Obchodu s levnými syrskými fosfáty, které se používají pro výrobu hnojiv, se v posledních letech znovu daří. Důvodem je poptávka evropských společností, jež dovoz těchto surovin obnovily. Ze zjištění novinářů OCCRP a jejich kolegů vyplývá, že navzdory sankcím importovaly Srbsko, Ukrajina a čtyři státy EU od roku 2019 syrský fosfát v hodnotě více než 80 milionů dolarů. Z obchodu přitom těží hlavně blízký přítel ruského prezidenta Vladimira Putina, miliardář Gennadiji Timčenko, a represivní vláda Bašára al-Asada, pro niž představuje vývoz fosfátů ekonomicky nesmírně důležitou položku. 

Loni v květnu zmizela u tureckého pobřeží ze všech sledovacích systémů námořní plavby nákladní loď Kubrosli-y, plující pod vlajkou Komorských ostrovů. O týden později se znovu objevila u Kypru a pak zakotvila na Ukrajině. Sledovací systémy tak neměly žádné informace o tom, kde se Kubrosli-y celý týden nacházela. Dvě fotografie na facebookové stránce syrské státní společnosti vyrábějící fosfáty, zveřejněné dva dny předtím, než se plavidlo znovu objevilo na radarech, by ale mohly posloužit jako vodítko.

Na jedné z nich je syrský ministr ropných a nerostných zdrojů Bassám Tu’ma ve středomořském přístavu Tartús. Na druhé v tomto syrském přístavu kotví Kubrosli-y u jednoho ze dvou mol postavených speciálně pro nakládání fosfátů.

Fosfáty jsou nezbytné pro pěstování plodin, čemuž odpovídá i závislost evropského zemědělství na celosvětovém fosfátovém průmyslu, která se blíží hodnotě 55 miliard dolarů ročně. Bez nich by se současný výnos zemědělských produktů snížil o dobrých 50 procent. Až do roku 2011 byla přitom Sýrie jedním z největších světových vývozců fosfátů, pak ale v této zemi začala válka. V roce 2015 se ozbrojenci Islámského státu (IS) sice zmocnili největších syrských nalezišť, avšak o rok později je vládní jednotky s podporou Ruska dobyly zpět.

Syrská vláda se za tuto pomoc svému východnímu spojenci náležitě odvděčila. V roce 2018 předala syrská státní společnost General Company for Phosphates and Mines (Gecopham), kterou vlastní ministerstvo ropných a nerostných zdrojů, kontrolu nad největšími syrskými fosfátovými doly ruské společnosti Strojtransgaz.

Tu vlastní Gennadij Timčenko, jeden z nejbohatších Rusů a blízký přítel prezidenta Vladimira Putina. Timčenko a Putin se kamarádí přinejmenším od počátku devadesátých let, kdy oligarcha obchodoval s ropou v Petrohradě. Timčenko je také dlouhodobě podezříván, že patří k jedné z osob, jež kryjí soukromé bohatství ruského prezidenta, což ovšem popírá a tvrdí, že Putin je pouze jeho tréninkovým partnerem v judu.

Poté, co Spojené státy uvalily na Strojtransgaz v roce 2014 sankce, se Timčenko od obchodů své společnosti v Sýrii zdánlivě distancoval. Pomohly mu k tomu další dvě firmy s podobnými názvy – Strojtransgaz Logistic a Strojtransgaz Engineering. Současně tím vznikla situace, kdy se vlastně nic nezměnilo a z obchodu se syrskými fosfáty nadále profituje Timčenko i Rusko.

Přečtěte si

Putinova firma v Česku

Stejný název a stejní lidé

V roce 2016 převzali vrcholoví manažeři Strojtransgazu neznámou ruskou logistickou společnost a přejmenovali ji na Strojtransgaz (STG) Logistic. Na papíře je STG Logistic vlastněna moskevskou společností UK Investfinance, která spravuje podniky pro anonymní klienty. STG Logistic provádí vývoz fosfátů pro syrskou vládu výměnou za 70 procent zisku. Zbytek je určen pro státní firmu General Company of Phosphates and Mineral Resources (Gecopham), dceřinou společnost syrského ministerstva ropy, na kterou se vztahují americké sankce.

O dva roky později prodala Timčenkova hlavní společnost svou druhou dceřinou firmu Strojtransgaz (STG) Engineering dvěma krycím společnostem se sídlem v Moskvě. Krátce poté tato firma získala práva na provozování exportního přístavu v Tartúsu a v syrských státních továrnách na výrobu hnojiv, čímž společnosti používající jméno Strojtransgaz ovládly celý řetězec dodávek syrského fosfátů.

