Reportérky investigace.cz si opatřily obraz z Aukra, který byl prokazatelným padělkem. Přesto pak na něj bez problémů získaly odborné posudky, které potvrzovaly jeho pravost. Jejich příběh a následné pátrání ukazuje, jak snadno mohou v Česku padělky pronikat na trh s uměním a kdo jim k tomu může pomáhat. S reportérkami Barborou Šturmovou a Sofií Špirkovou natáčel Jiří Slavičínský.

The post Podcast Odposlech: Falešný obraz s pravým posudkem. Co se děje na Aukru appeared first on investigace.cz.

Reportérky investigace.cz si opatřily obraz z Aukra, který je prokazatelným padělkem. Přesto na něj bez problémů získaly posudky potvrzující pravost – jeden od soudního znalce, druhý od historičky umění. Investigace.cz odhaluje, jak snadno mohou padělky pronikat na trh s uměním a kdo jim k tomu pomáhá. 

Na litoměřické náměstí dopadají ještě v pět hodin odpoledne ostré sluneční paprsky. Po žulových kostkách kráčejí dvě redaktorky a nesou falešný obraz se signaturou malíře Alfréda Justitze zabalený v bublinkové fólii.

Obraz ve stylu kubismu, zakoupený na aukční platformě Aukro loni na jaře za 10 663 korun, vyobrazuje tmavé domy a tvary připomínající listy. Je signovaný – vpravo dole se nachází podpis „A. Justitz 1927“, který odkazuje na českého malíře Alfréda Justitze, jehož obrazy se dnes draží za stovky tisíc korun. A přestože prodejce obraz vydává za pravého Justitze, podle odborníků, se kterými redakce mluvila, se jednoznačně jedná o falzum.

Každý den jsou na Aukru v kategorii výtvarného umění k vidění tisíce aukcí obrazů, z nichž některé jsou připisovány známým malířům. Jde například o díla se signaturou Jana Zrzavého, Josefa Čapka, Emila Filly, Toyen a dalších.

Podle advokáta Františka Vyskočila, který se dlouhodobě zabývá uměním a autorským právem, je falešných 70–80 % děl nabízených na internetu. „V kamenných galeriích nebo v kamenných aukčních síních je to kolem 30 %, což je stále neuvěřitelně vysoký podíl v rámci obchodu s uměním na českém trhu,“ říká Vyskočil.

Schůzka v Litoměřicích

Prodejci na Aukru k obrazům připojují také posudky renomovaných odborníků na výtvarné umění, které zvyšují důvěryhodnost nabídky. Právě posudek bývá pro kupujícího na Aukru hlavním – a často jediným – dokladem toho, že platí za pravé dílo.

Autory posudků, na které jsme u dražených obrazů naráželi nejčastěji, jsou soudní znalec Jan Štíbr a historička umění Vlasta Čiháková Noshiro. Tito odborníci napsali kladné posudky deklarující pravost díla na obrazy připisované Josefu Ladovi a na další obraz s údajným autorstvím Kamila Lhotáka. Jednalo se však o padělky, což v prvním případě potvrdili Ladovi pravnuci a ve druhém předseda Spolku přátel Kamila Lhotáka, tedy lidé zabývající se ochranou díla obou umělců.

Aby redaktorky zjistily, jak snadné je získat znalecký posudek pravosti na falzum, vydaly se v utajení do Litoměřic. S falešným obrazem navštívily soudního znalce Jana Štíbra, jehož znalecké posudky s kulatým razítkem a notářskou šňůrou prodejci přikládají k inzerátům obrazů s údajným autorstvím Jana Zrzavého, Josefa Lady či Toyen.

Redaktorky Štíbra oslovily pod falešnou identitou nejprve telefonicky, a to se smyšleným příběhem, že obraz našly na půdě při vyklízení domu po zemřelé babičce. „Víte, dneska existuje hodně falz. Pošlete mi nejprve fotografie do e-mailu,“ sdělil redaktorce. Nakonec si domluvili osobní setkání. Ohledně platby znalec uvedl, že „proběhne v hotovosti oproti příjmovému dokladu“.

„Toto ovšem platí pouze v případě, že se nebude jednat o falzum (jak doufám), protože – upřímně řečeno – Vaše fotografické pojetí díla bylo dost zoufalé,“ napsal Štíbr.

Sprosté falzum 

Redakce konzultovala pravost zmíněného obrazu s řadou odborníků, mimo jiné také s bývalou soudní znalkyní Marií Dohnalovou, která se Justitzem zabývá celý život a nyní o něm píše monografii. Nejprve se zdráhala obraz posoudit pouze na základě fotografií, po zaslání několika detailů ale měla jasno. „Tady není opravdu nad čím uvažovat. Ten obraz není dílem Alfréda Justitze a je pouze vzdálenou napodobeninou jeho děl. Takže ani ne kopie, ale ‚tvůrčí‘ falzum. Autorovi neodpovídá ani signatura,“ uvedla Dohnalová.

S obrazem redaktorky navštívily ateliér restaurátora Davida Franka. Frank je ředitelem společnosti Trinity Art Research, která se dlouhodobě zabývá průzkumem pravosti obrazů. Několik let působil v Národní galerii, kde se zabýval výzkumem falzifikátů.

„V první řadě to není kompozice, kterou by udělal Alfréd Justitz. Je to tmavé, utopené, nebarevné,“ podotýká Frank ve svém ateliéru poté, co rozbalil náš obraz z Aukra. Nasazuje si čelní lupu, aby prozkoumal detaily. Zkoumá takzvané krakely – trhliny ve vrstvě malby, které se na obrazech tvoří stárnutím. Po krátké chvíli se zdá, že ani z restaurátorského hlediska tu něco nesedí. Pod vrstvou malby je totiž další obraz.

„Když se jako restaurátor podívám na ten obraz, vidím, že má sice nějakou krakeláž, má známky stáří, ale bohužel krakely jsou zalité barvou z horní kompozice, takže stárnutí se týká obrazu, který je namalován pod tím,“ říká Frank. Podle něj jde o triviální pojetí falzifikátu, kdy si někdo vzal starý obraz na starém podrámu, který skutečně může odpovídat údajnému stáří padělku. „Padělatel navrch namaloval něco, co se tváří jako kubismus, ale kubismus to není,“ vysvětluje Frank.

Dílo tedy tvorbě Alfréda Justitze neodpovídá nejen dobově, ale ani esteticky.

Posudek pravosti za dvacet minut

„Pojďte dál,“ zve Jan Štíbr redaktorky do své pracovny. Ty usednou na gauč přímo ke stolu, na němž jsou mezi různými předměty úhledně srovnané znalecké posudky, které jim jsou známé z Aukra.

Štíbr mezitím obraz položí na menší stolek a začne jej měřit. Obraz si také prohlíží, nejprve z přední strany. „No, není to úplně nejobvyklejší, ale on tyhle věci na přelomu 20. a 30. let dělal. Ale nebylo jich moc, těch kubizujících. Já vám do toho posudku cenu psát nebudu, jen pravost,“ říká Štíbr ani ne deset minut poté, co obraz poprvé fyzicky spatřil.

Zapálí si cigaretu značky Davidoff a vzápětí ji odloží na kovový popelník. „Zdá se, že plátno není nažehlované,“ přemýšlí nahlas, když zkoumá zadní stranu obrazu. „Tohle byste mohly prodat za stovky tisíc korun. Já ale ještě vždycky všem doporučuji, aby s tím obrazem šli za restaurátorem,“ říká Štíbr a podává redaktorkám katalog s restaurátorskými technikami. Následně obraz fotí malým digitálním fotoaparátem.

Jmenuje konkrétního restaurátora z pražských Vršovic – podle jeho slov nejlépe vybaveného v Česku. „Když vám na to dá palec, můžete to prodávat kdekoli ve světě,“ pokračuje Štíbr.

Celá schůzka trvala necelých dvacet minut. „Dostanu pět tisíc korun a budu potřebovat vaše datum narození a adresu pro ministerstvo spravedlnosti,“ sdělil redaktorkám Štíbr.

Poté se redaktorky Štíbrovi přiznají, že jsou novinářky. Na chvíli se zamyslí a působí překvapeně.

„Já tam dávám vložku, že za prvé to dělám opticky, za druhé to nabývá platnosti po restaurátorském průzkumu,“ odpovídá Štíbr na otázku, jak to, že by napsal kladný posudek na falzifikát. Za tím, že Justitz takto tvořil, si stojí. „Takže ten posudek tedy nechcete?“ ptá se Štíbr. Redaktorky odmítají a odcházejí zpět k autu zaparkovanému na litoměřickém náměstí.

Redakce investigace.cz na Aukru následně skutečně dohledala pět inzerátů, k nimž byl přiložen Štíbrův posudek pravosti s větou, že „závěry znalce je však nutno potvrdit, případně vyvrátit restaurátorským průzkumem a chemicko-technologickým průzkumem barev a pojiv.“

Desítky dalších posudků však tuto větu neobsahovaly.

