která výrobek prodává, nebo vnitrostátní orgány,“ vysvětlila reportérům.

„Cena našich léků je založená na jejich inovaci a hodnotě, kterou přinášejí nemocným, pečovatelům a zdravotnickým systémům,“ sdělil mluvčí společnosti Vertex. „Vámi uvedené ceny jsou nepřesné.“ Společnost přitom odmítla uvést nepřesnosti na pravou míru nebo se vyjádřit k cenám svých léčiv v jednotlivých zemích. Dodala, že v uplynulém desetiletí bylo více než 70 % jejího provozního rozpočtu vynaloženo na výzkum a vývoj.

Evropská federace farmaceutických společností a asociací (EFPIA) se k tajným vyjednáváním o cenách nebo jejich nerovnostech v rámci EU rovněž odmítla vyjádřit.

„Panuje shoda v tom, že ceny musí odrážet schopnost země platit za léky. EFPIA a její členové pro Evropu navrhují systém, v němž země, které si nemohou dovolit platit za léky více, budou platit méně,“ říká generální ředitelka federace Nathalie Moll. Společnost Vertex ovšem není členem EFPIA.

Podle zjištění Investigate Europe používají farmaceutické společnosti k vyjednávání i pohrůžku, že zkrátka vyjednávat nebudou. Jednotlivé země by tak k potřebným lékům nemusely mít přístup vůbec, proto raději zaplatí vyšší cenu.

„Absolvoval jsem stovky takových jednání,“ říká Francis Arickx, vedoucí oddělení farmaceutické politiky belgického Národního institutu pro zdravotní a invalidní pojištění. „Výhružky, že firma k jednacímu stolu nezasedne, slýcháme dnes a denně.“

Podobné zkušenosti zažili i v Rakousku, kde velký švýcarský výrobce léků prosazoval pro svoje výrobky vyšší cenu. Výše zmíněný bývalý generální ředitel ve zdravotnictví Clemens Auer tvrdí, že mu jeden ze zástupců dotyčné společnosti připomněl investice, které tam provedli, a naznačil, že pokud nedojde k dohodě výhodné pro firmu, jsou tyto investice ohroženy. „Je to pořád ta samá hloupá, velmi primitivní hra,“ dodává Auer.

Dánsko a Německo jako netransparentní brána do Evropy

Dánsko a Německo umožňují farmaceutickým společnostem zpočátku volně určovat oficiální ceny nových léčiv. Obě země proto obvykle představují pro tyto firmy vstupní bránu na evropský trh. Dánsko v praxi stanovuje určité „dobrovolné“ cenové limity pro nové léky, zatímco Německo přezkoumává každý lék po dobu jednoho roku od uvedení na trh a posléze může požádat výrobce o změnu ceny. Mezitím ale mohou být počáteční vysoké ceny používány ostatními jako referenční. Co se v obou zemích děje dál, je zahaleno tajemstvím. Dánské nemocnice pořizují nejdražší léky s tajnými slevami, ale tyto dohody se neobjevují v evropské databázi cen EURIPID, tvrdí dánští úředníci.

Německo je ještě neprůhlednější. Vetovalo rezoluci Světové zdravotnické organizace (WHO) o transparentnosti cen a není ani součástí EURIPIDu. „Vždy po společnostech chceme, aby nám řekly skutečné ceny v Německu. Říkají, že nevědí,“ tvrdí jeden z evropských vyjednavačů, který si přál zůstat anonymní. Podle něj není možné, aby Německo skutečně platilo za léky částky, jež jsou oficiálně uváděny v cenovém katalogu farmaceutických společností. „Prostě nemůžu uvěřit, že by neměli tajné slevy, vždyť mají opravdu silný trh, mohli by získat nejlepší ceny v Evropě,“ uvedl pro Investigate Europe.

Zbytek Evropy mezitím začíná o krok pozadu.