Původní Timčenkův Strojtransgaz ovšem popírá jakékoli spojení s citovanými firmami. „STG Engineering je samostatný právní subjekt a není součástí naší skupiny společností. Jde pouze o podobnou zkratku názvu společnosti,“ konstatuje mluvčí ústředního Strojtransgazu Natalija Kaliničeva.

Obchodní záznamy syrských a ruských společností však svědčí o tom, že při zakládání těchto firem hráli klíčovou roli přední představitelé Strojtransgazu, včetně bývalého šéfa Igora Kazaka a současného Timčenkova zaměstnance Zachida Šaksavarofa.

Že z obchodních transakcí všech tří společností těží stejní lidé, se domnívají i odborníci. Bývalá zpravodajská důstojnice amerického ministerstva financí Irene Kenyon je přesvědčená, že zmíněné firmy jsou vlastněny nebo kontrolovány Timčenkovou hlavní společností. „Jedná se o zcela běžný postup – vytváření mnoha vrstev fiktivních firem, jež pomáhají zastřít skutečného majitele, na kterého se vztahují sankce,“ dodává.

Stačí se odpojit

Vrátíme-li se zpět ke zmizelé lodi, za pouhé tři týdny Kubrosli-y opustila Istanbul, tajně se zastavila v Sýrii, poté znovu proplula bosporským průlivem a zakotvila v černomořském přístavu Nika-Tera. Ten patří dalšímu sankcionovanému promoskevskému oligarchovi Dmytru Firtašovi z Ukrajiny. Podobnými cestami fosfát putuje z přístavu Tartús, kde se mimochodem nachází hlavní ruská námořní základna v Sýrii, i do jiných zemí.

Novináři z OCCRP a jejich kolegové identifikovali desítky dodávek fosfátů ze Sýrie do Evropy, Severní Ameriky a na Střední východ, jež proběhly v letech 2019 až 2022. Po prostudování údajů o přístavech, satelitních snímků i otevřených zdrojů novináři přišli také na 15 případů, kdy lodě vypluly z fosfátového přístavu v Tartúsu a zamířily do Evropy.

Podrobné navigační údaje z osmi cest navíc dokazují, že tyto lodě v zájmu utajení svého cíle používají stejný trik jako Kubrosli-y: jakmile se přiblíží k Tartúsu, vypínají ​​svůj automatický identifikační systém (AIS). Mezinárodní námořní organizace (IMO), která dohlíží na mezinárodní námořní dopravu, přitom vyžaduje, aby byl systém AIS neustále zapnutý. „Majitel lodi tím chce skrýt skutečnost, že pluje do země s ekonomickými sankcemi, jako je Sýrie,“ potvrdil novinářům pod podmínkou anonymity kapitán syrské lodě kotvící v Tartúsu.

Zdroj: OCCRP

Pochybné společnosti s nejasnými vlastníky v kombinaci s vypnutým navigačním systémem na potenciální zákazníky zřejmě zabírají, neboť o levné syrské fosfáty se znovu začínají zajímat evropské firmy. Situaci nahrává i válka na Ukrajině, která způsobila, že se ceny nerostných surovin nutných k výrobě hnojiv podstatně zvýšily. „Syrské fosfáty jsou krvavé nejen kvůli konfliktu v Sýrii, ale také kvůli tomu, co se teď děje na Ukrajině,“ komentuje tuto situaci britský analytik Glen Kurokawa, který se na problematiku fosfátů zaměřuje. „Sýrie proto musí svým zákazníkům nabízet slevu, jinak by se do tak riskantních obchodních vztahů nikomu nechtělo.“

Rostoucí evropský trh

Stoupající ceny fosfátů zjevně tlačí evropské firmy k orientaci zakázaným směrem, tedy k obcházení sankcí. Řecko přestalo syrské fosfáty dovážet teprve poté, co o tom v roce 2018 napsal evropský zpravodajský portál Politico. OCCRP a jeho partneři však zjistili, že nejméně čtyři další země EU – Itálie, Bulharsko, Španělsko a Polsko – objednávky syrské suroviny obnovily. Jak vyplývá z obchodních údajů EU a OSN, Itálie začala fosfáty dovážet v roce 2020, Bulharsko v roce 2021, Španělsko a Polsko začátkem tohoto roku.

