Evropský parlament v dubnu podal námitku proti vyškrtnutí Spojených arabských emirátů (SAE) z „šedého seznamu“ zemí ohrožených praním špinavých peněz a financováním terorismu. O několik týdnů později byl zveřejněn projekt Dubai Unlocked, který odhaluje, že mezi vlastníky tamních nemovitostí se nacházejí i obchodníci s drogami, tuneláři či osoby obcházející sankce. Europoslanci nyní reagují na publikovaná odhalení i na samotný status SAE. 

V polovině května vydala nadnárodní novinářská organizace Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) společně s více než 70 médii z celého světa, včetně investigace.cz, projekt Dubai Unlocked, založený na uniklých údajích o tamních nemovitostech. Z informací vyplynulo, že zločinci a trestně stíhané osoby z celého světa se stahují do Dubaje, kde těží z nízkých daňových sazeb, finanční neprůhlednosti a luxusu nabízeného metropolí emirátu.

Společný projekt následoval po únorovém rozhodnutí Finančního akčního výboru (FATF), iniciativy G7 proti praní špinavých peněz, vyřadit SAE ze svého „šedého seznamu“.

Toto rozhodnutí se nelíbilo některým poslancům Evropského parlamentu (EP), včetně dánské europoslankyně Kiry Marie Peter-Hansen. Ta OCCRP řekla, že projekt Dubai Unlocked ukázal, že jsou oprávněně znepokojeni.

„Nyní vidíme, že naše kritika rozhodnutí FATF vyřadit SAE ze seznamu vysoce rizikových zemí, pokud jde o hospodářskou trestnou činnost včetně praní špinavých peněz, byla plně oprávněná,“ uvedla Peter-Hansen, zastávající funkci místopředsedkyně Evropské strany zelených.

Markus Ferber, německý poslanec Evropského parlamentu za Evropskou lidovou stranu (EPP), její obavy podpořil.

„Vyšetřování Dubai Unlocked silně naznačuje, že tento krok byl předčasný,“ uvedl pro norské médium E24. „Bylo by dobré, aby se FATF velmi pečlivě podíval, zda SAE skutečně dostatečně řešily všechny praktiky, které odhalilo vyšetřování Dubai Unlocked.“

Mluvčí FATF posléze sdělil, že rozhodnutí organizace vyřadit SAE následovalo po provedení reforem v emirátech včetně tamních opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu.

„Upozorňujeme, že dokončení akčního plánu a vyřazení ze seznamu neznamená, že systém země je bezchybný,“ prohlásil mluvčí FATF s tím, že SAE budou i nadále sledovány nezávislým regionálním orgánem Financial Action Task Force pro Blízký východ a severní Afriku.

V návaznosti na vyřazení SAE ze seznamu FATF navrhla i Evropská komise vyřadit SAE ze svého vlastního seznamu vysoce rizikových zemí.

Evropský parlament však letošního 23. dubna ve formálním usnesení vznesl proti návrhu Komise námitku, v níž mimo jiné uvedl obavy z obcházení sankcí ze strany Rusů investujících v Dubaji.

„Jsem rád, že na posledním dubnovém zasedání (Evropského parlamentu) zazněl můj hlas proti vyřazení SAE ze seznamu rizikových zemí,“ řekl investigaci.cz Luděk Niedermayer, český europoslanec za EPP.

Jako důkaz „nedostatečné nebo přímo chybějící kontroly“ SAE pak citoval nedávné zjištění EU Tax Observatory, že ruské investice do rezidenčních nemovitostí v Dubaji dosáhly po invazi do Ukrajiny 6,3 miliardy USD (v přepočtu přes 143 miliard Kč).

„Za současných okolností se mi zdá naprosto oprávněné, aby SAE na tomto seznamu zůstaly,“ dodal Niedermayer.

Mluvčí Evropské komise sdělil, že tento orgán „v současné době uvažuje o dalších možných krocích v návaznosti na námitku Evropského parlamentu a je i nadále odhodlán plnit svou povinnost aktualizovat seznam EU v návaznosti na rozhodnutí FATF“.

Europoslankyně Peter-Hansen ale nesouhlasí s tím, že by se Komise musela řídit směrnicí FATF, a cituje usnesení ze 14. března, v němž se uvádí, že hodnocení je „autonomní proces, který by měl být prováděn komplexně a nestranně“.

