I na začátku třetího týdne procesu v Pezinku vchází Marian Kočner, obžalovaný z vraždy Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové, do soudní místnosti s hlavou vzhůru a v poutech. „A budu chodit se vztyčenou hlavou,“ sliboval v jedné ze zpráv milence Miriam Hatinové před svým zadržením. Tento obraz už začíná být stereotypní. Fotografové si proto během přestávek stěžují, že mají málo času na „kreativnější fotky“. To ještě nevědí, že i o to „málo“ brzy přijdou. Na programu třetího týdne jsou znalecké výpovědi z různých oblastí. Pro veřejnost možná ne tak atraktivní jako předešlá svědectví, avšak neméně klíčová pro usvědčení sebevědomého podnikatele na lavici obžalovaných.

Poměrně suchopárné pondělní výpovědi znalců z antropologie a balistiky naruší čtení záznamů ze soudní pitvy. „Rozsah střelného poranění byl absolutně neslučitelný se životem. Podlehla by mu (Martina Kušnírová – pozn. red.), i kdyby jí byla podána okamžitá první pomoc,“ čte předsedkyně senátu Ružena Sabová závěry z pitvy. Na lavici poškozených chybí Zlata Kušnírová i manželé Kuciakovi. Už dříve avizovali, že během čtení pitevní zprávy nechtějí být přítomni.

Dost bylo médií

Stejný program očekávají novináři i v úterý. Oproti minulým dnům jejich počet klesá a polevuje i soupeření o nejlepší místa v soudní síni nebo ostražitost fotografů, zda se na chodbě nemihne nějaký známý obličej. 

Víceméně poklidný ranní rituál přesto naruší hlas příslušníka ozbrojené ochranky: „Nejdříve vstoupí zahraniční média.“ Na otázku proč ozbrojenec jenom odsekne: „Takový je příkaz. Nový zasedací pořádek.“ Což ještě není konec obstrukcí. 

„Zmizely prodlužovačky,“ ozývají se první hlasy ze soudní síně. Každý se dívá kolem sebe a marně hledá nějakou zásuvku. Zůstalo jich jen pár, navíc pevně přimontovaných, a všechny jsou už obsazené. Střední řady novinářů tak nemají přístup k elektřině a domlouvají se s kolegy u zásuvek na střídání. Odměřenost vůči médiím je zřejmá a podtrhne ji i předsedkyně senátu, sotva vstoupí do jednací síně.

Sabová se obrací k médiím a přísným hlasem vyzývá zástupce slovenského bulvárního deníku, aby předstoupil. Soudkyně pak čte několik jeho online zpráv z předešlého dne. Vadí jí hodnotící popisy, které považuje za neuctivé k soudu, k právním zástupcům, k obžalovaným i k prokurátorům. Informování veřejnosti ve stylu „minuta po minutě“ údajně není v souladu s nařízením soudu. Tento způsob psaní z Pezinku ale využívají všechna slovenská média už třetí týden a nikomu proto není jasné, proč je nutné zaběhnutý styl náhle změnit. Předsedkyně senátu pak vypjatou situaci ještě umocní, když nařídí naprostý zákaz focení a natáčení v soudní síni během dne, a to včetně přestávek v jednání. „Každý má právo na přestávku bez toho, aby ho někdo rušil,“ odůvodňuje zákaz focení Sabová. Novináři jsou zaražení a překvapeně se po sobě dívají.

Verdikt: Veřejnost vyloučena

Krátce nato soud rozhodne o vyloučení veřejnosti z dnešních svědeckých výpovědí znalců. Bude se totiž diskutovat o psychickém stavu obžalované Aleny Zsuzsové a soud tím vyhověl žádosti jejího obhájce, který se odvolával na ochranu osobních údajů. 

„Každý má právo na ochranu osobních údajů, jedná se o citlivé údaje. (…) Média o obžalované Zsuzsové informují plošně, masivně a detailně i přesto, že platí presumpce neviny. (…) Nemá se nepřiměřeně zasahovat do integrity a intimity, do osobní cti a důstojnosti obžalované,“ zdůvodnila Ružena Sabová své rozhodnutí.

„Znalci v plném rozsahu setrvali na závěrech svých posudků. U Aleny Zsuzsové ani u jiných nebylo zjištěno, že by měli významným způsobem snížené rozpoznávací schopnosti. Jedním z klíčových podkladů pro posouzení délky trestu jsou i znalecké posudky,“ vyjádřil se později k průběhu uzavřeného jednání advokát rodiny Kuciakových Daniel Lipšic a dodal, že podle jeho názoru jsou splněny podmínky pro doživotní trest u více obžalovaných.

