Fotbalové stadiony v Bosně a Hercegovině rekonstruuje česká firma. Zpochybňované výběrové řízení vyhrála díky slíbené rychlosti stavby, kterou ale sama nedodržela. Majitelé firmy v minulosti obchodovali s odsouzeným šéfem makedonských tajných služeb a dopomohli k balkánským akvizicím zbrojaře Strnada. Bosenská prokuratura zatím vyšetřuje. O kauze, jejíž české souvislosti pomáhala bosenským novinářům odkrývat, mluví v Odposlechu Zuzana Šotová. Ptá se Petr Gojda.

Přečtěte si

Česká firma rekonstruuje fotbalové stadiony v Bosně a Hercegovině. Zakázku prošetřuje tamní prokuratura

The post Podcast Odposlech: Česká firma rekonstruuje fotbalové stadiony v Bosně a Hercegovině. Zakázku prošetřuje tamní prokuratura appeared first on investigace.cz.

Fotbalová asociace Bosny a Hercegoviny měla v roce 2021 nabrat nový dech. Vico Zeljković, tehdy její čerstvě zvolený prezident, sliboval mohutné investice do stadionů, jejichž rekonstrukce měla být zárukou snadnějšího vstupu tamních fotbalových mužstev do evropských soutěží. Veřejnou zakázku na celý projekt ale provázely problémy už od jejího vyhlášení – příliš specificky nastavené požadavky vyvolávaly pochybnosti o nepodjatosti. Průtahy pak nastaly i při samotné realizaci, některé hrací plochy ještě stále nejsou dokončené. Jedním ze stavitelů je i česká firma, jejíž majitelé v minulosti spolupracovali se známým českým zbrojařem nebo s bývalým šéfem makedonských tajných služeb. Bosenskou fotbalovou asociaci nyní vyšetřuje tamní prokuratura.

Až do roku 2019, kdy bylo dokončeno hřiště stadionu Grbavica v Sarajevu, byla fotbalová infrastruktura v Bosně a Hercegovině v havarijním stavu. V mnoha ohledech je tomu tak dodnes, mnoho stadionů se prakticky rozpadá, a to nejen v důsledku zanedbání údržby, ale i kvůli neschopnosti do nich smysluplně investovat a modernizovat je. Před rekonstrukcí stadionu Grbavica existoval pouze jeden fotbalový stánek v zemi, Bilino Polje v Zenici, jenž splňoval požadavky UEFA k organizování mezinárodních zápasů.

Od války v 90. letech se bosensko-hercegovinská ekonomika nikdy plně nezotavila a všechny sporty, jež v dobách Jugoslávie v životě společnosti hrály důležitou roli, se dostaly na seznam priorit státní správy. Kluby jsou totiž definovány jako „sdružení občanů“, která nemohou být v soukromém vlastnictví. Což Bosna a Hercegovina zdědila po Jugoslávii, kde bylo soukromé vlastnictví jakéhokoli sportovního oddílu ze zákona nemožné.

Činnost fotbalových klubů je proto často financována místní státní správou, jejíž finanční pomoc obvykle nepřesahuje 1 % z dostupných veřejných rozpočtů, jak pro fotbalový magazín Josimar uvedl jeden z členů parlamentu Federace Bosny a Hercegoviny. Toto procento je určeno pro všechny sporty, nejen pro fotbal.

Prezident spasitel

V roce 2021 ale tamnímu fotbalu svitla jiskra naděje. Fotbalová asociace Bosny a Hercegoviny (NFSBiH) si zvolila nového prezidenta, Vica Zeljkoviće, který sliboval masivní investice do zanedbané fotbalové infrastruktury. Součástí jeho slibů byla i rekonstrukce 12 fotbalových hřišť, jejichž nerovný povrch a absence odtokového systému znemožňovaly při horším počasím sport vůbec provozovat.

„Toto je první projekt, který chci během svého působení zahájit. […] Dostaneme se na 12 hřišť? To nezáleží jen na nás. […] V našem vlastním rozpočtu máme nyní dost prostředků na to, abychom během čtyř let postavili šest hřišť. Dalších šest nám jich bude chybět a potřebovali bychom pomoc UEFA,“ řekl Zeljković v dubnu 2021.

