Sedíte v uzavřeném salónku oblíbené kavárny. S obchodním partnerem projednáváte citlivý byznys. Pokud by se o obsahu schůzky dozvěděla konkurence, mohla by vás předběhnout a desítky milionů korun by byly v tahu. Jednání bylo úspěšné a vy se spokojeně vracíte domů. Ještě v taxíku vám ale volá šéf. Někdo konkurenci vyzradil obsah celého vašeho rozhovoru. Kontrakt je ztracený. Koukáte do telefonu a nechápete. Jak je možné, že se to dozvěděli?

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Možná za to celé může technologie bluetooth a člověk sedící ve vedlejší místnosti jen pár metrů od vás. Zneužil totiž jednu z bezpečnostních chyb ve vašich sluchátkách, připojil se vám na dálku k telefonu a celý rozhovor odposlechl.

Na konci loňského roku princip takového útoku předvedli na živo výzkumníci Dennis Heinze a Frieder Steinmetz z německé bezpečnostní firmy ERNW na hackerské konferenci 39C3 v Hamburku.

Útok vypadal přibližně takto: útočník sedí v místnosti s notebookem. Pátrá po signálech bluetooth v okolí a najde sluchátka oběti. Připojí se k nim bez jakéhokoli upozornění a pomocí příkazů protokolu RACE identifikuje typ čipu a verzi softwaru. Z paměti sluchátek vytáhne šifrovací klíč, kterým jsou sluchátka spárována s telefonem oběti. S tímto klíčem se útočník dokáže vydávat za majitelova sluchátka. Telefon oběti nepozná rozdíl. Věří, že komunikuje se sluchátky majitele.

V tu chvíli má útočník přístup ke všemu, co sluchátka normálně dělají. Může odposlouchávat hovory. Získat telefonní číslo oběti a seznam kontaktů. Spustit hlasového asistenta Siri nebo Google Assistant, aniž oběť cokoli uslyší. Může iniciovat skryté hovory. Na konferenci 39C3 výzkumníci demonstrovali převzetí whatsappu nebo přístupy k účtu na Amazonu. Nástroje k provedení útoku ERNW zveřejnili na GitHubu. K jeho spuštění stačí obyčejný notebook.

Jádrem problému je chyba v čipech tchajwanské firmy Airoha Technology, která umožňuje číst v libovolné části paměti zařízení a zapisovat tam, a to včetně té části, kde jsou uložena citlivá data a šifrovací klíče. Není k tomu třeba heslo ani žádné ověření. Kdokoli se k zařízení připojí, získá plný přístup.

Výzkumníci na tuto chybu upozornili již v březnu loňského roku. Airoha zareagovala relativně rychle a vydala bezpečnostní záplaty. Jako větší problém se ale ukázali výrobci sluchátek, kteří buď nekomunikovali, nebo záplaty vydávali pozdě. Přitom čipy Airoha využívají některá sluchátka značek Sony, Bose, JBL nebo Marshall. Nicméně většina společností postupně chybu opravila. Pokud tedy uživatel pravidelně aktualizuje sluchátka, měl by být v bezpečí.

Deset sekund stačí ke spárování s cizími sluchátky

Aby toho nebylo málo, 15. ledna 2026 se objevila zpráva o další bezpečnostní chybě. Tentokrát spojené nikoli s výrobcem čipu, ale s technologií Google Fast Pair. Jde o systém, který zjednodušuje párování bluetooth sluchátek s telefonem s Androidem – přiblížíte sluchátka a na obrazovce se objeví nabídka ke spárování. Zprávu zveřejnil tým z belgické KU Leuven a jeho výzkumníci Sayon Duttagupta a Seppe Wyns.

Google Fast Pair výslovně požaduje, aby sluchátka přijímala požadavky na párování jen v párovacím režimu, což je typicky prvních pár minut po vybalení z krabice a první aktivaci nebo po aktivním zásahu uživatele. Výzkumníci zjistili, že mnoho výrobců tento postup nedodržuje. Sluchátka přijmou párovací požadavek kdykoli a od kohokoli.

Útočníkovi stačí notebook nebo třeba počítač Raspberry Pi za pár stovek korun. Najde sluchátka s Fast Pair, pošle párovací požadavek a sluchátka ho přijmou místo toho, aby ho odmítla. Za deset sekund je spárován na vzdálenost až čtrnáct metrů, a to bez jakékoli interakce ze strany oběti. S úspěšným spárováním přichází plná kontrola: přehrávání zvuku, nahrávání přes mikrofon, změna nastavení.

Odposlech ale není vše. Řada sluchátek podporuje síť Google Find Hub – systém, který pomáhá najít ztracená zařízení pomocí okolních telefonů s Androidem. Výzkumníci zjistili, že pokud sluchátka nebyla nikdy spárována s telefonem s Androidem, útočník je může zaregistrovat do vlastního účtu Google. Od toho okamžiku sleduje pohyb oběti prostřednictvím sítě dalších zařízení s Androidem. Oběť sice může po hodinách nebo dnech dostat varování o nežádoucím sledování, ale systém zobrazí jako zdroj její vlastní zařízení. Většina lidí to odmítne jako chybu. “Riziko je trvalé sledování, nikoli jednorázový incident v blízkosti. Podobně jako když vidíte své AirTagy na iPhonu,” potvrdil investigaci.cz Sayon Duttagupta, jeden z výzkumníků, kteří se na objevu zranitelnosti podíleli. Z dvaceti pěti testovaných zařízení od šestnácti výrobců bylo sedmnáct zranitelných, tedy šedesát osm procent.

Google klasifikoval zranitelnost jako kritickou a výzkumníkům udělil odměnu patnáct tisíc dolarů (tedy přibližně 300 000 korun).

Bluetooth mluví dánsky

To, co vypadá jako hypotetický scénář, se nebezpečně zhmotnilo v Dánsku. Dne 16. ledna 2026, tedy pouze jeden den po zveřejnění studie, informovala vojenská rozvědka FE (Forsvarets Efterretningstjeneste) dánské úřady o riziku odposlechu přes bluetooth. Následující den IT oddělení Národní policie rozeslalo svým příslušníkům po celé zemi interní zprávu, která jim doporučovala okamžitě deaktivovat bluetooth na všech zařízeních – mobilním telefonu, tabletu i počítači. Služebním i soukromém. Odpojit handsfree soupravu v hlídkovém autě. Přestat používat bezdrátová sluchátka. Do odvolání.

Zpráva nesla předmět “Slå Bluetooth fra” — Vypněte bluetooth. Výslovně varovala před rizikem odposlechu prostřednictvím „Bluetooth-hovedtelefoner og AirPods“. Příjemci nebyli jen policisté. Směrnice pokrývala úřady, agentury a policejní obvody.

O dva dny později to zveřejnil dánský server Radar. Podle něj některé okrsky zavedly úplný zákaz. Jiné směrnici interpretovaly volněji. Napříč celou zemí ale začali technici vytahovat z šuplíků drátová sluchátka a IT oddělení urychlovala nákupy kabelových alternativ. FE na dotaz serveru Radar odpověděla, že šlo prý o “pouhé přeposlání upozornění z webu whisperpair.eu”. Nejedná se o nezávislá hodnocení FE, zdůraznila rozvědka.

Anonymní policejní zdroje ale serveru Radar řekly něco jiného. Takto se prý “nepanikařilo” jen kvůli akademickému výzkumu a za směrnicí stojí “zcela konkrétní incident nebo podezření”.

Navíc, jak serveru investigace.cz potvrdil přímo Sayon Duttagupta, vedoucí výzkumník projektu WhisperPair z Katolické univerzity v Leuvenu, akademici neměli o reakci dánské tajné služby tušení. “Žádná dánská zpravodajská služba ani vládní agentura nás v tomto smyslu nekontaktovala,” řekl. Před rozhodnutím FE je ale oslovil člověk, který se představil jako pracovník dánského parlamentu, s technickými dotazy k fungování WhisperPair. “Odpověděli jsme mu e-mailem. Nedostali jsme žádnou zpětnou vazbu ani náznaky, že informace od nás budou použity jako formální zdůvodnění politického opatření.”

Dánská vojenská rozvědka FE ve své směrnici na vypnutí bluetooth výslovně varovala i před Apple AirPods, přestože se na ně nevztahují objevené zranitelnosti Google Fast Pair ani čipů Airoha. Výzkumníci to potvrdili. Plošný zákaz včetně zařízení od Applu vysvětluje pragmatický přístup institucionálních politik, pro které je snazší přijmout konzervativní formulaci “všechna bluetooth zařízení” než zavádět technologicky specifická omezení.

Máme se bát?

Praktické riziko odposlechů přes bluetooth závisí na tom, kdo jste. Všechny zmíněné útoky vyžadují fyzickou blízkost — do deseti až čtrnácti metrů. Nástroje pro jejich provedení jsou ale veřejně dostupné na GitHubu a k útoku stačí běžný notebook.

Pro běžného spotřebitele je riziko nízké. Cílený odposlech náhodného kolemjdoucího nemá ekonomický smysl, existují jednodušší cesty — phishing, malware, napadení Wi-Fi.

Pro novináře, aktivisty nebo obchodní manažery je riziko střední. Útočník, který se opakovaně pohybuje ve vaší blízkosti — kolega, účastník konference, stálý návštěvník oblíbené kavárny —, může odposlech provést nenápadně.