Například do Bulharska dováží syrské fosfáty malá společnost Fertix EOOD, založená v roce 2017. Její generální ředitel Radostin Radev je úzce spjat se zemědělským průmyslem v zemi a svou kariéru zahájil ve společnosti Agropolychim, která je jedním z největších výrobců hnojiv na Balkáně. Část dovezených fosfátů pak Radev prodal firmě EuroChem Agro Bulgaria, dceřiné společnosti Eurochem Group AG, která je spojena s ruským miliardářem Andrejem Melničenkem.

Do Itálie naopak dováží levné syrské fosfáty tamní výrobce hnojiv Puccioni Spa. Společnost to novinářům z OCCRP potvrdila, ale poznamenala, že jednají se syrskými úřady prostřednictvím makléře a se Strojtransgazem nespolupracují napřímo. To může být pravda, jak ale vyplývá z výše citovaného, kontrolu nad těžbou a monopol na vývoz syrského fosfátu mají ruské spoločnosti s názvem Strojtransgaz, jejichž činnost režim Bašára al-Asada ocenil 70 procenty zisku z těchto obchodů.

Největším evropským dovozcem je však Srbsko. Dováží tam například bývalá kosmetická společnost Yufofarm, která podle srbského obchodního rejstříku jen v roce 2021 ze Sýrie dovezla zboží v hodnotě skoro 27 milionu dolarů. Rejstřík ovšem neupřesňuje, o jaké zboží se jednalo.

Od Yufofarmu si syrské fosfáty posléze odkoupila srbská agroprůmyslová společnost Elixir Group, jež mimo jiné vyrábí i hnojiva. Skupina Elixir je výhradním dodavatelem kyseliny fosforečné (používané v hnojivech a krmivech) pro místní filiálky francouzského konglomerátu Groupe Roullier. Zástupce francouzské společnosti ale OCCRP sdělil, že firma nepoužívá syrské fosfáty a přísně dodržuje všechny nařízené sankce.

Šéf Elixir Group Stanko Popovič sice potvrdil, že nakupuje fosfáty ze Sýrie už od sedmdesátých let, dodal ovšem, že všechny jeho současné obchody jsou legální. „S žádnou syrskou společností přímo nespolupracujeme, ať už na dovozu fosfátů, nebo čehokoli jiného,“ odpověděl na dotaz OCCRP.

Evropská komise se k této problematice staví opatrně. Podle tiskového oddělení Komise je rozhodnutí o dovozu fosfátů na jednotlivých státech. Úřady v Bulharsku, na Ukrajině a v Srbsku potvrdily, že obchod považují za legální. Italské úřady na žádosti o vyjádření nereagovaly.

„Potřebujeme něco jíst“

Největším paradoxem přitom zůstává, že druhým nejvýznamnějším dovozcem fosfátů ze Sýrie je po Srbsku válkou zmítaná Ukrajina. Import syrských fosfátů do země vzrostl za poslední čtyři roky ze tří na patnáct milionů dolarů, a to navzdory ukrajinským sankcím uvaleným na Strojtransgaz a osobně i na Timčenka.

Šéf ukrajinské firmy Dnipro Mineral Fertilizer Plant, používající syrské fosfáty, tvrdí, že nákup této suroviny se řídí hlavně praktickou stránkou věci. „Musíme něco jíst,“ vysvětluje ředitel Serhii Moskalenko. „A tak musíme hnojit půdu, a proto musíme nakupovat fosfáty. Abychom je sehnali, bereme cokoli, co nám nabídnou,“ dodává.

Na etický aspekt obchodování s fosfáty přitom upozorňuje bývalá zpravodajská důstojnice amerického ministerstva financí Irene Kenyon. „Z právního hlediska mají tyto firmy možná pravdu. Posílají ovšem krvavé peníze režimu, který porušuje lidská práva, a také ruskému oligarchovi, na něhož se vztahují sankce,“ podotýká.

„Obchod se syrskými fosfáty ukazuje, proč systém evropských sankcí nesplňuje svůj účel – vyhýbání se sankcím je reálné a není ani tak obtížné,“ doplňuje ji syrský právník Ibrahim Olabi, specialista na sankce.

Český fosfát velká neznámá

Válka na Ukrajině měla na trh s fosfáty dvojí dopad. Vzhledem k tomu, že se velká část hnojiv před konfliktem dovážela do Evropy z Ruska, stoupla v dubnu cena fosfátů oproti předchozímu měsíci téměř o 40 procent. Firmy, které se sankcionovanými ruskými subjekty obchodovat nechtějí, neměly ale moc na výběr – zbývá jim nakupovat fosfáty v Kazachstánu nebo v Maroku. To potvrzuje i obecnější vyjádření tuzemského ministerstva průmyslu a obchodu. „Dovoz fosfátů nesledujeme. Co se týká hnojiv, ty se do ČR dovážejí především ze zemí Střední Asie a severní Afriky,“ konstatuje mluvčí ministerstva Marek Vošahlík.

