Na konferenci v Praze se potkali politici, kritici Západu i čínská akademička s vazbami na české univerzity. Kdo je Hu Liyan, jaké má kontakty a proč vzbuzuje pozornost analytiků? S redaktorkou Janou Václavíkovou rozebíráme nejasnosti kolem konference, čínskou strategii soft power a možná rizika pro českou akademickou sféru. Moderuje Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Hu Liyan, Miloš Zeman a čínský vliv. Co se skrývá za pražskou konferencí? appeared first on investigace.cz.

’Ndrangheta není jen mafie z Kalábrie. Její klany vydělávají na kokainu, perou peníze a investují do nemovitostí po celé Evropě. Pavla Holcová se jí věnuje už téměř deset let, v posledních měsících opakovaně vyjížděla do Itálie, aby mafiánský systém zmapovala přímo v jeho srdci. Na základě desítky rozhovorů s prokurátory, vyšetřovateli i novináři vznikl rozsáhlý podcastový speciál, který investigace.cz uvede od 19. října. V Odposlechu Pavla Holcová popisuje, jak ’Ndrangheta funguje a proč je tak obtížné ji rozkrýt. Připravil Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: ’Ndrangheta. Mafie, která se naučila ovládnout Evropu appeared first on investigace.cz.

Výlet ministra Šutaje Eštoka na Velkou cenu formule 1 odstartoval kauzu kolem financování jeho cesty. To se i přes opakovaná trestní oznámení nikdy řádně neprošetřilo. Manželka košického vyšetřovatele se ale bez veřejně doložené kvalifikace stala předsedkyní správní rady polostátního energetického gigantu. Její sdílená fotografie s diplomem před pražskou VŠE se vzděláním zjevně nesouvisí. Podezření z podjatosti i korupce provázející politiku vládní strany Hlas komentuje redaktor Dávid Pásztor. Moderuje Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Případ Martonová: Neexistující diplom, lukrativní post a vyšetřování ministra Šutaje Eštoka appeared first on investigace.cz.

Ukrajina dnes nebojuje jen na frontě. Uprostřed ruské invaze řeší také korupci, politické konflikty, tlak na občanskou společnost a otázku, jak udržet demokracii v zemi, která už roky žije ve válce.

Jak se v takové situaci pracuje investigativním novinářům? A kde dnes hledat naději?

Hostkou Odposlechu je Janina Korněnko z ukrajinské redakce Slidstvo.info, autorka rozsáhlé investigace o smrti Viktorie Roščyny i řady investigací z oblasti finanční kriminality. Připravil Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Naděje je jenom v nás. S ukrajinskou investigativní novinářkou o válce i korupci appeared first on investigace.cz.

Měla to být rutinní zkouška hackerských dovedností velkých AI modelů, pokus britského AI Security Institutu ale musel být na konci července předčasně ukončen. Jeden z testovaných AI agentů se místo úprav softwaru pustil do přesvědčování lidí, lhaní, manipulací a následně i zametání stop. Co nám to říká o současných schopnostech generativních jazykových modelů? S komentářem přišel do studia Josef Šlerka. Ptá se Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Sociální inženýrství v podání AI. Překročili jsme nebezpečnou hranici appeared first on investigace.cz.

Únosy, vraždy, výpalné a tajná pohřebiště. To je každodenní realita mexického státu Jalisco, z jehož hor už patnáct let operuje nejbrutálnější americká zločinecká organizace – Kartel Jalisco Nová generace. V jeho čele stál do února 2026 nechvalně známý sicario, nájemný zabiják, Nemesio Oseguera zvaný El Mencho. Po jeho smrti pak došlo k podezřele poklidnému předání moci. Kartel vyrostl na fentanylové krizi v USA, když se z pěstování máku a marihuany dokázal přeorientovat na výrobu syntetických drog. Prekurzory získává z Asie výměnou za nelegálně těžené železo. Neviditelný teror kartelu z Jalisca představuje mexický novinář Darwin Franco ze serveru Zona Docs. Rozhovor s ním natáčeli Pavla Holcová a Petr Gojda. České znění Jiří Slavičínský.

The post Podcast Odposlech: Pervitinoví otroci a neviditelný teror. Vítejte v Jaliscu appeared first on investigace.cz.

