„Věnuji tomu čas a energii, protože to chci zastavit,“ říká pražský advokát Slavomír Hrinko. Z velké části bez nároku na odměnu zastupoval několik lidí, kteří spadli do pasti kladenských právníků Račokových. S nimi spojené firmy půjčovaly na smlouvy, které obsahovaly drastické pokuty. Když dlužníci nezaplatili, jejich dům nebo byt šel do dražby. „Okrádat slabé lidi, důchodce, lidi v nouzi je strašně nefér. Tím spíš, že to dělají právníci,“ dodává Hrinko na adresu pochybných finančníků, jejichž podnikání jsme popsali v článku Pandora Papers: Jak seychelské ostrovy pomohly lichvářům z Kladna.

Ke kladenským právníkům Račokovým a jejich predátorskému byznysu investigaci.cz dovedly uniklé dokumenty Pandora Papers. Ty zmiňují tři firmy ze Seychel spojené se jménem Račok. Jak jste se k rodině Račokových dostal vy?

Přečtěte si

Pandora Papers: Jak seychelské ostrovy pomohly lichvářům z Kladna

Přes klienta Jiřího Formana, který je také novinář. Udělal o nich reportáž na Tíseň.tv (magazín přinášející zpravodajství z oblasti bezpečnostních sborů, pozn. red.). Zažalovali ho za pomluvu, protože uvedl, že rodina Račokových nedělá všechno v souladu se zákonem. Na dvou případech jsme prokázali, že pan Forman měl pravdu.

A jak jste se potkal s novinářem Formanem?

Přes našeho společného kamaráda. Vlastně to začalo ještě jinak. Kolega, u kterého jsem dělal koncipienta, zastupoval jednu paní z Hostouně u Kladna, která se stala obětí byznysu Račokových. Vybavuji si, že ten kolega advokát mi tehdy řekl: „Podívej se, co dělají, to snad není možné. A představ si, že jeden z nich, Michal Račok, byl v představenstvu advokátní komory.“ Pak jsem ten případ převzal. Myslím, že Jirka Forman dokonce začal dělat svoji reportáž na základě toho, co jsme mu my advokáti řekli. Bylo to někdy kolem roku 2014.

Od té doby se na vás obrátila řada lidí, kteří se kvůli lichvářské půjčce dostali do potíží. Můžete popsat, jak tento predátorský systém funguje?

Někdo musí mít peníze, což podle mých informací mohl být v tomto případě Martin Preis. Pak je tu právní kancelář, právníci, tedy Michal a Martin Račokovi, Jiří Topka a další. A pak notář, u něhož se smlouvy podepisují, to byla Bohumila Račoková. A samozřejmě naháněči, kteří jsou často sami v nouzi a dohazují vám klienty. V celku šlo o to udělat dluh, navýšit ho o úroky a pokuty, které byly vymyšlené na všechno možné i nemožné. Nechat to naskákat a takto dostat lidi do situace, že nebudou schopni splácet. A pak prodat jejich byt nebo dům. Nejdřív levně, aby dlužníkovi po zaplacení dluhu nic nezbylo. A pak ještě jednou, za skutečnou cenu.

Kdo jsou lidé, na které tento systém cílí?

Především lidé v exekuci, důchodci, sociálně slabí. Lichváři měli své inzeráty, webové stránky, kde slibovali: Pomůžeme vám s exekucí, vyplatíme vás z ní. Uvedu příklad, máte malou exekuci, třeba kvůli třicetitisícovému dluhu u Home Creditu. Řeknou, že vám pomohou, ale oni vás naopak dostanou do daleko větší dluhové pasti. Kdyby váš dům prodával exekutor, tak z utržené sumy zaplatí dlužnou částku Home Creditu a nechá si třeba sto tisíc. Zbytek, třeba dva miliony korun, vyplatí dlužníkovi. Oni ale udělají z malého dluhu dluh daleko větší, byt nebo dům prodají co nejlevněji a dlužníkovi nezbude nic. Jejich systém sází na to, že člověk v exekuci, v nouzi, nepřemýšlí. Chce to mít co nejrychleji za sebou, uvěří jim. Řeknou mu, neboj se, bude to v pořádku, my to nějak vyřešíme. A najednou prásk – a dlužník nemá nic.

Myslím si, i když nejsem v této oblasti žádný odborník, že lidé z Kladna a okolí jsou snadné oběti. Za socialismu přišli k majetku, pracovali v hutích, někteří byli preferovaná skupina dělníků, ale pak neuměli v kapitalismu s majetkem hospodařit. Tím pomohli predátorskému byznysu vyrůst, protože se po změně režimu nechali lehce namotat do různých půjček.

