Společnost Gunvor, jeden z největších obchodníků s plynem a ropou na světě, i dva měsíce po zahájení invaze Ruska na Ukrajinu nadále obchoduje přes svůj odštěpný závod v Česku i na Slovensku, aniž by předkládala ze zákona povinné finanční závěrky. V českém obchodním rejstříku sice nenajdete jediné ruské jméno spojené s Gunvorem, analytici a lidé kdysi blízcí Vladimiru Putinovi se přesto shodují, že skrytým vlastníkem poloviny akcií této firmy s obratem 50 miliard dolarů ročně byl až do roku 2014 právě ruský prezident.

Skromný prezident s bohatými přáteli

Vladimir Putin o sobě vždycky tvrdil, že je pouhým skromným státním úředníkem a žádný větší majetek nevlastní. Oficiálně přiznává byt v Petrohradě o rozloze 75 m², garáž, tři auta a přívěs. Tento obraz ale narušila nejenom odhalení ruského opozičního aktivisty Alexeje Navalného, který zveřejnil záběry a detailní popis soukromého Putinova paláce v Gelendžiku u břehů Černého moře, jehož hodnota se odhaduje na téměř třicet miliard korun, ale i další zjištění ruských investigativních novinářů.

Jméno Vladimira Putina u těchto luxusních nemovitostí nebo jachet ovšem nenajdete. Majetky jsou psané na okruh jemu nejbližších lidí, kteří pro něj jako nastrčení majitelé spravují paláce, vlastní jachty a soukromé tryskáče nebo drží akcie firem. 

Přečtěte si

Chodili spolu z čisté lásky

Mezi tyto bílé koně patří například Arkadij Rotenberg, který o sobě tvrdí, že je majitelem zmíněného Putinova paláce na pobřeží Černého moře. Dalším je Sergej Roldugin, přes den hudebník symfonického orchestru, v noci miliardář spravující majetky v offshorových firmách, u kterých přitom ani netuší, že ty firmy sám vlastní.

Ropný baron s vášní pro hokej

Jedním z nejdůležitějších je však obchodník s ropou a předseda představenstva Kontinentální hokejové ligy Gennadij Timčenko. Ten je považován za jednoho z nejbohatších Rusů a zároveň blízkého osobního přítele Vladimira Putina. Znají se už z doby, kdy Putin působil jako vlivný regionální politik v Petrohradě. 

Timčenkova kariéra raketově odstartovala poté, co byl v květnu 2005 v Rusku odsouzen tehdy jeden z nejbohatších Rusů Michail Chodorkovskij. Ten přišel nejen o svobodu, ale i o svoji firmu Jukos, kdysi jednu z největších společností těžících ropu a zemní plyn. Jukos byl obratem rozprodán, jeho nejvýnosnější divizi Juganskněftěgaz koupila ruská státní společnost Rosněfť. 

Státní firma Rosněfť pak prodávala ropu a zemní plyn Timčenkově firmě Gunvor, a to za směšně nízké ceny, jež ale nebyly v Rusku nikdy zveřejněny. Gunvor pak tyto produkty prodávala do západních zemí za ceny tržní, tedy s několikasetprocentním ziskem.

Podle ruského analytika Stanislava Belkovského putoval takto vzniklý profit právě k Putinovi. Za necelých osm let, tedy mezi lety 2000, kdy firma Gunvor vznikla a Putin byl zvolen prezidentem, a rokem 2008, se z původně malé Gunvor sídlící ve Švýcarsku stal třetí největší obchodník s ropou a zemním plynem na světě s příjmy okolo 70 miliard dolarů.

Timčenko vlastnil firmu Gunvor společně se švédským podnikatelem Torbjörnem Törnqvistem. Novinářka Catherine Belton ve své knize Putinovi lidé tvrdí, že Törnqvista seznámil s Timčenkem švýcarský bankéř s ruskými kořeny Jean Goutchov.

