Andrej Babiš v předvolební kampani zpochybňoval kvalitu ukrajinského obilí. Novináři z rumunského RISE Project nyní odhalili, že ve stejné době skupina Agrofert, kterou Babiš ovládal, nakupovala zemědělské produkty z Ukrajiny, a to včetně obilovin a olejnin. Někteří dodavatelé jsou v Ukrajině momentálně stíháni za hospodářskou kriminalitu a napojení na organizovaný zločin.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

„Tohle je Silver, nemá rád ukrajinské obilí, protože říká, že je kontaminované,“ představoval v březnu 2024 Andrej Babiš na TikToku veřejnosti kohouta Silvera. O ukrajinském obilí se takto Babiš vyjadřoval opakovaně. Kohout Silver podle něj žere pouze české obilí.

Ve stejné době však ukrajinské obilí nakupovaly dceřiné firmy Agrofertu, jehož majitelem byl v té době podle evidence skutečných majitelů právě Andrej Babiš. Agrofert také po začátku války získal podíl ve firmě, v jejíž vlastnické struktuře figurovali bývalí ministři Orbánovy vlády, která z Ukrajiny dovážela kukuřici.

Novináři z rumunského investigativního média RISE Project analyzovali data o dovozu a vývozu obilovin a dalších zemědělských produktů mezi lety 2022 a 2025. Z nich vyplývá, že společnosti patřící do Babišovy skupiny Agrofert nakoupily obiloviny a olejniny pocházející z Ukrajiny, a to jak přímo, tak nepřímo přes zprostředkovatele.

Některé ukrajinské firmy z tohoto dodavatelského řetězce jsou nyní v Ukrajině vyšetřovány pro hospodářskou kriminalitu. Dalšími dodavateli jsou firmy napojené na organizovaný zločin nebo na oligarchu z blízkosti bývalého prezidenta Petra Porošenka.

Pro Agrofert šlo o velmi výhodné nákupy – v některých případech byly ceny zemědělských produktů výrazně nižší, než je na trhu běžné. Právě kvůli nízkým cenám ukrajinského obilí, které tlačily výkupní ceny dolů, mimo jiné v roce 2024 protestovali čeští zemědělci. A právě na ty mířil Andrej Babiš se svým videem o kontaminovaném ukrajinském obilí.

Přečtěte si

Pacienti brněnské nemocnice prodali svou identitu. Stali se z nich ukrajinští obilní magnáti

Agrofert sice podle dat o dovozu a vývozu dovážel z Ukrajiny ještě před válkou, šlo ale o jiné komodity – dusíkatá hnojiva a titanovou rudu. Po vypuknutí války se však objednávky radikálně změnily, skupina se přesunula k nákupu obilovin a olejnin, především kukuřice a řepky, a mezi lety 2022 a 2025 dovezla zboží v hodnotě více než čtvrt miliardy korun.

Mluvčí Agrofertu Pavel Heřmanský odmítá, že by Agrofert z válečného konfliktu profitoval, jak sdělil novinářům z RISE Project. K tomu, co Andrej Babiš prohlašuje veřejně, se prý nemůže vyjádřit. „Agrofert byl v souladu s českým zákonem o střetu zájmů převeden do svěřenských fondů. Pan Babiš již není akcionářem ani skutečným vlastníkem a není žádným způsobem zapojen do řízení skupiny. O nákupu komodit rozhoduje vedení Agrofertu na obchodním základě, nezávisle na veřejných vyjádřeních jakékoli osoby,“ odpověděl novinářům. Andrej Babiš na dotazy nereagoval.

Byznys s lidmi od Orbána

Novináři z RISE Project identifikovali několik firem z vlastnické struktury Agrofertu, které během války vyvezly z Ukrajiny do Rumunska a Maďarska obiloviny a další zemědělské suroviny.

Od roku 2023 má Agrofert 65% podíl v rumunské firmě s názvem East Grain. Obchodoval s ní už rok před akvizicí. Většinový podíl pak koupil od maďarské investiční společnosti v oblasti zemědělsko-potravinářského průmyslu Hodler Capital, která má v současné době menšinový podíl. Skupina mimo jiné kontroluje fondy, které řídili bývalí ministři Orbánovy vlády – bývalý ministr energetiky Csaba Lantos a bývalý ministr kultury a inovací János Csák. Do struktury skupiny Hodler byl zapojen také současný premiér Péter Magyar – do roku 2024, kdy změnil politickou stranu, byl generálním ředitelem společnosti Good Farming spadající pod skupinu Hodler.

Maďarská dceřiná společnost rumunské East Grain v období od dubna do října 2025 dovezla do své továrny v Maďarsku v rámci 73 transakcí v celkové hodnotě zhruba 92 milionů korun sójovou mouku a další vedlejší produkty z jejího mletí. Výrobcem je dceřiná společnost skupiny MHP – jeden z největších evropských producentů drůbeže a jeden z největších ukrajinských vývozců zemědělských produktů.

Konečným vlastníkem MHP je Jurij Kosjuk, ukrajinský oligarcha, který působil jako poradce bývalého ukrajinského prezidenta Porošenka.

Podnikatelské aktivity českého premiéra a představitelů vlády bývalého maďarského premiéra se střetávají i v další firmě. Jde o rumunskou firmu Protena, kterou vlastní společnosti East Grain a Poultry Investment, kde má podíl i skupina Hodler.

Vyšetřování v Ukrajině

Ukrajinské obiloviny nakupovala také další maďarská firma spadající pod Agrofert, NT kft. Ta obilí získávala mimo jiné od rumunské společnosti Agropec Dionis, která vyvážela z Ukrajiny v letech 2022 až 2025 zemědělské komodity v hodnotě přesahující 133 milionů dolarů. Jde tak o jednoho z největších ukrajinských vývozců obilí po roce 2022.

Agropec koupil slunečnicová semínka v hodnotě přes 17,6 milionů korun například od firmy Etalon Auto Trans, kterou ukrajinští prokurátoři momentálně vyšetřují kvůli podvodům při obchodování právě s obilovinami. V posledním dostupném rozhodnutí oděského okresního soudu je uvedeno, že tato společnost byla používána k přepravě obilovin, přičemž celníkům předkládala zfalšované údaje o původu zboží.

Z tohoto zdroje společnost Agropec mezi dubnem a květnem 2022 osmkrát po sobě nakoupila slunečnicová semínka za cenu 5 365 korun za tunu. Ve stejném období se tržní cena pohybovala mezi 12,5 až 14 tisíci korunami za tunu – což znamená, že Agropec platil přibližně o 62 % méně, než byla tržní hodnota.

Samotná nízká cena nemusí budit podezření, nicméně vlastnické struktury a informace o dalších ukrajinských firmách, jejichž zboží se nakonec dostalo k dceřinkám Agrofertu, by mohly. Další firmou, která Agropecu dodala obiloviny, je ukrajinská firma s nastrčenou ředitelkou, která novinářům z RISE Project potvrdila, že její jméno ve firmě je pouze zástěrka.

Obiloviny a olejniny Agropecu dodala rovněž firma, která fungovala jen několik měsíců, stihla ale prodat ukrajinské obilí v hodnotě 26,9 milionů dolarů. Tatáž firma se objevuje v obžalobě, která s obilím nijak nesouvisela – týkala se nelegální výroby cigaret.

Jednu z ukrajinských společností, které prodaly slunečnicová semínka firmě NT Kft, maďarské dceřiné společnosti Agrofertu, založil podnikatel Oleh Kijaško, kterého v červenci 2020 zadržela Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) spolu se zločineckou skupinou podezřelou ze spáchání několika násilných trestných činů, včetně vydírání, únosu, nelegálního držení vozidel a nelegální výroby zbraní.

Podle vyšetřovatelů byl Oleh Kijaško pravou rukou Vadima Kazarceva, vůdce zločineckého gangu z Charkova, který zemřel v roce 2020.

NT nakoupila od tohoto dodavatele v období od listopadu 2022 do ledna 2023 přibližně tisíc tun slunečnicových semínek v celkové hodnotě téměř devět milionů korun za průměrnou cenu 8,5 tisíce korun za tunu – přibližně 27 % pod běžnou tržní cenou. Ve stejném období byla běžná tržní cena slunečnicových semínek přibližně 11 200 korun za tunu, jak novinářům z RISE Project sdělili odborníci.

„Nemůžeme hovořit za jiné skupiny, ale konkrétně Agrofert z konfliktu na Ukrajině neprofitoval a neprofituje. Agrofert nebyl před začátkem konfliktu aktivní v obchodu s Ukrajinou ani s Ruskem a zemědělské komodity, které Ukrajina produkuje, nebyly ani před válkou v žádném významném množství směřovány na trhy, kde Agrofert působí,“ řekl novinářům z RISE Project mluvčí Agrofertu.

The post Agrofert kupoval ukrajinské obiloviny, zatímco Babiš tvrdil, že jsou kontaminované appeared first on investigace.cz.

Alexey Moldavantsev podle Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU) vedl okupační policii v Nové Kachovce v Chersonské oblasti na jihu země, která unášela a mučila civilisty. Redakce investigace.cz zjistila, že muž obviněný z páchání válečných zločinů drží padesátiprocentní podíl v brněnské společnosti STEEL QUEEN. Firma podle jednatelky „nic nedělá“, její poslední dostupná závěrka ale ukazuje milionové pohledávky a závazky.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Do obydlí Tamily M. z vesnice Korsunka v Chersonské oblasti vnikli únosci 15. září 2022, zavázali jí oči a proti její vůli ji převezli do budovy nelegální policie dosazené Rusy v Nové Kachovce. Tam ji bili a mučili elektrošoky. O měsíc dříve unesli na to samé místo Olgu L. Mučili ji elektrickým proudem a bili tak brutálně, že jí vyrazili zuby. Podobný osud potkal i další ukrajinské civilisty.

Za únosy podle Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU) stojí vedení okupační policie v Nové Kachovce v čele s Alexeyem Moldavantsevem a dalšími pětadvaceti osobami. Jde nejen o Rusy, ale i o Ukrajince, které tato policie naverbovala.

Podle soudních dokumentů si oběti měli vybírat na základě jejich proukrajinských postojů nebo podezření ze spolupráce s ukrajinskou armádou. Cílem únosců bylo pod fyzickým i psychickým nátlakem získávání informací o ukrajinské armádě a zastrašování civilistů.

Násilí okupantů na civilistech mapovala organizace Human Rights Watch již v červnu 2022. „Mučení, nelidské zacházení, stejně jako neopodstatněné zadržování a protiprávní věznění civilistů patří mezi zjevné válečné zločiny, které jsme zdokumentovali, a ruské úřady musí takové zneužívání moci okamžitě ukončit a uvědomit si, že za ně mohou být a budou hnáni k odpovědnosti,“ uvádí Human Rights Watch. Komise OSN v roce 2024 zjistila, že Rusové na okupovaném území popravili desítky civilistů.

Právě Alexeye Moldavantseva Ukrajina viní z mučení celkem sedmi lidí, přičemž číslo může být ve skutečnosti ještě vyšší – ukrajinské soudní dokumenty zmiňují, že šlo o systematickou činnost zaměřenou na tamní obyvatelstvo.

Firma v Brně 

Jak zjistila redakce investigace.cz, zmíněný Alexey Moldavantsev je společníkem v brněnské firmě STEEL QUEEN.

Data z českého registru skutečných majitelů pro redakci investigace.cz stáhla a analyzovala organizace Anti-Corruption Data Collective, sdružující datové analytiky, novináře, akademiky a experty na veřejnou politiku.