Razítko bez záruky

Podle soudní znalkyně v oboru výtvarného umění Rey Michalové není obvyklou praxí soudních znalců, že by vystavili kladný posudek s tím, že ještě doporučují dílo k dalšímu posouzení restaurátora. „Takový postup nelze doporučit, leda pokud by restaurátor jen řešil stav díla, jeho konzervaci, nikoli otázku autenticity,“ sdělila redakci Michalová. Posudek se prý obvykle píše buď až po restaurátorském průzkumu, nebo oba průzkumy probíhají paralelně. Proces zpracování posudku podle ní obvykle trvá několik dnů i měsíců.

Redaktorky se bývalé soudní znalkyně se specializací na výtvarné umění Marie Dohnalové také zeptaly, zda by dokázala potvrdit pravost obrazu za dvacet minut, což je doba, kterou s obrazem strávily u Štíbra. „Za dvacet minut poznám leda tak sprosté falzum. To je falzum, ze kterého se vám na hlavě postaví vlasy hrůzou,“ řekla redakci.

Na Štíbra se vztahuje zákon o soudních znalcích. „Tento zákon říká, že by k tomu měl přistupovat s určitou odborností a pečlivostí. Domnívám se, že v tomto případě se tak neděje,“ říká advokát František Vyskočil. „Na mě to působí jako velkovýroba znaleckých posudků bez nějaké hlubší analýzy a odpovědnosti zpracovatele,“ uzavírá.

Ministerstvo spravedlnosti může při pochybení soudního znalce sankcionovat nebo mu odebrat znalecké oprávnění. Podle mluvčí ministerstva Marcely Nevšímalové může porušení povinnosti vykonávat znaleckou činnost s odbornou péčí představovat přestupek – a to i v případě nedbalosti. Znalec má přitom podle zákona povinnost postupovat v souladu s obecně uznávanými postupy a standardy daného oboru. „Výběr metody záleží na znalci; zvolená metoda by však měla být v zásadě standardní; pro nestandardní postup musí existovat důvody,“ uvedla Nevšímalová.

Zkreslení posudku je trestný čin, za nějž hrozí odnětí svobody, ovšem pouze v případě, kdy je prokázán úmysl. „To je výslovně esenciální součást tohoto trestného činu, aby bylo zřejmé, že úmyslně vystavil nepravdivý nebo hrubě zkreslený znalecký posudek,“ vysvětluje Vyskočil. Aby se prokázal úmysl, musí být například zřejmé, že znalec je součástí organizované skupiny.

Štíbr a Jitřenka 

Redakci investigace.cz se podařilo identifikovat prodejce, který ke svým inzerátům přikládá posudky Jana Štíbra. Jmenuje se Miroslav Spisar a na Aukru vystupuje pod přezdívkou Miroslav553.

Štíbr mu jeden obraz také prodal, a to i se svým posudkem. Obraz je připisovaný Janu Zrzavému a vyobrazuje dívčí tvář a hvězdy. „To, že soudní znalec sám prodával obrazy, s tím jsem se již setkal. Ale že by sám na své obrazy z vlastní sbírky vystavoval i znalecký posudek, s tím jsem se nesetkal, a to se v tomto oboru pohybuji třicet let. Je to krajně podivné,“ míní advokát František Vyskočil.

Štíbr tvrdí, že byl jen zprostředkovatelem. „Koupil jsem to a za stejnou cenu jsem to prodal panu Spisarovi,“ říká Štíbr s tím, že žádný další obraz Spisarovi neprodal. Střet zájmů v tomto případě nevidí.

Spisar tento obraz následně prodal na Aukru za cenu 50 500, přičemž Štíbr za něj s posudkem inkasoval 130 tisíc korun.

Redakce dohledala další dva inzeráty s obrazy zobrazujícími dívčí tvář a hvězdy, připisované Janu Zrzavému – v detailech se však na první pohled liší. Oba se jmenují Jitřenka. Jeden z nich byl vydražen na Aukru, rovněž za 50 500, a byl k němu přiložen posudek Jana Štíbra. Další z nich byl vydražen za 220 000 na stránce livebid.cz v roce 2022. Redakce oslovila několik odborníků, zda by posoudili pravost inzerovaných děl, avšak žádný z nich nechtěl pod svým jménem posuzovat obrazy pouze z fotografie.

Spisar prý koupil celou sbírku obrazů malířů Jana Zrzavého a Josefa Jíry od prodejců z Brna. „Za asi sto, sto dvacet obrazů jsem dal čtyři miliony,“ říká Spisar s tím, že další investicí byly posudky od Jana Štíbra, za které zaplatil přes milion korun. „Nejsem žádný podvodník a ty obrazy jsem kupoval s čistým úmyslem, nejsem ale znalec, takže jsem oslovil Jana Štíbra, aby mi udělal posudky,“ tvrdí Spisar.

„Známe se několik let. On zdědil nějakou sbírku a pozval mě k sobě, byl tam velký pokoj narvaný těmito obrazy. Přibližně polovinu jsem mu vyházel, protože to byly evidentní falzifikáty a na část jsem zpracoval posudky,“ sdělil redaktorkám Štíbr poté, co jej dodatečně kontaktovaly po telefonu.

Spisar prodával na Aukru například dílo se signaturou Josefa Jíry za 220 tisíc korun či Emila Fillu za 51 tisíc – vše s posudkem od Jana Štíbra.

Velký uměnovědný význam 

K nabízeným dílům prodejci často přikládají i posudky Vlasty Čihákové Noshiro, která také vystavila kladné posudky na falzifikáty.

I ji redakce oslovila s žádostí o vypracování odborného posudku na náš obraz. „Posudek samozřejmě ráda vypracuji, poplatek je za 7 stránek textu s obrazovou fotodokumentací a hlubším rozborem 7 tisíc korun, dodání mailem a následně poštou či osobním předáním tak do 10 dnů, mám toho pořád hodně,“ odepsala Čiháková Noshiro s tím, že vše provádí elektronicky a potřebuje foto líce a rubu, případně podpisu autora, dále uvést techniku a rozměry obrazu.

Po čtrnácti dnech zaslala redakci svůj odborný posudek s větou: „Potvrzuji velký uměnovědný význam a pravost rukopisu posuzovaného obrazu Město (1927), autorizovaného signaturou a datací umělce.“

„Já deklaruji jen rukopis, nebo že nemá odchylku od rukopisu, ale technickou pravost nikdy nezaručuji; to musíte vy UV lampou. My to jako kunsthistorici máme dané zákonem tak, že to píšeme podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, což se týká i mně,“ podotýká Čiháková Noshiro poté, co se jí redaktorky přiznaly, že jsou novinářky. Dosud s tím prý žádné problémy neměla.

„Vaší povinností je nedodávat mi žádné plagiáty, ale dodávat mi obraz, o kterém víte, že je pravý,“ dodává Čiháková Noshiro.

Sedmistránkový posudek v několika místech obsahuje pozměněné fráze z Wikipedie včetně odkazů na stránky této internetové encyklopedie, ke konkrétnímu dílu se však téměř nevyjadřuje. Redakce pomocí portálu odevzdej.cz, který odhaluje plagiáty, zjistila, že posudek obsahuje také přebrané a lehce pozměněné věty z bakalářské práce o Alfrédu Justitzovi.

„V případě posudků není povinností uvádět zdroje informací, jsou to kompiláty všech možných dosažených poznatků k tématu, nejde tu o žádné nové autorské originální dílo, takže si ani nepamatuji, odkud jsem to čerpala, není to důležité pro účel posuzování,“ říká Čiháková Noshiro.

Občanský zákoník praví, že pokud se někdo přihlásí k určité odbornosti, předpokládá se, že tuto činnost vykonává se znalostí a pečlivostí. To by se týkalo také Vlasty Čihákové Noshiro.

„Pokud se prohlásím za odborníka na výtvarné umění, nesu za to nějakou odpovědnost. Pokud by se posouzení prokázala býti nesprávnými nebo nepřesnými a někdo by na základě těchto posouzení obraz koupil, potom by případná odpovědnost za škodu, která by tímto vznikla, dopadla i na takového odborníka, přestože nejde o soudního znalce,“ podotýká Vyskočil.

Razítko na padělku

Jan Štíbr a Vlasta Čiháková Noshiro napsali posudky také k obrazům vydávaným za díla Josefa Lady nebo Kamila Lhotáka. Redakce inzeráty ukázala lidem, kteří se starají o odkaz obou autorů – Viktoru a Martinu Ladovým (malířovým pravnukům) a předsedovi Spolku přátel Kamila Lhotáka Evženu Škňouřilovi. Všichni se shodli, že jde o falza.

Všichni navíc mají na Aukru status experta, takže mohou podezřelé aukce zastavovat.

„Každý den nám do e-mailu přijde upozornění, že byl vystaven nějaký předmět. Toto posuzujeme,“ vysvětlují pravnuci Josefa Lady. „Už jsme se nemohli dívat na to, co se tam děje za zvěrstva. Nejde jen o falzifikáty, ale také třeba o to, že někteří prodejci jsou schopni prodávat vytržené listy ze starých knih, kdy se ještě tisklo grafickou technikou. Napíšou k tomu, že jde o litografii, což není pravda,“ popisují.

