Současná regulace trhu se spotřebitelskými úvěry v Česku dlouhodobě nahrává rozmachu predátorských půjček. Aktuálním dokladem je, že nebankovní společnost Provident a další poskytovatelé půjček dostali letos od České národní banky exemplární pokuty za nedostatečné prověřování klientů. Vláda zároveň připravuje novelu zákona o spotřebitelských půjčkách, která má posílit ochranu dlužníků. Investigace.cz zjišťovala, jak může nová regulace trh s nebankovními půjčkami proměnit.

S chystanou novelou zákona o spotřebitelském úvěru znovu vyvstávají otázky, které se v debatě o nebankovním sektoru vrací už téměř třicet let: jak nastavit pravidla tak, aby chránila spotřebitele, ale zároveň nevytlačila rizikové klienty do šedé zóny ilegálního trhu.

Mezi prvními nebankovními společnostmi vstoupil v roce 1997 na český trh Provident. V průběhu let vznikly další firmy, které obsluhovaly lidi ve finanční tísni, jimž nebyly půjčku ochotné poskytnout banky. Právě na takových klientech podle odborníků staví část nebankovních poskytovatelů svůj byznys dodnes.

A právě za takové jednání dostávají od regulátora trhu, tedy České národní banky, pokuty. Provident letos platil rekordních osm milionů.

Polepšili se?

Příběh seniorky Marie (jméno redakce změnila) připomíná podobné osudy beznadějně zadlužených lidí, jaké média sledují už skoro třicet let.

Její syn je v terminálním stádiu rakoviny. Protože si rodina nemohla léčbu dovolit, podepsala seniorka z Vysočiny s nebankovní finanční společností Provident smlouvu na novou půjčku. Již v roce 2017 si Marie vzala úvěr u jiné společnosti, které dodnes měsíčně splácí zhruba 3 500 korun.

V listopadu 2024 jí tak Provident půjčil dvacet tisíc korun. Celková částka k úhradě činila 36 tisíc, měsíční splátka byla 2 600 korun. O dva měsíce později podepsala druhou smlouvu – tentokrát už s měsíční splátkou 7 400 korun. Půjčka přesahující 60 tisíc, celková částka k úhradě 133 tisíc. V minulosti už Marie další dva úvěry u stejné společnosti doplatila.

S manželem (který podobně jako Marie splácí několik půjček) žijí ve vlastním domě a oba pobírají důchod. Ona zatím ještě invalidní, ten starobní jí začne chodit až od nového roku. Každý měsíc jí jen na splátkách úvěrů odchází z jejího 21 tisíc vysokého příjmu přes 13 tisíc. K tomu platí pět tisíc na provoz domácnosti. Po odečtení všech výdajů jí tak na pokrytí základních potřeb zůstává zhruba tři tisíce korun měsíčně.

Přečtěte si

Komu patří Česko: Chtěli zachránit svůj dům, stejně o něj přišli. Družstvo využilo lidi ve finanční nouzi

Když Marie přestala být schopná splácet, obrátila se na službu dluhového poradenství. Půjčky u několika nebankovních společností si zatím vzal i Mariin syn. Invalida třetího stupně, kterému dle predikce lékařů zbývá rok života a, jak Marie během řešení situace zjistila, ⁠⁠také člověk potýkající se s utajovanou závislostí na gamblingu, jehož opakované platby sázkovým kancelářím musel dle dluhové poradkyně poskytovatel půjčky v bankovních výpisech vidět.

V této chvíli se Marie prostřednictvím dluhových poradců snaží s Providentem, který dle všeho její schopnost splácet řádně neprověřil, uzavřít dohody o smíru, což jí s největší pravděpodobností zabere řadu měsíců. Od řešení věci s finančním arbitrem Marii firma opakovaně zrazovala nepravdivým tvrzením, že tato služba stojí peníze, a varovala ji, že takový krok může „zhoršit její pozici na finančním trhu“.

Jak regulovat

Podle průzkumu agentury Ipsos, který si nechala zpracovat Česká bankovní asociace, si při půjčování v roce 2024 sedm procent Čechů počínalo vysoce rizikově. Za vysoce rizikové chování se počítá mimo jiné splácení půjčky jinou půjčkou či splácení tří a více půjček najednou.