Pro státní úředníky, diplomaty a zpravodajské důstojníky je riziko vysoké. Státy mají zdroje, trpělivost i schopnost zajistit fyzickou blízkost. Dánský utajený „konkrétní incident“ do tohoto scénáře přesně zapadá. Nicméně samotní výzkumníci z Leuvenu nemají žádnou informaci o tom, že by chyba byla již využita.

Chránit lidi, ne prostor

Dánské opatření překvapuje ještě jednou věcí. To, že je zařízení s bluetooth určité bezpečnostní riziko samo o sobě, jsme již viděli. Je proto zcela logické, že jeho vypnutí vyžadují bezpečnostní protokoly celé řady bezpečnostních složek. Vždy se to ale týká jeho používání v určitém prostoru.

Americké SCIF klasifikují bluetooth jako vysoce rizikové a říkají, že pro jejich provozování v zabezpečených prostorech musí být riziko sníženo na nízké. Jak, to ponechávají na konkrétních situacích. Český NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost) vyžaduje deaktivaci bezdrátových technologií v utajovaných prostorách na všech stupních utajení včetně nejnižšího. Britská policie doporučuje vypnout bluetooth při protiteroristických operacích.

Jakmile ale člověk opustí zabezpečený prostor, může svá zařízení v klidu používat. V případě Dánska ale poprvé vidíme, že se zákaz vztahuje na jakékoli používání bluetooth při práci — ať v autě, doma, nebo na cestách. Žádná jiná země NATO ani Evropské unie podobné nařízení nemá.

A ke konci února 2026 v Dánsku směrnice stále platí.

Autor textu: Josef Šlerka

The post I sluchátka můžou poslouchat. Technologie bluetooth vás může připravit o bezpečí i o miliony appeared first on investigace.cz.

Soud v Athénách dnes rozhodl v kauze nelegálního špehování více než 90 politiků, novinářů a podnikatelů spywarem Predator, které se provalilo v roce 2022. Podle nepravomocného rozsudku se zakladatel spywarové firmy Intellexa Tal Dilian a další čtyři osoby provinily mimo jiné porušením zákona na ochranu soukromé komunikace.  

Soudní proces s Intellexou v Řecku začal v dubnu loňského roku. V přelomové kauze obvinila athénská prokuratura čtyři osoby – zakladatele firmy Tala Diliana, jeho dlouholetou obchodní i osobní partnerku Saru Hamou, oficiálního majitele Intellexy Felixe Bitziose a majitele řecké společnosti, která zakoupila Predator, Giannise Lavranose.

Soudce jednočlenného soudu pro přestupky v Aténách uvedl, že všichni čtyři byli shledáni vinnými z „porušení důvěrnosti telefonní komunikace“, „opakovaného manipulování se systémem na uchovávání osobních údajů“ a z „nelegálního přístupu k informačnímu systému nebo údajům“. Soudce vyměřil celkový trest na 126 let a 8 měsíců odnětí svobody, ze kterých by si odsouzení měli odpykat 8 let.

Přečtěte si

Soud v Athénách: Intellexa obcházela sankce a nabízela spyware přímo tajným službám

Obžalovaní se k soudu nedostavili. Právní zástupci všech čtyř se proti rozsudku odvolali a odsouzení po dobu trvání soudních řízení zůstávají na svobodě.

„Po zvážení všech důkazů, zejména svědeckých výpovědí, ale také dokumentů, bylo prokázáno, že obžalovaní na základě společného rozhodnutí spolu s dalšími osobami spáchali tyto činy úmyslně,“ uvedl předseda soudu Nikos Askianakis. „Získali přístup k osobním údajům a osobním konverzacím.“

Soud rovněž souhlasil s předáním zápisu z řízení dalším kontrolním institucím a orgánům činným v trestním řízení, aby prošetřily možné další trestné činy spáchané čtyřmi obžalovanými a dalšími svědky na základě informací, které byly během řízení odhaleny.

Nezákonné sledování vyšlo najevo poté, co řecký novinář Thanasis Koukakis obdržel analýzu svého telefonu. Minimálně deset týdnů mohl spyware Predator sledovat doslova každou aktivitu jeho profesního i soukromého života. V létě 2021 mu totiž přišla smska: „Thanasisi, víš o tomhle“ a odkaz na web, jenž na první pohled vypadal úplně stejně jako řecký zpravodajský blog. Tím ovšem nebyl a odkaz poskytl spywaru Predator přístup do Koukakisova telefonu.

Přečtěte si

Spywarová firma Intellexa platila programátorovi z Krnova

Naše redakce se zneužívání spywaru věnuje dlouhodobě. Spyware je definován jako zbraň a pro jeho vývoz a prodej proto platí stejně přísná pravidla. V minulosti jsme popsali dodavatelský řetězec techniky a dalších produktů pro řeckou Intellexa, za kterou stálo několik osob žijících v Česku.

Přečtěte si

Špionážní technika z Krnova pro řeckou Intellexu

Zároveň jsme v rámci takzvaného Pegasus Project popsali zneužívání dalšího spywaru z dílny Tala Diliana a jeho firmy NSO Group, mimo jiné maďarskou vládou.

Autorka textu: Zuzana Šotová

The post Řecká kauza špehování novinářů a opozice: Představitelé a spolupracovníci Intellexy odsouzeni na 8 let appeared first on investigace.cz.

Jeden ze světově nejhledanějších narkobaronů Nemesio Oseguera alias „El Mencho“ byl zabit při zásahu mexických ozbrojených složek. Šéfa kartelu Jalisco Nueva Generación, který proslul svou násilností, se podařilo dopadnout v horské turistické lokalitě Tapalpa i díky zpravodajské spolupráci se CIA. Bezprostředně poté zachvátila vlna násilí nejen stát Jalisco. Administrativa prezidentky Claudie Scheinbaum tak podnikla další výrazný krok v boji proti narkoterorismu. Komentář k celému dění poskytla šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová, která se drogovými kartely Latinské Ameriky dlouhodobě zabývá. K mikrofonu ji pozval Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Vzkaz mexickým kartelům – Nejste nedotknutelní appeared first on investigace.cz.

„Téměř celý trest jsem strávil na samotce. Pro mnohé je to neúnosné, mně samota nevadila,“ vzpomíná na věznění v sovětském lágru novinář a disident Alexandr Podrabinek. A vysvětluje: „Pro mě je naopak utrpení být mezi lidmi, se kterými si nemám co říct.“ Redaktorka investigace.cz se s Podrabinkem setkala na lidskoprávní konferenci v Tallinu. Na rozdíl od ostatních ruských disidentů přiletěl z Moskvy. Dodnes píše pro Radio Svoboda. Je přesvědčený, že opozice má působit doma.

Do střetu se sovětským režimem jste se dostal už před padesáti lety, když jste dokumentoval zneužívání psychiatrické péče proti disidentům. Vydal jste tehdy knihu Trestná medicína, za kterou vás poslali do lágru. Co vás k tomu přivedlo? 

Můj otec byl zdravotník, i já jsem medicínu studoval a bavila mě. Navíc jsem četl samizdat a narazil jsem na popisy konkrétních případů zneužívání psychiatrie. Zasáhlo mě to lidsky i profesně. Medicína má přece léčit a pomáhat, jenže tady ji používali opačně – jako nástroj nátlaku.

Setkal jste se s lékaři, kteří se té praxe účastnili?

Ano, později. Když jsem jezdil do psychiatrické léčebny za vězni, které tam drželi pod dozorem.

Jakou měli motivaci, dostávali za to zaplaceno?

Víte, systém si sám vybírá své „služebníky“. Ne všichni psychiatři do toho byli zapojení, byl to úzký okruh, ale stačilo to. Je to jako u politických procesů: ne každý soudce vezme politický případ, dostanou ho jenom „prověření“. Tehdy to byli straníci, ale dnes je ten mechanismus podobný. Jsou lidé, kteří to dělat nechtějí, ale vždy se najdou tací, kteří jsou připraveni sloužit moci – kvůli kariéře, penězům, výhodám.

Bylo těžké shromažďovat materiály na knihu?

Samozřejmě. Nemohl jsem přijít do léčebny a říct: „Dobrý den, pracuji na knize,“ – hned by mě zavřeli.

Jak jste tehdy postupoval?

Čtyři roky jsem sbíral materiály, sblížil jsem se s disidentskými kruhy v Moskvě a díky tomu jsem mohl dělat rozhovory s lidmi, kteří se z psychiatrických zařízení dostali ven. Bylo jich asi patnáct: nahrával jsem je na diktafon a pak přepisoval. Psát je rychlé, ale sbírat materiál trvá. Navíc jsem chtěl to téma ukázat v historickém kontextu. Nebyla to novinka, dělo se to už v 18. století.

Vyšla kniha v samizdatu?

Formálně ne, ale v určitých kruzích kolovala. V roce 1977 mi při domovní prohlídce zabavili jeden výtisk. Druhý výtisk jsem s vědomím takového rizika schoval: všechno jsem dělal ve dvou kopiích, plus magnetofonový pásek.

A co se stalo s tou druhou kopií?

Kolegové ji poslali do Amnesty International v Londýně. Udělali z ní anglické resumé a v létě 1977 ji představili na Světovém kongresu psychiatrů v Honolulu.