Bližší informace k obchodním trasám nemá ani odborník na hospodaření s fosforem, zakladatel České fosforové platformy a děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Vladimír Kočí. „Co vím, většina fosfátů se k nám dováží ze Západní Sahary. Import fosfátů je ovšem velmi netransparentní záležitost, ani já nemám o celkovém objemu nebo zdrojích bližší přehled, a to navzdory tomu, že jde o nedostatkovou surovinu, která postupně dochází,“ konstatuje.

Autor textu: OCCRP; autorka české verze: Kristina Vejnbender
Autor úvodní grafiky: James O’Brien, OCCRP

Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podporujte naši práci.

The post „Krvavá hnojiva“. Evropské firmy dovážejí syrské fosfáty navzdory sankcím appeared first on investigace.cz.

Více než šestina pesticidů, které se jako postřik dostanou na česká pole, je nelegálního původu. Jde buď o zakázané přípravky, nebo o levnější padělky oficiálních značek. Zbytky této agrochemie pak přecházejí z polí do potravin, zůstávají ale i v půdě a podzemních vodách. Spolu s Itálií, Řeckem, Španělskem a Litvou uzavírá Česko pětici nejhorších zemí EU, kde se černému trhu s těmito produkty daří nejvíce. Na neustálé zhoršování situace upozorňuje i Europol. A hnojiva? O těch už nemá policie přehled vůbec.

Dálnice z Kodaně směrem na Německo a dál do střední Evropy, kudy jezdí i dvoupatrové kamiony naložené živými prasaty. Denně plné tam a prázdné zpátky. Až jednou dánské kontrolory napadlo podívat se na náklad trochu důkladněji. V podlážce, jež tvořila mezipatro mezi živými zvířaty, našli desítky na míru vyrobených kanystrů až po okraj naplněných nelegálními zemědělskými postřiky.

„To je jeden z mnoha příkladů z poslední doby, který prezentuje, co se na černém trhu děje,“ říká Miluše Dvoržáková z tuzemské asociace na ochranu rostlin CropLife Česká republika. „Tyto zločinecké skupiny se velmi rychle přizpůsobují a nějaké regulace je opravdu moc nezajímají,“ doplňuje.

Jde přitom o vysokou hru a lukrativní byznys. Oficiální agrochemické výrobky hlídá i evropský patentní úřad, jenže podobně jako v módě se na trhu objevují i padělky známých značek mezi pesticidy. Podle studie Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) představuje prodej zakázaných a falšovaných pesticidů v rámci evropské osmadvacítky 13,8 % z jejich celkového prodeje. Přičemž falzifikáty dovážené do České republiky činí 17,8 % ze všech u nás použitých pesticidů.

Odhad celkové hodnoty černého trhu v Česku se od roku 2017 pohybuje okolo 930 milionů korun. Tato suma staví Česko na 3. místo ve výskytu ilegálních přípravků na evropském trhu. Jen pro hrubé srovnání – pokud by odhad skutečně odpovídal realitě, jednalo by se o více než třikrát větší částku, než činí hodnota zabavených drog v ČR za rok 2018. Ta se podle Národní protidrogové centrály vyšplhala „jen“ na 250 milionů korun.

Podle EUIPO se do EU rok co rok dovezou ilegální přípravky za 1,3 miliardy eur (bezmála 32 miliard korun).

„Trh s nelegálními pesticidy, ač poměrně rozsáhlý, je podceňovaným tématem, který se za posledních 15 let v tichosti rozrostl do jedné z nejlukrativnějších a nejméně prozkoumaných kriminálních aktivit,“ popisuje praxi Miluše Dvoržáková z asociace CropLife.

Momentální situace je o to horší, že kvůli rekordnímu zdražení vstupních nákladů se zemědělci čím dál víc dostávají pod tlak, aby udrželi svůj byznys v plusových hodnotách. A náklady vynaložené za hnojiva a pesticidy se do finálního zisku z obilí nebo řepky promítají zásadně. „To, co se letos od jara děje na trhu s hnojivy, jsme ještě nezažili,“ popsala investigaci.cz rekordní ceny a nedostatek některých směsí farmářka zemědělské firmy na Vysočině. Její jméno redakce zná, respektuje ale přání firmy nebýt spojovaná s nelegálním byznysem s agrochemií.

