„Máme něčeho málo a zároveň to všichni potřebujeme. Protože je toho málo, je to drahé. Otázka proto zní, jak pomoci lidem, kteří na to nemají.“ Těmito slovy popisuje v našem podcastu ekonom Filip Pertold výchozí situaci současné energetické krize. Podle jeho názoru by jeden z klasiků ekonomie, Milton Friedman, poradil české vládě, aby neřešila cenu energií, ale soustředila se na pomoc lidem, jimž hrozí pád do neudržitelné chudoby. Cena je totiž důležitým nositelem informací o situaci na celém trhu.

Zastropování cen energií není a ani nebylo jediné možné řešení. Vláda totiž měla v rukou celou řadu možností, z nichž každá má své pro a proti. Právě o výběru mezi těmito možnostmi je dnešní podcast Data Boutique s ekonomem think tanku IDEA Filipem Pertoldem.

„V principu si vláda mohla vybrat mezi podporou pro ohrožené skupiny, nebo pro všechny,“ vysvětluje ekonom a dodává, že kromě toho také mohla vláda rozhodnout o podpoře cílené na náklady energií nebo prostě všem rozdat peníze. Nakonec se však rozhodla úplně jinak.

„Nejméně drahá je pomoc těm, kteří mají problémy s placením tržních cen a hrozí jim, že toho nebudou schopni,“ říká Filip Pertold. „Těm lze pomoci sociálními dávkami a ty vyplácet podle toho, jaký mají domácnosti těchto lidí příjem a náklady. Dávka znamená, že vláda neříká, za co to mají lidé utratit. Výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že se lidé sami rozhodnou, za co tyto peníze utratí, třeba za drahé energie nebo vysoký nájem. Na druhou stranu to ovšem představuje i určité administrativní náklady, například je nutné zjistit, jaké má ta která rodina výdaje,“ popisuje ekonom základní výhody i nevýhody tohoto přístupu.

Vláda ale mohla jít i jinou cestou. Třeba dávek zaměřených na specifický problém, který jsou v našem případě energie. „Příkladem mohou být energetické vouchery ve Francii. Výhodné je, že se jedná o pomoc zacílenou a stát má jistotu, že lidé peníze utratí přímo na daný problém. Naopak nevýhodou je to, že tyto vouchery nepomáhají rodinám s jinými finančními náklady, než jsou ceny energie. Je to jen cílený nástroj pro specifickou skupinu ohrožených obyvatel,“ popisuje v našem podcastu další možnost pomoci Filip Pertold.

Vláda má však k dispozici i nástroje plošné. „Můžeme opět plošně rozdávat peníze, například všem domácnostem nebo občanům bez rozdílu dáme 5 000 korun. Mimochodem v době covidu začala takto reagovat americká vláda,“ připomíná ekonom politiku Donalda Trumpa. Výhoda tohoto přístupu je, že se pomoc dostane ke každému a lidé mohou utratit peníze, za co chtějí, ale samozřejmě lze i tuto možnost zacílit.

„Jeden z prvních vládních nápadů mířil na vytvoření zlevněného tarifu pro všechny ve formě dotace na daný tarif. Každý by vlastně dostal nějaké peníze, ale ceny energií by zůstaly tržní,“ dodává Pertold. Nicméně stejnou částku by dostal například Andrej Babiš i kterákoli samoživitelka v garsonce, ačkoli by každému proporčně pokryla zcela jinou část útraty za energii.

Jenže stát se rozhodl pro takzvané zastropování ceny. Jinými slovy to bude nakonec on, tedy stát, kdo řekne, jaká je maximální cena pro koncového uživatele. Částku, jež tento limit přesáhne, pak zaplatí. Fakticky tak místo toho, aby stát dostal mezi lidi víc peněz, začne určovat cenu, která tím pádem přestane být tržní. „Tohle řešení má možná jednu výhodu, ale i nezanedbatelné nevýhody. Domácnosti získají jistotu, do jaké výšky mohou ceny maximálně vystoupat, a nebudou vystaveny stresu. Zbytek už jsou jen nevýhody, poněvadž nastavení cen finančně nejslabším lidem nepomůže tak efektivně. Navíc tu existuje riziko, že pokud se k problému podobně postaví ve většině zemí Evropské unie, mohlo by dojít až k blackoutu.“

O tom, proč by k takové situaci mohlo dojít, ale třeba i o tom, proč jsou nakonec vítězem vládního řešení především distributoři energie, jako je ČEZ, se více dozvíte v našem podcastu.

The post Podcast Data Boutique: Neřešte ceny, řešte to, že lidé nemají peníze appeared first on investigace.cz.