A pak vás zavřeli?

Ano, hned následující rok.

Přečtěte si

Ruský nakladatelský gigant vydává knihy vymyšlených autorů. Mezi nimi i dějiny Česka

Strach nesmí řídit život

Režim vám místo vězení nabízel nucenou emigraci do Izraele. Proč jste neodjel?

A proč bych měl odjíždět ze své země?

Přemlouvali vás ostatní disidenti, abyste odjel?

Ano, velmi. Tehdy bylo hnutí silně rozdělené. Mnozí trvali na tom, že bych měl odjet. Andrej Sacharov a jeho žena na mě tlačili a naše vztahy se kvůli tomu dokonce zhoršily.

Nebál jste se lágru?

Bál. Ale strach nesmí řídit život. A to ani tehdy, když na vás režim tlačí hrozbami pro vaše blízké, že když s bratrem neodjedeme, zavřou nás oba. Nakonec bratra opravdu zavřeli, odseděl si přes pět let.

Co bylo pro vás ve vězení nejtěžší?

Mučení. Ale hodně záleží na vnitřním nastavení. Téměř celý trest jsem strávil na samotce. Pro mnohé je to neúnosné, mně samota nevadila.

Proč?

Pro mě je naopak utrpení být mezi lidmi, se kterými si nemám co říct.

Ostatní vězni v táboře věděli, kdo jste?

Ano, věděli, že jsem politický vězeň a že jsem napsal knihu. Vězni za mnou chodili: „Napiš stížnost, napiš žádost o milost.“ Psal jsem. Jedna dozorčí stížnost dokonce uspěla a dotyčnému zrušili paragraf. To je vzácné, a tak po mých službách stoupla poptávka. Kvůli tomu mě definitivně izolovali, abych neměl vliv na spoluvězně. Po půl roce bez komunikace na samotce jsem začal ztrácet řeč, musel jsem se znovu učit mluvit: nahlas jsem recitoval básně, učil se anglicky. Dozorci přicházeli a nechápali, s kým to pořád mluvím.

Jak jste se vrátil do života?

Když jsem vyšel z vězení, disidentské hnutí už bylo rozdrcené. Nesměl jsem pracovat ani vycestovat z okresu. Zároveň by mě ale mohli znovu zavřít za příživnictví, kdybych nepracoval. Musel jsem riskovat: odjel jsem do sousedního okresu a našel si práci u záchranky. Prošlo to. 

Kdy jste poprvé cítil, že přichází svoboda?

V roce 1987, tehdy už režim přestal lidi zavírat za politické názory. A už bylo jasné, že v minulosti stál jen na strachu.

Co jste tehdy dělal?

V roce 1987 jsme začali s kolegy vydávat vlastní noviny Express-chronika. Dokonce jsme vytvořili Východoevropskou informační agenturu – navázali jsme výměnu informací mezi nezávislými novináři z Polska, Československa, Maďarska, Bulharska a Rumunska. Překládali jsme texty a šířili zprávy. Ta spolupráce fungovala až do roku 1989.

Znal jste se s českými disidenty?

Ano. Znal jsem Václava Havla, chodili jsme spolu na kávu. Byl to velmi laskavý a ironický člověk. Znal jsem i další – Jana Urbana nebo Petrušku Šustrovou.

Přečtěte si

Investigativní novinářka Jekatěrina Fomina: Soucítím s ruskými vojáky, ale jejich zločiny mají být vyšetřeny

Devadesátá léta, Putin a opozice

Jak jste vnímal rok 1991 a pád Sovětského svazu, slavil jste?

Měl jsem rozporuplný pocit. Připadalo mi, že je v tom určitá faleš. Rozpad byl zvláštní proces, který šel shora. Když změny přicházejí shora, je to spíš pokus přizpůsobit režim novým podmínkám, udělat ho životaschopnějším. Není to snaha vybudovat skutečnou demokracii.

Takže podle vás nevznikl nový režim?

Vznikla adaptace starého. Nebyl žádný katarzní zlom jako třeba v Československu. Nedošlo ke skutečnému pádu systému. Lidé, kteří nás zavírali, si prostě oblékli „demokratické šaty“ a osvojili si novou rétoriku. Archivy tajných služeb zůstaly zavřené, nekonaly se žádné lustrace.

Boris Jelcin tedy skutečnou změnu nepřinesl? 

Ve srovnání se Sovětským svazem byla devadesátá léta skutečně nejsvobodnějším obdobím v ruských dějinách. Proběhly volby a podle mezinárodních zpráv byly docela nezávislé. Jenže Jelcin nebyl skutečným demokratem, byly to jen řeči. Cítil se jako car.

Pamatujete si příchod Putina?

Samozřejmě. Mnozí se radovali: mladý, energický, ne Jelcin. Tehdy říkal docela demokratické věci, dokonce mluvil o vstupu do NATO. Já mu ale nevěřil. Kádrový člověk z KGB se nemění. Je pragmatik, dělá a říká to, co je pro něj výhodné.

Kdy vám bylo jasné, že začíná obrat zpátky k totalitě?

V roce 2001, kdy byl na Putinův povel „zlikvidován“ soukromý televizní kanál NTV (šlo o násilné zestátnění soukromého televizního kanálu v roce 2001). Byl to jasný signál: Rusko se stáčí z cesty demokracie.

V roce 2003 vás zadrželi kvůli knize o bombových útocích na obytné domy na konci devadesátých let?

Ano. Byla to kniha Alexandra Litviněnka a Jurije Felštinského FSB vyhazuje Rusko do povětří. Podle autorů knihy byly teroristické atentáty na obytné domy v roce 1999 v Moskvě a Volgodonsku připraveny a provedeny agenty FSB s cílem svést odpovědnost na Čečence a získat tak záminku k obnovení čečenské války. Vytiskli ji v Lotyšsku a nabídli mi, abych ji šířil. Náklad mi ale zabavili ještě před začátkem distribucí, někdo mě udal.

Vyslýchali vás?

Pozvali mě do Lefortova (věznice v Moskvě, pozn. red.) a tam mi řekli, že autoři knihy čelí obvinění z vyzrazení státního tajemství. Řekl jsem: „Vy tím přece sami potvrzujete, že to, co píšou, je pravda.“ Nakonec z toho nic nebylo, pustili mě, tehdy to ještě bylo relativně svobodné.

Pak se ale režim upevňoval. Nelituje­te toho, že jste toho v nultých letech neudělal víc? Víc nevystupoval proti vládě, víc nepsal, nechodil na protesty?

Měl jsem, ano. Ale chyběly síly a možnosti. Na všechno síly nestačí. Dokonce jsem se pokoušel kandidovat do Státní dumy. Ale neměl jsem šanci, chyběly peníze a široká podpora.

Proč podle vás opozice nedokázala Putina zastavit?

Z mnoha důvodů: infiltrace tajných služeb, nedostatek politické zkušenosti, snaha domluvit se „po dobrém“. S vlkem se ale domluvit nedá. Místo konfrontace volili kompromis.

Je to vododěl: tam, nebo tady

Jako jeden z mála politických disidentů žijete v Rusku. Jak hodnotíte současnou podporu války v Ukrajině mezi Rusy?

Sociologickým průzkumům, které tvrdí, že podpora války je vysoká, se nedá věřit – všechny tyto služby jsou pod kontrolou moci. Když mluvíte s lidmi na ulici nebo v soukromých rozhovorech, zjistíte, že většina je proti válce, ale nekřičí to nahlas.

Proč emigrantská opozice často tvrdí opak?

Protože to ospravedlňuje jejich odjezd: jako že země je beznadějná. Jenže hlavní problém není v informacích, ale v solidaritě. Lidé si čtou texty a uvědomují si, že je píší ti, kteří jsou v bezpečí. Politici mohou říkat správné věci – Kasparov může říkat správné věci, Chodorkovskij také – nikdo se s nimi nebude přít. Ale oni jsou tam a my jsme tady. Ten rozdíl je cítit. Někdy to dráždí: „Říkáš správná slova? Přijeď sem a řekni je tady.“ 

Ale Navalnyj přijel, a jak to dopadlo?

Ano, přijel. Byl připravený na oběť, možná úplně nechápal, jak to dopadne. Mám s ním mnoho politických neshod, ale že to byl člověk cti, o tom není pochyb.

Potřebuje Rusko někoho dalšího, jako byl on?

Nejde o jednoho člověka, jde o postoj. Podívejte se na Kubu: je tam silné hnutí za to, aby opozice neodjížděla. Několik milionů lidí odjelo a usídlilo se na Floridě, ale část disidentů zásadně zůstává. Totéž v Bělorusku: Mikola Statkevič (běloruský opoziční politik, pozn. red.) odmítl emigrovat. Takoví lidé dávají společnosti naději a moc na to reaguje nervózně.

Takže pro moc je pohodlnější, když opozice odjede do zahraničí?

Samozřejmě. Ti, co odjedou, vypadnou z kontextu, postupně přestanou cítit, co se v zemi děje, a ztratí autoritu a respekt uvnitř Ruska.

Na druhou stranu někteří novináři skončili ve vězení. A jsou i tací, kteří tomu byli velmi blízko, a proto museli odjet, aby mohli i nadále psát. 