Moldavantsev ve firmě drží padesátiprocentní podíl od roku 2004. Dalším společníkem je Alexander Lyushin, což je ruský politik za krajně pravicovou Liberálně-demokratickou stranu Ruska (LDPR), kterou tehdy vedl populistický nacionalista Vladimir Žirinovskij. Když firmu v roce 2004 kupovali, Lyushin již byl členem LDPR a pracoval jako konzultant a zástupce ředitele ve firmě nabízející správu firem.

Moldavantsev byl v té době policista v Moskvě, kde později také vedl jeden z moskevských okrsků a v médiích se proslavil tím, že bojoval proti korupci uvnitř policie. V rozhovorech mluví třeba o kradení aut, přičemž z databáze ukradených vozidel záznam zmizel, jakmile pojišťovny vyplatily patřičnou částku.

Jednatelkou brněnské firmy STEEL QUEEN je od roku 2007 žena původem z Ukrajiny. „Pracovala jsem tehdy v hotelu a tam mě oslovili dva Rusové, jestli bych jim nepomohla s tím, že bych odevzdávala daňová přiznání. Jeden z nich říkal, že mu umřela manželka. Ta firma nic nedělá. Chci se toho ale zbavit, moje žádost už dva roky leží u soudu,“ řekla jednatelka společnosti redakci investigace.cz. „Tehdy byly věci úplně jinak, byla to jiná doba,“ říká poté, co jí redaktorka sdělila, že jeden ze společníků je v Ukrajině obžalován z válečných zločinů.

Z veřejně dostupných zdrojů není možné zjistit, k čemu firma slouží. Do roku 2004 uváděla jako předmět podnikání výrobu betonových výrobků. Poté, co se Lyushin s Moldavantsevem stali společníky, změnila předmět podnikání na zastavárenskou, hostinskou a realitní činnost.

Že firma působí jako prázdná schránka, samo o sobě nic neznamená. Samotná neaktivita firmy není protiprávní. V Česku bylo podle Dun & Bradstreet společností, které nevykazovaly žádnou činnost, v březnu 2022 přes sto tisíc – zhruba pětina všech firem.

V AML (Anti-Money Laundering, opatření proti praní peněz) praxi se ovšem takzvané schránkové společnosti považují za rizikové tehdy, když nevykazují skutečnou ekonomickou aktivitu, nemají běžné provozní náklady, nezveřejňují úplné účetní dokumenty nebo existují hlavně jako nástroj k převádění peněz. Takto je popisuje i odůvodnění české AML vyhlášky.

Ve sbírce listin chybí u firmy STEEL QUEEN účetní závěrky za většinu let existence firmy. Za poslední dvě dekády je zveřejněna jen závěrka za rok 2001, kdy ještě firma neměla ruské majitele, a za rok 2022. Ukazuje téměř totožné krátkodobé pohledávky a závazky v řádu šesti milionů korun. Z dokumentu ale není zřejmé, komu firma dluží, kdo dluží jí ani proč.

„Pokud společnost dlouhodobě neodevzdává státu své účetní závěrky, a tedy nenechává stát nahlížet do svého fungování, je třeba hledat příčinu tohoto problému. Zároveň ale v jediné zveřejněné účetní závěrce vidíme, že společnost dlužila necelých šest milionů korun, a přitom sama někomu půjčila podobnou částku. Podobné kroky jsou pak typické pro společnosti, které jsou nebo byly součástí schémat praní špinavých peněz,“ řekl redakci Marek Chromý z Transparency International.

Redakce investigace.cz se Alexeye Moldavantseva pokusila kontaktovat, zprávy však zůstaly bez odezvy. Redakce se také pokusila získat informace u Krajského soudu v Brně, kde je společnost zapsaná, do vydání článku ale jejich tiskové oddělení neodpovědělo.

Přečtěte si

Česká spojka v ruské pračce

Česká republika dlouhodobě figuruje v kauzách praní peněz. Šlo například o kauzu Troika Laundromat, kdy jsme společně s novináři z OCCRP zdokumentovali podezřelé platby z Ruska, Ázerbájdžánu a dalších zemí, které souvisely s Českou republikou, ve výši přes šest miliard korun.

Redakce investigace.cz v rámci dalšího projektu, FinCEN Files, zjistila, že přes schránkové firmy Českem prokazatelně protekly miliardy korun. Uniklé dokumenty potvrdily fakt, že se Česko stalo jedním z evropských center, kde se perou peníze z Ruska – ať už ukradené zkorumpovanými úředníky z ruského státního rozpočtu, z vytunelovaných firem, nebo z úplatků pro celníky.

Také česká sekce Transparency International v srpnu 2022 publikovala analýzu, v níž poukázala na to, že se v letech 2014–2016 dostaly do Česka v přepočtu tři miliardy korun z Ruska. Jako nástroj na převádění peněz byly používány schránkové firmy. Analýza odhalila vazby finančních převodů na vlivné ruské oligarchy.

The post Válečný zločinec v Česku spoluvlastní firmu s ruským politikem appeared first on investigace.cz.

Čínské bezpečnostní kamery považují kyberodborníci za rizikové. Ani to však české instituce neodrazuje od toho, aby i letos tyto kamery nakupovaly. Najdeme je v armádních objektech i na fasádě pražského sídla kyberúřadu, který před nimi varuje. Investigace.cz zmapovala, jak čínské kamery hlídají Česko.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Kamery čínských státních firem dohlíží na celé Česko. Najdeme je na budově Generálního štábu Armády ČR, na stanicích kolem českých železnic, na letišti v Karlových Varech, na budovách České pošty, na krajských policiích, na budovách ministerstev obrany či vnitra, na Vrchním soudu nebo i v jednacích síních Okresního soudu v Teplicích.

Investigace.cz kamery čínských značek Dahua nebo Hikvision našla i v armádních skladech zbraní nebo na vojenských základnách, kromě toho ale i na budově pražského sídla Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, který sám před používáním těchto kamer varoval loni v srpnu.

Četné české instituce patřící do kritické infrastruktury podle zjištění investigace.cz však čínské kamery navzdory varování kyberúřadu nakoupily i v letošním roce. 

Čínská kamera snímá i ty, kteří před ní varují

Nevyhnete se jim už od prvního kontaktu s Českem. Kamera čínské značky Dahua je i v trolejbusu, který cestující vozí z letiště Václava Havla do Prahy. 

Stejný typ kamery redaktor našel na pobočce České pošty na pražském Žižkově, ve které rovněž sídlí pražská centrála Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. NÚKIB loni v srpnu právě před používáním čínských síťových kamer, a specificky značek Hikvision nebo Dahua, vydal varování.

„Jejich produkty jsou vysoce rizikové, zejména s ohledem na technickou, politickou, právní nebo etickou stránku,“ píše ve svém varování NÚKIB. Podle jejich analýzy měly výrobky čínských společností v letech 2016 až 2023 na českém státním trhu celkem třetinový podíl za víc než třináct miliard korun.

„Nasazení čínských síťových kamer představuje vysoké riziko, a to s ohledem na kombinaci jejich technických slabin s nestandardní čínskou legislativou, rolí Pekingu ve vlastnických strukturách společností, jejich spoluprací s bezpečnostními a stranickými složkami a dosavadními aktivitami Číny proti českým zájmům a jejich spojenců. Je pravděpodobné, že část kamer je čínskými orgány do jisté míry kompromitována,“ varuje kyberúřad.

Co tedy úřad říká na to, že na jejich vchody, auta nebo zaměstnance dohlíží kamery značky Dahua?

„NÚKIB si je plně vědom rizik spojených s technologiemi značky Dahua. Budova je nicméně majetkem České pošty. NÚKIB zde působí pouze jako nájemník bez jakéhokoli vlivu na výběr, instalaci či správu vnějšího kamerového systému. Bezpečnostní systémy vlastněné a provozované v prostorech využívaných NÚKIB neobsahují podobně rizikové prvky,“ sdělil na dotaz redakce mluvčí úřadu Jakub Neščivera.

Mluvčí rovněž dodal, že koupě vlastní budovy v Praze má NÚKIB dlouhodobě v plánu. „Působení bezpečnostní instituce v pronájmu přináší z povahy věci určitá omezení, která nejsou pro úřad našeho typu optimální. V současné době však Úřad nedisponuje jinou alternativou,“ říká Neščivera.

Česká pošta, která rovněž patří do kritické infrastruktury státu, se na dotazy redakce do uzávěrky článku nevyjádřila. 

Čínská technika ve skladu zbraní české armády

Čínské kamery značky Hikvision se nacházejí i na nejcitlivějších a nejchráněnějších místech českého státu. Redakce investigace.cz z veřejných zdrojů zjistila, že kamery značky Hikvision dohlíží na armádní sklady zbraní, automobily vojáků na základnách nebo rovnou na celé vojenské útvary.

Příkladem jsou vojenské útvary v Hradišti nebo v Olomouci. V březnu si armáda objednala opravu kamerového systému ve Vojenském újezdu v Hradišti. Ze zveřejněné smlouvy vyplývá, že kamery značky Hikvision (ve smlouvě je zveřejněn její typ DS 2CD7347G0-XS), které bylo potřeba opravit, jsou umístěné ve zbrojním skladu AČR a vojenské policie.

Podobný typ (Hikvision DS-2DF8A442IXG-AE) zase potřeboval opravu loni v červnu. Ve smlouvě je rovněž uvedena její lokalita: „Oprava kamery-detailní pohled do autoparku (stanice PHM).“ Objednatelem byl taktéž Vojenský újezd v Hradišti.

Loni v červnu zase ministerstvo obrany podepsalo rámcovou smlouvu na opravu kamer ve vojenském útvaru v Olomouci, kde sídlí 15. ženijní pluk. Cenová specifikace sice typ kamery neprozrazuje, ale v objednávce je i náhradní díl na „konzoli pro montáž SpeedDome kamer Hikvision na zeď“, což naznačuje, že na vojáky v Olomouci rovněž dohlíží kamera čínské státní firmy.

„Všechny kamery společnosti Hikvision, které jsou využívány ke střežení objektů a budov MO, byly pořízeny před doporučením NÚKIB. Obraz a záznam z těchto kamer je přenášen a využíván pouze na zabezpečené armádní sítí, která je oddělena od veřejné sítě internetu,“ odpověděla na dotazy redakce Zdeňka Sobarňa Košvancová z kanceláře náčelníka Generálního štábu.

„Ministerstvo obrany si plně uvědomuje možná bezpečnostní rizika této technologie a výše popsanými opatřeními eliminovalo jakékoli úniky dat z těchto kamerových systémů. Při obnovách nebo nových instalacích kamerových systémů se řídíme doporučením NÚKIB,“ dodává mluvčí.

Redakce se armády zeptala taky na Hikvision kamery, které našla na budově Generálního štábu. Podle mluvčí se jedná o zakázku z roku 2019, kdy vyhrála nabídka s nejnižší cenou. 

Zmíněné kamery jsou prý připojené jen do bezpečnostních technologií budovy, na internet přístup nemají. „Toto opatření eliminuje možnost úniku dat. V současné době je v procesu obměna technických prostředků fyzické bezpečnosti, kde se počítá s výměnou kamerového systému Hikvision,“ upřesnila mluvčí armády.

Kamera bez internetu není automaticky bezpečná

Podle etického hackera a odborníka na kybernetickou bezpečnost Martina Hallera nelze udělat jednoduchou rovnici mezi odpojením od internetu a bezpečností kamer. Podle něj je potřeba pravidelně ověřovat a vynucovat striktní opatření, tedy i odpojení od internetu.

