Tibeťané žijící pod čínskou okupací jsou pod dohledem tisíců kamer i nastrčených špehů. Čínská vláda ale sleduje a zastrašuje i Tibeťany v exilu. „Potýkáme se s tím dekády. Už jsme si to znormalizovali,“ líčí tibetská aktivistka a členka královské rodiny Namgjal Dolkar Lhagjari.

Od roku 2008, kdy v Tibetu proběhla série masových protestů proti čínské okupaci, která trvá už od padesátých let minulého století, se žádný větší protest v oblasti nekonal. Důvod vidí tibetská exilová vláda a aktivisté v masivním sledování, které čínská vláda na místní obyvatele nasadila. 

„Myslím, že postupem času se stále zřetelněji ukazuje, jak lze moderní technologie využívat k těm nejkrutějším činům,“ říká pro redakci investigace.cz tibetská princezna a aktivistka Namgjal Dolkar Lhagjari. 

Na dění v tibetských ulicích dohlíží tisíce kamer s technologií rozpoznávání obličejů, sledování podléhá také online komunikace a ke kontrole se využívá i umělá inteligence, uvádí nezisková iniciativa International Campaign for Tibet. Zároveň jsou Tibeťanům, včetně dětí ve školce, jak popsala nezisková organizace Human Rights Watch, odebírány vzorky DNA a existují obavy, že do všech struktur společnosti mohou být nasazeni čínští špehové. 

„Nevíme, kdo konkrétně na Tibeťany tak či onak dohlíží. Nevíme, kdo jsou informátoři a kdo špioni. To vše trvá už dlouhou dobu a vede to k tomu, že mezi Tibeťany neustále převládá strach. Lidé jsou nuceni být stále ostražití a dávat si pozor, aby nebyli vidět ani slyšet, aby na sebe neupozorňovali. Myslím, že právě to je na celé situaci tak děsivé,“ líčí tibetská aktivistka v rozhovoru, který naší redakci poskytla během své cesty do Prahy. 

Pod přísnou kontrolou je i pohyb obyvatelstva, což vede k tomu, že stále méně lidí odchází do exilu. Uprchlíci by museli uniknout několika hlídkám. Vyhráno ale nemají ani v případě, že překročí hranice do Nepálu. S tamní vládou má totiž Peking uzavřenou dohodu o vydávání osob, uprchlíci tak mohou být vydáni zpět do Tibetu. 

Všechna tato opatření jsou podle Namgjal Dolkar Lhagjari důvodem, proč masové protesty nahradily individuální projevy nespokojenosti, včetně sebeupálení. Od roku 2009 takto ukončilo svůj život 159 Tibeťanů, uvádí International Campaign for Tibet. 

„Všechny tyto události nám vlastně ukázaly, proč je pro tibetský lid prakticky nemožné uplatňovat svá základní práva na shromažďování a svobodu projevu. Důvodem je systematický a přísně kontrolovaný dohled, který v Tibetu probíhá. Potýkáme se s velmi rozsáhlou sítí dohledu a kontroly,“ líčí Namgjal Dolkar Lhagjari. 

Sledování v exilu

Čínský dohled nad Tibeťany se však neomezuje pouze na okupovanou oblast. Tibetská vláda v exilu sídlící v indickém městě Dharamsala se potýká s kyberútoky na své servery, s pokusy o krádež dat nebo se sabotážemi. „Čínská vláda do špionáže investuje ve velkém, jen za letošek mluvíme o miliardách. Peníze vynakládají na to, aby umlčeli kritiku,“ popisuje aktivistka. 

Špehování Tibeťanů za hranicemi není podle ní věnováno dost pozornosti – a to přesto, že podle odhadů až devadesát procent tibetských uprchlíků s rodinami v Tibetu zažilo nějakou formu útlaku, jak se píše ve studii neziskové lidskoprávní organizace Tibetan Centre for Human Rights and Democracy. 

„Se sledováním Tibeťanů v exilu se potýkáme už dekády. Je to něco, co přijímáme jako normální. Říkáme si: Jsme v exilu, náš národ je okupován, vyjadřujeme se proti Číně, takže nás sledují. Takhle to vnímáme a úplně přehlížíme fakt, že to ohrožuje naše vlastní lidská práva. Nemyslíme na to,“ uvádí. 

Coby aktivistka usilující o nezávislost Tibetu, která pracovala s politickými vězni, takovou zkušenost sama má. „Moje vlastní zkušenost tibetské aktivistky je taková, že mi celkem často přijde na mobil nebo do e-mailu výhrůžka, kterou jen smeteme ze stolu s tím, že jde o tibetskou zkušenost. Neuvědomujeme si, že se jedná o přeshraniční represe, které jsou mířeny na nás jako na občany nebo obyvatele jiných zemí, a proto se tím nezabýváme,“ upozorňuje. 

Přeshraniční represe ze strany Číny se týkají i dalších etnických či duchovních skupin. Jde hlavně o pět hrozeb pro vládu komunistické strany, které strana sama označuje za „pět jedů“. Kromě Tibeťanů takto označuje i Ujgury, Hongkonžany, Tchajwance a příslušníky duchovního hnutí Falun Gong.

Přečtěte si

Perzekuce bez hranic: Jak autoritářské vlády pronásledují své disidenty na území jiných států

„Tibeťané kvůli tomu nejsou schopni vyjádřit své naděje nebo se účastnit protestů, dostávají totiž výhrůžky, včetně přímých hrozeb z různých stran, protože mají rodinné vazby v Tibetu. Tohle všechno je naše exilová zkušenost, která ohrožuje politická práva Tibeťanů a dalších aktivistů po celém světě,“ popisuje aktivistka, co její lidé zažívají. 

I proto má její rodina obavy pokaždé, když cestuje do zahraničí. O zkušenostech Tibeťanů mluvila například i na půdě OSN. Několikrát byla také fyzicky sledována, stalo se jí to v Evropě i ve Spojených státech. Jak ale dodává, pokud chce ve své práci pokračovat, nezbývá jí než se s možností sledování smířit. 

„Snažíme se na hrozby neustále upozorňovat země, do nichž přijíždíme, ale upřímně řečeno nikdy nevíme, co by se mohlo stát – především kdy je Čína schopna překročit hranice, aby ublížila lidem, kterých se bojí. Cestovat ale nepřestaneme,“ říká odhodlaně. 

Královská rodina bez paláce

Zodpovědnost za lepší život Tibeťanů cítila Namgjal Dolkar Lhagjari už jako malá. Letos čtyřicetiletá Tibeťanka se totiž narodila otci Namgjalu Gjamcchovi Lhagjarimu, který do čínské okupace Tibetu v roce 1959 jako potomek tibetských králů sám nesl titul krále.

