Novaja gazeta ve skutečnosti přestala vycházet už v březnu. Proč?

V několika číslech jsme stránky, kde původně měly být texty o válce na Ukrajině, záměrně ponechávali prázdné. Byl tam jen popisek, že tam měly být válečné reportáže našich reportérů, což ale zákon zakazuje. Toto gesto zřejmě nezůstalo bez povšimnutí a Roskomnadzor, který funguje jako cenzurní orgán, nám dal dvě výstrahy.

Skutečnost, že periodikum dostane v průběhu jednoho roku dvě výstrahy, může být důvodem pro zrušení licence. Novaja gazeta dostala dvě výstrahy v průběhu čtyř dní, přičemž byly za něco, za co se dřív udělovala jen pokuta. Na našem webu jsme na dvou místech totiž neměli označení „zahraniční agent“. Byla to čistě formální chyba, která vznikla nedopatřením, nikoli zlým úmyslem. Za to se běžně dává redakci pokuta ve výši 40 000 rublů a 4 000 rublů šéfredaktorovi. V minulosti jsme podobné pokuty vždy řádně uhradili, ale najednou jsme místo pokuty dostali výstrahy.

Proto jsme se rozhodli být opatrní a ponechat si noviny na lepší časy, takže jsme pozastavili jejich vydávání i publikování zpráv na webu do té doby, dokud nebude ukončena „speciální operace“. Stejně jako všichni jsme doufali, že to skončí rychle. Posléze jsme však zjistili, že RKN podal žádost o zrušení licence k soudu. Je třeba dodat, že dle znění příslušného zákona se RKN po udělení dvou výstrah může, ale i nemusí obrátit na soud.

Domníváte se, že RKN hledal jen drobné záminky, aby vás zavřeli?

Je to tak. Tento týden proběhlo soudní stání, kdy začalo být jasné, jak je celá záležitost absurdní, neboť problém vůbec nespočívá v byrokratických formalitách, které nám vytýká RKN. Například důvodem pro zrušení licence časopisu byla podle RKN skutečnost, že nevyšlo jeho srpnové číslo. U soudu jsme ukázali tištěné číslo s datací, tedy že vyšlo 8. srpna, jako důkaz to však nestačilo. Po patnácti minutách se soud rozhodl a vyhověl žádosti RKN. Je zřejmé, že jde o politický proces a pokus zničit poslední nezávislé médium v Rusku.

Vydrželi jsme to nejdéle ze všech. Hodně našich kolegů skončilo čtvrtého března, kdy vstoupil v platnost „zákon o válečné cenzuře“. Což samo o sobě pro média představovalo něco jako „noc dlouhých nožů“, poněvadž v noci z třetího na čtvrtého března došlo k zablokování kolem 30 médií, většinou internetových.

Čeho podle vás chce RKN ve finále dosáhnout?

Kam Rusko obecně směřuje, je zřejmé – za železnou oponu. Přesněji řečeno do stavu, kdy je vyloučený jakýkoli pohled odlišný od státní propagandy. V našem případě je cíl jasný – zákaz, zrušení, neexistence. Jenže si všichni uvědomujeme, že železná opona už není možná v té podobě, v jaké existovala během studené války. Máme nové technologie a omezit úplně všechno nejde. Pravda a informace dnes protékají i cenzorům jako voda mezi prsty. Další rok oslavíme třicet let publikování našich novin a žádné byrokratické rozhodnutí nás jen tak nezruší. Za mými zády také visí šest portrétů mých zavražděných kolegů, kteří pro nás pracovali, a proto zemřeli, což představuje silný závazek.

Zvažujete přenést sídlo novin do zahraničí, tak jak to udělala v minulosti řada jiných ruských redakcí?

Ti z našich novinářů, kteří se chtěli přestěhovat, už to udělali. Takto vznikla Novaja gazeta Evropa, s níž sice nejsme formálně spojení, jde o samostatné médium, ale dělají jej bývalí kolegové. Jak říká náš šéfredaktor, máme příbuzné DNA. Nikoho nenutíme zůstat ani nikoho nenutíme opustit Rusko – jde o individuální rozhodnutí každého z nás. Opustit vlast a začít někde znovu je navíc těžká zkouška. V tomto smyslu proto není až tak jasné, kdo to má těžší – ti, co zůstali, nebo ti, co odjeli? Novaja gazeta jsou ruské noviny, a dokud jsou naši čtenáři v Rusku, měli bychom zůstat tady. Pokud se i my přestěhujeme do zahraničí, bude to znamenat skutečný konec ruských médií.