Dne 24. dubna přijal Evropský parlament poslední složky 6. směrnice o boji proti praní peněz a financování terorismu (AMLD6). Jde o nařízení, jež Komisi dále tlačí k tomu, aby navzdory doporučení FATF činila samostatné závěry.

Zástupci SAE na žádost OCCRP o komentář nereagovali. Nejmenovaný vládní úředník však v reakci na projekt Dubai Unlocked sdělil deníku Khaleej Times, že vláda „bere svou roli při ochraně integrity globálního finančního systému mimořádně vážně“.

The post Projekt Dubai Unlocked vyvolal v Evropském parlamentu otázky appeared first on investigace.cz.

Mezinárodní obchod s ohroženými zvířaty je jedním z největších organizovaných zločinů na světě. Ročně vydělává miliardy, podporuje korupci, ohrožuje životní prostředí, negativně dopadá na ekonomiku a – jak jsme v uplynulých měsících na vlastní kůži okusili – dopadá i na naše zdraví.

Rozmach takzvaných zoonotických nemocí (tedy chorob přenášených ze zvířat na lidi) lze často připsat právě nesprávné manipulaci s divokými zvířaty nebo jejich konzumaci. Poslední velkou epidemií tohoto druhu je covid-19, mezi zoonózy ale patří i SARS, ebola nebo virus HIV. Pašovaná zvířata neprochází žádnou veterinární kontrolou, která by mohla přenos nemocí regulovat.

Mezivládní organizace Financial Action Task Force (FATF), která bojuje proti praní špinavých peněz, vydala v červnu zprávu o nelegálním obchodu se zvířaty Money Laundering and the Illegal Wildlife Trade. Zpráva shrnuje mezinárodní fungování tohoto nelegálního trhu a praní peněz z jeho činnosti, zároveň navrhuje i možná řešení.

Zvířátka známá i neznámá

Podle zprávy OSN z roku 2016 (UN World Wildlife Crime) obchodují zločinci s různými surovinami pocházejícími z asi sedmi tisíc druhů rostlin a živočichů. Nejde tedy jen o známé exotické druhy, jakými jsou velké kočkovité šelmy, ale i o méně nápadné ptáky, plazy nebo obojživelníky. Také se ukazuje, že zločinecké organizace, jež nelegálně obchodují se zvířaty, bývají zapleteny i do další kriminální činnosti, nejčastěji spojené s obchodem s drogami nebo s ilegální těžbou dřeva. Což dává smysl právě kvůli nutnosti úspěšně kontraband přepravovat – v jedné zásilce tak mohou být jak drogy, tak například slonovina.

Zpráva FATF uvádí, že organizace, které se zvířaty obchodují, často zvířata i chovají a množí nebo mají vlastní pytláky. Děje se tak v zemích, kde zvířata žijí, nebo v těch, kde jsou v tomto ohledu nedostatečné zákony. Zároveň je běžnou praxí, že samotné zločinecké skupiny si na tuto práci najímají místní obyvatele, kteří znají zemi i jazyk, případně podnikají v zákonném byznysu, jímž mohou nelegální činnost zakrýt.

V Asii i na obou amerických kontinentech je běžné, že zločinci obchodující se zvířaty vlastní zverimexy nebo soukromé zoologické zahrady. Náklady na „tygří zoo“ jsou přitom nemalé. Jestliže se soukromá zoo uživí, podle zprávy to znamená, že tygry množí a prodávají. Parametry jsou věk, pohlaví nebo zajímavé zbarvení. Například mládě bílého tygra se zajímavým vzorem se může prodat až za 30 tisíc dolarů (asi 700 tisíc korun).

Pytlačení mrtvých tygrů

Nelegální zásilky pak putují přes tranzitní země, aby se zakryla jak země jejich původu, tak i finální destinace. Tranzitními státy jsou typicky ty s vysokou korupcí nebo ty, které patří k velkým dopravním křižovatkám a nelegální zásilky se tak v objemu těch ostatních ztratí. Zločinci se také spoléhají na síť zkorumpovaných úředníků, ať už jde o celníky či zaměstnance přístavů.

 

Pereme, podplácíme, podvádíme

Policie a jiné orgány sice nelegální zásilky s jistou úspěšností zabavují, ale málokoho napadne sledovat finanční toky, které by je mohly dovést k mozkům jednotlivých operací. Právě díky nedostatku sledovaných finančních operací máme o jejich fungování jen kusé informace.