„Měl vlastní království, vlastní poddané a velmi blízký vztah k dalajlamovi,“ popisuje jeho dcera. Jak ale dodává, moc spojenou s touto funkcí nikdy neměl: „V tomhle smyslu bych za krále označila spíš 14. dalajlamu.“ 

Dalajlama byl v té době hlavní politickou silou Tibetu, po útěku do indického exilu v roce 1959 ale postupně vybudoval na sobě nezávislou politickou moc složenou z kabinetu, parlamentu a několika ministerstev. V jejím čele stál do roku 2011, kdy ho nahradil premiér. Od té doby zastává dalajlama jen roli duchovního vůdce Tibetu. 

Přečtěte si

Podcast Odposlech: I když pozornost světa opadne, naše práce bude pokračovat. S nepálským investigativním novinářem o následcích ničivé povodně

Přesto princeznin otec Namgjal Gjamccho Lhagjari představoval pro čínskou okupační vládu ohrožení. Například proto, že podporoval tibetské národní povstání proti okupaci, které si vyžádalo desítky tisíc obětí na tibetské straně. „Kromě jeho zapojení do tibetského povstání měli i další důvody,“ říká Namgjal Dolkar Lhagjari s tím, že otec podporoval také guerillové jednotky Čhuži gangdug, které proti čínské Lidové osvobozenecké armádě bojovaly. 

Tibetský aristokrat tak strávil dvacet a půl roku ve vězení. Následně odešel do Indie, kde na žádost dalajlamy už zůstal. Zde se oženil a rok po jeho smrti v roce 2004 dalajlama jako jeho následovníka korunoval tehdy ještě nezletilého bratra tibetské princezny Namgjala Wangčhuga Lhagjariho.

I proto je Namgjal Dolkar Lhagjari aktivistkou. Ve své vizi pro budoucnost Tibetu se ale s exilovou vládou rozchází – zatímco ta prosazuje politiku střední cesty, kdy se míru dosáhne komunikací, spoluprací a společnou existencí Tibeťanů a Číňanů, tibetská princezna prosazuje plnou nezávislost Tibetu. „Jsem si naprosto jistá, že pokud budeme vést s Čínou jakýkoli dialog, demokracie se tibetskému lidu nedostane. Komunikaci s nimi odmítám,“ říká. 

„Tibet byl v uplynulých staletích velmi silným národem. A jsou to ti samí lidé se stejnými geny. Mají stejné nadšení, stejnou odvahu. Máme za sebou těžké období, prohráli jsme velkou bitvu. Ale jako národ čelíme válkám každý den a víme, že můžeme být znovu svobodní. Můžeme být znovu nezávislí a můžeme se dočkat demokratického Tibetu, což si moji předkové v minulosti nedokázali ani představit. Já bych to ráda viděla,“ prohlašuje Tibeťanka. 

Autorka textu: Jana Václavíková

The post Špehování a zastrašování. Pod dohledem Číny jsou i Tibeťané v exilu, říká tibetská princezna appeared first on investigace.cz.

„Je tam Mamma?“ Po duisburském masakru míří telefonát do kalábrijské San Lucy. Na druhém konci je Antonio Pelle, přezdívaný La Mamma – muž, jehož slovo má v klanu váhu rozsudku. Italská policie po něm začne pátrat. On se ale dokáže skrývat celé roky, někdy jen pár metrů od vlastního domu.

V bunkrech pod Kalábrií se ukrývá svět, ve kterém může mafiánský boss dál řídit své impérium, aniž by vůbec vyšel na denní světlo.

Pavla Holcová a Miroslav Tóth se ve druhém díle vydávají do San Lucy a Platì, kalábrijských městeček úzce spjatých s ’Ndranghetou a příběhem La Mammy.

Nový díl série Čestný muž vychází v podcastu Odposlech každé pondělí.

Tvůrci:

The post Čestný muž: 2. díl – La Mamma appeared first on investigace.cz.

Tuto neděli 25. října proběhnou v Srbsku předčasné parlamentní volby. Podle investigativního novináře Stevana Dojčinoviće půjde o nejdůležitější den za posledních 30 let. Rozhodne se o budoucnosti Srbska – o tom, zda země zamíří k naprosté diktatuře, nebo se vydá cestou k demokracii. Aleksandar Vučić, který kandiduje na premiéra proti studentskému hnutí ale moc nedá snadno z rukou a volební podvody jsou téměř jisté.

Předvolební situaci v Odposlechu komentuje Stevan Dojčinović, šéfredaktor srbského investigativního portálu KRIK a mezinárodně oceňovaný novinář. Specializuje se na odhalování korupce, obchodování s drogami a propojení mezi státními institucemi a organizovaným zločinem. Nahrával s ním Jiří Slavičínský. České znění: Petr Gojda.

Nové epizody Odposlechu vycházejí zdarma ve zkrácené verzi. Celé díly jsou dostupné pouze předplatitelům. Předplatit si je můžete přímo na Spotify nebo prostřednictvím Forendors.

S předplatným získáte také přístup k mimořádné investigativní sérii Čestný muž o kalábrijské mafii ’Ndrangheta, jejích kořenech v Itálii a působení v Česku a na Slovensku.

Děkujeme, že podporujete nezávislou investigativní žurnalistiku.

The post Podcast Odposlech: V Srbsku jde o přežití demokracie, říká investigativní novinář appeared first on investigace.cz.

Zastupitel a radní města Mariánské Lázně za hnutí ANO Miloslav Chadim používá veřejně titul JUDr., v dřívější komunikaci uváděl i titul Mgr. Redakce investigace.cz zjistila, že titul Mgr. na českých vysokých školách nezískal a nestudoval ani právo. Jak získal titul JUDr., není jasné. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Píše se rok 1985. V červnu probíhá na pražském Strahově šestá a taky poslední Spartakiáda. Československá hokejová reprezentace v Praze poráží Kanadu a stává se pošesté mistrem světa. V Moskvě na post generálního tajemníka ÚV KSSS nastupuje Michail Gorbačov.

Pro následující příběh je ale důležité město Mariánské Lázně. Tam u Městského stavebního podniku pracuje Miloslav Chadim. Je zaměstnaný na pozici elektromechanik. O rok později nastupuje do tamního hotelu Cristal, kde minimálně dva roky pracuje jako údržbář-elektrikář. Po roce 1989 se jeho stopy ztrácejí, i kvůli restrukturalizaci hotelu.

Ve stejné době, kdy měl opravovat rozvaděče v městských budovách a dělat údržbáře v hotelu, ale podle diplomu nastupuje i na studium psychologie na moskevské Lomonosovově univerzitě v Moskvě, které končí až v roce 1991.

