Podnikání z virtuální adresy je mezi českými firmami čím dál tím populárnější. Počet takových firem, jež sice mají státem požadovanou poštovní schránku a označení sídla, aniž by tam však společnost skutečně přebývala, v posledních letech narůstá. Z pohledu bank a Finanční správy vyžadují obdobné firmy větší pozornost – podle některých zdrojů se na virtuálních adresách vyskytuje početnější koncentrace daňových dlužníků. Jasná data ohledně toho, zda česká virtuální sídla souvisí s vyšší kriminalitou nebo zadlužeností, však chybějí. Redakce investigace.cz si promluvila s obchodníky s virtuálními adresami a zjistila, co jejich klienty k nákupu těchto adres vede.

V Rybné ulici nedaleko Staroměstského náměstí jsou za zamřížovanými přízemními okny jednoho domu umístěny dva velké monitory s názvy právnických firem a podnikajících fyzických osob. Aby se však zobrazilo více než 9,5 tisíce subjektů, které na této adrese sídlí, obraz se pomalu posouvá. Právě v této budově se nachází největší počet společností a živnostníků v Česku. Virtuální sídlo zde poskytuje firma Simply Office s.r.o., která rovněž prodává takzvané ready-made společnosti, tedy de facto firmy na klíč.

Pár minut chůze od této adresy leží další podobné sídlo – v ulici Kaprova. Ve čtyřpatrovém domě je zapsáno 5 341 subjektů. Jejich seznam je podle nápisu na dveřích ve 4. patře budovy. „Nemohu vás sem pustit, nemám tu pana jednatele,“ ozve se hlas po zmáčknutí zvonku s názvem Sídlo bez limitu, pod nímž společnost Vuestra s.r.o. nabízí virtuální sídla firmám a jiným subjektům. I Vuestra prodává firmy na klíč.

Podle analýzy adres společností a dalších subjektů v Česku a na Slovensku, kterou provedla společnost FinStat, jde o dvě nejvyužívanější adresy v České republice. Na Slovensku drží primát adresa na Karpatském náměstí v Bratislavě. Na tomto místě má sídlo více než pět tisíc právnických osob a téměř 6 500 fyzických osob. 

Výsledky analýzy také ukazují, že v Česku a na Slovensku existuje téměř 1 260 takzvaných exponovaných neboli klastrových adres, kde sídlí velký počet firem, neziskových právnických osob nebo podnikatelů. 

Podle analytika FinStatu Pavla Suďy na těchto adresách sídlí subjekty, které nepotřebují konkrétní místo pro podnikání nebo chtějí ušetřit peníze za kancelářské prostory. Případně v zájmu své reprezentace mohou potřebovat lukrativní adresu třeba v centru Prahy. Virtuální sídla mohou ale využívat i společnosti, jež tímto způsobem záměrně ztěžují možnost je kontaktovat nebo dohledat jméno skutečného majitele, například takzvané skořápkové firmy. 

Posledně citované dokládá i vyjádření české Exekutorské komory, vyhledání faktického sídla může v případech, kdy má firma uvedené pouze virtuální sídlo, činit daleko větší obtíže. „Při provádění exekuce prodejem movitých věcí, kdy se soudní exekutor snaží dohledat postižitelný movitý majetek dlužníka, rozhoduje vždy faktický stav, tedy místo, kde se dlužník skutečně zdržuje nebo kde má své věci,“ sdělila redakci mluvčí komory. 

Virtuální sídlo je varovným signálem i pro českou Finanční správu. „Znaky virtuálního sídla jsou pro nás rizikovým faktorem pro neplacení daní a jsou proto jedním z častých důvodů pro zahájení daňové kontroly,“ sdělil redakci mluvčí úřadu Tomáš Weiss. Dodal také, že bez dalších legislativních změn, zejména zrychlení výmazu firem porušujících zákony z obchodního rejstříku a dokončení debaty na evropské úrovni o zrychlení deregistrací rizikových firem ze systému DPH, není možné umisťování sídel firem na virtuální adresy bránit.