Praní peněz probíhá přes legální finanční instituce nebo přes nastrčenou třetí osobu. Zločinecké organizace také využívají skořápkové a offshore společnosti, a to k přesunu peněz uvnitř organizace nebo mezi prodejcem a kupujícím. Jako zástěrku mohou rovněž používat legitimní společnosti. Pokud má taková firma zakrýt transport zvířat, může se jednat o rozvoz mraženého jídla nebo dřeva. Jestliže je cílem naopak maskování toků peněz přes hranice, používá se obchod s uměním, s módou nebo s tradiční medicínou. Pro praní peněz bývá typické nakupování nemovitostí a luxusního zboží (drahá auta, šperky, umění), tyto praktiky najdeme i u obchodníků s divočinou.

Ačkoli zločinci při praní svých výdělků porušují zákony, odpovědné instituce často toky peněz nesledují a případy nevyšetřují. Podle zprávy FATF přitom nelegálním obchodem se zvířaty ročně proteče mezi 7 a 23 miliardami dolarů – právě nedostatečná kontrola znamená, že jsou přesná data neznámá. Jednotlivé orgány, které proti kriminální činnosti bojují, mezi sebou často nesdílejí informace nebo nemají k řešení případů potřebné legislativní nástroje. Špatná spolupráce je i mezi jednotlivými zeměmi.

Spolupráce politiků, organizací bojujících s nelegálním obchodem se zvířaty i kontrolních finančních orgánů je proto nezbytná.

Nelegální obchod se zvířaty není problémem jen pro země, v nichž se reálně odehrává, ale pro celý svět, a to proto, že často využívá legálního transportu zvířat nebo jiných mezinárodních transportních služeb. Zločinci také neplatí daně, které by z transportu a z prodeje vzácných zvířat mohly být vysoké. Proto je nutné zavést lepší kontrolu odvádění daní ve všech zemích světa, což se týká hlavně daňových rájů – finanční kontroly mohou objevit v účetnictví firem nesrovnalosti (například že firma vydělává víc, než by měla).

Běžnou praktikou je i podplácení úředníků. Kriminální činnost kvete i díky rozmachu online tržišť a bezhotovostních platebních možností. Hotovost je ale stále výhodný platební prostředek, například pytlákům se tímto způsobem platí téměř vždy.

Kolik kožichů za nový dům?

Strategie „jít po penězích“ je výhodná nejen kvůli odhalení, kdo tyto trhy financuje, ale i proto, že jakmile přestane být toto podnikání výdělečné, přestane být i atraktivní. Dalším důvodem, proč se soustředit na peníze, je i fakt, že praní peněz představuje v mnoha zemích vážnější zločin než nelegální obchod se zvířaty, který mnohé státy nadále řeší pouhou pokutou pro zločince. To souvisí se špatně nastavenými zákony o obchodu s divokými zvířaty, například jeden druh může mít ve dvou sousedních zemích zcela odlišný statut ochrany, z čehož samozřejmě profitují nelegální obchodníci, a naopak to komplikuje práci orgánům bojujícím s touto formou obchodu. 

Data jsou nepřesná i proto, že se ceny jednotlivého kontrabandu v různých zemích liší. V Asii oblíbení mladí úhoři říční, kterým se říká sklenění, stojí v Evropě od 300 do 500 dolarů za kilo (tedy 7 až 11 tisíc korun), zatímco v importní asijské zemi to samé kilo vyjde na 1 500 až 6 000 dolarů (35–140 tisíc korun). Za kilo slonoviny dostanou pytláci kolem 200 dolarů (4,5 tisíce korun), na černém trhu se ale může prodávat až za 1 000 dolarů za kilo (23 tisíc korun). V poslední době tolik zmiňovaní luskouni jsou cenění následovně: pytláci za kilo šupin dostanou maximálně devět dolarů (210 korun), jejich cena v zemích s poptávkou však může vyrůst až na 700 dolarů za kilo (16 tisíc korun). 