„V principu asi nemá význam dohadovat se o tom, kolik procent nelegálních pesticidů bylo v konkrétním roce náhodou zachyceno. Spíš je nutné dívat se na tuto věc jako na komplexní celosvětový problém, který existuje a představuje potenciální ohrožení systému potravinové bezpečnosti, zdraví lidí, a zejména těch, co s ilegálními přípravky přicházejí opakovaně do styku. Samozřejmě jde také o citelné ohrožení životního prostředí,“ doplňuje Dvoržáková s tím, že rovněž dochází k ekonomickým škodám v důsledku porušování práv duševního vlastnictví.

Hnojivový masakr. Karty drží autokraté

Do poptávky po neoficiálních látkách výrazně zasáhl i válečný konflikt na Ukrajině. Například zdroj fosforečných hnojiv se na evropském kontinentě nachází pouze v Rusku. Fosfor je pro intenzivní zemědělství důležitý a nedá se jen tak vyrobit, prvotní surovina se musí vytěžit. „Rusko to samozřejmě dobře ví, takže už roky tento základní minerál – apatit – vůbec neprodává a ke koupi nabízí výhradně už hotový produkt. Díky tomu má na fosforečná hnojiva v podstatě evropský monopol,“ vysvětluje Petr Bělina z fakulty chemicko-technologické na Univerzitě Pardubice.

Kdo s aktuálním válečným agresorem obchodovat nechce, případně kvůli sankcím ani nesmí, má jedinou možnost – nakupovat fosfor v Kazachstánu nebo v Maroku. Bližší naleziště zkrátka nejsou k dispozici. Až na Sýrii, která je však také pod sankcemi Evropské unie. Jak ale ukazuje pátrání novinářů OCCRP, zákaz obchodování se Sýrií obchází celá řada zemí.

Ve velkém dováží fosfáty ze Sýrie z členských států například Itálie, Bulharsko, Španělsko a Polsko. Řecko jejich dovoz po odhalení v roce 2018 zastavilo. Většina těchto fosfátů se do Evropské unie dostává přes rumunské přístavy.

Největším evropským dovozcem je pak Srbsko. Velké množství syrského fosfátu směřuje i na Ukrajinu přes černomořský přístav Nika Tera u Mykolajivu, jejž vlastní sankcionovaný promoskevský oligarcha Dmytro Firtaš. Obcházení sankcí při obchodování s fosfáty se detailněji věnujeme v článku z tohoto týdne:

Přečtěte si

„Krvavá hnojiva“. Evropské firmy dovážejí syrské fosfáty navzdory sankcím

Další důležitý prvek zemědělské velkovýroby představuje draslík. Ani v tomto případě není jeho dostupnost jednoduchá, spíš by se dalo říct, že příroda má smysl pro ironii: jeho největším evropským producentem je totiž Bělorusko. Uhličitan draselný – potaš – se tam těží ve velkém ve městě Salihorsk. Lukrativní exportní artikl autoritáře Alexandra Lukašenka je na sankčním seznamu EU už od loňského léta.

Fosfor a draslík ale nejsou jedinými prvky, jež zemědělský průmysl potřebuje všude na světě. Hlavní je dusík. Jenže amoniak, nezbytný pro výrobu dusíkatých hnojiv, se vyrábí nejčastěji ze zemního plynu, což je ale aktuálně také strategická surovina číslo jedna. Rusko má tak kvůli celosvětové poptávce po hnojivech vliv i na rostoucí ceny potravin.

„Výhoda je, že pokud chcete vyrábět amoniak a z něj dusičnan amonný, nemusíte to dělat v místě, kde se těží zemní plyn. Můžete plyn dopravit kamkoli do fabriky a vyrábět dusičnany tam. Nebo chemička nakupuje už hotový amoniak, z nějž pak vyrábí své produkty. Takto to třeba dělá Lovochemie a další podniky z holdingu Agrofert, například slovenský výrobce Duslo Šala nebo německá chemička SKW Stickstoffwerke Piesteritz,“ říká odborník na průmyslová hnojiva Petr Bělina.

Do portfolia Agrofertu patří i přerovská Precheza či DEZA Valašské Meziříčí, která byla nedávno prověřovaná v souvislosti s otravou vody v Bečvě. Agrofert se svůj byznys s hnojivy nyní chystá ještě rozšířit: rakouská chemička Borealis na začátku léta oznámila, že jí český holding nabídl v přepočtu bezmála 20 miliard korun za odkup celé divize na zpracování dusíku. Z obyčejných hnojiv se tak bleskově stala lukrativní komodita číslo jedna.

