František Ryba, který léta ovládal mostecké bytové družstvo Krušnohor, nesmí s účtem družstva nakládat. Předběžným opatřením mu to zakázal ústecký krajský soud. Ukázalo se, že Ryba z peněz družstevníků zaplatil svou exekuci.

Ryba přišel o moc

„František Ryba je povinen zdržet se činění jakýchkoli jednání za Stavební bytové družstvo Krušnohor,“ nařídil předběžným opatřením Krajský soud v Ústí nad Labem letos 7. července. Samosoudce Vojtěch Cepl zároveň rozhodl, že Ryba „je povinen zdržet se nakládání s majetkem“ Krušnohoru a „udílení pokynů ohledně nakládání s tímto majetkem zaměstnancům, zejména prováděním výplat peněžních prostředků z bankovního účtu vedeného u ČSOB“.

František Ryba ovládá od poloviny devadesátých let jedno z největších bytových družstev v Česku, které vlastní nebo spravuje přes dvacet tisíc bytů v Mostě, Litvínově a Meziboří. Povedlo se mu propojit družstevní majetek, politiku a mediální vliv. Rybovi blízcí lidé, často zaměstnanci Krušnohoru nebo jejich rodinní příslušníci, opanovali pod názvem Sdružení Mostečané Mostu na osm let magistrát, družstvu přihráli privatizované městské byty. Politickou kampaň Mostečanů Mostu sponzorovaly firmy, jež dostávaly zakázky od Krušnohoru. Voliče oslovoval měsíčník Zpravodaj Krušnohor, vydávaný za peníze družstevníků. Tento konglomerát si na severu vysloužil přezdívku Rybafert.

Vládu jednoho muže ale Rybovi začal po roce 2015 komplikovat Lubomír Gomboš, majitel několika bytů v domech, kde je Krušnohor správcem. Rybovy praktiky napadal u soudu a postupně se k němu přidávali i další družstevníci. 

Přečtěte si

Komu patří Česko: Družstevní Rybafert na severu

Kořeny předběžného opatření, jímž na začátku července krajský soud zakázal Františku Rybovi jakkoli jednat za družstvo, a hlavně se vůbec dotknout peněz na jeho účtu, sahají do roku 2016. Tehdy se konala valná hromada družstva, na které se kvůli velkému počtu nescházejí všichni družstevníci, ale jen jejich zástupci, takzvaní delegáti. Ryba chtěl na této valné hromadě prosadit změnu volebního řádu, jež by upevnila jeho moc. Jak bylo do té doby pravidlem, delegáty neměli navrhovat řadoví družstevníci v jednotlivých domech, ale pouze představenstvo družstva. To ale tvořili výhradně lidé zcela loajální Rybovi.

Jenže před zmíněnou valnou hromadou Ryba vyloučil z družstva lidi, kteří si byty privatizovali. Poslal jim dopis, že už nejsou členy družstva. Mezi vyloučenými se ocitli i delegáti pro valnou hromadu, v důsledku toho zbyla delegátů necelá polovina. Lubomír Gomboš se s dalším družstevníkem Jiřím Švejdou tehdy obrátili na soud s tím, že kvůli nedostatečnému počtu delegátů nebyla valná hromada usnášeníschopná. Soud jim dal za pravdu, valnou hromadu zrušil a zároveň prohlásil za neplatné i nově zvolené představenstvo družstva.

Po tomto soudním rozhodnutí z roku 2019 se Krušnohor ocitl v kuriózní situaci bez představenstva. „V takovém případě si družstvo obvykle zvolí nové představenstvo. Ryba nad tím ale mávl rukou, beztak řídil družstvo sám,“ říká Gomboš. „Druhou možností je, že představenstvo jmenuje soud.“ Parta Rybových odpůrců proto využila jedinečnou šanci a soudu předala svůj návrh představenstva. „Ryba se to ale dozvěděl a také podal návrh. Soud to pak namixoval, na rok jmenoval pět lidí od Ryby a dva za opozici, mě a Jana Klimeše,“ popisuje Gomboš situaci v roce 2021.

Vypadalo to, že navzdory snaze opozice bude mít František Ryba v soudem jmenovaném sedmičlenném představenstvu pohodlnou většinu pět ku dvěma. Jenže další z opozičníků, předseda jedné z domovních samospráv Miloslav Štrombach, se proti jmenování dvou členů představenstva, Františka Ryby a jeho spojence Arnošta Ševčíka, odvolal k soudu. Soud mu sice nevyhověl, ale trvalo dlouho, než rozhodl, a po tu dobu byli „napadení“ členové představenstva mimo hru. Ryba tak přišel o moc, sám nebyl v představenstvu a neměl v něm ani dostatek hlasů svých spojenců. Minimální počet členů představenstva, co mohli o něčem rozhodnout, byl čtyři, ale on měl pouhé tři.

Ryba bojuje o moc

Vládce Krušnohoru přistoupil k situaci kreativně. „Na jednání představenstva oznámil, že bude prokuristou. Jako prokurista by mohl rozhodovat o čemkoli sám, i bez představenstva,“ vysvětluje Lubomír Gomboš. Jeho plán měl však jednu vadu na kráse: k právoplatnému jmenování prokuristou Ryba potřeboval souhlas čtyř členů představenstva, pro byli pochopitelně jen tři. Přesto začal jako prokurista vystupovat.

Opozice v představenstvu, Gomboš a Klimeš, protestovali u soudu a ten Rybovi funkci prokuristy zakázal. Ryba ale zákaz nerespektoval, proto začal být vymáhán exekučně. Soudní exekutor Tomáš Tunkl z Českého Krumlova mu uložil pokutu deset tisíc korun a ukládal by pokuty dál, dokud by se Ryba soudnímu verdiktu nepodvolil. Jde o takzvanou nepeněžitou exekuci, při níž exekutor ukládá pokuty do té doby, než je nepeněžitá povinnost splněna. Podobně exekutor například vymáhal po Andreji Babišovi omluvu Janě Filipové, která se účastnila demonstrací proti jeho vládě, a soud rozhodl, že se jí Babiš má omluvit za výrok, že demonstranti byli zaplacení.

