Umělá inteligence stojí na čipech, datacentrech a energii. Významnou část jejího financování zajišťuje šejk Tahnún, kterého mimo Emiráty zná málokdo. Vede tamní bezpečnost, spravuje majetek odhadovaný na 32,6 bilionu korun a jeho firma G42 je významným partnerem OpenAI, xAI i Anthropic. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Tahnún bin Zájid Ál Nahján je bratrem prezidenta Spojených arabských emirátů – to je na něm ale ta nejméně zajímavá věc. Britský deník The Guardian v rozsáhlém profilu popisuje muže, který se po studiích ve Spojených státech vrátil do Abú Dhabí, kde rozjel rodinný byznys a masivní investice do zahraničí, šéfuje bezpečnostním složkám, které potlačují jakoukoli opozici, a jeho posledním projektem je výstavba obrovských datacenter a investice do největších AI firem na světě. 

Tahnúnova firma G42, kterou založil před osmi lety, buduje v Abú Dhabí obří datacentrum s plánovaným příkonem 5 GW. Zároveň pomáhá financovat výstavbu nových datacenter v USA za zhruba 10,9 bilionu korun (500 miliard dolarů) a koupila několik stavebních firem, které se na ní podílejí. Microsoft do ní investoval zhruba 32,6 miliardy korun (1,5 miliardy dolarů).

Americká administrativa, zřejmě i díky náklonnosti Donalda Trumpa k Tahnúnovi, zvrátila zákaz exportu čipů do Spojených arabských emirátů (SAE) a loni povolila vývoz stovek tisíc pokročilých čipů, část z nich podle Guardianu míří právě k G42. Deník také uvádí, že G42 vznikla z pozůstatků firmy DarkMatter, která provozovala sledovací operace zaměřené i na disidenty, novináře a politiky v zahraničí. Emiráty ke špehování měly používat mimo jiné spyware Pegasus. 

G42 tvrdí, že její počátky s kybernetickou špionáží nesouvisely a že neprovádí ani neumožňuje protiprávní sledování. Firma původně vznikla jako technologická společnost, která provozuje datacentra s výkonnými servery pro provoz modelů umělé inteligence. 

Přečtěte si

Vlády špehovaly spywarem novináře, aktivisty i disidenty

Peníze od Microsoftu

Podle Guardianu Tahnún koncem desátých let přetvořil zbytky DarkMatter v technologickou firmu Group 42, zkráceně G42. Její generální ředitel Peng Xiao dříve vedl klíčovou jednotku DarkMatter a někdejší šéf firmy Karim Sabbagh dnes řídí jednu z hlavních dceřiných společností G42. Firma vazby na kybernetickou špionáž popírá, nicméně jedním z jejích prvních produktů byla aplikace ToTok, kterou New York Times označil za spyware.

Microsoft do společnosti G42 investoval zhruba 34,9 miliardy korun a jeho viceprezident Brad Smith sedí v její správní radě. G42 a Tahnúnův investiční fond jsou podle Guardianu přímými investory nebo významnými partnery Anthropic, xAI a OpenAI. Šéf OpenAI Sam Altman označuje Tahnúna za „drahého osobního přítele“. G42 zároveň v SAE staví datové centrum o výkonu 5 GW, tedy zhruba dvaapůlkrát víc, než vyrábí Temelín. Jde o největší takový projekt mimo USA. 

Americké tajné služby v roce 2022 varovaly před pokusy Abú Dhabí ovlivňovat zahraniční politiku USA. Bidenova administrativa kvůli vazbám SAE na Čínu omezila vývoz pokročilých čipů do země, Donald Trump jej loni znovu povolil. Část čipů podle Guardianu míří k G42. Rozhodnutí přišlo dva týdny poté, co jeden z Tahnúnových investičních nástrojů koupil kryptoměnu firmy World Liberty, kterou vlastní Trumpova rodina, za zhruba 43,7 miliardy korun. Necelý měsíc před Trumpovou druhou inaugurací Tahnún koupil také 49 % firmy. Bílý dům i World Liberty souvislost mezi investicemi a čipy popírají.

Cesta k moci

V roce 1993 zhruba 80 tisíc lidí sledovalo v televizi první turnaj UFC, tedy soutěže v MMA zápasení. Byl mezi nimi i student obchodních studií v San Diegu, který se krátce nato přihlásil na akademii brazilského jiu-jitsu a představil se jako Ben. Podle spolucvičence Kida Peligra, později známého bojovníka, chodil Ben v kraťasech a žabkách, seděl v rohu a skoro nemluvil. Peligro ho měl za komorníka nebo bodyguarda bohatého Angličana, který ho občas doprovázel.

Po více než roce Ben oznámil, že se vrací do Abú Dhabí a bere s sebou zakladatele jiu-jitsu akademie Nelsona Monteira. Na tréninky Ben pozval i Peligra s manželkou. Když do SAE dorazili, začali si pomalu uvědomovat, kdo Ben ve skutečnosti je. Na billboardech i bankovkách viděli tvář Benova otce a „trénink“ se konal v jednom z rodinných paláců.

Tichý student, který se představoval jako Ben, byl šejk Tahnún bin Zájid Ál Nahján. Je jedním ze šesti bratrů, kterým se říká Bani Fátima, „synové Fátimy“, údajně nejoblíbenější manželky šejka Zájida, prvního vůdce SAE po vyhlášení nezávislosti na Británii v roce 1971. Dnešním prezidentem země je nejstarší ze šesti bratrů, Muhammad bin Zájid.

Po návratu do Abú Dhabí v roce 1995 začal Tahnún spravovat otcův soukromý úřad, který měl na starosti paláce, farmy a zahraniční nemovitosti, například v londýnském Berkeley Square. Koncem devadesátých let založil investiční skupinu Royal Group, jejíž aktiva Guardian odhaduje na 6,3 bilionu korun (300 miliard dolarů).

Dnes podle deníku Guardian vede Tahnún největší státní investiční fond SAE, banku First Abu Dhabi Bank a klimatický fond Alterra. Ve Spojeném království Tahnún také kontroluje poskytovatele zdravotní péče, realitní společnosti a podíly ve veřejných službách včetně největší britské vodárenské společnosti Thames Water. Celé Tahnúnovo impérium odhaduje Guardian na 31,4 bilionu korun, což odpovídá ročnímu HDP Indonésie nebo Turecka. 

Emirátský špionážní aparát

Od roku 2013 byl Tahnún zástupcem národního bezpečnostního poradce, o dva roky později začal funkci zastávat sám. SAE mají jen 1,4 milionu domácích obyvatel, což je zhruba 11 % všech lidí, kteří v zemi žijí. Zbytek tvoří cizinci. Podle Guardianu proto země jen těžko postaví velkou armádu a bez cizinců by nemohla fungovat. Tuto zranitelnost se od nultých let snažila vyvážit zpravodajskou činností a špionážními technologiemi. Koncem prvního desetiletí uzavřela dohodu s bývalým americkým koordinátorem boje proti terorismu Richardem Clarkem.

Ten v Abú Dhabí založil tajnou jednotku s krycím názvem Project Raven, jejíž tým tvořili převážně bývalí pracovníci americké Národní bezpečnostní agentury (NSA), tedy zpravodajské služby, která se zabývá mimo jiné sledováním a odposlechy. Clarke později uvedl, že motivací byl boj proti terorismu.

Přečtěte si

Projekt Pegasus: Napíchnutý Macron 

Project Raven se postupně změnil v rozsáhlou digitální odposlechovou operaci, která mířila i na lidi podezřelé z nepřátelství vůči režimu. V roce 2011, po arabském jaru, podepsala skupina emirátských soudců, právníků a novinářů petici za demokratické reformy včetně voleného parlamentu. Většina signatářů byla během dvou let zatčena. 

Tahnún se podle Guardianu podílel i na normalizaci vztahů s Izraelem. Izraelská zpravodajská služba podle deníku nabídla Emirátům přístup k Pegasu, spywaru izraelské firmy NSO Group, který do zařízení dokáže proniknout i bez vědomí uživatele. Cílem špehování spywarem byli aktivisté, novináři a politici v zahraničí. Deník jmenuje britskou právničku Fionu Shackleton, která zastupovala bývalou manželku vládce Dubaje, nebo tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona.

V roce 2019 operaci Project Raven odhalila agentura Reuters ve spolupráci s kanadskou skupinou Citizen Lab. V USA následně začala soudní řízení proti americkým dodavatelům projektu, tedy lidem, kteří pro Raven pracovali. Tahnún podle Guardianu během následujícího roku DarkMatter oficiálně zrušil.