Na druhou stranu je tu příklad Ivana Safronova, který byl za svou novinářskou činnost odsouzen na 22 let zrovna ve stejný den, kdy vám vzali licenci.

Ano, případ Váni Safronova je zcela nemyslitelný. Ostatně jsem přesvědčená, že ve vězení nebude tak dlouhou dobu, neboť mnohem dřív padne současný režim. V našem případě se ale rozhodli vydat jinou cestou. Také nás mohli označit za zahraniční agenty nebo novináře, kteří podporují extremismus. Zřejmě se ale rozhodli zaměřit na noviny jako takové. Nevím, jestli je to lepší, nebo horší možnost. Samozřejmě ve srovnání s rozsudkem Váni je zrušení licence sranda.

Nedávno zemřel Michail Gorbačov, jenž pro NG hodně znamenal. Mohla byste popsat roli, kterou sehrál v životě vaší redakce?

Oficiálně byl Gorbačov akcionář, měl desetiprocentní podíl našich akcií. Jeho role byla samozřejmě mnohem větší. V podstatě patřil ke spoluzakladatelům NG, protože za část z peněz, které tenkrát dostal za Nobelovu cenu (Gorbačov obdržel Nobelovu cenu za mír v říjnu 1990, pozn. red.), jsme koupili prvních dvacet počítačů. Bez něj by redakce nemusela vůbec vzniknout.

Nikdy přitom neovlivňoval náš obsah, přestože noviny pozorně sledoval a četl. Do redakce chodil spíše výjimečně, většinou během nějakých oslav nebo výročí. Jednou k nám dorazil na silvestrovský večírek v kostýmu Dědy Mráze. Dobře si pamatoval jména novinářů a to, o čem psali. Proto jim mohl říct: „Četl jsem váš sloupek a nesouhlasím s ním, je ale napsaný výborně.“ Vždy jsme si říkali, že to hlavní, co naše redakce sleduje, jsou lidská práva, a Gorbačov byl toho ztělesněním.

V nedávné době jsem vedla rozhovor s investigativním novinářem z Kyrgyzstánu Alim Toktakunovem. Vyprávěl, že investigativní novináři jsou pro obyčejné Kyrgyzy za hrdiny a spousta mladých lidí sní o tom takovým novinářem být. Jaká je v tomto směru situace v Rusku?

Nejlepší investigativní novináři Rusko opustili, protože čelili nebezpečí zatčení. Příkladem je náš bývalý kolega Roman Anin a celý jeho tým iStories. Před válkou jsme měli mezi začínajícími novináři hodně zájemců o stáž. Vzestup zájmu začal už po vraždě Anny Politkovské. Například speciální reportérka Elena Kostjučenko k nám nastoupila právě proto, že chtěla pracovat v redakci, kde působila Politkovská. Pak následovaly velké povolební protesty v letech 2011–2013 a proces Bolotnaja (pojmenování podle moskevského náměstí Bolotnaja, kde byly v květnu 2012 zatčeny a později souzeny desítky demonstrantů proti Putinovu režimu, pozn. red.) a přišla další vlna zájmu, zejména z řad mladých lidí. Zrovna v té době jsme rovněž zaznamenali nárůst čtenářské základny mezi lidmi ve věku 18–24 let.

Zároveň musím dodat, že současné vzdělání novinářů v Rusku je velkou neznámou. Fakulta žurnalistiky na Lomonosovově univerzitě, kde jsem kdysi studovala, se změnila k nepoznání. Dneska mají studenti žurnalistiky přiděleného pracovníka FSB, který na ně dohlíží. Dřív byla v nabídce předmětů i politická investigativní žurnalistika, nyní tam jednoduše není. Koho dnes připravuje fakulta žurnalistiky? Zaměstnance Russia Today a dalších státních médií. Dobrou pověst kdysi měla i Fakulta žurnalistiky na Vysoké škole ekonomické, ale i ta byla reorganizována a jejím děkanem je Ernest Mackevičius (moderátor státního televizního kanálu Rossija 1, pozn. red.). Nová generace novinářů to má zkrátka hodně těžké.