Timčenko i tehdejší spolumajitel (dnes většinový vlastník) Gunvor Torbjörn Törnqvist jakékoliv spojení na Vladimira Putina popírají. Samotný Putin informace o tom, že by mohl profitovat na obchodech společnosti Gunvor, označil na tiskové konferenci v únoru 2008 za „kecy, které si někdo vytáhl z nosu a rozmazal po papíře“. Informace o možném propojení se ale objevují se stále silnějšími důkazy.

Putin akcionářem

Sergej Pugačov, přezdivaný Putinův bankéř, celou situaci kolem Timčenka a Putina popsal v rozhovoru s britskou novinářkou Catherine Belton: „Pozval si mě jeden švýcarský bankéř a ptal se mě na Timčenka. Řekl mi, že ten člověk (Timčenko) spravuje Putinovy bankovní účty.“

To potvrzuje i prohlášení amerického ministerstva financí, které ve vysvětlení, proč se rozhodli přidat Gennadije Timčenka na sankční seznam, uvádí: „Timčenkovy aktivity v energetickém sektoru jsou přímo spojeny s Putinem. Putin má investice ve společnosti Gunvor a může mít přístup k jejím finančním prostředkům.“ Podobné informace o propojení mezi Vladimirem Putinem a firmou Gunvor se objevují i ve Wikileaks.

A právě fakt, že Gennadij Timčenko byl v roce 2014 přidán na sankční seznam USA, změnil směřování firmy Gunvor. Pouhý den předtím, než USA vydaly aktualizovaný seznam Rusů, kteří patří k nejbližším Putinovým spolupracovníkům nebo se přímo podílejí na ruské invazi na Ukrajinu v roce 2014, prodal Timčenko svůj podíl ve firmě Gunvor svému švédskému obchodnímu partneru Torbjörnu Törnqvistovi, který tak dnes vlastní 87 procent akcií. Cena, kterou Törnqvist za Timčenkův podíl zaplatil, nebyla nikdy zveřejněna.

Gunvor v Česku

Jaký objem peněz vydělává česká nebo slovenská dceřiná společnost a co přesně v Česku a na Slovensku dělají, není jednoduché dohledat. Přestože tyto dceřiné společnosti mají ze zákona povinnost dokládat finanční závěrku do obchodního rejstříku a v Česku i na Slovensku působí už od roku 2010, finanční závěrky ani své výroční zprávy zatím nikdy nezveřejnily.

Na naše dotazy poslané jak e-mailem, tak přes webové rozhraní centrála firmy Gunvor rovněž neodpověděla. Stejně tak jsme nebyli schopni dopátrat se informací přímo v české pobočce Gunvor. Tato filiálka sídlí na pražských Vinohradech v historickém domě, jejž uvádějí za své sídlo desítky dalších firem, které o sobě navzájem nic nevědí. Název společnosti Gunvor lze ale najít ve vestibulu na schránkách a pod hlavičkou advokátní kanceláře. Zaměstnankyně právní kanceláře nicméně konstatovala, že Gunvor sice v jejich kancelářích sídlí, avšak samotná právnická kancelář s firmou nemá co do činění. K tomu, čím se ropná společnost v Česku zabývá, se odmítla vyjadřovat a s reportéry investigace.cz se obratem rozloučila.

Kyperská společnost Gunvor má své oficiální sídlo ve Švýcarsku. Jak už bylo řečeno, z 87 procent ji dnes vlastní Torbjörn Törnqvist, zbytek akcií drží podle oficiálního prohlášení zaměstnanci. Podle výroční zprávy z roku 2021 tvoří ruská ropa a zemní plyn dnes už jen šest procent dodávek zajišťovaných touto společností. Největším odběratelem je Evropa, druhým největším USA. Ještě v roce 2011 byl přitom Gunvor zodpovědný za téměř dvacetiprocentní dodávky surové ropy pocházející z Ruska a dopravované po moři.