Když pak byl v roce 2022 představen projekt s názvem „Rekonstrukce 12 hlavních hracích ploch v Bosně a Hercegovině v rámci projektu NS/FSBiH – Výstavba hybridních hřišť“, spolufinancovaný UEFA z programu HatTrick V, sklidil velký potlesk. (Program HatTrick je finanční pomoc UEFA určená členským zemím na rekonstrukci či budování fotbalové infrastruktury.) Právě hybridní povrch hřiště, který mimo jiné zajišťuje jeho vyhřívání, je podmínkou pro účast ve všech soutěžích UEFA.

Realizace projektu ale nejprve vyžadovala vyhlášení veřejné zakázky. Jedním z požadavků bosenské fotbalové asociace bylo využití specifické stavební technologie. Konkrétně se jednalo o technologii, která není nejmodernější a pro výstavbu hřišť ji využívá jen velmi málo společností. To rozlítilo ostatní evropské firmy, jež se tak tendru nemohly zúčastnit. Jedna z nich, švýcarská GrassMax Systems, poslala fotbalové asociaci stížnost. Její ředitel v dopise uvedl, že je zklamán, neboť jeho firma za těchto podmínek nemůže podat nabídku, a je „překvapivé“, že by UEFA, která bude projekt financovat, „přijala uzavřené výběrové řízení namísto spravedlivé otevřené soutěže“.

Výběrové řízení bylo i přes protesty vyhlášeno na konci března 2022. Přihlásila se do něj dvě konsorcia společností. O tři týdny později již zakázka znala vítěze – konsorcium složené ze tří společností, vedených českou firmou Wickr Group, a. s. Součástí konsorcia byly dále společnosti Hellasod SA z Řecka a nizozemská Tarkett Sports B. V. Stížnosti ostatních firem bosenská FA (Fotbalová asociace) i UEFA přešly a konsorcium započalo 1. června práce na hřišti stadionu Banja Luka a v dalších čtyřech sportovních stáncích.

V září, kdy tyto hrací plochy stále ještě nebyly použitelné, se zainteresované fotbalové kluby začaly veřejně durdit. Jejich hráči neměli kde trénovat a kluby nemohly vydělávat peníze z prodeje vstupenek na zápasy. Jedním z důvodů, proč konsorcium vedené českou Wickr Group tendr vyhrálo, byl přitom termín dokončení do 30 dnů. Společnosti, jež se výběrového řízení také účastnily, přitom ve svých stížnostech uvedly, že měsíc je na celkovou rekonstrukci hřiště nerealistická lhůta. Podle nich je potřeba jen deset dní k tomu, aby byl nainstalován specifický hybridní povrch.

Prezident bosenské FA ale vůči protestům namítl, že „stěžovatelé neuvedli žádné důkazy“, že by tomu tak skutečně bylo, a že „uchazeči měli k dispozici volný odhad doby, kterou potřebují k provedení prací způsobem, jejž popsali ve své technologii a dané nabídce“, reagoval Zeljković v dopise.

Nemožné je pro nás hračka

Odborníci na výstavbu hybridních hřišť novinářům z Bosny a Hercegoviny vysvětlili, že je prakticky nemožné nainstalovat drenážní systém, podzemní vytápění a hybridní povrch za 30 dní už jen z důvodu případného špatného počasí. V telefonických rozhovorech představitelé předních firem v tomto oboru, které zaměstnávají jiné fotbalové svazy i některé z největších evropských klubů, potvrdili, že tak rychle nebylo ještě žádné hybridní hřiště nikde na světě vybudováno.

Konsorcium společností Wickr Group, a. s., Hellasod SA a Tarkett Sports B. V. proto zakázku v termínu, díky kterému výběrové řízení nakonec vyhrálo, pravděpodobně nemohlo dokončit. A nedokončilo – chyběla jim pracovní síla i potřebná technika. První ze stadionů, jehož hrací plochu zprovoznily, firmy předaly k užívání za čtyři a půl měsíce, nejdéle pak trvaly práce na Stadionu Asima Ferhatoviće Hase v Sarajevu (dříve Olympijský stadion Koševo) – téměř osm měsíců.