Rozsáhlý výzkum skupiny Q Continuum popsal, jak 287 populárních rozšíření internetového vyhledavače Chrome stahovalo historii prohlížení a další citlivá data z počítačů po celém světě a prodávala je velkým data brokerům. Dostaly se tak nejen k největším západním tržištím eBay a Amazon, ale také do rukou čínských byznysů svázaných s komunistickým režimem. Evropské ani české úřady přitom na zjištění výzkumíků nijak nereagovaly. Podobnosti zjišťoval redaktor Dávid Pásztor. Moderuje Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Špionské praktiky skryté v rozšířeních Google Chrome appeared first on investigace.cz.

První zápas českého týmu na Mistrovství světa ve fotbale se odehraje na Estadio Akron v srdci mexického státu Jalisco. Ten je zároveň domovem nejnásilnějšího a nejvlivnějšího drogového kartelu Mexika – Cartel Jalisco Nueva Generación. Jakkoli byla organizace v letošním roce opakovaně oslabena zásahy federální vlády, hladký průběh mistrovství spíš zajistí finanční zájem kartelu na peněženkách turistů a zákulisní dohody s lokálními autoritami. S mikrofonem za kartelem se vydáváme s Pavlou Holcovou a mexickými novináři Darwinem Franco a Liliou Saúl. Podcast uvádí Petr Gojda, české znění Jiří Slavičinský a Renata Klusáková.

Podcast Odposlech z produkce investigace.cz získal už čtyři Novinářské ceny v kategorii Nejlepší audiovizuální rozhovor nebo diskuse. Ocenění letos získala epizoda Gaza: Marah chce zemřít.

Podcast Odposlech přináší investigativní rozhovory a reportáže, které jdou do hloubky a dávají událostem kontext.

Přečtěte si

Odposlech získal už počtvrté Novinářskou cenu. Uspěla epizoda Gaza: Marah chce zemřít

The post Podcast Odposlech: Kdo vyhraje v Mexiku – fotbal nebo násilí? appeared first on investigace.cz.

„Když se zeptáte tady v Pobaltí, jestli nás Rusko napadne, řekneme, že nevíme, ale připravujeme se,“ říká v rozhovoru pro investigaci.cz lotyšská novinářka Sanita Jemberga. Lotyši na hranicích s Ruskem podle ní žijí ve válečné situaci. „V Praze to možná působí jinak – vyjdete ven, vidíte davy turistů a máte pocit, že žijete v míru. My ten pocit nemáme,“ dodává.

Myslíte si, že vás Putin chce napadnout?

Putin asi chce spoustu věcí. Otázka ale je, čeho je schopný. A myslím si, že v Pobaltí dnes panuje docela široká shoda na tom, že nás vlastně zachraňují Ukrajinci. Dokud je Rusko zabředlé v Ukrajině a daří se mu tam tak zle, jak se mu tam daří, nebude mít kapacitu podniknout cokoli proti zemím NATO. Je to tedy spíš odložená hrozba. To ale neznamená, že jsme v bezpečí před hybridními útoky, sabotážemi, drony narušujícími vzdušný prostor nebo propagandou. To všechno zažíváme neustále.

Dá se říct, že v Pobaltí obecně převládá podpora Ukrajiny?

V Lotyšsku i dalších pobaltských zemích byla od prvního dne obrovská podpora Ukrajiny, protože její bolest vnímáme jako svou vlastní. Od chvíle, kdy Putin prohlásil rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu 20. století, bylo jasné, že období klidu skončilo. Bylo jen otázkou času, kdy se pokusí tohle strašidlo Sovětského svazu znovu oživit.

Když Rusko v roce 2014 obsadilo Krym, mnoho z nás si uvědomilo, jak moc jsme rádi, že jsme v NATO. A po plnohodnotné invazi jsme okamžitě stáli za Ukrajinou, protože jsme věděli, že jsou první na ráně a brání nás všechny, takže je naší povinností je podporovat. Navíc u nás žije velká ukrajinská komunita.

Platí to i o ruské menšině v Lotyšsku?