V závěru dne jsou novináři znovu připuštěni ke čtení dalších znaleckých posudků. Opět se ale navrhuje vyloučení veřejnosti. Tentokrát návrh přišel od prokurátora a souhlasí s ním všechny strany. V poslední den třetího týdne mají vypovídat odborníci z Europolu. Prokurátor argumentuje tím, že novináři by mohli podrobně slyšet různé techniky, jimiž mezinárodní odborníci získávají data například i z vymazaných mobilů, čímž by byla narušena obecná bezpečnostní opatření i metody, které používá třeba policie.

Přísná tvář soudkyně Sabové

Přijetí prokurátorova návrhu i předešlý zákaz focení se logicky projevily na novinářské účasti. Poslední den soudního jednání (další proběhne až po slovenských parlamentních volbách po 29. únoru) je novinářská místnost poloprázdná. Zato v soudní síni jsou prodlužovačky na místě a vše vypadá jako v prvních dnech procesu. Zdá se, že senát se už na média nezlobí. 

Přísný pohled soudkyně Sabové dnes také směřuje k lavici státních zástupců, které upozorňuje, že důkazní návrhy musí připravit včas, aby je mohl soud prozkoumat a rozhodnout o jejich vhodnosti.

„Asi jsme se špatně pochopili. Tyhle důkazy jsou zahrnuté v obžalobě, já pouze navrhuji, aby se přečetly zprávy o jejich získání a zajištění,“ brání se decentně prokurátor Turan. Prokuratura se tímto krokem snaží zaprotokolovat, že navrhnuté důkazy byly získány legálně. 

Výzva soudkyně vyvede státního zástupce z míry a po několika výměnách názorů se soud dostává k nejdůležitější části celého procesu – verifikaci zpráv z Kočnerovy utajené komunikace v aplikaci Threema. Obhájce obžalovaného podnikatele se už od samého začátku procesu snaží zpochybnit legálnost získané komunikace. Právě toho se chce vyvarovat i prokurátor, a proto se několik desítek minut se soudkyní dohadují, jak konkrétně mají přepisy zpráv z Threemy vypadat, aby je soud uznal. Zařazení těchto zpráv mezi důkazy se tak opět odkládá. Experti Europolu a jejich slovenští kolegové nicméně vysvětlují, jak citlivé zprávy získali. Je to první krok k jejich přečtení, kterého se nemůže dočkat obžaloba. 

Novinářská rodina

„Komu chutná pizza Havaj?“ Tak začíná mnohem uvolněnější diskuze za dveřmi soudní síně a tím i čekání na nějakou novou informaci. Jídla je hodně a v rámci utužování vztahů s policisty proto dostanou pizzu i oni. Zástupci konkurenčních médií sedí v jedné místnosti, atmosféra je ale přátelská. Společně se obědvá, vyměňují se poznámky, postřehy, probírají se další možnosti jednání, žaloby i obžalovaných. 

V pozdních odpoledních hodinách, kdy jsou novináři už přizváni zpět, probudí ospalou atmosféru v soudní místnosti nekompromisní výzva soudkyně směrem k Marianu Kočnerovi: „Pane obžalovaný, vy jste se odmítl podrobit znaleckému zkoumání. Ptám se vás: jste ochoten podrobit se znaleckému zkoumání? A u kterých specialistů?“ Kočner sáhne po mikrofonu a souhlasí, že je ochoten se podrobit psychologickému posudku, seznam se jmény odborníků prý dodá do pondělí. To soudkyně rázně zamítne a chce jeho vyjádření ještě dnes. Kočner pak dostane možnost poradit se s právníkem.

Po desetiminutové pauze Kočner vylučuje dva doktory a jejich spolupracovníky. Soudkyně si jejich jména i pracoviště zapisuje. Advokát Lipšic upozorňuje, že Kočner vyloučil jediné dva slovenské ústavy, které se zabývají forenzním psychologickým zkoumáním.

Soudkyně poté odročuje hlavní líčení v kauze vraždy novináře a jeho snoubenky o měsíc, kdy by se měla veřejnost dozvědět nejen závěry psychologického posudku Mariana Kočnera, ale i obsah jeho komunikace s obžalovanou Zsuzsovou z aplikace Threema. Soudkyně Sabová v třetím týdnu jednání ukázala, že je paní situace. Pocítili to novináři, státní zástupci i Kočner. Pokud chtěla dát slovenské společnosti signál, že se v Pezinku s nikým mazlit nebude, povedlo se jí to. 