Po desetitisícové pokutě Ryba exekutorovi napsal, že jako prokurista už vystupovat nebude. Na představenstvo družstva ale přišel s jiným plánem, jak si udržet moc. Chtěl, aby odsouhlasilo, že do představenstva budou kooptováni jeho spojenci Arnošt Ševčík a Ivo Paďourek. Situace se opakovala, pro byli tři z pěti členů představenstva, jeho doplnění by ale bylo platné teprve se čtyřmi hlasy. Opozice se také tentokrát obrátila na soud, ten doplněným členům představenstva zakázal konat.

Ševčík to však nerespektoval, a exekutor Tunkl mu proto uložil pokutu padesát tisíc korun. Na rozdíl od Ryby ale Ševčík nepřestal vystupovat jako člen představenstva ani poté a exekutor mu tak uložil další pokutu, tentokrát ve výši sedmdesáti tisíc korun.

Ryba nemá nic

Zásah exekutora navíc přinesl nečekané ovoce. Lubomír Gomboš jako účastník řízení totiž zjistil, že pokuty a náklady exekuce neplatili Ryba a Ševčík ze svého účtu, ale zaplatili je za ně všichni družstevníci, neboť peníze odešly z účtu družstva Krušnohor.

O tom, že družstvo zaplatilo pokuty za Ševčíka, se Gomboš dozvěděl z dopisů Okresního soudu Most, který se podivoval, proč mu družstvo něco platí, když takovou povinnost nemá. „Sdělujeme Vám, že na účet soudu byla zaplacena pokuta ve výši 50 000 Kč od Stavebního bytového družstva Krušnohor. Avšak soud nemá k dispozici žádné rozhodnutí o uložení pokuty,“ napsal soud letos v květnu Lubomíru Gombošovi jako oprávněnému a Arnoštu Ševčíkovi jako povinnému. Dopis téhož znění, jen s částkou 70 000 korun, přišel i v červnu. Z jakého účtu odešla desetitisícová Rybova pokuta, se Gombošovi nepodařilo zjistit.

Z materiálů exekutora, do nichž má jako účastník řízení rovněž přístup, Gomboš vyčetl, že peníze na náklady exekuce – 7 471,75 korun v případě Františka Ryby a 9 286,75 a 10 012,75 v případě Arnošta Ševčíka – byly zaplaceny také z účtu družstva Krušnohor. „Kdybych to neviděl na vlastní oči, ani by mě nenapadlo, že je někdo tak drzý, dostane pokutu a zaplatí ji z účtu družstva,“ říká Gomboš. „Byly to jejich osobní dluhy. Družstvo za ně zaplatilo sto padesát tisíc korun.“

Zároveň se díky exekutorovi ukázalo, že František Ryba nic nevlastní a nikde nepracuje. „Exekutor jako vždy zjišťoval majetkové poměry dlužníka,“ vysvětluje Gomboš. „A zjistil, že Ryba nemá žádné nemovitosti, není na něj napsané žádné auto, nemá ani účet v bance. Ale hlavně, nemá žádné příjmy. Není v evidenci správy sociálního zabezpečení ani zdravotní pojišťovny.“ Z toho lze podle Gomboše dovodit, že Ryba není ani zaměstnancem družstva, tím méně jeho ředitelem, za kterého se na veřejnosti dlouhá léta vydává.

S těmito fakty se Lubomír Gomboš a spolu s ním tentokrát už i desítky družstevníků znovu obrátili na soud: „Naše podání bylo postavené na dvou věcech. Jednak že Ryba není zaměstnanec družstva, a nemá tam proto co dělat. A za druhé, že použil družstevní peníze na úhradu svých závazků a závazků Arnošta Ševčíka.“

Jak už bylo řečeno, soud jim dal za pravdu a na začátku července předběžným opatřením zakázal Františku Rybovi jednat za družstvo, nakládat s jeho majetkem a účtem. Pokud si obsílku s verdiktem Ryba nepřevzal osobně, díky fikci doručení nabyl vykonatelnosti 21. července. Odvolání nemá v případě předběžného opatření žádný odkladný účinek.

„Musím konat, jsem zaměstnaný jako ředitel,“ říká František Ryba. „Nemohu říci, víte, já tu teď mám nějaký přiblblý zákaz a nemohu dělat ředitele. Kdybych ho nedělal, tak mě zavřou za to, že jsem ho nedělal.“ Předběžné opatření soudu, k němuž dal podnět mimo jiné Lubomír Gomboš, je podle Ryby „naprostý nesmysl“: „To podání je od začátku do konce lež.“

Celý rozhovor s Františkem Rybou

Rozhovor s Františkem Rybou, který ovládá mostecký Krušnohor, o tom, co bude dělat, když ho soud od jednoho z největších bytových družstev v Česku odstřihl.

 

Podle předběžného opatření ústeckého krajského soudu se máte zdržet jakéhokoli jednání za družstvo Krušnohor, nakládání s jeho majetkem a udílení pokynů zaměstnancům ohledně nakládání s tímto majetkem, zejména prováděním plateb z účtu Krušnohoru. Co tomu říkáte?

Nic, co tomu mám říkat?

 

Přestanete tedy jakkoli vystupovat za družstvo?

Já nikde za družstvo nevystupuji.

 

To předběžné opatření vás od družstva úplně odstavilo, máte se zdržet jednání za ně, nakládání s jeho prostředky a účtem. Co to pro vás bude znamenat?

To já nevím, co to bude znamenat. Prostě to vyšlo, tak to budeme respektovat, nedá se nic dělat.

 

Jeden z důvodů předběžného opatření byl fakt, že družstvo uhradilo exekuce za vás a Arnošta Ševčíka. V jeho případě šlo o pokuty 50 a 70 tisíc korun a náklady exekuce kolem 19 tisíc, ve vašem případě o 10 tisíc korun a náklady exekuce přes sedm tisíc. Jak je možné, že družstvo platí exekuce za soukromé osoby?

Protože máme všichni dohodu s družstvem, že cokoli se objeví směrem k nám jako funkcionářům družstva, bude řešit přednostně družstvo s advokátní kanceláří a pak nám to přefakturuje. Jsou tam vždycky tři dny na zaplacení a nikdo neví, o co vlastně jde. Všechny ty píčoviny od soudů a exekutorů jsou nesrozumitelné. Advokáti to prozkoumají, a když zjistí, co a jak, teprve řeknou: „Jo, zaplaťte.“ Zaplatí to družstvo, a jakmile dají dohromady, že se to netýká družstva, ale funkcionáře, tak pak to přefakturují nám. To je běžný postup, který praktikujeme třicet let, není na tom nic divného.