Jak může západní společnost podpořit nezávislá média v Rusku?

Za prvé, v Rusku žádná nezávislá média už oficiálně neexistují. Za druhé, jakákoli podpora ze zahraničí automaticky dělá z média zahraničního agenta, takže vlastně škodí. Řekla bych, že je spíš na čase podpořit ruské novináře, co odešli do zahraničí.

Plánuje Novaja gazeta spustit nové, zatím nezablokované projekty?

Podali jsme několik žádostí o licenci, uvidíme, zda budou schváleny. Spustili jsme obnovený YouTube kanál. Navíc rozhodnutí o zrušení licence zatím nevstoupilo v platnost. Podáme odvolání, pak bude následovat další soudní stání. Tento týden vyjde čtvrté číslo magazínu, a dokonce zvažujeme, že bychom vydali i poslední číslo novin před tím, než bude naše odvolání zamítnuto. Zbývá nám na to zhruba měsíc.

Připouštíte i možnost tajného vydávání novin?

Vzdor musí být. Pokud existuje síla, pak existuje i odpor. Samozřejmě netoužíme přímo po tom, abychom celostátní deník s třicetiletou tradicí a vybranou pověstí proměnili na samizdat, ale vzhledem k tomu, že novináři v minulosti dokázali pracovat i za nepříznivějších podmínek, my to určitě také nějak zvládneme.

Naděžda Prusenkova absolvovala Fakultu žurnalistiky Lomonosovovy Univerzity v Moskvě. Je speciální reportérka a mluvčí ruského listu Novaja gazeta. V redakci pracuje od roku 2009. 

Autorka textu: Kristina Vejnbender

The post Podpořte ruské novináře v exilu. Nám jen tak nepomůžete, vzkazuje mluvčí listu Novaja gazeta appeared first on investigace.cz.

Jevgenij Prigožin je ruský miliardář, který oficiálně podniká v cateringu. Neoficiálně je šedou eminencí Kremlu. Stojí za soukromou armádou takzvaných vágnerovců a za vlivovými operacemi v zahraničí. Proto je Prigožin, jemuž se přezdívá „Putinův šéfkuchař“, jedním z nejostřeji sledovaných lidí z takzvané Putinovy kliky. Vláda Spojených států minulý týden zařadila na svůj sankční seznam další firmy a lidi, kteří mu měli napomáhat v jeho aktivitách v Africe. Prigožinovo podnikatelské impérium sahá i do Prahy, přičemž činnost těchto firem dosud nebyla objasněna.

Ministerstvo financí Spojených států minulou středu přidalo na svůj sankční seznam osm osob a firem spojených s Jevgenijem Prigožinem. Podle amerických úřadů měli tři ruští občané a pět zahraničních firem obcházet sankce, jež byly již dříve na Prigožina a s ním spojené společnosti uvaleny. Tyto firmy měly navíc napomáhat potlačování masových protestů v Súdánu, chudém a válečnými konflikty zmítaném státu v severovýchodní Africe. Někdejšího súdánského prezidenta Umara Bašíra, který čelí obvinění ze spáchání genocidy a válečných zločinů během konfliktu v Dárfúru, až do loňského převratu podporoval Kreml.

„Jevgenij Prigožin a jím vedená síť firem využívali nerostné bohatství Súdánu pro své vlastní obohacení a zároveň šířili svůj zhoubný vliv po celém světě,“ okomentoval novou vlnu sankcí americký ministr financí Steven T. Mnuchin.

Není to ostatně poprvé, kdy byl Jevgenij Prigožin nařčen z toho, že se vměšuje do vnitřních záležitostí cizích států.

Ruský miliardář, jenž si u médií vysloužil mnohoznačnou přezdívku „Putinův šéfkuchař“ kvůli podnikání v cateringu i napojení na Kreml, totiž podle Spojených států stál za četnými vlivovými operacemi v zahraničí – od financování „farmy trollů“ v Petrohradě, která šířila po světě dezinformace, přes podporu ruských zájmů v Sýrii a na Ukrajině až po vměšování se do amerických voleb. Vůbec poprvé na jeho osobu uvalily USA sankce poté, co v roce 2014 vyjádřil podporu násilné anexi ukrajinského poloostrova Krym.