The post Každý má právo na přestávku appeared first on investigace.cz.

Jestliže někdo z novinářů věřil, že zájem o soud s obžalovanými z vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové poklesne, pondělní ráno v tiskovém středisku tomu vůbec nenasvědčovalo. Několik metrů široká místnost se začala naplňovat už od sedmé hodiny, v osm stála přede dveřmi řada lidí. „Je tu Haščák!“ ohlásil někdo z přítomných a všichni fotografové okamžitě vyskočili ze židlí. Přitom podle přísně stanovených pravidel před zahájením jednání nesměl nikdo místnost opustit. Všichni se proto marně tlačili u vchodu, aby alespoň zahlédli jednoho z nejvlivnějších mužů Slovenska. Čtvrtý den soudu se netrpělivě očekávaly výpovědi dvou nejzajímavějších svědků.

Syn vlivného podnikatele z Nitry, Norbert Bödör, dorazil na poslední chvíli. Fotografové se modlili, aby vůbec měli čas zachytit jeho příchod. Jméno Bödör se ve slovenských médiích často skloňuje, avšak vyfotit ho je téměř nemožné. Kromě toho, že zveřejnil pár instagramových fotek z posilovny, se médiím programově vyhýbá. 

„Já média moc nesleduji, ani s nimi nekomunikuji,“ odpověděl hned na začátku své výpovědi. Také byznysu rodiny Bödörových se zavražděný novinář Kuciak podrobně věnoval. „Věděl jsem, kdo je Ján Kuciak. Myslím, že psal nějaké články i o mně,“ přiznal Norbert Bödör.

O této nitranské podnikatelské rodině se tvrdí, že má blízko k vládnoucí straně SMER. Bývalý slovenský premiér Robert Fico několikrát řečnil na firemním setkání jejich společnosti Bonul neboli bezpečnostní služby, která od státu dostává milionové zakázky.

Bödör byl předvolaný na základě podezření, že měl sledování novinářů, včetně Jána Kuciaka, spolufinancovat. „S Marianem Kočnerem se znám asi 10 let, vídáme se nepravidelně a považuji ho za svého známého. Bavíme se o všem možném,“ vysvětlil svůj nejasný vztah k jednomu z opodál sedících obžalovaných.

Nevzpomínám si

Podobně nejasně se vyjadřoval i k jiným klíčovým událostem. Obžaloba měla za to, že si Bödör přes své kontakty na policii lustroval vybrané novináře.

„Je obecně známo, že pan bývalý policejní prezident Tibor Gašpar je můj vzdálený příbuzný. Nikdy jsme však neřešili pracovní věci, které by se týkaly jeho funkce. Nikdy jsem ho rovněž nežádal o takové informace,“ snažil se vyvrátit podezření, že pro Kočnera nechal vypracovat profily sledovaných novinářů z policejní databáze.

Nepřesvědčivě pak objasňoval i to, zda dostával zprávy o průběhu vyšetřování. „Věděl jsem, že policie pravděpodobně ví, kdo je vykonavatelem vraždy. Mluvilo se o tom veřejně v restauracích a kavárnách v Bratislavě dva měsíce před zásahem policie.“ Když se ho žalobce zeptal, v kterých konkrétních kavárnách se probírají tak citlivé policejní informace, nedokázal odpovědět.

Člen jednoho z nejobávanějších rodinných klanů na Slovensku zkrátka vypadal jako školák, který neudělal domácí úkol. Předsedkyně senátu mu to také dala najevo. „Pane Bödöre, máte nějakou vadu řeči?“ zeptala se přísnym hlasem, když něco nejasně mumlal do mikrofonu. Otázka zaskočila nejen nitranského podnikatele, ale i novináře v místnosti. Na jejich tvářích se objevily pobavené úsměvy s náznakem satisfakce. Sportovně vyhlížející holohlavý muž z Nitry se musel senátu několikrát omluvit. Navíc nebyl schopný obšírněji odpovědět ani na další dotazy a nejčastěji reagoval frází: „Nevzpomínám si.“