 

Už bylo panu Ševčíkovi přefakturováno těch bezmála 140 tisíc korun?

To se mě ptáte na moc, to já nevím. Jsem ředitel, ne ekonom.

 

A vám už bylo těch zhruba 17 tisíc korun přefakturováno?

Už jsem dostal nějakou fakturu.

 

Zaplatil jste ji?

Co je vám do toho? Mně se nechce vám nic říkat. Buďte ráda, že se s vámi vůbec bavím.

 

Říkal jste, že jste ředitel. Jak tu funkci budete zastávat, když za družstvo nesmíte nic dělat?

Budu ho dělat normálně dál. Ředitel jsem podle pracovní smlouvy a jako ředitel jsem ze zákona zodpovědný za různé věci. Zákazy, o kterých mluví předběžné opatření, se týkají statutárních zástupců družstva a já jsem jako statutár nevystupoval.

 

Jenže to předběžné opatření cílí osobně na vás, na Františka Rybu, nikoli na vámi vykonávanou funkci.

O to je to horší.

 

Takže jak můžete dál konat jako ředitel, když vy jako František Ryba tuto funkci vykonávat nesmíte?

Musím ji vykonávat, jsem zaměstnaný jako ředitel. Nemohu říci, víte, já tu teď mám nějaký přiblblý zákaz a nemohu dělat ředitele. Kdybych ho nedělal, tak mě zavřou za to, že jsem ředitele nedělal.

 

Tím ale budete porušovat předběžné opatření.

Nebudu, porušil bych ho, kdybych vystoupil někde jako statutární zástupce a za družstvo podepisoval nějakou smlouvu nebo úvěr. Ale já budu pracovat jako ředitel, mám pracovní smlouvu, ze které mi vyplývají povinnosti, a ty musím plnit.

 

Kvůli jednomu porušení předběžného opatření jste už pokutu dostal. Exekutor Tomáš Tunkl vám uložil zaplatit deset tisíc korun, poněvadž vám soud zakázal vystupovat jako prokurista a vy jste to nerespektoval.

To budeme chtít zpátky a na pana Tunkla posíláme stížnost. Místo aby si ověřil, jestli je to pravda, tak vypálil pokutu. Víte, já jsem nikdy prokurista nebyl, nikdy. My jsme dokonce prokuristu ani neměli ve stanovách, tak jak bych ho mohl dělat?

 

Přece jste přišel na představenstvo s tím, že chcete být prokurista?

Nikdy jsem nepřišel s tím, že chci být prokuristou. Navrhlo to představenstvo, ne já. To jsou kecy blbýho Gomboše, že jsem přišel s tím, že chci být prokuristou. V návrhu představenstva je jedna větička – že prokura vzniká dnem zápisu do rejstříku. Do rejstříku to zapsáno nebylo, takže jsem prokurista nikdy nebyl.

 

Zpět k poslednímu předběžnému opatření, tam se opravdu mluví o vás, že vy jako František Ryba se máte zdržet jednání.

Jenže dál se v usnesení mele o prokuristovi a členu představenstva. Předpokládám, že při tom, jaké dělá soudce Cepl nesrozumitelné závěry, je to o tom, že se předběžné opatření týká statutárního zástupce.

 

Nechcete se na to soudce Vojtěcha Cepla zeptat, abyste předešel nejasnostem?

Vůbec na nic se ho nechci zeptat. Dejte si ho do vyhledávače na internetu, vyjede vám, že tam o něm nějaká soudkyně píše, že to je nejhloupější soudce v České republice. Diskutovat s takovým člověkem je pro mě mimo.

 

Z dokumentů exekutora Tunkla vyplývá, že nejste v evidenci správy sociálního zabezpečení ani zdravotní pojišťovny. Takže nemůžete být ani zaměstnanec družstva, natož jeho ředitel?

Víte, exekutor pracoval jako vy novináři, proto s vámi tak nerad mluvím. Neověřujete si věci. Není nic jednoduššího než zavolat na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a na sociálku a oni vám to dají. Když jsme dostali předběžné opatření, pochopitelně jsem si od obou institucí vyžádal potvrzení, že nemám dluhy. Jsem veden v jejich evidenci a vše mám řádně hrazeno.

 

Exekutor Tunkl má nějaký systém, jejich počítačový exekutorský systém mu vyplivl, že subjekt nebyl nalezen, protože mají blbý software. A ještě má tu drzost, že napíše, že nejsem nikde veden. To je na poblití. Tohle byste měla psát – že si exekutor může dělat, co chce, když mu vyjede z nějakého jejich přiblblého softwaru naprostý nesmysl. Podání, které dala na soud parta kolem Gomboše, je naprostý nesmysl. Je to od začátku do konce lež.

Autorka textu a rozhovoru: Hana Čápová

Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Komu patří Česko: Ovládl družstvo Krušnohor a vystupoval jako jeho ředitel. Z peněz družstevníků zaplatil svou exekuci. Soud mu to nyní zakázal appeared first on investigace.cz.

Propojení majetku, politiky a mediálního vlivu. Expremiér Andrej Babiš za to byl kritizován Evropskou unií. Na regionální úrovni předvádí něco podobného Stavební bytové družstvo Krušnohor na Mostecku. Pod názvem Sdružení Mostečané Mostu ovládalo osm let tamní radnici, v rámci privatizace si přihrálo městské byty a se třiadvaceti tisíci družstevníky se stalo největším družstvem v Česku. Tomuto konglomerátu přitom vládne pevnou rukou jediný muž, František Ryba. Jak se z Krušnohoru stalo nejenom největší družstvo v České republice, ale také jeden z největších vlastníků nemovitostí v České republice? Proč to prochází téměř bez povšimnutí? A jaké má bydlení v Mostě vyhlídky do budoucna?

Rozhovor s reportérkou investigace.cz Hanou Čápovou. Dostupný na všech podcastových platformách.

The post Podcast ODPOSLECH: Družstevní Rybafert na severu – rozhovor appeared first on investigace.cz.