Ano, samozřejmě. Svoboda se nikdy nikomu nedává zadarmo. Není to tak, že by to šlo bez rizika. 

Myslíte, že by pomohli víc, kdyby zůstali? Teď mohou dělat svobodnou novinařinu a poskytovat lidem nezávislé informace. To by nemohli dělat, kdyby zůstali.

Představte si, že z Ruska odejdou všichni rozumní lidé – co pak se zemí bude? Hlavní problém není v tom, jestli lidé mají nebo nemají informace. Hlavní problém je v tom, že lidé necítí podporu.

Vy píšete sloupky pro Svobodnou Evropu. Cestujete na konference o lidských právech v Rusku. Nazýváte válku válkou. Jak to, že vás dosud nezavřeli?

Nevím. Možná chápou, že nebudu spolupracovat a nebudu hrát podle jejich pravidel. Lámat mě nemá smysl. Možná mě i zavřou, ale čeho se bát? Už jsem všechno viděl. Obavy samozřejmě jsou, ale strach nesmí řídit život. Co je to za život, když se bojíte všeho?

Autorka rozhovoru: Kristina Vejnbender

The post Strach nesmí řídit váš život. Sovětský disident Alexandr Podrabinek o Putinově režimu a ruské opozici appeared first on investigace.cz.

Sankce, které uvalily západní mocnosti na ruskou ekonomiku za poslední dekádu, se rozrostly do obrovských rozměrů. Po plnohodnotné invazi Putina do Ukrajiny 24. února 2022 Evropská unie připravila už devatenáct sankčních balíčků na ruské obchodní aktivity, k čemu se postupně přidávali i její západní spojenci. Poslední dva roky ale Západ bojuje s tím, že Rusko sankce obchází. Toto téma v redakci investigace.cz sledují i novinářky Kristina Vejnbender a Barbora Šturmová.

Ve fabrice s českým CNC strojem vyrobila ruská státní firma jaderný ledoborec Jakutsko. Investigace.cz také upozornila na příběh, kdy se samarský snajperský klub Rančo, který užívá mimo jiné zbraně České zbrojovky, chlubí tím, že ještě žádný jejich žák v Ukrajině nepadl.

Chtěli byste doma mít nábytek z krvavé ruské břízy? Redaktorky Barbora Šturmová a Kristina Vejnbender v Česku totiž našly firmu Orlimex, která dováží překližky z Gruzie. Jak se ale později ukázalo, dřevo této firmy může být i ruského původu.

Jak se tedy obcházejí protiruské sankce? A co by měla EU udělat pro to, aby sankce lépe fungovaly? Na tyto a další otázky přináší odpověď video redakce investigace.cz ke čtvrtému výročí ruské agrese v Ukrajině. Dozvíte se ve videu.

Přečtěte si

České zbraně v Rusku: stále v nabídce. Náboje putují přes Kazachstán, zbraně přes Kyrgyzstán a Arménii, optika přes Turecko

Přečtěte si

„Přátelíme se potichu.“ Jak české strojírenské firmy připravily Rusko na velkou válku

Přečtěte si

Boj o krvavou břízu. Jak do Evropy i nadále proudí ruské dřevo

Přečtěte si

Děravé sankce. Rusko a Bělorusko dovážejí do EU dřevo i přes obchodní omezení

The post VIDEO: Čtyři roky od ruské invaze do Ukrajiny: Evropský boj s obcházením sankcí zesiluje appeared first on investigace.cz.

Redakce investigace.cz v uplynulých týdnech zkoumala, co se stane, když si na seznamce nakluky.cz založí profil čtrnáctiletý chlapec. Redaktorkám přišly na falešný účet stovky zpráv se sexuálním podtextem. Klinická psycholožka Zora Dušková v rozhovoru popisuje, jak setkání s predátorem na internetu může v dospívání zásadně narušit důvěru, identitu i vztah k vlastnímu tělu. Děti se často ocitají v bezmoci a bez podpory dospělých situaci samy nezvládnou.

Nedávno jsme si založily profil na seznamce nakluky.cz, kde jsme se vydávaly za čtrnáctiletého chlapce. Přišly nám stovky sexuálně explicitních zpráv. Jaký má na děti dopad, když se na internetu setkají s nějakým sexuálním predátorem?

Internet poprvé v historii lidstva naprosto bez bariér smíchal svět dětí a svět dospělých. Tohle je něco, co nebereme dostatečně vážně z hlediska ochrany dětí.

Věk čtrnácti let je křehké období přestavby celé identity – z té dětské identity do té budoucí dospělé. Je to velmi emotivní období plné velkého hledání. Důležitá otázka je, kdo jsem, a to i z hlediska své sexuální orientace, mého přístupu k druhým a tak dále. Je to opravdu křehké období, a cokoli do toho necitlivě vstoupí, ty děti bolestně zasahuje.

Z různých případů víme, že sexuální predátoři své oběti často vydírají. Například když jim dítě pošle svou intimní fotku, predátor vyhrožuje, že ji zveřejní, pokud nepošle další nebo se s ním nesejde – podle toho, co je jeho cílem. Co se stane s dětskou psychikou, když dítě někdo vydírá?

Děti, které jsou nějakým způsobem podvedené na internetu, mohou začít pociťovat velkou nedůvěru ve svět a k lidem. Narušuje to spoustu oblastí – můžu někomu věřit, nebo musím pořád žít v té úzkosti a ostražitosti?

Naše zkušenost z Dětského krizového centra je taková, že děti se dostávají do obrovské bezmoci, když je vydírá někdo, kdo se schovává za falešný profil a vydává se za někoho, kým není. A jestli máme nějaký fenomén, který podporuje rozvoj traumatu, tak je to právě prožitek bezmoci. A pro mnohé děti není rozdíl v tom, jestli jsou ohrožené v reálném světě, nebo v kyberprostoru.

Přečtěte si

„Jujky miluju mladší kluky.“ Co se děje na seznamce nakluky.cz

Setkáváte se v Dětském krizovém centru s případy, kdy by predátoři své oběti vydírali tím, že zveřejní jejich sexuální orientaci, pokud není heterosexuální? To se právě na seznamce nakluky.cz, kterou jsme zkoumaly, děje.

S takovými formami vydírání jsme se setkali. Věk patnácti let je věk hledání a experimentování. Když se objeví riziko zveřejnění, že je dítě homosexuálně orientováno, nebo spíše, že se homosexuálně chovalo, jde o další enormní břemeno pro jeho psychiku. Může to být velký zásah do sebepojetí a sebeobrazu dítěte a může to vyvolat negativní pozornost okolí, ke kterému by se ta informace dostala. Je to další zneužitelná informace.

Žádné negativní reakce přitom ani přijít nemusí, stačí ten vnitřní strach – co když se to někdo dozví. To je o stavu zoufalství těch dětí, protože ony nemají ještě zkušenost ani nástroje, jak se z takové situace mohou samy dostat. Jsou chycené do těžké pasti a bez pomoci dospělých nemohou vystoupit. A rodiče z toho často bohužel vypadávají, přitom by to měli být právě oni, ke komu se dítě s důvěrou obrátí.

Jak to, že z toho rodiče vypadávají?

Protože někteří rodiče s dětmi o rizicích spojených s pobytem na internetu nemluví. Je důležité, aby dítě vědělo, že sám rodič ví, co se na internetu děje, a že konverzace i o negativních aspektech je vedena v bezpečném prostředí. Dítě ve chvíli, kdy například odešle intimní fotografii predátorovi, opravdu nepotřebuje trest. Jeho prožitek je už sám o sobě dost stresující. Naopak potřebuje obrovskou pomoc. A to je to, co jim nabízíme jako odborníci. Proto je pro ně někdy i snažší obrátit se na odbornou pomoc.

Jak se projevuje trauma?

Trauma mimo jiné ovlivňuje nervovou soustavu, výstavbu mozku, neuronální sítě. A především bolí. Ta zrada bolí na duši. A mluvíme o věku, kdy se mladí lidé teprve učí zacházet s celou intimitou. A když do toho přijde takový zásah, tak to je pro dítě velmi ohrožující. My se pak setkáváme i s dětmi, které nenajdou z tohoto zoufalství jinou cestu ven, než je sebepoškozování. To je nástroj, skrze nějž uvolňují svoji vnitřní tenzi. Ale dokonce je tady i riziko sebevraždy, zejména ve chvíli, kdy se nějaká citlivá informace dostane do kolektivu dětí či sociálního okolí dítěte, což často bývá podstata výhružek.

Můžeme do toho sebepoškozování počítat i nezdravý vztah k vlastnímu tělu ohledně sexuální oblasti? To znamená – nebudu se poškozovat například řezáním zápěstí, ale budu vyhledávat nefunkční vztahy, kde bude docházet k sexuálnímu násilí?

Může to prorůst úplně do všeho. U obětí sexuálního násilí, ať už je face to face nebo v online světě, je velmi častým doprovodným jevem traumatizace právě negativní vztah ke svému tělu. Protože tělo je vnímáno jako prostředek zájmu, přes který došlo ke zneužití.

Sexuální násilí s sebou nese vždy velký zásah do vnímání vlastní sebehodnoty. To je podstata zneužití. Někdo ze mě udělal objekt na uspokojení svých sexuálních potřeb a odhlíží od toho, že já jsem prožívající subjekt, který bude na to, co se děje, odpovídat velikou bolestí na duši.