Chlapský slovník

Bödörův kamarád Jaroslav Haščák, jeden z partnerů Penta Investments, si svůj domácí úkol naopak pečlivě připravil. Promyšleně, chronologicky a hlavně sebevědomě vysvětloval trojici soudců, co v hantýrce miliardářů znamená slovní spojení „pracovat na odjeb*ní čur*ka“. Takovou esemesku Haščák dostal od Mariana Kočnera několik týdnů před smrtí Jána Kuciaka a jeho přítelkyně. Podle své výpovědi byl přesvědčený, že „čur*kem“ měl Kočner na mysli vyšetřovatele kauzy Gorila. Přesněji řečeno případů, kdy společnost Penta korumpovala politiky. Haščák si dokonce dal práci se slovníkem a údajně tak objevil 40 různých významů slova „odjebat“. Asi tím chtěl naznačit, že Kočnerovu esemesku si lze vyložit všelijak. Nezapomněl rovněž připomenout, že takovýto „chlapský slovník“ používá i on.

Šéf Penty se snaží vysvětlit svoji komunikaci s Kočnerem. Nedaří se mu to

Podle jeho dalších slov Marian Kočner patří do širšího okruhu jeho kamarádů. Údajně se znají více než 20 let. Od doby, kdy se Kočner stal klientem Haščákovy banky, se jejich vztahy zintenzivnily. Privatbanka patřící Pentě dokonce dostala pokutu za to, že neohlásila  Kočnerovu podezřelou platbu z Malty na svůj vlastní účet.

Kočner má v Privatbance uložený majetek v hodnotě milionů eur. O směnkách za deset milionů, které Kočner vlastnil přes Penta Funding, prý Haščák nevěděl. Údajně se o jejich hodnotě dozvěděl teprve tehdy, když generální prokuratura zabavila majetky Kočnera v kauze Donovaly. „Nejsem statutárním členem Penta Funding, ale toto zjištění pro mě představovalo významnou skutečnost,“ prohlásil jeden z partnerů finanční skupiny před soudem. 

Jako s jedním z VIP klientů banky komunikoval s Kočnerem pravidelně i přes různé mobilní aplikace. Haščák tak nepřímo potvrdil, že zprávy z Threemy, které Kočnerova obhajoba popisuje jako „údajnou komunikaci“, skutečně existovaly.

„Řekneme si osobně,“ odpověděl Haščák Kočnerovi v aplikaci Threema na poznámku o „odjeb*ní čur*ka“. Jestli pak právě tuto zprávu osobně probírali, soudu ale nesdělil.

„S Marianem Kočnerem jsem se setkal osmkrát, telefonovali jsme spolu a relativně pravidelně jsme komunikovali přes aplikace.“ Pravidelně znamenalo jednou za dva týdny. Počet zpráv však neuměl odhadnout, neboť prý všechny průběžně vymazává.

Komu zvoní hrana v Pezinku?

„Nejen Marian Kočner, ale i jiné osoby z veřejného života mají tendenci mě i mé kolegy kontaktovat a ovlivňovat ve smyslu toho, jak o nich informují naše média,“ snažil se Haščák vysvětlit svou pravidelnou komunikaci s Kočnerem. Penta na Slovensku vlastní jedno z největších vydavatelství Spoločnosť 7 PLUS. Kočner si prý takto stěžoval na způsob, jakým o něm média Penty píšou a Haščák mu měl vysvětlit, že do obsahu jim zasahovat nemůže. Před soudem zároveň vyjádřil svou nespokojenost se slovenskými médii těmito slovy:

„Kvalita médií na Slovensku je různorodá. Někteří redaktoři jsou velmi povrchní a bulvární. Nejenže je jejich práce nekvalitní, dokonce porušují i etický kodex.“ 

Po výpovědích Bödöra a Haščáka požádal Marian Kočner o možnost se líčení následujícího dne nezúčastnit. Další den měli vypovídat Kuciakovi kolegové z redakce Aktuality.sk. Než podsaditý podnikatel odešel ze soudní síně, položila mu novinářka z Aktuality.sk dvě otázky: „Pane Kočnere, proč zítra nepřijdete? Bojíte se Kuciakových kolegů?“ Ale Kočner se na ni ani nepodíval.

Chtěl lepší Slovensko

„Na základě přímých i nepřímých důkazů jsem stoprocentně přesvědčen, že objednavatelem vraždy je Marian Kočner,“ řekl před soudem Kuciakův editor Marek Vagovič. Pět novinářů z redakce Aktuality.sk vzpomínalo na svého mrtvého kolegu se smutkem v hlase. 