Propojení majetku, politiky a mediálního vlivu. Expremiér Andrej Babiš za to byl kritizován Evropskou unií. Na regionální úrovni předvádí něco podobného Stavební bytové družstvo Krušnohor na Mostecku. Pod názvem Sdružení Mostečané Mostu ovládalo osm let tamní radnici, v rámci privatizace si přihrálo městské byty a se třiadvaceti tisíci družstevníky se stalo největším družstvem v Česku. Politickou kampaň Mostečanů Mostu sponzorovaly firmy, které dostávaly zakázky od Krušnohoru. Voliče oslovoval měsíčník Zpravodaj Krušnohor, vydávaný za peníze družstevníků. Tomuto konglomerátu přitom vládne pevnou rukou jediný muž, František Ryba. S investigací.cz se odmítl o čemkoliv bavit.

Dary pro Rybu a jeho rodinu

„Když začal jeho vnuk bruslit, Ryba po nás chtěl, abychom každý měsíc posílali čtyři tisíce korun mosteckému oddílu krasobruslení,“ říká Daniel Šimandl, vlastník mostecké firmy Blesk. „Já a majitelé dalších firem, které pro Krušnohor dělaly, jsme si řekli, že takový sponzorský dar nás nezruinuje, a peníze jsme posílali.“ Jde o drobný střípek, který ale dobře ilustruje, jak to v Mostě chodí.

František Ryba je dlouholetý ředitel Krušnohoru a družstvu vtiskl současnou podobu. Šimandlova firma Blesk dělá drobnou údržbu domů (opravuje dveře, okna, fasády, montuje kamerové systémy či vyklízí byty), díky Krušnohoru – zdaleka největšímu majiteli a správci bytů v regionu – firma vyrostla a léta s ním žila v symbióze. Patřila mezi takzvané „domovské firmy“, jež měly od mosteckého družstva zakázky jisté a oplácely je dary pro Rybu. O tomhle období teď Šimandl ochotně vypráví, neboť se s Rybou rozešel ve zlém.

Během rozhovoru s reportéry investigace.cz vytahuje například dokumenty, jež se týkají další „domovské firmy“, společnosti Hasman výtahy Most. Její majitel Jiří Hasman se Rybovi za zakázky odvděčil zaměstnáním jeho rodinných příslušníků. Pracovala pro něj Rybova manželka Irena a podle dokumentu, který se Šimandlovi povedlo získat, jí například za listopad 2020 přišlo na účet přes dvacet pět tisíc korun. Rybova dcera Monika Kordíková dostala v tom samém měsíci osm a půl tisíce a zmíněný vnuk krasobruslař, momentálně vysokoškolský student František Kordík, obdržel od Hasmana ve stejné době deset tisíc korun. Ve výkazu figuruje také Rybův zeť Marian Kordík.

Jako příklad zakázky budící pochybnosti může posloužit oprava výtahů v osmi mosteckých domech. Podle dokumentů, jež má investigace.cz k dispozici, chtělo družstvo Krušnohor v roce 2020 vyměnit výtahy v domech s číslem popisným 1029 až 1035 v ulici Maršála Rybalka. Do výběrového řízení se přihlásilo šest firem, s nejlepší cenou vyhrála právě firma Jiřího Hasmana.

Práci ale reálně neprováděla, najala si na ni firmu Výtahy Vaněrka, která se rovněž zúčastnila výběrového řízení, ale s cenou vyšší než Hasman. Pozoruhodné je, že poměr cen platil jen pro výběrové řízení; když se výtahy začaly měnit, realita byla jiná. Hasman naúčtoval družstvu Krušnohor za výměnu osmi výtahů celkem 10 112 000 korun (bez DPH). Výtahy Vaněrka za tutéž práci vystavily Hasmanovi fakturu na 9 440 000 korun (bez DPH), tedy o 672 000 méně, než zaplatili družstevníci.

„Dělalo se výběrové řízení a to jsem vyhrál,“ říká Jiří Hasman. Kdyby ale Vaněrka nabídl nižší cenu, za kterou pak reálně pracoval, tak by vyhrál on? „To Vaněrka neudělá, protože jsme kamarádi a pracujeme společně,“ vysvětluje místní poměry Hasman. „On přiveze výtah, my uděláme stavební povolení, lino, stavební práce.“ Podle jeho dalších slov se Vaněrka o zakázku nemohl reálně ucházet, protože je těžké sehnat zaměstnance a on „nemá lidi“.

Jiří Hasman celkem ochotně komentuje i zaměstnávání členů Rybovy rodiny. „Paní Rybovou znám pětatřicet let, déle než Rybu,“ říká. „Pracovala u mě jako ekonomka a fakturantka přes dvacet let, a když jsme dělali ISO (normy Mezinárodní organizace pro normalizaci, pozn. red.), vzali jsme ji znovu. Mladá Rybová pro nás dělala taky ISO. Vnuk byl na brigádě, zeť u nás prováděl zednickou práci. Nikdo z nich už u nás nepracuje. Zaměstnaná byla jen paní Rybová a ta už je v penzi.“ Odmítá, že by peníze pro Rybovu rodinu byly odměnou za zakázky. „Pro Krušnohor dělám od roku 1973, tehdy to ještě bylo bytové družstvo horníků,“ říká a dodává, „když potřebuju, beru lidi, které znám.“

Na rozdíl od Hasmana ředitel Krušnohoru František Ryba rozhovor s investigací.cz odmítl. Při osobní návštěvě byl sice ve své kanceláři, ale neměl čas. Po sekretářce Leoně Domínové pak vzkázal, že se s novináři scházet nebude. „Nemám zájem,“ reagoval Ryba na další pokus a mobilní telefon zavěsil se slovy: „Ne, ne, ne, nashledanou.“

Krušnohor ovládl magistrát

Příběh družstva Krušnohor začal v roce 1967, kdy se na Mostecku sloučilo několik menších stavebních a bytových družstev a postupně se přidávala další. Po roce 1989 patřilo Krušnohoru přes šest tisíc bytů v Mostě, Litvínově nebo Meziboří. Tak jako jiným družstvům ale v 90. letech začaly byty Krušnohoru ubývat, zvláště poté, co vláda Václava Klause prosadila v roce 1994 zákon o vlastnictví bytů, podle kterého si každý družstevník mohl byt hladce převést do osobního vlastnictví. Podobně jako jiná družstva se tak Krušnohor snažil, aby privatizované byty zůstaly nadále v jeho správě a někdejší družstevníci platili například za úklid, opravy či rekonstrukce domů.

V roce 1996 ale Krušnohor přehodil výhybku a vydal se jiným směrem než ostatní družstva. V říjnu tohoto roku rezignovalo v jeden den celé jeho dosavadní osmičlenné představenstvo, jehož členové vedli družstvo od 80. a začátku 90. let. Novým členem představenstva se stal František Ryba, který družstvo ovládl a stal se jeho ředitelem.