Realita, se kterou se při řešení kybernetických incidentů setkává, podle něj totiž často neodpovídá původnímu zadání. „Systém může být na začátku nasazený správně, ale v průběhu let dochází ke změnám konfigurace, doplňování vzdálené správy, napojení na dohledové systémy, servisní přístupy nebo propojení s dalšími sítěmi. Výsledkem pak může být, že systém, který měl být izolovaný, ve skutečnosti izolovaný není,“ vysvětluje.

„Proto bych neřekl, že kamera bez přímého připojení k internetu automaticky nepředstavuje bezpečnostní riziko,“ dodává Haller. České státní instituce ale se ale právě tímto argumentem zaštiťují. 

Nákupy kamer i po varování

Používání čínských kamer na českých státních institucích není novinkou. Novináři z mnoha médií v minulosti opakovaně informovali o různých případech. V únoru redakce regionálního serveru Okraj zveřejnila zprávu, že letiště v Ostravě-Mošnově sledují čínské kamery značky Hikvision. V březnu loňského roku zase server Page not found vydal analýzu, kde všude čínské kamery lze najít.

Většina dosud zveřejněných případů se však týká období před varováním kyberúřadu. České státní instituce ale s nákupy nepřestaly ani po něm. Příkladem je třeba česká policie, která nakupuje kamery Hikvision či Dahua na krajská ředitelství i v současnosti.

Redakce kontaktovala některá krajská ředitelství, která si objednala čínské kamery v posledních měsících. Do uzávěrky článku odpověděli jenom z Olomouce.

„Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje používá uvedenou technologii mimo kritickou infrastrukturu, k tomu bez možnosti připojení do sítě internet, tedy únik citlivých dat v tomto případě nehrozí,“ odepsal redakci bez dalších detailů Libor Hejtman, mluvčí tamní policie.

Neméně závažným problémem může být i používání čínských kamer na objektech Správy železnic. Železniční síť totiž patří do kritické infrastruktury státu a vlaky využívá i armáda na přesun své techniky ať už napříč republikou, nebo i na dodávku zbraní do Ukrajiny.

Čínských kamer na budovách vlakových stanic je nespočet. Správa železnic navíc i v roce 2026 objednává od svých dodavatelů kamery Hikvision, které následně umísťuje na své budovy v blízkosti železniční tratě. Příkladem může být objednávka sedmi Hikvision kamer s osvětlením a stožárem na parkoviště v Pernerově ulici v Praze z letošního března.

Mluvčí Správy železnic Nela Eberl Friebová přitom říká, že se organizace řídí varováním kyberúřadu. „Kamerové systémy Správy železnic jsou rozdělené podle míry rizika, máme také nastavená jasná pravidla pro jejich používání. V objektech a lokalitách s nejvyššími bezpečnostními nároky potenciálně rizikové technologie nenasazujeme ani neprovozujeme a na řadě míst probíhá jejich výměna za bezpečnější řešení,“ popsala na dotaz redakce.

„Naším cílem je, aby železniční infrastruktura jako součást kritické infrastruktury České republiky zůstala bezpečná a dobře chráněná.“ 

Peking „vidí“ i na český Vrchní soud

Nové kamery od čínské firmy Hikvision si po varování NÚKIB pořídili i na generálním ředitelství hasičského sboru nebo na městské policii v Praze.

„Kamery jsou provozovány jako uzavřený systém v rámci zabezpečené sítě bez možnosti přístupu do internetu, čímž je zamezeno úniku dat. Na základě těchto skutečností je v rámci našeho provozu toto bezpečnostní riziko eliminováno,“ odepsala mluvčí pražské městské policie Jiřina Ernestová.

Podobná reakce zní i od hasičského sboru. „Při výběru kamer jsme posuzovali zejména poměr mezi pořizovací cenou, technickými parametry a praktickým využitím v podmínkách HZS. Nákup produktů značky Hikvision jsme mimo jiné přímo konzultovali s ministerstvem vnitra,“ říká redakci mluvčí generálního ředitelství hasičského sboru Kristýna Posekaná.

A dodává podobný argument, jaký použili i mluvčí ostatních institucí, totiž že kamery nejsou zapojené do žádné vnitřní sítě a jsou odpojené od internetu. „Nepředstavují tedy – z pohledu bezpečnosti přenosu obrazu – kybernetické riziko.“

Přečtěte si

Městská policie v Kladně sleduje zahrádkáře čínskými drony. Experti varují před únikem dat

Stejné kamery najdeme i na Vrchním soudu v Praze. Ten kamery nakoupil ještě v roce 2021. Mluvčí Eliška Duchková redakci sdělila, že postupovali podle tehdy dostupných informací a doporučení v souladu s předpisy o kyberbezpečnosti.

„Každé další doporučení je vždy bráno v úvahu v dalších plánech na obnovu IT techniky, ovšem rychlé nahrazení dosavadní techniky není možné s ohledem na omezený rozpočet. Jsme také v kontaktu s dodavatelskou firmou ohledně vhodných postupů při správě a obsluze systému,“ říká Duchková. Podle ní taky jde jen o „uzavřený monitorovací okruh“ a kamery nejsou připojené k internetu.

Ujgurská analytika, navádění raket na Ukrajinu

V kontextu spolupráce s těmito značkami je důležité zmínit i ne tak dávnou historii čínských značek. Kamery značky Hikvision nebo Dahua jsou stále používané k masivnímu sledování ujgurské menšiny v Číně.

Kromě jiného to zmiňuje i NÚKIB ve svém varování. „Výrobci kamer jako Hikvision, Dahua či Uniview nabízejí tzv. ujgurskou analytiku, v rámci které systémy umí rasově/etnicky odlišit Ujgury od dalších etnik,“ popisuje kyberúřad.

Z první ruky o tom podala svědectví i Rushan Abbas, předsedkyně mezinárodního spolku Kampaň pro Ujgury. V říjnu 2023 o tom mluvila na konferenci v českém Senátu. „V letošním roce společnost Hikvision vyhrála kontrakt ve výši šest milionů dolarů a výslovně se vyžaduje, aby jejich analytické softwary identifikovaly Ujgury. Takže vyvinuli software, jehož cílem je právě odhalit ty etnické skupiny, které mají být sledovány, a potlačovat disent,“ řekla Abbas.

Přečtěte si

Čína, kam až dohlédneme. Jak české státní instituce používají rizikové čínské technologie

Jiné bezpečnostní riziko se při čínských kamerách objevilo na Ukrajině. Podle zjištění investigativních novinářů z Rádia Svobodná Evropa nebo maďarského webu Átlátszó mohly čínské kamery sloužit Rusům ke špehování ukrajinských měst či přímo k navádění raket na ně.

Web Átlátszó v roce 2023 napsal, že Rusko tak mohlo činit prostřednictvím digitálních zadních vrátek v čínských sledovacích systémech. „Tyto metody mohly být použity k lokalizaci kyjevských systémů protivzdušné obrany Patriot během květnového bombardování města,“ píše web.

V lednu 2024 zase Rádio Svobodná Evropa udělalo experiment na kamerách Hikvision a Dahua, kdy prokázalo, že kamery automaticky spouštějí připojení k serverům, které si čínské státní firmy pronajímají v Evropě. To pak otevíralo podle expertů možnost ruského sledování ukrajinských měst.

Bezpečnost pro ně není prioritou

„Celkově z toho mám pocit, že kybernetická bezpečnost těchto zařízení není pro výrobce příliš důležitá,“ komentuje kybernetický expert Martin Haller. Podle něj existuje hned několik rizik, na které tyto incidenty poukázaly.

První je, že se objeví nějaká další podobná softwarová chyba, na kterou přišli třeba investigativní novináři z Rádia Svobodná Evropa. To však může být nejmenší problém. Haller upozorňuje na to, že starší modely nemusely dostat potřebné bezpečnostní záplaty a že tedy stále obsahují zmíněné problémy. „Nebo že se podobná funkcionalita může do zařízení naopak dostat později například prostřednictvím aktualizace,“ popisuje expert.

Podle něj ale důslednou a pravidelnou kontrolou těchto zařízení lze velkou část rizik pokrýt, třeba právě dodržováním zákazu přístupu k internetu, cloudu, vzdálené správy nebo do jiných částí infrastruktury.

Upozorňuje ale na to, že instituce musí zvážit, jestli je risk, se kterým pracují, i při všech opatřeních akceptovatelný. „U běžné firmy může být dobře navržená izolace přijatelným řešením. U armádního skladu, vojenské základny nebo objektu kritické infrastruktury těžko říct,“ dodává.

Přečtěte si

„Dokonalá bezpečnost neexistuje, nejlepší obranou je zdravá skepse.“ Expert Kamil Malinka o nových hrozbách kyberzločinu

Mezinárodní sponzoři války

Firmy Hikvision a Dahua jsou navíc sankcionované a spolupráce s nimi je v mnoha západních zemích zakázaná.

Hikvision čelí sankcím v USA kvůli jejímu vlastnictví – ze sta procent ji ovládá čínský státní aparát. Dahua zase nemůže v USA podnikat kvůli zařazení na seznam čínských armádních firem. Obě firmy jsou navíc sankcionované i v Ukrajině, a to z důvodu napomáhání ruské válečné mašinerii. Od roku 2023 je tamní protikorupční úřad zařadil na seznam „mezinárodních sponzorů války“.

Podle amerického nezávislého bezpečnostního institutu IPVM nákup těchto značek státními složkami zakázala Litva nebo Velká Británie. Ostatní země zatím jen pracují s doporučeními. Příkladem je Dánsko, které na základě doporučení nepoužívat tyto kamery na veřejných prostranstvích a kolem kritických institucí začalo s postupným odstraňováním technologie z různých klíčových míst v zemi.

V Evropské unii zatím žádný takový zákaz neexistuje. Evropský parlament vydal v roce 2022 rezoluci odsuzující značky včetně Hikvision nebo Dahua za spoluzodpovědnost na genocidě Ujgurů v provincii Sin-ťiang.

Autor textu: Dávid Pásztor

The post Česko pod dohledem Pekingu. Čínské kamery dohlíží na kritickou infrastrukturu státu i armádní sklady zbraní appeared first on investigace.cz.

Kladenská radnice se pustila do velkého projektu dronového centra. Investice za patnáct milionů korun, přestavba celého patra radnice na monitorovací centrum, nákup čtyř dronů pro městskou policii. Problémem je jejich značka: jsou od čínské firmy DJI. Před využíváním čínských technologií ve veřejné správě přitom dlouhodobě varují experti i český kybernetický úřad.

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

Nejnovější monitorovací technologie na sledování a analyzování záběrů z dronů na několika monitorech a nonstop dispečink se stálou službou. Tak má vypadat podkroví kladenské radnice neboli sídlo dronového centra místní městské policie.

Rada města se pro jeho vybudování rozhodla, aby posílila „inspekce infrastruktury a budov, doplňování fotodokumentace, monitoring rizikových míst, podporu městské policie, rychlé mapování nehod a krizových událostí, podporu při pátracích akcích“, jak se píše v zadávací dokumentaci zakázky.

Jak to zatím funguje ve skutečnosti? Drony městská policie využívá k pátrání po uprchlých koních nebo „monitoringu“ zahrádkářské kolonie, hřbitova nebo třeba schodiště v centru města. Díky přeletu dronem strážníci na začátku května odhalili stan postavený ve zmíněné zahrádkářské kolonii „a v něm dvě osoby“, jak se píše v článku Týdeníku Policie.

Cena zakázky – patnáct milionů korun s DPH, spolufinancovaných z evropských zdrojů.

Začerněná smlouva, jasné fotografie

Důležitou částí celého projektu jsou samotné drony. Ve smlouvě s dodavatelem byly všechny technické specifikace začerněné a veřejnost se tedy neměla šanci dozvědět, jaké drony město kupuje. Samotní strážníci ale své tajemství odhalili ještě dřív, než se na to mohl redaktor investigace.cz zeptat.