Když redaktorka ukázala Evženu Škňouřilovi fotografii kresby připisované Kamilu Lhotákovi, reagoval okamžitě: „No, to je známé autíčko. To máme v naší evidenci padělků. Proto jsme tuto aukci na Aukru také zastavili.“ V katalogu falz je u stejného díla přiložen i evidenční list s vyjádřením malířova syna: „Tuto kresbu nepovažuji za dílo mého otce.“ Podle Škňouřila padělek prozrazují technické nesmysly, neodpovídající signaturu i jinak psaný letopočet.

To, že se jedná o falzum, redakci potvrdil i Libor Šteffek, autor publikací o Kamilu Lhotákovi. „Přiložené dílo bohužel není originálním dílem Kamila Lhotáka, ale pouhou napodobeninou jeho prací či, v případě jeho nabízení k prodeji, padělkem,“ napsal.

„Já o tom nevím a nebudu se k tomu vyjadřovat,“ říká Štíbr.

„Promiňte, ale Lhotáka jsem nikdy neposuzovala. Máte špatnou informaci nebo jde o nějaký podvrh,“ sdělila Čiháková Noshiro. Redakce však dohledala posudek i s jejím podpisem a razítkem. Když jí redakce poslala fotografii posudku, odepsala: „Na ten automobil jsem už vskutku zapomněla, pardon, mám za sebou hodně vykonané práce.“

V jednom z případů se Štíbrovo kulaté razítko objevilo na falzifikátu Ladovy kresby s býkem a psem na voze s nápisem „MLÉKÁRNA“. Josef Lada sice podobný motiv skutečně vytvořil, ale kresba nabízená na Aukru se od originálu v databázi joseflada.cz liší.

Viktor Lada poukázal na několik detailů, kterých si lze všimnout pouhým okem. „Horní lišta na tomto falešném obrázku je nakřivo, nejspíš padělateli ujelo pravítko,“ popisuje Lada. „Pak jde o takové detaily v obličejích a i ty barvy jsou strašně vybledlé,“ hodnotí falzum. „Originál je jen jeden a máme ho my,“ říká.

Štíbr svou roli do telefonu vysvětloval takto: „Ono je několik variant těchto obrazů. Jedna signovaná, další nesignovaná.“ Na otázku, jak mohl vystavit kladný posudek na prokazatelné falzum, odpověděl: „A vy jste se nikdy v životě nezmýlila?“

Po zaslání konkrétního obrázku pak redakci napsal: „Asi v té souvislosti by bylo dobře se podívat na preambuli posudku Josefa Lady, kde je napsáno, že jsem dílo opticky posoudil a měl jsem za to, že se jedná o variantu kresby obálky, tedy nikoli obrazu, jak uvádíte. Lze předpokládat, že existuje více variant návrhu obálky knihy ‚Raf! Raf! Raf! Tady je zvířecí biograf‘.“

Podle Viktora Lady však nejde ani o variantu obálky, ale o jednu z ilustrací uvnitř knihy.

Také Čiháková Noshiro napsala kladný posudek na dílo s údajnou signaturou Josefa Lady vystavené na Aukru – jedná se o vyobrazení zimní vesnice a stavění sněhuláka. Podle Martina Lady, pravnuka Josefa Lady, jde o falzum. „Díky databázi na internetu je jednoduché si otevřít deset obrazů se sněhuláky a dát je vedle sebe. Klidně v rozmezí dvaceti let – jejich podoba se skutečně různě vyvíjela. Ale na tomto obrázku vidíte, že je to úplně mimo, takové sněhuláky Lada nedělal,“ vysvětluje Martin Lada. „My jsme paní Noshiro oslovili, jestli někdo nezneužil její jméno, ale stála si za tím,“ doplňuje jeho bratr Viktor.

„Ladu jsem v minulosti dělala s doporučením zákazníkovi zrentgenovat to UV lampou, protože je autor snadno napodobitelný technicky i rukopisem, takže, pokud šlo o kopii, byla to profesionální práce, kterou dělají ve škole i studenti, rukopis byl ale zcela pravověrný,“ napsala redakci Čiháková Noshiro v odpovědi na písemné dotazy.

Obrazy za stovky tisíc 

Podle vyjádření Aukra se letos v únoru v podkategorii Obrazy – olejomalby prodalo 1 638 položek. Ve stejném období prodejci v této kategorii vystavili celkem 92 077 položek.

„Aukro funguje jako online tržiště zprostředkovávající kontakt mezi prodávajícím a kupujícím – právní odpovědnost za pravost a popis zboží nese primárně prodejce,“ říká ředitel Aukra Peter Topor. „Kupujícím doporučujeme, aby zejména u hodnotnějších děl využili vlastní odborné ověření a konzultaci s nezávislým specialistou. U investičně významných položek je tento postup standardem na celém trhu,“ doplňuje Topor.

„Oni se vždycky brání tím, že pouze poskytují prostor, ale že víceméně netuší, co se na tom prostoru nachází. Domnívám se, že kdyby tomu věnovali vyšší pozornost, je možné nabídku falz eliminovat,“ říká František Vyskočil.

„Je však zároveň potřeba otevřeně říci, že při objemu desítek tisíc vystavených položek napříč kategoriemi není v lidských silách kontrolovat preventivně každou jednotlivou nabídku. Proto kombinujeme průběžný dohled expertů s reakcí na podněty od odborné veřejnosti, autorů, kupujících i dalších subjektů,“ tvrdí Topor.

Podle Evžena Škňouřila je dobrou praxí, když se o díla zesnulých autorů stará nějaké uskupení, a to například i skrze expertní status na Aukru. Jeho spolek také zaregistroval signaturu Kamila Lhotáka jako ochrannou známku. „Platí to na všechny produkty v dané kategorii – malby, kresby, grafiky apod. Takže každé padělané dílo, kde je neoprávněně umístěna Lhotákova signatura, nahlásíme celnímu úřadu, ten ho zabaví a převede do majetku státu. My ho pak doporučíme pro předání do depozitáře Muzea policie České republiky. Jednou za čas tam uděláme výstavu falz, letos se chystá na říjen,“ říká Škňouřil. „To by mohl udělat každý, pokud k tomu bude mít vhodný důkazní materiál. My na to máme originál soupisu obrazů Kamila Lhotáka,“ uzavírá.

The post Odborníci razítkují padělky: Jak funguje trh s posudky na falešné umění appeared first on investigace.cz.

Staré baťovské dělnické baráky v Otrokovicích využívali do roku 2022 desítky rodin. Město slíbilo na místě nevyhovujících Hurdisových domů postavit nové sociální bydlení. Nakonec se ale s ohledem na výhodnější dotace rozhodli zastupitelé postavit nájemní byty pro střední třídu a původní nájemníci na nové nájemné nemají šanci dosáhnout. Okolnosti kolem stavby Nových Hurdisek zjišťoval redaktor Dávid Pásztor, kterého si k mikrofonu pozval Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Rodiny v tíživé situaci vystěhovali. Navzdory slibům jim nové bydlení nepostavili appeared first on investigace.cz.

Město Otrokovice před pěti lety oznámilo, že pomůže svým sociálně znevýhodněným občanům a postaví pro ně byty. Postupně ale radnice projekt Nových Hurdisek změnila na pro mnoho lidí cenově nedostupné nájemní bydlení. Tento krok politici veřejnosti nikdy nevysvětlili. Redaktor investigace.cz v Otrokovicích zjišťoval, co ke změně vedlo.

Když reportér investigace.cz kráčel třídou Tomáše Bati v Otrokovicích, měl ten den nachozeno už asi třináct kilometrů. Uprostřed křižovatky – za ním Baťovy domky, před ním nechvalně známá chemička Deza, napravo průmyslová čtvrť, nalevo říčka Dřevnice – učinil jednoduché rozhodnutí. Od Baťových domků přijel, a tak si to namířil do průmyslové čtvrti.

Po několika desítkách metrů ale narazil na dopravní značku „Chodník uzavřen“. Musel tedy přejít na druhou stranu rušné třídy, k čerpací stanici. Po pár metrech už bylo zřejmé, proč je chodník nepřístupný.

Novostavba redaktora zarazila, na první pohled totiž nezapadá do svého okolí. Kousek od místa jen před několika týdny hořel sklad plastů, kolem se nachází desítky fabrik, firem, dále autoservis, betonárna, recyklace odpadu, teplárna, čistička odpadních vod. A uprostřed toho všeho jsou tři zbrusu nové nízkopodlažní bytové domy zvané Nové Hurdisky.

Nové Hurdisky – nové nájemné

Zvenku vypadá novostavba bytového domu opravdu vkusně. Fasáda odkazuje na starou cihlovou zlínskou řadovou zástavbu z časů Tomáše Bati. Uvnitř je 42 městských nájemních bytů. A zájem o ně byl obrovský, zadané byly během několika dnů. 

Klíčové je ale v tomto případě nenápadné slovíčko – nájemní. Podle aktuálních informací se nájmy v Nových Hurdiskách pohybují od 14 140 korun za 1+kk přes 17 710 korun za 2+kk po 21 150 korun za 3+kk včetně poplatků. To jsou v Otrokovicích běžné komerční nájmy. Původně však mělo být vše jinak.

Na místě Nových Hurdisek ještě v roce 2021 stály původní Hurdisovy domky, což byla zástavba z 30. let 20. století. Podle serveru iDnes.cz v domech dlouhá desetiletí bydleli sociálně slabší obyvatelé s nájemným polovičním oproti komerčním nájmům. Problémem lokality ale byly časté havárie potrubí, statické problémy domů nebo třeba jejich nevyhovující hygienický stav.