Dnes třiašedesátiletý Ryba byl za komunistického režimu tajemníkem a později předsedou mostecké okresní organizace Socialistického svazu mládeže (SSM). Už v té době patřil k družstevníkům Krušnohoru, v litvínovském domě, kde měl byt, působil jako předseda družstevní samosprávy a po roce 1989 si tu otevřel obchod s potravinami a zeleninou. V polovině devadesátých let pak začal objíždět další předsedy samospráv a přesvědčovat je, že stávající vedení řídí družstvo špatně a on by to dokázal lépe – uspěl.

„Změnu ve vedení družstva jsme uvítali,“ vzpomíná už citovaný Daniel Šimandl. Jemu a dalším majitelům firem, které pro Krušnohor pracovaly, vadilo, že družstevní předsedové jednotlivých domů po nich chtěli za zakázky úplatky. „Ať jsme přišli do kteréhokoli baráku, předseda samosprávy řekl: ‚Kolik to bude stát? Dobře, ale přihodíš pět tisíc a dáš mi je do kapsy.‘ Bylo to hloupé, nechtěl jsem to dělat,“ vypráví Šimandl. „Ryba přišel s vizí, že tohle se nebude dít, a opravdu se to podařilo. Jen jsme nevěděli, jak to bude pokračovat.“ Pokračování spočívalo v tom, že o zakázkách už rozhodoval jen nový ředitel František Ryba, který také zmodernizoval finanční taktiku. „Úplatky nechtěl,“ říká Šimandl. „Peníze jsme mu posílali na základě sponzorských smluv.“

Jedinečnost družstva Krušnohor ale spočívá hlavně v jeho propojení s politikou. V roce 2002 vznikla jakási politická odnož družstva, Sdružení Mostečané Mostu, kde byli a stále jsou lidé spojení s Krušnohorem. Sekretářem Mostečanů Mostu tak není nikdo jiný než ředitel Krušnohoru Ryba. Předsedou Mostečanů je zase bývalý člen představenstva Krušnohoru Arnošt Ševčík. Místopředsedkyně Irena Čapková pro změnu dělala náměstkyni ředitele Ryby. Za Mostečany Mostu kandidoval na mostecký magistrát třeba Martin Domín, syn Rybovy sekretářky Leony Domínové.

V roce 2002, kdy Sdružení Mostečané Mostu vzniklo, skončilo s pěti křesly v opozici. O čtyři roky později už volby do místního zastupitelstva vyhrálo. S víc než třiceti procenty hlasů získalo 18 křesel ze 45členného zastupitelstva a spolu s komunisty mostecký magistrát ovládlo. V roce 2010 dopadli Mostečané Mostu ještě lépe, volilo je něco přes padesát procent lidí a s 26 křesly mohli vládnout sami.

Most se tak stal jediným statutárním městem, kde nevládly tradiční strany. Jedinečná byla i strategie, která k této situaci vedla. „Sdružení Mostečané Mostu rozjíždí svou předvolební kampaň. V ní bude nabízet losování o šedesát jízdních kol, třicet notebooků a pět osobních automobilů,“ reportoval v září 2010 server idnes.cz. Sekretář sdružení a ředitel Krušnohoru Ryba se tehdy pochlubil: „Dnes odpoledne vylosujeme pět lidí, kteří se proletí balónem.“ Dodal, že o dvě Škody Fabia se bude losovat před volbami, o další tři až po sečtení hlasů a v případě, že Mostečané Mostu komunální volby vyhrají.

Podobné zprávy o jejich populistické kampani přinášela média už v roce 2006. Tenkrát se také rozdávala kola a počítače a mecenáš Mostečanů Mostu, a jeden z jejich kandidátů Jiří Zelenka, tehdejší společník firmy Unimontex, dokonce vyplatil každému svému zaměstnanci s bydlištěm v Mostě mimořádnou odměnu deset tisíc korun.

Před volbami roku 2014 se ale Zelenka a Ryba rozešli. Zelenka si založil vlastní stranu Severočeši Most, která volby vyhrála a spolu s ANO a komunisty ovládla magistrát. Rybovi Mostečané naopak skončili s deseti zastupiteli v opozici. O čtyři roky později proto v populismu ještě přitvrdili, média přinášela reportáže o jejich rasistické kampani (např. zde a zde), pozornost budil především billboard na místním Prioru s nápisem: „Vystavíme vesnici pro lůzu.“ Přesto vyhráli znovu Severočeši, stejně jako v dalších volbách v roce 2022 (tentokrát už pod názvem ProMost).

Krušnohor si přihrál městské byty

Osm let v čele magistrátu ale Mostečané Mostu dokázali vrchovatě zúročit, zejména ve prospěch bytového družstva Krušnohor. Primátorem za Mostečany byl sice člen představenstva Krušnohoru Vlastimil Vozka, avšak ředitel družstva Ryba rovněž nezahálel a aktivně se činil v pozadí. Jak se před pěti lety svěřil týdeníku Respekt, politiku rád dělá „ze zákulisí“: „To mě baví, vstupovat do ní přímo nechci.“ Pamětníci vzpomínají, že každé úterý bývaly takzvané „rybovky“, kdy se úředníci museli sejít v zasedací místnosti a „Ryba všechny, včetně primátora, seřval“.

Krušnohorem ovládaný magistrát přihrál družstvu byty, které v 90. letech stát převedl na města a ta je většinou za nízké ceny prodávala nájemníkům. Proces probíhal napříč republikou několik let a každé město pro něj mělo svá pravidla. V Mostě nájemníci zakládali družstva, na něž se byty převáděly.

„Mostečané Mostu nastavili privatizaci městského bytového fondu tak, že zbytek městských bytů dostal Krušnohor,“ říká Lubomír Gomboš, který v Mostě vlastní několik bytů a od roku 2015 s Krušnohorem bojuje. „Byty mohly reálně přecházet jen na toto družstvo. Nikde to sice výslovně řečeno nebylo, ale v privatizačních pravidlech třeba stálo, že byty se dají převést jen na už existující družstvo, a naschvál byly stanoveny šibeniční termíny tohoto procesu. Takže dostát pravidlům a založit třeba nové družstvo, a tím se vyhnout Krušnohoru, nebylo jednoduché,“ vysvětluje Gomboš. „Povedlo se to v menšině domů, hlavně tam, kde bydlel nějaký právník.“ Gomboš odhaduje, že Krušnohor si tímto způsobem přihrál víc než šest tisíc bytů.