Ve výše zmíněném článku Týdeníku Policie lze najít fotografie od kladenských strážníků, na kterých jsou vidět drony čínské značky DJI. Na problém používání dronů DJI upozornil už loni v září Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Přečtěte si

Čína, kam až dohlédneme. Jak české státní instituce používají rizikové čínské technologie

„Všem fyzickým osobám, jejichž data by mohla být cílem aktivit zahraničních zpravodajských služeb, Úřad doporučuje, aby zvážily případné omezení či úplný zákaz využívání technologií či služeb, jejichž prostřednictvím by mohlo docházet k přenosu systémových a uživatelských dat do Číny,“ uvedl NÚKIB ve svém varování.

Redakce investigace.cz se proto města Kladna zeptala, jestli bezpečnostní rizika, před kterými NÚKIB v souvislosti s čínskými drony varoval, radnice při výběru technologie zvažovala.

„Bezpečnostní rizika zmiňovaná v dotazech řešíme systémově. Důraz neklademe pouze na koncový hardware, ale na celou komunikační architekturu 5G, která garantuje odolnost a soulad s legislativou i vnitřními předpisy,“ odepsal mluvčí města Kladna Vít Heral.

Podle něj je dronové centrum investicí do bezpečnosti a správy města. „Využívá nejmodernější technologie pro ochranu občanů při současném striktním dodržování bezpečnostních standardů. V současné době probíhá audit kybernetické bezpečnosti financovaný z Národního plánu obnovy,“ dodal mluvčí Kladna.

V kyberbezpečnostní komunitě ale nákup čínských technologií není považován za správný krok. „Nákup čínské technologie určitě není dobrý nápad, obzvláště u kritických nebo bezpečnostních služeb státu. Takže toto je určitě velmi zvláštní rozhodnutí,“ popisuje redakci kyberbezpečnostní expertka Princeps Institute Adéla Klečková.

Data v Číně = data u Komunistické strany

Klečková upozorňuje nejen na varování z kyberbezpečnostního úřadu, ale i na zprávu Bezpečnostní a informační služby. Ta ve svých výročních zprávách pravidelně označuje Čínu za jednu z kritických hrozeb a za nepřátelského aktéra, který podniká vlivové operace v rámci České republiky.

V dosud poslední výroční zprávě za rok 2024 BIS kromě jiného pojmenovala i riziko plynoucí ze spolupráce mezi čínskými technologickými firmami a čínskými státními orgány. „Podstatným prvkem jsou minimálně některé soukromé IT společnosti, které spolupracují právě se zpravodajskými službami, popřípadě s dalšími státními subjekty. (…) Hlavní síla celého čínského kybernetického ekosystému tkví v tom, že jeho jediným cílem je působit v zájmu čínské vlády, respektive Komunistické strany Číny,“ píše BIS.

„Nemyslím si, že je správné nakupovat technologie z Číny, obzvláště v případě, že máme celou řadu technologií ze států, které spadají do transatlantického paktu, a kde nebezpečí nehrozí,“ dodává expertka Klečková.

Přečtěte si

„Dokonalá bezpečnost neexistuje, nejlepší obranou je zdravá skepse.“ Expert Kamil Malinka o nových hrozbách kyberzločinu

Nejvíc zranitelným prvkem infrastruktury jsou data, která čínský dron pořizuje a ukládá. Experti navíc dlouhodobě upozorňují, že při použití dronového rozhraní na dálkový přenos obrazu se data mohou posílat přímo na čínské servery. Právě to může hrozit i u dronů pořízených kladenskou městskou policií.

Kyberbezpečnostní úřad se tomuto systému doporučuje vyhýbat. „Využívání dronů a obdobných technologií ve veřejné správě musí být doprovázeno systematickým řízením kybernetických a informačních rizik. V praxi doporučujeme zejména (…) oddělení provozu dronových systémů od interních informačních systémů, důslednou kontrolu práce s obrazovými a lokalizačními daty, včetně jejich ukládání a přenosu (nebo) omezení nebo vypnutí cloudových služeb, pokud nejsou nezbytné pro provoz,“ napsal redakci mluvčí české kybernetické autority Jakub Neščivera.

Privátní infrastruktura

Investigace.cz u zaměstnanců kladenské radnice zjišťovala, jaká konkrétní opatření byla zavedena. Petr Jorg z odboru bezpečnostních rizik napsal, že pro ně je důležitá datová architektura kolem přístroje.

„Bezpečnostní a kybernetická rizika byla posuzována již při návrhu řešení. Město vychází z principu, že klíčová není samotná značka zařízení, ale způsob jeho provozu a datová architektura. Proto je systém postaven na privátní 5G infrastruktuře a lokálním zpracování dat, bez přímé vazby na cloudové služby výrobce,“ sdělil Jorg.

Obdobně se prý staví i k ochraně osobních údajů, respektive ke hrozbě úniku dat na čínské servery. „Z pohledu ochrany osobních údajů je provoz řešen v souladu s GDPR. Statutární město Kladno má plnou kontrolu nad veškerými datovými toky. Data nejsou přenášena mimo Evropský hospodářský prostor ani poskytovaná výrobcům zařízení. Tento postup je technicky i smluvně ošetřen.“ 

Právě na odpovědnost Kladna za výběr dodavatele a související rizika upozorňuje i Neščivera z NÚKIB. „Žádná předchozí komunikace s Kladnem ani MP Kladno v této věci neproběhla,“ dodal mluvčí.

Kyberzákon není funkční

Jak už investigace.cz upozornila i v předchozím článku o čínských technologiích, NÚKIB nemá možnost aktivně vstupovat do zakázek ani zakazovat pořízení vybraných značek.

Podle kybernetického zákona, který vstoupil v platnost loni, může kyberúřad zakázat nákup některých výrobků jenom „subjektům v režimu regulace“, tedy těm, které spadají pod kritickou infrastrukturu státu. „V ostatních případech může NÚKIB poskytovat nezávazná doporučení, strategické analýzy a metodická stanoviska, která mají pomoci institucím kvalifikovaně posoudit bezpečnostní rizika spojená s volbou konkrétní technologie,“ řekl k tomu Neščivera.

Jenomže na to si česká veřejná správa stěžuje. Některá doporučení jsou podle úřadů chaotická nebo nedostatečná. „Vedení i zaměstnanci zdejšího soudu si jsou vědomi obecného varování NÚKIB, nicméně nikdo ze zdejšího soudu není expert na kybernetickou bezpečnost ani na vysledování původu veškeré užívané technologie. Varování NÚKIB je proto natolik neurčité, že se jím nejsme schopni efektivně řídit,“ vzkázal kyberúřadu před časem mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 9 Jan Šípal.

Přečtěte si

I sluchátka můžou poslouchat. Technologie bluetooth vás může připravit o bezpečí i o miliony

Mluvčí kybernetické autority Neščivera dodává, že při nejasnostech se na ně úřady mohou obrátit „s žádostí o konzultaci nebo stanovisko. Tyto konzultace však nejsou povinné a záleží na jednotlivých institucích, zda je využijí.“ 

Vyřešit to měl zákon o kybernetické bezpečnosti, který původně počítal i se zavedením nových pravomocí pro kyberúřad. Nakonec však vláda Petra Fialy nedotáhla legislativní proces do konce.

„V průběhu legislativního procesu byla pravomoc NÚKIB vydat prováděcí vyhlášky, které měly vymezit strategicky významné služby a specifikovat části infrastruktury, na něž se má mechanismus vztahovat, přesunuta na vládu formou nařízení. Tato nařízení však nebyla bývalou vládou přijata, přestože samotný zákon již nabyl účinnosti 1. 11. 2025. V důsledku toho není mechanismus prověřování bezpečnosti dodavatelských řetězců v současnosti plně funkční,“ řekla Lenka Soukupová z NÚKIBu.

Třetina produktů je made in China

Problémem je i samotné množství produktů s označením made in China, tedy výrobní dominance Číny obecně. Podle webu statista.com byla v roce 2023 Čína největším celosvětovým výrobcem, téměř 29 % výrobků světa pocházelo z Číny. Druhé v pořadí Spojené státy americké měly o víc než 10 % menší výrobu.

Na to upozorňuje i výzkumník z Katedry asijských studií Univerzity Palackého Richard Turcsányi. Podle něj drony DJI mohou nést riziko, jako i všechna ostatní elektronika z Číny. 

„Pokud existují vhodné alternativy, bylo by samozřejmě ideální je využít. Realita je však taková, že Čína je ve světě dominantní, co se týká výroby elektroniky, ale i mnoha komponentů, které do takových výrobků proudí,“ popisuje expert na Čínu.

Autor textu: Dávid Pásztor

The post Městská policie v Kladně sleduje zahrádkáře čínskými drony. Experti varují před únikem dat appeared first on investigace.cz.

Redaktorky investigace.cz Barbora Šturmová a Sofia Špirková si opatřily obraz z aukčního portálu Aukro, který je prokazatelným padělkem. Přesto na něj bez problémů získaly posudky potvrzující pravost – jeden od soudního znalce, druhý od historičky umění. Popsaly tím příběh, jak snadno mohou padělky pronikat na trh s uměním a kdo jim k tomu pomáhá. 

10 663 korun. Tolik stál obraz Alfréda Justitze na portálu Aukro. Dosud neznámé dílo umělce ze začátku minulého století, které pokud by bylo pravé, mohlo by být prodané za stovky tisíc. Jenže pravé není.

I přesto, že redaktorky přinesly na posouzení padělek, dva odborníci byli připravení vystavit potvrzení o pravosti obrazu. 

Tady si přečtěte původní text. 

The post VIDEO: Falešné umění s posudkem pravosti appeared first on investigace.cz.

Kolik se na českých aukcích prodává padělaných obrazů? A jak lze padělek odhalit? Odpovědi na tyto otázky hledaly redaktorky investigace.cz na návštěvě u restaurátora Davida Franka. S sebou si do jeho ateliéru přinesly prokazatelně padělaný obraz.

„U tohoto konkrétního obrazu je pro mě zásadní už samotná kompozice. Neodpovídá tomu, co by vytvořil Alfréd Justitz,“ říká David Frank při pohledu na padělek, který jeho autor vydává za dílo významného českého modernisty Alfréda Justitze. Frank pokračuje: „Kompozice působí tmavě, utopeně, nebarevně. Chybí tam jakékoli hledání nebo vnitřní napětí, které by člověk u autentického díla očekával.“

Jak byste při prokazování padělku postupoval dál?

Když se na obraz podívám zblízka jako restaurátor, vidím další zásadní problém: krakeláž (trhliny ve vrstvě malby, které se na obrazech tvoří stárnutím, pozn. red.). Ta sice naznačuje stáří, ale je zalitá horní malbou. To znamená, že stárnutí patří spodnímu obrazu, nikoli té vrchní vrstvě. Jde tedy o poměrně triviální typ falza – někdo vzal starý obraz na původním plátně a přemaloval ho.

Tohle je tedy jeden typ falza – přemalba staršího obrazu. Jaké jsou jiné typy?

Velmi častý je případ starých lepenkových desek. Ty se dříve používaly jako zadní kryty obrazů v rámech a mohly viset na stěně i sto let. Padělatelé je pak vezmou a malují přímo na ně. Materiál je autenticky starý, ale samotná malba je nová.

Pokud navíc použijí vhodně zvolené pigmenty, které „neruší“ časové zařazení, je to obtížně prokazatelné. V praxi se ale stejně opíráme hlavně o znalost autorů – jejich rukopis, techniku, způsob přípravy podkladu, jejich osobní umělecký vývoj v čase. To jsou věci, které se padělají mnohem hůř než samotný materiál. Předpokládají znalostní aparát padělatele, který obvykle chybí.