Proto v roce 2021 otrokovická radnice rozhodla o demolici původních domů a výstavbě nových. Demolici však předcházely spory s nespokojenými starousedlíky.

Sociální vs. nájemní bydlení

V reportáži serveru iDnes.cz z dubna 2021 si místní obyvatelé kromě jiného stěžovali na to, že město nemá dostatek bytů, ve kterých by mohli bydlet sociálně a finančně znevýhodnění lidé, a už vůbec ne ve větších rodinách. „Je tady spousta důchodců a starších lidí s nízkými platy, kteří tohle nemůžou utáhnout,“ komentovala tehdy komerční nájemní bydlení jedna z tamějších obyvatelek.

I proto se město původně mělo s lokálními obyvateli dohodnout, že nové byty budou zařazené do městského fondu sociálního bydlení. Ostatně o tom mluvila i starostka Otrokovic Hana Večerková. V dubnu 2021 v prohlášení uvedla, že demolice starých a výstavba nových bytů bude výhodnější, protože se radnice chystá žádat o dotace na „nájemní sociální byty“.

Přečtěte si

Investiční byty a smlouvy na rok: Rozhovor se sociologem Martinem Luxem o nejmenší dostupnosti vlastnického bydlení v historii

To samé sdělil investigaci.cz i bývalý místostarosta Otrokovic Ondřej Wilczynski. Redaktorovi při osobním setkání zopakoval svoje tvrzení, s kterým konfrontoval i vedení města v komunikaci na sociálních sítích. Říká, že když se projekt připravoval, byl přítomen i při setkáních s tehdejšími obyvateli Hurdisek. 

„Při těchto setkáních jim byla z úst představitelů města – včetně mé osoby – přislíbena možnost návratu do této lokality po dokončení nové výstavby,“ tvrdí Wilczynski.

Tomu, že se město při původním plánování projektu Nové Hurdisky přiklánělo k sociálnímu bydlení, nasvědčuje i analýza realitního trhu, kterou si radnice nechala zpracovat u zlínské realitní makléřky Evy Mlčkové.

„Výstavba projektu reaguje na bytovou potřebu místních i nově příchozích obyvatel. Primárně je určena pro osoby různým způsobem znevýhodněné na realitním trhu: nízkopříjmové rodiny s malými dětmi, neúplné rodiny, jednotlivce v bytové nouzi, senioři jako jednotlivci i páry,“ píše Mlčková v analýze, kterou má redakce k dispozici.

Změna kvůli úvěru

Od léta roku 2022, kdy začala demolice starých domů, město přestalo o projektu s veřejností komunikovat. Další zpráva se objevila až v květnu 2024: radnice oznámila začátek výstavby bytových domů. Nejdůležitější změna ale v prohlášení nezazněla – z projektu sociálního bydlení určeného pro nízkopříjmové osoby se najednou stalo nájemní bydlení.

Záměr výstavby se tedy výrazně proměnil. Starostka Otrokovic Večerková pro redakci investigace.cz tuto náhlou změnu odůvodnila jinými dotačními programy.

„Tou dobou (v roce 2021, pozn. red.) žádné jiné dotace na výstavbu bytů než na sociální bydlení nebyly. A my jsme tehdy postavili deset bytů v ulici Hložková, které pronajímáme jako sociální bydlení na základě podmínek donora. V průběhu let, kdy jsme chystali projekt Hurdisky na bytovou výstavbu, jsme věděli, že město samo o sobě tak velkou investici není schopné profinancovat, takže jsme cílili na dotace,“ popisuje Večerková.

„A protože byla možnost získat dotaci na nájemní bydlení, která umožňovala zisk úvěru s výhodným úrokem, tak jsme šli do nájemního bydlení,“ dodává starostka. V roce 2022 přitom serveru iDnes.cz řekla, že město požádá o dotaci na sociální bydlení z ministerstva pro místní rozvoj a doplní ji i úvěrem.

Na dotaz redaktora, jestli změnili záměr vystavět sociální bydlení na stavbu nájemních bytů jen kvůli úvěru, Večerková odpověděla, že město chtělo zkrátka stavět. „Nevidím nic špatného na tom, že jsme využili první možné dotace k tomu, abychom postavili nové bydlení v Otrokovicích, které je ku prospěchu všech, a ne jen sociálně slabých. Sociálně slabší mají dostatek bytového fondu, aby mohli v Otrokovicích bydlet,“ vysvětluje.

„Já si nemyslím, že by sociálně slabší vytrhlo čtyřicet dva nových bytových jednotek.“ dodává. 

Město má málo sociálních bytů

Ještě v květnu roku 2025, když radnice otevírala sociální byty na ulici Hložkova, tvrdila starostka Večerková něco jiného. „Těchto deset nových bytů sice celkovou situaci nevyřeší, ale představují důležitý krok správným směrem,“ uvedla pro Zlínský deník.

Na to ostatně upozorňovali i obyvatelé původních domků v lokalitě Hurdisek. „Město má málo svých bytů, a když už, tak jde o garsonky, kam se větší rodina nevejde. A najít čtyřicet volných bytů nejde ani na realitním trhu, lidé budou muset z Otrokovic pryč,“ říkala v roce 2021 tamní obyvatelka. Podle dřívějších zpráv část rodin dostala náhradní bydlení od města, jiní to řešili po vlastní ose.

Město Otrokovice disponuje 384 byty s regulovaným nájemným. Podle oficiálního dokumentu města nazvaného „Komunitní plán sociálních služeb na Otrokovicku 2020–2022“ se ve městě a přilehlých obcích v předešlých letech nacházelo víc než 1 200 osob s potřebou příspěvku na péči, víc než 7 tisíc seniorů, 17 osob bez domova, 40 odkázaných na nouzové bydlení, minimálně 50 drogově závislých osob, 546 lidí se sociálně právní ochranou, 46 rodin ve finanční nouzi a dalších více než 2 600 lidí v různých formách zadlužení.

Města upřednostňují oblíbenější nájemníky

Trend chybějícího bydlení pro sociálně slabší je patrný napříč Českem i Evropou. Podle neziskové organizace Platforma pro sociální bydlení, která se zabývá pomocí lidem v nouzi, ale mohl kriticky ohroženou část obyvatelstva případ Otrokovic zasáhnout.

„Tito lidé pak typicky nemají kde bydlet, protože na běžném trhu si neporadí kvůli velkým vstupním nákladům a drahým nájmům, a je nepravděpodobné, že by jim pomohlo jiné město než to, ze kterého pocházejí. Mohou se tedy propadnout do bytové nouze,“ říká redakci advokační pracovník Platformy Mikoláš Opletal.

Přečtěte si

Komu patří Česko: Šmejdům s bydlením se v Česku daří

Podle něj je aktuálně v Česku přes 161 tisíc lidí v bytové nouzi, z čehož je 62 tisíc dětí. Politická reprezentace se podle něj však v současnosti víc soustředí na řešení bytové krize ve střední třídě. „Protože když je z čeho vybírat, upřednostní radši snažší a oblíbenější nájemníky,“ dodává Opletal.

Podle dat Platformy pro sociální bydlení je v Česku jen necelé procento bytů určeno pro nejzranitelnější osoby. „Ve zkratce se tedy dá říct, že sociální bydlení chybí úplně všude. Mohou existovat menší obce, kde je situace výjimečná, ale obecně se bavíme o chybějících desítkách tisíc bytů napříč republikou,“ míní Opletal. 

Uprostřed průmyslové zóny

Problémem je i zmíněná lokalita, ve které nové nájemní bydlení vyrostlo. Průmyslová zóna na kraji Otrokovic není dostatečně vybavená občanskými službami. Docházková vzdálenost do nejbližšího většího obchodu (nepočítaje večerku) je alespoň patnáct minut, základní škola je vzdálená asi dvacet minut, sportoviště ještě víc.

A pokud by noví obyvatelé opravdu chtěli do obchodu nebo školy docházet pěšky, celou cestu absolvují vedle rušné silnice, kterou využívají okolní firmy a fabriky pro nákladní dopravu. Procházka, jak se redaktor přesvědčil na vlastní kůži, to není příjemná.

Starostka Večerková výběr této lokality vysvětluje tím, že zde byly městské pozemky. Ale ani situace s občanskou vybaveností jí nepřijde tak dramatická.

„Občanské vybavení se tam teď buduje. Na bývalém spáleništi vznikly nějaké obchody a další vzniknou. Je tam Prior, kde jsou potraviny a jiné obchody. Nemyslím, že by tam chyběla občanská vybavenost v nějakém nejbližším okolí. Je tam zhruba od pěti set metrů do kilometru všechno. Já bydlím třeba v půldomku uprostřed bytové zástavby. Můžu vám říct, že do obchodu to mám daleko dál než Hurdisky,“ popisuje.

Při procházce Otrokovicemi redaktor našel rozvinuté i méně rozvinuté části města. Většina obyvatel bydlí na východ od tamního nádraží, ve směru do nedalekého krajského města Zlín. Ve východní části města našel redaktor taky zrekonstruovanou infrastrukturu, silnice, chodníky, školy.