My jsme při zkoumání seznamky nakluky.cz také narazily na různé inzeráty, kde děti, které byly ve věku 15 let, nabízejí styk za peníze nebo fotografie.

Ano, u některých dětí je to situace, která přijde v uvozovkách z čistého nebe. Mohou to být i děti, které vyrůstaly v harmonickém prostředí. Každé dítě, které vstoupí na internet, je potenciálně ohrožené dítě. Neexistuje výjimka. Se zvýšeným rizikem se tam pohybují děti, které měly už nějakou velkou zátěž během svého dětství. Jsou ze sociálně patologického prostředí, z dysfunkčních rodin, kde byly závislosti, alkoholismus, domácí násilí a podobně. A tady je riziko, že se zamotají do takových věcí, umocněné. Rodina jim prostě neuměla nastavit zdravé hranice jejich vlastního chování a jednání, proto se budou dopouštět rizikového chování a hledat zdravé hranice více pokusem a omylem.

Přečtěte si

Podcast Odposlech: Nátlak, vydírání a nabídky placeného sexu s nezletilými. Co se děje na seznamce nakluky.cz

Jak velký problém je, že je poměrně jednoduše dostupná pornografie? Právě na seznamce, kterou jsme zkoumaly, jsou jednoduše dostupné i materiály s velmi drsným obsahem.

To je právě ten moment, kdy se smíchá svět dětí a svět dospělých. Pornografie je dneska dostupná v podstatě bez bariér. Nějaké okénko, kde potvrdíte, že je vám osmnáct, opravdu není bariérou. Dneska se úplně standardně na pornografii dostávají děti dvanáctileté, ale i desetileté. A protože rodiče s nimi nehovoří dostatečně, představu dětí o intimitě a sexualitě často formuje právě pornografie. A jsme u naprosto nereálných věcí. Nereálné na tom je, že v pornografii neexistuje „ne“. To považuji za strašně nebezpečné. Protože vytvořit si obraz, že druhý vždycky chce a může, je prostě falešná představa, kterou z toho ale ty děti vyčíst mohou.

Co s tím tedy mohou dělat rodiče?

Rodiče by především měli vzít kyberprostor jako nedílnou součást života svých dětí. A tak jako rodič nepustí své dítě na výlet se zcela náhodným neznámým člověkem, neměli by pouštět děti zcela bez dozoru ani do online světa. Děti potřebují, aby jim byli rodiče moudrým průvodcem, aby s nimi po cestách kyberprostoru zpočátku kráčeli a upozorňovali je na rizika, stejně jako aby jim ukazovali, v čem může být kyberprostor pro děti užitečný. Rodič nemusí umět hrát online hru, kterou si jeho dítě oblíbilo, a přesto může sedět vedle dítěte, být pozorovatel a sdílet s dítětem to, co mu hra přináší, i učit dítě dívat se na potenciální rizika. A stejně jako se rodiče běžně ptají, co děti ten den prožily, měli by se ptát na to, co zažily v online světě, co se jim líbilo, co je znepokojilo, v čem se necítily dobře. Důležité je, aby rodiče učili děti komunikovat o jejich zážitcích, pocitech, obavách. Ve chvíli, kdy se dítě dostane do nějaké ohrožující situace, je pro něj velmi těžké „prošlapat si cestu“ ke vzájemné komunikaci a sdílení.

Dětské krizové centrum provozuje non-stop telefonickou linku pro rizika kyberprostoru. Na její telefonní číslo 778 510 510 se mohou obracet děti i rodiče s čímkoli, co je pro ně v rámci kyberprostoru důležité. Linku důvěry mohou kontaktovat i anonymně.

Autorky rozhovoru: Adéla Károlyová a Barbora Šturmová

The post „Prožitek bezmoci podporuje trauma.“ S psycholožkou o tom, co dětem způsobí online sexuální vydírání appeared first on investigace.cz.

V sobotu uplyne osm let od úkladné vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Ani po osmi letech ale nebyl uzavřen soudní proces s hlavními podezřelými Marianem Kočnerem a Alenou Zsuzsovou. Celý proces se vrací na začátek, případ dostali na starosti noví prokurátoři i nový soudní senát, znovu bude probíhat i dokazování. „Náš trestní zákon je nastaven tak, že obžalovaní mají všechna práva a poškození žádná. Přestávám věřit,“ řekl po obnově soudního řízení otec zavražděného novináře Jozef Kuciak.

Dne 21. února 2018 ve večerních hodinách přišel k jejich domu vrah Miroslav Marček, dvěma ranami do hrudníku zastřelil Jána Kuciaka, jednou ranou do hlavy pak Martinu Kušnírovou. Nedaleko domu na něj pak čekal jeho komplic Tomáš Szabó.

Vrahové pracovali na objednávku Zoltána Andruskóa. Ten zas podle své výpovědi jednal na základě zadání od Aleny Zsuzsové, která měla plnit instrukce mafiána Mariana Kočnera.

Dnes, osm let od vraždy, jsou základní fakta jasná – Andruskó se k objednávce přiznal, a dostal patnáct let. Marček se ke skutku rovněž přiznal a spolu se Szabóem si odpykávají dvacet pět let. Tyto rozsudky jsou již pravomocné.

Přečtěte si

Kuciak a Kočner: Články, vražda, rozsudek

Stále však není zřejmé, jestli si vraždu objednal Kočner u Zsuzsové, která pak podle obžaloby předala zadání dále Andruskóovi. Soudy doposud Kočnera dvakrát osvobodily, Zsuzsovou jednou uznaly vinnou. Všechny rozsudky v jejich případě byly ale zrušeny.

Naposledy senát Nejvyššího soudu zrušil celý soudní proces a případ vrátil k úplně novému projednávání na Specializovaném trestním soudu v Pezinku.

Senát v novém řízení zasednul letos v lednu, pokračoval minulý týden a naplánovaná jsou stání až do prosince. Co tedy o vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové víme? Proč začalo zcela nové soudní řízení? A jak se do soudu snažila zasáhnout slovenská vládní koalice pod vedením Roberta Fica? Redakce investigace.cz přináší na výročí vraždy souhrn všech dosavadních událostí a souvislostí a taky výhled na nejbližší měsíce.

1. Proč je nový soud?

Poslední verdikt soudu v případě vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové padl v květnu 2025. Nejvyšší soud tehdy zrušil rozhodnutí Specializovaného trestního soudu kvůli chybám senátu. Nejvyšší soud soudcům vytknul, že kdyby hodnotili důkazy logicky a v souladu s trestním zákoníkem, dospěli by k jinému závěru. Jejich závěr z května 2023 zněl: Kočner nevinný, Zsuzsová vinna.

Nejvyšší soud také odebral spis senátu pod vedením soudkyně Ruženy Sabové. Senát opakovaně pokyny Nejvyššího soudu nerespektoval. Mezi výtkami senátu vůči Sabové byly nejasnosti kolem skutkových zjištění, nevypořádání se s důležitými fakty a už zmíněné vykonání důkazů. Stejné výtky měl přitom Nejvyšší soud už v roce 2021. 

Spis tak nyní dostal náhodně přidělený nový senát Specializovaného trestního soudu, konkrétně senát předsedy Miroslava Mazúcha. Ten poprvé zasedl 26. ledna a otevřel nové stání se čtyřmi obžalovanými ve dvou skutcích – Marianem Kočnerem a Alenou Zsuzsovou, kteří jsou obžalovaní z objednávky vraždy Jána Kuciaka a třech bývalých prokurátorů, a Dušanem Kracinou a srbským občanem Darkem Dragićem, kteří měli realizovat vraždu prokurátorů. 

Zajímavostí je účast soudce Jána Buvaly v senátu. Ten totiž rozhodoval i o přijetí dohody o vině a trestu Zoltána Andruskóa, který díky spolupráci s policií dostal nižší trest. Kočnerův advokát vůči jeho účasti v senátu podal ústavní stížnost, i z toho důvodu do rozhodnutí Ústavního soudu v senátu přísedí čtvrtá soudkyně.

2. Co se u soudu teď řeší?

Nejočekávanějším rozhodnutím bylo připuštění přepisů zpráv z aplikace Threema z Kočnerova telefonu. Obhajoba namítala, že Kočnerův telefon prolomili vyšetřovatelé bez souhlasu soudu a tedy podle dřívějšího rozhodnutí Soudního dvora EU by zprávy z něj neměly být připuštěny jako důkaz.

Jejich argumentaci ale senát Specializovaného trestního soudu zamítl hned první den obnoveného jednání. Zprávy z Threemy, které podle vyšetřovatelů ukazují na dohadování o vraždě Jána Kuciaka mezi Zsuzsovou a Kočnerem, se tak budou znovu číst.

Prokuratura označuje zprávy z Threemy za klíčový důkaz obžaloby. Zsuzsová a Kočner o vraždě komunikovali šifrovaně. Psali si o vypadávání zubů, o svrabu nebo o sněhu, což je v obžalobě interpretováno jako příprava a plánování vraždy. V den vraždy Kočner Zsuzsové zase poslal zprávu s emotikony „5️⃣0️⃣🔜☠️“. Padesát tisíc eur přitom odpovídalo sumě, kterou měl Kočner slíbit za vykonání vraždy.