Gunvor a úplatky

Firma spojená s ruským prezidentem měla v posledních letech i jiné problémy než pokles dodávek ruské ropy a plynu. V roce 2017 natočili švédští investigativní novináři dokument, který prokazoval, že firma Gunvor byla v Bělorusku zapojená do podvodných machinací a pašování ropy, jejichž součástí bylo i uplácení vlivných běloruských politiků.

O dva roky později společnost Gunvor ve Švýcarsku odsoudili k pokutě 96,7 milionů dolarů (přes dvě miliardy korun) za to, že nezabránila uplácení představitelů zahraničních států. Mělo se jednat o lidi, kteří rozhodovali o výhodných smlouvách na obchodování s ropou v Kongu a Pobřeží slonoviny.

Autorka textu: Pavla Holcová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Oprava 26. 9. 2022: Větu „Gunvor pak tyto produkty prodávala do západních zemí za ceny tržní, tedy s několikasetprocentní marží.“ jsme opravili na: „Gunvor pak tyto produkty prodávala do západních zemí za ceny tržní, tedy s několikasetprocentním ziskem.“ Za nepřesnost se omlouváme.

Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podporujte naši práci.

The post Putinova firma v Česku appeared first on investigace.cz.

Na ukrajinských hranicích chřestí ruské zbraně, a Evropská unie proto musí řešit další problém – od koho brát v případě rozpoutání válečného konfliktu zemní plyn. Nabízí se Ázerbájdžán, jehož plynovod Southern Gas Corridor již nyní zásobuje Řecko, Itálii nebo Rumunsko. Podle zjištění OCCRP ale stavbu rafinerie, která plynovod napájí, provázela korupce a finanční machinace. Šéfové ázerbájdžánských státních konstrukčních firem si peníze určené například na platy svých zaměstnanců ulévali do luxusních nemovitostí. Britský energetický gigant BP, jenž projekt financoval, měl přitom o těchto praktikách vědět a zametat je pod koberec. 

Shah Deniz 2 je rozsáhlé naleziště zemního plynu v Kaspickém moři. Surovina odtud putuje plynovodem Southern Gas Corridor přes Gruzii a Turecko až na jih Evropy. Celý projekt financovala britská energetická společnost BP. Dokumenty, které má OCCRP k dispozici, odhalily, že dvě ázerbájdžánské firmy, vlastněné tamní ropnou a plynárenskou státní společností Socar, vytunelovaly z projektu v přepočtu přes 36 miliard korun. Obě firmy k vylákání peněz z BP používaly smyšlené náklady a nadhodnocené smlouvy. Peníze, jež by správně měly putovat do ázerbájdžánské státní kasy, pak zmizely neznámo kam. Ve stejnou dobu, kdy projekt běžel, si ředitel jedné z firem koupil luxusní nemovitosti v Miami v přepočtu za několik set milionů korun. 

Podle oficiální prezentace projektu objevila BP Azerbaijan roku 2007 v místě, kde se již plyn v minulosti těžil, ještě bohatší naleziště. Těžební komplex, nazvaný podle tohoto podmořského naleziště Shah Deniz 2, firma označuje jako „jeden z největších a nejsouhrnnějších plánů na těžbu plynu na světě“. Britská BP si na expanzi svých operací v Kaspickém moři odhadovaných na několik miliard dolarů proto najala kromě dalších dodavatelů společnost Bos Shelf.

Shah Deniz 2 byl dokončený ve stanoveném termínu roku 2021. Společnost BP těžební komplex oficiálně prezentuje jako velký úspěch. Plynovod Southern Gas Corridor v hodnotě více než 700 miliard korun je jeden z největších projektů energetické infrastruktury na světě, dnes patří k základním pilířům EU v její strategii zaměřené na nezávislost na ruském plynu. Dílo chválili i američtí politici, jenže interní komunikace zaměstnanců BP ukazuje, že stavba obdivuhodného projektu má i své temné stránky. Objevily se totiž pochybnosti o nevysvětlitelně vysokých nákladech a dalších přemrštěných fakturách konsorcia firem, které pro BP těžební komplex stavěly. Dvěma nejvýraznějšími dodavateli byly firmy vlastněné ázerbájdžánským státním energetickým podnikem Socar – Bos Shelf a Star Gulf FZCO. 