V západní části města se však nachází vesměs jen obrovská průmyslová zóna, na kterou je zvolna napojena malá městská část Baťov. Nedaleko od Baťova se nachází i Nové Hurdisky. „Hned vedle máme lesopark, který může částečně zastínit pohled na fabriku. Otrokovice, jak jsou vybudované, už historicky za Bati se stavělo vedle fabriky,“ říká starostka.

Mimořádné odměny za standardní práci

Projekt Nových Hurdisek není ojedinělým případem problémů s komunikací mezi radnicí a veřejností. Loni si vedení města nechalo zastupitelstvem schválit speciální odměny ve výši dvojnásobku platu.

Původní návrh odměn pro starostku Večerkovou a jejího místostarostu Petra Ťopka z 12. února odůvodňoval odměny jako ocenění za dokončené investice a projekty. To však podle předsedy finančního výboru Stanislava Mišáka nebylo dostatečné.

Přečtěte si

Podcast ODPOSLECH: Jak bytové družstvo připravilo lidi ve finanční nouzi o bydlení – rozhovor

„Na toto jsme si vedení města zvolili a dostávají za to pravidelnou měsíční odměnu – takto budou reagovat občané. Myslím si, že by bylo lepší postavit to na mimořádných událostech. Jsem pro dát odměnu, ale nechci jim ublížit,“ říká podle zápisu z jednání výboru Mišák.

Předkladatelka návrhu, tajemnice městského úřadu Renata Zenáhlíková, návrh na odměny stáhla a přepracovala. Na další schůzi zastupitelstva 16. dubna se objevilo nové odůvodnění odměn, které kromě projektů obsahovalo i zásluhy vedení města při řešení následků povodní. Toto odůvodnění už bylo zastupitelstvem schváleno.

Když se redaktor v ulicích města ptal občanů, jestli o příběhu schválení mimořádných odměn vědí, dostalo se mu negativních odpovědí.

Starostka Hana Večerková netransparentní a nedostatečnou komunikaci s veřejností popírá. 

„Nemyslím si, že bychom něco zamlčovali. Pokud se mě chce někdo na něco zeptat, tak má vždy u mě dveře otevřené. Vždy je co zlepšovat. Co se týká veřejnosti, tak si myslím, že se setkáváme s veřejností na pravidelných setkáních každý rok. Máme komise místní části, které jsou prostředníky komunikace. Máme Facebook, máme mail, ke mně se může kdokoli kdykoli objednat,“ dodává Večerková.

Autor textu: Dávid Pásztor

The post Otrokovická otočka: Město slíbilo pomoc slabším. Přišlo ale s nájmy, na které nedosáhnou appeared first on investigace.cz.

Další česká firma je napojená na spywarovou Intellexu. Intellexa stojí za špionážním systémem Predator, který ke sledování opozice zneužívají vlády po celém světě. Irské pobočce Intellexy účtovala peníze za zprostředkování služeb česká firma. Jejím jednatelem byl v té době syn bývalého izraelského premiéra Juval Rabin. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Konsorcium Intellexa zahrnuje firmy s různými názvy a v různých zemích. Do povědomí veřejnosti se v posledních letech dostala zejména řecká Intellexa SA, jejíchž služeb zneužila řecká vláda ke sledování novinářů nebo politické opozice. Letos v březnu athénský soud nepravomocně rozhodl o vině majitelů a představitelů konsorcia.

„Fakturujeme Vám za práci zástupce 4% provize z Vámi uzavřených kontraktů,“ zní popis faktury z 30. srpna 2022. Irská Intellexa Limited měla české Sigi Consulting s.r.o. zaplatit 92 899 euro (tedy zhruba 2,2 milionu korun). Co přesně firma zprostředkovala ale není jasné. Firma sídlí ve Stanovicích u Karlových Varů. Podle účetnictví nakládá s jednotkami milionů korun. Kromě toho, že zprostředkovala práci zástupce pro Intellexu, se toho o její činnosti dá zjisti jen málo.

K faktuře, již česká Sigi Consulting vystavila irské Intellexa Limited, je přiložen také notářský zápis, který jako majitelku firmy jmenuje Natalyu Aharon a jakožto jednatele Juvala Rabina. Rabin je synem Jicchaka Rabina, premiéra Izraele v letech 1974–1977 a následně od roku 1992. V roce 1995 byl Jicchak Rabin zavražděn.

Přečtěte si

Řecká kauza špehování novinářů a opozice: Představitelé a spolupracovníci Intellexy odsouzeni na 8 let

Majitelem domu, na jehož adrese je vedeno sídlo firmy, je majitelčin syn. Zároveň zde sídlí chovná stanice barzojů, ruských chrtů, jíž je Aharon hrdou majitelkou. Podle sociálních sítí měla minimálně v minulosti s Rabinem romantický vztah.

Aharon jednatele Rabina z funkce loni v dubnu odvolala, nově ji zastává sama. Zároveň si v obchodním rejstříku změnila adresu na bytový dům v centru Nitry.

Kdo je Juval Rabin

Kariéra Juvala Rabina začala v 80. letech v elitní výcvikové technologické jednotce izraelské armády (IDF) MAMRAM, kterou Rabin následně několik let vedl. Poté působil v několika firmách jako softwarový specialista nebo na manažerských pozicích v technologických či telekomunikačních firmách.

Izraelské médium Haaretz v textu z roku 2015 popsalo Rabinovu cestu od technologických firem po lobbying: „Při pohledu na jeho kariéru lze říci, že Rabin začínal v oblasti počítačů a nyní je nezávislým podnikatelem, který se zabývá hlavně zprostředkováváním, otevíráním dveří a lobbováním.“

Mezi Rabinovy první firmy patřila společnost Galila Line Cellular, kterou Haaretz popsal jako „lab“ pro mobilní telefony. Tu Rabin v roce 2010 zrušil. V následujících letech se ale pohyboval v dalších technologických firmách a jedna z jeho společností poskytovala například služby v oblasti exportu obranných prostředků do Nigérie. Mezi jeho byznyspartnery patřili lidé z IDF, izraelských tajných služeb nebo obchodník se zbraněmi. Následně se podle dostupných informací Rabin soustředil na investice v rámci různých fondů, několik z nich sídlilo v Polsku.

V dubnu 2019 se americko-izraelský investiční fond Lazar Vision Fund, v němž je Rabin partnerem, stal majitelem polské UseCrypt. Ta vyvinula šifrovanou komunikační platformu pod stejným názvem. „Technologie vytvořená a využívaná společností UseCrypt revolučním způsobem mění telekomunikaci. UseCrypt nabízí průlomový komunikační nástroj a komplexní nástroj pro výměnu a ukládání digitálních dat, který z těchto procesů odstraňuje zprostředkovatele,“ prezentoval tehdy platformu Juval Rabin. V roce 2021 se do UseCrypt rozhodl investovat i spoluzakladatel Netflixu Mitch Lowe. Polskou společnost Lazar opustil v roce 2024.

Investiční fond vedl právě Rabin. Podle dostupných informací se soustředil na investice do umělé inteligence, kyberbezpečnosti a obecně technologií. Do jiné než polské společnosti ale fond zřejmě neinvestoval a nyní není aktivní.

Přečtěte si

Spywarová firma Intellexa platila programátorovi z Krnova

UseCrypt na dotazy, zda někdy spolupracovala s Intellexou nebo českou Sigi Consulting, neodpověděla. Stejně tak na dotazy zaslané na WhatsApp účet označený business s popiskem „SC“ nereagovali Juval Rabin ani Natalya Aharon; Rabin nereagoval ani na zprávu na síti LinkedIn.

Sigi Consulting není jediná česká firma, která s Intellexou spolupracovala – jedním z nejvýznamnějších dodavatelů řecké Intellexy SA byl muž z českého Krnova, jak zjistila investigace.cz. O napojení českých firem na irskou část konsorcia se zatím nevědělo.

Firmy typu Intellexa dlouhodobě umožňují porušování lidských práv – prodávají totiž své špionážní produkty i do zemí, kde je vysoce pravděpodobné, že budou autoritářskou vládou zneužity proti novinářům, opozici nebo občanské společnosti. Případy útoků na novináře, opoziční politiky či občanskou společnost ale známe i z Evropy – například z Maďarska, Polska nebo zmiňovaného Řecka.

Autorka textu: Zuzana Šotová

The post Česká firma inkasovala 2,2 milionu korun od tvůrců špionážního systému Predator appeared first on investigace.cz.

Investigativní server Direkt36 získal dokumenty odhalující koordinovanou tajnou operaci proti maďarské opoziční straně Tisza – někdo se pokusil proniknout do jejích IT systémů a zničit je. Když se dva IT specialisté napojení na stranu chystali celou akci odhalit, vpadla do jejich domů policie na základě vykonstruovaných obvinění z držení dětské pornografie.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Ráno 8. července 2025 zazvonil na zvonek rodinného domku v malém městě nedaleko Budapešti tříčlenný tým policistů z maďarského Národního vyšetřovacího úřadu (NNI) specializovaný na kybernetickou kriminalitu. Z domu odnesli telefony, počítače i datová úložiště devatenáctiletého mladíka. Ve stejnou chvíli probíhala razie na lodi zakotvené u budapešťského nábřeží – z ní policisté odnesli osmatřicet datových nosičů, stolní počítače, tablety, telefony i externí pevné disky, které patřily osmatřicetiletému muži. Ten zodpovídal za ochranu interní IT infrastruktury opoziční strany Tisza. Mezi jeho osobními věcmi se nacházel také jeden neobvyklý předmět: kožený opasek s miniaturní kamerou ukrytou v jedné z dírek.