Jak se dělá z malého dluhu větší?

Třeba pokutami za věci, které se nedají splnit nebo o nichž nevíte, že je splnit máte. Dám příklad, ve smlouvě třeba podepíšete, že nemovitost, kterou za úvěr ručíte, byla pojištěná. Ona ale nebyla a vy už nemáte šanci tuhle podmínku splnit. Nebo se zavážete, že ji pojistíte, ale nevíte o tom. Smlouvu tak pečlivě nečtete a nikdo vás o tom nepoučí. Pokuta ve smlouvě je vysoká a zvyšuje se donekonečna.

Kolik lidí, kteří se kvůli lichvářským smlouvám dostali do ještě větších potíží, jste potkal?

Pět případů jsem řešil osobně, na dalších jsem spolupracoval. Některé řeší jiní advokáti, voláme si a navzájem si pomáháme. Většinou je to tak, že člověk v nouzi má ve svém okolí někoho, kdo je dostatečně silný a komu to, co se stalo, připadá jako velká sviňárna. Vezme si proto advokáta a pustí se do toho. Ozvala se mi třeba vnučka jedné z podvedených, policistka. Ony tento případ vyhrály. Prokázalo se, že pan Račok byl při uzavírání smlouvy v notářské kanceláři paní Račokové, i když tam neměl co dělat, nezastupoval ani jednu ze stran. To myslím nevychytali, nepočítali s tím, že slabí lidé budou mít zastání v někom ze svého okolí.

O co šlo v těch pěti zmíněných případech?

První případ, který jsem řešil ještě jako koncipient, se týkal devadesátileté paní z Hostouně. Smlouvu podepisovala u notářky Račokové, křičeli tam na ni – tak honem, honem, podepište. Byla skoro hluchá, nevěděla, co podepisuje. Kauzu jsme vyhráli, lichváři té paní skoro vzali nemovitost, chtěli ji prodat, a my jsme to zastavili. Druhý případ se týkal novináře Jiřího Formana a žaloby kvůli jeho prohlášení, že rodina právníků Račokových nedělá všechno v souladu se zákonem. To jsme také vyhráli, prokázali jsme, že měl pravdu. U dalšího klienta se podařilo mimosoudně domluvit, že zaplatí jen čistý dluh, tedy rozumnou cifru. Zastupuji také kladenského hokejistu Martina Procházku. Ozývají se mi ale i lidé, kterým neumím pomoci.

O držiteli zlaté medaile ze zimních olympijských her v Naganu se psalo, že s Račokovými spojená firma Credito po něm chtěla k původně půjčeným 4,3 milionům korun „brutální smluvní pokutu“ v hodnotě 10,3 milionů korun.

Něco si půjčil, ale myslím, že to bylo méně než 4,3 milionů korun. Tvrdí, že všechno splatil. Krajský soud rozhodl v náš prospěch, zrušil rozhodčí doložku. Zcela dobojováno zatím ale není.

Co byste považoval za dobrý výsledek v jeho případě?

Tvrdí, že jim zaplatil všechno, co měl. Takže by neměl platit už nic.

Tvrdí? Nejsou důkazy o tom, že zaplatil?

Něco dával v hotovosti. Věřil jim, Martina Preise zná dlouho, považoval ho za kamaráda. Procházka chtěl podnikat a potřeboval někoho, kdo mu rychle půjčí. Nehledal v tom žádnou záludnost, hokejisté jsou zvyklí, že si mezi sebou v jednom týmu věří, jinak to na ledě nedají, tam takové podvody nejsou.

Zmínil jste, že se vám ozývají lidé, kterým neumíte pomoci. Na čem záleží, zda má smysl jít do sporu, nebo nemá?

Záleží na tom, zda jsme schopni prokázat, že to bylo lichvářské jednání. Že lidé nevěděli, co podepisují. To je těžké, jsou dospělí, měli by to vědět. Nestačí, že dlužník řekne – něco jsem podepsal, ale nevěděl jsem co. To by mohl říct každý. Musíme prokazovat, že opravdu nevěděl, potřebujeme to z něčeho dovodit. Důležité jsou okolnosti, z nichž by to vyplynulo. Jako třeba u té devadesátileté babičky z Hostouně, která neslyšela a v notářské kanceláři paní Račokové na ni tlačili, ať to honem honem podepíše. Situaci také komplikuje, když dlužník podepíše uznání dluhu – pak se mění to, kdo nese důkazní břemeno. Bez uznání totiž zapůjčení peněz musí prokazovat věřitel, s podepsaným uznáním nese důkazní břemeno dlužník. Problematický je ale i existující notářský zápis o dluhu. V takovém případě je dluh rovnou vymahatelný a o exekuci nemusí rozhodovat soud. Je to pak rychlé.