Legální obchod se zvířaty je přitom sám o sobě poměrně výdělečným podnikem. Nadnárodní regulaci v této oblasti zajišťuje smlouva mezi jednotlivými vládami nazvaná CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora), která nastavuje pravidla tak, aby jednotlivé druhy nebyly obchodem ohroženy. Smlouva zahrnuje seznam více než 37 000 rostlin a živočichů, z nichž 97 % je možné využít pro komerční účely. Například obchod s krajtami, které se používají pro kůži, ročně vydělá přes miliardu dolarů (asi 23,5 miliardy korun), obchod s mahagonem ročně vynáší asi 33 milionů dolarů (asi 770 milionů korun). CITES kontroluje, zda mají všichni účastníci obchodu patřičná povolení a certifikáty, přičemž ročně členské státy této úmluvy vydají asi milion povolení.

Autorka článku: Zuzana Šotová

Zdroj úvodní fotografie: Flickr CC

The post Mrtvý tygr, dobrý tygr: zpráva o obchodu s divočinou appeared first on investigace.cz.

Tvrdí to Financial Action Task Force (FATF), instituce sídlící v Paříži, která se těmto tématům dlouhodobě věnuje. Mezinárodní společenství, včetně České republiky, proto vůči těmto dvěma zemím přijalo omezující opatření. Zásadními nedostatky se nadále vyznačují i jurisdikce Pákistánu, Etiopie, Jemenu, Srí Lanky, Srbska, Sýrie, Trinidadu a Tobaga a Tuniska. Naopak Irák a Vanuatu byly z této skupiny vyňaty, nicméně spolu s Bosnou a Hercegovinou zůstávají na seznamu vysoce rizikových třetích zemí, jež stanovuje nařízení EU.

FATF na základě těchto standardů vypracovává doporučení a akční plány pro jurisdikce jednotlivých členských států a zároveň monitoruje naplňování reforem národních legislativ. Vedle toho zkoumá nové trendy a metody, které organizovaný zločin a teroristické skupiny při praní špinavých peněz využívají.

Rozhodujícím orgánem FATF je plenární zasedání, které se schází třikrát do roka. Poslední plenární zasedání proběhlo koncem června a jedním z jeho hlavních výstupů bylo aktualizování seznamu zemí, které za mezinárodními standardy AML/CFT výrazně pokulhávají.

Finanční analytický útvar (FAÚ), který v ČR plní funkci finanční zpravodajské jednotky, proto doporučuje obezřetnost při obchodování či uskutečňování finančních transakcí se subjekty z těchto rizikových jurisdikcí – české banky by například měly prověřovat platby z těchto zemí jako potenciálně podezřelé. Ve včerejší reportáži jsme nicméně ukázali, že ani v Česku není složité proprat peníze.

Vyzkoušeli jsme za vás: Praní peněz? V Česku žádný problém

The post Ve kterých zemích se nejsnadněji perou peníze? appeared first on investigace.cz.

Kamil Kouba, Pavla Holcová

Záměr byl jednoduchý: založit firmu, otevřít v bance účet a postupně porušit úplně všechna písmena paragrafu 6 zákonu č. 253/2008 Sb. (to je paragraf, který v tomto zákonu proti praní špinavých peněz definuje podezřelý obchod). Oproti velkým drogovým kartelům nebo diktátorům byl náš rozpočet, který jsme do celého projektu mohli investovat, velmi omezený. Nakonec jsme však ještě ušetřili. Cílem bylo zjistit, kdy někdo odhalí zjevně podezřelý obchod a zastaví nás. Nezastavil nás nikdo.

Plán

Způsobů, jak vyprat peníze, abychom u toho nebyli přistiženi, je celá spousta. Naším cílem ale bylo naopak spustit alarm – aktivovat veškeré obranné mechanizmy finančního systému. Proto byl pokus proveden úmyslně nápadně a křiklavě.

Rozhodli jsme se vytvořit dvě postavy provinčních „manažerů“, kteří zastupují naprosto reálného balkánského drogového krále. V Česku se pro něj snaží založit firmu a otevřít bankovní účet bez toho, že by sem musel byť jen přijet, protože kdo má firmu a bankovní účet, má hotovou infrastrukturu k praní peněz. Na jeho bankovní účet budeme posílat jednu podezřelou platbu za druhou až do okamžiku, kdy si toho někdo všimne, nahlásí to jako podezřelé platby a Finanční analytický úřad (FAÚ) účet zmrazí. Součástí našeho záměru bylo i otevřené sdělení, že skutečný vlastník chce zůstat utajen, a jako nastrčeného majitele jsme chtěli přivést náhodného bezdomovce. Aby bylo varovných signálů dost, vědomě jsme zamýšleli uvádět země jako Srbsko nebo Bosna a Hercegovina, kde potírání špinavých peněz není zrovna priorita.