Ani v jednom z případů policisté materiál zobrazující zneužívání nezletilých nenašli. Zato narazili na něco zcela jiného – na dokumenty odhalující zákulisní operaci namířenou proti největší opoziční straně v zemi.

Muž jménem Henry

Na počítači devatenáctiletého muže – v prostředí počítačových her známého jako Gundalf – byly uloženy záznamy komunikace s mužem vystupujícím pod jménem Henry. Ten Gundalfa kontaktoval v únoru 2025, tedy zhruba půl roku před zmíněnou razií. Zastrašoval ho: „Přestaň podporovat svou politickou stranu. Když nepřestaneš, zjistíme to. I zdi mají uši…“ Později však otočil a začal Gundalfa přemlouvat, aby se stranou Tisza pracoval jako jeho tajný spolupracovník. A aby postupně ovládl její počítačové systémy.

Cíl byl jasný. „Potřebujeme dostat dovnitř odborníka na počítače a postupně ho prosadit na vedoucí pozice. V pravý okamžik všechny naše loutky spustí operaci a celá věc se zhroutí,“ napsal Henry Gundalfovi v jedné ze zpráv zaslaných přes šifrovanou aplikaci Session. Plánoval také instalaci „zadních vrátek“ – tedy skrytého přístupu do stranických systémů umožňujících nepozorovaný přístup i poté, co by byli tajní agenti odhaleni a odstraněni. Henryho spolupracovník, přezdívaný Mos4ik, naznačoval, že se do strany v rámci operace už podařilo umístit několik takových „loutek“. Hlavní překážku úspěchu viděl v muži přezdívaném Buddha, jehož označil za „poslední linii obrany“. Právě Buddhovi patřila elektronika, kterou policisté o několik měsíců později zabavili na lodi.

Henry byl součástí organizované skupiny – v konverzacích s Gundalfem mluvil o „strategickém oddělení“, „živých operacích“ a rozhodnutích vedení. 

Výsledky operace na sebe nenechaly dlouho čekat. Dne 13. června Henry Gundalfovi napsal: „Zveřejníme databázi členů skupiny Visszhang. Je čas, aby se o nich vědělo.“ Visszhang byl neoficiální organizační okruh osob uvnitř strany Tisza – vedené Péterem Magyarem, bývalým manželem Orbánovy někdejší ministryně, který se stal symbolem maďarské opoziční politiky. Členové Visszhangu počítali s tím, že jejich účast zůstane diskrétní. Následující den Henry přidal odkaz ke zprávě: „Už je to venku.“ 

Data skutečně unikla. Strana musela uzavřít svůj interní komunikační server. Magyar veřejně prohlásil, že útočníci použili „ruské metody“. V říjnu a listopadu téhož roku unikla také data téměř dvou set tisíc uživatelů stranické mobilní aplikace – přímé zapojení Henryho týmu do těchto úniků se však z dostupných materiálů nepodařilo prokázat.

Gundalf však spolupráci s Henrym jen předstíral. Veškerou komunikaci přeposílal Buddhovi a ten informoval stranické vedení. Společně sestrojili opasek s miniaturní kamerou ukrytou v jedné z dírek – chystali se Henryho při smluvené osobní schůzce nahrát a celou operaci odhalit. Prvního července zachytil opasek 77 minutový hovor, v němž je zřetelně slyšet Gundalf: „…odhalit Henryho, abychom ho tak nějak nahráli…“ O týden později, ráno 8. července 2025, zazvonili na dveře jejich bytů policisté.

Přečtěte si

Pellegrini si prostřednictvím Orbána domluvil předvolební návštěvu Moskvy v roce 2020

Stát jako režisér

Vyšetřování případu držení materiálu zobrazujícího zneužívání dětí proti Gundalfovi a Buddhovi od počátku provázela jedna nápadná zvláštnost: kauzu započal a intenzivně se v ní angažoval Úřad pro ochranu ústavy – civilní zpravodajská služba, jejímž posláním je chránit stát před vnitřními a vnějšími hrozbami, nikoli vyšetřovat sexuální trestné činy. Podle zdroje obeznámeného s průběhem vyšetřování zavolali pracovníci Úřadu policejnímu vedení ještě předtím, než anonymní udání vůbec dorazilo na příslušné oddělení, a trvali na okamžitém zásahu. Trvali také na tom, aby zkopírování dat ze zabavených zařízení neprovedly standardní policejní technici, ale pracovníci Národní bezpečnostní služby, která jinak zajišťuje technickou podporu zpravodajských operací. Oba úřady přitom podléhají přímo kanceláři premiéra vedené Antalem Rogánem, jedním z nejbližších spolupracovníků Viktora Orbána.

Policejní vyšetřovatelé na zařízeních žádný závadný materiál nenašli. Místo toho se před nimi postupně skládal obraz zpravodajské operace. Byli přesvědčeni, že za Henrym stojí státní aparát – takovéto kapacity pro sledování osob, pronikání do počítačových systémů a řízení tajných spolupracovníků nemá v Maďarsku k dispozici nikdo jiný. Chtěli pátrat dál. Úřad pro ochranu ústavy se ale postaral o to, aby pátrání nepokračovalo. Pod jeho tlakem vydalo policejní velitelství pokyn, aby se vyšetřování věnovalo výhradně opasku s kamerou. Znalec Národní bezpečnostní služby opasek klasifikoval jako vojenskou techniku, jejíž výroba je ze zákona trestná. Gundalf a Buddha byli následně obviněni z neoprávněné výroby vojenského vybavení.

Není to poprvé, kdy se za vlády Viktora Orbána tajné služby angažují v jeho politickém zájmu.

V roce 2021 Direkt36 v rámci mezinárodního investigativního projektu odhalil, že špionážní program Pegasus byl nasazen proti maďarským novinářům, podnikatelům kritickým vůči vládě a opozičním politikům. Později vyšlo najevo, že software zakoupil maďarský stát a používaly ho i zpravodajské služby.

V průběhu vyšetřování případu Pegasus se ukázalo, že pravidla upravující sledování občanů ze státně-bezpečnostních důvodů jsou v Maďarsku příliš volná. Zpravodajské služby mohou takové operace provádět s minimálním dohledem – potřebují pouze souhlas ministra spravedlnosti. Jak upozorňuje organizace na ochranu občanských práv TASZ (Společnost pro svobodu) na svých stránkách, Evropský soud pro lidská práva opakovaně rozhodl, že maďarský zákon o národní bezpečnosti „trpí takovými zásadními nedostatky, že právní úprava sledování v Maďarsku je jako celek protiprávní“.

Národní vyšetřovací úřad, Úřad pro ochranu ústavy ani Národní bezpečnostní služba na dotazy Direkt36 neodpověděly. Strana Tisza se k jednotlivým zjištěním odmítla vyjádřit. Anonymní udání, které celý případ spustilo, zůstává nevysvětleno. A Henry – muž, který operaci řídil – zůstává neznámý.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Tajná operace proti Tisze: Jak maďarské tajné služby napadly opoziční stranu appeared first on investigace.cz.

Orbánova vláda se opět uchyluje k taktikám autoritářských režimů, tentokrát namířených proti novináři Szabolcsi Panyimu, který odhaluje informace nepohodlné vládě. Redakce investigace.cz se přidává k prohlášení naší partnerské redakce VSquare a zveřejňuje celé jeho znění.

Těsně před publikací tohoto textu oznámil šéf kanceláře premiéra Viktora Orbána, že maďarská vláda podala na Szabolcse Panyiho a maďarské médium Direkt36 trestní oznámení pro špionáž. 

Náš kolega Szabolcs Panyi, který působí ve VSquare jako redaktor a editor a také jako redaktor maďarského Direkt36, se stal terčem brutálního útoku koordinovaného maďarskou vládou. Děje se tak kvůli jeho investigativní práci na odhalování ruského vlivu v Budapešti. Maďarská vláda vůči němu zahájila dehonestační kampaň, která má jediný cíl: podrývat kredibilitu jeho zjištění, odvést pozornost veřejnosti a zdiskreditovat reportéra, který kompromitující informace odhalil.

To vše se děje jen několik dní před maďarskými parlamentními volbami, které by poprvé za více než dekádu mohly vyústit v konec vlády Viktora Orbána.

Přečtěte si

Novinář Panyi: V Maďarsku máme v čele státu zločince s bílými límečky, na Slovensku jsou to spíše mafiáni 

Je to typický modus operandi Kremlu, přesně podle pravidel v sovětských manuálech napsaných v Lubjance (manuály pro výcvik KGB agentů).

Maďarská vláda s nezávislými médii systematicky bojuje již roky a chová vůči nim hlubokou zášť. Není to navíc poprvé, co se Szabolcs stal terčem vládní kampaně – v roce 2021 jsme společně s partnery z celého světa odhalili, že maďarská vláda špehovala novináře prostřednictvím spywaru Pegasus. Szabolcs byl jedním z prvních známých jmen mezi špehovanými osobami z Maďarska. Dnes ho ta samá vláda obviňuje z toho, že „předal telefonní číslo maďarského ministra zahraničním tajným službám“, jako kdyby si tajné služby neuměly samy sehnat kontaktní údaje politiků.

