Po převzetí moci nad Myanmarem v roce 2021 začala vojenská junta brutálně zasahovat proti opozici. Západní svět na ni uvalil sankce postihující mimo jiné obchod s teakovým dřevem. Jenže některé firmy teak od podniků spojených s juntou i přesto nadále nakupují. Novináři z několika médií v čele s International Consortium of Investigative Journalists (ICIJ) v aktuální sérii článků odhalují, jak západní podniky sankce s vidinou zisku obcházejí. Přispívají tak nepřímo na aktivity myanmarské vojenské vlády a k porušování lidských práv i ničení přírody. Sankcionované dřevo putovalo do EU i přes Česko.

V džunglích Myanmaru roste drahé teakové dřevo. Jde o pevný materiál odolný vůči vlhkosti a využívaný na výrobu luxusního nábytku, teras a palub u drahých jachet. Metr čtvereční teakového obkladu stojí i tisíc eur. V jachtařském průmyslu je po této komoditě velká poptávka.

Tomuto materiálu se někdy přezdívá „krvavý teak“. Obchod s ním totiž financuje aktivity vojenské junty v Myanmaru. Vinou její brutální vlády v zemi převládá chaos a násilí a opakovaně dochází k porušování lidských práv. Teak se tu navíc těží i nelegálně, což způsobuje masivní odlesňování a ničení přírody. Za rok 2022 myanmarská vláda vydělala na vývozu dřeva více než 106 milionů dolarů (asi 2,4 miliardy korun).

The upshot: a brutal military regime raises cash through dealings with Myanmar teak traders, and Western firms continue to market themselves as “sustainable” while selling high-end furniture and yachts made with Myanmar teak. (6/8) pic.twitter.com/tN80jP97qR

— ICIJ (@ICIJorg) March 2, 2023

Krvavý obchod s teakem odhalila série článků s názvem Deforestation Inc. Práce několika desítek novinářů vychází z uniklých dokumentů myanmarské daňové agentury, veřejně dostupných informací i rozhovorů s obchodníky a týká se až 27 různých firem z celého světa.

Sankce, které nic neznamenají

Vojenská junta převzala moc nad Myanmarem v únoru 2021. V reakci na vojenský převrat uvalily Spojené státy americké i Evropská unie sankce na firmu Myanmar Timber Enterprise (MTE). Společnost, jež je většinově vlastněná státem, má v zemi monopol na produkci dřeva a obchod s ním. Americké ministerstvo financí označilo MTE jako klíčový zdroj peněz myanmarského režimu.

Nezákonná těžba a obchod s myanmarským teakem se ale řešily už před deseti lety. Od roku 2013 je v platnosti nařízení Evropské unie (EU Timber Regulation) zakazující dovoz nezákonně vytěženého dřeva. O čtyři roky později začaly některé evropské úřady omezovat dovoz dřeva z Myanmaru, neboť podle unijních expertů se nedá spolehlivě zjistit, zda byl teak vytěžen skutečně legálně.

Tato opatření ale západní firmy v dalším nakupování myanmarského teaku nezastavila. K obchodům využívaly zprostředkovatelské podniky, dceřiné firmy nebo myanmarské společnosti napojené na MTE. Některé z těchto dřevařských firem se přitom prezentují jako udržitelné, etické a ekologické.

Jde mimo jiné například o americký podnik J. Gibson McIlvain z Marylandu, který dřevo prodává i do Bílého domu. Od poloviny roku 2021 společnost nakoupila nejméně 39 tun teakových hranolů od firmy Win Enterprise, jež má být napojená na MTE.

Přečtěte si

Sankce proti pučistům

Státy jako Německo či Belgie už přímý dovoz teaku z Myanmaru ukončily. Toto dřevo se ale stále dováží do Chorvatska či Řecka a na území EU se dostává i přes Itálii. Dodavatelé přitom zatajují původ dřeva či datum jeho těžby. Společnost Comilegno Srl. například mezi dubnem a zářím 2021 dovezla do Itálie teak v hodnotě 665 tisíc eur (asi 16,8 milionu korun). Claudio Marrucci z italské lesní správy řekl novinářům, že jeho země přistupuje k obchodu s teakem shovívavě proto, že jde o zásadní část italského lodního průmyslu. Ten má mít hodnotu až 2,8 miliard eur (asi 68 miliard korun).