Schránka 5151

Britský akademik Matthew Hedges odjel do SAE v dubnu 2018 za výzkumem národní bezpečnostní strategie. Guardianu popsal, že ho při odjezdu ze země na dubajském letišti zadrželi maskovaní ozbrojenci. Popisuje měsíce vazby, výslechy až patnáct hodin denně a nucené podávání léků. Po pětiminutovém jednání bez obhájce ho tamní soud v listopadu 2018 odsoudil na doživotí. Po zásahu se strany Británie byl později omilostněn. 

Na otázku, kdo za jeho zadržení nese odpovědnost, vyjmenoval Hedges nejprve nižší funkce bezpečnostního aparátu a pak řekl, že nad nimi stojí Tahnún. Vláda SAE v prohlášení z roku 2023 uvedla, že Hedges „obdržel zcela řádnou péči“ a nebyl mučen ani mu mučení nehrozilo.

Přečtěte si

Dubaj jako útočiště zločinců, zkorumpovaných politiků a kontroverzních postav

Inženýr a básník Ahmed Mansúr byl jedním z těch, kteří v roce 2011 podepsali petici za volený parlament. Téhož roku byl zatčen mimo jiné za urážku rodiny Ál Nahjánů, ale tehdy byl ještě omilostněn. Podle Guardianu se později data z jeho elektronických zařízení po otevření škodlivé přílohy odesílala na server registrovaný na poštovní schránku 5151 v Abú Dhabí. Na adresu Tahnúnovy osobní kanceláře. V roce 2017 byl Mansúr odsouzen na deset let za urážku „postavení a prestiže SAE“ a od té doby je ve vazbě ve věznici al-Sadr, zhruba šestnáct kilometrů od místa, kde roste datové centrum G42.

Hosté v Abú Dhabí

Tahnún 27. února předsedal zasedání správní rady investičního fondu G42. Hned druhý den začaly americko-izraelské útoky na Írán. Írán v odvetě zasáhl dvě datacentra v SAE a zveřejnil seznam „legitimních cílů“, na němž byly i emirátské kanceláře Amazonu, Googlu a Microsoftu.

Podle agentury Reuters Tahnún v následujících měsících hostil představitele íránských Revolučních gard ve svém domě v Abú Dhabí. V polovině června údajně uzavřel dohodu, která zahrnovala miliardy dolarů pro íránskou vládu a zastavila útoky na SAE. O několik týdnů později, v den, kdy Donald Trump oznámil konec příměří s Íránem, americké ministerstvo obchodu potvrdilo zrušení posledních exportních omezení na prodej pokročilých čipů do Abú Dhabí.

Přečtěte si

Dubai Unlocked: Jak se špinavé peníze nalévají do dubajských nemovitostí

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Bratr prezidenta Spojených arabských emirátů buduje impérium kolem AI. Jeho firma má kořeny ve špionážní organizaci appeared first on investigace.cz.

Po šesti letech padl v Itálii rozsudek v kauze podvodů s DPH napojených na neapolskou mafii. Součástí podvodu byly stovky firem, přes které zločinecká skupina okradla evropské rozpočty o zhruba třináct miliard korun. Soud v Miláně poslal šest členů gangu do vězení. Evropský úřad veřejné žalobkyně případ vyšetřoval pod krycím názvem Moby Dick. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

V čele podvodu stáli dva podnikatelé – Belgičan sicilského původu Rodolphe Ballaera a jeho italský komplic Paolo Falavigna. Přes síť stovek schránkových firem po celé Evropě vystavovali fiktivní faktury za prodej elektroniky, zejména sluchátek Apple a notebooků. 

Takzvaný karuselový neboli kolotočový podvod probíhal na základě tohoto schématu: po vystavení fiktivních faktur schránkovou firmou, takzvaným chybějícím obchodníkem, přeprodala kupující italská společnost (broker) zboží další firmě sídlící mimo EU a následně požádala stát o vrácení DPH, kterou podle fiktivní faktury zaplatila původní prodávající firmě. Ta měla povinnost odvést DPH příslušnému finančnímu úřadu, avšak v době splatnosti již neexistovala nebo byla napsána na nastrčené ředitele, takže odpovědné osoby nešlo dohledat. Proto se takové firmě říká „chybějící obchodník“. Aby byl řetězec delší a podfuk méně nápadný, využívali podvodníci buffery – tedy firmy, jež sloužily k přeprodeji a zakrytí „kolotočových“ transakcí.

Do sítě byla zapojená i pražská firma B2B.Computer a její majitel Rodolphe Ballaera v Praze vlastnil tři nemovitosti, jak v roce 2024 odhalila redakce investigace.cz.  

Peníze do byznysu podle italských vyšetřovatelů přitékaly i od neapolské mafie Camorra, která tímto způsobem legalizovala své nelegální výnosy. 

Prokuratura přesvědčila soud téměř o celé své verzi příběhu: šlo o organizaci rozdělenou do navzájem propojených skupin, které fungovaly napříč Evropou i mimo ni, a to přes komplexní řetězec firem.

Za tři roky, mezi 2020 a 2023, se na fiktivních fakturách protočilo zboží za víc než 1,3 miliardy eur – zhruba 33 miliard korun. Jeden z odsouzených, který je patřil mezi vůdce celé sítě, se navíc v listopadu 2024 vyhnul zatčení v Praze a poté se půl roku skrýval po celé Evropě. Úřadům se vzdal až v květnu 2025 a od té doby žil pod soudním dohledem. Evropská úřad veřejného žalobce (EPPO) ale nespecifikuje, o koho šlo. 

Klíčovou roli hrálo propojení s mafií. Jeden z odsouzených měl podle prokuratury na starosti přebírat peníze od klanu napojeného na Camorru a nalévat je zpátky do podvodného schématu – gangu to zvyšovalo zisky, mafii to legalizovalo prostředky.

„Tyto rozsudky potvrzují to, na co EPPO léta upozorňuje – mafiánské organizace investují do podvodů s DPH, aby si tak vypraly své nelegální výnosy. Způsobují tím obrovské škody národním i unijním rozpočtům. Boj proti podvodům s DPH se musí stát prioritou Evropské unie a základním kamenem nové protipodvodové architektury,“ řekla evropská hlavní žalobkyně Laura Kövesi.

Všech šest obžalovaných zvolilo zkrácené řízení výměnou za nižší trest. Soud je uznal vinnými z účasti na nadnárodním zločinném spolčení, z daňového podvodu a praní špinavých peněz – a přitížil jim za napojení na mafii a použití mafiánských praktik. Tresty se pohybují od čtyř let do sedmi let a dvou měsíců vězení. K tomu přibyly vedlejší tresty: někteří z odsouzených mají doživotní zákaz veřejné funkce a jsou po dobu trestu zbaveni způsobilosti k právním úkonům, jiní dostali pětiletý zákaz veřejné funkce. Jeden z nich si navíc už nikdy nesmí založit firmu ani v žádné zasednout do vedení. Soudce k tomu nařídil propadnutí majetku za víc než 7,93 miliardy korun – šlo o nemovitosti i obchodní podíly. Rozhodnutí není pravomocné a lze se proti němu odvolat.

Na vyšetřování se podílelo hned několik italských policejních a finančních jednotek ve spolupráci s Evropským úřadem veřejné žalobkyně (EPPO) – institucí EU, která vyšetřuje a stíhá trestné činy poškozující rozpočet Unie, jako jsou podvody s dotacemi nebo praní špinavých peněz. Do celého případu je zapojeno přes čtyři sta osob a firem, část z nich už svůj dluh vůči daňovým úřadům uhradila.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Italský soud rozhodl v kauze miliardových podvodů s DPH. Součástí byla česká firma appeared first on investigace.cz.

Tax Justice Network spolu s Public Services International (PSI) zveřejnili studii, podle které by státy mohly každý rok vybrat od nadnárodních firem na daních v přepočtu až o 10,95 bilionů korun více. Daňové sazby by se přitom nemusely zvyšovat.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

„Nadnárodní firmy připravily státy o miliardy tím, že desítky let obcházely daňová pravidla,“ uvedl generální tajemník PSI Daniel Bertossa. Stačilo by ale prý změnit pravidla tak, aby firmy odvedly daně v zemích, kde skutečně podnikají. Právě o takové změně nyní státy jednají pod hlavičkou OSN.

Podle Bertossy by připravovaná úmluva OSN mohla změnit způsob, jakým se ve světě vybírají daně. Firmy by podle nových pravidel odváděly peníze tam, kde jejich zisk skutečně vzniká, místo aby ho vykazovaly v zemích, kde mají sídlo jen formálně.