A jak vlastně padělatelé pracují s motivy? Vezmou originál a prostě ho překopírují?

Většinou ne. Spíš vytvářejí varianty. Je to logičtější i z hlediska práce – samotní autoři obvykle nekopírovali své obrazy. Existují výjimky, kdy malíř vytvořil dvakrát téměř stejný obraz, ale nebylo to běžné.

Navíc je to pro padělatele neekonomické. Udělat přesnou kopii dá často víc práce než vytvořit „něco podobného“. Proto vznikají spíš variace na určité téma – obraz, který připomíná styl autora, ale není kopií konkrétního díla. Padělatel si tak zároveň nechává prostor něco vymýšlet a přizpůsobovat.

Existují motivy, které se padělají častěji?

Ano, typicky takové, které jsou snadno rozpoznatelné a zároveň jednoduše napodobitelné. Příkladem jsou třeba motivy bárek od Jana Zrzavého. To je vlastně taková věčná klasika.

Ty obrazy jsou ikonické – lidé je znají už ze školy, mají je nějak podprahově zafixované. A když pak narazí na podobný obraz v online aukci, mají pocit: „Tohle přece znám, to bych chtěl mít doma.“ Toho padělatelé využívají. Padělaných bárek existují desítky, možná stovky. A často se prodávají i s různými posudky, což situaci ještě komplikuje.

Jak se takové falzifikáty dostávají na trh?

Ta cesta může být poměrně zajímavá. Obraz může být původně vytvořený s ambicí dostat se na „velký trh“, tedy do renomovaných galerií. V kvalitních aukčních domech nebo galeriích ale díla procházejí důkladnějším posouzením. Pokud tam na ně narazí znalci, kteří mají pochybnosti, tak takový obraz jednoduše odmítnou. A pokud se ukáže, že jde o problematického dodavatele, nebo přímo padělatele, může být z těchto míst úplně vytlačen. Taková díla ale z trhu nezmizí. Jen si nenajdou cestu do renomovaných prodejních kanálů a přesunou se jinam – typicky do různých online aukcí a méně kontrolovaných prodejů.

Přečtěte si

Odborníci razítkují padělky: Jak funguje trh s posudky na falešné umění

Jak časté jsou padělky na trhu obecně?

Odhady nejsou úplně přesné, ale jsou poměrně alarmující. V některých segmentech trhu, zejména v online prodeji, může jít klidně o většinu nabízených děl. Odborné odhady mluví zhruba o 70 až 90 % problematických položek.

Seriózní aukční domy si samozřejmě dávají větší pozor, protože riskují reputaci. Vedle toho ale existuje velké množství platforem, kde se pravost příliš neřeší a jde hlavně o objem prodeje.

Jak vypadá důkladné zkoumání obrazu, které má prokázat jeho pravost?

Používá se celá škála metod: rentgen, UV a infračervené snímkování, makrosnímky i mikroskopie povrchu malby. Dělají se také řezy malbou, na nichž je možné sledovat jednotlivé vrstvy malby s chemickou analýzou pigmentů. Samotných chemických analýz je potom několik druhů podle toho, co přesně zkoumáme.

Z těchto analýz se pak dá velmi přesně určit, jak obraz vznikal a jestli odpovídá deklarovanému stáří. Problém je, že takový průzkum je finančně náročný – může stát desítky tisíc korun. Proto se provádí hlavně u děl, u nichž je reálná šance na vysokou hodnotu, často v řádu milionů. A právě to je důvod, proč se často nedělá u levnějších děl – prodejci do něj nechtějí investovat.

Dá se někdy falzum poznat i bez těchto metod? 

Zkušený odborník často získá silné podezření už na první pohled. V tomto případě je pro mě obraz prostě „špatně“. Ale oficiální závěr musí vždy stát na analýze, ne na pouhém dojmu.

Autorky rozhovoru: Barbora Šturmová a Sofia Špirková

The post Odhady jsou alarmující, v online prodeji může být mezi obrazy 70–90 % padělků, říká odborník appeared first on investigace.cz.

Reportérky investigace.cz si opatřily obraz z Aukra, který je prokazatelným padělkem. Přesto na něj bez problémů získaly posudky potvrzující pravost – jeden od soudního znalce, druhý od historičky umění. Investigace.cz odhaluje, jak snadno mohou padělky pronikat na trh s uměním a kdo jim k tomu pomáhá. 

Na litoměřické náměstí dopadají ještě v pět hodin odpoledne ostré sluneční paprsky. Po žulových kostkách kráčejí dvě redaktorky a nesou falešný obraz se signaturou malíře Alfréda Justitze zabalený v bublinkové fólii.

Obraz ve stylu kubismu, zakoupený na aukční platformě Aukro loni na jaře za 10 663 korun, vyobrazuje tmavé domy a tvary připomínající listy. Je signovaný – vpravo dole se nachází podpis „A. Justitz 1927“, který odkazuje na českého malíře Alfréda Justitze, jehož obrazy se dnes draží za stovky tisíc korun. A přestože prodejce obraz vydává za pravého Justitze, podle odborníků, se kterými redakce mluvila, se jednoznačně jedná o falzum.

Každý den jsou na Aukru v kategorii výtvarného umění k vidění tisíce aukcí obrazů, z nichž některé jsou připisovány známým malířům. Jde například o díla se signaturou Jana Zrzavého, Josefa Čapka, Emila Filly, Toyen a dalších.

Podle advokáta Františka Vyskočila, který se dlouhodobě zabývá uměním a autorským právem, je falešných 70–80 % děl nabízených na internetu. „V kamenných galeriích nebo v kamenných aukčních síních je to kolem 30 %, což je stále neuvěřitelně vysoký podíl v rámci obchodu s uměním na českém trhu,“ říká Vyskočil.

Schůzka v Litoměřicích

Prodejci na Aukru k obrazům připojují také posudky renomovaných odborníků na výtvarné umění, které zvyšují důvěryhodnost nabídky. Právě posudek bývá pro kupujícího na Aukru hlavním – a často jediným – dokladem toho, že platí za pravé dílo.

Autory posudků, na které jsme u dražených obrazů naráželi nejčastěji, jsou soudní znalec Jan Štíbr a historička umění Vlasta Čiháková Noshiro. Tito odborníci napsali kladné posudky deklarující pravost díla na obrazy připisované Josefu Ladovi a na další obraz s údajným autorstvím Kamila Lhotáka. Jednalo se však o padělky, což v prvním případě potvrdili Ladovi pravnuci a ve druhém předseda Spolku přátel Kamila Lhotáka, tedy lidé zabývající se ochranou díla obou umělců.

Aby redaktorky zjistily, jak snadné je získat znalecký posudek pravosti na falzum, vydaly se v utajení do Litoměřic. S falešným obrazem navštívily soudního znalce Jana Štíbra, jehož znalecké posudky s kulatým razítkem a notářskou šňůrou prodejci přikládají k inzerátům obrazů s údajným autorstvím Jana Zrzavého, Josefa Lady či Toyen.

Redaktorky Štíbra oslovily pod falešnou identitou nejprve telefonicky, a to se smyšleným příběhem, že obraz našly na půdě při vyklízení domu po zemřelé babičce. „Víte, dneska existuje hodně falz. Pošlete mi nejprve fotografie do e-mailu,“ sdělil redaktorce. Nakonec si domluvili osobní setkání. Ohledně platby znalec uvedl, že „proběhne v hotovosti oproti příjmovému dokladu“.

„Toto ovšem platí pouze v případě, že se nebude jednat o falzum (jak doufám), protože – upřímně řečeno – Vaše fotografické pojetí díla bylo dost zoufalé,“ napsal Štíbr.

Sprosté falzum 

Redakce konzultovala pravost zmíněného obrazu s řadou odborníků, mimo jiné také s bývalou soudní znalkyní Marií Dohnalovou, která se Justitzem zabývá celý život a nyní o něm píše monografii. Nejprve se zdráhala obraz posoudit pouze na základě fotografií, po zaslání několika detailů ale měla jasno. „Tady není opravdu nad čím uvažovat. Ten obraz není dílem Alfréda Justitze a je pouze vzdálenou napodobeninou jeho děl. Takže ani ne kopie, ale ‚tvůrčí‘ falzum. Autorovi neodpovídá ani signatura,“ uvedla Dohnalová.

S obrazem redaktorky navštívily ateliér restaurátora Davida Franka. Frank je ředitelem společnosti Trinity Art Research, která se dlouhodobě zabývá průzkumem pravosti obrazů. Několik let působil v Národní galerii, kde se zabýval výzkumem falzifikátů.

„V první řadě to není kompozice, kterou by udělal Alfréd Justitz. Je to tmavé, utopené, nebarevné,“ podotýká Frank ve svém ateliéru poté, co rozbalil náš obraz z Aukra. Nasazuje si čelní lupu, aby prozkoumal detaily. Zkoumá takzvané krakely – trhliny ve vrstvě malby, které se na obrazech tvoří stárnutím. Po krátké chvíli se zdá, že ani z restaurátorského hlediska tu něco nesedí. Pod vrstvou malby je totiž další obraz.

„Když se jako restaurátor podívám na ten obraz, vidím, že má sice nějakou krakeláž, má známky stáří, ale bohužel krakely jsou zalité barvou z horní kompozice, takže stárnutí se týká obrazu, který je namalován pod tím,“ říká Frank. Podle něj jde o triviální pojetí falzifikátu, kdy si někdo vzal starý obraz na starém podrámu, který skutečně může odpovídat údajnému stáří padělku. „Padělatel navrch namaloval něco, co se tváří jako kubismus, ale kubismus to není,“ vysvětluje Frank.

Dílo tedy tvorbě Alfréda Justitze neodpovídá nejen dobově, ale ani esteticky.

Posudek pravosti za dvacet minut

„Pojďte dál,“ zve Jan Štíbr redaktorky do své pracovny. Ty usednou na gauč přímo ke stolu, na němž jsou mezi různými předměty úhledně srovnané znalecké posudky, které jim jsou známé z Aukra.

Štíbr mezitím obraz položí na menší stolek a začne jej měřit. Obraz si také prohlíží, nejprve z přední strany. „No, není to úplně nejobvyklejší, ale on tyhle věci na přelomu 20. a 30. let dělal. Ale nebylo jich moc, těch kubizujících. Já vám do toho posudku cenu psát nebudu, jen pravost,“ říká Štíbr ani ne deset minut poté, co obraz poprvé fyzicky spatřil.

Zapálí si cigaretu značky Davidoff a vzápětí ji odloží na kovový popelník. „Zdá se, že plátno není nažehlované,“ přemýšlí nahlas, když zkoumá zadní stranu obrazu. „Tohle byste mohly prodat za stovky tisíc korun. Já ale ještě vždycky všem doporučuji, aby s tím obrazem šli za restaurátorem,“ říká Štíbr a podává redaktorkám katalog s restaurátorskými technikami. Následně obraz fotí malým digitálním fotoaparátem.

Jmenuje konkrétního restaurátora z pražských Vršovic – podle jeho slov nejlépe vybaveného v Česku. „Když vám na to dá palec, můžete to prodávat kdekoli ve světě,“ pokračuje Štíbr.

Celá schůzka trvala necelých dvacet minut. „Dostanu pět tisíc korun a budu potřebovat vaše datum narození a adresu pro ministerstvo spravedlnosti,“ sdělil redaktorkám Štíbr.

Poté se redaktorky Štíbrovi přiznají, že jsou novinářky. Na chvíli se zamyslí a působí překvapeně.