Teak z Myanmaru dováží také Indie, Japonsko, Nový Zéland či Turecko. A do příběhu o krvavém teaku je zapletena i Česká republika.

Česká stopa

Přes Česko mělo před lety putovat teakové dřevo na stavbu nizozemských superjachet. Nizozemec Roelof Dirk Brouwer dovážel myanmarský teak pro luxusní plavidla více než 10 let. Podnikal společně se svými obchodními partnery Arthurem van der Veenem a Ennem P., ředitelem společnosti DMPT (Dutch Marine Plywood & Timber). Trio obchodníků importovalo teak pro nizozemskou firmu Oceanco, jež stavěla jachty i pro americké celebrity, třeba režiséra Stevena Spielberga.

V roce 2015 Brouwera vyšetřoval Nizozemský úřad pro bezpečnost potravin a spotřebního zboží (NVWA) kvůli podezření, že dováží nelegálně těžené dřevo. Byznysmen dostal varování a pokutu. O tři roky později pak přesunul své podnikání do Česka. Zatímco v Nizozemsku by dodavatelům za ilegální dřevo hrozilo i několik let vězení, v Česku se takový import trestá zabavením zboží či správní pokutou.

V říjnu 2019 putovala právě přes Česko velká dodávka teaku z Myanmaru. Přepravní kontejnery prošly tuzemským celním řízením, a tím se vzácné dřevo dostalo na území Evropské unie. Celníci podle novinářů nejdříve několik kontejnerů zadrželi, nakonec je ale pustili dál. Dřevo přepravovala česká společnost Fairwind, kterou si Arthur van der Veen založil speciálně na obchodování s touto surovinou. Jeho společnost podle veřejně dostupných informací stále existuje a má sídlo v Brodu nad Dyjí. Nizozemci v Česku patří také firmy BROD INVESTMENT, s.r.o., nebo KOPEČNÁ INVESTMENT, s.r.o.

V prosinci 2019 ale na Brouwera a jeho společníky zaklekly nizozemské úřady. Musel jim předat mobil a další průkazné materiály, následovala i policejní razie u van der Veena v Česku. Došlo k zabavení více než 65 tisíc kilogramů teaku, přičemž s nizozemskou policií spolupracovaly i české úřady. Na konci minulého roku byli Brouwer a van der Veen v Nizozemsku odsouzeni k veřejně prospěšným pracím, ale odvolali se. Enno P. byl zproštěn obžaloby.

Polské úřady zavírají oči

Sousední Polsko je hned po Itálii druhým největším dovozcem teaku do EU. Novináři z webu FRONTSTORY.PL přinesli důkazy o tom, že teak sem putoval i po zavedení sankcí v roce 2021. V roce 2022 šlo o dřevo v hodnotě 1,78 milionu eur (přes 43 milionů korun). Polské úřady v tom prý problém nevidí a podle novinářů nad obchodem se vzácným dřevem zavírají oči.

Přečtěte si

Myanmar: Ztracené právo na soukromí

Společnost JAF Poland spadající pod rakouskou JAF-Group AG v Polsku působí už dlouhá léta. V roce 2022 němečtí celníci informovali polské úřady o tom, že do země má být přivezen teak z Myanmaru. Následovala řada kontrol polského Zemského inspektorátu ochrany životního prostředí (WIOS). Inspekce prý pokračuje dodnes.

Mluvčí z JAF-Group AG, Gesa Hoffmann, přiznala, že v únoru 2022 v důsledku chyby nakoupila dceřiná JAF Poland teak z Myanmaru pokácený před zavedením sankcí. V Polsku nejde o jediný případ, podle novinářů tu figurovalo více firem dovážejících myanmarské dřevo.

Příliš vysoká cena za jachtu

Kromě toho, že výnosy z prodeje teaku financují aktivity vojenské junty, má navíc těžba dřeva devastující vliv na myanmarské lesy. Podle organizace Global Forest Watch ztratila země od roku 2001 stromový porost o ploše velikosti Švýcarska. Současně se v oblastech, kde se teak těží, také rapidně zhoršuje kvalita lesů.