„Ján Kuciak chtěl lepší Slovensko. Svou práci nedělal pro peníze, ale v zájmu vyššího principu,“ prohlásil šéfredaktor Peter Bárdy a rodičům zavražděné dvojice opět vyhrkly slzy z očí. „Byl v podstatě architekt nového druhu investigativní žurnalistiky, vyhledával informace ve veřejných zdrojích, systematicky je sbíral a dával do kontextu,“ vysvětloval Bárdy soudkyni metodiku práce svého podřízeného. Z jeho dalších slov vyplynulo, že osobě Mariana Kočnera se věnoval stejně intenzivně jako rodině Bödörově nebo jiným slovenským oligarchům.

Za zlomový bod ve vztazích Kočnera s Kuciakem redaktoři označili kauzu Donovaly. Kuciak tehdy napsal článek, v němž objasnil procesní chyby, které udělal vyšetřovatel. Na základě tohoto textu obnovil generální prokurátor v létě 2017 trestní stíhání vůči Kočnerovi a zadržel i jeho majetek v hodnotě 10 milionů eur. Nebyly to však jediné takto ztracené peníze. Podle editora Aktuality.sk Marka Vagoviče přišel Kočner díky Kuciakově investigativní práci o téměř 100 milionů eur.

Poprvé, a navíc veřejně Kočner neuspěl při konfrontaci s mladým novinářem na tiskové konferenci k případu Donovaly v roce 2017. „Kočner byl vyvedený z míry. Nepředpokládal, že publikované informace pocházejí z otevřených zdrojů,“ popsal Bárdy tiskovku, kterou v přímém přenosu sledovali s kolegy v redakci, a dodal: „Když se Jano vrátil z tiskovky, byl nervózní a rozrušený. Snažili jsme se ho povzbudit a také jsme mu říkali, že způsob, jakým konfrontoval Kočnera s fakty, byl výjimečný.“

Kočner se ale rychle otřepal a v září 2017 Kuciakovi volal a vyhrožoval mu, že bude hledat špínu na něho i jeho rodinu. 

„Byl jsem znepokojený, protože jsem Mariana Kočnera považoval za nebezpečného člověka. Podnikli jsme právní kroky a poradili Janovi, aby si dával pozor. Nepředpokládal jsem, že Kočner nějakou špínu na Jana najde. Byl to můj kamarád a věděl jsem, že je slušný člověk,“ vzpomínal šéfredaktor Bárdy na den, kdy si vyslechl Kočnerův výhružný telefonát.

V redakci se všichni shodli, že má Ján kvůli výhružnému telefonátu podat trestní oznámení. Tehdejší atmosféru v redakci přiblížil Marek Vagovič následovně: „Trval jsem na tom, aby Jano zveřejnil celou nahrávku. Nakonec jsme se v redakci dohodli, že zveřejníme část nahrávky pouze jako přepis. Jano nechtěl, aby se z toho stal osobní spor.“

„Ján Kuciak výrazně ohrožoval beztrestnost Mariana Kočnera. (…) Policie v této věci ale nic neudělala. Dokonce ani neuvažovali o ochrance. Je to pro mě nepochopitelné a myslím, že stát v této situaci naprosto selhal,“ rozhořčil se nakonec před soudem editor Vagovič, který za své kariéry investigativního reportéra sám podal několik trestních oznámení. 

Ve jménu státu

„Poté, co jsem Jána Kuciaka chvíli sledoval, kontaktoval jsem Tótha a řekl jsem mu, že nejde o žádného dealera ani uživatele drog. Kuciak na mě působil jako intelektuál a domácí  typ. (…) Před mýma očima prošlo více než 2000 lidí, včetně diplomatů a vrahů. V případě Kuciaka jsem ale věděl, že nic nenajdeme,“ vylíčil klidným hlasem Miroslav Kriak svůj první dojem ze sledování novináře. 

Kriak patřil k tříčlennému týmu, jehož úkolem bylo sledovat osm novinářů, zjistit, zda berou drogy nebo získávají informace od někoho ze státního aparátu. Sledováním Kuciaka strávili pouze pár hodin, nemělo to prý cenu: „Ten chlapec žije jako mnich,“ vysvětlil Kriak absenci jakéhokoliv kompromitujícího materiálu.

Se zadavatelem sledování Petrem Tóthem se přesto domluvili, že si o Kuciakovi vymyslí nějaké informace, aby „vykázali činnost a dostali zaplaceno“. Vzniklo tak několik fotek, které však podle Kriaka měly nulovou vypovídací hodnotu.