Projekt za všechny prachy

V roce 2013 zahájili zaměstnanci Bos Shelf stávku, dožadovali se zvýšení platů a zaměstnaneckých výhod. „Máme velmi nízké platy,“ vysvětloval tehdy jeden z dělníků ázerbájdžánské pobočce Rádia svobodná Evropa, Rádiu Azadliq. „Nemáme zdravotní pojištění, i za malé chyby jsme přísně trestáni, nebo rovnou dostaneme padáka.“

Vedení Bos Shelf LLC stávkujícím dělníkům slíbilo, že celou záležitost prošetří. Situace se však zřejmě moc nezměnila, protože v roce 2017, kdy projekt Shaz Deniz 2 vrcholil, si zaměstnanci stěžovali znovu – tentokrát veřejně apelovali přímo na ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva. Kromě nevyhovujících platových podmínek poukazovali i na jednání ředitele společnosti Ichtijara Achundova, který měl krást miliony měsíčně a za velké peníze zaměstnával své příbuzné. „Když si na tuhle nespravedlnost někdo stěžuje, vyhodí ho,“ tvrdili zaměstnanci Bos Shelf LLC. 

Podle dokumentů, jež OCCRP získala, si Bos Shelf spolu s další firmou spadající pod Socar účtovaly od britské BP částky za smyšlené náklady a šéfové firem si následně peníze strkali do kapes. Vzhledem k tomu, že dodavateli projektu byly státní firmy, měly jejich výdělky obohacovat ázerbájdžánskou státní kasu, což se ale nedělo. Naopak, během let 2016 a 2017, kdy konstrukční práce probíhaly v největším rozmachu, si ředitel Bos Shelf Achundov společně s manželkou nakoupili luxusní apartmány v americkém Miami. 

Na stížnosti zaměstnanců o podvodném chování managementu ázerbájdžánské firmy ale nereagovala ani britská BP. V roce 2014 tyto praktiky dokonce nahlásil whistleblower britskému úřadu zabývajícímu se závažnými případy korupce a podvodu (Serious Fraud Office), záležitost ale byla odložena pro nedostatek důkazů. Tiskové oddělení BP uvedlo, že veškeré své partnery prověřuje na základě interních firemních předpisů, což zahrnuje i audit toho, zda „platby jednotlivým entitám odpovídají smlouvám na služby a zboží“. Socar i Bos Shelf se odvolaly na dodržování ázerbájdžánských zákonů a pravidelné audity. Socar zároveň sdělil, že zaměstnanci protestovali, neboť chtěli dostávat výplatu v amerických dolarech, což jim firma bryskně umožnila. 

Podle dokumentů, které má OCCRP, ale z projektu Shah Deniz 2 byly mezi lety 2014 a 2015 vytunelovány stovky milionů dolarů. „Velké ropné společnosti, jako je i BP, jsou hlavními a přímými partnery nejhorších autoritativních režimů světa,“ vysvětluje pro OCCRP ekonom Patrick Bond, který působí na univerzitě v Johannesburgu. „Tyto režimy by bez ‚investorů‘ typu BP a zisků z přírodních zdrojů, jakými jsou ropa a zemní plyn, nemohly existovat. Peníze používají k vyzbrojování a potlačování jakékoli opozice.“ 

Jak Ázerbájdžán korumpoval evropské politiky

Lednice a kávovary za milion

Slova jihoafrického ekonoma o vstřícnosti britské společnosti vůči autoritativním režimům, k nimž bezpochyby patří i vláda ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva, potvrzují nastavené nestandardní obchodní podmínky, jež měla BP s dodavateli Bos Shelf a Star Gulf. Rámcová smlouva oběma stavařským firmám například garantovala přirážku na všechny dodatečné náklady vzniklé během samotné stavby. Velká část těchto peněz ale putovala na „firemní režii“ neboli výdaje za administrativu, vybavení kanceláří nebo za IT, které jsou tradičně pevně stanoveny. Tím pádem by se neměly zvyšovat. Na firemní režii si ázerbájdžánské firmy od začátku projektu do poloviny roku 2015 naúčtovaly více než 10 miliard korun. 