Bez sídla to nejde

Prodejem virtuálních sídel a takzvaných ready-made společností se český podnikatel ruského původu Denis Mufakarov začal zabývat na konci nultých let. „Už v té době existovala řada firem, které nabízely služby virtuálních adres. Můj hlavní vstupní kapitál byla vlastní nemovitost, kde jsem mohl virtuální adresy registrovat,“ vzpomíná majitel pražské firmy OfficeTime s.r.o. V objektu na Praze 7, jenž Mufakarovovi patří a s nímž vstupoval na trh s virtuálními adresami, sídlí podle obchodního rejstříku přes 400 firem. V minulosti jich zde bylo dalších 249, ty už jsou ale z obchodního rejstříku vymazány.

Podle analýzy FinStatu tento podnikatel nabízí i sedmé nejfrekventovanější virtuální sídlo v Praze, které se nachází v Korunní ulici a sídlí na něm přes tři tisíce subjektů. Za jedno virtuální sídlo pro živnostníka si Mufakarov účtuje 3 000 korun za rok. „Odhlásit ze sídla živnostníka je mnohem jednodušší než firmu, proto je cena nižší,“ vysvětluje. Běžná cena u této kategorie se na českém trhu pohybuje od jednoho do pěti tisíc korun.

Firma za poskytnutí stejné služby uhradí 3 600 korun za rok. OfficeTime ale nabízí slevu, a to v případě, že zájemce zaplatí za virtuální sídlo na několik let dopředu. „V době, kdy jsem s podnikáním začínal, se ceny na některých adresách pohybovaly na desetinásobku,“ vzpomíná Mufakarov a vysvětluje, že pokles způsobila vyšší konkurence a zjednodušení úředních postupů. 

V tomto směru ale situaci ovlivnila i legislativní změna v roce 2009 – tehdy byl zrušen požadavek, aby právnické osoby měly své sídlo na stejném místě, kde bylo umístěno vedení firmy a kde se veřejnost mohla s právnickou osobou stýkat.

V současnosti nabízí firma OfficeTime na svých stránkách virtuální sídlo na dvanácti pražských adresách a měsíčně poskytne svým klientům dle odhadu ruského podnikatele zhruba 50 virtuálních sídel. O většinu z nich mají zájem čeští živnostníci, kteří nevlastní nemovitost a nemají možnost zřídit sídlo své živnosti v nájemních prostorách bytu nebo kanceláře. „Klasickým příkladem je kurýr, řidič Uberu nebo řemeslník. Potřebují mít sídlo, ale kancelář, kde by jej mohli zřídit, neprovozují,“ uvádí Mufakarov. 

Statistická data ohledně poměru mezi živnostníky a firmami využívajícími virtuální sídla jsou rozporuplná. Z výsledků analytické společnosti Dun & Bradstreet vyplývá, že virtuální sídla využívají ze 64 procent podnikající fyzické osoby, z 19 procent pak společnosti s ručením omezeným. U nejexponovanějších českých adres, kam spadají i virtuální sídla, je podle dat společnosti FinStat ale trend opačný – zatímco právnických osob sídlí na jedné adrese až několik tisíc, u podnikajících osob se počet zapsaných pohybuje v řádu stovek.

Přečtěte si

Bydlení naoko za pár tisíc. V Česku kvete obchod s doklady o ubytování. Umožňují cizincům získat vízum

Další situace, kdy se firmy či živnostníci musí obrátit na společnosti jako OfficeTime, nastává podle Mufakarova v okamžiku, kdy majitel objektu, v němž bydlí podnikatel, odmítne poskytnout souhlas ke zřízení sídla v jeho nemovitosti. Důvody mohou být různé, ale jeden je obzvláště důležitý – bez souhlasu firmy ji majitel nemovitosti totiž nemůže ze svého objektu odhlásit. Podle Michala Krajčíroviče, právníka a vlastníka společnosti sidlofirmy.cz, stačí k nahlášení sídla živnostníka jakýkoli užívací titul – nejen souhlas s umístěním sídla, ale třeba i nájemní smlouva. „Obecně lze říci, že kdo má fyzické sídlo a má k němu platný užívací titul, tedy není tam na černo bez nájemní smlouvy, pak tam sídlo může mít,“ vysvětluje. 