Zatímco banky klienty s nízkými příjmy, exekucemi nebo nepravidelnými výdělky obvykle odmítají, někteří nebankovní poskytovatelé jim nabízejí rychlé peníze bez dlouhého prověřování. „Dejme tomu, že se takovému člověku rozbije auto, které nutně potřebuje a nemá jak opravu zaplatit. V bankách a mnohdy i v některých nebankovních společnostech ho odmítnou, jiná nebankovní společnost mu ale půjčku poskytne,“ vysvětluje David Borges, spoluautor Indexu odpovědného úvěrování Člověka v tísni. Cena snadno dostupných peněz je ale často vysoká. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) může přesahovat sto procent a zavádějící smluvní podmínky spotřebitel často nedokáže plně vyhodnotit.

Přečtěte si

Kauza Jitoro: Podivně aktivní policista

Nebankovní společnosti přitom v České republice operují v prostředí, kde na rozdíl od řady evropských zemí neexistuje zákonný strop na výši úroků nebo RPSN. Zákon zná sice termín „dobré mravy“, dle nějž je rozporovatelný jakýkoli úrok, který obvyklou úrokovou sazbu převyšuje alespoň čtyřikrát, ten ale podle expertů často funguje spíše na papíře. Taková půjčka sice může být u soudu rozporována a prohlášena za neplatnou, lidé o tom ale málokdy vědí či se do sporu s poskytovatelem úvěrů nechtějí pouštět.

Zákonem z roku 2016 stát převedl dohled nad nebankovními poskytovateli na Českou národní banku. Ta mimo jiné kontroluje, zda firmy dostatečně dodržují povinnost posuzovat schopnost klientů splácet úvěr. Několika společnostem za neplnění této povinnosti ČNB v roce 2024 udělila pokutu, v případě Providentu osm milionů korun. Firma slíbila nápravu v podobě přijatých opatření: „O těchto opatřeních jsme podrobně informovali ČNB a budeme je s ní i nadále konzultovat. Pevně věříme, že přijatá opatření budou regulátorem oceněna, neboť nejen posilují ochranu finančního zdraví zákazníků, ale také jsou v souladu s principy zodpovědného půjčování,“ uvedla mluvčí Providentu Jana Pikardová pro deník E15.

Novela zákona o spotřebitelském úvěru

V roce 2023 vydala Evropská unie směrnici, která upravuje regulaci spotřebitelských úvěrů v členských státech. Ty musí přijmout opatření, které zjednodušeně řečeno ochrání klienty před „lichvářskými úroky“. Konkrétní podoba je na jednotlivých státech. Česká vláda chystá novelu zákona o spotřebitelském úvěru, kterou nyní čeká debata v parlamentu.

Novela má vstoupit v platnost v listopadu 2026 a podle Davida Borgese z Člověka v tísni je už nyní vidět, jak se trh na změny připravuje. Úrokové sazby u některých poskytovatelů půjček klesají. „Zlevnění ovšem není vždy dobrá zpráva,“ upozorňuje Borges. „Z žadatelů o spotřebitelský úvěr totiž vydělí rizikové klienty, které neobslouží. Ti si pak budou půjčovat jinde, za ještě problematičtějších podmínek. Příliš striktní regulace může vést k odsunutí části trhu mimo legální sféru.“

Přečtěte si

Za auto na leasing zaplatili stovky tisíc. Nemají auto ani peníze

Že novela nemusí lidi hledající půjčku ochránit, předpovídá i dluhový expert Daniel Hůle z Člověka v tísni. „Trh bude hledat cestu. Například přes podnikatelské úvěry nebo přes takzvané P2P půjčky, kdy fingovaně nepodnikající fyzická osoba půjčuje peníze jiné fyzické osobě. Na to se nevztahuje žádná regulace.“