Analýza reportérů z Investigate Europe a jejich partnerů však neskončila jen u léků na cystickou fibrózu. Německý výzkumný institut IQWiG sestavil seznam třiceti dvou léků, které mají podle vědců významný nebo dodatečně značný přínos ke stávajícím léčebným postupům. Patří mezi ně léky na onemocnění, jako je rakovina prsu, leukémie nebo právě cystická fibróza.

Data shromážděná z celé Evropy ukazují, že v šesti evropských zemích není dostupný každý čtvrtý z těchto léků. Bez dohod o úhradách mezi státy a společnostmi se země musí uchýlit k jiným nákladným metodám, aby lék získaly, nebo se k němu nedostanou vůbec.

Zvláště dramatická situace je v tomto směru v Maďarsku, kde podle Investigate Europe není k dispozici dvacet pět z třiceti dvou léků, na Maltě je jich nedostupných devatenáct, na Kypru pak patnáct. Pacienti na Kypru a v Maďarsku sice mohou některé z těchto léků získat na základě žádosti o individuální přístup, poskytnutí je však často podmiňováno velmi vysokými náklady pro stát. V pobaltských státech a Rumunsku je rovněž nedostupný vysoký počet důležitých léčiv.

I když jsou tyto léky naopak dostupné i v menších státech, mohou být jejich ceny neúměrně vysoké. Giorgos Pamboridis, bývalý kyperský ministr zdravotnictví, zjistil, že se za ně platí „dvojnásobné, trojnásobné, nebo dokonce pětinásobné částky než v jiných zemích“. Novinářům současně řekl, jak se zděsil při zjištění, že EU umožňuje farmaceutickému průmyslu, aby se k členům Unie choval tak rozdílně. „Dohody o mlčenlivosti jsou nástrojem ke zneužívání dominantního postavení, které má tento průmysl vůči svým klientům, státům. EU se bez sebemenšího ohledu vzdává své jediné výhody, tedy velikosti.“

Ze seznamu třiceti dvou důležitých léků nejsou v Česku dostupné tři, u všech se jedná o onkologickou léčbu. (Na základě dat z února 2024 jsou to léky Lisocabtagene maraleucel od společnosti Breyanzi, Lutetium vipivotide tetraxetan od společnosti Pluvicto a Talazoparib od společnosti Talzenna.)

Na lepší časy se neblýská

Paul Fehlner vedl téměř deset let patentové oddělení švýcarského výrobce léků Novartis. Nyní je vedoucím oddělení duševního vlastnictví v americké biotechnologické společnosti Revision Therapeutics. Dnešní strategii farmaceutických firem popisuje slovy: „Obvykle se farmaceutické společnosti nejprve zaměřují na největší trhy, což dává smysl. Německo, Francie, Španělsko, Itálie a další trhy tak získají k přípravku přístup, ale [ostatní země] budou deprivovány, protože nejsou tak velké.“

Když se v minulosti evropské země pokusily uzavřít alianci, která by s farmaceutickými firmami společně vyjednávala, neprojevil o to průmysl valný zájem. K takovému způsobu jednání byly v některých případech svolné jen menší firmy. „Malé společnosti říkají: ‚Ano, v rámci jednoho vyjednávání se dostanu na více trhů, takže souhlasím‘, zatímco ty velké tento druh iniciativy podle všeho bojkotují,“ tvrdí Paolo Pertile, profesor ekonomie na univerzitě ve Veroně.

Jediný případ, kdy velké společnosti vyjednávaly v rámci celé EU, byla vakcína proti covidu. Ukázalo se, že pokud je na průmysl vyvíjen nátlak, je možné se dohodnout. Ceny však byly opět tajné. „Kdyby EU využila svých spojených sil a nedohodla se na doložkách o důvěrnosti, mohlo to změnit pravidla hry,“ myslí si Sabine Vogler, vedoucí farmakoekonomického oddělení rakouského národního institutu veřejného zdraví.