V Praze ani v Plzni nestudoval

Miloslav Chadim je v současnosti radní a zastupitel v Mariánských Lázních, od roku 2014 také členem hnutí ANO. V životopise, který přiložil k přihlášce do hnutí ANO a který má redakce k dispozici, má před jménem uvedené dva tituly: JUDr. a Mgr. V záložce vzdělání pak uvádí dvě české vysoké školy a jednu slovenskou – Univerzitu Karlovu, Západočeskou univerzitu a Univerzitu Mateja Bela v Banské Bystrici.

Na pražské Univerzitě Karlově měl podle svých slov studovat psychologii, na plzeňské Západočeské univerzitě zase právní vědu, obě jako magisterské studium. Na banskobystrické univerzitě si měl doplnit rigorózní řízení na titul JUDr.

Jak ale zjistila redakce investigace.cz, na českých univerzitách titul nezískal. Na Karlově univerzitě si Chadim nechal v roce 2007 uznat zmíněné studium psychologie z moskevské Lomonosovovy univerzity, to však podle vyjádření mluvčí Univerzity Karlovy Terezy Vrublové není to stejné, jako kdyby tam studoval.

To potvrzují i dokumenty, které má redakce k dispozici. Studium, které měl Chadim v Rusku završit v roce 1991, bylo podle Univerzity Karlovy rovnocenné s vysokoškolským vzděláním získaným v Česku.

Přečtěte si

Kosmetička Martonová usedla v radě Energetiky Slovensko. O své kvalifikaci mlží, korupci manžela odmítá

„Fakulta vzdělání doporučila k uznání a rektorát UK na základě tohoto doporučení rozhodl o vydání osvědčení o uznání vzdělání žadatele,“ doplnila mluvčí.

Tady ale podobnost s magisterským vzděláním na Univerzitě Karlově končí, titul Mgr. mu automaticky nenáleží. „Získáním osvědčení ale nebyl žadateli přiznán český akademický titul ‚magistr‘, ve zkratce ‚Mgr.‘ Uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání dle zákona o vysokých školách není přiznáním českého akademického titulu,“ upozorňuje Vrublová.

Doplnila také, že pokud by Chadim chtěl, může užívat titul, který mu udělila moskevská univerzita v originálním znění. Na diplomu z Lomonosovovy univerzity, který má redakce k dispozici, ale žádný titul uvedený není.

Investigace.cz se Univerzity Karlovy ptala, jestli mohl Chadim titul Mrg. získat jiným nebo dalším studiem, jelikož i v životopisu má uvedeno, že na škole studoval. To mluvčí Vrublová vyvrátila.

„Na Univerzitě Karlově Miloslav Chadim nestudoval,“ dodala stručně.

V životopisu, který přiložil k přihlášce do hnutí ANO, má také uvedeno, že vystudoval magisterské studium na Západočeské univerzitě, obor právní věda.

„V seznamu studentů a absolventů Fakulty právnické ZČU neevidujeme nikoho se jménem Miloslav Chadim,“ sdělila na náš dotaz mluvčí Západočeské univerzity Andrea Čandová.

Kde se tedy vzal Chadimův titul, nevíme. O to víc je záhadné jeho studium na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici, jelikož by mělo jít o rigorózní řízení na titul JUDr., tedy vyšší právnické vzdělání. To měl absolvovat v roce 2014.

V podmínkách vykonání rigorózní zkoušky na webu banskobystrické univerzity je napsáno, že zkoušku bez právnického vzdělání absolvovat nelze.

Univerzity jsme se proto zeptali, jak Chadim své magisterské vzdělání v právnickém oboru doložil. Univerzita Mateja Bela se odmítla vyjádřit a redakci zaslala výzvu k podání žádosti o poskytnutí informace.

O vysvětlení nesrovnalostí redakce investigace.cz opakovaně žádala i samotného radního za hnutí ANO Miloslava Chadima. Na e-maily nereagoval a telefonní číslo, které uvedl v přihlášce do ANO, nefunguje. Kontakt na něj nemají ani zaměstnanci na radnici v Mariánských Lázních.

Otázky kolem maturity

V případě Miloslava Chadima se pochybnosti o jeho vzdělání neobjevily poprvé. Už před volbami v roce 2014, kdy kandidoval do tamní radnice poprvé za hnutí ANO, se objevil anonymní dopis. Ten Chadima obviňoval z absolvování vysokoškolského vzdělání bez ukončení střední školy s maturitou.

Studium na střední průmyslové škole v Plzni mezi lety 1981 a 1985 uvádí Chadim ve svém životopisu. Zda studoval na některé z plzeňských středních průmyslových škol, se nám nepodařilo ověřit – většina z nich na dotazy nereagovala, dvě se odvolaly na ochranu osobních údajů podle GDPR.

Přečtěte si

Sankce ruskou propagandu nezastavily. Pod novými názvy sankcionované weby dál publikují i v češtině

Z dokumentů, které má redakce k dispozici, je patrné pouze to, že mezi lety 1980 a 1986 byl Chadim v učebním a pak zaměstnaneckém poměru ve stavebním podniku v Mariánských Lázních.

V potvrzení o zaměstnání je taky uvedeno, že byl vyučen v oboru elektromechanik rozvaděcích zařízení. Studoval ale tři roky, což odpovídá studiu zakončenému výučním listem, nikoli maturitou.

Miloslav Chadim kandidoval do zastupitelstva v Mariánských Lázních za hnutí ANO i letos. Získal 1 053 hlasů a propadl se ze třetího místa na kandidátce až na sedmé. Mandát se mu však podařilo obhájit.

Jestli se Chadimovi podaří obhájit i post radního, zatím není zřejmé. O moc ve městě soupeří dva bloky, jeden vedený jeho hnutím ANO a druhé opozičním hnutím STAN.

Autor článku: Dávid Pásztor

The post Radní za hnutí ANO v Mariánských Lázních používá dva vysokoškolské tituly. Není zřejmé, jak je získal appeared first on investigace.cz.

Sankce je zasáhly, jejich obsah ale nezmizel. Na ruské propagandistické weby Euromore a Golos podle rumunské redakce Public Record navázaly jiné projekty. Pod jinými názvy šíří stejné proruské narativy a nabízejí je i v češtině.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Evropské státy průběžně zavádějí sankce proti ruským propagandistickým médiím. Následkem toho sice některá z nich přestávají publikovat, jejich obsah se ale šíří dál pod novou značkou.

Novináři z rumunského média Public Record zjistili, že tento scénář se týká webů Euromore a Golos, které v minulosti přebíraly články z ruských propagandistických webů Sputnik a RT.