Situaci měl vyřešit systém udělování certifikací. Šlo o snahu kontrolovat obchodování a zároveň zajistit, aby produkty dřevařského průmyslu nebyly spojené s odlesňováním, nelegální těžbou dřeva či porušováním lidských práv. Mezinárodní certifikační organizace ale výrobky samy neověřují, pouze k tomu akreditují externí auditorské firmy kontrolující postupy lesnických a dřevařských společností. Projekt Deforestation Inc. ovšem nastiňuje, že tento systém nefunguje příliš dobře.

Myanmar's forests are under threat from the lucrative trade of valuable wood. An investigation conducted with @ICIJorg has revealed how despite sanctions, teak is flooding Europe. pic.twitter.com/tSIil2K61T

— DW Global Ideas & Environment (@dw_environment) March 4, 2023

Zjištění novinářů naznačují, že více než 10 prodejců teaku má sice certifikát, ale dřevo přitom nakupují od myanmarských dodavatelů. Objevují se proto spekulace o zneužívání certifikace. Experti z Evropské unie navíc prohlásili veškeré certifikáty myanmarského teaku za neplatné kvůli nespolehlivému vedení dokumentace na straně Myanmaru. Nedá se totiž spolehlivě zjistit, zda byl tamní teak získán legálně či před zavedením sankcí.

Podle webu německého veřejnoprávního média Deutsche Welle bylo od vojenského převratu v roce 2021 dovezeno na území EU z Myanmaru dřevo v hodnotě téměř 45 milionů eur (přes miliardu korun).

„Žádná jachta ani dřevěné lehátko nemohou ospravedlnit fatální dopad tohoto obchodu na životy obyvatel Myanmaru a ničení tamních lesů,“ řekl mluvčí organizace Justice for Myanmar, Yadanur Maung.

Letos v lednu se v médiích objevila zpráva o tom, že americký podnikatel a ředitel obchodního řetězce Amazon Jeff Bezos pojmenoval svou luxusní jachtu Koru, což v maorštině znamená „nový začátek“. Bezos tvrdí, že je oddán ochraně životního prostředí, a založil dokonce fond na boj proti změně klimatu. Svou jachtu vybavil technologií na získávání energie z mořských vln. Není sice zcela jasné, zda má jeho loď palubu z myanmarského teaku, avšak společností, jež Bezosovu superjachtu vyráběla, je zmíněná nizozemská Oceanco.

Autorka české verze: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní fotografie: Profimedia

The post Krvavé dřevo od vojenské junty. Západní firmy kupovaly teak z Myanmaru sankcím navzdory appeared first on investigace.cz.

Případ Ukrajince Stanislavase Hužjavičuse odhalil rozsáhlou kriminální síť, která se zaměřovala na pašování exotických ptáků do celé Evropy. Zločinci měli ústředí v Kyjevě a ptáky vozili hlavně z Papuy Nové Guiney. Podle svých slov takto vydělávali daleko větší peníze než pašeráci drog či zbraní. Navíc s daleko menším rizikem odhalení a s nesrovnatelně menšími tresty. Fungování sítě, v jejímž čele měl stát muž s falešnou slovenskou identitou, zrekonstruovali kolegové z OCCRP.

V kufru pronajatého Audi A4 vezl v dubnu 2018 Stanislavas Hužjavičus čtrnáct exotických ptáků: dva kakadu arové a dvanáct rajek. Postaral se, aby ptáci byli nakrmení a v pořádku. Přesto měl pocit, že je něco špatně, protože parkoviště, kde je chtěl směnit za kufr plný peněz, bylo až moc klidné.

O chvíli později všechny výjezdy zablokovala rakouská policejní jednotka EKO Cobra. Hužjavičus se pokusil utéct, ale neúspěšně. Operace rychle skončila. Policie mu zabavila notebook a telefony. Jejich obsah odkryl celosvětovou síť pašeráků s volně žijícími zvířaty, která sloužila k dovozu ptactva z Jižní Ameriky a Asie a posléze k jeho prodeji v Evropě. Mezi pravidelné zákazníky patřila střediska na ochranu divoké zvěře a bohatí milovníci ptactva.

„Naše analýza odhalila, že pachatel byl součástí rozsáhlé pašerácké skupiny. Byli jsme překvapení, ale rychle jsme pochopili, jak byl celý systém organizovaný,“ říká Andreas Pöchhacker, rakouský celník, jenž na případu Hužjavičuse pracoval.