Americká vláda uvalila další sankce na Putinova „šéfkuchaře“. Jeho „trollí farmu“ viní z vměšování do loňských voleb

Jak loni zjistila investigace.cz spolu s ruským partnerem Novaja Gazeta, Prigožinova síť firem sahá i do Česka. Jeden z jeho tryskáčů, jenž podnikal podezřelé lety do Afriky a na Blízký východ s ruskými žoldáky na palubě, byl zaregistrován na firmu, jež má pobočku v Praze.

Ruští žoldáci v Africe

Podle amerického ministerstva financí Prigožin svými podnikatelskými aktivitami financuje soukromou armádu, takzvané vágnerovce. Tato paramilitární jednotka je podle Washingtonu neoficiální prodlouženou rukou ruského ministerstva obrany v případech, kdy se Moskva v politicky citlivých oblastech, jakými jsou Ukrajina, Sýrie nebo Súdán, zdráhá nasadit regulérní armádu.

• Kdo jsou takzvaní vágnerovci?

Vágnerova skupina je ruská soukromá paramilitární organizace (rusky: Častnaja voennaja kompanija Vagnera), která v současnosti sdružuje několik tisíc žoldáků. Jejím velitelem je údajně Dmitrij Utkin, bývalý důstojník ruské vojenské rozvědky GRU, obdivovatel nacistické symboliky a zároveň vyznavač slovanských pohanských kultů, který si nechává říkat Vágner.

Podle médií, nezávislých pozorovatelů a nevládních organizací se tito vojáci z povolání od roku 2014 zúčastnili bojů v konfliktních zónách, v nichž Rusko mělo nebo stále má své mocenské zájmy: v Sýrii, na Ukrajině, v Súdánu, ve Středoafrické republice nebo v Libyi.

Moskva zároveň vehementně popírá jakékoli propojení vágnerovců s oficiálními ruskými úřady či armádou. Zahraniční odborníci se kloní k názoru, že Kreml tyto žoldáky využívá ke „špinavé práci“ nebo k politicky riskantním bojovým úkolům, ke kterým se ruská armáda oficiálně nehlásí. Podle CNN existuje množství důkazů, že skupinu Vágner vlastní a řídí Jevgenij Prigožin, jenž má být šedou eminencí Putina v operacích rozšiřujících mocenský vliv Ruska v zahraničí.

Působení Prigožinových firem a vágnerovců v Súdánu dává nahlédnout, jak lze kombinovat těžbu nerostných surovin s vojenskými operacemi a s podporou autoritářského režimu v zahraničí. Někdejší súdánský prezident Umar Bašír se v posledních letech své třicetileté vlády spoléhal na ekonomickou a vojenskou pomoc Moskvy, kam se létal radit spolu se špičkou armády této severoafrické země. Opačným směrem – do Chartúmu – zase cestovali ruští důstojníci i nájemní žoldáci.

Sázka na ruskou kartu se však Bašírovi nevyplatila – v dubnu 2019 byl po masových protestech Súdánců vystrnaděn z úřadu a v současnosti čelí obvinění ze spáchání válečných zločinů, z nichž by se měl zodpovídat před Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu (ICC).

Výměnou za „bratrskou pomoc“ Moskvy byly bašírovskému režimu lukrativní zakázky pro Prigožinovy firmy v súdánském těžebním průmyslu – obrovské zisky z ropy, plynu a zlata tak neplynuly směrem ke zbídačenému místnímu obyvatelstvu, ale ke společnostem napojeným na „Putinova šéfkuchaře“.

Jednou z nich byla i M Invest. Po rusko-súdánském mezivládním summitu v roce 2017 získala koncese na těžbu zlata v tamních dolech. M Invest ze svých výdělků následně skrytě financovala vágnerovce a pomáhala udržovat tamní režim. Podle CNN měli její zaměstnanci například spřádat plány, jak za pomoci veřejných poprav a dezinformačních kampaní na sociálních sítích zkrotit protestující, kteří loni vyšli do ulic, aby svrhli autoritářskou vládu Bašíra a podpořili demokratické reformy.

Společností M Invest v letech 2018 a 2019 mimo to protékaly miliony dolarů, které jí zasílaly asijské firmy kontrolované Prigožinovými spolupracovníky. Z těchto fondů byl financován provoz soukromých tryskáčů.