Na výsledky práce konsorcia si stěžovali i ředitelé stadionů a fotbalových klubů. „Nemusíte být moc chytří, abyste pochopili, proč na tomto hřišti kluby stále nemohou hrát,“ řekl v únoru 2023 pro televizi N1 Dževad Šećerbegović, tehdejší generální ředitel stadionu Tušanj. „Dělníci práci dokončili pozdě, takže hřiště potřebuje více času. Byla by škoda na něm hned hrát, protože tráva nezapustila kořeny dostatečně hluboko. Myslím, že se bude moci hrát až v polovině března,“ prohlásil. Naopak prezident fotbalového klubu Velež Mostar novinářům z N1 řekl, že dělníci chtěli na domovském stadionu jeho klubu pokládat trávu přesto, že byla plocha očividně křivá. „Bylo jasné, že jsou buď neschopní, nebo arogantní,“ uvedl Senad Husnić.

Zástupce bosenské FA v říjnu 2022 uvedl, že asociace udělala vše proto, aby byl projekt hotový co nejdříve. „Jsme spokojeni částečně, protože některé aspekty jsme nemohli ovlivnit. Mluvím o počasí, o dalších věcech.“

České stopy v bosenské zakázce

Firma Wickr Group, sídlící v pražské Michli, se takto jmenuje od června 2021 – pod předchozími názvy působí v Česku od roku 2006. Jejími majiteli jsou bratři Dejan a Vojislav Sparavalovi, podnikatelé, kteří v Česku žijí a podnikají již od 90. let. Podle zjištění investigace.cz pomáhal Vojislav Sparavalo v minulosti zbrojařské firmě Jaroslava Strnada CSG s nákupem továren na výrobu munice v Makedonii. Sparavalo byl podle zjištění investigace.cz a OCCRP zároveň napojen na bývalého šéfa makedonských tajných služeb Sašu Miljakova, jenž dle zápisu z obchodního rejstříku vlastnil v Česku spolu s bratry Sparavalovými mezi lety 2003 a 2010 společnost Service Point MM, s. r. o.

Miljakov byl v listopadu 2018 společně s dalšími policejními úředníky zatčen kvůli nezákonným odposlechům stovek občanů, včetně novinářů, v roce 2021 byl odsouzen k dvanácti letům vězení.

Přečtěte si

Makedonský špión rentiérem v Praze

Dejan Sparavalo investigaci.cz vysvětlil, že se česká Wickr Group o veřejné zakázce na rekonstrukci fotbalových hřišť dozvěděla z otevřených zdrojů a rozhodla se vybrat k její realizaci vhodné partnery. „Abychom splnili jejich požadavky, kontaktovali jsme několik společností a potom si vybrali do společného konsorcia firmy Tarkett a Hellasod, společnosti s velkými mezinárodními referencemi,“ řekl Sparavalo. „Tendr, kterého se zúčastnila dvě konsorcia, jsme s přehledem vyhráli, a to tím, že jsme podali zdaleka nejlepší nabídku.“

Samotná zakázka byla vyhlášena 24. března 2022. Společnost Wickr Group si o dva dny později zaregistrovala webové stránky. Na dotaz, zda byl funkční web jedním z požadavků veřejné zakázky, Sparavalo neodpověděl, vysvětlil ale, že v té době měnili poskytovatele webhostingových služeb. Také uvedl, že „společnost Wickr group, a. s., je investiční a developerská firma a je v oboru aktivní více než 25 let.“

Konsorcium v čele s českou Wickr Group nakonec projekt realizovalo a dokončilo rekonstrukci hracích ploch na stadionech v bosenských největších městech – Sarajevo, Mostar, Banja Luka a Tuzla.

K samotným projektům a průtahům spojeným s jejich realizací Sparavalo konstatoval, že v rámci smlouvy již zrekonstruovali pět fotbalových hřišť – tedy dva stadiony ve městě Mostar a po jednom ve městech Tuzla, Banja Luka a v Sarajevu, přičemž „čtyři jsme již předali, Sarajevo je ve fázi přípravy dokumentace k předání“. Rekonstrukce dalších dvou byla podle majitele Wickr Group už zahájena. „Konsorcium samozřejmě poskytuje záruky vyplývající ze smlouvy s investorem,“ vysvětluje Sparavalo. Zda bude ovšem čelit nějakému penalizačnímu postihu za pozdní dodání, nekomentoval.

Nejasné financování

Součástí smlouvy s UEFA na projekt „Výstavba 12 hybridních hřišť a program jejich údržby – investiční projekt“ byla i specifikace způsobu finanční úhrady. UEFA souhlasila s tím, že projekt podpoří pod podmínkou, že na části jeho financování se budou podílet města, jejichž stadionů se rekonstrukce či výstavba týká. Smlouva, kterou mají novináři z bosenské televize N1 k dispozici, upřesňuje, jaké stadiony bude UEFA spolufinancovat z celkové částky v přepočtu více než 37 milionů korun. To se ale stane pouze v případě, že všechny místní samosprávy na každý stadion přispějí v přepočtu 5,8 milionů korun.