Přečtěte si

V jako vakcína

Farmaceutické společnosti jsou schopny „vydírat vlády“, říká Luca Li Bassi, bývalý šéf italské agentury pro léčivé přípravky, jenž vedl kampaň za větší publikační otevřenost ohledně cen. „Pokud je požadována transparentnost, farmaceutické společnosti vyhrožují, že lék nedají.“

Vyjednavačům, jako je Francis Arickx, je zřejmé, že jediným skutečným vítězem tajných dohod je průmysl. Belgie se podle něj pokusila důvěrné doložky omezit, ale neuspěla. „Ve skutečnosti se děje pravý opak, vidíme velmi jasný tlak průmyslu na zachování těchto smluv.“

„Místo, kde bydlíte, by nemělo rozhodovat o tom, zda budete žít, nebo zemřete,“ řekla loni při představování nového souboru zákonů komisařka EU pro zdraví Stella Kyriakides. Plánovaný „farmaceutický balíček“ právních předpisů EU se však u členských států i farmaceutické lobby setkal s odporem. Neobsahuje tak žádná opatření, která by řešila utajování nebo důvěrné ceny ani omezení exkluzivity farmaceutických firem na trhu.

„Ceny léků jsou v kompetenci jednotlivých států a souvisejí s jejich rozpočty na zdravotnictví,“ prohlásil mluvčí Evropské komise pro Investigate Europe. „Jak je však uvedeno ve Farmaceutické strategii pro Evropu, větší transparentnost informací o cenách by mohla členským státům pomoci přijímat lepší rozhodnutí o tvorbě cen a úhradách.“

Mluvčí dále sdělil, že Komise podporuje práci evropské cenové databáze EURIPID, ta ale na dotaz novinářů odmítla poskytnout jakékoli údaje o rostoucím počtu důvěrných dohod mezi státy a farmaceutickými společnostmi.

Ceny léků by se mohly naopak ještě více zahalit závojem tajemství. V německém parlamentu se totiž aktuálně projednává nový zákon o „lékařském výzkumu“. Pokud projde, zbytek světa se nedozví, že úřady nařídí snížení ceny, protože lék nefunguje tak, jak bylo slíbeno. Ostatní uvidí jen uměle navýšené „oficiální“ ceny. „Průmysl bude nadšený, jestliže se tak stane,“ říká Josef Hecken, šéf národního výboru pro schvalování nových léků. „Léky, které zde dostanou výrazné slevy, se budou jinde prodávat jako zlato, a šampaňské tak bude bouchat v mnoha firemních kancelářích.“

The post Tajná evropská jednání o cenách léků a jejich dostupnosti appeared first on investigace.cz.

Zdá se, že opiem lidstva už není náboženství, jak svého času tvrdil Karl Marx, ale zůstává jím opium, respektive i jiné drogy než zaschlá šťáva z nezralých makovic. Podle výběru zpráv pro tento týden to alespoň tak vypadá. V Americe jsou drogy barevné, ve 22 dalších zemích světa pak zabavené a do Francie stále častěji dopravované. Kromě drog se ale dozvíte, že za vraždu mafiána se také platí, jak ukazují turečtí policisté. Vítejte u pátečního #zesvěta.

#1 Akce Perutýn přinesla více než tisícovku zatčených

Nadnárodní policie Interpol oznámila zátah proti obchodníkům s drogami nebývalého rozsahu. V rámci operace Lionfish V (což je anglický název perutýna) policie zatkla během pěti týdnů ve 22 zemích světa 1333 osob a zabavila drogy i prekurzory, které se používají k jejich výrobě. Mimo to zkonfiskovala i zbraně, výbušniny a rakety. Během této akce policie celkem zabavila 35,5 tuny drog – což odpovídá asi 29 tisícům perutýnů –, přičemž největší podíl představoval kokain a marihuana, následované syntetickými drogami, jako je ketamin nebo metamfetamin (česky pervitin).

Více se dozvíte na stránkách Interpolu.

