Think tank, který se vydává za izraelský, je podle OpenAI a Mety součástí ruské vlivové operace. Jeho index suverenity a některé studie se dostaly do seriózních médií i odborných textů. Uniklé dokumenty dokazují, že stejný plán měla už v roce 2024 moskevská propagandistická agentura SDA.

International Burke Institute (IBI) se prezentuje jako nezávislý think tank se sídlem v Tel Avivu. Na webu ibi.institute zveřejňuje analýzy k mezinárodní politice, zprávy o jednotlivých zemích, ale také seznam stovek expertů, kteří s ním údajně spolupracují. Mezi nimi je jako expert uveden i prorektor brněnské Masarykovy univerzity Radim Polčák. Ten však o svém údajném angažmá až do chvíle, kdy se na ně investigace.cz zeptala, nevěděl. Zařadil se tak mezi další odborníky, které IBI vedl na seznamu bez jejich vědomí, aniž by s ním spolupracovali. Institut byl podle srpnové zprávy OpenAI ústředním aktérem vlivové operace spojované s Ruskem.

Zprávu o tom, že odhalila novou ruskou vlivovou operaci, vydala společnost OpenAI koncem srpna 2026. Uvedla také, že zablokovala účty, které ji pomáhaly vytvářet. Podle OpenAI vedou stopy operace velmi pravděpodobně do Ruska. Její provozovatelé se k účtům na ChatGPT připojovali přes VPN, zadávali pokyny v ruštině a nechávali si z textů odstraňovat jazykové stopy, které by prozradily, že je nepsal rodilý mluvčí. Hlavním produktem IBI je vlastní žebříček, takzvaný Burke Sovereignty Index. Ten má měřit „skutečnou suverenitu“ téměř dvou set zemí v sedmi oblastech, od politiky a ekonomiky přes armádu až po „kognitivní suverenitu“. Podle žebříčku jsou nejsuverénnější zemí Spojené státy, jež následuje Čína a Švýcarsko. Rusko se umístilo čtvrté.

Podle IBI na indexu pracovalo přes sto expertů z padesáti zemí. Ne všichni o tom ale vědí. Americký think tank Council on Foreign Relations (CFR) zjistil, že IBI na svém webu uváděl nejméně tři jeho současné či bývalé experty. Ani jeden z nich o institutu nikdy neslyšel. Spolupráci popřel i Dětský fond OSN (UNICEF), přestože ho IBI dál vydával za partnerskou instituci. Na seznamu se objevili také Francis Fukuyama a Noam Chomsky, ani jeden z nich se k tomu však oficiálně nevyjádřil.

Mezi experty IBI uvádí i jméno českého profesora Radima Polčáka. Ten redakci investigace.cz sdělil, že o tom neměl tušení: „Vůbec nevím, o co jde, a nemám s nimi nic společného.“

Operátoři propagující IBI investovali také do reklamy na sociálních sítích. Jeho obsah se objevoval i na webech používajících názvy podobné časopisům Forbes a Rolling Stone. Veřejné stopy zároveň spojují IBI se skutečnými lidmi v Izraeli.

Proč zakládat falešný think tank?

„Dosah této vlivové operace byl skromný,“ napsala v analýze pro CFR bývalá ředitelka Foreign Malign Influence Center Jessica Brandt, která se věnuje analýze zahraničních vlivových operací. Pozoruhodné je podle ní něco jiného: vybudování rozsáhlé infrastruktury, tedy instituce s údajnými experty, studiemi a vlastním indexem. Umělá inteligence podle Brandt umožňuje vyrábět cílený obsah ve velkém a ztěžuje určení původce, čímž zahraniční informační operace „urychluje, i když je zcela nemění“.

Myšlenka institutu, který by vystupoval jako seriózní think tank a pomáhal Rusku nastolit zdání příznivé agendy, není nová. Jak upozornil Le Monde, téměř totožný koncept se objevuje v uniklých interních dokumentech Social Design Agency (SDA), moskevské marketingové agentury, kterou Spojené státy a EU sankcionovaly za vlivové operace proti Západu.