Jedním z dalších důkazů, který bude chtít obžaloba prosadit, je záznam z fitness aplikace Zsuzsové. Ta nosila na ruce chytré hodinky, které kromě jiného zaznamenávaly její pulz a data se zálohovala v aplikaci na telefonu. Z údajů vyšetřovatelé vyčetli, že v čase, kdy se Zsuzsová měla dozvědět o vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, jí vyskočil pulz na historicky nejvyšší hodnoty.

Slovenský prokurátor Peter Kysel, který obžalobu dozoruje, považuje za největší výzvu právě tyto důkazy. Podle něj dosud nebyly prezentované před soudem celé. Způsob vykonání nových důkazů určil již dvakrát Nejvyšší soud. Poprvé tak učinil v roce 2021 a loni v květnu podruhé.

„Jde o doplnění detailů do už navržených důkazů i o nové důkazy, které mají poskytnout soudu komplexnější pohled,“ řekl redakci investigace.cz Kysel. 

3. Proč soud neprojednává i vraždu Martiny Kušnírové?

Objednaná byla vražda novináře Jána Kuciaka. Jeho snoubenka Martina Kušnírová neměla být původně zavražděna. Ze zpráv z Threemy také vyplývá, že jak Kočner, tak i Zsuzsová byli rozčilení, že Marček zastřelil i jeho snoubenku. Navíc jak Marček, tak i Szabó si už za dvojnásobnou vraždu odpykávají pravomocné tresty.

Soud tedy již před lety vyčlenil objednávku vraždy Jána Kuciaka na samostatné stání. Později do stejného případu přičlenil i objednávku vražd prokurátorů Petra Šufliarského, Maroše Žilinky a tehdejšího advokáta Daniela Lipšice. Ty si měl podle obžaloby také objednat Kočner u Zsuzsové. Ta měla provedení vraždy zadat Kracinovi s Dragićem, kteří nyní také stojí před soudem.

Soudů se i nadále účastní matka zavražděné Martiny Zlatica Kušnírová. Její bývalý advokát Roman Kvasnica v případu nově zastupuje rodinu Kuciakových. Zlatě Kušnírové je tak umožněno sledovat, jak se případ u soudu vyvíjí.

4. Jaké hrozí komplikace?

Do samotného procesu mohou zasáhnout i politická rozhodnutí vlády Roberta Fica. Fico hned po návratu k moci v roce 2023 protlačil změnu trestního zákoníku, kdy kromě jiného výrazně zmírnil tresty za ekonomický organizovaný zločin. V tomto případě tedy obžalovaným změna nepomůže.

Co by však mohlo pomoci, je kritizovaný přílepek poslance Smeru Tibora Gašpara (také bývalého policejního ředitele právě z doby vraždy) z prosince 2025. Ten na jednání Národní rady narychlo prosadil novelu trestního zákoníku, která přikazuje soudům, jak mají přihlížet ke kajícníkům, tedy spolupracujícím obviněným.

Pokud by se prokázalo, že kajícník v minulosti lhal ve své výpovědi, soudy musí zamítnout celou jeho výpověď, tedy i tu, která pomohla ve vyšetřování a obvinění jiných osob. To by se v případě objednávky vraždy Jána Kuciaka týkalo hlavně výpovědi korunního svědka a zprostředkovatele vraždy Zoltána Andruskóa, který ve své výpovědi označil za objednavatelku vraždy Alenu Zsuzsovou a za zadavatele Mariana Kočnera.

Andruskó začal s policií spolupracovat hned po svém zadržení v září roku 2018. Obhajoba jeho výpověď opakovaně zpochybňovala a upozorňovala na některé nesrovnalosti. Konkrétně se to týkalo třeba fotek, které mu měla Zsuzsová ukazovat v autě, kdy mu zadávala vraždu. Nejdříve vypověděl, že mu je vyfotila Zsuzsová, u soudu pak řekl, že si záběry ze sledování Kuciaka vyfotil z jejího laptopu sám.

V současnosti o ústavnosti Gašparovy novely trestního zákoníku rozhoduje Ústavní soud, který předběžně pozastavil její platnost. Minulý týden košický Ústavní soud řekl, že jelikož změna zákona by zasáhla i do probíhajících soudních kauz, není možné předvídat, jak by je to ovlivnilo.

Na další možný problém upozorňuje prokurátor Kysel – jde o paměť klíčových svědků. „Jedná se již o potřetí opakovaný soudní proces, od skutků uplynulo osm let, podstatní svědci budou opětovně vyslýchání. Při opakovaných výsleších často dochází k oslabování paměťových stop. To bylo možné vidět i při druhém opakovaném soudním procesu,“ upozorňuje Kysel.

Přečtěte si

Kočnerova knižnica veřejných tajemství

5. Kdy můžeme očekávat rozsudek?

Pravomocný rozsudek je v nedohlednu. I kdyby Specializovaný trestní soud rozhodl brzy, je téměř jisté, že jedna nebo druhá strana se proti rozsudku odvolá k vyšší instanci, kterou je Nejvyšší soud. Ten může rozsudek potvrdit, nebo zrušit a vrátit k dalšímu projednávání.

To se ostatně dělo i v prvním kole soudních stání, které trvalo déle než pět let – od ledna 2020, kdy začalo první řízení na Specializovaném trestním soudu, až do května 2025, kdy Nejvyšší soud vrátil spis podruhé a nařídil nové líčení.

Pokud bychom se řídili podle předcházejících zkušeností, rozsudek prvního stupně by mohl padnout ještě letos ve druhé polovině roku. Poslední soudní líčení je naplánované na prosinec 2026. Pak bude záležet na rychlosti Nejvyššího soudu.

6. Půjdou Kočner a Zsuzsová na svobodu?

Krátká odpověď je, že ne. Kočner si odpykává devatenáct let za falšování směnek Televize Markíza. Z vězení by se měl dostat v roce 2037. Zsuzsová si odpykává dvacet jedna let za objednávku vraždy exprimátora jihoslovenského Hurbanova Ladislava Basternáka, z vězení by měla vyjít v roce 2039.

V posledních letech ale Kočner a jeho advokáti zkouší mimořádné prostředky ke zkrácení jeho pobytu ve vězení. Týká se to už zmiňované novely trestního zákoníku z roku 2023, která výrazně zmírnila tresty za ekonomickou kriminalitu, což by se mohlo týkat i falšování směnek.

Kočner proto podal odvolání jak na Nejvyšší soud, tak na lucemburský Soudní dvůr EU. Kdyby se dřívější pravomocný rozsudek zrušil, znamenalo by to bezprecedentní zásah do nezávislosti soudnictví na Slovensku.

Autor textu: Dávid Pásztor

The post Osm let od vraždy Jána a Martiny a stále neznáme objednatele. Co je nového v případu Kočnera a Zsuzsové? appeared first on investigace.cz.

Internetová seznamka nakluky.cz čelí už delší dobu podezřením, že se na ní vyskytují sexuální predátoři, kteří zneužívají nezletilé chlapce. Adéla Károlyová a Barbora Šturmová z redakce investigace.cz si založily fiktivní profil čtrnáctiletého Jaromíra a vydaly se prozkoumat, co se na seznamce může odehrávat. Natáčel s nimi Jiří Slavičínský.

Upozornění: epizoda obsahuje explicitní popisy sexuálního nátlaku

The post Podcast Odposlech: Nátlak, vydírání a nabídky placeného sexu s nezletilými. Co se děje na seznamce nakluky.cz appeared first on investigace.cz.

Upozornění: Text obsahuje explicitní popisy sexuálního nátlaku

Nabídky placeného sexu s nezletilými a žádosti o fotky genitálií. Taková je realita seznamky nakluky.cz, která funguje přes 15 let. Redaktorky investigace.cz mapovaly, co se na webu odehrává. Majitel seznamky Zdeněk Večeřa po konfrontaci slíbil, že podnikne bezpečnostní opatření. 

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

„Jujky miluju mladší kluky miluju baculatý kluky Miluju malý perka,“ odpovídá @Martin25 v konverzaci na gay seznamce nakluky.cz Jaromírovi na otázku, jestli mu nevadí, že je mu 14 let. „Ukaž mi jak vypadáš nebo pošli perko,“ píše dál @Martin25, který ve svém profilu uvádí věk 26 let.

„Nevadi me ani kamaradi 13 lety ani 14 leti ❤️,“ píše @Lukaskv ve věku 20 let. Stejně jako @Martin25 ví, že komunikuje se čtrnáctiletým Jaromírem. @Lukaskv má rád aquaparky. Domluví si proto s Jaromírem schůzku ve veřejném bazénu v pražských Řepích. „Ja se tesim az me reknes nahlas vykur me. Mam chut te kourit az po koule,“ píše @Lukaskv nedočkavě v den schůzky a prosí o Jaromírovy fotky.

Ani jeden z uživatelů, kteří Jaromíra kontaktovali, ale netušil, že za jeho identitou se skrývá redaktorka investigace.cz.

Nové jméno na menu

@Jaromír15 je falešný účet čtrnáctiletého chlapce na seznamce nakluky.cz. Po dobu tří týdnů skrze něj komunikovala redaktorka investigace.cz s více než stovkou uživatelů ve věku od 18 do 66 let. Nabídky přivýdělku za poskytnutí sexuálních služeb, závadný sexualizovaný obsah s nezletilými či nátlak na zaslání vlastního erotického materiálu se vyskytovaly téměř v každé konverzaci.