Allison Schultz, autorka studie a výzkumnice Tax Justice Network, upozornila, že samotné daňové sazby by se neměnily. Změnilo by se pouze to, kde firmy daně odvádějí. Podle ní by na tom vydělala téměř každá země, protože nadnárodní společnosti si po desetiletí přesouvaly zisky do zemí, kde z nich platily jen minimální nebo žádné daně.

„Tratily by na tom jen daňové ráje a firmy vyhýbající se daním, a to je velké vítězství pro pracující i pro veřejné služby všude na světě,“ doplňuje Bertossa.

Podle přepočtu by jednotlivé státy dohromady vybraly na daních o 24 % více. Změna by tak částečně napravila výpadek příjmů, ke kterému došlo v posledních desetiletích, kdy zisky velkých nadnárodních firem výrazně rostly.

Pro srovnání, největší americká automobilka General Motors vykázala v roce 1929 zisk 5,18 miliardy korun. Apple v roce 2025 vykázal zisk 2,45 bilionů korun, což je zhruba čtyřiadvacetkrát více. 

Kdo by získal nejvíce?

Nejvíce peněz by podle studie získaly vyspělé země. V poměru k dnešním příjmům z daní by ale změna nejvíce pomohla chudším státům, kde by se výběr daní zvýšil několikanásobně.

Vyspělé země by vybraly o 21 % více oproti současnému stavu, nejméně asi v přepočtu zhruba tři bilionu korun.

Země s vyššími středními příjmy by si polepšily o 31 %, tedy o přibližně 2,45 bilionu korun. Země s nižšími středními příjmy by výběr daní téměř ztrojnásobily. Získaly by nejméně asi 1,3 bilionu korun navíc. Nejchudší státy by výběr daní téměř zpětinásobily. Ročně by získaly přibližně 78,89 miliardy korun.

Co by změna znamenala pro Česko?

Studie konkrétní částku pro Česko neuvádí. Tax Justice Network zveřejnila podrobné propočty pouze pro vybrané velké ekonomiky, například Spojené státy, Velkou Británii nebo Indii.

Česko ale podle rozdělení ve studii patří mezi vyspělé země. Daň z příjmů právnických osob je u nás 21 %. Pokud by se pravidla změnila podle návrhu OSN, mohl by český stát podle obecného propočtu získat z daní od nadnárodních firem zhruba o pětinu více než dnes.

V absolutní částce by šlo o menší příjem než v největších světových ekonomikách. Pro chudší země by ale změna znamenala výrazně větší rozdíl, protože jejich dodatečné daňové příjmy by mohly představovat několikanásobek současného výběru.

Peníze na klima i zdravotnictví

Více peněz by získaly také státy Evropské unie. Dodatečné příjmy by mohly pokrýt například až čtyřnásobek současných výdajů na přizpůsobení zemědělství, energetiky a dopravy změně klimatu. Pro Španělsko se například počítá s částkou 81 miliard korun, pro Francii s zhruba 544 miliardami.

Ve Velké Británii by dodatečné příjmy podle studie stačily na šestinásobné pokrytí nových opatření vlády na zmírnění dopadů růstu životních nákladů. Mohly by také pokrýt více než dvě třetiny odhadovaných nákladů na zdravotní a sociální systém podle vzoru britské národní zdravotní služby.

Ve Spojených státech by dodatečné příjmy mohly být tak vysoké, že by země mohla zhruba pětačtyřicetkrát zvýšit své současné výdaje na obnovitelné zdroje energie. Zároveň by dle studie mohlo vzniknout více než 365 tisíc pracovních míst.

Prodělat by na změně naopak měla jen malá skupina zemí. Šlo by především o tradiční daňové ráje a státy, kde je vzhledem k velikosti jejich ekonomiky neobvykle mnoho sídel nadnárodních firem. Podle autorů studie by ale tyto země mohly výpadek příjmů vyrovnat mírným zvýšením daní na úroveň běžnou v ostatních zemích.

Nová pravidla má připravit OSN

O podobu celosvětových daňových pravidel se dosud starala především Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podle Tax Justice Network se ale jednání nyní přesunulo na půdu OSN. OECD se podle autorů studie pokoušela systém změnit zhruba dvacet let, aniž se jí podařilo jeho fungování zásadně ovlivnit.

Jednání pod vedením OSN podle studie za poslední tři roky pokročila více než dvacetileté snahy OECD. O přijetí nové úmluvy mají státy hlasovat příští rok.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Státy přicházejí o stovky miliard korun ročně kvůli daňovým únikům nadnárodních firem. OSN nabízí řešení appeared first on investigace.cz.

Podvod, kterému čelila česká cestovní kancelář Blue Style, nemá podle zjištění redakce a vyjádření odborníků v oblasti cestovního ruchu obdoby. Společnost zaplatila kyperské firmě Kinetca Aviation desítky milionů korun za leteckou dopravu, která nikdy neexistovala. Investigace.cz podrobně zmapovala pozadí tohoto podvodu a odhalila strukturu fiktivní společnosti. 

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

V lednu 2025 v Praze zástupci cestovní kanceláře Blue Style uzavřeli smlouvu s kyperskou charterovou společností Kinetca Aviation Services v hodnotě přes pět milionů eur, tedy přibližně 124 milionů korun. Kinetca Aviation se ve smlouvě zavázala zajistit leteckou přepravu pro zhruba čtyřicet tisíc klientů. 

Podle advokáta Blue Style Michala Hanzlíka se cestovka především spolehla na doporučení dlouhodobého partnera, jehož identitu odmítl upřesnit, a na celkový dojem ze schůzek – kombinaci zdánlivé odbornosti zúčastněných, kteří měli bohaté znalosti o celém odvětví. Tak podle Hanzlíka začalo drama, které málem skončilo zrušenými dovolenými desítek tisíc klientů cestovní kanceláře a vyústilo v trestní oznámení, jež podala cestovní kancelář Blue Style na několik aktérů.

Sliby, mlčení a prázdné účty

Podle trestního oznámení, které máme k dispozici, na jednáních v Praze vystupovali za Kinetcu advokát David Sprecher a muž, který se měl představit jako John Morgan. Až později Blue Style zjistila, že se tento muž ve skutečnosti jmenuje Qaddah Fadi a že byl klíčovou postavou promyšleného schématu. Na prvních schůzkách ale Morgan na zástupce Blue Style zapůsobil svými detailními znalostmi leteckého provozu – věděl o letadlech prakticky všechno. V kombinaci s reputací izraelské advokátní kanceláře, ve které David Sprecher pracoval, působila celá firma důvěryhodně.

Z celkové částky, kterou Blue Style zaplatila, bylo necelých 85 milionů určeno jako záloha na lety v období od 1. do 28. dubna 2025, zbývající část pak lety od 29. dubna 2025. První část letů měl zajistit litevský dopravce. Zpočátku vše vypadalo jako běžná rutina: cestovní kancelář dostala letové informace a na jejich základě informovala své klienty o termínech odletů na dovolenou.

Kinetca podle Hanzlíka mezitím budovala dojem důvěryhodnosti i v detailech. Prezentovala vizuály interiérů letadel, návrhy rozmístění sedaček i branding – všude mělo být logo Blue Style, na podhlavnících, na trupu i uvnitř kabiny. Dokonce prý nechávali šít uniformy palubního personálu. Jenže když začali zástupci Blue Style požadovat konkrétní provozní informace – s jakými letadly mají počítat, jak bude zajištěn catering nebo údržba –, odpovědi přestávaly přicházet nebo byly vyhýbavé.

Cestovní kancelář proto kontaktovala přímo litevskou leteckou společnost a zjistila, že u ní Kinetca žádné služby neobjednala. Na poslední chvíli se jí pak podařilo zajistit náhradní leteckou kapacitu.

Schůzky v Praze

Podle trestního oznámení se na začátku dubna uskutečnila další schůzka zástupců cestovní kanceláře Blue Style se zástupci Kinetcy. Ti měli Blue Stylu přiznat, že sjednané služby nezajistili. Tvrdili ale, že lety pro druhé smluvní období, které měla zajišťovat rumunská společnost, jsou již zajištěny a uhrazeny. Ani tyto závazky však nakonec nesplnili. Komunikace ze strany Kinetcy se postupně zcela zastavila. Zástupci BlueStyle se proto rozhodli podat u pražského soudu návrh na vydání evropského příkazu k obstavení účtů Kinetca Aviation. Zároveň ji upozornili, že případ předají českým orgánům činným v trestním řízení.  