„Pracoval jsem pro Tótha v domnění, že pracuji pro stát. Myslel jsem si, že stále pracuje (Tóth – pozn. red.) pro tajnou službu. (…) Absolutně jsem mu důvěřoval,“ vysvětlil motiv své činnosti Kriak. Peter Tóth v minulosti skutečně působil ve funkci šéfa kontrarozvědky Slovenské informační služby. Advokátům poškozené strany ale přišlo podivné, že by Kriak coby znalec poměrů v tajné službě nepostřehl, že Tóth tam už delší dobu nepracuje. Kriak se prý Tótha také ani neptal, kdo je zadavatel objednávky na sledování a kdo celou akci platí.

Téměř stejně před soudem vypověděl i další člen sledovacího týmu Štefan Mlynarčík. „Ze začátku to pro mě byla velká výzva, pracovat pro profesionála jako pan Kriak,“ objasnil Mlynarčík, proč práci přijal, a dodal: „Za sledování dostával každý z nás tisíc až tisíc pět set eur měsíčně.“ Peníze mu měl předávat Kriak, Mlynarčík se na jejich původ nikdy neptal.

Druhý týden soudního jednání v Pezinku tak uzavřely výpovědi dvou profesionálů, jejichž slova, jako například „myslel jsem si, že to dělám pro stát“, vyvolala u přítomných novinářů nechápavé kroucení hlavou. I pro laika musela znít jako z jiného světa. Ze světa Mariana Kočnera a jemu podobných.

The post Dva světy: novináři a ti, co je sledovali appeared first on investigace.cz.

První tři dny soudního líčení k případu vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové měla možnost kromě desítky akreditovaných novinářů ze Slovenska i ze zahraničí sledovat také veřejnost. V pondělí 13. ledna přivedla čtveřici obžalovaných s pouty na rukou do soudní síně u Specializovaného trestního soudu v Pezinku ozbrojená eskorta s kuklami přes tváře. V čele několikametrového průvodu šla objednavatelka vraždy Alena Zsuzsová, která si před shlukem kamer a fotoaparátů zakrývala tvář sešitem. Se vztyčenou hlavou následoval střelec Miroslav Marček a za ním shrbený řidič Tomáš Szabó. Na konci eskorty „uličky hanby“ se objevila pro média nejvíce přitažlivá tvář Mariana Kočnera, údajného mozku operace této organizované skupiny. 

Otevírají se dvoukřídlé dveře. Z dálky je slyšet pravidelné cinkání pout na nohou obžalovaných. Fotografové mají pouze pět minut, aby nafotili či natočili jejich tváře. Během procesu je to zakázané stejně jako vyhotovování snímků soudců, prokurátorů a obhájců. Obžalovaní usedají na pravou stranu sálu a vůbec poprvé mají možnost podívat se do očí rodičům zavražděné dvojice na opačné straně soudní síně. Cvakání fotoaparátů utichá v momentě, kdy se ozve: „Prosím, vstaňte, přichází soudní senát.“ Tříčlenný senát na čele s předsedkyní Ruženou Sabovou poté zahajuje hlavní líčení. 

Prokurátor přečte žalobu a soudkyně vyzývá obviněné, aby k ní zaujali stanovisko. Mají tři možnosti: nevinný, vinný nebo nepopírá spáchání skutku. Obžalovaní se vyjádří podle očekávání médií. Všichni prohlašují svou nevinu, kromě zabijáka Miroslava Marčeka, který se k činu přiznává v plném rozsahu. Soudkyně Marčeka poučí, že jeho přiznání je neodvolatelné.

Bezcitně

Hlavní líčení přerušuje předsedkyně senátu jen výjimečně. V odpoledních hodinách se přistupuje k výpovědím obžalovaných. Soud rozhodl, že je vyslechne jednotlivě a za absence ostatních obžalovaných.

„Chci se omluvit poškozeným za újmu, kterou jsme jim způsobili. Nic nedokáže nahradit to, co jsme jim vzali. Jsem si vědomý toho, co jsem udělal. Mrzí mě to,“ začíná svou výpověď bývalý voják Miroslav Marček. Vzápětí přejde k detailnímu popisu vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Od zadání objednávky přes sledování mladého novináře až po osudnou noc. 