Původní weby po zavedení sankcí přestaly fungovat. Jejich obsah ale podle Public Record převzaly nové weby, Govorit a Euroview. Novináři zjistili, že původní a nové platformy nespojuje pouze podobný obsah, ale také technické zázemí, přesměrování internetových adres a společné identifikátory používané pro zobrazování reklamy. Evropské úřady zařadily tyto nové platformy na sankční seznam na jaře 2026. Oba weby ale obsah šíří dál.

Govorit a Euroview vycházejí ve čtyřiceti jazykových verzích včetně češtiny.

Česká jazyková verze Govoritu se představuje pod názvem Evropa mluví a používá heslo „pravda spojuje“. V jejím obsahu se pravidelně objevují tvrzení, která vykreslují Ukrajinu jako zkorumpovaný a rozpadající se stát, obviňují Západ z prodlužování války a představují Rusko jako zemi usilující o mírové řešení konfliktu. Weby také publikují názory proruských expertů.

Letos v září se na stránkách Euroview objevil například rozhovor s Ladislavem Zemánkem, bývalým akademikem a nynějším redaktorem Parlamentních listů, který se nedávno podílel na pořádání akce financované sankcionovaným ideologem a politologem Fjodorem Lukjanovem, jak informovaly Seznam Zprávy.

Přečtěte si

Na pražské konferenci po boku Miloše Zemana vystoupila Číňanka s vazbami na tamní tajné služby

Stejný web také odkazoval na článek Parlamentních listů nebo v červnu letošního roku zveřejnil komentář bývalého ukrajinského poslance Olega Vološina nazvaný „Život vedle Ukrajince nyní děsí 54 % Čechů – a to je jen začátek“. Text se odvolává na český průzkum veřejného mínění a výroky předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury. Tehdejší sociologické průzkumy ale ve skutečnosti ukazovaly jiné výsledky.

Ruská státní nadace

Za financováním starších webů Euromore a Golos stála podle novinářů ruská státní nadace Pravfond. Ta je financována ruským ministerstvem zahraničí a oficiálně má pomáhat krajanům v cizině s ochranou jejich práv. Uniklé dokumenty ale ukázaly, že vedle právních služeb platila i propagandistické projekty a obhajobu lidí podezřelých ze špionáže.

Přečtěte si

Drazí krajané: Kdo v Česku čerpá peníze z ruského sankcionovaného fondu

Část peněz putovala také na právní pomoc Rusům žijícím v Česku. Jak v minulosti informovala redakce investigace.cz, která dokumenty zkoumala v rámci projektu Drazí krajané, šlo od začátku ruské invaze do Ukrajiny o desítky tisíc eur. Pravfond například schválil patnáct tisíc eur na obhajobu ruského hackera žijícího v Česku, zadrženého ve Francii při zásahu proti ransomwarové skupině Ragnar Locker.

Z dokumentů dále vyplynulo, že Pravfond schválil granty v celkové hodnotě nejméně 64 tisíc eur pražskému ruskojazyčnému týdeníku Pražský telegraf. Týdeník dlouhodobě vedla Natalia Sudlianková, kterou české úřady v roce 2025 vyhostily kvůli spolupráci s ruskou vojenskou rozvědkou GRU.

Přečtěte si

Drazí krajané: Asmat Šanava z Karlových Varů řeší problémy ruského organizovaného zločinu i ruského státu

Pravfond zařadila Evropská unie v dubnu 2026 také na sankční seznam mířící proti ruským destabilizačním aktivitám. Rada EU jej označila za jeden z klíčových nástrojů ruské strategie zahraničního vlivu.

Medvedčukova síť

Govorit zveřejňuje obsah mimo jiné pod jménem Viktora Medvedčuka, který financoval propagandistický web Voice of Europe. Podle novinářů z Le Monde byl Medvedčuk spojován rovněž s předchůdcem Govoritu, Golosem.eu.

Vedle Medvedčuka se na platformě objevují příspěvky připisované bývalému ukrajinskému premiérovi Mykolovi Azarovovi, ruskému komentátorovi Vladimiru Kornilovovi nebo bývalému ukrajinskému poslanci Olegu Vološinovi.

Autorka článku: Barbora Šturmová 

The post Sankce ruskou propagandu nezastavily. Pod novými názvy sankcionované weby dál publikují i v češtině appeared first on investigace.cz.

V noci 15. srpna 2007 přijíždí před italskou restauraci Da Bruno v německém Duisburgu černé auto. O pár minut později je na ulici šest mrtvých. Sedmdesát výstřelů. Šest obětí. A válka kalábrijských mafiánských klanů, která překročila hranice Itálie.

Kdo byli zavraždění muži a proč si pro ně ’Ndrangheta přijela až do Německa? Příběh začíná u pětadvacetiletého Marca Marma, který se do světa kalábrijské mafie dostal už jako teenager. Prošel iniciačním rituálem, složil přísahu a postupně se stal vykonavatelem příkazů svého klanu. Jedna vražda v Kalábrii pak spustila řetězec událostí, který skončil krvavou nocí v Duisburgu.

Duisburský masakr ale nebyl jen účtem mezi dvěma znepřátelenými rodinami. Pro Německo i celou Evropu znamenal šokující odhalení: ’Ndrangheta už dávno není jen problémem vzdálené Kalábrie. Její lidé, peníze, kontakty i pravidla se mezitím rozšířili daleko za italské hranice.

A právě na místě masakru začíná naše pátrání po tom, jak ’Ndrangheta funguje – a proč je tak těžké ji zastavit.

Nový díl série Čestný muž vychází ve Forendors a v podcastu Odposlech každé pondělí. Více informací o celé sérii najdete zde. 

The post Čestný muž: 1. díl – Duisburský masakr appeared first on investigace.cz.

Mimořádná investigativní podcastová série o o kalábrijské mafii ’Ndrangheta, jejích kořenech a jejím vlivu v Česku a na Slovensku vznikala v roce 2026. Pavla Holcová a Miroslav Tóth sérii připravovali mnoho měsíců. Prostudovali tisíce stran soudních dokumentů, nahráli desítky hodin rozhovorů a podnikli sedm pracovních cest do Itálie a Německa, kde hovořili s prokurátory, policisty, vyšetřovateli i lidmi blízkými ’Ndranghetě.

Výsledkem jejich práce je unikátní docu-thriller, který kombinuje reportáž, dokument, rozhovory i detektivku. Je to jeden z našich největších a nejnákladnějších podcastových projektů.