Lákání k zaslání intimního materiálu od nezletilého je trestné – v trestním zákoníku existuje zvláštní paragraf zvaný zneužití dítěte k výrobě pornografie. Kromě toho v moment, kdy uživatel fotku obdrží a nechá si ji, se může dopustit také trestného činu zvaného výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií.

Expert na bezpečnost na internetu Martin Kožíšek seznamku nakluky.cz, která funguje už od roku 2011, v rámci svých výzkumů monitoroval dlouhodobě. „Když si tam založíte účet, tak jste v podstatě nové jméno na menu na jídelníčku. Začnou vám chodit desítky, možná stovky zpráv, právě kvůli tomu věku,“ říká Kožíšek, který se spolupodílel na videosérii Černota, jež v roce 2019 mapovala mimo jiné prostředí seznamovacích platforem včetně seznamky nakluky.cz. „Hodně těch případů jsem hlásil na policii. Některé z nich už došly k rozsudku, pachatelé většinou odešli s podmínkami,“ říká Kožíšek.

Již v minulosti na praktiky predátorů na internetu upozornila řada dokumentů a seriálů. Přesto se na internetu predátoři stále vyskytují. „Vždycky, když se natočí nějaký dokument nebo seriál, tak na nějakou dobu zalezou a je klid. Všichni čekají, co bude. Pálí disky s těmi svými sbírkami. Když zjistí, že se nic neděje, vylezou a začínají s novými profily,“ podotýká Kožíšek.

Redaktorce investigace.cz přišly po založení profilu s uvedeným věkem 15 let stovky zpráv. Když pro porovnání založila na seznamce profil s věkem 27 let, přišlo pouze sedm zpráv.

Redaktorky investigace.cz si dojednaly s jedním z predátorů, výše zmíněným @Lukaskv, schůzku. Žádný muž, který odpovídal popisu, ale na sjednané místo nepřišel. V jiných případech to ale může dopadnout jinak. Minulý týden server Qult přinesl několik příběhů mužů, kteří si na seznamovacím webu nakluky.cz chtěli v nezletilém věku najít kamaráda či partnera. Místo toho se ale setkali s takzvaným groomingem, kdy jedinci navazují důvěrné vztahy s cílem sexuálního zneužití. V několika případech oběti uvedly, že seznámení na webu nakluky.cz skončilo znásilněním.

Podle informací magazínu Qult se nyní policie zabývá dvěma případy spojenými s touto seznamkou.

Závadný obsah ze zahraničí 

Zprávy, které profilu Jaromíra na seznamce přišly, obsahovaly v několika případech i nelegální obsah zobrazující sexuální zneužívání dětí. Tento obsah se ale vyskytuje na webu nakluky.cz i přímo v galerii některých profilů – je tedy snadno veřejně dostupný.

Konkrétně redakce investigace.cz identifikovala přes šedesát profilů, které buď šířily fotografický obsah zobrazující sexuální zneužívání nezletilých, inzerovaly prodej takových videí i fotografií, či nabízely vykořisťování dětí k prostituci.

Například profil šestnáctiletého chlapce v galerii obsahoval sérii dvaceti dvou fotografií zobrazujících několik dospívajících chlapců v sexualizovaných polohách, často praktikující BDSM praktiky. Série působila jako snímky obrazovky z videa.

„Dost často se ty fotky opakují. Jsou to třeba fotky dětí už z devadesátek, anebo z nějakých jiných seznamek. A dost často to nejsou ani české děti,“ vysvětluje expert na online bezpečnost Kožíšek původ nelegálního obsahu vyobrazujícího sexuální zneužívání nezletilých. Velká část materiálu, která na nakluky.cz koluje, je už podle něj zrecyklovaná.

Stránka to schvaluje 

„Prodám video kde mě š**á kamarád zezadu a do zadečku pokud máš zájem tak napiš je mi 17,“ píše v inzerátu na nakluky.cz jeden z profilů. Sexuální video zobrazující nezletilého do osmnácti let vnímá český trestní zákoník jako dětskou pornografii. Její šíření je trestné.

„Na inzeráty a profily aplikujeme mimo jiné automatizované filtry, jimiž se snažíme bránit vkládání neetického a nezákonného obsahu. Regulace se někteří uživatelé snaží obejít, a proto nastavení neustále rozvíjíme, upravujeme a rozšiřujeme. Využíváme také uživatelská hlášení a dle svých možností se snažíme obsah porušující pravidla filtrovat i manuálně. Také tento druh příspěvků oznamujeme policii, pokud ho považujeme za nelegální,“ sdělil investigaci.cz provozovatel seznamky Zdeněk Večeřa.

Za obsah, který uživatelé registrovaní na seznamce nahráli, provozovatel seznamky přímou odpovědnost nemá, protože závadný obsah podle platné legislativy nemusí aktivně vyhledávat – avšak musí jej ihned odstranit, když se o jeho existenci dozví. Provozovatel je povinen mít funkční mechanismy pro hlášení možných problematických profilů či inzerátů, a pokud tento obsah někdo nahlásí, musí jej smazat.

„V případě, že je na nějaké platformě nalezený intimní materiál, který by naplňoval parametry dětské pornografie, poskytovatel má povinnost ho smazat, nikoli nahlásit,“ sdělil redakci investigace.cz mluvčí policie Jakub Vinčálek.

Ochranu nezletilých na internetu řeší nařízení o digitálních službách (DSA), které platí pro všechny digitální platformy od začátku roku 2024. Česká republika však dosud nepřijala adaptační zákon, kterým by toto nařízení mohla vymáhat. Minulý rok se proto Evropská komise rozhodla u Soudního dvora Evropské unie žalovat Českou republiku spolu se Španělskem, Kyprem, Polskem a Portugalskem.

Podle DSA musejí platformy také zajistit vysokou míru soukromí, bezpečnosti a ochrany nezletilých.

Všechny účty, tedy i profily s uvedeným věkem pod osmnáct let, mají možnost do svého popisu zadávat intimní informace, jako třeba ochlupení a délka penisu či sexuální preference. Po dotazech redakce investigace.cz provozovatel webu Večeřa řekl, že tyto kolonky pro citlivé údaje už nebudou pro osoby mladší osmnácti dostupné. „Implementujeme i nastavení, pomocí kterého si nezletilý sám určí věkovou hranici uživatelů, kteří ho mohou kontaktovat,“ sdělil Večeřa. Podle Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) patří údaje o sexuálním životě do zvláštní kategorie osobních údajů, které vyžadují přísnou ochranu, především pokud jde o nezletilé.

Přísnější pravidla musejí podle DSA dodržovat pouze platformy, které mají více než 45 milionů aktivních uživatelů – tam tedy seznamka nakluky.cz nespadá. Tím pádem nemusí sama identifikovat rizika spojená s nelegálním obsahem nebo ochranou nezletilých.

Podle projektu Netmonitor, který monitoruje návštěvnost internetových stránek, měla seznamka nakluky.cz za měsíc leden celkem 73 128 reálných uživatelů. Z dostupných dat vyplývá, že za minulý rok se návštěvnost pohybovala ve vyšších desítkách tisíc fyzických osob. Real users, tedy reální uživatelé, je standardní metrika, která dopočítává skutečný počet návštěvníků webu. Konkrétní číslo analytické nástroje neposkytují.

Každé dítě je ohrožené

Výzkum Čeští žáci v online světě, který vytvořilo Safer Internet Centrum ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci, ukazuje, že 41 % nezletilých chlapců obdrželo fotografii se sexuálním podtextem, a 30 % dokonce video se stejným podtextem. Pět procent chlapců také odpovědělo kladně na otázku, zda po nich chtěl někdo, koho znají jen online, fotku ve spodním prádle nebo fotku, kde je svlečený.

„Každé dítě, které vstoupí na internet, je potenciálně ohrožené dítě,“ říká klinická psycholožka a zástupkyně ředitelky Dětského krizového centra Zora Dušková. „Sexuální násilí v jakékoli formě nese velký zásah do vlastní sebehodnoty. To je podstata zneužití. Někdo ze mě udělal objekt na uspokojení svých sexuálních potřeb a odhlíží od toho, že já jsem prožívající subjekt, který na to, co se děje, bude odpovídat nějakou velkou bolestí na duši,“ dodává Dušková.

Za profily, které pod nátlakem lákají z nezletilých intimní materiály, se může skrývat kdokoli. „Jde o lidi z nejrůznějších sociálních i věkových skupin. Mohou to být i vrstevníci těch dětí, nebo o něco starší, až po vyšší věkové kategorie. Jsou z různých koutů republiky, mají různé vzdělání,“ říká Marek Navrátil z Národního ústavu duševního zdraví.

Podle jeho poznatků nejde pouze o lidi s diagnózou pedofilie. „​​Jsou to třeba i lidé, kteří diagnózu nemají, ale vyhledávají tento obsah z jiných důvodů. Může jít o kompulzivitu – nejsou schopni kontrolovat své impulzivní jednání,“ sděluje.