Co se ve skutečnosti stalo: Szabolcs dlouhodobě zkoumá, jakými způsoby a kanály předával maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó tajné informace z jednání představitelů EU ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi.

Přečtěte si

PROTAGONISTA: 2. díl – Szabolcs Panyi – Novinář, kterého sledoval stát

Orbánovu vládu nezajímají fakta ani logika. Zoufale se snaží přijít s divadlem, které by zlepšilo její pozici v nadcházejících volbách – například když maďarské složky zadržely ukrajinský konvoj ze státní banky, který prováděl rutinní převoz peněz z Rakouska do Ukrajiny. Zadržení personálu a peněz ale nemělo žádné právní opodstatnění. Za odhalením bizarního pozadí této akce stál také Szabolcs a právě kvůli jeho dlouhodobé zásadní novinářské práci se z něj stal cíl vládní pomlouvačné kampaně.

Maďarský úřad pro ochranu suverenity (Sovereignty Protection Office) o redakci VSquare šíří naprosté lži dlouhodobě, často jako součást šikany našich maďarských partnerů. Nařčení z toho, že sloužíme „cizím“ (polským, evropským, americkým…) zájmům, už jsou ze strany maďarské vlády ohraná písnička. Jejich jediným účelem je odvést pozornost od stále viditelnějších vazeb Budapešti na Moskvu.

Nenecháme se zastrašit. Budeme pokračovat v naší práci a sloužit veřejnému zájmu, našim čtenářům a demokracii, kterou Orbán tak opovrhuje.

Autoři prohlášení jsou Anna Gielewska (šéfredaktorka VSquare) a Wojciech Cieśla (předseda nadace Fundacja Reporterów, která vydává VSquare, a šéfredaktor polského FRONTSTORY).

Autorka české verze: Zuzana Šotová

The post Maďarská vláda podala trestní oznámení pro špionáž na nepohodlného novináře appeared first on investigace.cz.

AI generovaná videa z války v Íránu mají na sociálních sítích stovky milionů zhlédnutí. Falešná videa vytvořená umělou inteligencí nevznikají jen kvůli podpoře jedné nebo druhé válčící strany, ale také čistě pro peníze.

Jak AI videa zaplavují sociální sítě a mění obraz války, komentuje Josef Šlerka, datový analytik a redaktor investigace.cz. Natáčel s ním Jiří Slavičínský.

The post Podcast Odposlech: Jak AI videa mění obraz války v Íránu. A kdo na nich vydělává appeared first on investigace.cz.

Sídlí v Ruskem ostřelovaném Kyjevě a předmětem jejich zkoumání je paradoxně ruská společnost. Ukrajinské analytické centrum IKAR od začátku války pravidelně monitoruje nálady ruské společnosti. „Dlouhou dobu jsme se v Ukrajině domnívali, že Rusům rozumíme. Po začátku ruské agrese se ukázalo, že je to iluze. Porozumění Rusku je pro nás teď nutností,“ vysvětluje zakladatel centra Oleksandr Šulga.

Jak náročné je dělat sociologické průzkumy mezi Rusy, když působíte z Ukrajiny?

Nemůžeme respondentům otevřeně říkat, že jsme ukrajinské výzkumné centrum. Z etického hlediska je to problematické, ale pokud bychom to udělali, nedostali bychom spolehlivá data. Lidé by buď odmítli odpovídat, nebo by dávali formální, společensky žádoucí odpovědi.
Proto tazatelé tuto informaci neuvádějí, mluví plynně rusky bez přízvuku a jednoduše nabízejí účast v průzkumu. Pomáhá to snížit nedůvěru a získat upřímnější odpovědi.

Dá se očekávat, že vaše výsledky se v něčem liší od výsledků ruských průzkumů. V čem je důvod – je to metodou, nebo tím, kdo se ptá?

V první řadě jde o formulaci otázek. V autoritářském prostředí má způsob, jakým se otázka položí, přímý vliv na odpověď. Otázky často obsahují „správné“ odpovědi. A pak je tu faktor zpoždění. Citlivé nebo politicky nepohodlné závěry se v Rusku často zveřejňují později nebo v mírnější podobě. My proto změny nálad ve společnosti často zachytíme dřív – někdy i o rok nebo o rok a půl.

Například?

Typickým příkladem je postoj k pokračování války. Podle našich posledních dat by si 41 % Rusů přálo, aby válka skončila během několika měsíců nebo do půl roku. Jen asi 13 % je ochotno ji podporovat bez časového omezení. Je to důležitý posun, ale je potřeba ho správně interpretovat.

Takže je v ruské společnosti poptávka po míru?

Ne tak docela. Nejde o pacifismus v klasickém smyslu. Spíš o přání válku ukončit, ale při zachování symbolického pocitu vítězství. Více než 70 % našich respondentů říká, že by podpořilo konec války, pokud by jim Kreml řekl, že „cíle vojenské operace byly splněny“. Jde tedy o přijatelný způsob, jak z války odejít, ne o přehodnocení samotné války.

Co si Rusové myslí o jejích výsledcích?

I tady je to poměrně výmluvné. Jen zhruba pět procent si myslí, že cíle byly splněny úplně. Většina mluví o částečném naplnění. To ukazuje, že ve společnosti není silný maximalismus – lidé nepotřebují vidět úplné dosažení všech deklarovaných cílů, aby ukončení války přijali.

Ve svých průzkumech se vyhýbáte přímým politickým otázkám. Proč?

Protože téměř vždy vedou ke konformním odpovědím. Když se zeptáte na důvěru ve vládu nebo podporu prezidenta, měříte spíš ochotu odpovědět „správně“, než že byste zjišťovali skutečné názory. Proto se zaměřujeme na každodenní zkušenost lidí – na to, jak se válka promítá do jejich života.

Co takové otázky ukazují?

Dávají mnohem spolehlivější obraz. Vidíme například, že více než 70 % Rusů zná někoho, kdo se války účastnil, a výrazná část zná i někoho, kdo tam zemřel. To znamená, že válka už hluboce zasáhla sociální strukturu společnosti – zejména u mladších lidí, kde jsou tyto zkušenosti častější a rozsáhlejší.

Zvyšuje to empatii Rusů vůči vojákům?

Ne nutně. A to je jeden z nejpřekvapivějších závěrů. Navzdory osobní zkušenosti zůstává míra empatie poměrně nízká. Často funguje logika individuální odpovědnosti: rozhodl se sám a dostal za to zaplaceno. I osobní vazby tak ne vždy vedou ke kritickému přehodnocení války.

Co dnes Rusy nejvíc trápí?

V posledním roce je vidět jasný posun k ekonomickým problémům. Zatímco v roce 2022 byla válka vnímána jako hlavní téma, dnes se do popředí dostávají každodenní ekonomické starosti. Například 94 % respondentů říká, že pociťuje růst cen, a 69 % uvádí pokles kupní síly. Většina navíc očekává další zhoršení.

Znamená to, že téma války ustupuje do pozadí?

Spíš se stává trvalým pozadím. Lidé s ní dál žijí, ale přestává být hlavním rámcem, skrze který vnímají realitu. Čím dál častěji je vnímána jako něco vnějšího, jako proces, který probíhá souběžně s každodenním životem.

Vidíte v ruské společnosti „červenou linii“, kterou není ochotná překročit? 

Nejjasnější hranicí je nucená mobilizace. Smluvní systém narukování do armády lidé vnímají jako dobrovolný – člověk jde bojovat za peníze, svobodu nebo oddlužení. Jakmile by se ale objevil prvek nátlaku, situace by se zásadně změnila. Podle našich dat je proti nové vlně mobilizace asi 75 % Rusů.

Zároveň je ale tento smluvní model čím dál dražší.

Ano, a to je systémový problém. Výše odměn vojáků rychle roste – ze statisíců na miliony rublů (jeden milion rublů odpovídá v únoru 2026 zhruba 260 tisícům korun). Velká část této zátěže navíc dopadá na regionální rozpočty, které už teď čelí deficitu. Jsou to výdaje, které nepřinášejí dlouhodobý ekonomický efekt – neinvestují se do rozvoje, v podstatě jen shoří.

Odměny se nedají zvyšovat donekonečna. Dá se říct, že ten model není dlouhodobě udržitelný, že se vyčerpává?

Už se pohybuje na hraně udržitelnosti. Ale důležité je, že to společnost nevnímá morálně, ale hlavně ekonomicky: „Nejsou peníze, není ani válka.“ Lidé nejsou ochotni se jí účastnit zadarmo. 

Jak ekonomický vývoj ovlivňuje ochotu jít bojovat nebo podporovat válku?

Je tu určitý paradox. Zhoršení ekonomické situace může počet lidí ochotných podepsat kontrakt dokonce zvyšovat, zejména u těch, kteří přijdou o příjem nebo práci. Je to ale krátkodobý efekt, který neřeší dlouhodobé systémové problémy. (Rozhovor proběhl 17. 2. 2026, tedy před začátkem války v Íránu. Stoupající ceny ropy jsou momentálně pro ruskou ekonomiku pozitivní. Dlouhodobý efekt ale ještě nelze odhadnout, pozn. red.)