Redakce investigace.cz má k dispozici celý dokument nazvaný v překladu „Projekt NNO/institutu/think tanku v Izraeli“, který byl podle metadat vytvořen 28. prosince 2024. Zaměstnanci SDA v něm mimo jiné píší, že z pohledu západních médií, názorových lídrů a výrazných uživatelů sociálních sítí postrádají ruské narativy legitimní zdroj informací. Za nejlepší variantu proto SDA považuje vytvoření takového centra na území státu Izrael. „Zakladateli by měli být občané Izraele s akademickým titulem v oboru politologie (…). Institut by mohl rozesílat výsledky svých výzkumů hlavním západním médiím a oficiálně prezentovat materiály, na které by se dalo dále odkazovat v publikacích jakékoli úrovně.“ Materiál obsahuje i marketingovou strategii pro šíření výstupů takového think tanku.

Doména ibi.institute byla zaregistrována 22. února 2025, necelé dva měsíce po vzniku dokumentu. Ještě v červenci 2025 na ní byla jen parkovací stránka a institut začal intenzivně působit až koncem léta. Neexistuje ale žádný důkaz, že by IBI provozovala Social Design Agency, a mezi technickou infrastrukturou IBI a SDA jsme žádný překryv nenašli. Plán institutu však prokazuje, že myšlenka falešného think tanku, který by pomáhal vytvářet prostředí vhodné pro šíření Rusku nakloněného výkladu světa, je v profesionálním dezinformačním světě živá.

Skutečná suverenita zemí světa

Index na první pohled nevypadá jako propaganda. Podle informací na webu IBI měří „skutečnou autonomii státu“. IBI ve své metodice zveřejňuje seznam ukazatelů i zdrojů dat a popisuje kombinaci statistik s expertním hodnocením. Na této stránce však neuvádí konkrétní expertní odpovědi ani podrobný převod jednotlivých údajů na výsledná skóre. Členství v EU nebo NATO sice metodika jako samostatný ukazatel nezmiňuje, v části doprovodných textů však začlenění do těchto organizací popisuje jako omezení politické či vojenské autonomie.

Z toho například vychází, že Uruguay má podle indexu vyšší politickou suverenitu než Česko, protože uruguayské instituce „vznikaly bez nadnárodního ústavního tlaku“, zatímco Česko od vstupu do EU „přeneslo značnou část zákonodárných, regulačních a soudních pravomocí na nadnárodní struktury“. Tentýž text ovšem Česku připisuje ekonomické výhody evropské integrace a vojenské výhody členství v NATO. O Německu se zde píše, že jeho strategickou autonomii omezuje začlenění do NATO „pod americkým velením“.

Rusku naopak IBI připisuje k dobru, že vojenské operace vede „výhradně samostatně“. Ruský profil mezi silné stránky řadí také kontrolu domácího informačního prostoru: v části o informační suverenitě popisuje dohled Roskomnadzoru a filtrování internetového provozu. V celkovém žebříčku se Rusko umisťuje na čtvrtém místě. Ve vojenské suverenitě dostává 96,5 bodu ze sta, Spojené státy 96.

Kromě indexu jsou ve webu IBI k nalezení četné články od expertů. Jenže jak upozornili výzkumníci OpenAI, velká část obsahu je ve skutečnosti převzatá. Ze vzorku 36 článků jich 34 našli i jinde na internetu. Například studie washingtonského Migration Policy Institute vyšla na webu IBI pod jménem údajné autorky Kate Howell, přestože připojené PDF je totožné s originálem a nese jména skutečných autorek. Archivní snímek z 28. srpna, tři dny po vydání zprávy OpenAI, už uvádí jméno Kate Hooper, jedné ze skutečných autorek studie.

Když s propagací pomáhá AI

ChatGPT sloužil podle OpenAI k tvorbě příspěvků propagujících články IBI na sociálních sítích. Výzkumníci je našli na Facebooku a síti X, ale také na Substacku, LinkedInu a Telegramu.