Odštěpky ruského vlivu na Vinohradech

Za podobným účelem mohla být zřízena i seychelská firma LinBurg Industries, Ltd., jež v roce 2017 založila svou pobočku také v Praze. Podle amerických úřadů byla vlastníkem soukromého Prigožinova tryskáče typu Hawker 125-800B s imatrikulací VP-CSP. Ten podle zjištění OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project) podnikal podezřelé lety do Afriky a na Blízký východ s ruskými žoldáky na palubě.

Na podzim 2019 se proto LinBurg ocitl na americkém sankčním seznamu. Jeho pražská pobočka se zároveň stala první společností, která je prokazatelně propojená s Prigožinem a sídlí na území Evropské unie.

Investigaci.cz a ruskému nezávislému deníku Novaja Gazeta se následně podařilo vypátrat další dvě firmy – Concorde Ventures a Wings Trade & Consulting –, jež jsou přes obchodní styky a nastrčené ředitele propojeny s ruskými firmami „Putinova šéfkuchaře“.

Putinův člověk na špinavou práci má firmy v Praze

V návrhu na zápis odštěpného závodu LinBurg Industries, Ltd., určeném pro český obchodní rejstřík, je zmíněno, že jeho mateřská společnost se „rozhodla rozšířit svou podnikatelskou činnost na trhy EU, především v její středoevropské části“. Podnikatelskou činností má být pronájem nemovitostí, podle českého katastru nemovitostí však LinBurg Industries, Ltd., žádné nemovitosti nevlastní. Ve sbírce listin chybí i jakékoli účetní doklady, včetně účetních závěrek, jež jsou ze zákona povinné.

Pobočka LinBurgu byla v Česku zaregistrována s pomocí společnosti All4business.cz, která klientům pro jejich firmy nabízí virtuální sídlo. Spolu se zmíněnými společnostmi Concorde Ventures a Wings Trade & Consulting tak měl LinBurg donedávna sídlo na pražských Vinohradech, ve stejné budově jako All4business.cz.

„Naštěstí již s těmito společnostmi nemáme nic společného,“ řekl loni na podzim investigaci.cz Alexandr Adamov, majitel firmy All4business.cz. O Jevgeniji Prigožinovi až do doby vyhlášení amerických sankcí dle svých slov neslyšel.

Česká pobočka seychelské firmy navzdory sankcím dodnes oficiálně existuje. Podle Adamova to je tím, že jde o složitou mezinárodní korporátní strukturu a zahraniční filiálku mateřské firmy, což pro české úřady není jednoduché zrušit.

To investigaci.cz loni potvrdila i Markéta Puci, tisková mluvčí Městského soudu v Praze. „Náš rejstříkový soud řízení nezahájil, protože odštěpný závod nemá právní subjektivitu. Odštěpný závod může zrušit svým vlastním rozhodnutím mateřská společnost. Ta potom našemu soudu zašle návrh na výmaz odštěpného závodu a my výmaz provedeme,“ dodala Puci.

Autor článku: Jakub Šimák

Autor úvodní grafiky: Edin Pašović/OCCRP

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Firmy „Putinova šéfkuchaře“ měly potlačovat protesty v Súdánu, Američané na ně uvalili sankce appeared first on investigace.cz.

Jevgenij Prigožin je ruský miliardář podnikající v cateringu. Tedy oficiálně. Neoficiálně je šedou eminencí Vladimira Putina, který mu má svěřovat vlivové operace v zahraničí – mimo jiné na Ukrajině, v Sýrii či Africe. I proto se „Putinův šéfkuchař“ opakovaně ocitl na seznamu amerických sankcí. Spolu s kolegy z ruského nezávislého deníku Novaja Gazeta, kteří zanalyzovali letecká data, jsme rozkryli, jak Prigožin s pomocí skořápkových firem, tryskáčů a soukromé armády žoldáků pomáhal rozvracet státy. Jeden z jeho tryskáčů, jenž přistál ve Středoafrické republice nedlouho před tamní vraždou ruských novinářů pátrajících po Prigožinových aktivitách v Africe, byl zaregistrován na firmu, jež má v Česku pobočku. Ta je zároveň první společností v EU, s níž je Prigožin prokazatelně spjat. Našli jsme další dvě české firmy, od nichž vedou nitky k „Putinovu šéfkuchaři“.