Podle Hanzlíka pod tlakem těchto právních kroků vrátila Kinetca Aviation čtrnáctého dubna v přepočtu 85 milionů korun. Zbývajících necelých 39 milionů korun však na účtech Blue Style chybí dodnes. Cestovka tuto částku vymáhá právně.

Advokát Sprecher měl následně Blue Stylu sdělit, že Kinetca nikdy nebyla jeho klientem a komunikaci s Blue Style ukončil.

„Při takhle sofistikovaném podvodu by na to skočilo 99,9 % cestovních kanceláří. Silné doporučení, silná historie, špičková znalost byznysu, elitní advokát z jedné z největších izraelských kanceláří – všechno etablovaní experti,“ tvrdí Hanzlík.

Izraelský sexuolog, ruský politik a nedohledatelná žena

Jak Blue Style zjistila až během jednání, generálním ředitelem Kinetcy, a tedy osobou zodpovědnou za její činnost, měl být muž jménem Loizos Loizou z Kypru – v kyperském obchodním rejstříku je Loizou veden jako “sekretář”, tedy osoba, jež má na starosti formální záležitosti firmy. Na pozici jednatele je vedena další kyperská firma, jež na svém webu uvádí Loizose jako ředitele. Naší redakci se o muži dále podařilo zjistit pouze to, že figuruje v několika dalších firmách ve Velké Británii. Na dotazy ohledně působení Kinetcy zaslané přes WhatsApp pouze stručně uvedl, že se k věci nebude vyjadřovat.  

Nesrovnalosti se ale týkají i osob, které jsou uvedeny na webu Kinetcy a které za tuto firmu podle Hanzlíka vystupovaly při jednáních v Praze. Vedle právníka Davida Sprechera, jenž následně přestal komunikovat a popřel, že by firmu zastupoval, sehrál klíčovou roli muž vystupující jako John Morgan. Podle zjištění Blue Style jde ve skutečnosti o osobu jménem Qaddah Fadi, která na webu společnosti vůbec nevystupuje.

Další zmatek panuje kolem muže, který se účastnil jednání osobně a byl na jednání Johnem Morganem zmiňován jako zástupce firmy. Na webu Kinetcy figuruje jako projektový manažer Alexander Bouras, jehož fotografie odpovídá ruskému politikovi Andreji Sigidinovi. Osoba přítomná na schůzkách byla ve skutečnosti podle trestního oznámení Mihai Doroftei. 

Nejasnosti se objevují i u dalších prezentovaných zaměstnanců. Analýza fotografií ukazuje, že snímky na webu společnosti byly převzaty od reálných osob – například prezentovaná fotografie muže, údajného charterového specialisty Aureliena Lacroixe, odpovídá fotografii ruského podnikatele Sergeje Andrejeva. Fotografie údajného generálního manažera zase odpovídá sexuologovi působícímu v Izraeli, Sergeji Derkachovi. 

Redakci investigace.cz se nepodařilo prokázat, že by se kterákoli z osob, jejichž fotografie se na těchto stránkách objevily, na podvodu jakýmkoli způsobem podílela.  

Samostatnou kapitolou je žena vystupující na pražských jednáních pod jménem Yulia Mylos. Tu se nepodařilo spolehlivě identifikovat.

Redakce investigace.cz se pokusila kontaktovat všechny klíčové aktéry případu. Právník David Sprecher na dotazy nereagoval a komunikaci ukončil s odkazem na profesní mlčenlivost. Muže vystupujícího jako John Morgan, kterého Blue Style později identifikovala jako Qaddaha Fadiho, se nepodařilo dohledat ani kontaktovat. Redakci se nepodařilo navázat kontakt ani s mužem vystupujícím jako Mihai Doroftei, ani s ženou, která vystupovala jako Yulia Mylos.

Mimořádný podvod jako varování

Podle zástupců cestovního ruchu jde o výjimečný případ, se kterým se oslovené společnosti dosud nesetkaly. Shodují se, že standardní praxe v oboru je postavena na spolupráci s dlouhodobě prověřenými partnery.

Mluvčí Čedok Klára Divíšková uvedla, že firma má stabilní síť dopravců a s podvodnými subjekty nabízejícími falešné charterové služby se dosud nesetkala. Obdobně se vyjádřil i Jan Bezděk ze společnosti FISHER, která podle něj spolupracuje výhradně s velkými a zavedenými aerolinkami.

Zkušenost s podobným případem nemá ani Smartwings. Její mluvčí Vladimíra Dufková uvedla, že společnost spolupracuje pouze s prověřenými partnery, kteří procházejí pravidelnými audity.

Asociace cestovních kanceláří prostřednictvím svého místopředsedy pro vnější vztahy Jana Papeže popsala, jak by mělo standardní prověření nového zprostředkovatele vypadat v praxi. Podle Papeže by mělo zahrnovat minimálně ověření obchodních údajů, licence, pojištění a ekonomické situace. U charterových brokerů pak považuje za klíčové zjistit, zda skutečně disponují smlouvami s leteckými dopravci, jaká konkrétní letadla mají být nasazena a zda jejich provozovatel je držitelem platného osvědčení leteckého provozovatele (AOC).  

„V praxi si některé cestovní kanceláře nechávají doložit i reference od jiných klientů nebo spolupracujících letišť,“ dodal Papež. Míra prověřování se přitom liší podle toho, zda jde o nového, nebo dlouhodobého partnera. Zatímco u zavedených protistran postačuje průběžné sledování jejich stability, u nových subjektů bývá kontrola výrazně přísnější a obvykle zahrnuje osobní jednání i kontrolu dokumentů. Standardní postup zahrnuje také dotaz na agentury akreditované IATA (Mezinárodní asociace leteckých dopravců) a ověření, zda daný subjekt není v insolvenci nebo exekuci.

Redakce investigace.cz se právníka Blue Style Michala Hanzlíka zeptala, jak firma postupovala při prověřování Kinetca Aviation. Konkrétně jsme se ptali, jaký přesný postup při prověřování klientů byl v tomto případě použit, jaké zdroje, nástroje nebo systémy při prověřování využívají a jak celý proces probíhal, co bylo provedeno, v jakém pořadí a s jakým výsledkem. 

Hanzlík odpověděl, že požadované informace jsou důvěrné a jejich případný únik by mohl ohrozit probíhající vyšetřování. Podklady podle jeho slov již byly předány Policii České republiky v rámci trestního oznámení. 

Na základě této odpovědi nelze posoudit, zda postup Blue Style splňoval všechny standardy prověřování klientů. 

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Falešné identity a ukradené fotky: Jak podvodníci okradli českou cestovku o desítky milionů appeared first on investigace.cz.

Investigativní server Direkt36 získal dokumenty odhalující koordinovanou tajnou operaci proti maďarské opoziční straně Tisza – někdo se pokusil proniknout do jejích IT systémů a zničit je. Když se dva IT specialisté napojení na stranu chystali celou akci odhalit, vpadla do jejich domů policie na základě vykonstruovaných obvinění z držení dětské pornografie.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Ráno 8. července 2025 zazvonil na zvonek rodinného domku v malém městě nedaleko Budapešti tříčlenný tým policistů z maďarského Národního vyšetřovacího úřadu (NNI) specializovaný na kybernetickou kriminalitu. Z domu odnesli telefony, počítače i datová úložiště devatenáctiletého mladíka. Ve stejnou chvíli probíhala razie na lodi zakotvené u budapešťského nábřeží – z ní policisté odnesli osmatřicet datových nosičů, stolní počítače, tablety, telefony i externí pevné disky, které patřily osmatřicetiletému muži. Ten zodpovídal za ochranu interní IT infrastruktury opoziční strany Tisza. Mezi jeho osobními věcmi se nacházel také jeden neobvyklý předmět: kožený opasek s miniaturní kamerou ukrytou v jedné z dírek.

Ani v jednom z případů policisté materiál zobrazující zneužívání nezletilých nenašli. Zato narazili na něco zcela jiného – na dokumenty odhalující zákulisní operaci namířenou proti největší opoziční straně v zemi.

Muž jménem Henry

Na počítači devatenáctiletého muže – v prostředí počítačových her známého jako Gundalf – byly uloženy záznamy komunikace s mužem vystupujícím pod jménem Henry. Ten Gundalfa kontaktoval v únoru 2025, tedy zhruba půl roku před zmíněnou razií. Zastrašoval ho: „Přestaň podporovat svou politickou stranu. Když nepřestaneš, zjistíme to. I zdi mají uši…“ Později však otočil a začal Gundalfa přemlouvat, aby se stranou Tisza pracoval jako jeho tajný spolupracovník. A aby postupně ovládl její počítačové systémy.