„Já tam dávám vložku, že za prvé to dělám opticky, za druhé to nabývá platnosti po restaurátorském průzkumu,“ odpovídá Štíbr na otázku, jak to, že by napsal kladný posudek na falzifikát. Za tím, že Justitz takto tvořil, si stojí. „Takže ten posudek tedy nechcete?“ ptá se Štíbr. Redaktorky odmítají a odcházejí zpět k autu zaparkovanému na litoměřickém náměstí.

Redakce investigace.cz na Aukru následně skutečně dohledala pět inzerátů, k nimž byl přiložen Štíbrův posudek pravosti s větou, že „závěry znalce je však nutno potvrdit, případně vyvrátit restaurátorským průzkumem a chemicko-technologickým průzkumem barev a pojiv.“

Desítky dalších posudků však tuto větu neobsahovaly.

Razítko bez záruky

Podle soudní znalkyně v oboru výtvarného umění Rey Michalové není obvyklou praxí soudních znalců, že by vystavili kladný posudek s tím, že ještě doporučují dílo k dalšímu posouzení restaurátora. „Takový postup nelze doporučit, leda pokud by restaurátor jen řešil stav díla, jeho konzervaci, nikoli otázku autenticity,“ sdělila redakci Michalová. Posudek se prý obvykle píše buď až po restaurátorském průzkumu, nebo oba průzkumy probíhají paralelně. Proces zpracování posudku podle ní obvykle trvá několik dnů i měsíců.

Redaktorky se bývalé soudní znalkyně se specializací na výtvarné umění Marie Dohnalové také zeptaly, zda by dokázala potvrdit pravost obrazu za dvacet minut, což je doba, kterou s obrazem strávily u Štíbra. „Za dvacet minut poznám leda tak sprosté falzum. To je falzum, ze kterého se vám na hlavě postaví vlasy hrůzou,“ řekla redakci.

Na Štíbra se vztahuje zákon o soudních znalcích. „Tento zákon říká, že by k tomu měl přistupovat s určitou odborností a pečlivostí. Domnívám se, že v tomto případě se tak neděje,“ říká advokát František Vyskočil. „Na mě to působí jako velkovýroba znaleckých posudků bez nějaké hlubší analýzy a odpovědnosti zpracovatele,“ uzavírá.

Ministerstvo spravedlnosti může při pochybení soudního znalce sankcionovat nebo mu odebrat znalecké oprávnění. Podle mluvčí ministerstva Marcely Nevšímalové může porušení povinnosti vykonávat znaleckou činnost s odbornou péčí představovat přestupek – a to i v případě nedbalosti. Znalec má přitom podle zákona povinnost postupovat v souladu s obecně uznávanými postupy a standardy daného oboru. „Výběr metody záleží na znalci; zvolená metoda by však měla být v zásadě standardní; pro nestandardní postup musí existovat důvody,“ uvedla Nevšímalová.

Zkreslení posudku je trestný čin, za nějž hrozí odnětí svobody, ovšem pouze v případě, kdy je prokázán úmysl. „To je výslovně esenciální součást tohoto trestného činu, aby bylo zřejmé, že úmyslně vystavil nepravdivý nebo hrubě zkreslený znalecký posudek,“ vysvětluje Vyskočil. Aby se prokázal úmysl, musí být například zřejmé, že znalec je součástí organizované skupiny.

Videoreportáž zachycuje, jak redaktorky Barbora Šturmová a Sofia Špirková sbíraly důkazy a ověřovaly, kdo a jak potvrzuje pravost padělaného obrazu. Autor videa: Dávid Pásztor

Štíbr a Jitřenka 

Redakci investigace.cz se podařilo identifikovat prodejce, který ke svým inzerátům přikládá posudky Jana Štíbra. Jmenuje se Miroslav Spisar a na Aukru vystupuje pod přezdívkou Miroslav553.

Štíbr mu jeden obraz také prodal, a to i se svým posudkem. Obraz je připisovaný Janu Zrzavému a vyobrazuje dívčí tvář a hvězdy. „To, že soudní znalec sám prodával obrazy, s tím jsem se již setkal. Ale že by sám na své obrazy z vlastní sbírky vystavoval i znalecký posudek, s tím jsem se nesetkal, a to se v tomto oboru pohybuji třicet let. Je to krajně podivné,“ míní advokát František Vyskočil.

Štíbr tvrdí, že byl jen zprostředkovatelem. „Koupil jsem to a za stejnou cenu jsem to prodal panu Spisarovi,“ říká Štíbr s tím, že žádný další obraz Spisarovi neprodal. Střet zájmů v tomto případě nevidí.

Spisar tento obraz následně prodal na Aukru za cenu 50 500, přičemž Štíbr za něj s posudkem inkasoval 130 tisíc korun.

Redakce dohledala další dva inzeráty s obrazy zobrazujícími dívčí tvář a hvězdy, připisované Janu Zrzavému – v detailech se však na první pohled liší. Oba se jmenují Jitřenka. Jeden z nich byl vydražen na Aukru, rovněž za 50 500, a byl k němu přiložen posudek Jana Štíbra. Další z nich byl vydražen za 220 000 na stránce livebid.cz v roce 2022. Redakce oslovila několik odborníků, zda by posoudili pravost inzerovaných děl, avšak žádný z nich nechtěl pod svým jménem posuzovat obrazy pouze z fotografie.

Spisar prý koupil celou sbírku obrazů malířů Jana Zrzavého a Josefa Jíry od prodejců z Brna. „Za asi sto, sto dvacet obrazů jsem dal čtyři miliony,“ říká Spisar s tím, že další investicí byly posudky od Jana Štíbra, za které zaplatil přes milion korun. „Nejsem žádný podvodník a ty obrazy jsem kupoval s čistým úmyslem, nejsem ale znalec, takže jsem oslovil Jana Štíbra, aby mi udělal posudky,“ tvrdí Spisar.

„Známe se několik let. On zdědil nějakou sbírku a pozval mě k sobě, byl tam velký pokoj narvaný těmito obrazy. Přibližně polovinu jsem mu vyházel, protože to byly evidentní falzifikáty a na část jsem zpracoval posudky,“ sdělil redaktorkám Štíbr poté, co jej dodatečně kontaktovaly po telefonu.

Spisar prodával na Aukru například dílo se signaturou Josefa Jíry za 220 tisíc korun či Emila Fillu za 51 tisíc – vše s posudkem od Jana Štíbra.

Velký uměnovědný význam 

K nabízeným dílům prodejci často přikládají i posudky Vlasty Čihákové Noshiro, která také vystavila kladné posudky na falzifikáty.

I ji redakce oslovila s žádostí o vypracování odborného posudku na náš obraz. „Posudek samozřejmě ráda vypracuji, poplatek je za 7 stránek textu s obrazovou fotodokumentací a hlubším rozborem 7 tisíc korun, dodání mailem a následně poštou či osobním předáním tak do 10 dnů, mám toho pořád hodně,“ odepsala Čiháková Noshiro s tím, že vše provádí elektronicky a potřebuje foto líce a rubu, případně podpisu autora, dále uvést techniku a rozměry obrazu.

Po čtrnácti dnech zaslala redakci svůj odborný posudek s větou: „Potvrzuji velký uměnovědný význam a pravost rukopisu posuzovaného obrazu Město (1927), autorizovaného signaturou a datací umělce.“

„Já deklaruji jen rukopis, nebo že nemá odchylku od rukopisu, ale technickou pravost nikdy nezaručuji; to musíte vy UV lampou. My to jako kunsthistorici máme dané zákonem tak, že to píšeme podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, což se týká i mně,“ podotýká Čiháková Noshiro poté, co se jí redaktorky přiznaly, že jsou novinářky. Dosud s tím prý žádné problémy neměla.

„Vaší povinností je nedodávat mi žádné plagiáty, ale dodávat mi obraz, o kterém víte, že je pravý,“ dodává Čiháková Noshiro.

Sedmistránkový posudek v několika místech obsahuje pozměněné fráze z Wikipedie včetně odkazů na stránky této internetové encyklopedie, ke konkrétnímu dílu se však téměř nevyjadřuje. Redakce pomocí portálu odevzdej.cz, který odhaluje plagiáty, zjistila, že posudek obsahuje také přebrané a lehce pozměněné věty z bakalářské práce o Alfrédu Justitzovi.

„V případě posudků není povinností uvádět zdroje informací, jsou to kompiláty všech možných dosažených poznatků k tématu, nejde tu o žádné nové autorské originální dílo, takže si ani nepamatuji, odkud jsem to čerpala, není to důležité pro účel posuzování,“ říká Čiháková Noshiro.

Občanský zákoník praví, že pokud se někdo přihlásí k určité odbornosti, předpokládá se, že tuto činnost vykonává se znalostí a pečlivostí. To by se týkalo také Vlasty Čihákové Noshiro.

„Pokud se prohlásím za odborníka na výtvarné umění, nesu za to nějakou odpovědnost. Pokud by se posouzení prokázala býti nesprávnými nebo nepřesnými a někdo by na základě těchto posouzení obraz koupil, potom by případná odpovědnost za škodu, která by tímto vznikla, dopadla i na takového odborníka, přestože nejde o soudního znalce,“ podotýká Vyskočil.

Razítko na padělku

Jan Štíbr a Vlasta Čiháková Noshiro napsali posudky také k obrazům vydávaným za díla Josefa Lady nebo Kamila Lhotáka. Redakce inzeráty ukázala lidem, kteří se starají o odkaz obou autorů – Viktoru a Martinu Ladovým (malířovým pravnukům) a předsedovi Spolku přátel Kamila Lhotáka Evženu Škňouřilovi. Všichni se shodli, že jde o falza.

Všichni navíc mají na Aukru status experta, takže mohou podezřelé aukce zastavovat.

„Každý den nám do e-mailu přijde upozornění, že byl vystaven nějaký předmět. Toto posuzujeme,“ vysvětlují pravnuci Josefa Lady. „Už jsme se nemohli dívat na to, co se tam děje za zvěrstva. Nejde jen o falzifikáty, ale také třeba o to, že někteří prodejci jsou schopni prodávat vytržené listy ze starých knih, kdy se ještě tisklo grafickou technikou. Napíšou k tomu, že jde o litografii, což není pravda,“ popisují.

Když redaktorka ukázala Evženu Škňouřilovi fotografii kresby připisované Kamilu Lhotákovi, reagoval okamžitě: „No, to je známé autíčko. To máme v naší evidenci padělků. Proto jsme tuto aukci na Aukru také zastavili.“ V katalogu falz je u stejného díla přiložen i evidenční list s vyjádřením malířova syna: „Tuto kresbu nepovažuji za dílo mého otce.“ Podle Škňouřila padělek prozrazují technické nesmysly, neodpovídající signaturu i jinak psaný letopočet.

To, že se jedná o falzum, redakci potvrdil i Libor Šteffek, autor publikací o Kamilu Lhotákovi. „Přiložené dílo bohužel není originálním dílem Kamila Lhotáka, ale pouhou napodobeninou jeho prací či, v případě jeho nabízení k prodeji, padělkem,“ napsal.

„Já o tom nevím a nebudu se k tomu vyjadřovat,“ říká Štíbr.

„Promiňte, ale Lhotáka jsem nikdy neposuzovala. Máte špatnou informaci nebo jde o nějaký podvrh,“ sdělila Čiháková Noshiro. Redakce však dohledala posudek i s jejím podpisem a razítkem. Když jí redakce poslala fotografii posudku, odepsala: „Na ten automobil jsem už vskutku zapomněla, pardon, mám za sebou hodně vykonané práce.“

V jednom z případů se Štíbrovo kulaté razítko objevilo na falzifikátu Ladovy kresby s býkem a psem na voze s nápisem „MLÉKÁRNA“. Josef Lada sice podobný motiv skutečně vytvořil, ale kresba nabízená na Aukru se od originálu v databázi joseflada.cz liší.