Podcastový speciál si můžete v české verzi poslechnout od 19. října 2026 v podcastovém kanálu Odposlech investigace.cz, který najdete na všech podcastových platformách. K jeho odběru na Spotify se můžete přihlásit tady.⁠

The post Čestný muž – podcastový speciál o skutečných událostech appeared first on investigace.cz.

Na konferenci v Praze se potkali politici, kritici Západu i čínská akademička s vazbami na české univerzity. Kdo je Hu Liyan, jaké má kontakty a proč vzbuzuje pozornost analytiků? S redaktorkou Janou Václavíkovou rozebíráme nejasnosti kolem konference, čínskou strategii soft power a možná rizika pro českou akademickou sféru. Moderuje Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Hu Liyan, Miloš Zeman a čínský vliv. Co se skrývá za pražskou konferencí? appeared first on investigace.cz.

Umělá inteligence stojí na čipech, datacentrech a energii. Významnou část jejího financování zajišťuje šejk Tahnún, kterého mimo Emiráty zná málokdo. Vede tamní bezpečnost, spravuje majetek odhadovaný na 32,6 bilionu korun a jeho firma G42 je významným partnerem OpenAI, xAI i Anthropic. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Tahnún bin Zájid Ál Nahján je bratrem prezidenta Spojených arabských emirátů – to je na něm ale ta nejméně zajímavá věc. Britský deník The Guardian v rozsáhlém profilu popisuje muže, který se po studiích ve Spojených státech vrátil do Abú Dhabí, kde rozjel rodinný byznys a masivní investice do zahraničí, šéfuje bezpečnostním složkám, které potlačují jakoukoli opozici, a jeho posledním projektem je výstavba obrovských datacenter a investice do největších AI firem na světě. 

Tahnúnova firma G42, kterou založil před osmi lety, buduje v Abú Dhabí obří datacentrum s plánovaným příkonem 5 GW. Zároveň pomáhá financovat výstavbu nových datacenter v USA za zhruba 10,9 bilionu korun (500 miliard dolarů) a koupila několik stavebních firem, které se na ní podílejí. Microsoft do ní investoval zhruba 32,6 miliardy korun (1,5 miliardy dolarů).

Americká administrativa, zřejmě i díky náklonnosti Donalda Trumpa k Tahnúnovi, zvrátila zákaz exportu čipů do Spojených arabských emirátů (SAE) a loni povolila vývoz stovek tisíc pokročilých čipů, část z nich podle Guardianu míří právě k G42. Deník také uvádí, že G42 vznikla z pozůstatků firmy DarkMatter, která provozovala sledovací operace zaměřené i na disidenty, novináře a politiky v zahraničí. Emiráty ke špehování měly používat mimo jiné spyware Pegasus. 

G42 tvrdí, že její počátky s kybernetickou špionáží nesouvisely a že neprovádí ani neumožňuje protiprávní sledování. Firma původně vznikla jako technologická společnost, která provozuje datacentra s výkonnými servery pro provoz modelů umělé inteligence. 

Přečtěte si

Vlády špehovaly spywarem novináře, aktivisty i disidenty

Peníze od Microsoftu

Podle Guardianu Tahnún koncem desátých let přetvořil zbytky DarkMatter v technologickou firmu Group 42, zkráceně G42. Její generální ředitel Peng Xiao dříve vedl klíčovou jednotku DarkMatter a někdejší šéf firmy Karim Sabbagh dnes řídí jednu z hlavních dceřiných společností G42. Firma vazby na kybernetickou špionáž popírá, nicméně jedním z jejích prvních produktů byla aplikace ToTok, kterou New York Times označil za spyware.

Microsoft do společnosti G42 investoval zhruba 34,9 miliardy korun a jeho viceprezident Brad Smith sedí v její správní radě. G42 a Tahnúnův investiční fond jsou podle Guardianu přímými investory nebo významnými partnery Anthropic, xAI a OpenAI. Šéf OpenAI Sam Altman označuje Tahnúna za „drahého osobního přítele“. G42 zároveň v SAE staví datové centrum o výkonu 5 GW, tedy zhruba dvaapůlkrát víc, než vyrábí Temelín. Jde o největší takový projekt mimo USA. 

Americké tajné služby v roce 2022 varovaly před pokusy Abú Dhabí ovlivňovat zahraniční politiku USA. Bidenova administrativa kvůli vazbám SAE na Čínu omezila vývoz pokročilých čipů do země, Donald Trump jej loni znovu povolil. Část čipů podle Guardianu míří k G42. Rozhodnutí přišlo dva týdny poté, co jeden z Tahnúnových investičních nástrojů koupil kryptoměnu firmy World Liberty, kterou vlastní Trumpova rodina, za zhruba 43,7 miliardy korun. Necelý měsíc před Trumpovou druhou inaugurací Tahnún koupil také 49 % firmy. Bílý dům i World Liberty souvislost mezi investicemi a čipy popírají.

Cesta k moci

V roce 1993 zhruba 80 tisíc lidí sledovalo v televizi první turnaj UFC, tedy soutěže v MMA zápasení. Byl mezi nimi i student obchodních studií v San Diegu, který se krátce nato přihlásil na akademii brazilského jiu-jitsu a představil se jako Ben. Podle spolucvičence Kida Peligra, později známého bojovníka, chodil Ben v kraťasech a žabkách, seděl v rohu a skoro nemluvil. Peligro ho měl za komorníka nebo bodyguarda bohatého Angličana, který ho občas doprovázel.

Po více než roce Ben oznámil, že se vrací do Abú Dhabí a bere s sebou zakladatele jiu-jitsu akademie Nelsona Monteira. Na tréninky Ben pozval i Peligra s manželkou. Když do SAE dorazili, začali si pomalu uvědomovat, kdo Ben ve skutečnosti je. Na billboardech i bankovkách viděli tvář Benova otce a „trénink“ se konal v jednom z rodinných paláců.

Tichý student, který se představoval jako Ben, byl šejk Tahnún bin Zájid Ál Nahján. Je jedním ze šesti bratrů, kterým se říká Bani Fátima, „synové Fátimy“, údajně nejoblíbenější manželky šejka Zájida, prvního vůdce SAE po vyhlášení nezávislosti na Británii v roce 1971. Dnešním prezidentem země je nejstarší ze šesti bratrů, Muhammad bin Zájid.

Po návratu do Abú Dhabí v roce 1995 začal Tahnún spravovat otcův soukromý úřad, který měl na starosti paláce, farmy a zahraniční nemovitosti, například v londýnském Berkeley Square. Koncem devadesátých let založil investiční skupinu Royal Group, jejíž aktiva Guardian odhaduje na 6,3 bilionu korun (300 miliard dolarů).