Přečtěte si

Jak se obcházejí sankce ve fotbale: Z krymských profesionálních fotbalistů jsou naráz amatéři

Smlouva také uvádí, že dokud nebude mít UEFA podepsané souhlasy všech samospráv o poskytnutí financí, žádné peníze do projektu nevloží.

V případě stadionu ve města Banja Luka ale jak tamní zastupitelstvo, tak i státní instituce popřely, že by rekonstrukci stadionu jakkoli financovaly. Prezident bosenské FA během své tiskové konference potvrdil, že některá hřiště byla rekonstruována bez finanční podpory měst. „Máte pravdu, že podle smlouvy s UEFA musí klub nebo místní komunita přispět 20 nebo 25 procenty, podmínky jsou stejné. Kluby ale mají možnost účastnit se samy jako klub nebo s místní komunitou. V případě FK Borac, Zrinjski a Velež se jednalo o přímé účastníky bez místní komunity. Vše je čisté a nejsou žádné problémy,“ řekl Zeljković.

Smlouva bosenské FA a UEFA se zapojením klubů ale nepočítá. V případě stadionů Velež a Zrinjski přitom tamní úřady potvrdily, že na rekonstrukci peníze vyhradily.

Stále ovšem zůstávají dva stadiony, jež byly zrekonstruovány, a tím pádem musela být částka 5,8 milionu uhrazena. Fotbalovému klubu Borac před svým nástupem do funkce prezidenta bosenské FA šéfoval právě Zeljković. V případě Banja Luka podle informací od zdroje z bosenské FA část nákladů zaplatil tamní fotbalový klub. Ten ale zároveň na začátku letošního roku musel dostat finanční injekci od Republiky srbské, jinak by zbankrotoval. Zdroj z bosenské FA novinářům řekl, že částku uhradila právě fotbalová federace, jež klubu půjčila peníze na zaplacení srbské finanční pomoci již v polovině roku 2022. Klub tento dluh nikdy nesplatil. Podle pravidel UEFA by se tak neměl účastnit zápasů v evropských soutěžích. FK Borac přesto startoval ve druhém kvalifikačním kole Evropské ligy.

Na dotaz, jak prezident bosenské FA vychází s UEFA, Zeljković odpověděl, že „mají fantastický vztah“. „Většinu z toho, co děláme, bychom nikdy nemohli dělat bez podpory UEFA a FIFA,“ uvedl pro Radio Televizija Republike Srpske.

Na dotazy investigace.cz ohledně projektu na stavbu 12 hybridních hřišť v Bosně a Hercegovině odpovědělo tiskové oddělení UEFA, že „vedení UEFA vždy dbá na to, aby byly u každého schváleného projektu dodržovány předpisy UEFA HatTrick, a neustále sledujeme vývoj projektů realizovaných z finančních prostředků HatTrick“.

Bosenskou FA začala nyní vyšetřovat tamní prokuratura. Podle neoficiálních informací, které získal novinář z bosenské televize N1, se státní zastupitelství zajímá kromě osoby prezidenta FA Zeljkoviće také o jeho poradce Marka Miličiće. Jak informovala N1, o posledně jmenovaném je známo jen velmi málo informací. Ani lidé, kteří se v prostředí tamního fotbalu pohybují dlouhá léta, nevědí, kdo Miličić je nebo co jej kvalifikuje k tomu, aby zastával funkci poradce prezidenta FA.

Marko Miličić v Česku od roku 2007 spoluvlastnil společnost Mi&Mi Company. Podle dostupných informací mělo být předmětem podnikání této společnosti hotelnictví a pohostinství, firma ale v obchodním rejstříku nezveřejňovala žádné dokumenty, které by objasnily, zda nějakou činnost opravdu vyvíjela. Společnost v loňském roce zrušil český soud.

The post Česká firma rekonstruuje fotbalové stadiony v Bosně a Hercegovině. Zakázku prošetřuje tamní prokuratura appeared first on investigace.cz.