Které případy považujete za ztracené?

Především ty, kdy dlužník není schopen nebo ochoten spolupracovat. U některých lidí vidíte chuť, snahu, mají někoho za sebou. Jiní se ale stydí o problémech mluvit. A já nejsem schopen je vždy rozmluvit. Nejsem ani detektivní kancelář, potřebuji, aby mi při hledání důkazů pomohli.

Advokát Petr Němec, který se stal známým mimo jiné kvůli boji proti nekalým rozhodčím doložkám, také zastupoval jednu oběť klanu Račokových. Proces ale prohrál, což vysvětlil tím, že paní trpěla těžkými depresemi a nebyla schopná s ním spolupracovat.

To je přesně ono, neboť oni si cíleně vybírají slabé. Ti lidé za to nemohou, ale těžko se jim pomáhá. Na druhou stranu ale za ty roky znám své protivníky, vím, jak píšou smlouvy, kde jsou chyby, díry. Naučili jsme se to a určitě se to naučili i další advokáti.

Od klientů v nouzi moc peněz za zastupování nedostanete. Proč to vlastně děláte?

Zastupuji je často zadarmo, část mi pak zaplatí lichváři na nákladech právního zastoupení, když u soudu prohrají. Věnuji tomu čas a energii, protože to chci zastavit. Chci, aby se takové věci neděly. Je to odporné, okrádat slabé lidi, důchodce, lidi v nouzi. Je to strašně nefér, tím spíš, že to dělají právníci. My máme za takové lidi naopak bojovat. Když stojí na obou stranách stejně silní protivníci, mají za sebou právníky, a jeden vyhraje a druhý prohraje, je to v pořádku. Ale tady jsme úplně někde jinde. Nechápu, jak někdo může mít z takto nabytých peněz vůbec radost. Samozřejmě, že nikdo nemá dost. Ale koupit si větší televizi s vědomím, že ji mám proto, že jsem okradl babičku? Nebo alkoholika?

Potkáváte se s Račokovými u soudu, znáte je osobně?

Ano, s panem Račokem starším jsme měli u soudu incidenty. Mému klientovi Jiřímu Formanovi před soudem vyhrožoval, že si ho podají. Byla u toho justiční stráž a ten muž přišel sám od sebe do jednací síně a nahlásil, co se stalo. Soudce to zaprotokoloval. Podal jsem stížnost na komoru, odpověděli, že s Račokem mluvili a že je vše v pořádku, že se polepší. Místo aby měl kárné řízení, tak to urovnali. Měsíc nato mi přímo v průběhu jednání vynadal jako právnímu zástupci žalobců „debile“ a pak na moji výtku, aby to neříkal a že se to nahrává, pokračoval ve svém proslovu dál, přičemž mi tykal a říkal „nahraj to, nahraj to“. Dal jsem znovu podnět na komoru, tentokrát už to hodnotili jako kárné provinění. Myslím, že to má smysl. Díky tomu, že byl Michal Račok v představenstvu komory, tam měl silnou pozici. Když ale na jeho prohřešky upozorňujeme, oslabuje ho to. Nikdo nemůže být nedotknutelný.

Proč právnická rodina Račokových skrývá vlastnictví firem Money service a Credito za offshory na Seychelách?

Nechtějí být s nimi spojováni. Podle mého názoru totéž udělali po roce 2014, kdy zákon zakázal anonymní akcie, i další advokáti. Když lichvářskou společnost zastupujete jako advokát, vždycky můžete říct, jsem advokát, musím poskytovat služby každému. Ale být jejím majitelem je něco jiného.

Slavomír Hrinko (1973) vystudoval právo a informatiku. Pracoval pro firmu Varias a IBM. V letech 2003 až 2006 pracoval pro americkou společnost Ariba, dodávající software, pomáhal jí mimo jiné etablovat se ve východní Evropě. Od roku 2006 je partnerem slovenské poradenské společnosti Axcode. Od roku 2015 pracuje jako advokát.

Autorka textu: Hana Čápová
Úvodní fotografie: archiv Slavomíra Hrinky

Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Právník Hrinko: Tohle je velká právnická sviňárna appeared first on investigace.cz.