Hůle dodává: „Novela znamená zcela neakceptovatelné a zásadní zhoršení pozice spotřebitelů. Zlikviduje totiž sankční mechanismus, který postihoval společnosti za to, že nedostatečně posuzovaly schopnost klientů půjčku splácet. Zásadní chybou je také úprava, která ruší postih pro zprostředkovatele P2P půjček.“

Reakce poskytovatelů půjček

Sami poskytovatelé mnohdy argumentují tím, že úvěry s vysokými úroky mají na trhu své místo. Podle Petra Floriána, člena představenstva a CEO společnosti Profi Credit, která ve zmíněném Indexu odpovědného úvěrování skončila na 24. z 29 míst celkového hodnocení, je regulace už dnes mimořádně přísná. „Ochrana spotřebitele je v České republice již nyní na velmi vysoké úrovni a celý segment poskytování úvěrů patří dlouhodobě k nejpřísněji regulovaným oblastem,“ uvedl. „Předpokládané požadavky připravované novely Profi Credit již nyní ve své praxi splňuje, ať už jde o transparentní podmínky, informovanost klientů nebo odpovědné poskytování úvěrů, a novela se nás tak z tohoto pohledu zásadně nedotkne.“

Podobně se vyjadřuje i společnost Zaplo, která skončila na dvaadvacátém místě Indexu. „Již od počátku svého působení na českém trhu se aktivně účastníme všech probíhajících aktivit ze strany regulátora trhu, včetně kulatých stolů pořádaných Ministerstvem financí ČR,“ uvádí. „Nemělo by dojít k přeregulování trhu, jako tomu bylo v minulých letech například na Slovensku, kdy naprostá většina nebankovních poskytovatelů trh opustila. Poptávka po financování však samozřejmě nezmizela, jen se přesunula do neregulované šedé zóny.“

„Pokud budou cenové stropy nastavené příliš nízko, nebudeme schopni obsluhovat všechny naše spotřebitele,“ komentuje pro investigaci.cz situaci mluvčí Providentu Jana Pikardová. Odchod z českého trhu nicméně mezinárodně působící společnost v souvislosti s novelou „rozhodně neplánuje“.

Konkrétně na příkladu Providentu lze ukázat, jak se liší regulace trhu i v bezprostředním sousedství Česka.

V Maďarsku je Provident největším poskytovatelem úvěrů. Maďarská vláda sice v roce 2011 stanovila strop pro výši RPSN, stranou regulací ale zůstaly poplatky za takzvanou „domácí službu“, kdy zástupci společnosti, tak jako u Providentu, chodí splátky v pravidelných intervalech vybírat přímo ke klientům. Firma má navíc v zemi blízké vazby na vládní stranu Fidesz Viktora Orbána.

Ze Slovenska se Provident už po roce 2015 stáhnul. Vláda tehdy omezila maximální výši úroků. Podle expertů vedla změna k rozbujení nelegálních lichvářských půjček.

Polská vláda zavedla přísnější pravidla už v roce 2011. Stanovila limity na náklady mimo samotný úrok, tedy například na poplatky za služby.

Autorka textu: Síta Hrňová

The post Přinese novela zákona větší ochranu dlužníků, nebo rozmach lichvy? appeared first on investigace.cz.

Lékařům, kterým je v jedné evropské zemi odebráno povolení provozovat praxi, často nic nebrání v tom, aby profesně pokračovali v zemi jiné. To může vést až k ohrožení života pacientů nebo vyústit v další nevhodné či trestné chování. V rámci mezinárodního projektu Bad Practice se novinářům z celé Evropy podařilo identifikovat přes sto lékařů, kteří i přes zákaz v jiné zemi v praxi pokračují. 

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

V roce 2019 lékařský tribunál ve Velké Británii rozhodl o vyloučení lékaře Jiřího Lojdy z registru britské lékařské profesní organizace General Medical Council. V rozhodnutí stojí, že Lojda v roce 2014 během svého působení ve dvou nemocnicích v Anglii a Skotsku podával „nedostatečně profesionální výkony při léčbě dvanácti pacientů“ a „svým jednáním ve vztahu k pěti pacientům se dopustil vážného pochybení“. V rámci Řízení byla Lojdovi nejprve registrace pozastavena, a to dva roky po sobě. Lékař se nehájil ani se řízení nijak neúčastnil.