Mezinárodní síť novinářů OCCRP více než dva roky sledovala fungování této zločinecké organizace. Na základě soudních dokumentů, mnoha hodin rozhovorů i výpovědí výše zmíněného Ukrajince kolegové z OCCRP dokázali zrekonstruovat, jak pašerácká síť se vzácnými tropickými ptáky téměř nepozorovaně fungovala. 

Skupina si podle zjištění OCCRP mohla přijít až na 30 milionů eur ročně. „Tento způsob podnikání toho moc nevyžaduje,“ řekl Hužjavičus novinářům. „Potřebujete nějaké spojení s celnicí… Trochu peněz, pár tisíc eur, a to je všechno.“

Když ptáčka lapají

Zločinci sháněli ptáky v tropických ostrovních státech, v Indonésii, a hlavně v Papui Nové Guineji, kde spolupracovali i s tamní policií. V přírodě pytláci odchytávali ptáky ve větvích stromů a za pomoci pastí s lepidlem, což opeřencům často polámalo nohy i křídla a nemálo jich pak při převozu uhynulo. Pytláci je nadto namačkali do krabic a takto uvěznění ptáci putovali k překupníkům do Kyjeva. Byť jejich ztráty byly velké, pašeráci si na své přišli, neboť u nejžádanějších exemplářů je konečná cena jednotlivých ptáků obrovská.

Podle Hužjavičuse není žádné jiné pašování obdobně výnosné a ziskové jako obchodování s divokými zvířaty.

„Pašeráci drog a zbraní nemají o daleko lepším byznysu, kterým je samozřejmě obchod se zvířaty, vůbec tušení,“ řekl novinářům. „Jejich riziko, že budou dopadeni, je mnohem vyšší a tresty jsou přísnější. A přesto mají mnohem nižší zisk.“ Podobně tento třicetiletý ukrajinský překupník vyprávěl o svém povolání i zločincům v rakouském vězení, kde strávil čtyři měsíce. Nejdříve se mu smáli jako „lapači ptáků“, avšak poté, co zjistili, o jak výnosný byznys se jedná, užasli. Někteří z nich dokonce navrhli vytvoření nového pašeráckého kruhu s Hužjavičusem v čele.

Slova mladého Ukrajince potvrzuje i odbornice na boj s pašováním exotických zvířat Pavla Říhová. České úřady v roce 2019 zachytily zásilku pašovaných papoušků, která k nám putovala právě přes Ukrajinu. „Pašerákem byl muž, jenž byl za podobné porušení zákona již pokutován i souzen. Ze zkušenosti víme, že tito lidé své činy opakují, protože jde o velmi lukrativní obchod a riziko odhalení není tak vysoké,“ dodává odbornice. 

Podle Hužjavičuse lze v Indonésii koupit jednoho papouška kakadu arového za 500 dolarů (v roce 2020 to bylo něco přes 11 tisíc korun), v Evropě se následně prodá za 16 tisíc dolarů (v roce 2020 přes 380 tisíc korun). Každá cesta s ptáky proto mohla přinést zisk v hodnotě 50 až 140 tisíc eur (tehdy přibližně 1,3 až 3,7 milionu korun), ceny těchto exotických ptáků se často pohybovaly v řádu desítek tisíc eur.

Ne každý druh je ale ceněný obdobně vysokými částkami. Podle Silvie Ucové z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR je v Česku oblíbený například chov papoušků žako, kteří bývají také nelegálně chytáni v divoké přírodě. Tento papoušek byl v roce 2017 přeřazen do první kategorie CITES, jež označuje živočišné i rostlinné druhy přímo ohrožené vyhynutím.

„Registrovaných exemplářů jsou u nás tisíce. Jeho cena není nijak velká, patnáct až dvacet tisíc korun. I když se tu chová, stejně vidíme, že v Africe se pořád odchytává,“ přibližuje Ucová situaci.

„Arkham“ plný papoušků

Rodák z města Kropyvnyckyj, někdejšího Kirovohradu, Stanislavas Hužjavičus se k práci v pašerácké skupině dostal přes inzerát na sociálních sítích nabízející práci s exotickými zvířaty. Měl pečovat o desítky ptáků. Zaměstnal ho muž, který se představil jako Konstantin Nikolajevič.