Jevgenij Prigožin je jedním z nejostřeji sledovaných lidí z takzvané Putinovy kliky. Vláda Spojených států ho letos v září opět zařadila na sankční seznam lidí, s nimiž je zakázáno obchodovat. Důvodů, proč byl Prigožin sankcionován již potřetí, uvádí vláda USA hned několik: od financování „farmy trollů“ v Petrohradě přes podporu ruských zájmů v Sýrii a na Ukrajině až po vměšování se do amerických voleb.

Americká vláda uvalila další sankce na Putinova „šéfkuchaře“. Jeho „trollí farmu“ viní z vměšování do loňských voleb

Oficiálně je Prigožin jen úspěšný podnikatel. Vzhledem k tomu, že jádrem jeho podnikání v Rusku je catering, dostal od médií mnohoznačnou přezdívku „Putinův šéfkuchař“. Prigožin tvrdí, že mu je jedno, že se jeho jméno a podnikání objevilo na americkém sankčním seznamu, protože v USA ani v Evropě nepodniká a dovolenou tráví v Rusku. Jak jsme ale zjistili, právě Česko může být pro některé jeho aktivity klíčovou zemí. Sídlí tu totiž pobočka seychelské firmy LinBurg Industries Ltd., tedy firmy z Prigožinova impéria, která vlastní jeden z jeho soukromých tryskáčů. Tento tryskáč podnikal podezřelé cesty na Blízký východ a do afrických států – s ruskými žoldáky na palubě. A loni v létě přistál v hlavním městě Středoafrické republiky – deset dní před tamní skandální vraždou tří ruských novinářů.

Česká pobočka LinBurg Industries Ltd. je zároveň první firmou v Evropské unii, jež je s Prigožinem prokazatelně propojena. Společně s ruskými novináři z nezávislého deníku Novaja Gazeta jsme našli další dvě české firmy, Concorde Ventures a Wings Trade & Consulting, jež jsou přes obchodní styky a nastrčené ředitele s ruskými firmami „Putinova šéfkuchaře“ propojeny.

A právě zmíněná soukromá letadla a schránkové firmy mohou být klíčem k pochopení toho, co a jak Prigožin z pozice Putinova muže v zahraničí řídí.

Středoafrická republika: diamanty a smrt

Prigožinův vliv je jasně vidět ve Středoafrické republice. Ta oplývá nerostným bohatstvím a její armáda potřebuje zbraně kvůli častým konfliktům. Podle zpráv z médií jsou firmy propojené s Prigožinem aktivní v obou sférách: v těžařském i ve vojenském průmyslu.

Dokument, jejž obdržela CNN, ukazuje, že firma Lobaye Invest loni získala ve Středoafrické republice práva na průzkumnou těžbu diamantů a zlata. Podle CNN je Lobaye Invest vlastnicky propletena s konglomerátem Prigožinových cateringových společností vystupujícím pod názvem Konkord. Doly, v nichž bude Lobaye Invest těžit, mají navíc hlídat žoldáci z ruské skupiny Vágner. Tato soukromá nájemní armáda je zahraničními médii i experty na Rusko spojována s Jevgenijem Prigožinem, jenž ji má vlastnit a řídit.

O působení vágnerovců a Prigožinových společností ve Středoafrické republice se začala zajímat i ruská média. Tři novináři – Orchan Džemal, Alexandr Rastorgujev a Kirill Radčenko – koncem loňského července přicestovali do Středoafrické republiky, aby o těchto žoldácích natočili dokumentární film. Tři dny po příletu, 30. července 2018, byli zavražděni neznámými útočníky.

Soukromé vyšetřování centra Dossier, londýnské organizace sponzorované Michailem Chodorkovským, jenž finančně podpořil i produkci chystaného dokumentárního filmu, došlo k těmto závěrům: novináři byli během svého pobytu sledováni, vražda byla pečlivě připravena a provedena profesionály. Do vraždy měl být podle vyšetřování centra Dossier zapleten i úředník bezpečnostních složek Středoafrické republiky, jenž měl útok koordinovat se zaměstnanci jedné z Prigožinových firem.