Lojda redaktorce investigace.cz sdělil, že vyloučení považuje za důsledek nefunkčního britského systému, mimo jiné nevyhovující výpočetní techniky a obecného zmatku na pracovišti. Záležitost pak už víc komentovat nechtěl.

Dnes tento bývalý ředitel Záchranné služby Plzeňského kraje působí jako praktický lékař v Telči.

Jak odhaluje investigativa v rámci projektu Bad Practice, je tak Lojda jedním z více než stovky lékařů, kteří provozují svou praxi v některém z evropských států poté, co jim to v jiné zemi bylo zakázáno nebo byli vyloučeni z tamních profesních organizací.

Mezera v zákoně

V České republice může lékařskou praxi provádět pouze osoba, která je členem České lékařské komory (ČLK). Je to tak dáno zákonem, jenž zároveň určuje podmínky zápisu do komory.

Podle zákona musí lékař žádající o zapsání do komory této profesní organizaci vedle dokladu o patřičném vzdělání a právní způsobilosti předložit doklad o tom, že v předchozích pěti letech nedošlo k vyloučení kandidáta z České lékařské komory – komora totiž lékaře vylučuje právě na pět let. ČLK už ale nezohledňuje, zda nebyla daná osoba vyloučena z profesních organizací jiných zemí. Zažádá-li o vstup do České lékařské komory občan jakékoli země Evropské unie, pak mu potom, co předloží potvrzení o potřebném vzdělání, ve vstupu nic nebrání.

Každý stát si konkrétní podmínky vykonávání lékařské praxe a s nimi související regulace určuje sám. Jelikož v rámci Evropské unie mohou lidé volně cestovat, žít a pracovat v kterékoli členské zemi, představuje nesdílení informací o počínání zdravotníků v jiných státech problém.

S tím, že se jedná o mezeru v zákoně a potenciálně rizikový fenomén, souhlasí i ředitel kanceláře ČLK Daniel Valášek: „Podstatou lékařské komory je hájit zájmy pacientů a jejich bezpečnost tím, že garantuje kvalitu lékařů na území České republiky. Když nějaký lékař přichází ze zahraničí, měl by dokládat svou bezúhonnost.“ Smysl by podle něj dávalo, aby bylo podmínkou lékařské praxe předložení licence ze zahraničí, případně výpisu z trestního rejstříku.

„My vydáváme takzvaný certifikát o profesní bezúhonnosti. Drtivá většina lékařů si o něj žádá, když jde pracovat ven, mnoho evropských států ho vyžaduje pro přijetí do jejich lékařské komory. To, že ho my nevyžadujeme, je chyba.“

Chybou je dle ředitele Valáška také to, že zákon z roku 1991 se nemění v souladu s dobou. Nereflektuje mobilitu lékařů a nestanovuje ani dostatečně silné sankce. Za porušování svých pravidel může Česká lékařská komora kromě přímého či podmínečného vyloučení uložit pokutu pouze do třiceti tisíc korun. Pro změnu zákona do podoby adekvátní dnešní situaci podle Valáška dosud nevznikla politická vůle.

I když se v projektu Bad Practice podařilo identifikovat pouze Jiřího Lojdu jako jediného lékaře, který působí v ČR a byl vyloučen z profesní organizace v jiném státě, v evropském kontextu se jedná o významný problém. Do této chvíle odhalili novináři v rámci projektu přes sto případů lékařů, kteří kvůli závažným proviněním ztratili povolení vykonávat praxi, ale v jiné jurisdikci jej mají. Většina z nich povolání také vykonává.

Špatně nastavený systém 

Abychom s redakcemi ostatních evropských zemí mohli porovnat jména lékařů, co přišli o licenci, a zjistit, zda své působení přesunuli za hranice, museli jsme nejprve sehnat jejich seznam. Ten nám ovšem ČLK s odvoláním na ochranu osobních údajů (GDPR) odmítla poskytnout. Rozhodnutí o vyloučení z komory jsme nakonec dostali se začerněnými jmény i dalšími obdobně nečitelnými identifikačními údaji.