To je složitější. U etnických Lotyšů nikdy v průzkumech nebylo víc než dvě až pět procent lidí podporujících Putinovy kroky – a i to jsou spíš okrajové skupiny. Když se ale zeptáte ruskojazyčných rodin, častěji uslyšíte odpověď typu: „Nevíme, vinu nesou obě strany.“ A čím déle válka trvá, tím častější takové postoje jsou. Podpora Ukrajiny je tedy mezi Lotyši velmi silná, zatímco mezi ruskojazyčnými obyvateli je situace mnohem složitější.

A samozřejmě čím déle válka pokračuje, tím větší je obava, že nějaký ukrajinský dron jednou spadne do města a někdo při tom zemře. Pak se teprve ukáže, co to s náladou společnosti udělá.

Ke dronům se dostaneme. Teď bych ještě chvilku rád zůstal u ruské menšiny. Je ruská menšina v Lotyšsku cílem ruské propagandy?

Myslím, že cílem ruské propagandy jsou v Lotyšsku všichni už od chvíle, kdy jsme v 90. letech získali nezávislost. Po mnoho let tu byly bez problémů dostupné televizní stanice ovládané Kremlem. Neexistovala omezení pro proruské weby. Peníze z Moskvy proudily do falešných neziskových organizací napojených na Kreml. Nepovažovali jsme to za hrozbu – spíš jen za nepříjemnost.

Po začátku války se ale všechno změnilo. Ve chvíli, kdy se z Ruska stala hrozba, se podle toho část Lotyšů začala chovat. Omezilo se vysílání v ruštině v našich veřejnoprávních médiích, odstranili jsme pomníky, které ruská komunita ctila, zpřísnila se pravidla kolem používání ruštiny a někdy se objevuje i otevřená nevraživost.

Takže ruskojazyčná komunita je teď pod tlakem ze dvou stran – na jedné stojí ruská propaganda, na druhé nedůvěra části lotyšské společnosti. Není to příjemná pozice.

Když omezujete ruské pořady ve veřejném vysílání, rušíte školní programy a odstraňujete pomníky, není to vlastně způsob, jak lotyšské Rusy vehnat do náruče Putinova Ruska?

Je to trochu složitější. Já třeba žiju v Rize. Podle mě jsou věci, o kterých se vyjednávat nedá. Jednou z nich je lotyština – je to jediný státní jazyk. Proběhlo o tom referendum a 75 % lidí hlasovalo pro. O tom se tedy jednat nedá. Stejně tak se nedá zpochybňovat, že naše země byla okupována Sovětským svazem a že si zaslouží nezávislost. To nemá nic společného s Ruskem.

Myslím si, že pokud lidé uznávají tyto dvě věci, Lotyši jsou vůči nim obecně vstřícní. Je to něco na způsob „buď jsi s námi, nebo proti nám“. Nejde zůstat někde mezi.

Je to složitá situace. Já vždycky říkám: chci, aby moje země udělala všechno pro to, aby mi v případě Putinova útoku místní Rusové nestříleli do zad a nevítali armádu s květinami.

Jasně, to chápu. Když už jsme mluvili o ruské propagandě, zeptám se na jednu aktuální dezinformační kampaň. Pobaltské státy podle ní měly zpřístupnit svůj vzdušný prostor ukrajinským dronům. O tom jste psali v Re:Baltice. Na koho podle vás tahle propaganda míří?

Myslím, že míří jak na Rusy, tak na Lotyše. Rusům žijícím v Rusku říká, že Lotyšsko je nepřátelská země. Od začátku 21. století nás Rusko takhle vnímá – jako nepřátelskou zemi, člena NATO, který útočí na Rusko nebo pomáhá Ukrajině útočit na Rusko. To zapadá do propagandistického diskurzu, podle nějž Rusko v Ukrajině bojuje proti NATO a vlastně Ukrajinu nenapadlo.

Zároveň je ta propaganda zaměřená i na lotyšské Rusy – hlavně na ty nerozhodnuté nebo proruské. Mezi nimi je velmi populární slogan: „My chceme jen mír.“ A když se pak ptáte: „Tak co se děje v Ukrajině?“, řeknou: „Na to neumím odpovědět, ale my prostě chceme mír.“ Takže jim tahle propaganda říká: ptejte se své vlády, proč vás do toho teď zatahuje.

Co víte o posledních incidentech s drony v Lotyšsku? Vím, že před dvěma nebo třemi dny byla vydána další dronová výstraha, ale mám na mysli hlavně incident ze 7. května, kdy v Lotyšsku spadly dva ukrajinské drony. Co o tom vlastně víme? Je oficiální ukrajinská verze věrohodná? Tedy že drony byly ruskou armádou odkloněny z kurzu?