#2 Vrahové mafiána dopadeni

Mimo Interpol se činila i turecká policie, jež pozatýkala zabijáky zodpovědné za vraždu černohorského mafiánského bosse Jovana Vukotiće. Toho letošního 8. září zastřelili v Istanbulu v jeho autě okolo projíždějící muži na motorce. Vukotić neměl v Turecku oficiálně co pohledávat, tamní úřady ho totiž před několika lety vydaly ke stíhání do Černé Hory. Turecká kriminálka po jeho násilné smrti vyhlásila intenzivní pátrání, které nyní vyústilo v zatčení 12 osob, včetně dvou vrahů. Vukotić byl šéfem klanu Škaljari a za jeho vraždu je podle turecké policie odpovědný znepřátelený gang Kavač, jehož vysoce postavení členové jsou vyhlášení mučením a vražděním svých konkurentů.

Více se dočtete u OCCRP.

#3 Duhové drogy

Americká mládež je vystavena novému druhu nebezpečí – duhovému fentanylu. To je velmi silný a vysoce návykový uměle vyrobený opioid, který má ve Spojených státech ročně na svědomí přes tisíc mrtvých. Nyní se na tamním trhu s narkotiky objevily pestrobarevné pilulky nebo bločky, jejichž vzhled připomíná bonbóny či křídy, a mohou tak být obzvláště lákavé pro mládež. Americká CNN ovšem uvádí, že by „rodiče malých dětí neměli příliš panikařit, protože vznik tohoto nového produktu je pouze malou součástí probíhající opioidové krize“. Podle odborníků ale nové barevné možnosti pro stávající uživatele fentanylu riziko nepředstavují, barevný marketing na ně ale zřejmě ani nemíří.

O fentanylu si můžete přečíst na stránkách CNN.

#4 Cocaine magnifique!

Série záchytů kokainu ve francouzských zámořských departementech Francouzská Guyana, Guadeloupe a Martinik odhaluje, jakou oblíbenou destinaci představují tato území pro pašeráky kokainu do Evropy. Pro jednotlivé „muly“, tedy osoby převážející většinou malé množstvé kokainu, jsou karibské ostrovy sympatické přímými lety do Francie. Naopak pro plavidla – především jachty –, která drogy přepravují po tunách, se jedná o součást trasy do Severní Ameriky nebo Evropy. Kokain, jenž tudy putuje z Kolumbie či Venezuely, směřuje buď dál do USA, nebo se lodě po zastávce u francouzských zámořských departementů odkloní do Evropy. Francouzští celníci proto bijí na poplach, neboť za letošní rok se nárůst zabavených drog zvýšil o více než 90 %.

Více informací na InSight Crime.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post #zesvěta: Drogy, kam se podíváš appeared first on investigace.cz.

Je pátek a s ním další zprávy ze světa organizovaného zločinu. Tentokrát se točí kolem drog. Ve španělské provincii se gangy předhánějí, kdo jich doveze více, zatímco latinskoameričtí policisté si lámou hlavy nad voňavým růžovým práškem, který si oblíbila tamní mládež. Také se dozvíte, že problémy s potencí představují zkázu pro ohrožené luskouny a pro padělatele léků zase výhodný byznys. Vítejte! 

#1 Galicie jako drogové království

Speciální protidrogová jednotka Fundación Galega Contra o Narcotráfico ze španělské Galicie upozorňuje na obrovský nárůst drog, jež míří k tamnímu pobřeží. Ve většině případů se jedná o zásilky kokainu, policisté ale objevili i pašovaný heroin nebo hašiš. Jen za minulý rok bylo zachyceno 43 tun narkotik, což odpovídá váze velkého samce vorvaně. Tamní policie také sděluje, že zatímco v roce 2021 dovozu a distribuci drog vládla italská mafie ‘Ndrangheta, letos se situace mění a do hry se dostávají i gangy z Maroka, jejichž členové disponují holandskými pasy a jsou známí jako Mocro Maffia. Cestu do Španělska už si ale také našel organizovaný zločin z Turecka. 