Pravidla také cílila na to, aby lidé i po převodu bytu do osobního vlastnictví zůstali družstevníky Krušnohoru. „Když se třeba v Praze byty převáděly do osobního vlastnictví, rovnou se podepsala smlouva, že nový majitel vystupuje z družstva,“ říká Lubomír Gomboš. „Ryba tam majitele ale nechával, chtěl vytvářet dojem, že Sdružení Mostečané Mostu reprezentuje největší bytové družstvo v republice.“ Díky této strategii se Krušnohor se zhruba třiadvaceti tisíci družstevníky skutečně stal největším bytovým družstvem v Česku.

Nevěděl jsem, o čem hlasuji

Čtyřicátník Lubomír Gomboš praktiky Krušnohoru zažil na vlastní kůži. Na družstvo poprvé narazil v roce 2010 díky bytu po babičce, kde několik let bydlel. Rodák z Mostu vystudoval v Praze Fakultu sociálních věd a Filozofickou fakultu a v hlavním městě už po studiích zůstal. Zděděný třicetimetrový byt od Krušnohoru koupil za čtyřicet tisíc korun a začal ho pronajímat. Nadále však zůstal družstevníkem a byt ponechal ve správě Krušnohoru. Pak si Gomboš vzal úvěr a koupil v Mostě další levné byty v různých domech. Jako jejich vlastník proto chodil na domovní schůze.

„Začal jsem vnímat, že se Krušnohor chová nestandardně. Efektivně skrývá hospodaření domů,“ vypráví Gomboš. Celkem logicky předpokládal, že jako jeden z členů společenství vlastníků v domech, kde má byty, by měl před schůzí dostat podklady s body, o nichž se bude rozhodovat. „Krušnohor ale rozesílal jen nicneříkající pozvánku, ‚bude schůze, přijďte si popovídat‘, žádné konkrétní podklady neexistovaly, člověk nevěděl, o čem hlasuje.“

Přitom šlo o docela velké peníze. „Jako vlastník platíte správci, tedy Krušnohoru, každý měsíc patnáct set až tři tisíce korun do fondu oprav, z něj se financuje provoz domu nebo úvěr na rekonstrukce. Jednotlivé domy ročně utratí dva miliony nebo i třicet milionů korun. Družstvem tak ročně proteče jeden a půl miliardy korun,“ vypočítává Lubomír Gomboš. „Chtěl jsem vidět účetní závěrku, za co a kolik se utratilo. Když se hlasovalo o nějaké smlouvě, tak jsem si ji chtěl předem přečíst. Nic takového ale Krušnohor lidem nedával a kupodivu to většině ani nevadilo. Na schůzi probírali hlavně sousedské spory – třeba že někdo nechává na chodbě papuče.“ Gomboš se písemností dožadoval, ale marně.

Podobně reagoval i další aktivní družstevník Jan Klimeš, jenž měl pádný důvod vidět smlouvy a ekonomické podklady. „Nemáme dostatek informací, nemáme v rukou to, kdo a za kolik bude opravovat náš dům, jaké firmy oslovíme,“ postěžoval si týdeníku Respekt v roce 2018. „Takhle nám vybrali firmu na zateplení domu za osmnáct milionů korun, ale mně se podařilo sjednat jiné firmy, které by to udělaly za jedenáct milionů korun.“

Situaci shrnuje už citovaný majitel firmy Blesk Daniel Šimandl: „Navenek to vypadá, že družstvo funguje. Ryba si za ta léta ale vydobyl takovou pozici, že o všem rozhoduje sám. Představenstvo je banda lidí, co si dají chlebíček a všechno podepíšou. Vlastně ani podepisovat nemusí, protože družstvo nechalo udělat podpisová razítka, takže ani na ten chlebíček není třeba přijít. Přejmenoval bych Krušnohor na Rybafert, Ryba bez koruny vlastních investic ovládl celé družstvo.“

Neplatná valná hromada

Pozornost médií si družstvo Krušnohor opět vykoledovalo v roce 2019, když soud nechal vymazat z obchodního rejstříku jeho představenstvo. Mohl za to právě Lubomír Gomboš a náhoda. Gomboš spolu s dalším družstevníkem Jiřím Švejdou z Litvínova totiž napadl u soudu valnou hromadu družstva z roku 2016. Vadily jim dvě věci.

Jednak rozhodnutí ředitele Krušnohoru, že z družstva budou vyloučeni všichni družstevníci, kteří si byty privatizovali. „Jednoduše nám poslal dopis, že už nejsme členy družstva. Říkal jsem si, to už se asi zbláznil, takhle to přece nejde,“ vypráví Gomboš. „Když nechce, abychom byli členy, měl by se na tom s námi dohodnout. A vrátit nám členský vklad, byly to sice jen stokoruny, ale za všechny vyloučené to dělalo miliony.“

Druhým a daleko závažnějším důvodem byl fakt, že na zmíněné valné hromadě byl za neregulérních podmínek přijat nový volební řád družstva. Kvůli velkému počtu družstevníků se na valné hromadě nescházejí všichni, ale jen jejich zástupci, takzvaní delegáti. Před změnou volebního řádu je mohli navrhovat řadoví družstevníci v jednotlivých domech. Po jeho změně se delegáty naopak mohli stát jen lidé, které do voleb navrhlo představenstvo družstva. To ale tvořili výhradně lidé zcela loajální Františku Rybovi. „Nový volební řád družstva měl Rybovi fakticky umožnit, aby zůstal ve funkci doživotně,“ říká Gomboš.

Po valné hromadě z roku 2016 se Gomboš rozhodl, že se s Krušnohorem pustí do soudní pře. Využil toho, že Ryba z družstva vyloučil vlastníky bytů, mezi nimiž byli pochopitelně i delegáti zvolení družstevníky. Ubylo jich tolik, že z původních osmdesáti zbyla necelá polovina, což zpochybnilo schopnost usnášení valné hromady. Podle družstevních stanov se na ní musí sejít více než polovina delegátů. Gomboš tedy namítal, že s tak malým počtem delegátů byla valná hromada neplatná. Soud mu dal za pravdu a valnou hromadu zrušil. Volilo se na ní také nové představenstvo, které soud rovněž prohlásil za neplatné.