Viktor Lada poukázal na několik detailů, kterých si lze všimnout pouhým okem. „Horní lišta na tomto falešném obrázku je nakřivo, nejspíš padělateli ujelo pravítko,“ popisuje Lada. „Pak jde o takové detaily v obličejích a i ty barvy jsou strašně vybledlé,“ hodnotí falzum. „Originál je jen jeden a máme ho my,“ říká.

Štíbr svou roli do telefonu vysvětloval takto: „Ono je několik variant těchto obrazů. Jedna signovaná, další nesignovaná.“ Na otázku, jak mohl vystavit kladný posudek na prokazatelné falzum, odpověděl: „A vy jste se nikdy v životě nezmýlila?“

Po zaslání konkrétního obrázku pak redakci napsal: „Asi v té souvislosti by bylo dobře se podívat na preambuli posudku Josefa Lady, kde je napsáno, že jsem dílo opticky posoudil a měl jsem za to, že se jedná o variantu kresby obálky, tedy nikoli obrazu, jak uvádíte. Lze předpokládat, že existuje více variant návrhu obálky knihy ‚Raf! Raf! Raf! Tady je zvířecí biograf‘.“

Podle Viktora Lady však nejde ani o variantu obálky, ale o jednu z ilustrací uvnitř knihy.

Také Čiháková Noshiro napsala kladný posudek na dílo s údajnou signaturou Josefa Lady vystavené na Aukru – jedná se o vyobrazení zimní vesnice a stavění sněhuláka. Podle Martina Lady, pravnuka Josefa Lady, jde o falzum. „Díky databázi na internetu je jednoduché si otevřít deset obrazů se sněhuláky a dát je vedle sebe. Klidně v rozmezí dvaceti let – jejich podoba se skutečně různě vyvíjela. Ale na tomto obrázku vidíte, že je to úplně mimo, takové sněhuláky Lada nedělal,“ vysvětluje Martin Lada. „My jsme paní Noshiro oslovili, jestli někdo nezneužil její jméno, ale stála si za tím,“ doplňuje jeho bratr Viktor.

„Ladu jsem v minulosti dělala s doporučením zákazníkovi zrentgenovat to UV lampou, protože je autor snadno napodobitelný technicky i rukopisem, takže, pokud šlo o kopii, byla to profesionální práce, kterou dělají ve škole i studenti, rukopis byl ale zcela pravověrný,“ napsala redakci Čiháková Noshiro v odpovědi na písemné dotazy.

Obrazy za stovky tisíc 

Podle vyjádření Aukra se letos v únoru v podkategorii Obrazy – olejomalby prodalo 1 638 položek. Ve stejném období prodejci v této kategorii vystavili celkem 92 077 položek.

„Aukro funguje jako online tržiště zprostředkovávající kontakt mezi prodávajícím a kupujícím – právní odpovědnost za pravost a popis zboží nese primárně prodejce,“ říká ředitel Aukra Peter Topor. „Kupujícím doporučujeme, aby zejména u hodnotnějších děl využili vlastní odborné ověření a konzultaci s nezávislým specialistou. U investičně významných položek je tento postup standardem na celém trhu,“ doplňuje Topor.

„Oni se vždycky brání tím, že pouze poskytují prostor, ale že víceméně netuší, co se na tom prostoru nachází. Domnívám se, že kdyby tomu věnovali vyšší pozornost, je možné nabídku falz eliminovat,“ říká František Vyskočil.

„Je však zároveň potřeba otevřeně říci, že při objemu desítek tisíc vystavených položek napříč kategoriemi není v lidských silách kontrolovat preventivně každou jednotlivou nabídku. Proto kombinujeme průběžný dohled expertů s reakcí na podněty od odborné veřejnosti, autorů, kupujících i dalších subjektů,“ tvrdí Topor.

Podle Evžena Škňouřila je dobrou praxí, když se o díla zesnulých autorů stará nějaké uskupení, a to například i skrze expertní status na Aukru. Jeho spolek také zaregistroval signaturu Kamila Lhotáka jako ochrannou známku. „Platí to na všechny produkty v dané kategorii – malby, kresby, grafiky apod. Takže každé padělané dílo, kde je neoprávněně umístěna Lhotákova signatura, nahlásíme celnímu úřadu, ten ho zabaví a převede do majetku státu. My ho pak doporučíme pro předání do depozitáře Muzea policie České republiky. Jednou za čas tam uděláme výstavu falz, letos se chystá na říjen,“ říká Škňouřil. „To by mohl udělat každý, pokud k tomu bude mít vhodný důkazní materiál. My na to máme originál soupisu obrazů Kamila Lhotáka,“ uzavírá.

The post Odborníci razítkují padělky: Jak funguje trh s posudky na falešné umění appeared first on investigace.cz.

Další česká firma je napojená na spywarovou Intellexu. Intellexa stojí za špionážním systémem Predator, který ke sledování opozice zneužívají vlády po celém světě. Irské pobočce Intellexy účtovala peníze za zprostředkování služeb česká firma. Jejím jednatelem byl v té době syn bývalého izraelského premiéra Juval Rabin. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Konsorcium Intellexa zahrnuje firmy s různými názvy a v různých zemích. Do povědomí veřejnosti se v posledních letech dostala zejména řecká Intellexa SA, jejíchž služeb zneužila řecká vláda ke sledování novinářů nebo politické opozice. Letos v březnu athénský soud nepravomocně rozhodl o vině majitelů a představitelů konsorcia.

„Fakturujeme Vám za práci zástupce 4% provize z Vámi uzavřených kontraktů,“ zní popis faktury z 30. srpna 2022. Irská Intellexa Limited měla české Sigi Consulting s.r.o. zaplatit 92 899 euro (tedy zhruba 2,2 milionu korun). Co přesně firma zprostředkovala ale není jasné. Firma sídlí ve Stanovicích u Karlových Varů. Podle účetnictví nakládá s jednotkami milionů korun. Kromě toho, že zprostředkovala práci zástupce pro Intellexu, se toho o její činnosti dá zjisti jen málo.

K faktuře, již česká Sigi Consulting vystavila irské Intellexa Limited, je přiložen také notářský zápis, který jako majitelku firmy jmenuje Natalyu Aharon a jakožto jednatele Juvala Rabina. Rabin je synem Jicchaka Rabina, premiéra Izraele v letech 1974–1977 a následně od roku 1992. V roce 1995 byl Jicchak Rabin zavražděn.

Přečtěte si

Řecká kauza špehování novinářů a opozice: Představitelé a spolupracovníci Intellexy odsouzeni na 8 let

Majitelem domu, na jehož adrese je vedeno sídlo firmy, je majitelčin syn. Zároveň zde sídlí chovná stanice barzojů, ruských chrtů, jíž je Aharon hrdou majitelkou. Podle sociálních sítí měla minimálně v minulosti s Rabinem romantický vztah.

Aharon jednatele Rabina z funkce loni v dubnu odvolala, nově ji zastává sama. Zároveň si v obchodním rejstříku změnila adresu na bytový dům v centru Nitry.

Kdo je Juval Rabin

Kariéra Juvala Rabina začala v 80. letech v elitní výcvikové technologické jednotce izraelské armády (IDF) MAMRAM, kterou Rabin následně několik let vedl. Poté působil v několika firmách jako softwarový specialista nebo na manažerských pozicích v technologických či telekomunikačních firmách.

Izraelské médium Haaretz v textu z roku 2015 popsalo Rabinovu cestu od technologických firem po lobbying: „Při pohledu na jeho kariéru lze říci, že Rabin začínal v oblasti počítačů a nyní je nezávislým podnikatelem, který se zabývá hlavně zprostředkováváním, otevíráním dveří a lobbováním.“

Mezi Rabinovy první firmy patřila společnost Galila Line Cellular, kterou Haaretz popsal jako „lab“ pro mobilní telefony. Tu Rabin v roce 2010 zrušil. V následujících letech se ale pohyboval v dalších technologických firmách a jedna z jeho společností poskytovala například služby v oblasti exportu obranných prostředků do Nigérie. Mezi jeho byznyspartnery patřili lidé z IDF, izraelských tajných služeb nebo obchodník se zbraněmi. Následně se podle dostupných informací Rabin soustředil na investice v rámci různých fondů, několik z nich sídlilo v Polsku.

V dubnu 2019 se americko-izraelský investiční fond Lazar Vision Fund, v němž je Rabin partnerem, stal majitelem polské UseCrypt. Ta vyvinula šifrovanou komunikační platformu pod stejným názvem. „Technologie vytvořená a využívaná společností UseCrypt revolučním způsobem mění telekomunikaci. UseCrypt nabízí průlomový komunikační nástroj a komplexní nástroj pro výměnu a ukládání digitálních dat, který z těchto procesů odstraňuje zprostředkovatele,“ prezentoval tehdy platformu Juval Rabin. V roce 2021 se do UseCrypt rozhodl investovat i spoluzakladatel Netflixu Mitch Lowe. Polskou společnost Lazar opustil v roce 2024.

Investiční fond vedl právě Rabin. Podle dostupných informací se soustředil na investice do umělé inteligence, kyberbezpečnosti a obecně technologií. Do jiné než polské společnosti ale fond zřejmě neinvestoval a nyní není aktivní.

Přečtěte si

Spywarová firma Intellexa platila programátorovi z Krnova

UseCrypt na dotazy, zda někdy spolupracovala s Intellexou nebo českou Sigi Consulting, neodpověděla. Stejně tak na dotazy zaslané na WhatsApp účet označený business s popiskem „SC“ nereagovali Juval Rabin ani Natalya Aharon; Rabin nereagoval ani na zprávu na síti LinkedIn.

Sigi Consulting není jediná česká firma, která s Intellexou spolupracovala – jedním z nejvýznamnějších dodavatelů řecké Intellexy SA byl muž z českého Krnova, jak zjistila investigace.cz. O napojení českých firem na irskou část konsorcia se zatím nevědělo.

Firmy typu Intellexa dlouhodobě umožňují porušování lidských práv – prodávají totiž své špionážní produkty i do zemí, kde je vysoce pravděpodobné, že budou autoritářskou vládou zneužity proti novinářům, opozici nebo občanské společnosti. Případy útoků na novináře, opoziční politiky či občanskou společnost ale známe i z Evropy – například z Maďarska, Polska nebo zmiňovaného Řecka.

Autorka textu: Zuzana Šotová

The post Česká firma inkasovala 2,2 milionu korun od tvůrců špionážního systému Predator appeared first on investigace.cz.

Pátrali po dívkách ve východní Evropě, objížděli česká i slovenská města, navazovali kontakty přes modelingové agentury a slibovali kariéru v modelingu. Část nově zveřejněné korespondence z Epstein Library ukazuje, že i Česká republika byla terčem zájmu lidí, kteří pro Jeffreyho Epsteina vyhledávali ženy. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Jak dlouhodobě ukazují statistiky o obchodování s lidmi, Česká republika patří nejen mezi cílové a tranzitní země, ale i mezi takzvané zdrojové země. To znamená, že zločinci své oběti verbují mimo jiné právě tady. Této skutečnosti odpovídá i část dokumentů zveřejněných v rámci spisů v Epstein Library, kterou zveřejnilo americké Ministerstvo spravedlnosti ke kauze sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina.