S podobným problémem, tedy nedostupností informací o problematické minulosti lékařů a neochotě zodpovědných institucí je poskytnout, se setkala většina zúčastněných redakcí. Jedná se přitom o naprosto zásadní informaci pro rozhodování pacientů.

Další problém pak představuje předávání těchto zpráv mezi jednotlivými zeměmi. V rámci Evropské unie sice existuje takzvaný Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu, jehož prostřednictvím mají členské státy povinnost podávat hlášení také o lékařích, kteří byli vyloučeni či jim byla zakázána činnost, to se však dle zjištění OCCRP velmi často neděje. Státy při uznávání kvalifikací navíc tento systém kontrolovat nemusí.

Jedním z případů, které redakce podílející se na projektu identifikovaly, je kauza německého lékaře Bernharda Scheji. Ten dostal ve Švýcarsku v roce 2021 doživotní zákaz praktikovat poté, co sexuálně napadl osmnáctiletou pacientku. Žena k němu přišla kvůli nachlazení a potřebovala vystavit neschopenku pro zaměstnavatele. Scheja jí bezdůvodně provedl vaginální vyšetření, při kterém nepoužil ani rukavice. I přesto dnes pracuje jako lékař v soukromém zdravotnickém zařízení v Düsseldorfu. Místní úřady uvedly, že o jeho švýcarském zákazu nebyly informovány a že neprodleně zahájí vyšetřování.

Další případ se týká Mohameda El-Sakky, jenž vystudoval medicínu na Slovensku, kde se následně zaregistroval do lékařské komory. Posléze odjel pracovat do Velké Británie, kde mu tamní orgány v roce 2015 na rok pozastavily platnost licence kvůli krádeži dvou lékařských předpisů. Přesto si v říjnu 2015 obnovil registraci na Slovensku a podle informací tamní lékařské komory začal pracovat v nemocnici v Košicích, kde ale tvrdí, že o něm nemají žádné záznamy. Britská obdoba lékařské komory mu pak v roce 2023 definitivně odebrala členství, jelikož zanedbal péči o pacienta, který o dva dny později zemřel. Jeho registrace je na Slovensku dodnes platná.

To německý lékař Jerlan Omarchanov provedl v Norsku na sedmi pacientech ortopedické operace, ačkoli mu chyběla potřebná specializace. Norský zdravotní úřad mu v roce 2021 odebral lékařskou licenci s tím, že pacienty vystavil nepřiměřenému riziku a některým způsobil trvalé následky – jednomu z nich museli lékaři po Omarchanovových zákrocích amputovat část nohy. Navzdory varováním norských úřadů, upozornění skrze Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu i zprávám v médiích je Omarchanov držitelem německého oprávnění a vykonává praxi ve městě Markdorf.

V Norsku přišel v roce 2010 o licenci další německý doktor, Haidar Hojjat Shamamy, který byl odsouzen za sexuální napadení tří pacientek. Tvrdil, že šlo o lékařsky odůvodněná vyšetření a že se ženy proti němu spikly, soud ale jeho odvolání zamítl a potvrdil tříměsíční podmíněný trest. Norský zdravotní úřad uvedl, že lékař představuje riziko pro jiné pacienty a ohrožuje bezpečnost zdravotnického systému. Přesto Shamamy v současnosti působí v soukromé ordinaci ve švýcarském městě Winterthur nedaleko Curychu.

Ani jeden z lékařů na dotazy novinářů nereagoval.

„Odborně, v souladu s etikou a zákony“

K tomu, aby lékaře, jehož chování je problematické nebo porušuje zákon, ČLK vyloučila, musí na lékaře nejprve někdo podat stížnost, případně může vzniknout podnět ze strany ČLK nebo orgánů, jež po Komoře mohou žádat součinnost, jako například policie. Stížnosti vyhodnocuje Čestná lékařská rada v rámci disciplinárního řízení, které může skončit rozhodnutím o vyloučení z komory na pět let. Po pěti letech si ale doktor může opět požádat o přijetí. Zákaz činnosti delší než pět let je v pravomoci soudu.