Cíl byl jasný. „Potřebujeme dostat dovnitř odborníka na počítače a postupně ho prosadit na vedoucí pozice. V pravý okamžik všechny naše loutky spustí operaci a celá věc se zhroutí,“ napsal Henry Gundalfovi v jedné ze zpráv zaslaných přes šifrovanou aplikaci Session. Plánoval také instalaci „zadních vrátek“ – tedy skrytého přístupu do stranických systémů umožňujících nepozorovaný přístup i poté, co by byli tajní agenti odhaleni a odstraněni. Henryho spolupracovník, přezdívaný Mos4ik, naznačoval, že se do strany v rámci operace už podařilo umístit několik takových „loutek“. Hlavní překážku úspěchu viděl v muži přezdívaném Buddha, jehož označil za „poslední linii obrany“. Právě Buddhovi patřila elektronika, kterou policisté o několik měsíců později zabavili na lodi.

Henry byl součástí organizované skupiny – v konverzacích s Gundalfem mluvil o „strategickém oddělení“, „živých operacích“ a rozhodnutích vedení. 

Výsledky operace na sebe nenechaly dlouho čekat. Dne 13. června Henry Gundalfovi napsal: „Zveřejníme databázi členů skupiny Visszhang. Je čas, aby se o nich vědělo.“ Visszhang byl neoficiální organizační okruh osob uvnitř strany Tisza – vedené Péterem Magyarem, bývalým manželem Orbánovy někdejší ministryně, který se stal symbolem maďarské opoziční politiky. Členové Visszhangu počítali s tím, že jejich účast zůstane diskrétní. Následující den Henry přidal odkaz ke zprávě: „Už je to venku.“ 

Data skutečně unikla. Strana musela uzavřít svůj interní komunikační server. Magyar veřejně prohlásil, že útočníci použili „ruské metody“. V říjnu a listopadu téhož roku unikla také data téměř dvou set tisíc uživatelů stranické mobilní aplikace – přímé zapojení Henryho týmu do těchto úniků se však z dostupných materiálů nepodařilo prokázat.

Gundalf však spolupráci s Henrym jen předstíral. Veškerou komunikaci přeposílal Buddhovi a ten informoval stranické vedení. Společně sestrojili opasek s miniaturní kamerou ukrytou v jedné z dírek – chystali se Henryho při smluvené osobní schůzce nahrát a celou operaci odhalit. Prvního července zachytil opasek 77 minutový hovor, v němž je zřetelně slyšet Gundalf: „…odhalit Henryho, abychom ho tak nějak nahráli…“ O týden později, ráno 8. července 2025, zazvonili na dveře jejich bytů policisté.

Přečtěte si

Pellegrini si prostřednictvím Orbána domluvil předvolební návštěvu Moskvy v roce 2020

Stát jako režisér

Vyšetřování případu držení materiálu zobrazujícího zneužívání dětí proti Gundalfovi a Buddhovi od počátku provázela jedna nápadná zvláštnost: kauzu započal a intenzivně se v ní angažoval Úřad pro ochranu ústavy – civilní zpravodajská služba, jejímž posláním je chránit stát před vnitřními a vnějšími hrozbami, nikoli vyšetřovat sexuální trestné činy. Podle zdroje obeznámeného s průběhem vyšetřování zavolali pracovníci Úřadu policejnímu vedení ještě předtím, než anonymní udání vůbec dorazilo na příslušné oddělení, a trvali na okamžitém zásahu. Trvali také na tom, aby zkopírování dat ze zabavených zařízení neprovedly standardní policejní technici, ale pracovníci Národní bezpečnostní služby, která jinak zajišťuje technickou podporu zpravodajských operací. Oba úřady přitom podléhají přímo kanceláři premiéra vedené Antalem Rogánem, jedním z nejbližších spolupracovníků Viktora Orbána.

Policejní vyšetřovatelé na zařízeních žádný závadný materiál nenašli. Místo toho se před nimi postupně skládal obraz zpravodajské operace. Byli přesvědčeni, že za Henrym stojí státní aparát – takovéto kapacity pro sledování osob, pronikání do počítačových systémů a řízení tajných spolupracovníků nemá v Maďarsku k dispozici nikdo jiný. Chtěli pátrat dál. Úřad pro ochranu ústavy se ale postaral o to, aby pátrání nepokračovalo. Pod jeho tlakem vydalo policejní velitelství pokyn, aby se vyšetřování věnovalo výhradně opasku s kamerou. Znalec Národní bezpečnostní služby opasek klasifikoval jako vojenskou techniku, jejíž výroba je ze zákona trestná. Gundalf a Buddha byli následně obviněni z neoprávněné výroby vojenského vybavení.

Není to poprvé, kdy se za vlády Viktora Orbána tajné služby angažují v jeho politickém zájmu.

V roce 2021 Direkt36 v rámci mezinárodního investigativního projektu odhalil, že špionážní program Pegasus byl nasazen proti maďarským novinářům, podnikatelům kritickým vůči vládě a opozičním politikům. Později vyšlo najevo, že software zakoupil maďarský stát a používaly ho i zpravodajské služby.

V průběhu vyšetřování případu Pegasus se ukázalo, že pravidla upravující sledování občanů ze státně-bezpečnostních důvodů jsou v Maďarsku příliš volná. Zpravodajské služby mohou takové operace provádět s minimálním dohledem – potřebují pouze souhlas ministra spravedlnosti. Jak upozorňuje organizace na ochranu občanských práv TASZ (Společnost pro svobodu) na svých stránkách, Evropský soud pro lidská práva opakovaně rozhodl, že maďarský zákon o národní bezpečnosti „trpí takovými zásadními nedostatky, že právní úprava sledování v Maďarsku je jako celek protiprávní“.

Národní vyšetřovací úřad, Úřad pro ochranu ústavy ani Národní bezpečnostní služba na dotazy Direkt36 neodpověděly. Strana Tisza se k jednotlivým zjištěním odmítla vyjádřit. Anonymní udání, které celý případ spustilo, zůstává nevysvětleno. A Henry – muž, který operaci řídil – zůstává neznámý.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Tajná operace proti Tisze: Jak maďarské tajné služby napadly opoziční stranu appeared first on investigace.cz.

Proslulá postava maďarského a slovenského podsvětí 90. let, nájemný zabiják a únosce Jozef Roháč, píše ve vězení paměti. Investigativnímu serveru Átlátszó nyní sdělil překvapivou informaci, kterou prý do pamětí ještě doplní. Přihlásil se k bombovým útokům, které v roce 1998 otřásly maďarskou politikou a společností.

Jozef Roháč, přezdívaný Potkan – slovenský nájemný vrah a terorista s kriminální kariérou rozpínající se přes čtyři dekády a dva politické režimy –, si v současnosti odpykává doživotní trest v maďarském vězení, kde píše paměti. Na kontě má únos komunistického ministra, bombové atentáty i vraždy mafiánských bossů a podnikatelů v Bratislavě i Budapešti. Podle svědectví byl napojen i na slovenskou tajnou službu SIS za éry premiéra Mečiara. Než byl dopaden, Interpolu devět let unikal. Nyní se prostřednictvím své advokátky Ilony Patócs obrátil na investigativní server Átlátszó a poprvé veřejně přiznal odpovědnost za jeden z klíčových politických skandálů devadesátých let.

Na jaře 1998 explodovaly v Budapešti tři nálože namířené proti maďarské politické pravici – před sídlem strany Fidesz, u bytu předsedy Strany nezávislých malorolníků Józsefa Torgyána a u domu politika Fideszu Józsefa Szánjera. Přestože nikdo nebyl zraněn, útoky vyvolaly silnou vlnu rozhořčení. Maďarská společnost je vnímala jako útok na demokratický proces v zemi, která si po desetiletích komunistické vlády teprve budovala svobodné instituce. Vyhrocená veřejná diskuse se přenesla i do volebních výsledků: pravicové strany volby vyhrály.

Roháč tvrdí, že bomby nastražil na objednávku, zadavatele ale dosud nejmenoval – přislíbil, že jeho totožnost odhalí v připravované knize. Každopádně tvrdí, že zadavatel mu jasně sdělil, že akce má sloužit zájmům Orbánova Fideszu. Útok byl údajně navržen tak, aby nedošlo k žádným obětem.

Policie vyšetřování případu v minulosti odložila bez výsledku. Dnes jsou trestné činy již promlčeny – stíhání pachatele tak nepřipadá v úvahu bez ohledu na to, co Roháč ve své knize zveřejní.