Více se dočtete na stránkách narco diary.

#2 Obchod s luskouny neslábne

Vypadá jako artyčok s nohama a ocasem. S luskounem, plachým nočním tvorem, který se živí mravenci, se v reálné podobě můžete setkat během návštěvy zoo. Naopak na extrakty z jeho šupin lze narazit v léčitelství, neboť takto se vyrábí  tradiční čínský lék na léčbu astmatu nebo na podporu mužské potence.  Právě tyto terapeutické přednosti dovedly jedinečného savce na pokraj vyhynutí. Čínská lidová republika teprve před dvěma lety vyňala luskouna z oficiálního seznamu léčebných přísad tamní tradiční medicíny, což ovšem neznamená, že by obchodování s léčivy ze šupin luskounů skončilo. Čerstvá zpráva z dílny Global Initiative poskytuje rozsáhlé důkazy o tom, že internet hraje klíčovou roli v obchodu s těmito přípravky a tím pádem nadále pokračuje devastace luskouní populace. 

Mrtvý tygr, dobrý tygr: zpráva o obchodu s divočinou

#3 Falešná viagra a covid testy 

A když už jsme u léků podporujících mužskou potenci – v rámci dalšího dílu ze série operace Pangea, která se zaměřuje na internetový prodej padělaných a nelegálních léčiv, zabavil Interpol léky v hodnotě jedenácti milionů dolarů. V průběhu červnové týdenní operace v 94 členských zemích policie zkontrolovala 4000 odkazů na reklamu nelegálních přípravků, zahájila více než 600 nových vyšetřování, vydala na 200 příkazů k domovní prohlídce, prohledala 3000 zásilek a 280 poštovních skladů. Každá druhá zkontrolovaná poštovní zásilka obsahovala zakázaný nebo padělaný přípravky a dvě pětiny z nich tvořily právě léky na erektilní dysfunkci. Druhou nejpopulárnější položkou byly falešné testy na covid – bdělé orgány jich zabavily 317 tisíc. 

Více o operaci a jejích výsledcích se dočtete na stránkách americké vlády.

#4 Růžový kokain

Aby snad zpráv z oblasti narkotik nebylo málo, po Latinské Americe se rozšířil nový drogový trend. Jde o růžový prášek, přezdívaný “růžový kokain”, ač s kokainem nemá nic společného a jedná se o mix syntetických drog. Tusi, jak se prášek jmenuje, zažívá boom ve venezuelských nočních klubech a zátahy na laboratoře jej objevily i v Panamě a Peru. Policejní složky, které drogy zabavily, se ale nedokáží shodnout na tom, kam Tusi zařadit, z čeho růžový prášek vyrobili. V Panamě policejní mluvčí uvedl, že Tusi je ketamin říznutý farmaceutickým opioidem tramadolem. Ve Venezuele média zase tvrdila, že se jedná o LSD s příměsí MDMA. V Uruguayi ministr vnitra naopak naznačil, že by mohlo jít o směs kokainu, metamfetaminu (pervitinu) a LSD. Podle experta na drogy ale složení tohoto narkotika v podstatě nehraje hlavní roli, jde spíš o “brand”. Tusi zkrátka není nic jiného než směsí jakékoliv látky, která funguje jako stimulant, a látky, jež naopak utlumuje. Do toho se pak přimíchá barvivo s vůní a nová droga je na světě. Až by se chtělo říct: Jak je to prosté, milý Watsone. . Historie tohoto typu drog sahá do 70. let minulého století.

Více si můžete přečíst na stránkách InSight Crime.

Autorky textu: Zuzana Šotová, Kristina Vejnbender 

Autorka úvodní grafiky: Martina Bartl

The post #zesvěta: Drogy padělané, růžové a těžké jako vorvaň appeared first on investigace.cz.