Další podrobnosti z dokumentů získaných z BP pak odpovídají na otázky, kde peníze zaplacené firmám Star Gulf a Bos Shelf skončily. Faktury ukazují, že peníze získané z falešných duplikovaných nákladů proudily z Ázerbájdžánu v dolarech na účet Star Gulf v Dubaji a účet Bos Shelf v Lucembursku.

Zatímco Bos Shelf byl zjevně zodpovědný za vybudování rozsáhlých podmořských těžebních systémů, role Star Gulf při výstavbě komplexu je nejasná, poněvadž firma neměla žádné zaměstnance a neuváděla žádné výdaje spojené s jakoukoli činností. Star Gulf navíc vlastnila polovinu Bos Shelf, tudíž dostávala zaplaceno dvakrát. Firma je registrovaná ve Spojených arabských emirátech, které jsou proslulé vysokou mírou finanční anonymity. Mezi lety 2014 a 2021 si tímto způsobem dodavatelé přišli na více než 36 miliard korun. 

Rozpočtové tabulky BP ukazují, jak dodavatelské firmy firemní náklady nafukovaly. Například za potraviny, kopírování a tisk si měsíčně účtovaly více než 1,5 milionu korun. Téměř na sto milionů korun pak přišly lednice, kávovary a káva. Do nákladů se také vešla čtyři auta pro vedení společnosti za necelých 20 milionů korun. 

Vůbec nejvyšší přirážky ale vznikaly na platech zaměstnanců. Na začátku roku 2015 odhadl jeden ze zaměstnanců britské BP, že ázerbájdžánští dodavatelé účtují platy pro přibližně čtyři stovky zaměstnanců, byť jich na projektu Shah Deniz 2 ve skutečnosti pracuje jen 144. To vedlo k menší roztržce mezi BP a dodavateli, která ale skončila smířením. Společnost BP nechtěla o dodavatele přijít. 

Peníze za nesmyslné přirážky se zkrátka hromadily a shodou okolností se ředitel Bos Shelf Ichtijar Achundov zrovna rozhodl investovat. V létě 2015 to byla koupě bytu v přímořském komplexu v Miami, o dva roky později do rodinného vlastnictví přibyl další byt. Podle floridského katastru je Achundovova manželka majitelkou bytu nedaleko Miami. Achundov si na nákup obou nemovitostí přitom nevzal žádnou půjčku. Jak rodina k penězům přišla, není jasné. 

Peníze účtované jako zaměstnanecké platy ale k samotným lidem často nedorazily, alespoň ne v plné výši. „Dřeli jako koně, pracovali více než 17 hodin denně a dostávali za to nuzné peníze,“ popisovala situaci na stavbě členka vedení společnosti Churaman Abil, která 16 let pracovala v Bos Shelf, než byla propuštěna kvůli tomu, že upozornila na firemní podvody. K Abil se totiž omylem dostala tabulka nákladů na zaměstnance, kterou Bos Shelf účtovala BP. Takto zjistila, že její zaměstnavatel i jí zadržel plat ve výši více než 4 milionů korun. Případ dala k ázerbájdžánskému soudu, ten ale její žalobu zamítl. 

„Jak může BP působit v Ázerbájdžánu už 30 let? Žádná normální firma by sem ani nepáchla. Není přece normální, že něco stojí pakatel a oni to nafouknou tak, že na papíře to vyjde na pěkné peníze,“ shrnula své zkušenosti s Bos Shelf i s ochotou britské BP platit přemrštěné částky Churaman Abil novinářům OCCRP. 

Autorka textu: Zuzana Šotová
Zdroj úvodní fotografie: Flickr CC 

The post Evropský plyn z ázerbájdžánského tunelu appeared first on investigace.cz.