Identity

Vytvořit si falešnou identitu manažera dnes není nic náročného. Stačí si vybrat jméno, koupit předplacenou SIM kartu, zřídit e-mailový účet a vytvořit falešné vizitky. Falešnou identitu drogového krále jsme zřizovat nepotřebovali, stačilo si vybrat z plejády balkánských mafiánů. Naše volba padla na Radoljuba Raduloviče, skutečně žijící osobu, která má v kruzích organizovaného zločinu přezdívku Miša Banana.

Abychom přitáhli pozornost k našemu podezřelému chování, vpašovali jsme do příběhu pár klíčových narážek. Kromě samotného jména Radoljub Radulović, které by už samo o sobě mělo působit preventivně jako překážka k založení firmy, jsme zmiňovali dovoz ovoce z Kolumbie, přezdívku Miša Banana, fakt, že Radoljub nemůže cestovat do EU, a zdůraznili jsme, že se jeho jméno nikde nesmí objevit. A že peníze nejsou problém.

Firmy, které prodávají firmy

Pokud podnikáte tak, že se živíte zakládáním a prodejem firem, jste ze zákona takzvaná „povinná osoba“. V praxi to znamená, že pokud se vám váš klient nepozdává, popřípadě vypadá, že zřizuje firmu pro někoho, kdo se nechce identifikovat, měli byste mu odmítnout poskytnout své služby. Nebo je poskytnout, ale následně podivného zákazníka nahlásit Finančnímu analytickému úřadu (FAÚ).

Samotný FAÚ v roce 2013 udělil pokutu dva a půl milionu korun firmě za to, že společnost zakládající a prodávající firmy „nesplnila opakovaně povinnost při identifikaci a kontrole klienta“. Společnost se odvolala, ale u soudu definitivně prohrála letos v únoru.

Domluvili jsme si setkání s manažery několika společností, které prodávají už založené firmy. Jen v jedné z nich nás přesvědčovali, že poskytnutí jakéhokoliv nastrčeného majitele českého původu nejde. Další dvě společnosti nám nastrčené jednatele i majitele rovnou započítaly do kalkulace.

Všechny společnosti nám ale navrhly řešení, jak vlastnictví firmy anonymizovat tak, aby nikdy nikdo nebyl schopen zjistit, kdo je reálným vlastníkem.

Ceny za nákup společnosti s nastrčeným ředitelem na virtuální adrese a jejich první rok provozu se pohybovaly v rozmezí 20 000 až 100 000 korun.

Jakože někdo z ulice?

Nakonec jsme se rozhodli pro to nejlevnější řešení, a sice sehnat nastrčeného majitele a ředitele na ulici. Všem podnikatelům zakládajícím firmy na klíč jsme tohle řešení navrhli – nepozastavil se nad ním nikdo. Podle litery zákona jsme výslovně naplnili definici podezřelého obchodu a měli jsme skončit nahlášeni dozorujícím orgánům. Ze všech oslovených firem to nikdo neudělal.

Ředitel z Hlaváku

Ředitele a majitele jsme hledali na Hlavním nádraží. Kupodivu to byla nejobtížnější část plánu.

V pošmourném březnovém odpoledni roku 2018 je na Hlaváku ještě větší deprese než obvykle. Zima zalézá za nehty i lidem, kteří jen rychle běží parkem na vlak. Přemluvit bezdomovce mrznoucího na lavičce, aby za pár stovek podepsal nějaké papíry, se zdálo snadné. Paradoxně právě bezdomovci se ukázali jako opatrnější a podezíravější než všichni zakladatelé firem na prodej, které jsme oslovili.

Museli jsme proto zvolit jiný přístup a najít si někoho, kdo už nemá moc co ztratit. Vydali jsme se proto na místo se zvýšenou koncentrací drogově závislých.

„Potřebujete občanku, že?“ ptá Karolína se místo pozdravu.

Vyfotili jsme si její občanku a vyrazili zařídit firmu. Z několika nicneříkajících názvů jsme si vybrali ten, co zněl nejvíc balkánsky. Ověřit Karolínin podpis na CzechPOINTu a přepsat na ni firmu trvalo asi hodinu. Karolína se tak stala novou ředitelkou i jednatelkou firmy.