Přečtěte si

Komu patří Česko

„V takovém případě si družstvo obvykle zvolí nové představenstvo. Ryba nad tím ale mávl rukou, beztak řídil družstvo sám jako ředitel,“ říká Gomboš. „Druhou možností je, že představenstvo jmenuje soud.“ Parta Rybových odpůrců proto využila jedinečnou šanci a soudu předala svůj návrh představenstva. „Ryba se to ale dozvěděl a podal taky návrh. Soud to pak namixoval, na rok jmenoval pět lidí od Ryby a dva za opozici, mě a Jana Klimeše,“ popisuje situaci Gomboš. Za rok se opozici ve vedení družstva nic moc změnit nepovedlo. Nedostali se k přehledným informacím o hospodaření, neprosadili ani možnost, aby běžní družstevníci měli víc informací a prostřednictvím nově zvolených delegátů se víc podíleli na řízení družstva a volbě nového představenstva v roce 2022.

Tento spor ale nebyl zdaleka jediný, který Lubomír Gomboš a lidé nespokojení s fungováním družstva vedli. Další se týkal časopisu Krušnohor, vydávaného za peníze družstevníků. „Nevěnuje se domům a jejich správě, je to politický časopis, který propaguje sdružení Mostečané Mostu,“ prohlašuje Gomboš. „Před každými volbami časopis představuje jeho kandidáty a vysvětluje, proč je volit.“ Opozice se chtěla dozvědět, kolik družstevních peněz časopis odsává, a prosadit jeho zrušení. První věc se povedla, Jan Klimeš zjistil, že časopis se skrývá v účetnictví pod „položkou 310“ a družstevníky stojí přes jeden a půl milionu korun ročně. Druhá nikoli, opozici se nepovedlo prosadit ani to, aby se o zrušení časopisu vůbec mluvilo.

Peníze na volební kampaň za zakázku

Na propojení družstevního majetku a politiky cílila v roce 2018 další Gombošova žaloba, která po soudu chtěla, aby Sdružení Mostečané Mostu rozpustil. Podal ji spolu se zastupiteli Janem Hrubešem a Luďkem Proškem (Piráti a Zelení pro Most) a mosteckým hnutím Občané městu, město občanům. Žaloba se týkala faktu, že Mostečané Mostu jsou ve skutečnosti politickou stranou, která ale používá výhod sdružení – ta jsou totiž pod menší kontrolou státu než klasické strany, nevztahuje se na ně finanční limit platný pro kampaně stran a nemusí přiznat, kde na kampaně berou peníze. Ústecký krajský soud dal žalobcům za pravdu. V roce 2020 uložil Mostečanům Mostu, že politickou činnost musí ukončit, jinak je zruší mimo jiné proto, že obcházejí povinnost mít transparentní financování.

Právě podezření, že Mostečané Mostu dostávají sponzorské dary díky propojení s družstvem Krušnohor, bylo hlavním motivem, proč Gomboš žalobu podával. „Ryba zadá firmám zakázky,“ popisuje své podezření, „a ty se mu pak odvděčí penězi na volební kampaň.“ Soudní proces jeho podezření potvrdil. Soud totiž nařídil Mostečanům Mostu, aby zveřejnili účetní závěrky. Plyne z nich, že dary přijímali právě v letech komunálních voleb, tedy 2018 a 2014 (závěrka za rok 2022 v rejstříku zatím není).

Například půl milionu korun darovala Mostečanům Mostu firma DK Chemo, jež chemicky čistí vodní usazeniny. „V bytech, které družstvo Krušnohor spravuje, čistí rozvody teplé vody a topení,“ vysvětluje Gomboš. Zakázky od Krušnohoru dostává i stavební firma Vobas, společnost a její zakladatel Pavel Vomáčka poslali Mostečanům Mostu podle účetních závěrek v letech 2014 a 2018 také půl milionu korun. Přes tři sta tisíc korun jim darovala firma Alumistr, ta se družstevníkům stará o balkony. Tři sta tisíc korun poslal již v úvodu zmíněný Jiří Hasman, jehož firma pečuje o družstevní výtahy.

Na seznamu dárců ale nejsou jen tyto firmy. Sedmi sty tisíci korun obdaroval Mostečany Mostu třeba Jan Syrový, který pro družstvo tiskl časopis Krušnohor. Celkem milion korun jim pak poslal Pavel Mleziva. Tomu podle Gomboše družstvo svěřilo privatizaci části bytů.

„Sám jsem za Sdružení Mostečané Mostu kandidoval, proto jsem cítil potřebu ho obdarovat,“ tvrdí Jan Syrový. Na otázku, zda štědrý sponzorský dar neposlal spíš proto, že od Krušnohoru dostal zakázku na tisk družstevního časopisu bez výběrového řízení, reaguje: „Nezlobte se, já vám odpovídat nebudu.“ Další ze sponzorů Pavel Vomáčka, majitel firmy Vobas, nechce o daru říct vůbec nic: „Co je vám po tom? Nebudu se s vámi vůbec bavit, jsou to moje peníze.“

„Fandil jsem jim,“ vysvětluje naopak svůj milionový dar Pavel Mleziva, jednatel realitní kanceláře Bydlete s námi. „Sliboval jsem si od nich, že budou dělat politiku férově, tak, jak se dělat má, a skutečně ji tak dělali.“ Nebyl důvodem pro štědrý dar spíše fakt, že mu družstvo svěřilo privatizaci části bytů? „To v žádném případě,“ ohrazuje se Mleziva. „Zúčastnili jsme se výběrového řízení a vyhráli díky naší ceně, přihlásit se do něj mohl kdokoli. Na jedné straně jsou peníze, které jsme za to dostali, ale na druhé straně musíte vidět, kolik práce s tím bylo.“

Kromě statisícových darů, které najdeme v účetních závěrkách Mostečanů Mostu, sdružení zřejmě dostalo i menší dary. „Když začal Ryba usilovat o to, aby pronikl do politiky, říkal nám: ‚ODS a ČSSD to dělají špatně, chce to novou krev.‘ Uměl to podat,“ vypráví majitel firmy Blesk Daniel Šimandl. „Nevadilo nám občas zaplatit nějaký ten billboard.“

Advokát Ondřej Preuss, jenž u soudu zastupuje hnutí Občané městu, město občanům upozorňuje, že na politické ambice Františka Ryby zřejmě doplatili družstevníci: „Máme podezření, že to navýšilo náklady pro obyvatele domů, které Krušnohor spravuje.“

Minulý pátek Krajský soud v Ústí nad Labem Sdružení Mostečané Mostu zrušil. Soudce Jiří Fellner to odůvodnil tím, že sdružení má politické cíle, organizuje a financuje volební kampaně, přitom pro něj ale neplatí stejná pravidla transparentnosti jako pro politické strany. To soudce považuje za nebezpečné narušení volebních pravidel.