Povinnost firem mít sídlo, a tedy kontaktní adresu, neřeší ani zákonem stanovené zavedení datových schránek. „Ani například v daňových rájích mi osobně není známa žádná země, kde by existovala živnost či firma bez sídla neboli s pouhou datovou schránkou,“ podotýká Krajčirovič a dodává, že důvodem k tomu je ochrana spotřebitelů. „Příkladem mohou být starší lidé, kteří nejsou schopni datovou zprávu poslat. Mimoto datové schránky jsou ryze vnitrostátní věc, byť řada zemí má něco podobného, už jen kvůli harmonizaci evropského práva a právům spotřebitelů by takový model podnikání vůbec nepřicházel v úvahu,“ říká právník.

Naopak za zbytečné považuje Krajčírovič povinnost viditelně označit sídlo názvem obchodní firmy, popřípadě jménem a příjmením nebo identifikačním číslem konkrétní osoby. „Když má živnostník místo podnikání na adrese, kde má trvalý pobyt, označení tam mít nemusí,“ namítá právník s tím, že požadavek označení je v dnešní době přežítkem. „Pokud podnikatel na dané adrese nepřebírá poštu, je to k jeho tíži. Jestliže tam má zřízenou poštovní schránku, tak mu pošta normálně chodí, jen na té adrese prostě fyzicky není. To je podle mého docela běžný stav a nic, co by se dalo považovat za nějakou lumpárnu,“ uzavírá.

Právě proto mají v Rybné ulici, tedy na nejexponovanější virtuální adrese v Česku, zřízenou recepci a kancelář, kde mimo jiné zpracovávají i příchozí poštu. „Počet dopisů záleží na rychlosti České pošty. Obvykle přijdou několikrát týdně stovky dopisů. Naposledy jich přišlo tři sta naráz,“ konstatuje pracovnice kanceláře v Rybné, která dopisy adresátům uschová pro pozdější vyzvednutí nebo je přepošle na jimi určené adresy. 

„Je nám to jedno, jestli maji dluhy“

Jasná souvislost mezi zadlužeností a nelegální činností podnikatelů a virtuálním sídlem není v českém prostředí doložena. Obchodníci s těmito adresami podobné propojení označují za zbytečnou démonizaci. „Negativní pověst virtuálních sídel vychází z toho, že si někdo dal dohromady počet firem na takové adrese proti počtu nespolehlivých plátců na téže adrese, aniž by se ale zatěžoval třeba srovnáním obdobného počtu ‚normálních‘ adres,“ říká Krajčírovič a dodává, že když se pokusil o vypracování podobné statistiky, dospěl k závěru, že na obyčejných adresách je množství nespolehlivých plátců zhruba stejné.

Mufakarov s ním souhlasí. „U našich klientů dokážu odhadnout míru dodržování zákonů na základě typu dopisů, které dostávají poštou. Z těch problémových případů se nejčastěji jedná o exekuční výzvy,“ vysvětluje a zároveň uznává, že výši zadluženosti neumí na základě obálky posoudit – dopisy pouze předává adresátům. 

Přečtěte si

Právník Kašicyn: Prodej dokladů o ubytování cizinců je byznys. Těží z něj zprostředkovatelé, podniky i ubytovny

Živnostníky a firmy, jež mají zájem o zřízení virtuálního sídla, jeho firma předem nekontroluje – nenese za ně totiž žádnou právní odpovědnost. „Je nám jedno, zda jsou zadlužení – pouze jim poskytujeme službu,“ konstatuje majitel OfficeTime s.r.o. 