„Slovensko je to pravé místo. Už mám jednu dámu, která na mě čeká, abych si prohlédl více než 45 modelek. Město se jmenuje Kosce/Oloumoc, pak pojedu do Budapešti. Pošlu ti kompletní zprávu z každého města, ve kterém jsem byl. Většina dívek, které tu najdu, už je připravená u různých agentur,“ píše v jednom z e-mailů muž jménem Daniel Siad. Zprávou pravděpodobně myslel Košice a Olomouc – i v ostatních e-mailech jsou překlepy.

Epsteinovi také sdělil, že chce strávit léto prozkoumáváním malých vesnic v Česku a na Slovensku.

Jméno Daniela Siada bylo mimo svět modelingu až do zveřejnění části dokumentů týkajících se případu sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina prakticky neznámé. Po zpřístupnění materiálů v Epstein Library se to ale změnilo.

Podle deníku The Guardian byl Daniel Siad jedním z Epsteinových nejčastějších korespondentů. Vyměnili si tisíce zpráv. Siad se profesně věnoval scoutingu, tedy vyhledávání nových tváří pro modeling.

Během deseti let psal Epsteinovi o svých návštěvách malých měst ve východní Evropě nebo švédských ostrovů, kde mimo jiné hledal dívky, se kterými by se Epstein mohl setkat. Siad popírá, že chtěl dívky s Epsteinem seznamovat. Francouzský web franceinfo ale zveřejnil svědectví několika francouzských žen, které uvedly, že se s Epsteinem seznámily právě prostřednictvím Siada.

Schůzky s modelkami si Siad domlouval většinou přes modelingové agentury. V e-mailech Epsteinovi zmiňoval i jejich konkrétní jména. „Můj starý přítel, který vlastní agenturu Nathalie Model Management v Rize, mi zorganizoval skvělý casting,“ chlubil se v jednom z e-mailů. V korespondenci týkající se České republiky ale žádnou českou agenturu explicitně nezmínil.

Jak upozornil web Seznam Zprávy, Epstein si vyměňoval e-maily také s antropologem Ramseyem Elkholym. I tyto konverzace se týkaly náboru žen v České republice. Stejně jako Siad se i Elkholy zabýval takzvaným scoutingem — právě pod tímto označením si ho měl Epstein uložit v mobilu.

Lotyšská agentura

Lotyšští novináři z webu LSM.lv popsali korespondenci, kterou Siad paralelně vedl se šéfem lotyšské modelingové agentury Nathalie a s Epsteinem. Ten požadoval, aby dívka jménem Sandra, spolupracující s agenturou Nathalie, přiletěla 16. prosince 2009 do Miami.

„Je možné domluvit schůzku s fotografem na zkušební focení, aby se alespoň vrátila s nějakými fotkami? Pak to bude vypadat dobře jak pro nás, tak pro její agenturu,“ napsal Siad Epsteinovi 10. prosince 2009. E-mail naznačuje, že focení mohlo být pouhou záminkou.

Stejná agentura Nathalie organizovala také mezinárodní soutěž modelek Baltic Beauty Contest. Hlavní cenou byla smlouva o spolupráci v hodnotě sta tisíc eur s agenturou Joy v Miláně. Mezi členy poroty figuroval i Jean-Luc Brunel, spolumajitel mezinárodní modelingové agentury MC2.

Jean-Luc Brunel byl klíčovou postavou Epsteinovy sítě. Epstein jeho modelingovou agenturu spolufinancoval, zatímco Brunel mu podle dostupných svědectví zajišťoval nové dívky. Brunel spáchal v únoru 2022 ve vězení sebevraždu poté, co strávil čtrnáct měsíců ve vazbě a čekal na soud kvůli obvinění ze znásilnění několika nezletilých a sexuálního obtěžování. Tato obvinění popíral, stejně jako jakoukoli účast na Epsteinově obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování.

Majitel lotyšské agentury tvrdí, že o Brunelově problematické minulosti, která už tehdy byla známá, nevěděl.

Oběti

Dokumenty zveřejněné v Epstein Library nyní prověřuje česká policie. Minulý týden zahájila polská prokuratura vyšetřování činů souvisejících s obchodováním s lidmi v návaznosti na Epsteinův případ.

Právě obchod s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a nucené práce je v regionu střední Evropy nejčastější. Konstatuje to například zpráva Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) za rok 2024. Konkrétně až 50 % případů obchodování s lidmi ve střední a jihovýchodní Evropě je spojeno se sexuálním vykořisťováním, které má nejčastěji podobu nucené prostituce v nočních klubech, masážních salonech nebo hotelích. Přestože je na vzestupu i online sexuální vykořisťování, jeho podíl je zatím nejmenší. Nejčastěji jsou v tomto regionu oběťmi obchodu s lidmi ženy (46 % plnoletých a 28 % nezletilých dívek). Podíl mužských obětí je 20 % a jsou zneužíváni především pro práci. Zbývajících šest procent jsou nezletilí chlapci.

The post „V létě půjdu obhlédnout malé vesnice na Slovensku a v Česku.“ Lidé Jeffreyho Epsteina vyhledávali dívky i u nás appeared first on investigace.cz.

Německý dezinformační web AnonymousNews již delší dobu využívá české firmy k přijímání darů od svých čtenářů. Redakci vede ultrapravicový extremista Mario Rönsch, jenž byl v minulosti odsouzen za nelegální prodej zbraní. Investigace.cz nyní odhalila další stopu Rönschových aktivit v Česku – někdejšího příslušníka německé radikální pravicové komunity, který rovněž podniká v Česku a vlastní tu nemovitost.

Anonymous News je německý dezinformační web, který dlouhodobě šíří prokremelské a protiimigrační narativy. Jeho šéfredaktor Mario Rönsch byl v roce 2019 odsouzen za nelegální prodej zbraní, na svobodu se dostal koncem roku 2020. Současný web Anonymous News běží na ruském serveru a k přijímání darů redakce využívá nedávno zrušenou českou firmu AN Média a Platební služby, s. r. o. Ronschovy vazby na Česko tím ale nekončí.

Přečtěte si

Anonymous News: Česká firma, bulharský ředitel, ruský internet ve službách německé ultrapravice

„Nechci mít s Rönschem nic společného“

V Česku bydlí a podniká někdejší příslušník německé ultrapravicové komunity a podle německých médií také Rönschův bývalý spolupracovník Chris Heller. Rönsch stál za facebookovou stránkou Anonymous.Kollektiv, kterou založil v roce 2014 a která šířila xenofobní a „antisystémový“ obsah. Ještě předtím, než ji platforma zablokovala, si získala zhruba dva miliony sledujících. 

O údajných autorech projektu se německá veřejnost dozvěděla díky uniklému snímku obrazovky z administračního rozhraní stránky, kterou později zveřejnil deník Bild. Mezi administrátory bylo tehdy uvedeno jméno Chris Heller.

Heller ovšem v roce 2019 odmítl, že by měl s Anonymous.Kollektiv něco společného. Pro server Correctiv nyní uvedl, že s Rönschem nijak nespolupracuje. Připustil, že se znají, ale už několik let s ním nemá žádný soukromý ani obchodní kontakt.

Stejnou odpověď získala i redakce investigace.cz. „Už několik let nemám s panem Rönschem žádný kontakt a ani už s ním nechci mít jakýkoli vztah. Můj soukromý život ani moje podnikání s touto osobou nijak nesouvisí. Zároveň vám nejsem schopen poskytnout žádné informace o něm ani o jeho aktivitách a samozřejmě nejsem nijak zapojen do čehokoli, co dělá,“ napsal. K otázkám na jeho minulost v prostředí německé ultrapravice se nevyjádřil.

Vazeb na ultrapravicovou scénu má ale Heller víc. Studoval v Erfurtu, kde nějakou dobu pobýval i Rönsch, v městě, které se v době „migrační krize“ stalo jedním z center protiimigračních a ultrapravicových protestů.

V letech 2014 až 2016 se ve městě scházely pondělní demonstrace namířené proti migrantům, médiím i azylové politice tehdejší kancléřky Angely Merkel. Podle zprávy o antisemitismu z roku 2017 mobilizace demonstrujících probíhala především prostřednictvím facebookové stránky Anonymous.Kollektiv. Rönsch se také demonstrací zúčastnil jako řečník. 

Podle archivních snímků na sociálních sítích byl v té době Chris Heller fanouškem Anonymous.Kollektiv a komentoval jejich příspěvky – odpovídá jak jeho jméno, tak fotografie. Na sociální síti VKontakte měl Rönsche v přátelích. 

Tajemný autor

Hellerův harmonogram zahraničních cest se navíc často kryje s Rönschovými cestami do zahraničí. Například v roce 2014 podle uniklých záznamů leteckých společností přistál Rönsch na letišti Šeremetěvo v Moskvě.

Nevíme, jak dlouho tam tehdy Rönsch zůstal, v roce 2015 byl v Moskvě každopádně i Heller. V říjnu zveřejnil svou fotografii z obchodu s CD a vinylovými deskami v centru Moskvy. „Bakudan dobývá Rusko,“ napsal v příspěvku na stránkách ultrapravicové punkové kapely Bakudan, kde tehdy zpíval.

Po uplynutí několika měsíců, v průběhu posledního lednového týdne roku 2016, sdílel Heller na své stránce a stránce kapely několik fotografií z Budapešti. Právě v té době se Rönsch podle soudních dokumentů nacházel v Budapešti, odkud nelegálně prodával zbraně. O dva roky později tam byl zadržen a vydán do Německa.

Na konci září 2016 se Heller na sociálních sítích hlásil z Česka – tentokrát od piva.

Pod autorským jménem „Chris Heller“ vyšlo během Rönschova pobytu ve vězení od roku 2019 do roku 2020 zhruba sedmdesát článků – žádné jiné jméno autora se na webu v té době neobjevuje tak často, ukazuje datová analýza média Correctiv. Na rozdíl od mnoha článků, které jsou převzaty z jiných webů, jde o originální texty. Redakci se však nepovedlo zjistit, zda byl Heller skutečně jejich autorem – na tyto dotazy nám neodpověděl.

Úspěšný podnikatel

V letech 2019 a 2020 se muž, jenž vypadá stejně jako Heller, objevil v Německu na několika demonstracích organizovaných neonacistickou politickou stranou Třetí cesta, kde pochodoval po boku lidí v tričkách s fašistickou symbolikou, transparenty „Ochraň vlast“ a ruskými vlajkami. Ani k otázkám ohledně jeho účasti na těchto demonstracích se Heller nevyjádřil.

Ve stejné době rozjížděl podnikání v Česku. V létě 2019 založil svou vlajkovou firmu Premium Success, která nabízí německým klientům založení české společnosti „na klíč“. Společnost sídlí na frekventované virtuální adrese Chudenická 1059, kde rovněž sídlila i firma AN Média a Platební služby, jejichž prostřednictvím vybírá Anonymous News dary od svých čtenářů (firma na začátku března zanikla soudním rozhodnutím).

O své zkušenosti s podnikáním v Česku vypráví Heller i v zahraničí. V říjnu 2025 například na Kavkazské univerzitě v Tbilisi přednášel o zakládání firem a daňových regulacích na evropském trhu. Podle medailonku v pozvánce má šestatřicetiletý podnikatel patnáct let zkušeností v oblasti podnikové administrativy, projektového managementu a mezinárodního poradenství. Účastnil se také třeba workshopu, který se věnoval trendům ve sportovním průmyslu v Evropě.

Hellerova česká firma Premium Success, založená v roce 2019, má poměrně skromné zisky. V roce 2023 šlo o 189 tisíc korun po zdanění, následující rok se zisk propadl na 105 tisíc.

Autorka: Kristina Vejnbender

The post Muž z okruhu německého dezinfo webu Anonymous News podniká v Česku. O své minulosti mluvit nechce appeared first on investigace.cz.