Dnes podle deníku Guardian vede Tahnún největší státní investiční fond SAE, banku First Abu Dhabi Bank a klimatický fond Alterra. Ve Spojeném království Tahnún také kontroluje poskytovatele zdravotní péče, realitní společnosti a podíly ve veřejných službách včetně největší britské vodárenské společnosti Thames Water. Celé Tahnúnovo impérium odhaduje Guardian na 31,4 bilionu korun, což odpovídá ročnímu HDP Indonésie nebo Turecka. 

Emirátský špionážní aparát

Od roku 2013 byl Tahnún zástupcem národního bezpečnostního poradce, o dva roky později začal funkci zastávat sám. SAE mají jen 1,4 milionu domácích obyvatel, což je zhruba 11 % všech lidí, kteří v zemi žijí. Zbytek tvoří cizinci. Podle Guardianu proto země jen těžko postaví velkou armádu a bez cizinců by nemohla fungovat. Tuto zranitelnost se od nultých let snažila vyvážit zpravodajskou činností a špionážními technologiemi. Koncem prvního desetiletí uzavřela dohodu s bývalým americkým koordinátorem boje proti terorismu Richardem Clarkem.

Ten v Abú Dhabí založil tajnou jednotku s krycím názvem Project Raven, jejíž tým tvořili převážně bývalí pracovníci americké Národní bezpečnostní agentury (NSA), tedy zpravodajské služby, která se zabývá mimo jiné sledováním a odposlechy. Clarke později uvedl, že motivací byl boj proti terorismu.

Přečtěte si

Projekt Pegasus: Napíchnutý Macron 

Project Raven se postupně změnil v rozsáhlou digitální odposlechovou operaci, která mířila i na lidi podezřelé z nepřátelství vůči režimu. V roce 2011, po arabském jaru, podepsala skupina emirátských soudců, právníků a novinářů petici za demokratické reformy včetně voleného parlamentu. Většina signatářů byla během dvou let zatčena. 

Tahnún se podle Guardianu podílel i na normalizaci vztahů s Izraelem. Izraelská zpravodajská služba podle deníku nabídla Emirátům přístup k Pegasu, spywaru izraelské firmy NSO Group, který do zařízení dokáže proniknout i bez vědomí uživatele. Cílem špehování spywarem byli aktivisté, novináři a politici v zahraničí. Deník jmenuje britskou právničku Fionu Shackleton, která zastupovala bývalou manželku vládce Dubaje, nebo tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona.

V roce 2019 operaci Project Raven odhalila agentura Reuters ve spolupráci s kanadskou skupinou Citizen Lab. V USA následně začala soudní řízení proti americkým dodavatelům projektu, tedy lidem, kteří pro Raven pracovali. Tahnún podle Guardianu během následujícího roku DarkMatter oficiálně zrušil.

Schránka 5151

Britský akademik Matthew Hedges odjel do SAE v dubnu 2018 za výzkumem národní bezpečnostní strategie. Guardianu popsal, že ho při odjezdu ze země na dubajském letišti zadrželi maskovaní ozbrojenci. Popisuje měsíce vazby, výslechy až patnáct hodin denně a nucené podávání léků. Po pětiminutovém jednání bez obhájce ho tamní soud v listopadu 2018 odsoudil na doživotí. Po zásahu se strany Británie byl později omilostněn. 

Na otázku, kdo za jeho zadržení nese odpovědnost, vyjmenoval Hedges nejprve nižší funkce bezpečnostního aparátu a pak řekl, že nad nimi stojí Tahnún. Vláda SAE v prohlášení z roku 2023 uvedla, že Hedges „obdržel zcela řádnou péči“ a nebyl mučen ani mu mučení nehrozilo.

Přečtěte si

Dubaj jako útočiště zločinců, zkorumpovaných politiků a kontroverzních postav

Inženýr a básník Ahmed Mansúr byl jedním z těch, kteří v roce 2011 podepsali petici za volený parlament. Téhož roku byl zatčen mimo jiné za urážku rodiny Ál Nahjánů, ale tehdy byl ještě omilostněn. Podle Guardianu se později data z jeho elektronických zařízení po otevření škodlivé přílohy odesílala na server registrovaný na poštovní schránku 5151 v Abú Dhabí. Na adresu Tahnúnovy osobní kanceláře. V roce 2017 byl Mansúr odsouzen na deset let za urážku „postavení a prestiže SAE“ a od té doby je ve vazbě ve věznici al-Sadr, zhruba šestnáct kilometrů od místa, kde roste datové centrum G42.

Hosté v Abú Dhabí

Tahnún 27. února předsedal zasedání správní rady investičního fondu G42. Hned druhý den začaly americko-izraelské útoky na Írán. Írán v odvetě zasáhl dvě datacentra v SAE a zveřejnil seznam „legitimních cílů“, na němž byly i emirátské kanceláře Amazonu, Googlu a Microsoftu.

Podle agentury Reuters Tahnún v následujících měsících hostil představitele íránských Revolučních gard ve svém domě v Abú Dhabí. V polovině června údajně uzavřel dohodu, která zahrnovala miliardy dolarů pro íránskou vládu a zastavila útoky na SAE. O několik týdnů později, v den, kdy Donald Trump oznámil konec příměří s Íránem, americké ministerstvo obchodu potvrdilo zrušení posledních exportních omezení na prodej pokročilých čipů do Abú Dhabí.

Přečtěte si

Dubai Unlocked: Jak se špinavé peníze nalévají do dubajských nemovitostí

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Bratr prezidenta Spojených arabských emirátů buduje impérium kolem AI. Jeho firma má kořeny ve špionážní organizaci appeared first on investigace.cz.

V září proběhla v pražském Hotelu Duo konference, kde vystoupil například blízký spolupracovník ruského prezidenta Vladimira Putina Fjodor Lukjanov. Na události promluvila také čínská akademička a odbornice na Česko Hu Liyan. Ta má vazby na čínské instituce spojené se státní bezpečností.

Akce kontroverzního Spolku Svatopluk v hotelu na pražském Střížkově se podle fotografií zúčastnily desítky posluchačů, na které čekaly čtyři panely s mluvčími z celého světa. Ti se vyjadřovali ke spolupráci střední Evropy, zemí v organizaci BRICS a globálního jihu. Jak již dříve upozornily Seznam Zprávy, mezi účastníky byl například Fjodor Lukjanov, který je kvůli svému napojení na ruského prezidenta Vladimira Putina na sankčním seznamu Evropské unie a nesmí do ní vstoupit. Promluvil proto jen online.

Akce organizované Spolkem Svatopluk se zúčastnil také místopředseda výboru pro obranu Jindřich Rajchl nebo bývalý prezident Miloš Zeman. Jeho příspěvek se týkal sbližování s Čínou.