Byty pro vybrané podnikatele

Další kauzu týkající se mosteckého družstva Krušnohor řešila v roce 2019 policie. Podle dokumentů, které má investigace.cz k dispozici, totiž Lubomír Gomboš zjistil, že družstvo prodalo stovky volných bytů za nižší než tržní cenu několika podnikatelům v realitách. Podal proto na Krušnohor proto trestní oznámení kvůli možnému podvodu, porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby.

Na tyto praktiky narazil díky tomu, že sám byty kupuje a pronajímá. Volné byty v Mostě hledal na serverech nabízejících nemovitosti a údaje si ověřoval v katastru nemovitostí. „Všiml jsem si, že v mosteckých domech se často opakují stejná jména majitelů bytů,“ říká Gomboš. Hned ho napadlo, že to asi bude souviset s největším vlastníkem bytů v regionu, družstvem Krušnohor, a proto se pustil do mravenčí práce vyhledávání v katastru. V excelové tabulce, nazvané „rozprodej bytů SBD Krušnohor“, má momentálně skoro čtyři sta položek s adresou, plochou bytu, datem prodeje, kupní cenou a jménem nového vlastníka.

Sedmačtyřicet bytů z Gombošovy tabulky vlastní i Miroslav Vykouk či jeho manželka Petra. Ke zdroji měl Vykouk opravdu blízko, právě on totiž prodeje bytů za družstvo vyřizoval. Jeho rodině patří i dalších pětadvacet bytů z tabulky, majitelem je tchán Miroslav Bláha, který pro Krušnohor kdysi vymáhal dluhy. Nejvíce bytů ale vlastní Lukáš Fišer a firma Housing Real, kde je Fišer makléřem (v tabulce se jedná o celkem pětadevadesát položek). Sedmdesát čtyři bytů pak patří Miroslavu Kodadovi, Janu Zedníkovi či jejich firmě Kodada Zedník Reality.

Lubomír Gomboš z vlastní zkušenosti ví, že běžný člověk neměl šanci byt od Krušnohoru koupit: „Já jsem byty kupoval od lidí, kteří je měli v osobním vlastnictví. Krušnohor tvrdil, že nic na prodej nemá. O prodejích bytů nevěděli ani zaměstnanci družstva, všechno šlo jen přes Miroslava Vykouka.“ Za korektní by považoval, kdyby družstvo nejdřív nabídlo volné byty družstevníkům a teprve potom je prodávalo lidem zvenčí – za běžnou tržní cenu.

Realitní podnikatelé, kteří od Krušnohoru získali desítky bytů, se ke svému výsadnímu postavení nechtějí vyjadřovat. „To nebudu komentovat,“ odpovídá na dotaz investigace.cz, jak se mu povedlo získat byty od Krušnohoru, Lukáš Fišer, makléř firmy Housing Real, a než položí telefon, dodává: „Nechci, abyste moje slova někde prezentovala.“ Miroslav Kodada se vymluví na zaneprázdněnost: „Teď nemám čas, jsem na odchodu. Napíši si vaše číslo a ozvu se vám.“ Už se ale neozval.

Ani Miroslav Vykouk, který prodeje bytů za Krušnohor organizoval a některé získal pro sebe i svou rodinu, není moc sdílný. „Na to vám asi odpovídat ani moc nechci,“ reaguje na otázku, zda nevidí problém v tom, že prodeje organizoval a byty zároveň nakupoval. „Jestli to není střet zájmů? Vy jste si to nezjistila, že se na to potřebujete ptát mě?“ Vysvětlit nechce ani to, proč někteří podnikatelé koupili od družstva tolik bytů. „No jasně, to je divné, co,“ říká. „Ta závist, ta je složitá. Nebudem se dál o tom bavit, mějte se.“

Když Gomboš dostal od policie vyrozumění, že „zahájila úkony trestního řízení“ kvůli jeho oznámení, že družstvo prodalo stovky volných bytů za nižší než tržní cenu několika podnikatelům v realitách, nevěřil svým očím. Pod úředním dopisem byl totiž podepsaný vrchní komisař Služby kriminální policie a vyšetřování Ústeckého kraje, pracoviště Most, Karel Hůla. Gomboš o něm věděl, že také kupoval byty od Krušnohoru, a navíc se dobře zná s Miroslavem Vykoukem.

Napsal proto policii dopis o Hůlově možné podjatosti, protože právě Vykouk „se může jevit jedním z hlavních podezřelých“ hned po řediteli Krušnohoru Františku Rybovi. Součástí dopisu byl i seznam sedmi bytů, které policista Hůla koupil od Krušnohoru spolu s vyčíslením možné škody, kterou tím družstevníci utrpěli – rozdíl mezi cenou, za kterou Hůla byty koupil, a cenou obvyklou, činil podle Gomboše více než jeden a půl milionu korun.

Policie ale rozhodla, že Karel Hůla podjatý není, a dala na jeho vyjádření, že „nikdy žádný byt nepronajímal“ a s byty „nikdy neobchodoval“ – protože je má ve společném jmění s manželkou, která „s předmětnými byty podniká a podnikala“. A „s p

anem Vykoukem se zná pouze pracovně“, v minulosti ho asi pětkrát vyslýchal v jiných případech. Mimo služební povinnosti se s ním setkal, jen když od družstva kupoval byty, „jako Krušnohorem určená osoba měl toto na starosti“. Policista také zdůraznil, že s Vykoukem „nebyl nikdy na pivu v hospodě, nebyl s ním na dovolené, nebyl s ním na žádné společné akci, neměli společné žádné obchodní aktivity, prostě nic.“ Trestní oznámení Lubomíra Gomboše policie odložila.

Autorka textu: Hana Čápová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

 

The post Komu patří Česko: Družstevní Rybafert na severu appeared first on investigace.cz.