Objednávka z neznáma

Kdo za útoky stál, zůstává otevřenou otázkou. Jeden ze zdrojů serveru Átlátszó poukazuje na slovenskou tajnou službu z éry premiéra Vladimíra Mečiara, jehož vláda byla prokazatelně spojena s využíváním zločineckých struktur pro politické účely. Maďarsko-slovenské vztahy byly v roce 1998 velmi napjaté, mimo jiné kvůli sporu o vodní dílo Gabčíkovo-Nagymaros, a destabilizace maďarských voleb pro Bratislavu mohla mít strategický smysl.

József Torgyán ve svých pamětech z roku 2005 uvedl, že pachatelé byli Slováci. Investigativní novinář András Dezső zase ve své knize o zločineckém podsvětí devadesátých let cituje člena Portikova gangu Józsefa „Fürgeho“ Szemána, který prý prohlásil, že bombové útoky měly „svrhnout levicovou vládu a přivést k moci pravici“.

Samy pravicové strany se na útocích podle něj nepodílely, mělo jít o o iniciativu „malého kroužku uvnitř podsvětí“. Gang Tamáse Portika byl jedním z nejvýznamnějších zločineckých uskupení Maďarska 90. let – Tamás Portik vybudoval své impérium především na obchodu s pohonnými hmotami a stal se jednou z nejhledanějších osob v zemi. Aktuálně si odpykává dvacetiletý trest za objednání vraždy svého společníka Józsefa Gyüreho.

Svědectví Josefa Roháče vrhá nyní na případ bombových útoků z roku 1998 nové světlo – jeho věrohodnost však nelze potvrdit ani vyvrátit.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Výbuchy, které otřásly Maďarskem. Pachatel promluvil po 27 letech appeared first on investigace.cz.

Nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise OSN dospěla k závěru, že izraelská armáda během války v Gaze úmyslně zničila centrum Al-Basma, největší kliniku asistované reprodukce v Pásmu Gazy. Šlo o genocidní akt s cílem zabránit Palestincům mít děti, uvádí komise. V klinice bylo uloženo přibližně 90 procent všech zmrazených embryí v Gaze – přišlo o ně na čtyři tisíce párů. Podrobnosti útoku dokumentuje investigativní zpráva webu arij.net.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Alia Abdel Rahman se osm let snažila otěhotnět. Aby mohla financovat léčbu neplodnosti, prodala všechny své šperky a zadlužila se. Nakonec se s manželem rozhodli pro mimotělní oplodnění (IVF neboli in vitro fertilization) v centru Al-Basma. Zákrok podstoupila opakovaně, protože několikrát potratila, ale nevzdávala se. Před útokem izraelské armády měla v klinice uložená oplodněná vajíčka připravená k dalšímu pokusu.

Alia ale není sama. Centrum Al-Basma uchovávalo přibližně 90 procent všech zmrazených embryí v Pásmu Gazy – celkem asi čtyři tisíce embryí a tisíc vzorků spermií a vajíček. 

Všechna embrya byla zničena během několika dní v prosinci 2023. Ředitel kliniky Bahá Ghalajíní popsal, že centrum zasáhly tři granáty. Dva z nich explodovaly v genetické laboratoři a embryologické laboratoři v severozápadním rohu budovy a zničily operační sál i místnost s embryi.

Když umírají děti narozené i nenarozené

Den poté, co armáda odešla od kliniky, Nora Abu Al-Qumbaz, která byla v sedmém měsíci těhotenství, předčasně porodila dvojčata. Do nemocnice jela na vozíku, který táhlo osobní auto. Sanitky k dispozici nebyly. Celou válku neměla Nora přístup k lékařské péči, musela se několikrát stěhovat a chodit dlouhé vzdálenosti pěšky.

V nemocnici však nebyly inkubátory pro předčasně narozené děti. Její dvojčata zemřela krátce po porodu.

Nora ztratila nejen narozené děti, ale i poslední dvě zmrazená embrya, která měla s manželem uložena v centru Al-Basma. 

Některé ženy, které ztratily zmrazená embrya, již nemohou podstoupit další cyklus IVF. Ve válce totiž zemřeli jejich partneři. U dalších párů postižených bombardováním bude těžké odebrat nové vzorky pro IVF. Některé ženy, které byly na klinice léčeny, jsou ve věku, kdy jejich produkce vajíček klesá.

Tekutý dusík jako časovaná bomba

Vedoucí embryologické laboratoře, doktor Muhammad Ajour, chodil během války s jedním kolegou centrum kontrolovat. 

„Od začátku války jsme měli velké obavy, že embrya ztratíme, protože bylo velmi těžké získat tekutý dusík, který se přirozeně odpařuje. Pokud by v něm vzorky nebyly ponořeny, zničilo by je to,“ vysvětluje Ajour.

Nakonec se mu podařilo kontaktovat závod na výrobu dusíku, kde měli na skladě posledních padesát litrů. Pro kliniku to byla zásoba na dva měsíce.

V té době ale pozemní ofenzíva izraelské armády v Gaze nabývala na síle a ke klinice se blížily tanky. „Báli jsme se o vzorky kvůli nedostatku dusíku, ne kvůli přímému ostřelování,“ vzpomíná Ajour.

Verdikt OSN: Genocidní akt

Nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise OSN pro okupovaná palestinská území dospěla k závěru, že izraelské bezpečnostní síly zaútočily na centrum Al-Basma úmyslně. Záměrně zničily veškeré biologické vzorky, které tam byly uložené.

Komise také dospěla k přesvědčení, že „jediný závěr, který lze ze zkoumaných činů vyvodit“, je, že izraelské síly na Centrum zaútočily s úmyslem vyhladit palestinský lid v Gaze. 

Komise nenašla žádné důkazy o tom, že centrum Al-Basma bylo v době útoku legitimním vojenským cílem. „Zničení centra mělo omezit porodnost Palestinců v pásmu Gazy a je genocidním aktem podle Římského statutu a Úmluvy o genocidě.“

Škody jsou nezvratné

„V krizových a konfliktních oblastech, jako je Palestina, musí být reprodukční zdravotní péče vnímána jako péče zachraňující životy. V Gaze je tato péče už osmnáct let poskytována za téměř nemožných podmínek a ty se během války ještě zhoršily,“ napsala redakci investigace.cz Ammal Awadallah, výkonná ředitelka Palestinské asociace pro plánování rodiny a její následné ochrany (Palestinian Family Planning and Protection Association). Služby jsou nyní poskytovány pomocí mobilních zdravotnických týmů a dočasných stanovišť v úkrytech pro vysídlené. 

„Nedostatek vody, elektřiny, léků, vybavení a paliva v kombinaci s pokračujícím bombardováním znamená, že i ta nejzákladnější péče je často redukována na naprosté minimum,“ dodává Awadallah.

„IVF a další pokročilé služby v oblasti plodnosti závisí mimo jiné na vysoce kvalifikovaných odbornicích a odbornících, včetně specialistů na reprodukci, embryologů, lékařských biotechnologů, zdravotních sester a laboratorního personálu. V Gaze jsme byli svědky toho, jak jsou lékaři a zdravotníci zabíjeni a vysídlováni. Jsou to lidé, kteří zasvětili své životy tomu, aby rodinám pomohli mít děti,“ uvedla pro redakci investigace.cz Valerie Dourdin, ředitelka Mezinárodní organizace pro plánované rodičovství (International Planned Parenthood Federation). 

A dodává: „Zničení center přímo zasahuje reprodukční autonomii lidí. Obnova realisticky potrvá mnoho let. A mnoho škod je zcela nezvratných.“

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Izrael úmyslně zničil největší embryobanku v Gaze: 4 000 párů přišlo o naději na děti appeared first on investigace.cz.

Trumpův daňový zákon z roku 2017 umožnil americkým firmám přesouvat větší zisky  do daňových rájů. Evropská unie kvůli tomu každoročně přichází o 340 miliard korun, Česko o sedm miliard korun.  Řešení nyní navrhuje Organizace spojených národů.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Nová zpráva organizace Tax Justice Network odhaluje, že EU každoročně přichází o 14 miliard eur, v přepočtu téměř 340 miliard korun, kvůli daňovým únikům amerických nadnárodních společností. To je například částka rovnající se pětinásobku ročního HDP Grónska.

Kořeny současné krize sahají k první Trumpově administrativě a jejímu zákonu o snížení daní z roku 2017 (Tax Cuts and Jobs Act). Tento zákon americkým firmám umožnil zdvojnásobit přesouvání zisků do daňových rájů.