„Vzhledem k tomu, že jsem zaklepal na dveře a neměl jsem na tváři kuklu, nebylo možné jen tak odejít,“ odpovídá bez jakýchkoliv emocí nevzrušeně na otázku, proč zabil i Kuciakovu snoubenku. Pár metrů od vraha přitom sedí zlomení rodiče a poslouchají detaily přípravy i samotný průběh popravy svých dětí.

Výpověď Marčekova bratrance Tomáše Szabóa je odlišná. Podle obžaloby bylo jeho úkolem Marčeka odvézt do Velké Mače a takto se podílet na vraždě. Szabó s návštěvou vesničky na jihu Slovenska souhlasil. Byl tam prý ale za účelem koupě motorky Babeta. Na otázky obžaloby pak odmítá odpovědět. Oba právníci poškozených se shodují, že Szabóova výpověď byla účelová a nepravdivá.

Marčekovo přiznání obžalobě nijak nepomáhá propojit vykonavatele s koncovým objednatelem. O existenci Aleny Zsuzsové Marček nikdy neslyšel. 

Kočnerova volavka Zsuzsová rovněž není moc výřečná. Chce vypovídat až po svědectví Zoltána Andruskóa, který se k vraždě přiznal v samostatném procesu a soud stanovil jeho trest ve výši 15 let.

Zsuzsová mluví o Marianu Kočnerovi pouze jako o svém dobrém příteli: „Pan Kočner si u mě žádnou vraždu neobjednal. A nikdy se nechoval tak, že by někomu fyzicky ublížil.“

Kočner uplatnil své právo nevypovídat. Jediné, k čemu se přiznal, bylo držení pár kusů střeliva bez povolení. 

Slzy Aleny Zsuzsové

„Chtěla bych se zeptat obžalovaných: Kdo jim dal právo sáhnout na životy našich dětí? Také mají děti, dcery…“ se zlomeným hlasem začíná svědčit matka zavražděné Kuciakovy snoubenky, Zlata Kušnírová. S východoslovenským přízvukem chrlí jednu větu za druhou. Po detailnímu popisu dne vraždy a okolností, jež jí předcházely, vzpomíná na život se svou dcerou: „Byla moje všechno.“ Starší ženě se láme hlas a pláče. Prozatím nejvíce emotivní výstup dojal k slzám nejen některé novináře, ale i samotnou Alenu Zsuzsovou. Kočnerovi se roztřásly ruce.

Zsuzsová se ale rychle vzpamatuje a podrážděně štěkne po matce zavražděné dívky: „Říká vám něco presumpce neviny?“ Soudkyně ji ihned napomíná.

„Vy můžete být se svou dcerou, já bych také chtěla mít svou dceru doma nebo ve Velké Mači,“ odpovídá nešťastným hlasem Zlata Kušnírová, na což už Zsuzsová nereaguje.

Emocemi nabité dopoledne pak doplňují svědectví rodičů Jána Kuciaka a jeho mladšího bratra Jozefa, který vyzdvihuje dobré bratrské vztahy. 

Kdybych to neudělal, určitě by mě zabili

Klíčovým svědkem druhého dne je Zoltán Andruskó, již odsouzený k 15 letům. Andruskó od svého zadržení spolupracuje s policii, díky tomu se vyšetřovatelům podařilo odhalit propojení s Alenou Zsuzsovou a Marianem Kočnerem.

„Chtěl bych se omluvit poškozeným, rodině Kuciakových a paní Kušnírové. Je mi strašně líto, co se stalo,“ začíná omluvou. Jeho svědectví potvrdí, že s Alenou Zsuzsovou se zná několik let. Zsuzsová Andruskóovi natolik věřila, že mu často vyprávěla o svém vztahu s Kočnerem i s dalšími vlivnými lidmi, například se chlubila osobním poměrem s politikem Borisem Kollárem. Andruskóovi také nejednou vyprávěla, co se děje v okolí Kočnera. Vzpomínala i na politiky vládní strany SMER, Roberta Fica a Martina Glváče, nebo bývalého policejního prezidenta Tibora Gašpara. O Kočnerovi mluvila jako o svém drahém, který finančně podporoval její dceru, a ona mu proto měla co oplácet.

„Byl mezi nimi pracovní i milenecký vztah. Paní Zsuzsová byla do pana Kočnera jednoznačně zamilovaná,“ říká před soudem Andruskó.