Styku s policií a úřady kvůli činnosti firem, které sídlí v jeho nemovitosti, se přesto nevyhne. Děje se tak poměrně často – až 8 krát do měsíce. „V okamžiku, kdy nás kontaktují úřady nebo policie, s nimi řádně spolupracujeme a poskytujeme kontakty na firmy nebo živnostníky, případně další detaily – zda si například sídlo zakoupili na dálku nebo osobně. Na to předem upozorňujeme i naše klienty,“ vysvětluje.

Chybí jasná data

Co se týče zadluženosti firem či osob s virtuálním sídlem, analýza FinStatu naznačuje, že na všech slovenských exponovaných adresách je vysoká koncentrace subjektů, jež dluží veřejnému sektoru. Celková částka dohromady činí 1,4 miliard eur (zhruba 35,5 miliard korun), což představuje více než třetinu závazků slovenských dlužníků vůči státu. Na exponovaných adresách přitom sídlí desetina slovenských firem. Nejvíce se dluh koncentruje na 36 adresách, které společně vykazují jednu miliardu eur (více než 25,3 miliardy korun), což je čtvrtina celkového dluhu vůči státu.

V tomto směru hraje prim nejpoužívanější slovenská adresa v bytovém domě na výše zmíněném Karpatském námestí v Bratislavě, kde sídlí 6,5 tisíce podnikatelů a 5 tisíc právnických osob. Každý třetí subjekt dluží slovenské Finanční správě, Sociální pojišťovně a Všeobecné zdravotní pojišťovně. 

Adekvátní data pro Českou republiku, neboli jaký podíl na celkovém dluhu veřejnému sektoru mají subjekty sídlící na exponovaných virtuálních sídlech, se nám nepodařilo získat. Česká Finanční správa tato data neposkytla a na dotazy investigace.cz nereagovala. 

Podle šéfa české analytické společnosti Imper se však v insolvenčním řízení nachází přibližně jedno procento společností, které sídlí na 100 nejfrektovanějších adresách v Česku. Drtivá většina z nich nevykazuje podle informací z třetího kvartálu roku 2023 žádné omezení činnosti.

Jenom kamínek v mozaice

Sama o sobě není virtuální adresa znakem zadluženosti nebo nelegálních aktivit. „Rizikovost konkrétního subjektu netvoří jen jeho sídlo, ale také vlastnická struktura (kdo jsou skuteční vlastníci – bílí koně, společnosti v daňových rájích), webová prezentace, finanční výsledky, zveřejňování informací ve veřejných rejstřících, mediální obraz (kauzy, trestná činnost, určité chování manažerů) apod. Adresa sídla je tedy jen jedním kamínkem v mozaice,“ upozorňuje analytik Suďa. 

Přečtěte si

Agenturní „fénixové“: nesmrtelný byznys s Ukrajinci, který vzdoruje českým úřadům

Stejný postoj zaujímají i banky. „Fakt, že má firma, jež se chce stát naším klientem, takzvanou virtuální adresu, vnímáme jako ne zcela standardní okolnost, která je pro nás signálem pro individuální posouzení této firmy zejména z hlediska rizik spojených s praním špinavých peněz. Zároveň ale platí, že pokud nezjistíme v průběhu AML analýzy (zkratka je z anglického Anti Money Laundering, pozn.red.) žádné další nestandardní skutečnosti, není pro nás virtuální adresa překážkou pro zřízení účtu,“ řekl investigaci.cz mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.

„Podmínky úvěru neomezuje použití virtuálního sídla, nicméně sídlo společnosti na virtuální adrese je parametr, který při schvalování úvěrových návrhů zohledňujeme a posuzujeme se zvýšenou obezřetností,“ sdělila mluvčí banky Moneta Lucie Leixnerová. „Nemám k tomu bližší informace, ale nikomu nebrání dostat úvěr nebo si zřídit účet, pokud má virtuální sídlo, posuzují se i další faktory,“ reagovala na otázku, proč tyto firmy hodnotí se zvýšenou obezřetností. 

The post Virtuální sídla: Zbytečná démonizace, nebo líheň zadlužených firem? appeared first on investigace.cz.