Náš rozhovor vedeme ve velmi příhodný den (rozhovor probíhal v úterý 19. května, pozn. red.), zrovna před hodinou byla vyhlášena dosud nejrozsáhlejší výstraha před drony. Dosud se v květnu výstrahy týkaly jen pěti regionů. Tohle je šestý poplach. Obvykle se to týká hlavně pohraničí. Dnes ale šlo o devět lotyšských regionů, včetně oblastí blíž středu země. Výstrahu měli i Estonci a poprvé hlídka NATO sestřelila dron nad estonským územím. V Lotyšsku to neudělali, protože se prý obávali, že při pokusu o sestřelení by mohli zasáhnout civilisty na zemi. Dronové výstrahy se tak stávají skoro součástí každodenní reality, zvlášť pokud žijete blízko hranic.

Co se týče ukrajinské verze, že drony byly Ruskem odkloněny směrem k nám, myslím si, že to může být v zásadě pravda.

Ten incident nám také ukázal, jak citlivá tahle otázka je, protože teď poprvé byla zasažena obydlená oblast. Obvykle to vypadá tak, že někdo seká trávu, třeba farmář, a najednou řekne: „Hele, tady leží na zemi dron.“ Jenže tentokrát šlo o město – a ne malé – blízko hranic.

Jsou tyhle incidenty důsledkem změny ukrajinské taktiky? Létá teď víc dronů v blízkosti vašeho území, a proto častěji končí pádem na území pobaltských států?

Řekla bych, že ano. Zároveň vidíme stále více úspěšných ukrajinských útoků, což nás samozřejmě těší, protože to Ukrajincům pomáhá. Myslím ale, že jde o kombinaci více faktorů. Finové tvrdí, že Rusové drony záměrně odklánějí tak, aby padaly v Pobaltí. Má to znervózňovat naše obyvatelstvo a je jen otázkou času, kdy dojde k nějakému vážnějšímu incidentu. Tohle tvrzení z Finska ale zatím, myslím, nebylo potvrzené. Musíme přijmout fakt, že často nemáme úplný obrázek o tom, co se vlastně děje. Slyšíme jednu verzi od Ukrajinců, jinou od našich úřadů. Ale nemyslím si, že kdokoli z nás zná pravdu na sto procent – pokud tedy neslouží v armádě, což já nesloužím.

Lidé z toho ale musí být nervózní… Můžou se ptát, jak je možné, že ty drony nikdo nezastavil. Kde jsou stíhačky nebo systémy protivzdušné obrany? Jsou vůbec pobaltské státy na podobné situace připravené? Nebo jsou hranice NATO v podstatě nechráněné?

Myslím, že připravený není ve skutečnosti nikdo. Možná kromě Ukrajinců. Podívejte se na to, co se děje kolem Hormuzského průlivu mezi Íránem, Spojenými státy a dalšími aktéry na Blízkém východě. Způsob vedení války se mění strašně rychle. Myslím, že každý podobný incident nám ukazuje, kde ještě máme díry. Jsme na to připraveni? Ne. Nemyslím si, že je dnes kdokoli připravený.

Není to ale zároveň důležitá informace pro ruskou armádu? Že se zatím neumíme proti dronovým útokům pořádně bránit?

Myslím, že ano. Oni nás neustále testují. Sondují, co dokážeme a co ne. Hledají naše slabá místa. To je realita, ve které žijeme. Oni něco vyzkoušejí a NATO musí reagovat. Mluvíte ale s člověkem z Pobaltí. My nejsme hysteričtí. Spíš si řekneme: dobře, máme tu hranici. A tady jsou její slabiny. Tak pojďme něco udělat, abychom to opravili.

Takže nová realita. Život ve válce.

Jsme v Pobaltí. V Praze to možná působí jinak – vyjdete ven, vidíte davy turistů a máte pocit, že žijete v míru. My ten pocit nemáme. Nežijeme v tomhle luxusu. První varování přišlo už s válkou v Gruzii. Druhé byl Krym. Třetí Ukrajina. My opravdu žijeme ve válečné situaci, i když se přímo nebojuje na našem území. Válka je nad našimi hlavami. Válka je na internetu. Válka je na hranicích kvůli sankcím. Je součástí každého dne.