Naopak středoafrická policie, ruské ministerstvo zahraničí a Vyšetřovací výbor Ruské federace trvají na tom, že novináři byli zabiti během loupežného přepadení „skupinou lidí v turbanech mluvících arabsky“. Tiskové oddělení Prigožinových společností v souvislosti s vraždou novinářů oznámilo, že zmíněný podnikatel „neměl ve Středoafrické republice žádné zájmy ani vojenské nebo civilní projekty, jako je těžba zlata“.

Údaje o trasách soukromých letounů, jež získali opět reportéři Novoj Gazety, však vypovídají o tom, že tryskáč Hawker 125-800B zaregistrovaný na Kajmanských ostrovech pod značkou VP-CSP přistál v Bangui, hlavním městě Středoafrické republiky, deset dní před vražedným útokem na tři ruské novináře. Tento tryskáč se rovněž dostal na seznam amerických sankcí kvůli tomu, že patří jedné z Prigožinových firem – LinBurg Industries Ltd. se sídlem na Seychelách.

Toto soukromé letadlo vlastní seychelská firma LinBurg Industries Ltd., kterou řídí Andrej Juščin. Ten podle svého životopisu pracuje posledních šest let jako šéf ochranky v Prigožinově ruském cateringovém holdingu Konkord.

České skořápky

Samotný LinBurg Industries Ltd. by byl jen další nevýraznou skořápkovou firmou spojenou s „Putinovým šéfkuchařem“ – kdyby v dubnu 2017 neotevřel pobočku v České republice a nestal se tak první firmou propojenou s Prigožinem, která sídlí v Evropské unii. V návrhu na zápis filiálky LinBurg Industries Ltd., určeném pro český obchodní rejstřík, je explicitně zmíněno, že její mateřská společnost se sídlem na Seychelách se „rozhodla rozšířit svou podnikatelskou činnost na trhy EU, především v její středoevropské části“.

Pobočka LinBurg Industries Ltd. byla v Česku zaregistrována s pomocí společnosti All4business.cz, která různým firmám nabízí virtuální sídlo, podporu s oficiální registrací nebo účetní služby.

Ve výpisu z obchodního rejstříku stojí, že podnikatelskou činností LinBurg Industries Ltd. je pronájem nemovitostí. Podle českého katastru nemovitostí však LinBurg Industries Ltd. žádné nemovitosti nevlastní. Ve sbírce listin chybí i jakékoliv účetní doklady, včetně účetních závěrek, jež jsou ze zákona povinné.

„Pronájem nemovitostí zapisujeme automaticky do každé smlouvy,“ vysvětlil investigaci.cz Alexandr Adamov, majitel firmy All4business.cz, když jsme se ho ptali, proč jsou podnikatelské zájmy firmy v obchodním rejstříku prezentovány takto.

Kromě pobočky LinBurg Industries Ltd. zaregistroval All4business.cz ještě dvě zajímavé firmy: Concorde Ventures, částečně sdílející název s Prigožinovou ruskou cateringovou společností Konkord, a společnost Wings Trade & Consulting. Všechny tři podnikatelské subjekty byly vlastněny či řízeny lotyšským občanem Ivo Zutisem a měly donedávna sídlo na téže adrese na pražských Vinohradech, ve stejné budově jako firma All4business.cz.

Adamov investigaci.cz potvrdil, že se sice s Ivo Zutisem v Praze opakovaně osobně setkal, v souvislosti s klientem si však nemůže vzpomenout na nic konkrétního. „Dělám to 25 let, nepamatuju si všechny klienty,“ odpověděl Adamov.

Když se kolegové z mezinárodní sítě investigativních novinářů OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project), jehož je investigace.cz jediným tuzemským členem, snažili s Ivo Zutisem v Lotyšsku navázat spojení, potvrdil jim po telefonu, že ve třech českých společnostech figuruje jako vlastník či jednatel. Otázka, zda a jak je propojen s Jevgenijem Prigožinem, ho nepřekvapila, nicméně odmítl jejich obchodní styky dále komentovat s tím, že upřednostňuje osobní schůzku. Následně přestal s reportéry komunikovat.

Dva měsíce poté, co byla jedna z těchto českých společností – Concorde Ventures  – založena, prodal Ivo Zutis její 99% podíl kyperské společnosti Renitavo Investment, jejíž konečný vlastník je neznámý.