„Jen pro příklad, loni stála tuna močoviny 8 500 korun, letos 24 500,“ popisuje otevřeně současnou realitu farmářka z Vysočiny, která si nepřála uvádět své jméno. Navíc i samotná dodávka byla podle ní docela napínavá. „Dokud to nebylo složené ve stodole, nemohli jsme s tím počítat, i když jsme měli objednávku už zaplacenou. A to jsme objednávali dost v předstihu, už loni. Kdo to sháněl až na jaře, ten fakt brečel.“ Její slova potvrzuje i cena močoviny na globálních trzích.

Doslova „bombastická“ látka

Na dusíku je podle farmářky závislá řepka, pšenice a ječmen. „Bez dusíku neroste nic, to pak člověk nemůže počítat s žádným pořádným výnosem. A třeba močovina – nejkoncentrovanější dusíkaté hnojivo – na jaře nebyla prostě vůbec k mání, ani za rekordní peníze,“ říká farmářka s tím, že jejich firma sice s nelegálními přípravky nechce mít nic společného, ale že by ji vůbec nepřekvapilo, kdyby někdo letos ze zoufalství sáhl právě po zboží pochybných dodavatelů.

Právě ve chvíli, kdy se do celosvětového obchodu s dusičnanem amonným zapletou zločinecké skupiny a obchoduje se na černém trhu, začíná být situace extrémně riziková. „Kromě toho, že dusičnan amonný neboli ledek je jedno z nejvíce vyráběných hnojiv na světě, je to také extrémně nebezpečná látka využívaná pro výrobu výbušnin. Pro zemědělské účely se míchá s dolomitem nebo vápencem, čistý a ve vysoké koncentraci by se neměl vůbec dostat zemědělcům do rukou,“ apeluje chemik Petr Bělina. Podle něj se ledek obvykle balí do pytlů po 25 až 50 kilech a v čisté, koncentrované formě by rozhodně neměl ležet nikde volně na hromadě, jeho skladování i převoz podléhají striktním pravidlům. Právě dusičnan amonný a jeho špatné skladování může za obří explozi v Bejrútu před dvěma lety. Libanonský přístav byl tehdy prakticky srovnán se zemí.

„Neodborné zacházení s ledkem je opravdu nebezpečné. I s ostatními hnojivy a další zemědělskou chemií je však třeba zacházet podle předpisů, je to jedno z nejvíce regulovaných zboží v Evropě, a to z dobrého důvodu. Vstupujete s nimi do potravního řetězce. I dovozy musí být certifikované, a tím pádem je jasné, že každá certifikace výsledný produkt prodražuje. Takže kdybyste teoreticky koupila chemickou látku, kterou potřebujete, někde na severu Afriky, bude samozřejmě výrazně levnější než ta, co koupíte tady,“ vysvětluje Petr Bělina a dodává, že kdo přemýšlí jen o nákladech a ne o dalších důsledcích, není nebezpečný jen sám sobě, ale i svému okolí a životnímu prostředí.

Indie, Pákistán, Čína

Zatímco s pesticidy se obchoduje v lahvích, v kanystrech nebo v barelech, hnojiva jsou jiná liga. Spotřeba zemědělců je obrovská a tyto produkty se proto často přepravují ve velkých objemech na nákladních lodích, ať už jsou legální, nebo ne. Pokud se na ně přijde, bývají kriminální aktivity někdy odhaleny právě v přístavech. Letos v červnu třeba policie na jihu Indie objevila 161 tun nelegálně uskladněných hnojiv původem z Ruska. V Pákistánu pak během policejní razie 10. července odhalili nelegální výrobu hnojiv. S pesticidy je situace podobná. Kudy a jak se dostávají do Evropy, případně rovnou na česká pole, se úplně přesně neví.

„Mechanismus je v zásadě jednoduchý. Hypotetický příklad: koupíte účinnou látku mimo Evropu, nejčastěji v Číně, cena je 10 až 15 eur za litr. Na černém trhu v Evropě to bude stát až šestkrát více. Samozřejmě musíte platit za přepravu a balení, ale na každém litru nebo kilogramu budete stále vydělávat až 50 eur. Zisk z jednoho kontejneru tak může činit i dva miliony eur. Jedná se ale o problém celosvětový a dá se říct, že čím jsou země méně rozvinuté, tím je ten problém větší. V některých regionech světa se uvádí, že nelegální trh může tvořit až 25 %,“ popisuje schéma jednatelka české asociace na ochranu rostlin Miluše Dvoržáková.