Existují i jiné zdroje nespokojenosti Rusů?

Ano, a jsou čím dál viditelnější. Jde o omezení v běžném životě – blokování služeb, kontrolu internetu, zpřísňování regulace. A důležité je, že naprostá většina Rusů, bez ohledu na názory, používá VPN (Virtual Private Network je služba, která šifruje internetové připojení, skrývá skutečnou IP adresu a nahrazuje ji jinou, například západní, což uživatelům v Rusku umožňuje přístup k blokovaným službám, pozn. red.). 

Jak se vám daří pracovat s tématem ruské společnosti a udržet si nadhled?

V sociologii se snažíme vyhýbat hodnotícím soudům a pracovat s daty pokud možno neutrálně. V Ukrajině dlouho panovala iluze, že Rusům rozumíme – jejich společnosti, motivům i způsobu uvažování. Tato představa vycházela ze společného postsovětského prostoru, kde byly ukrajinská média i kultura silně propojené s ruskými vlivy. Ruská agrese tuto iluzi sice rozptýlila, ale nevedla k hlubšímu porozumění.

Ukrajině chybí systematické, pragmatické a neideologické studium Ruska. Ruská společnost je velmi různorodá, je složená z různých střípků, které se od sebe výrazně liší – ekonomicky, sociálně i kulturně. Proto je nutné ji analyzovat po částech, region po regionu, a teprve pak skládat celkový obraz. Rád bych se jako dříve věnoval výzkumu ukrajinské společnosti, ale dnes je pro nás naprostou nutností zkoumat Rusko, ať už to chceme, nebo ne.

Autorka rozhovoru: Kristina Vejnbender

The post „Nebudou peníze, nebude ani válka.“ Rusové odmítají bojovat zadarmo, říká sociolog appeared first on investigace.cz.

Videa generovaná pomocí AI z války v Íránu nasbírala podle BBC Verify stovky milionů zhlédnutí a ukazuje se, že jsou stále častěji vytvářena nikoli kvůli ideologii, ale kvůli penězům. Už během dvanáctidenní války v červnu 2025 BBC Verify zjistila, že tři nejsledovanější AI videa nasbírala přes sto milionů zhlédnutí. Podle Shayana Sardarizadeha je situace v březnu 2026 ještě horší.Válka již možná překonala rekord v počtu videí a obrázků vytvořených umělou inteligencí, které se během konfliktu staly virálními.

Videa vytvořená umělou inteligencí podporující jednu nebo druhou stranu mají většinou propagandistický důvod a využívají je všichni účastníci konfliktu. V průběhu současné války se ale ukazuje, že k jejich vytváření stále silněji přispívá úplně jiný než ideologický důvod. Peníze.

Sociální sítě totiž tvůrcům vyplácejí odměnu za obsah, který zaujal uživatele tak, že ho třeba okomentoval či sdílel dál, a to často bez ohledu na to, zda je obsah pravdivý nebo je generovaný AI. Počet videí generovaných AI z íránského konfliktu ale možná začíná situaci měnit. V úterý 3. března 2026 totiž šéf produktů platformy X Nikita Bier oznámil, že tvůrcům, kteří zveřejní videa generovaná pomocí AI z ozbrojeného konfliktu bez označení, platforma na devadesát dní pozastaví přístup k programu sdílení příjmů. Při opakovaném porušení hrozí trvalé vyloučení. „V době války je zásadní, aby lidé měli přístup k ověřeným informacím přímo z místa dění. Díky dnešním technologiím umělé inteligence je snadné vytvářet obsah, který může lidi uvádět v omyl,“ vyjádřil se Bier doslova.

Následujícího dne oznámení podpořil konkrétním případem. Sociální síť X podle něj odhalila třicet jedna hacknutých účtů spravovaných jednou osobou v Pákistánu, které systematicky publikovaly videa generovaná pomocí AI z konfliktu na Blízkém východě. Bier nesdělil, o jaké účty šlo, ale uvedl, že „všechny účty byly napadeny hackerem a 27. února byla uživatelská jména změněna na ‚Iran War Monitor‘ nebo nějakou jeho variantu.“ Zároveň ale jejich motivaci označil za finanční, konkrétně napsal: „Jsou to prostě chudí lidé, kteří se snaží vydělat na podílu tvůrců na tržbách.“

Z Pákistánu podle něj byly provozovány i proizraelské účty „IDF Girl“ a šlo podle něj opět o peníze. „V 99 % případů jde jen o lidi, kteří se snaží obejít systém zpeněžení,“ napsal Bier v odpovědi na dotaz jiného uživatele. „Jediné, co je zajímá, je to, co přináší zhlédnutí, ne politická orientace,“ dodal

Stroj na peníze

Monetizační program Creator Revenue Sharing platformy X nabízí tvůrcům odměny za obsah, který zaujme hodně uživatelů. Podmínkou je předplatné X Premium, které stojí osm dolarů měsíčně, alespoň pět set ověřených sledujících a minimálně pět milionů organických zobrazení za poslední tři měsíce. Což není úplně málo a vysvětluje to, proč pákistánský útočník účty hackoval místo toho, aby si založil vlastní. Nový účet nemá šanci takové podmínky rychle splnit.

Kolik přesně tvůrcům vyplácí, platforma X nezveřejňuje. Timothy Graham z Queensland University of Technology pro BBC Verify odhadl sazbu na přibližně osm až dvanáct dolarů za milion zobrazení. „Jakmile se do toho pustíte, virální obsah generovaný umělou inteligencí je v podstatě stroj na peníze,“ řekl Graham BBC.

Síť X ani nezveřejňuje, jestli daný účet je nebo není součástí programu. Takže výzkumníci se mohou jen dohadovat o počtech příjemců. Každopádně existuje celá řada účtů, které prokazatelně zveřejnily video generované pomocí AI s miliony zhlédnutí.

Nevěř vlastním očím

Účet @a_abdulruhman například zveřejnil AI video údajného raketového útoku na Tel Aviv s popiskem „Tel Aviv, zbavený iluzí, jak jste ho nikdy neviděli“ – video nasbíralo čtyři miliony zhlédnutí, osm tisíc sdílení a 35 tisíc lajků. Po odhalení autor odmítl video smazat. „Tento příspěvek nechávám zveřejněný v zájmu transparentnosti. Video možná není autentické, ale zkáza, kterou ukazuje, je skutečná a odráží to, čím si Palestinci prošli,“ uvedl a příspěvek zůstává stále online.

„Takováto falešná videa mají negativní dopad na důvěru lidí v ověřené informace, s nimiž se setkávají na internetu, a výrazně ztěžují shromažďování skutečných důkazů,“ řekla BBC Verify Mahsa Alimardani, výzkumnice Oxfordského institutu pro internet.

Další prémiový účet zveřejnil AI video zachycující mrakodrap Burdž Chalífa v Dubaji v plamenech a získal více než dva miliony zhlédnutí. Bier osobně požádal provozovatele tohoto účtu, aby obsah označil jako AI. Ten žádost ignoroval a video zůstalo bez postihu.

Protrumpovský účet @realJoelFischer sdílel záběry z počítačové hry War Thunder jako skutečný souboj americké lodi s íránským letadlem. Video dosáhlo přes sedmi milionů zhlédnutí a sdílel ho mimo jiné texaský guvernér Greg Abbott se slovy „Bye bye“ svým 1,4 milionu sledujícím – příspěvek poté smazal.

U žádného z těchto účtů nevíme, zda byl součástí programu Creator Revenue Sharing a zda za obsah inkasoval peníze, nicméně modré fajfky prémiových účtu říkají, že jednu z podmínek pro přístup do programu odměn by splnily. Na základě Grahamova odhadu by video se čtyřmi miliony zhlédnutí mohlo vygenerovat zhruba 32 až 48 dolarů, video se sedmi miliony zhlédnutí kolem 56 až 84 dolarů. Částky samy o sobě nevypadají dramaticky, ale výroba jednoho AI videa trvá minuty a nestojí prakticky nic a při soustavném publikování z více účtů se násobí. Průměrný měsíční příjem v Pákistánu je přibližně 150 dolarů.

Na dotaz agentury AFP, kolik účtů platforma X od zavedení nové politiky skutečně zbavila příjmu, X neodpověděl. Nejde ale jen o X. Podobné monetizační programy provozují i další platformy: TikTok (Creator Rewards), Meta (Performance Bonus, In-stream Ads) i YouTube (Partner Program s 55% podílem na reklamních příjmech).

Žádná z nich neodpovídá na otázky novinářů o tom, zda a jak s monetizací AI válečného obsahu zachází. BBC Verify, CNN i AFP se obrátily na TikTok a Metu a zůstaly bez odpovědi. TikTok, na který podle dostupných analýz připadla většina zhlédnutí proíránského AI obsahu, ani nevydal žádnou specifickou politiku pro zacházení s AI videi z konfliktu.

A falešná videa mezitím zaplavují sociální sítě dál.

Autor textu: Josef Šlerka

The post Falešná válečná videa zaplavují sociální sítě. Stále častěji kvůli penězům appeared first on investigace.cz.