Podle jeho dalších slov ho Zsuzsová poprosila, aby Kuciaka nejdříve unesl a teprve pak ho někde zabil. „Je to nutné provést tak, aby pan Kuciak zmizel,“ vzpomíná na objednávku vraždy Andruskó. Dohodli se, že jméno Kočnera v celé záležitosti nepadne a vrahům pouze sdělí, že objednávku zadal nějaký Rus. 

„O co si řekla, to jsem udělal. Bál jsem se jí i lidí, kteří za ní stáli. Kdybych to neudělal, určitě by mě zabili,“ vysvětluje Andruskó svůj motiv.

Jeho výpověď se snaží Kočner se svým obhájcem Markem Parou zpochybnit. Druhý den jsou už obžalovaní přítomni v soudní síni po celou dobu jednání a Kočner proto začne klást otázky. Například se ptá, odkud Andruskó zná jeho hlas, když si nedokáže vzpomenout, jestli spolu někdy telefonovali. Andruskó jen odsekne: „Vás zná každý.“

Datel, který zpívá

Když Peter Tóth ve středu ráno čelil v soudní síni lavině fotografování, ještě nevěděl, že před soudem bude vypovídat téměř osm hodin. Bývalý vedoucí kontrarozvědky Slovenské informační služby a novinář v jedné osobě se v polovině chůze k soudkyni zastavil u rodin Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové a něco jim šeptal. Šepot vypukl i mezi novináři a soudkyně Tótha napomenula, což ale ignoroval. 

Jeho výpověď byla dobře připravená, koherentní a velmi podrobná. S Marianem Kočnerem se údajně zná od roku 1995 a v posledních dvou letech jejich vztah nabyl na intenzitě. Názorově se sice v něčem neshodovali, ale pohled na slovenskou politiku a novináře měli stejný. Oba věřili, že média o nich informují zkresleně a záměrně manipulativně. Právě proto si Tóth už dříve vytvořil webovou stránku Dateľ, kde se věnoval médiím. 

Kočner chtěl rozjet obdobný projekt, a tak se rozhodli, že založí facebookovou stránku Na pranieri, kde by kritizovali slovenské novináře a poukazovali na jejich morální selhání.

Takto vytvořili seznam s 28 jmény, mezi prvními figuroval Ján Kuciak. Tóth se dvěma známými zformoval sledovací tým. Špehování novinářů mělo začít na jaře 2017 a trvalo až do Kuciakovy vraždy, kdy měl Kočner Tóthovi poslat SMS a sledování zastavit.

Kuciakovy fotky získané špehováním se našly na USB, jež Tóth předal vyšetřovatelům. Dvě USB a dva telefony měl Tóth vzít z Kočnerova domu a všechno zničit.

„Paparazzování“, jak celou záležitost Tóth nazval, finančně podporoval i Norbert Bödör, podnikatel z Nitry s propojením na slovenskou policii. Díky němu mělo Tóthovo komando k dispozici záznamy policie, včetně osobních údajů a grafického zobrazení soukromých vztahů zainteresovaných osob.

„Ján Kuciak nemá žádný společenský život. Je pouze v redakci a večer pustí míchačku. Ten chlapec žije jako mnich,“ řekl Tóthovi kolega Kriak, který měl Kuciaka sledovat. (Kuciak si ve volném čase sám opravoval svůj dům, pozn. red.)

Soudkyně chtěla vědět, jak Kočner o Kuciakovi hovořil. „Mluvil o něm jako o ‚trtkovi‘ (blbeček, pozn. red.), ale používal i jiná nenávistná vyjádření, například že je vyj*baný k***t. A že ho někdo proti němu (Kočnerovi, pozn. red.) určitě poštval.“

Tóthovo svědectví bylo klíčové i proto, že patřil k úzkému okruhu lidí, jimž Kočner věřil. Od Kočnera dostával z vazby instrukce na tzv. „motácích“. Čtyři z nich Tóth předložil i u soudu. 

Alena Zsuzsová pak podle něj jasně pracovala pro Kočnera, což Tóth před soudem vyvodil nejen z jejího sběru podpisů pro založení Kočnerovy strany Cieľ, ale i z jejích aktivit coby volavky. Měla svádět vlivné muže prostřednictvím facebookového profilu a Kočnera o všem informovat. 

„A takhle zosnovali a objednali vraždu Jána Kuciaka,“ řekl třetí den líčení Peter Tóth a mluvil o objednavatelce Aleně Zsuzsové a hlavním mozku celé operace Marianu Kočnerovi. 

The post Komu zvoní hrana v Pezinku? appeared first on investigace.cz.