Podle zemědělských kontrolorů jsou v evropském hledáčku aktuálně spíš pesticidy než hnojiva. „Kvalita i bezpečnost minerálních hnojiv je dlouhodobě mimořádně vysoká, protože se s nimi obchoduje mezinárodně, v obrovských objemech a nelze jejich nekvalitu či nebezpečnost tak snadno skrýt,“ myslí si Ivana Kršková z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ).

Výroba pesticidů má také pověst špinavého průmyslu, jenž byl z Evropy částečně vytlačen. Ve velkém se přesunul do Indie a Číny. Paradox trhu s pesticidy ale tkví i v tom, že Evropa tyto přípravky na ochranu zemědělských plodin stále velmi potřebuje, a proto je často za velké peníze z východu zase dováží zpět.

A kde je stálá poptávka, přizpůsobí se jí i černý trh. Ten je i podle Europolu v případě zemědělské chemie sofistikovaným systémem ovládaným skupinami mezinárodního organizovaného zločinu. Je-li pak potřeba, dokáže tento systém na trhy dodat velice kvalitní napodobeniny originálních přípravků. Ty zemědělské jsou lukrativní komoditou – je to zboží relativně malého objemu pro úzký okruh lidí a má velkou hodnotu. Navíc legální forma byznysu je zatížena nemalými restrikcemi kvůli možným dopadům na zdraví lidí i volně žijících zvířat a na stav půdy i spodních vod. Tyto dopady výrobci a dovozci nelegálních hnojiv samozřejmě neřeší.

„Vyšetřování orgánů činných v trestním řízení v celé Unii ukazují, že za většinou environmentálních trestných činů stojí organizovaný zločin. V Europolu jsme také zaznamenali prudký nárůst počtu přeshraničních případů. Z tohoto důvodu je nutný koordinovaný přístup při vyšetřování,“ uvedla v nové zprávě, která rozebírá evropskou kriminalitu s dopadem na životní prostředí Catherine de Bolle, výkonná ředitelka Europolu.

Podle evropského policejního úřadu je v podstatě jakákoli „ekologická“ kriminalita velmi lukrativní a může být stejně výnosná jako nelegální obchod s drogami. Sankce za ni jsou přitom mnohem nižší a je také obtížnější tento druh nezákonností odhalit. Což jsou faktory, jež pro skupiny organizovaného zločinu představují nesporná lákadla.

Kdo to v Česku (ne)kontroluje?

Pokud se někde objeví tak výrazná kriminální aktivita, která navíc stále narůstá a má mezinárodní přesah, dalo by se čekat, že už dávno bude pod drobnohledem tuzemské policie a všech kontrolních orgánů. Jenže to se v Česku úplně neděje. Problematika spadá do kompetence tří různých resortů, přičemž každý z nich má za to, že ten druhý se tomu jistě věnuje víc. Řeč je o ministerstvu zemědělství, ministerstvu financí a ministerstvu vnitra.

Kompetenci odebrat vzorek z převáženého zboží nebo z pole má Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Nelegální chemie do Česka ale putuje po dopravních tepnách z velkých přístavů a kontrolor ÚKZÚZ ji sám nevystopuje, neboť nesmí zastavit kamion třeba na dálnici. To může celní správa. Ta sleduje zboží dovážené ze třetích zemí a daňové úniky, zejména padělky. Měla by tak být „akční“ složkou celého kontrolního řetězce, alespoň podle České asociace ochrany rostlin. Ve skutečnosti je to zřejmě jinak.

„Celní správa by se vámi uvedeným zbožím zabývala v případě nelegálního dovozu (pašování) tohoto zboží na území EU nebo v případě, že by se jednalo o prodej padělků nebo nedovolených napodobenin tohoto zboží. Pak by jednala pouze tehdy, pokud by si o tuto ochranu zažádal majitel práv k duševnímu vlastnictví,“ odpověděla investigaci.cz Ivana Kurková, zástupkyně tiskové mluvčí Generálního ředitelství cel. „Používání nelegálních chemikálií v zemědělství nespadá do kompetence celní správy, nýbrž do kompetencí orgánů ministerstva zemědělství, případně ministerstva životního prostředí. Pokud by se jednalo o trestné činy v této oblasti, řešila by je Policie ČR,“ dodala.

Ministerstvo životního prostředí ale tuto problematiku neřeší vůbec. „Obrátila bych se na ministerstvo zemědělství, případně na jejich resortní organizaci ÚKZÚZ,“ doporučila mluvčí MŽP Dominika Pospíšilová.

Ministerstvo zemědělství už pro změnu černý trh s agrochemií řeší, ale nepovažuje ho za velký problém. Resort se přitom odvolává na malý počet záchytů Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, který pod něj spadá.