Kdo byli největší solární podnikatelé v roce 2010? A kdo tomuto oboru kraluje dnes? Přinášíme vám přehled prvních deseti. Vycházeli jsme přitom z licencí jednotlivých elektráren, evidovaných ERÚ, které jsme seskupili podle adres jejich provozovatelů.

Bezkonkurenčně největším solárním podnikatelem v Česku je už od roku 2010 polostátní ČEZ, dnes provozuje fotovoltaické elektrárny o výkonu něco málo přes 125 MW. Příběh toho, jak ČEZ některé z nich získal, rozplétaly v minulosti soudy.

pozn. ke grafu: Právnické osoby jsou seřazeny podle velikosti výkonu k 31. 12. 2010 v porovnání s dneškem. Jednotlivé firmy vlastní několik licencí. Výkon uvedený u každé firmy odpovídá součtu licencií na všechny elektrárny, jejichž majitele jsme dokázali dohledat v obchodním rejstříku. V roce 2010 skončily na 6. místě  firmy sídlící na adrese Rybná 682. Jelikož jejich vlastnická struktura na této adrese je nejasná, včetně jejich sídel v daňových rajích, nepodařilo se nám ověřit koncové majitele. 

Na počátku největšího solárního parku v Česku, v okolí Ralska a Mimoně, který dnes ČEZu patří, stál někdejší vydavatel lifestylových časopisů Martin Shenar. Do lukrativního slunečního byznysu se pustil v roce 2009, kdy od podnikatelů z Českolipska koupil projekty elektráren i s pozemky, vložil je do svých firem a ty následně prodal za stovky milionů korun ČEZu.

Posléze Shenarem spoluvlastněná firma Amun.Re nabídla ČEZu, že mu elektrárny za dalších více než pět miliard korun také postaví. Policie se několik let zabývala podezřením, že projekt byl předražený a sloužil k vyvedení peněz z ČEZu, případ ale nakonec odložila. Finančně analytický útvar (FAÚ) zachytil v roce 2011 odliv od ČEZu inkasovaných stovek milionů korun ze společnosti Amun.Re na konta neznámých firem v zahraničí, jedna z nich měla například sídlo na Kypru na stejné adrese jako jiná společnost lobbisty Ivo Rittiga, známého blízkými vztahy s některými ministry tehdejší Nečasovy vláda a označovaného za „kmotra“ ODS. 

Akcionářem dnes už neexistující firmy Amun.Re byl podle rejstříku firem (2008 a 2009) Rittigův obchodní partner, právník Peter Kmeť. Loni byl předčasně propuštěn z vězení, kde skončil za tunelování petrochemické firmy Oleo Chemical, neboť z ní vyvedl zhruba dvacet milionů korun přes fiktivní poradenské smlouvy své karibské firmy.

Druhým největším solárním vlastníkem byla v roce 2010 firma ENERGY 21, její elektrárny měly celkový výkon 53 MW. Donedávna ji vlastnila čínská CEE Equity Partners, letos v létě ale média přinesla zprávu, že ENERGY 21 koupila od Číňanů rakouská investiční společnost Enery Devolopment. Ta je díky dalším akvizicím na českém solárním trhu momentálně druhým největším provozovatelem hned za ČEZem.

Třetí největší solární skupinou je v současnosti firma JUFA podnikatelů Jiřího Fasta a Jana Chrenka (mají více než 74 MW). Během solárního boomu postavili jen několik menších elektráren, většinu z nich získali až po roce 2015 odkupem od původních vlastníků. Největší transakcí byl Brno Solar Park, čtvrtý největší tuzemský areál, jenž se rozkládá u brněnského letiště v Tuřanech. Majitel holdingu Z-Group Zdeněk Zemek jim pro změnu prodal park ŽV-Sun u Chomutova.

Ze solárního boomu na konci roku 2010 vyšel Zdeněk Zemek, respektive jeho společnost FERROMET, jako jeden z deseti největších. Čtyři elektrárny pojmenoval po svých dětech, Saša-Sun, Zdeněk-Sun, Aneta-Sun a Michalka-Sun. Jeho synové, dvojčata Alexandr a Zdeněk, byli za podvody při získávání licencí (coby jednatelé stejnojmenných chomutovských elektráren) odsouzeni na šest let a devět měsíců vězení, letos byli předčasně propuštěni. Samotného Zemka rovněž čeká soud kvůli jiné chomutovské elektrárně VT-Sun. Ze zdravotních důvodů se mu ale už léta vyhýbá.

The post Největší solární hráči appeared first on investigace.cz.