Asijská velmoc byla na konferenci na Střížkově také zastoupena, a to akademičkou Hu Liyan (v českém přepisu Chu Li-jen), specialistkou na Česko, Visegrádskou čtyřku a střední a východní Evropu. I její účast na konferenci však budí otázky. Hu, která strávila několik let v Česku, je členkou čínského think-tanku, před kterým varovala FBI, má vedoucí pozici v organizaci, která spolupracuje s čínskou vládou, a zároveň je dobře napojena na české akademické kruhy.

„Myslím, že tam je moc varovných signálů, aby to všechno byla nějaká náhoda,“ hodnotí pro redakci investigace.cz sinoložka a analytička projektu Sinopsis Simona Fantová.

Přečtěte si

Česko pod dohledem Pekingu. Čínské kamery dohlíží na kritickou infrastrukturu státu i armádní sklady zbraní

Co Hu Liyan na konferenci říkala?

Hu na konferenci mluvila přibližně deset minut a dostala otázku na to, jak Česko vnímají čínská média. Moderátor Michal Semín ji vyzval také k tomu, aby Česku „nastavila zrcadlo“.

„Zkušenost nás naučila, že studujeme Evropskou unii nebo střední a východní Evropu nejen na vysoké úrovni. Také musíme znát lokální vlády, místní spolky a názory komunit. A na to se zaměřují naše média,“ uvedla, jakým tématům se věnují čínská média.

Akademička se vyjádřila také ke spolupráci Česka a Číny, která se měla rozvíjet hlavně za vlády prezidenta Miloše Zemana a měla do Česka přinést miliardy. Sliby však zůstaly nenaplněny. „Co se stalo s naší spoluprací? Dovolte mi být upřímná. Mohlo za to očekávání obou stran,“ pronesla. Česko se podle ní domnívalo, že uvidí rychlý příchod investic, zatímco Peking očekával, že „blízké ekonomické vztahy rychle vygenerují politickou důvěru“.

Vyjádřila se také k postavení tuzemska v Evropě. „Myslíme si, že střední a východní Evropa může být samostatný zahraniční hráč. Pokud si region bude přát rozvinout silné postavení, jeho země budou muset přesněji definovat, co chtějí pokrýt a co chtějí od spolupráce s Čínou a širšího světa,“ uvedla s tím, že vzájemná spolupráce je nyní „racionálnější než dřív“.

Kdo je Hu Liyan?

Od roku 2019 je letos 45letá akademička odbornou výzkumnou pracovnicí se zaměřením na Česko, Visegrádskou čtyřku a střední a východní Evropu v předním čínském think-tanku Shanghai Academy of Social Sciences (Šanghajská akademie sociálních věd, SASS). Ve stejné instituci působí také ve vedení centra pro výzkum V4. V roce 2023 jí vyšla monografie o České republice a o jejím vztahu k iniciativě Pás a stezka, což je projekt na propojení Číny a světa. Záštitu nad ním drží čínský prezident Si Ťin-pching.

O think-tank SASS se před pár lety zajímala i americká FBI při případu špionáže, které se ve prospěch Číny dopouštěl bývalý americký agent CIA. Člověk, který ho na práci najal, se představil jako pracovník tohoto think-tanku, uvádí britská stanice BBC. V trestním oznámení z roku 2017 cituje americký obvodní soud report výzkumné organizace Center of Naval Analysis z roku 2007, která popisuje SASS jako jeden ze dvou největších a nejproslulejších think-tanků v Šanghaji. „Všechny think-tanky na úrovni provincií a obcí jsou spojeny s vládou provincie nebo obce, které slouží. Vláda je jejich hlavní klient,“ stojí v trestním oznámení. Američan nakonec dostal 20letý trest za mřížemi.

Soud doplnil také hodnocení od FBI. „Čínští politici využívají publikace SASS. FBI již přinejmenším od roku 2014 uvádí, že Šanghajský úřad státní bezpečnosti (SSSB), který je součástí Ministerstva státní bezpečnosti, má úzké vztahy se SASS a využívá zaměstnance SASS jako informátory a hodnotitele. FBI dále vyhodnotila, že zpravodajští důstojníci SSSB rovněž využívali svou příslušnost k SASS jako krycí identitu,“ píše oznámení.

„Tito lidé mají za úkol zjišťovat, posuzovat, vyhledávat a shromažďovat zdroje či aktivy, které mají přístup k utajovaným, veřejně dostupným, důvěrným nebo citlivým informacím, a dále s nimi nakládat. Informace pak vláda Čínské lidové republiky může použít k ekonomickému, politickému nebo vojenskému rozhodování nebo k získání výhody,“ píše se dále v textu.

Přečtěte si

Routery z Číny obsahují firmware na sledování uživatelů. Prodávají je zahraniční firmy po celém světě

Působení Hu v Česku

Hu získala specializaci na Česko a na region díky svému studiu na Univerzitě Karlově. Na zdejší Fakultě sociálních věd absolvovala v roce 2006 magisterské studium, na které v roce 2014 navázala úspěšným ukončením doktorského studia.

Kontroverzní a národovecký Spolek Svatopluk založil politolog Petr Drulák, publicista Michal Semín a ekonomka Ilona Švihlíková, které s členy spolku podle jejich webových stránek „spojuje obava, že se naše země ocitla na scestí“. Na svět se dívají „očima kontroverzní pravice“ a hlásí se k „tradiční levici“. Spolek vyzývá ke změně režimu, je kritický k Evropské unii a mezi jeho členy jsou lidé, kteří kritizují české členství v EU a NATO nebo dříve zpochybnili odpovědnost Ruska za výbuchy v muničním skladu ve Vrběticích, upozornily Seznam Zprávy.

Hu byla také stážistkou na Ústavu mezinárodních vztahů (IIR) v Praze, kde podle výročních zpráv působila nepřetržitě od srpna 2008 až do února 2011. V té době ústav vedl politolog Petr Drulák, který je zároveň jedním ze spoluzakladatelů Spolku Svatopluk, pořadatele zářijové konference.

Redakce s dotazy oslovila také Hu. Ta však ani po urgování na otázky o své přítomnosti na konferenci nereagovala.

Škola marxismu-leninismu

Ve vzdělání Hu pokračovala v Číně, postgraduální studium absolvovala na Fakultě marxismu-leninismu na šanghajské Tongji University. Tuto vysokou školu spolu s třiceti sedmi dalšími čínskými vysokými školami a společnostmi zařadilo v roce 2019 americké ministerstvo obchodu na seznam neověřených subjektů, do nichž je zakázáno vyvážet produkty a služby, které by mohly být využity v armádě. Dokument ministerstva, ze kterého cituje agentura Reuters, zároveň nabádá, aby se k těmto institucím přistupovalo s obezřetností.