Mladý veterinář tak poznal ústředí pašerácké skupiny, které později popsal jako děsivé místo v Kyjevě, které se nacházelo pod běžným obchodním centrem. Sklepní prostory neměly přívod čerstvého vzduchu a osvětlovalo je několik problikávajících zářivek. Hustý vzduch smrděl po výkalech a plísni.

Asi ve dvanácti místnostech ležely klece naskládané jedna na druhou od podlahy až ke stropu, a to tak těsně u sebe, že někteří ptáci byli kvůli tomu v neustálém stresu. Zaměstnanci místu říkali Arkham podle psychiatrického ústavu z komiksů o Batmanovi.

Po seznámení se s podmínkami, ve kterých ptáci žijí, začal mít Hužjavičus pochybnosti o tom, zda si vybral vhodnou práci. Konstantin mu ale nabídl hodně peněz — dvojnásobek toho, co vydělávali jeho spolužáci z univerzity. A navíc bydlení zdarma v Kyjevě.

Teprve po měsíci mu ale došlo, že nepracuje v chovném centru, ale v překupnickém doupěti. Třetina zvířat tam prý uhynula, jejich mrtvolky házeli do normálních odpadků. A nemocné ptáky, kteří přežili, posílali kupcům po Evropě. „Bez péče by tito ptáci zemřeli do dvou měsíců,“ dodává Hužjavičus.

Tajemný pan Nikolajevič alias Adamec

Zmíněného Konstantina Nikolajeviče v sklepním ústředí pašerácké sítě nikdo nikdy neviděl. Šéf sledoval své zaměstnance pomocí kamer, a pokud je přistihl, že lelkují, nařizoval jim, ať se hned vrátí k práci. Vychloubal se politickými konexemi a měl údajně pracovat jako major ukrajinské bezpečnostní služby.

Bývalý veterinář ve výpovědi uvedl, že Nikolajevič využíval falešné identity, nejčastěji pak vystupoval jako Slovák Alex Adamec. Právě jméno Adamec se objevilo v dokumentech, které odhalila rakouská policie — včetně kupních smluv a veterinárních dokladů vyplněných falešnými veterináři. Nikolajevič svým zaměstnancům nařizoval, aby také pracovali pod falešnou identitou.

Úplatky pro průvodčí

Důkazy nalezené v Hužjavičusově mobilu a počítači ukazují, jak pašeráci přepravovali ptáky do Evropy komerčními lety z Asie, kde skupina spolupracovala s místní policií a bezpečnostními složkami. Během převozu podpláceli úředníky i pohraniční policisty. 

To potvrdil i v Rakousku zatčený podloudník. Sám uplácel pohraniční stráž nejen v Užhorodu, ale i na hraničním přechodu v obci Vyšné Nemecké na slovenských hranicích s Ukrajinou.

V září 2017 při svém prvním úkolu mladý veterinář vyzvedl v Košicích čtyři rajky, které pak naložil do pronajatého auta s evropskou poznávací značkou. Přejel Evropu a tunelem pod Lamanšským průlivem projel do Velké Británie. Podle Alana Robertse z britské policejní jednotky National Wildlife Crime Unit, zabývající se pašováním divoké zvěře, tento tunel denně použije asi 60 tisíc lidí. „Bylo velmi snadné ptáky tunelem propašovat,“ dodává Roberts.

Skupina obchodovala s ptáky z Chile a pracovala i v Ekvádoru, Peru, Kolumbii, Asii, na Slovensku, v Chorvatsku a na Ukrajině. Jejich zákazníci pocházeli z Velké Británie, Německa, Belgie, Slovenska, Rakouska nebo Česka.

Hužjavičus k převážení ptáků používal vypůjčená auta nebo cestoval vlakem. Výhodná pro něj byla i skutečnost, že měl dvojí občanství, tedy ukrajinský a litevský pas na jméno Huzhiavichus. Jeho oblíbená metoda spočívala v uplácení průvodčích v Kyjevě, při odjezdu vlaku se zamklo jedno kupé a zvířata putovala za hranice — do Evropské unie. Veterinář pak ptáky vyzvedl například v Budapešti, odkud je už mohl odvézt ke kupci do jakékoli země schengenského prostoru bez rizika případné kontroly.