Policie v minulosti podle mluvčího Jakuba Vinčálka řešila případů souvisejících se šířením dětské pornografie obecně více. „Od té doby se zvedla informovanost. Na druhou stranu k šíření dětské pornografie stále dochází. V některých případech jsou osoby mladší osmnácti let zneužívány, nebo to mohou dělat za úplatu a tak dále,“ říká.

U seznamky to nekončí

U seznamky nakluky.cz to ale nekončí. „Komunikace potom dost často směřuje na jinou platformu, například na Snapchat nebo Telegram, kde uživatel ví, že policie nemá úplně moc šancí se k tomu obsahu dostat,“ vysvětluje Kožíšek. Stejnou zkušenost měla i redaktorka investigace.cz na svém falešném účtu. Uživatel @Jokok nezletilého Jaromíra odkázal na platformu WhatsApp, kde následně přitvrzoval v nátlaku k osobní schůzce. K té mělo dojít v Jirkově u Mostu, kde @Jokok bydlí.

„Chtěl bys mi je půjčit na hraní a olizovani? Můžem si jen tak hrát jestli chceš. Vezmeš si trenky?“ píše @Jokok a upřesňuje, že se mohou sejít v Jirkově kousek od zastávky Českých drah.

Redakci investigace.cz se muže podařilo identifikovat pomocí telefonního čísla, ze kterého na WhatsAppu komunikoval. Ostatní se identifikovat nepodařilo, protože konverzace nepřešla na žádnou platformu, přes kterou by se dalo dohledat telefonní číslo.

Muž na svém facebookovém profilu sdílel fotografie svého bytu, které odpovídaly fotografii zaslané domnělému čtrnáctiletému Jaromírovi. „Pijes alkohol? Pak si můžeme dát,“ lákal už na začátku konverzace nezletilého Jaromíra.

„Já jsem nemocnej, já mám ZTP a bylo to vyloženě zabíjení času,“ uvedl v rozhovoru s redaktorkou investigace.cz. „Dvakrát jsem ho upozorňoval, že mu ještě nebylo patnáct,“ řekl. To ovšem není pravda – když si s domnělým Jaromírem domlouval schůzku, pouze se zeptal, zda mu bude patnáct v létě. „To je zajímavé, že to zmizelo,“ řekl. „Myslel jsem to ze srandy.“

Redakce investigace.cz se provozovatele seznamky Zdeňka Večeři zeptala, proč ji provozuje, přestože se na ní vyskytuje velké množství predátorů a nachází se na ní materiál vyobrazující sexuální zneužívání dětí. „Portál nakluky.cz jsme před patnácti lety založili proto, že nám na českém internetu chyběla kultivovaná gay seznamka, která by nebyla prvoplánově explicitní, uživatelé by se na ní mohli cítit bezpečně a zaměřovala by se i na hlubší a dlouhodobější citové vztahy,“ sdělil Večeřa.

Autorky textu: Adéla Károlyová a Barbora Šturmová 

Organizace, kam se můžete v případě potřeby obrátit:

Dětské krizové centrum

– telefon: 778 510 510

Linka bezpečí 

– telefon pro děti a studenty: 116 111, e-mail: pomoc@linkabezpeci.cz

– telefon pro rodiče: 606 021 021, e-mail: pomoc@rodicovskalinka.cz

On-line poradna projektu E-bezpečí

The post „Jujky miluju mladší kluky.“ Co se děje na seznamce nakluky.cz appeared first on investigace.cz.

Nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise OSN dospěla k závěru, že izraelská armáda během války v Gaze úmyslně zničila centrum Al-Basma, největší kliniku asistované reprodukce v Pásmu Gazy. Šlo o genocidní akt s cílem zabránit Palestincům mít děti, uvádí komise. V klinice bylo uloženo přibližně 90 procent všech zmrazených embryí v Gaze – přišlo o ně na čtyři tisíce párů. Podrobnosti útoku dokumentuje investigativní zpráva webu arij.net.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Alia Abdel Rahman se osm let snažila otěhotnět. Aby mohla financovat léčbu neplodnosti, prodala všechny své šperky a zadlužila se. Nakonec se s manželem rozhodli pro mimotělní oplodnění (IVF neboli in vitro fertilization) v centru Al-Basma. Zákrok podstoupila opakovaně, protože několikrát potratila, ale nevzdávala se. Před útokem izraelské armády měla v klinice uložená oplodněná vajíčka připravená k dalšímu pokusu.

Alia ale není sama. Centrum Al-Basma uchovávalo přibližně 90 procent všech zmrazených embryí v Pásmu Gazy – celkem asi čtyři tisíce embryí a tisíc vzorků spermií a vajíček. 

Všechna embrya byla zničena během několika dní v prosinci 2023. Ředitel kliniky Bahá Ghalajíní popsal, že centrum zasáhly tři granáty. Dva z nich explodovaly v genetické laboratoři a embryologické laboratoři v severozápadním rohu budovy a zničily operační sál i místnost s embryi.

Když umírají děti narozené i nenarozené

Den poté, co armáda odešla od kliniky, Nora Abu Al-Qumbaz, která byla v sedmém měsíci těhotenství, předčasně porodila dvojčata. Do nemocnice jela na vozíku, který táhlo osobní auto. Sanitky k dispozici nebyly. Celou válku neměla Nora přístup k lékařské péči, musela se několikrát stěhovat a chodit dlouhé vzdálenosti pěšky.

V nemocnici však nebyly inkubátory pro předčasně narozené děti. Její dvojčata zemřela krátce po porodu.

Nora ztratila nejen narozené děti, ale i poslední dvě zmrazená embrya, která měla s manželem uložena v centru Al-Basma. 

Některé ženy, které ztratily zmrazená embrya, již nemohou podstoupit další cyklus IVF. Ve válce totiž zemřeli jejich partneři. U dalších párů postižených bombardováním bude těžké odebrat nové vzorky pro IVF. Některé ženy, které byly na klinice léčeny, jsou ve věku, kdy jejich produkce vajíček klesá.

Tekutý dusík jako časovaná bomba

Vedoucí embryologické laboratoře, doktor Muhammad Ajour, chodil během války s jedním kolegou centrum kontrolovat. 

„Od začátku války jsme měli velké obavy, že embrya ztratíme, protože bylo velmi těžké získat tekutý dusík, který se přirozeně odpařuje. Pokud by v něm vzorky nebyly ponořeny, zničilo by je to,“ vysvětluje Ajour.

Nakonec se mu podařilo kontaktovat závod na výrobu dusíku, kde měli na skladě posledních padesát litrů. Pro kliniku to byla zásoba na dva měsíce.

V té době ale pozemní ofenzíva izraelské armády v Gaze nabývala na síle a ke klinice se blížily tanky. „Báli jsme se o vzorky kvůli nedostatku dusíku, ne kvůli přímému ostřelování,“ vzpomíná Ajour.

Verdikt OSN: Genocidní akt

Nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise OSN pro okupovaná palestinská území dospěla k závěru, že izraelské bezpečnostní síly zaútočily na centrum Al-Basma úmyslně. Záměrně zničily veškeré biologické vzorky, které tam byly uložené.

Komise také dospěla k přesvědčení, že „jediný závěr, který lze ze zkoumaných činů vyvodit“, je, že izraelské síly na Centrum zaútočily s úmyslem vyhladit palestinský lid v Gaze. 

Komise nenašla žádné důkazy o tom, že centrum Al-Basma bylo v době útoku legitimním vojenským cílem. „Zničení centra mělo omezit porodnost Palestinců v pásmu Gazy a je genocidním aktem podle Římského statutu a Úmluvy o genocidě.“

Škody jsou nezvratné

„V krizových a konfliktních oblastech, jako je Palestina, musí být reprodukční zdravotní péče vnímána jako péče zachraňující životy. V Gaze je tato péče už osmnáct let poskytována za téměř nemožných podmínek a ty se během války ještě zhoršily,“ napsala redakci investigace.cz Ammal Awadallah, výkonná ředitelka Palestinské asociace pro plánování rodiny a její následné ochrany (Palestinian Family Planning and Protection Association). Služby jsou nyní poskytovány pomocí mobilních zdravotnických týmů a dočasných stanovišť v úkrytech pro vysídlené. 

„Nedostatek vody, elektřiny, léků, vybavení a paliva v kombinaci s pokračujícím bombardováním znamená, že i ta nejzákladnější péče je často redukována na naprosté minimum,“ dodává Awadallah.

„IVF a další pokročilé služby v oblasti plodnosti závisí mimo jiné na vysoce kvalifikovaných odbornicích a odbornících, včetně specialistů na reprodukci, embryologů, lékařských biotechnologů, zdravotních sester a laboratorního personálu. V Gaze jsme byli svědky toho, jak jsou lékaři a zdravotníci zabíjeni a vysídlováni. Jsou to lidé, kteří zasvětili své životy tomu, aby rodinám pomohli mít děti,“ uvedla pro redakci investigace.cz Valerie Dourdin, ředitelka Mezinárodní organizace pro plánované rodičovství (International Planned Parenthood Federation). 

A dodává: „Zničení center přímo zasahuje reprodukční autonomii lidí. Obnova realisticky potrvá mnoho let. A mnoho škod je zcela nezvratných.“

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Izrael úmyslně zničil největší embryobanku v Gaze: 4 000 párů přišlo o naději na děti appeared first on investigace.cz.