Čísla jsou alarmující: americké nadnárodní korporace v roce 2021 přesouvaly ze zemí, kde působí, do USA dvakrát více zisků než v roce 2016. Paradoxně však platí americké vládě o osm procent méně na daních než před přijetím Trumpova zákona – a to přes 74% nárůst zisků vykázaných v USA.

Americké firmy jsou dnes odpovědné za 29 % všech celosvětových ztrát na korporátních daních. Globálně připravují ostatní státy každoročně o 82 miliard dolarů. Například Meta, mateřská společnost, pod kterou spadá sociální síť Facebook nebo Instagram, vykázala značné platby daní v hotovosti Irsku, daňovému ráji, kde americké technologické a farmaceutické společnosti dlouhodobě evidují své zisky a někdy také umísťují výrobu.

Konkrétně v případě Česka zpráva Tax Justice Report odhaduje, že země ročně přichází o zhruba sedm miliard korun kvůli zneužívání daní z příjmu právnických osob americkými nadnárodními společnostmi. 

Pro průměrného občana EU to znamená, že každý rok přijde o zhruba 30 eur, které by měly patřit veřejným rozpočtům. Místo toho putují do rozpočtů amerických korporací.

Plaťte, kde působíte

Problém nevyřešila diskuze na půdě OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), s návrhem řešení tak nyní přichází OSN. Jde o projekt mezinárodní daňové spolupráce, který má být  největší změnou globálních daňových pravidel v historii. Přinesl už první důležitou změnu. 

Většina zemí v loňských jednáních podpořila nahrazení metody „pay where you say“ metodou „pay where you play“, která zdaňuje nadnárodní společnosti tam, kde zaměstnávají pracovníky a prodávají zboží a služby.

Tento přístup by učinil daňové ráje prakticky nepoužitelnými. Pokud firma v daňovém ráji nemá skutečné zaměstnance ani prodeje, ale jen pronajatou poštovní schránku, podíl zisků, který tam může být zdaněn, by byl mizivý nebo nulový.

Důležité je i to, že  jednání na půdě OSN jsou transparentní. Jednání jsou přenášena živě a aktivisté již vytvořili veřejné databáze umožňující sledovat, jaké postoje jednotlivé vlády zaujímají.

Nejvíce poražený? Samotné USA

Ironií je, že největším poraženým Trumpovy daňové politiky jsou samotné Spojené státy. Od roku 2016 do roku 2021 přišly USA kvůli daňovým únikům vlastních nadnárodních korporací o více než 5,5 miliard korun, což je více než polovina všech celosvětových ztrát způsobených těmito firmami.

Trumpův slib, že daňové škrty přivedou americká pracovní místa zpět domů, se nenaplnil. Místo toho vznikl systém, který korporacím umožňuje maximalizovat zisky při minimalizaci daňových odvodů – na úkor jak amerických, tak evropských daňových poplatníků.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Trumpův daňový zákon posílil daňové úniky. Česko ročně přichází o 7 miliard korun appeared first on investigace.cz.

Obří korupční skandál ukrajinské státní jaderné elektrárny Energoatom, známý jako kauza Midas, dle zjištění novinářů z Investigativního centra Jána Kuciaka (ICJK) odhaluje výrazná propojení se Slovenskem. Obviněné osoby tam podnikaly a vlastnily firmy či nemovitosti. Ukrajinští vyšetřovatelé pracují i s verzí, že ve slovenských firmách skončila část provizí. Kauza se přitom dotýká i okruhu spolupracovníků prezidenta Volodymyra Zelenského.

Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) a Specializovaná protikorupční prokuratura (SAPO) po patnáctiměsíčním vyšetřování oznámily, že odhalily systém úplatků a praní peněz. Skupina úředníků a zprostředkovatelů vybírala od dodavatelů státního Energoatomu provize ve výši deset až patnáct procent z hodnoty zakázek. Přes offshorové struktury mělo být vypráno v přepočtu přibližně 2,3 miliardy korun. Vyšetřovatelé zároveň tvrdí, že řízení strategického podniku s obratem více než 4 miliardy eur, v přepočtu přes 94 milliard korun, bylo fakticky v rukou lidí bez formálních pravomocí.

Vyšetřovatelé obvinili osm osob, mimo jiné bývalé vysoce postavené představitele Energoatomu či ministerstva energetiky. Mezi klíčová jména patří Igor Myroniuk, někdejší poradce exministra energetiky Hermana Haluščenka, a Timur Mindič, podnikatel, dlouholetý spolupracovník prezidenta Zelenského a spolumajitel produkční společnosti Kvartal 95. Podle zjištění ICJK měl být Mindič organizátorem celého schématu. Oba muži byli zároveň aktivní i na Slovensku.

Timur Mindič začal na Slovensku podnikat v roce 2016, kdy si založil živnost v bratislavském Novém Městě. O rok později se stal společníkem firmy TIM&TIM, s.r.o., původně nazvané Blackrock Consulting. Společnost vlastnil společně s ukrajinským podnikatelem Igorem Khmelovem, který si ve stejném období a na stejné adrese rovněž založil živnost. Firma se podle obchodního rejstříku zabývala zejména velkoobchodem s oděvy a obuví, ale také kurýrními službami či průzkumem trhu. V minulých letech dosahovala tržeb kolem jednoho milionu eur, v roce 2019 dokonce přes čtyři miliony eur. Ziskovost však byla nízká a v posledním roce vykázala zisk jen dvanáct tisíc eur. Mindič firmu letos na jaře opustil, okolnosti jeho odchodu nejsou z veřejně dostupných dokumentů zřejmé.

Igor Khmelov nadále figuruje i v další slovenské společnosti Lamačská Brána, kde vlastní třetinový podíl. Firma se věnuje stavebním projektům, dlouhodobě však vykazuje nulové tržby a ztrátu. Khmelov a jeho manželka vlastní také byt v obci Marianka u Stupavy, zakoupený v roce 2017. Do poloviny prosince letošního roku byla jeho manželka spoluvlastnicí rodinného domu v bratislavské městské části Lamač, který nyní chátrá. Investigativní novináři tyto nemovitosti navštívili, nikdo jim však neotevřel.

Další výrazná slovenská stopa se pojí s Igorem Myroniukem, bývalým poradcem ministra energetiky. Podle vyšetřovatelů měl právě on organizovat systém vybírání provizí z kontraktů Energoatomu a podnik fakticky řídit jako externí „stínový manažer“. Myroniuk figuruje v slovenském obchodním rejstříku jako společník a jednatel společnosti UKRCI s.r.o., založené v roce 2014. Jeho rodinní příslušníci mají na Slovensku nejen podnikatelské vazby, ale i vlastní majetek. Syn vlastní od roku 2014 byt v bratislavském komplexu Tri veže, exmanželka si v létě 2023 pořídila řadový dům u Bratislavy a od loňského listopadu je jedinou majitelkou a jednatelkou firmy Management alternative technologies, s.r.o.

Právě tyto vazby hrály roli při rozhodování o Myroniukově vazbě. Prokurátor upozornit na riziko útěku do zahraničí, který měl podle vyšetřování Myroniuk sám zmiňovat. Podle informací ze soudního jednání dostávali jeho blízcí hotovost z Ukrajiny a vkládali ji na účet ve slovenské bance. Myroniukovi byla stanovena kauce ve výši 126 milionů hřiven, tedy více než 60 milionů korun, kterou dosud nesložil, a tak zůstává ve vazbě.

Stopy vedou i na Slovensko

Vyšetřovatelé NABU pracují i s verzí, že část peněz z korupčního schématu skončila přímo na Slovensku. Jak uvádí ICJK, jednou z prověřovaných tras finančních toků je spojení Kypr–Slovensko. Peníze měly být převedeny na účty společností, přičemž část zůstala nastrčeným firmám jako odměna a zbytek byl vyplacen v hotovosti. Vysoce postavení úředníci si podle vyšetřovatelů přebírali balíky dolarů během zahraničních cest a převezli je zpět do Ukrajiny. Využívat měli i kryptoměny.

Slovenská policie zatím uvádí, že k této kauze ze strany ukrajinských orgánů neobdržela žádnou oficiální žádost o součinnost. Generální prokuratura odkázala na služební tajemství a probíhající trestní řízení v Ukrajině. Oslovení aktéři či jejich právní zástupci se k podnikání a majetku na Slovensku odmítli vyjádřit nebo na dotazy nereagovali.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Vyšetřování ukrajinské korupční kauzy odhaluje podstatné vazby na Slovensko appeared first on investigace.cz.