Zneužívání pravidel a falešné dokumenty

„Pašeráky obchod s volně žijícími živočichy láká, protože riziko, že je chytí, není velké a na prodeji zvířat vydělají vysoké částky,“ vysvětluje John Scanlon, předseda Global Initiative to End Wildlife Crime (iniciativa, která chce řešit problém nelegálního obchodováním s volně žijícími zvířaty tím, že napomůže k vytvoření lepší legislativy). Tresty pro odsouzené překupníky jsou navíc nízké a úřady nevyvíjejí dostatečnou snahu je vymáhat. Evropská unie se sice snaží proti tomuto typu obchodování bojovat, ale podle odborníků je pašování v rámci EU snadné a překupníci těží z výhod volného pohybu v schengenském prostoru.

Legální obchod s chráněnými druhy se řídí takzvanou CITES, tedy Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Mnoho těchto živočichů je chráněných, ale CITES uvádí i výjimky, na základě kterých lze obchodovat za účelem zisku s téměř 38 tisíci druhy zvířat a rostlin. Právě toho zneužívala síť překupníků, kde Stanislavas Hužjavičus pracoval.

Na základě CITES se vydávají povolení, jež fungují podobně jako pasy. Každé zvíře, které putuje přes hranice, jej musí mít. Je ale snadné tyto dokumenty padělat nebo papíry sehnat uplácením úředníků. Kontroly na hranicích navíc dokáží jen málokdy rozeznat pravé a falešné potvrzení nebo určit, zda jde skutečně o ptáka uvedeného v dokumentech.

Takové povolení pak spousta pašeráků používá pořád dokola. Hužjavičus se přiznal, že dokument vydaný německou Spolkovou agenturou pro ochranu přírody (BfN) pro jeden konkrétní případ využil k převozu dvaceti různých ptáků. 

Když ukrajinského pašeráka kontrolovali na hranicích, ukázal vždy několik dokumentů, jež se však nevztahovaly na ptáky, které převážel, avšak pohraničníkům tyto papíry stačily. Potom jim prý řekl: „Tady jsou ptáci, tady jsou dokumenty, a prosím, dovolte mi pokračovat v cestě, protože jsou to živá zvířata, velmi drahá, a já je musím doručit.“

Rok tygra: Šelem ubývá, pašeráků tygrů přibývá

Existují i další techniky, jak CITES obejít. Ptáci chovaní v zajetí, s nimiž lze legálně obchodovat, mají jako mláďata na noze kovový kroužek se sériovým číslem. Kroužky jsou malé a na dospělé ptáky se navléknout nedají. Pašerácká skupina přesto vymyslela způsob, jak zfalšovaný kroužek navléknout na nohu dospělých ptáků a pak ho utáhnout tak, že vypadal věrohodně. V zajetí vyrůstající ptáci mívají také mikročipy s identifikačními informacemi. Tyto čipy překupníci naopak vyndali z těl mrtvých opeřenců a použili je u nových ptáků.

Situace v Česku

Také v Česku se objevují případy pašování exotických zvířat, i když jde spíš o nárazový problém. Jako třeba v roce 2009, kdy Celní správa České republiky a Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) společně zasahovaly se zahraničními úřady proti nelegálnímu dovozu ohrožených živočichů. Hlavní organizátor pašerácké skupiny Tomáš Novotný byl zatčen v Brazílii. O zvýšení počtu určitého druhu pašovaných zvířat rovněž rozhoduje momentální poptávka. „Záleží, o co je zájem, avšak vzhledem k útlumu letecké dopravy kvůli protiepidemickým opatřením se nám ti sofistikovanější pašeráci trochu stáhli do ústraní,“ přibližuje současnou situaci Šárka Miškovská, tisková mluvčí Celního úřadu Praha Ruzyně.

„Zvýšená míra porušování zákona u nás souvisí především s chovatelstvím exotických ptáků, hlavně papoušků, což je dlouhodobé české hobby,“ říká již zmíněná odbornice na boj s pašováním exotických zvířat Pavla Říhová. Na nelegální obchod s ohroženými zvířaty se zaměřuje skoro 30 let — dříve pracovala v České inspekci životního prostředí (ČIŽP), nyní působí jako expertka na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Podle jejího názoru je obchod s chráněnými zvířaty v České republice stále rozsáhlý, ale nelze ho přesně vyčíslit. „Nikdy nemůžeme vědět, jak velkou část se nám nepodařilo odhalit. Víme jen o tom, co se podařilo zadržet nebo vypátrat. Jako třeba svého času nelegální obchod s tygry, obchod s nosorožčími rohy, s úhoři.“ Aby se v Česku tato situace zlepšila, je podle Říhové zapotřebí nejen více zaměstnanců státní správy, kteří se na problém zaměří, ale také to, aby tito lidé byli aktivní a uměli dobře svou práci.