Univerzita minimálně od roku 2022 po uchazečích o studium požaduje „dobrou ideologickou a politickou kvalitu a morální integritu“, jak stojí ve výzvě k přihláškám na postgraduální program Marxistické teorie. Výslovně ale nepožaduje členství v komunistické straně. Hu studovala na škole před zveřejněním této výzvy a zároveň se redakci ani v dalších zdrojích nepodařilo dohledat, zda je sama členkou komunistické strany.

Přesto požadavek na „ideologickou a politickou kvalitu“ znamená, že člověk musí souznít s politickou linií strany. Tedy například musí souhlasit s tím, že vedoucí pozici má Komunistické strany Číny, nebo s tím, jak vypadá čínské teritorium a co má být jeho součástí, líčí sinoložka Fantová. Zákony navíc mohou ovlivňovat i studium společenských věd, protože samy interpretují dějiny Číny. „To jde proti svobodě bádání,“ dodává.

U uchazečů o studium se může posuzovat také působení v určitých skupinách. Hu je podle čínských médií zástupkyní generálního tajemníka v Shanghai Wenzhou Youth Federation (Šanghajské federaci wenčouské mládeže), což je vlastenecká organizace pro mládež z města Wen-čou, kteří žijí v Šanghaji. Organizace je podle Fantové přímo napojena na vedení výboru Komunistického svazu mládeže ve Wen-čou a zároveň na Jednotnou frontu. Druhá jmenovaná organizace úzce spolupracuje s vládnoucí stranou na prosazování stranické agendy, a to hlavně v zahraničí.

Přečtěte si

Čínští výrobci čipů nesmějí podnikat na Tchaj-wanu. Vydávají se proto za zahraniční firmy a lžou svým zaměstnancům

Napojení na české akademiky

Akademička Hu si zároveň udělala za svého působení v Česku dobré kontakty na místní akademickou sféru a díky stáži na Ústavu mezinárodních vztahů se podívala i na ministerstvo zahraničních věcí.

Po dokončení studií udržovala kontakt i s dalšími akademiky, jak dokazuje příklad Petra Druláka ze Spolku Svatopluk, který byl oponentem Hu u její disertační práce a kterému v jejím úvodu děkuje za „neutuchající zájem o mé studium“. V roce 2013 se Drulák zúčastnil cesty a diskuze pořádané akademickou organizací Shanghai Institute for European Studies (Šanghajským institutem pro evropská studia), kde mezi řečníky byla také Hu, a loni v listopadu byl spolu s ní uveden jako účastník diskuze na SASS.

Na otázky redakce ohledně pozvání Hu na zářijovou konferenci, stejně jako na vlastní účast na akcích v Číně, včetně toho, kdo za jeho cesty platil, odmítl Drulák redakci odpovědět. „Na žádné otázky Vám odpovídat nebudu. Nejste investigativci, děláte špinavou práci na politickou objednávku,“ reagoval Drulák v sms zprávě.

S Hu je profesně spojen také Marek Hrubec, jelikož oba působí jako externí experti v Czech Research Center (Českém výzkumném centru) při Zhejiang Financial Vocational College (Finanční odborná škola v Č‘-ťiangu) a společně se zúčastnili i online konference pořádané SASS v červenci loňského roku.

Hrubec byl do listopadu 2011 šéfem Centra globálních studií při Filosofickém ústavu Akademie věd, ve kterém měli experti nezávisle zkoumat Rusko a Čínu. Zároveň byl však v akademické radě think-tanku China-CEE Institute se sídlem v Budapešti, který podle dřívějšího zjištění serveru Aktuálně.cz podezřívali někteří experti ze špionáže.

„Jde o instituci řízenou politiky pro politické účely, nejde o nezávislý akademický výzkum. Současný prezident institutu Feng Zhongping (Feng Čung-pching) je bývalým viceprezidentem Čínského institutu současných mezinárodních vztahů, což je firma ministerstva státní bezpečnosti, která provádí zpravodajskou činnost mezi akademiky a think-tanky,“ uvedl pro zpravodajský server tehdejší analytik projektu Sinopsis Filip Jirouš.

Před možným zneužívání akademiků, které se může projevovat například právě ve spolupracích na akademických tématech nebo zvaním do Číny, varovala ve výroční zprávě z roku 2023 i Bezpečnostní informační služba (BIS). „Čína využívá české akademiky k získávání neveřejných informací i k lepší orientaci v českém prostředí. (…) Pod záminkou navázání odborné spolupráce a s příslibem finanční odměny žádá od akademiků tvorbu zpráv a studií z oblastí odpovídajících politických zájmů Číny. Tyto studie představují předstupeň k další spolupráci spočívající v dodání konkrétních informací. Další kultivace zahrnuje mimo jiné pozvání do Číny, přičemž čínská strana hradí veškeré náklady,“ píše ve zprávě BIS.

Přečtěte si

Větrníky, zemní plyn, ale i budovy Evropské komise: Co vlastní čínský státní fond v Evropě?

Hodnocení

Nic z toho nedokazuje, že by se Hu Liyan sama zapojila do jakékoli potenciálně problematické činnosti. „Co se týče přítomnosti či online účasti některých osob, které zmiňujete – pokud bychom je vyhodnotili jako osoby ohrožující bezpečnostní zájmy České republiky, byli by o nich samozřejmě neprodleně informováni naši zákonní adresáti,“ uvedl pro investigaci.cz mluvčí BIS Ladislav Šticha.

Přesto Fantová hodnotí působení Hu jako zajímavé, jelikož mezi jejími kontakty v Česku jsou jak relevantní vědci, tak osoby s kontroverzními vazbami na Čínu. Hrubec byl například po odhalení své pozice v China-CEE institutu odvolán z vedení Filosofického ústavu Akademie věd.

„V kontaktech s lidmi, jejichž vztahy na ČLR jsou problematické, pokračuje i po návratu do Číny. Přijala pozici v think-tanku, který je relevantní, ale zároveň o něm západní zpravodajské služby mluví jako o tom, který je často používaný jako zástěrka pro agenty z ministerstva státní bezpečnosti. Když si tímhle způsobem dáme dohromady její profil, tak u ní můžeme mít minimálně důvodné podezření, že sama může být problematická,“ domnívá se sinoložka a analytička Fantová.

Autorka článku: Jana Václavíková

The post Na pražské konferenci po boku Miloše Zemana vystoupila Číňanka s vazbami na tamní tajné služby appeared first on investigace.cz.