Rodina kladenských právníků Račokových si díky anonymním offshorům vytvořila predátorský systém. Lidem půjčovala peníze na smlouvy, které obsahovaly drastické pokuty. Když nezaplatili, jejich byt nebo dům šel do dražby. Uniklé dokumenty souhrnně označované jako Pandora Papers zmiňují tři firmy spojené se jménem Račok, které byly v roce 2014 založené na Seychelách. 

Račokovi čtyřikrát

Na začátku roku 2014 odvysílal investigativní publicistický pořad České televize Černé ovce příběh rodiny, která kvůli půjčce od kladenské firmy Money service, a. s., přišla o střechu nad hlavou. Půjčku 150 tisíc korun si rodina dle svých slov vzala „na vyřešení finančních problémů“, ručila za ni třípokojovým bytem. Firma Money service totiž jinak než se zastavenou nemovitostí nepůjčovala.

Právník spotřebitelské organizace dTest Lukáš Zelený tehdy pro Černé ovce vysvětlil, proč byla půjčka od Money service pro dlužníka i ručitele riskantní: ve smlouvě byla stanovena řada vysokých pokut, ať už za pozdní splácení, či třeba za to, že zastavená nemovitost nebyla pojištěná. Firma Money service navíc půjčovala jen lidem s IČO (identifikačním číslem osoby), přesněji řečeno podnikatelům. Dlužník takto přišel o ochranu, kterou zákon poskytoval běžným spotřebitelům.

Rodina dluh splatila (dokonce i s pokutami ve výši téměř 80 tisíc korun) o čtyři měsíce později, než smlouva určovala, a měla za to, že všechno skončilo. Jenže mezitím její byt vydražila společnost Express dražby, a. s.

Komu zmíněné firmy Money service a Express dražby v té době patřily, nešlo dohledat, obě totiž měly netransparentní akcie na majitele v listinné podobě. Spojovalo je ale jméno Račok – advokát Martin Račok (1981) zastupoval firmu Money service a jeho otec, advokát Michal Račok (1953), zase zastupoval Express dražby.

Ve stejném roce, kdy byla odvysílaná reportáž, začal platit zákon, jehož cílem bylo zvýšení transparentnosti akciových společností. Nová norma akcie na majitele v listinné podobě zakázala.

Dokumenty Pandora Papers teď prozradily, jak si majitelé Money service s nastalou situací poradili. Jediným akcionářem Money service se podle českého rejstříku firem stala nově vzniklá offshorová firma European Dept Trade S.A. se sídlem na Seychelách. Majitelé Money service tím pádem zůstali v Česku i nadále skryti.

Pandora Papers: O projektu

Teprve uniklé dokumenty dávají nahlédnout pod pokličku offshoru: konečnými vlastníky seychelské European Dept Trade S.A. jsou Martin Preis (1968) a Martin Račok (1949). Notářský zápis o novém jediném akcionáři Money service sepsala kladenská notářka Bohumila Račoková.

Medaile z Nagana

Koncem roku 2018 se objevila zpráva, že kladenský hokejista Martin Procházka prodal zlatou medaili ze zimních olympijských her v Naganu a že se draží v aukci s vyvolávací cenou asi milion korun. „Kladenský hrdina uvízl v hluboké dluhové pasti,“ vysvětlil tehdy prodej medaile deník Blesk.

Novináři poté zjistili, že Procházka má několik exekucí a dluží skoro 19 milionů korun. Nejvíce peněz, přes 16 milionů korun, po něm chtěla firma Credito, a. s. Její praktiky přitom vzbudily údiv – místo původně půjčených 4,3 milionu korun chtěla firma Credito po Procházkovi splatit skoro čtyřnásobek, dluh se znásobil vinou úroků a především, jak se tehdy psalo, kvůli „brutální smluvní pokutě“ ve výši 10,3 milionu korun.

Stejně jako výše zmíněná rodina ručil hokejista Martin Procházka za úvěr nemovitostmi a jeho mlýn u Kladna i pozemky u Kralup nad Vltavou skončily v dražbě.

„Stal jsem se obětí lidí, kteří se lichvou a podvody s financemi živí,“ řekl později čtyřnásobný mistr světa novinářům. „Věřil jsem lidem, kteří se ze začátku tvářili jako obrovští kamarádi. Naoko mi vycházeli vstříc, když ale došlo na lámání chleba, otočili se ke mně zády a odrovnali mě.“ V této souvislosti zmínil dvě jména – Martin Preis a Martin Račok.

Vlastníci firmy Credito, jež poskytuje a zprostředkovává úvěry, jsou stejně jako v případě firmy Money service schovaní za anonymním offshorem.

The post Pandora Papers: Jak seychelské ostrovy pomohly lichvářům z Kladna appeared first on investigace.cz.