Makedonská policie včera zadržela bývalého šéfa tajných služeb Saša Mijalkova. Společně s dalšími policejními úředníky čelí obvinění z nezákonného odposlechu stovek občanů, včetně autorky tohoto textu Sasky Cvetkovské. Trestní soud v Skopje vydal příkaz k zatčení na základě žádosti speciální prokuratury, aby snížil riziko jeho útěku ze země. Jedním z možných úkrytů mohlo být i Česko, kde má podle našich odhalení nejen trvalý pobyt, ale i tajné investice.

Po odhalení novinářů z investigace.cz a OCCRP přišel Mijalkov v roce 2015 o funkci. Policie podezřívá Mijalkova z řady závažných zločinů, včetně zneužití pravomoci, podvodu, praní špinavých peněz, zločinného spolčení, poškozování věřitelů a mučení. Sašo Mijalkov působil ve své funkci za vlády Nikoly Gruevskiho, který minulý týden uprchnul do Maďarska.

Přečtěte si

Bývalý makedonský předseda vlády uprchl do Maďarska, chce se vyhnout trestu

V minulém týdnu informovala média o snaze bývalého předsedy makedonské vlády Nikoly Gruevskiho získat politický azyl v Maďarsku. Gruevski do Maďarska uprchl před nástupem trestu. V Makedonii byl totiž odsouzen ke dvouletému odnětí svobody za zneužití pravomoci veřejného činitele v souvislosti s nákupem luxusního mercedesu za více než 15 milionů korun. Hrozí mu ale i další stíhání a soudní procesy.

Premiérem Makedonie byl Gruevski deset let, od srpna 2006 do ledna 2016, za konzervativní stranu Vnitřní makedonská revoluční organizace – Demokratická strana makedonské národní jednoty (VMRO-DPMNE). Jeho vláda byla politicky bouřlivá. Třikrát se konaly předčasné volby.

Ty z roku 2008 byly poznamenány nepokoji v albánských komunitách. Volbám v roce 2011 předcházelo uzavření první makedonské soukromé televizní stanice A1 TV kvůli kritice Gruevskiho vlády a následné pronásledování novinářů. Po volbách v roce 2014 opozice nařkla Gruevskiho kabinet ze zneužívání státních prostředků pro vlastní kampaň a odmítla uznat výsledky.

Aby toho nebylo málo, v roce 2015 byl odhalen rozsáhlý skandál s nezákonnými odposlechy. Gruevski osobně nařídil tajným službám dvacet tisíc nelegálních odposlechů. Jeho cílem bylo monitorovat politiky, zástupce občanské společnosti nebo nepohodlné novináře, včetně autorky tohoto článku Sasky Cvetkovské.

Ve Skopje tehdy vypukly masové demonstrace a řada ministrů Gruevskiho vlády odstoupila. Gruevski podal demisi až po uzavření tzv. pržinské dohody, kterou pomohla sjednat Evropská unie. Po jeho odstoupení začala řada vyšetřování týkajících se korupce, zneužití moci, volebních podvodů nebo už zmíněných odposlechů. Rozsudek, kvůli kterému Gruevski uprchl z Makedonie, je tak první v řadě dalších soudních procesů, v nichž figuruje nejenom on, ale i řada jeho nejbližších spolupracovníků.

Rodinná tradice

Jedním z nich je Gruevskiho bratranec, někdejší šedá eminence Gruevskiho kabinetu a šéf tajných služeb Sašo Mijalkov. Právě ten ze své funkce řídil nezákonné odposlechy. Mimo to je Mijalkov vyšetřován kvůli zatajení rozsáhlého majetku a možnému mučení představitelů opozice.

V Česku má Mijalkov nejen trvalý pobyt, ale i rozsáhlé investice. Do Česka se Mijalkov dostal už před desítkami let, a to díky vlivnému otci Jordanu Mijalkovi, někdejšímu ministrovi vnitra v první makedonské vládě po rozpadu Jugoslávie. V 80. letech byl totiž Mijalkov starší ředitelem československé pobočky jugoslávské státní firmy Makoteks. Podle některých historiků šil právě tento podnik uniformy sovětských vojáků okupujících Československo. Mijalkovovi tak v Praze trávili hodně času.

V roce 2014 investigace.cz společně s makedonskou novinářkou Saskou Cvetkovskou z organizace Organized Crime and Corruption Reporting (OCCRP) odkryla, že Mijalkov investoval desítky milionů korun do luxusních nemovitostí v Praze.