Letos v dubnu pak Ivo Zutis opustil pozici jednatele v české pobočce LinBurg Industries Ltd. Dnes tuto funkci zastává ruský občan Vitalij Murencov, který za své bydliště uvádí Petrohrad. Kromě toho, že je prostřednictvím spletence firem propojen s lidmi z Prigožinových ruských společností, se o něm skoro nic neví. S největší pravděpodobností bude dalším z nastrčených ředitelů.

Podle tvrzení Adamova přestala jeho firma All4business.cz se společnostmi LinBurg Industries Ltd. a Concorde spolupracovat. Obě nahlásil Městskému soudu v Praze, který spravuje obchodní rejstřík. Například LinBurg Industries Ltd. podle něj přestal již na jaře platit za službu poskytování virtuální adresy. Adamov byl podle svých slov překvapen, když se z médií dozvěděl, že se tato firma objevila na americkém sankčním seznamu.

„Naštěstí již s těmito společnostmi nemáme nic společného,“ uvedl Adamov, který investigaci.cz sdělil i to, že o Jevgeniji Prigožinovi v životě neslyšel – tedy až do doby vyhlášení sankcí proti LinBurg Industries Ltd. koncem září.

„Víte co, já tady pracuju 25 let. Naši bývalí klienti mají možná známé, které posílají k nám, máme i nějakou inzerci na internetu. Mě to ale samozřejmě moc nezajímá, protože [jsme dali] jenom souhlas k sídlu společnosti,“ odpovídá Adamov lámanou češtinou s ruským přízvukem na dotaz, jakým způsobem byl kontaktován představiteli společností spojených s Prigožinem.

Městský soud v Praze zrušil s likvidací firmu Concorde Ventures letos v červnu. Česká pobočka LinBurg Industries Ltd. ale nadále existuje – navzdory sankcím vedeným proti její mateřské společnosti na Seychelách. Podle Adamova to může být tím, že jde o složitou mezinárodní korporátní strukturu a zahraniční filiálku mateřské firmy není pro české úřady jednoduché zrušit.

„Mám zkušenost, že soud v případě odštěpného závodu nemůže dělat likvidaci […], o výmaz z obchodního rejstříku České republiky musí zažádat mateřská společnost. Znám několik mateřských firem, které byly vymazány z rejstříku ve Velké Británii, ale jejich [odštěpný] závod je [v Česku] nadále platný a zapsaný v obchodním rejstříku,“ vysvětluje Adamov.

To potvrdila i Markéta Puci, tisková mluvčí Městského soudu v Praze. „Náš rejstříkový soud řízení nezahájil, protože odštěpný závod nemá právní subjektivitu. Odštěpný závod může zrušit svým vlastním rozhodnutím mateřská společnost. Ta potom našemu soudu zašle návrh na výmaz odštěpného závodu a my výmaz provedeme,“ dodala Puci.

Legislativní naděje

V tomto směru představuje naději nová evropská legislativa zaměřená na boj proti praní špinavých peněz. „[Ta by měla] vyjasnit i konkrétní vazby Jevgenije Prigožina na jeho podnikání v Česku a na území Evropské unie,“ říká Petr Janský, odborník na nelegální finanční toky a daňové ráje z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Směrnice, od níž se očekává zvýšení transparentnosti finálního vlastnictví firem a trustů, by měla být zahrnuta do národních legislativ jednotlivých členských států EU nejpozději do ledna 2020.

„V Česku mají podnikatelé výsadu založit společnost s ručením omezeným, proto by veřejnost měla mít možnost zjistit, kdo je konečným vlastníkem firem a jakou činnost vykonávají. Jak vidíme na příkladu tří [s Prigožinem propojených] společností, v současnosti se tak očividně neděje,“ říká Janský. „Tohle je do očí bijící příklad toho, jaké dalekosáhlé následky může mít nedostatečná firemní transparentnost pro národní bezpečnost Česka, Evropy a našich spojenců,“ dodává ekonom.

Zda budou mít americké sankce zaměřené na Prigožina dopad na jeho podnikatelské zájmy v Česku, tak zůstává zatím nejasné.

Na opakované dotazy reportérů ohledně podezřelých cest do Sýrie a Afriky odmítlo tiskové oddělení Prigožinových firem i ruské ministerstvo obrany odpovědět.

The post Putinův člověk na špinavou práci má firmy v Praze appeared first on investigace.cz.