Vraťme se k 7. květnu. Spadlé ukrajinské drony sice nezpůsobily žádné oběti na životech, ale měly politické oběti. Premiérka Evika Siliņa donutila po tomto incidentu k rezignaci ministra obrany, obratem přišla o koalici a nakonec musela odstoupit sama. Co se přesně stalo a co bude dál?

Premiérka Evika Siliņa naprosto neodhadla, co její krok udělá s vládou. V Lotyšsku máme vždy koaliční vlády, protože se do parlamentu obvykle dostane pět, šest nebo sedm stran. Ve stávající koalici byli poprvé Progresivní. Jsou přesně takoví, jak si asi představíte: pro-LGBT, velmi liberální, propalestinští a podobně. Ostatní strany se s nimi nikdy necítily úplně komfortně. A navíc platí jedna věc, kterou asi znáte i z Česka: můžete si zvolit dobré, hodné lidi, ale to ještě neznamená, že budou umět vládnout.

Progresivní dostali ministerstvo obrany, dopravy a kultury. Ukázalo se, že jim skvěle jde PR, ale samotné řízení resortů už trochu pokulhává. A obrana je oblast, kde si to nemůžete dovolit. Premiérka z toho byla dlouhodobě nervózní. Jenže Progresivní jsou zároveň druhou nejpopulárnější stranou v zemi – výrazně populárnější než její vlastní strana. Když tedy došlo k incidentu s drony, rozhodla se premiérka ministra obrany odvolat a myslela si, že to všichni podpoří, protože nebyl příliš oblíbený. Jenže se přepočítala. Ministr odešel, jeho strana opustila koalici a opoziční strana, se kterou premiérka počítala, odmítla spolupráci. Tím vláda padla.

Uvidíme, jak to dopadne. Pokud se ukáže, že tenhle parlament není schopný vytvořit funkční většinu, až do října to nějak potáhne vláda v demisi – s Ruskem za humny a drony nad hlavou.

Člověk by řekl, že právě teď…

… že právě teď bychom potřebovali rozumné, dospělé politiky a stabilní vládu. Jenže ten luxus nemáme. Máme prostě to, co máme.

Otázka na závěr: čeho se v příštích dnech, měsících a letech nejvíc bojíte – a v co naopak doufáte?

Doufám, že moje děti nikdy nezažijí válku zblízka. Jednomu z nich je osmnáct a příští rok chce dobrovolně vstoupit do armády. Takže doufám, že válku nikdy neuvidí, ale zároveň budeme připravení, kdyby se něco stalo. A samozřejmě doufám, že válka v Ukrajině skončí. Máme tam spoustu přátel, tolik lidí už přišlo o život – a myslím, že už to všichni opravdu potřebujeme.

Celý rozhovor v nezkrácené verzi si můžete poslechnout zde:

The post Nebojuje se přímo na našem území, ale válka je součástí každého našeho dne, říká lotyšská novinářka appeared first on investigace.cz.

V Lotyšsku už válka není jen vzdálený konflikt na Ukrajině. Nad zemí létají zbloudilé drony, zní výstrahy a společnost řeší, jestli by v případě ruského útoku držela při sobě. O hybridní válce, ruské propagandě, napětí mezi Lotyši a ruskojazyčnou menšinou, politickém chaosu i o tom, proč Ukrajina dnes podle Pobaltí brání celou Evropu, mluví v Odposlechu šéfredaktorka Re:Baltica Sanita Jemberga. K mikrofonu si ji pozval Petr Gojda.

Podcast Odposlech z produkce investigace.cz získal už čtyři Novinářské ceny v kategorii Nejlepší audiovizuální rozhovor nebo diskuse. Ocenění letos získala epizoda Gaza: Marah chce zemřít.

Podcast Odposlech přináší investigativní rozhovory a reportáže, které jdou do hloubky a dávají událostem kontext.

Přečtěte si

Odposlech získal už počtvrté Novinářskou cenu. Uspěla epizoda Gaza: Marah chce zemřít

The post Podcast Odposlech: Na dronovou válku není NATO připravené. V Pobaltí se bojí prvních obětí appeared first on investigace.cz.