Podezřelý obchod

Pokud v první fázi našeho projektu zakladatelé firem k prodeji váhali s tím, jestli nás nahlásit, teď už váhat neměli. „Ředitelka z ulice“ byla učebnicovou ukázkou podezřelého obchodu. Nápadné mělo být zejména porušení těchto písmen paragrafu 6 zákona:

e) Prostředky, se kterými Karolína disponuje, neodpovídají jejím majetkovým poměrům – s plným vědomím, že jde o člověka z ulice, zapsali Karolínu jako vlastníka a jednatele firmy.

f) Firma byla s vědomím obchodníka zřízena v rozporu s účelem, pro který byla zřízena, neboť obchodník věděl, že pravým účelem firmy je zakrytí skutečného vlastníka Radoljuba Raduloviče, jenž si nepřeje figurovat v jakýchkoli listinách.

g) S plným vědomím obchodníka jsme vykonávali činnosti, které vedly k zastření totožnosti skutečného majitele. Majitelem se stala osoba nalezená na ulici.

h) Zastupovali jsme klienta, který nejen že je hledaným drogovým králem, ale zároveň pochází ze Srbska, země, jež byla Mezinárodním výborem proti praní špinavých peněz (FATF) označena jako vysoce riziková a každá transakce nebo klient z této země musí být důkladně prověřováni.

i) Po celou dobu jsme jednali na základě fiktivních jmen podložených pouze vizitkami, falešnými e-mailovými adresami a jednorázovými telefony, aniž nás kdokoli požádal o doklad totožnosti.

Prodejci firem se nepozastavili nad tím, že veškerou poštu mají přeposílat na e-mail Radoljuba Raduloviče, vytvořený speciálně pro tento účel.

Zbývala poslední výzva: bankovní účet.

Banky mají být tím nejsilnějším nástrojem pro boj s praním špinavých peněz. Jak ale ukazují kauzy minulých let, ne všechny a ne vždycky dokáží dostát svojí roli. Banka Wachovia v New Yorku prala peníze pro jeden z nejbrutálnějších drogových kartelů, banka HSBC prala peníze pro africké diktátory, banka DanskeBank prala peníze pro prezidentskou rodinu z Ázerbájdžánu…

S Karolínou máme sraz na Václavském náměstí. Spousta bank je tu v pěší vzdálenosti. Během prvního kola nás banky odmítají, protože firma ještě není zapsána v obchodním rejstříku. Až zapsána bude, založit pro ni účet prý nebude problém.

Druhé kolo nastává o týden později, kdy nám dojde e-mail, že firma už je pod novým názvem v obchodním rejstříku a že Karolína je uvedena jako jediná jednatelka a majitelka.

Sjednáváme si schůzku v bance. Dorazíme jen s malým zpožděním, zpocené z pražského letního žáru. Karolíně předávám papíry a připomínám, co má odpovědět, kdyby se kdokoliv na cokoliv ptal: To nevadí, že bydlí na úřadě, má to pro ni být nový start do života. Kamarád Radoljub Radulovič do ní chce investovat peníze, protože věří, že tentokrát to zvládne a z ulice se dostane.

Karolína jde dovnitř a já čekám před bankou. Hotovo je za dvacet minut, nikdo se na nic neptal. V bance si okopírovali Karolíninu občanku a výpis z obchodního rejstříku a slíbili, že zítra odpoledne bude všechno připravené, a vyzvali ji, ať se zítra dostaví k podpisu.

Odpoledne je hotovo ještě rychleji, stačí pár podpisů, Karolíně dávám slíbenou finanční odměnu a ona mi na oplátku dává přístupové kódy k mobilnímu bankovnictví. Nejhledanější balkánský drogový král by teď mohl mít plnou kontrolu nad bankovním účtem v jednom z českých bankovních domů.

Bylo to rychlejší a levnější, než jsme předpokládali. Tak mnohočetné porušení zákona není jen selháním několika jedinců, poukazuje spíše na špatně fungující systém: bezdomovci na ulici projevili větší opatrnost než zaměstnanci firem a bank.

Nezveřejňujeme pravá jména ani neprozradíme banku, ve které si hledaný drogový král otevřel bankovní účet. Pokud se však někdo v textu pozná, má stále možnost případ reportovat Finančnímu analytickému úřadu.

Tuto reportáž jste si mohli přečíst díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Vyzkoušeli jsme za vás: Praní peněz? V Česku žádný problém appeared first on investigace.cz.