Od roku 2010 rozhodla Rada o vyloučení čtyř lékařů. Rozhodnutí má redakce k dispozici v anonymizované podobě.

Pro srovnání, nejvíce lékařů, jejichž povolení bylo odebráno či omezeno vzhledem k rozsahu jejich kompetencí, má Velká Británie (7 117 případů mezi lety 2016 a 2025). Sousední Německo ve stejném období 290, s Českou republikou srovnatelně velké Dánsko pak 546.

Důvodem tak nízkého počtu je podle Daniela Valáška i fakt, že řada potenciálních tuzemských kauz končí místo stížnosti trestním oznámením. V takovém případě pak trest (například zákaz činnosti) uloží soud. Další příčinou je i krátká promlčecí lhůta stanovená disciplinárním řádem. I proto musí být disciplinární řízení zahájeno nejpozději do pouhého jednoho roku od spáchání skutku (výjimkou jsou případy, kdy se vede proti pachateli i trestní řízení).

Žádný ze čtyř vyloučených podle dostupných informací nezačal vykonávat praxi v jiném evropském státě.

Jak redakce investigace.cz zjistila, v roce 2011 komora vyloučila pražského urologa Zbyňka Veselského, jenž z pacienta vylákal přes třicet tisíc korun za léčbu fiktivního zhoubného nádoru v močovém měchýři. Pacientovi v návaznosti na diagnózu aplikoval v průběhu let 2005 a 2006 čtyři injekce neznámé látky, kterou prezentoval jako účinný lék na onemocnění. Fiktivní nádor pak stanovil za vyléčený. Když si pacient stěžoval na další zdravotní potíže, nechal si zaplatit za medikamenty, jež měly s „následky nádoru“ pomoci. Komora mu za stejný případ uložila již v roce 2007 pokutu. Veselský byl v prosinci 2010 odsouzen k 1,5 roku vězení a zákazu praxe na deset let. Dnes jej Léčebna dlouhodobě nemocných v obci Rybitví na Pardubicku uvádí na svém webu coby náměstka léčebně preventivní péče.

V roce 2012 Komora rozhodla o vyloučení brněnského lékaře Pavla Málka, neboť ho v roce 2010 policie odvezla z ambulance poté, co mu na základě upozornění pacienta naměřila 2,93 promile alkoholu v krvi. Na lékaře přitom kvůli ordinování v opilosti pacienti zavolali policii podle iDnes už v říjnu 2009. Komora však tenkrát dle svých slov nemohla nic udělat, protože na lékaře nikdo nepodal oficiální stížnost.

Pavla Neničku z Hodonínska komora vyloučila v roce 2022 za to, že „jako praktický lékař v průběhu roku 2021 nutil nejméně dvě pacientky ke gynekologickému vyšetření prováděnému jím osobně, a to pod pohrůžkou vyřazení těchto pacientek z registrace, ukončení péče o ně či nepřijetí do péče“. Nejméně u jedné pacientky lékař, který sám uvedl, že „se profiluje jako všeobecná rodinná ambulance“, vyšetření provedl. K poskytování gynekologických vyšetření ale neměl oprávnění, zároveň neměl právo pacientky vyřadit z registrace. Nenička podle zprávy TV Nova ještě na začátku letošního roku ordinoval.

Zatím poslední rozhodnutí je z roku 2024. Lékařka ve své ordinaci dermatovenerologie na poliklinice na Praze 1 v roce 2019 diagnostikovala pacienta v rozporu s „uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy“ a stanovila léčbu, kdy muž docházel každý den na kapačky a výplachy močové trubice, což byl podle rozhodnutí komise špatný způsob léčby, který ani nespadá do lékařčiny specializace. Pacient navíc musel část léčby zaplatit, ačkoli je tato terapie běžně hrazená pojišťovnou. Identitu lékařky se nám nepodařilo zjistit.

Autorka textu: Síta Hrňová

The post Vyloučen v jedné zemi, vítán v druhé. Projekt odhalil selhání v regulaci lékařů appeared first on investigace.cz.