Pašování po česku

V poslední době se v českých médiích žádné větší kauzy týkající se pašování zvířat skutečně neobjevily, což neznamená, že se v tomto byznysu u nás nic neděje. „Probíhá pašování dospělých ptáků i vajec v nejrůznějších úkrytech nebo na tělech kurýrů. Jsou do toho zapojené skupiny s vazbami na zahraniční dodavatele a chovatele. Jelikož jsme středoevropská tranzitní země, část ptáků přes nás pak putuje dál nebo do okolních států,“ popisuje situaci Pavla Říhová s tím, že na obchodování se podílejí i někteří místní chovatelé.

Podle jejích dalších slov má ale Česko dlouhodobě pověst země, která proti pašování exotických zvířat aktivně vystupuje. České úřady dokonce dostaly ocenění Sekretariátu CITES Certificate of Commendation za odhalení velké sítě pašeráků papoušků (Operace Lora) v roce 2010. „Bylo to poprvé, co tuto cenu dostala evropská země,“ doplňuje Říhová. Česko je ceněné také za odhalení tygřích jatek.

Vyšetřování případů pašování většinou začínají tím, že se objeví informace o něčem podivném, podezřelém. Může to být podnět od veřejnosti i podezřelý inzerát, upozornění ze zahraničí nebo divné informace v evidencích, ale i rutinná kontrola chovatele.

Základem vyšetřování je práce policistů, avšak za rozřešením každé kauzy se skrývá činnost velkého množství lidí a spolupráce různých složek — ČIŽP, Celní správy, policie, státního zastupitelství. „Navíc rozkrytí případů trvá velmi dlouho, často i několik let,“ říká expertka.

Úřady, které se v Česku zabývají problematikou pašování zvířat, nadto nedávno obměnily své personální složení. „Je otázka, jak to všechno bude pokračovat dál a zda si za léta vybudovanou pověst udržíme,“ dodává Pavla Říhová. „Můj tým musel z ČIŽP před rokem a půl odejít kvůli problematickému řediteli. Celní správa i Policie ČR mají nové vedení, i tam dochází k mnoha změnám. Uvidíme, co bude dál.“

 

Autorka textu a fotografií: Denise Hruby; autorka české verze: Mahulena Kopecká
Autor úvodní grafiky: James O’Brien, OCCRP

 

---

Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podporujte naši práci.

The post Výpověď pašeráka: Nejvíc se dá vydělat na vzácných ptácích, riziko je minimální appeared first on investigace.cz.

Aniž bychom to jakkoliv plánovali, dnešní #zesvěta je svým způsobem výjimečné, neboť se v něm sešly informace zaměřené na zvířata. Například se dozvíte, že se neperou jenom peníze, ale také dobytek, nebo o zvýšeném riziku pro ty z vás, kdo se rozhodnete pašovat želvy. V tomto byznysu byste měli být ještě více obezřetní než kdykoliv předtím. Ruskem vydržovaní žoldáci, tzv. Vágnerovci, sice možná nejsou zvířata, rozhodně se tak ale chovají a podmínky dnešního speciálu tedy splňují.

#1 Praní špinavých krav

Podle odborníků se na odlesňování amazonského pralesa z velké části podepisuje i chov dobytka. To ale rozhodně netrápí brazilské farmáře, kteří podle zjištění OCCRP, brazilského časopisu piauí, datové agentury Fiquem Sabendo a Centra pro analýzu klimatické kriminality mezi lety 2018 a 2021 prostě nelegálně zabrali více než 213 tisíc hektarů půdy, aniž by si dělali starosti s tím, zda se náhodou nejedná o chráněnou přírodní rezervaci, kterou následně chovem dobytka zpustošili. Zvířectvo žijící na takových ilegálních farmách, kde spásá vegetaci z ukradené půdy, je pochopitelně chované zákonům navzdory. Což činí problém v okamžiku, kdy s ním chce majitel obchodovat, a proto je nutné nelegální kusy dobytka podobně jako špinavé peníze nejprve vyprat, přesněji řečeno zlegalizovat. Brazilští zemědělci to provádějí jednoduše, krávy a býky převezou na legální farmy, kde se abrakadabra takto zjeví nový dobytek, který pak už legálně putuje na jatka a jeho maso dál do světa. 