Podnikatel rozvědčíkem

Podle makedonských zákonů sice mohou veřejní činitelé během výkonu funkce vlastnit firmy a majetek, musí je ale zveřejňovat ve speciální deklaraci. To Mijalkov cíleně obcházel. Ze zákona také vyplývala povinnost pravidelně vykazovat celkové jmění Státní komisi pro prevenci korupce. A také přiznat jakékoli změny v majetku za poslední tři měsíce, pokud by převyšovaly hodnotu dvaceti průměrných platů.

Ve výkazu majetku, který Mijalkov odevzdal, ovšem nefiguruje téměř nic z toho, co vlastní v Praze. Přiznal pouze byt na Starém Městě a podíl v jedné firmě. Novináři z investigace.cz spolu se Saskou Cvetkovskou ale nalezli a zveřejnili důkazy o jeho dalším pražském majetku v celkové hodnotě nejméně padesát milionů korun.

První firmu Mijalkov založil v roce 1993 se svým bratrem. Jmenovala se nejprve Mijalkov s.r.o. a později byla přejmenována na Efficiency s.r.o. Jako oblast podnikání uváděla obchod s nemovitostmi. Od roku 2008 je Mijalkov jejím jediným majitelem. Této firmě patří luxusní byt na pražském Starém Městě. Podle katastru nemovitostí jej koupila v roce 2001 za 360 000 německých marek (tehdy 6 120 000 korun). Efficiency dále vlastní 50 procent v další firmě s nemovitostmi Style Fashion s.r.o.

Další firma, Myrtlanis s.r.o., dříve také patřila Mijalkovovi. Této společnosti patřil pozemek o rozloze 15 tisíc metrů čtverečních na Veleslavíně v odhadované hodnotě kolem 28 milionů korun. Mijalkov firmu včetně pozemků prodal současnému vlastníkovi, panamské firmě Tasiga Corp za 200 000 korun.

Tasigu skrytě ovládá jeden z nejbohatších makedonských podnikatelů Jordan Kamčev, který je zároveň nejlepším přítelem Mijalkova. Během Gruevskiho vlády byly Kamčevovy firmy hlavním příjemcem státních zakázek. A právě v tomto období patřil Kamčev k nejštědřejším donátorům Gruevskiho strany VMRO-DPMNE. Kamčev je nyní vyšetřován spolu s Mijalkovem.

Zatím poslední firma, Service Point MM s.r.o., postavila luxusní byty v Michli pod názvem Michelský mlýn. V roce 2009 firmu velmi výnosně prodali. Mijalkov tak získal 500 000 eur a zůstal majitelem bytové jednotky i členem společenství vlastníků v tomto bytovém objektu. Právě tento byt nefiguruje v jeho výkazu majetku.

Bratři Sparavalovi

Spoluvlastníky firmy Service Point MM byli i bratři Vojislav a Dejan Sparavalovi, dlouholetí obchodní partneři Mijalkova.

Ti jsou v Česku obchodně provázáni s mnoha dalšími firmami a osobnostmi českého hazardu a developerských projektů. Mezi ně patří například král českého hazardu Milutin Perič, majitel sítě kasin CEC Praha a. s. Nebojša Milutinovič nebo majitel společnosti Karlín Port, investor a developer Milorad Miškovič.

Vojislav Sparavalo také pomohl českému zbrojaři Jaroslavu Strnadovi při nákupu továrny na výrobu munice v Makedonii. Letitou blízkost mezi bratry Sparavalovými a Mijalkovem dokazuje i jejich společné bydliště na pražských Petřinách v dobách, kdy v tehdy hlavním československém městě studovali.

Mijalkova i Gruevskiho nakonec paradoxně dohnaly k zodpovědnosti nahrávky jejich osobních diskuzí. V únoru 2016 je opozice nechala zveřejnit. V záznamech rozhovorů Gruevski plánuje nezákonné urychlení stavebních plánů a nákup nemovitostí, jejichž vlastnictví později zamlčel. Gruevski byl obviněn z řady trestných činů, v jednom případě odsouzen, a jak bylo výše řečeno, vyhnul se nástupu do vězení útěkem do Maďarska.

Přečtěte si

Výkup balkánských továren

Autoři: Pavla Holcová, Saska Cvetkovská

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Makedonský špión rentiérem v Praze appeared first on investigace.cz.