„Je zásadní, že se podíl nepovolených přípravků na trhu v ČR nezvyšuje, což možná nekoresponduje s tvrzeními renomovaných výrobců,“ naráží mluvčí Vojtěch Bílý na to, že Česká asociace ochrany rostlin svou aktivitou mimo jiné chrání byznys legálních výrobců pesticidů. „ÚKZÚZ za poslední dobu řešil jednotky až nízké desítky případů ročně, kdy byly na trh uvedeny nepovolené přípravky na ochranu rostlin,“ doplňuje Bílý, mluvčí ministerstva zemědělství. Podrobnosti by podle něj mohla k záchytům poskytnout celní správa, případně policie.

Policie: „To řeší celní správa…“

Ačkoli se i podle Europolu jedná o závažný typ organizovaného zločinu, tuzemská Národní centrála pro boj s organizovaným zločinem (NCOZ) ho neřeší vůbec. „Náš útvar se zabývá každým podezřením z trestné činnosti, která je ve věcné příslušnosti našeho útvaru. Podobným případem (případy), o kterých se zmiňujete, jsme se však ještě nezabývali,“ odpověděl redakci mluvčí NCOZ Jaroslav Ibehej.

„Jedná se o kriminalitu, která je stále velmi latentní. Důvodem může být, že je stále na okraji zájmu společnosti. K orgánům činným v trestním řízení se informace o použití nebo prodeji těchto chemikálií velmi často nedostanou, protože nedochází k oznámení takových skutečností. Pevně věřím, že takovými informacemi disponují příslušné správní orgány a v rámci jejich dohledu a kontrol činí potřebná opatření,“ sdělil pak Jakub Vinčálek za policejní prezidium.

Na dotaz, kdo tedy spolupracuje s Europolem na jejich každoročním zátahu proti nelegálním pesticidům, prezidium uvedlo, že právě celníci. „Věc jsme s nimi konzultovali, pro Českou republiku akce v uplynulých letech neměla velký přínos. Obecně dovoz zboží ze zahraničí spadá do působnosti Celní správy,“ odkazuje odbor komunikace policejního prezidia obloukem na začátek.

K úspěšným záchytům je přitom podle Europolu nutná intenzivní spolupráce. „Pokud nechytneme vyloženě někoho s konkrétním kanystrem v ruce, máme všichni smůlu. Zpětně se takřka nedá dohledat, co kde kdo použil,” říká Miluše Dvoržáková z CropLife Česká republika.

Černý trh je o krok napřed. Nebo o deset?

Překupníci a uživatelé zakázané chemie mají v Česku poměrně volnou ruku. Zemědělci, kterému by kontrolní zemědělský úřad přišel na použití nepovolené látky, hrozí ztráta všech dotací, jež dostává od státu.

Příslušné paragrafy má k dispozici i policie. V praxi ale využitelné zatím moc nejsou. „Nelegální obchodování se zemědělskou chemií je trestnou činností spadající do působnosti Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR,“ vysvětluje policejní prezidium s tím, že takovým jednáním by mohla být teoreticky naplněna skutková podstata trestného činu nedovolené výroby omamných a psychotropních látek a jedů nebo jejich přechovávání. To by vyžadovalo někoho chytit a ještě prokázat, že látky, které někam veze nebo se je chystá prodat či rovnou použít, jsou nebezpečné nebo jedovaté.

Pokud by měl někdo „aspirovat“ na trestný čin poškození nebo ohrožení životního prostředí, musel by ho zničit opravdu výrazně a ve velkém rozsahu. „Jen pro vysvětlení, větším územím se rozumí území o rozloze nejméně tři hektary, u vodní plochy je to jeden hektar a u vodního toku nejméně dva kilometry jeho délky,“ popisuje Jakub Vinčálek z policejního prezidia. Jestliže by následkem použití nelegálních postřiků uhynula některá volně žijící zvířata, pak by podle něj bylo možné k tomu přičíst i týrání, ovšem aby se jednalo o trestný čin, muselo by uhynulých zvířat být alespoň 25. Skutkovou podstatu jako „záměrné uvádění nelegálních pesticidů na trh“ ale český trestní zákoník zatím nezná.

Ne všude je situace stejná. Třeba ve Francii hrozí za byznys s falešnými nebo zakázanými pesticidy až sedm let vězení a pokuta až do výše 750 000 eur, v sousedním Polsku až tři roky vězení.

Autorka textu: Michaela Janečková

Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Lepší než drogy a zbraně. Organizovaný zločin má nový hit, zemědělskou chemii appeared first on investigace.cz.