Dle zjištění webu Follow the Money (FTM) obchod s drogami v Albánii prorůstá do nejvyšších vládních kruhů. Lidé napojení na mafii pronikají do podnikání i státní správy – od policie a soudů až po rozhodující patra politiky. Někteří bývalí vyšetřovatelé proto tvrdí, že Albánie stojí na prahu proměny v plnohodnotný narkostát. Odborníci zároveň potvrzují, že role albánské mafie ve světovém obchodu s drogami dlouhodobě sílí a její vliv zasahuje do všech koutů Evropy, včetně Česka.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Byla chladná říjnová noc roku 2013, když policisté ve městě Fier zastavili černé audi A8. Několik dnů sledovali, jak se vůz pohybuje mezi lidmi podezřelými z pašování drog. Policejní vyšetřovatel Dritan Zagani tehdy věřil, že má před sebou průlom v boji proti organizovanému zločinu. 

Nařídil tedy, aby bylo auto odvezeno na služebnu, a čekal, že tentokrát kriminalisté konečně najdou důkazy, které povedou k zadržení podezřelé skupiny. Jenže jakmile audi doputovalo do garáže, Zaganiho nadřízený přišel s jediným pokynem: auto se prohledávat nebude. A důvod? Patřilo tehdejšímu ministrovi vnitra Saimiru Tahirimu, jednomu z nejmocnějších mužů v zemi. 

Follow the Money uvádí, že v ten moment Zagani pochopil, že nejde o obyčejnou policejní akci. „Moje největší obava se naplnila. Má země se stala narkostátem,“ řekl o mnoho let později, už v bezpečném úkrytu ve Švýcarsku, kam uprchl a kde získal novou identitu. Místo boje proti pašerákům totiž brzy čelil obvinění on sám – za to, že údajně překročil své pravomoci.

Zagani byl následně stíhán a strávil čas ve vazbě. Tvrdí, že se stal terčem represí poté, co upozornil na možné vazby mezi organizovaným zločinem a vysoce postavenými představiteli státu. Po propuštění čelil dalšímu tlaku a výhrůžkám, načež z Albánie uprchl. V zahraničí získal novou identitu a ochranu.

Podle Zaganiho jeho případ ilustruje systémový problém. Uvádí, že zločinecké struktury pronikly do státní správy a politickou odpovědnost za tento vývoj nese premiér Edi Rama. Ten se dlouhodobě prezentuje jako reformní lídr, zatímco vnitropolitická realita podle Zaganiho svědčí o toleranci propojení moci a podsvětí.

Město, kde úředníci jezdí v luxusních autech

Albánie je křehká země, každý pátý obyvatel žije pod hranicí chudoby. Mladí lidé odcházejí, protože doma je čeká nezaměstnanost a mizivá mzda. A tam, kde je bída, se mafii daří.

Kriminální skupiny kupují rozbořené činžáky, staví hotely, vlastní kavárny, kadeřnictví, stavební firmy. Peníze, které přicházejí z kokainu a konopí, se bleskově proměňují v legální majetek.

To je však jen první krok. Ten druhý je nebezpečnější: obsazují státní instituce.

„Viděl jsem státní zástupce, kteří mají oficiální plat sotva osm set eur, ale jezdí v autech, na která bych si já nikdy nevydělal,“ říká reportérům FTM bývalý albánský viceprezident Arben Ahmetaj, který později rovněž žádal o azyl ve Švýcarsku. V Albánii byl obviněn z korupce, přičemž sám tvrdí, že šlo o obvinění zmanipulovaná vládou s cílem poškodit jeho pověst.

Muži, které systém chrání

Když italská prokuratura zveřejnila důkazy, že ministr vnitra Tahiri spolupracoval s pašeráckou sítí, byl odsouzen  až v roce 2019 poté, co byl léta vyšetřován italskou militarizovanou policejní jednotkou Guardia di Finanza (GdF).

A nebyl poslední.

Bývalý ministr vnitra Taulant Balla měl být obráncem albánské diaspory, jeho lidé však byli zachyceni na nahrávkách, jak za volební hlasy v Británii nabízejí úplatky. Později se jeho jméno objevilo v komunikaci pašeráků drog, která vyšla najevo při prolomení kanadských šifrovacích telefonů Sky ECC. Ty pro komunikaci často využívají lidé z organizovaných zločineckých skupin.

Premiér Rama ho přesto ponechal ve funkci.

Přečtěte si

SKY: Messenger pro zločince

V lednu 2024 bylo díky záznamům z hraničních kontrol odhaleno, že premiérův bratr Olsi řídil auto, které bylo později identifikováno jako vozidlo užívané místní mafií k převážení kokainu. Premiér Rama se svého bratra i nadále zastával. Follow the Money uvádí, že problém působení mafie sahá i daleko za hranice Albánie – její sítě se rozprostírají do všech koutů Evropy.

Evropa reaguje pozdě

V září minulého roku italská policie provedla zátah, při kterém zatkla více než šedesát osob a zabavila tři sta kilogramů kokainu. „Všichni hlavní šéfové byli Albánci,“ uvedl jeden z vyšetřovatelů. „Ani nemuseli být v Itálii. Řídili to na dálku.“

Peníze tekly přes falešné faktury nejprve do východní Evropy, pak do Číny a nakonec zpět na Západní Balkán.

V Belgii albánské gangy vypsaly v rámci velkého zásahu v roce 2021 odměnu téměř 27 milionů korun za smrt soudců. V Nizozemsku ovládají přístavy v Antverpách a Rotterdamu, kudy proudí tuny kokainu. Ve Španělsku jim policie zabavuje rekordní množství drog ukrytých v kontejnerových zásilkách s banány.

Podle  bezpečnostních zpráv Europolu patří albánské zločinecké skupiny mezi pět nejnebezpečnějších v Evropě. 

Přesto Evropa dále podporuje albánské přibližování k Unii. Při oficiálních návštěvách Brusel opakuje, jak země „pokročila v reformách“. 

Podle bývalého detektiva v exilu Zaganiho, který mluvil s novináři z Follow the Money je to absurdní. „Nevím, jak mohou nevidět, co se děje,“ krčí rameny. Ahmetaj, bývalý místopředseda vlády, řekl reportérům totéž: „Evropa zavírá oči před realitou.“

Země, která se mění v podsvětí

Dritan Zagani dnes žije daleko od domova. Jeho život se smrskl na švýcarské ulice, anonymní hotely a večery, kdy přemýšlí, jestli se vůbec někdy vrátí. Pokud by to udělal, čekal by ho trest – v nepřítomnosti ho odsoudili na sedm let. 

Stále však sleduje zprávy z Albánie. Vidí politické kampaně, které slibují „nový začátek“. Vidí zatýkání malých ryb organizovaného zločinu a ticho kolem těch velkých. A vidí mladé lidi, kteří odcházejí, protože nevěří, že se něco změní.

„Mafie není už jen na ulicích,“ říká. „Sedí v kancelářích, na ministerstvech, u soudů. A ti, kteří by měli chránit spravedlnost, často chrání vlastní kapsy,“ doplňuje.

Albánská stopa v mezinárodním obchodu s drogami

Albánské zločinecké skupiny dnes patří k nejvlivnějším aktérům mezinárodního obchodu s kokainem a jejich pozice se postupem času upevňuje. Podle expertů se globální drogový trh v posledních letech zásadně proměnuje: místo tradičních kartelů vzniká roztříštěná sít menších buněk, z nichž každá se specializuje na konkrétní část dodavatelského řetězce. Tento model snižuje náklady a zvyšuje odolnost vůči zásahům policie. Právě v takovém prostředí se dokázaly prosadit albánské skupiny, které operují v Latinské Americe i v Evropě. 

Zpráva Europolu z roku 2024 řadí Albánce mezi pět nejvýznamnějších skupin zapojených do obchodu s kokainem. Jejich přítomnost v Evropě se střídá mezi přístavy od Antverp po Španělsko a Itálii, a to s cílem vyhnout se pozornosti úřadů.

Dle Fatjony Mejdini z Globální iniciativy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu je specifikem albánských organizací vnitřní soudržnost založená na rodinných vazbách, která výrazně komplikuje jejich infiltrace. Zároven jsou známé ochotou riskovat: často přepravují mimořádně velké zásilky v řádu tun. 

Nepředstavují tedy okrajový jev, ale systematický vliv, který výrazně formuje současnou podobu evropského drogového trhu.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Albánské gangy posilují ve světovém obchodu s kokainem. Vliv mafie sílí i v albánském státě appeared first on investigace.cz.