Že se neperou jen peníze, ale třeba také dobytek si můžete přečíst v textu OCCRP.

#2 Přidejte se k nám, vraždění a přátelství zaručujeme!

Nebaví vás vaše současná práce a přemýšlíte o změně? Ruská paramilitární skupina žoldáků vystupující pod jménem Vágnerovci poprvé pořádá otevřený nábor. V případě přijetí budete vysíláni na tajné bojové mise, kde budete pravděpodobně v zájmech Ruska vraždit jeho nepřátele. Vzhledem k pouhým dvěma týdnům výcviku lze ovšem předpokládat, že vaše mise asi dlouho nepotrvá. Na druhou stranu se před svou smrtí podíváte po světě, užijete si cestování, přátelství i dobrodružství, jako bonus lze brát i seznámení se s cizokrajnými jazyky a pobyt v přírodě, to vše slibuje náborové video publikované na Telegramu.

Jezdit po světě a dělat si kamarády, zní možná lákavě, avšak věřte nám, realita u Vágnerovců je diametrálně odlišná. Kromě nás to koneckonců tvrdí například i britský Telegraph.

#3 Želvobanka

Želvy karety jsou po staletí loveny pro své vzorované krunýře, z nichž se vyráběly želví šperky a ozdobné kuriozity, čímž se postupně některé její druhy (zejména kareta pravá a obrovská) staly kriticky ohrožené. Světový fond na ochranu přírody (WWF) spustil před měsícem, přesně na Světový den mořských želv, tzv. „ShellBank“, databázi želví DNA, jež má celosvětově pomoci orgánům činným v trestním řízení při potírání pytláků. Samice mořských želv se totiž vracejí do oblasti svého narození, aby zde porodily další potomstvo. Želvy pocházející ze stejné lokality mají proto tendenci mít stejné genetické znaky a DNA želvího krunýře tak může přiřadit želvu k určitému geografickému regionu.

Už po měsíci používání zmíněná databáze přinesla  první ovoce. WWF testovala vzorky krunýřů pašovaných želv zabavených v Austrálii v letech 2020 a 2021 a zjistila, že nejméně polovina z nich pochází z konkrétních želvích hnízdišť v Tichém a Indickém oceánu. Další čtvrtina byla původem z jihozápadního Tichomoří a menší skupiny z Japonska, Malajsie a Karibiku. Orgány činné v trestním řízení tak mají nově k dispozici stále se rozšiřující seznam oblíbených pytláckých center, díky čemuž budou lépe vybaveni vůči nelegálnímu obchodu se želvími krunýři.

Zda tato databáze opravdu pomůže v boji proti pytlákům, zatím samozřejmě nevíme, každopádně si o ní můžete přečíst více v textu organizace Mongabay.

#4 Z módních salonů až do soudní síně

Známá kolumbijská módní návrhářka Nancy González, mezi jejíž klienty patřily například herečka Salma Hayek nebo zpěvačka Britney Spears, bude vydána z Kolumbie do Spojených států, aby se před tamním soudem zpovídala z údajného obchodování s exotickými a ohroženými zvířaty. Návrhářka podle obžaloby uplácela spolu s dalšími kumpány obyčejné Kolumbijce částkami v hodnotě 600 dolarů, za což požadovala převezení některého ze svých módních doplňků vyrobených z kůže ohrožených zvířat z Kolumbie do Spojených států. Gangu tak hrozí až 25 let vězení a pokuta v přepočtu zhruba 12 milionů korun.

Jak se po skončení newyorského týdnu módy co nejrychleji dostanete do nejbližšího vězení se dozvíte v textu InSight Crime.

Autor textu: Lukáš Nechvátal
Autorka úvodní grafiky: Martina Bartl

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post #zesvěta: Praní špinavých krav appeared first on investigace.cz.