Operátoři podle zprávy nepoužívali AI jen k psaní příspěvků. Nechávali si jí generovat i odpovědi na příspěvky skutečných uživatelů Substacku, s nimiž tak aktivně komunikovali a vybízeli je, aby kanál IBI začali sledovat.

Výzkumníci OpenAI popisují dva operátory, kteří ChatGPT pro operaci použili. První z nich psal podle výzkumníků německé příspěvky pro telegramový kanál Lahme Ente (Chromá kachna), který pravidelně kritizoval Ukrajinu, EU a německou vládu. Druhý operátor vytvářel loga pro zhruba tucet telegramových kanálů zaměřených na Německo, USA, Francii, Polsko a Turecko. Pro anglicky psaný kanál American Observer vytvořil profilový obrázek a opakovaně si nechával připravovat ruskojazyčné souhrny jeho činnosti. Lahme Ente i American Observer šířily mimo jiné obsah IBI.

Zjištění OpenAI nepřímo potvrdila i společnost Meta. Ve své zprávě Adversarial Threat Report o zásazích proti zneužívání svých sítí uvádí, že zlikvidovala skupinu neautenticky jednajících účtů, které měly za úkol mimo jiné propagovat právě IBI. Za porušení zásad proti koordinovanému neautentickému chování zrušila sedm facebookových účtů, devět facebookových stránek a osm účtů na Instagramu. Stránky sledovalo dohromady jen asi dvě stě účtů na Facebooku a dvě stě na Instagramu. Za propagaci utratili provozovatelé přibližně 6 400 dolarů (tedy více než 130 000 korun), placených hlavně v amerických dolarech, eurech a guatemalských quetzalech. Podle Mety měly tyto účty vazby na aktéry v Rusku.

Na rusky hovořícího autora mohou ukazovat i drobné stopy, které našla redakce investigace.cz. Několik článků na webu IBI obsahuje uprostřed anglického textu písmena z cyrilice, například slovo „totaфl“ v článku o Íránu. Podobně v textu o Belize a Mongolsku, který vyšel na webu Foreign Policy Blogs pod jménem spolupracovnice IBI, stojí uprostřed anglické věty ruské slovo „удар“. Samy o sobě tyto chyby ruského autora nedokazují, zapadají ale do obrazu, který popisuje OpenAI.

Sponzorované články a odborné citace

Reklama na sociálních sítích nebyla jedinou cestou, kterou se obsah institutu dostával ke čtenářům. Jak zjistila redakce investigace.cz, téměř totožný článek propagující Burke Sovereignty Index vyšel nejméně na pětadvaceti zpravodajských webech zaměřených na Indii. Text upozorňoval na údajné nedostatky indické „kognitivní suverenity“ a obsahoval odkazy na institut i jeho profil Indie. Jednu z kopií zveřejnil například Daily Gossip Online.

Stopy placeného umístění našla investigace.cz i u totožného článku o indexu na webech forbeseu.com a rollingstonebritish.com, které napodobují značky Forbes a Rolling Stone. Odkazy na IBI byly v kódu obou stránek zapsány jako sponzorované, tedy s označením určeným pro placené umístění.

Čísla z indexu se objevila také v odborných publikacích. Například mezinárodní organizace The Future Society použila skóre IBI ve svém reportu o evropské suverenitě v oblasti umělé inteligence. Z citace neplyne, že by autoři reportu o původu IBI věděli nebo s institutem spolupracovali. Na akademických platformách APSA Preprints a SSRN se navíc objevily pracovní texty věnované indexu, podepsané mimo jiné Igalem Avanimem a Gabrielem Martem. Index IBI prezentovala také jeho zástupkyně na mezinárodní konferenci v Dubaji.

AI operace s reálnými výzkumníky?

Francouzský deník Le Monde upozornil, že IBI nemusí být jen virtuální fasádou. Několik lidí, kteří vystupují jako výzkumníci spojení s IBI nebo propagují jeho index, v Izraeli žije, ale narodilo se nebo vyrůstalo v Rusku. Část z nich se v minulosti účastnila aktivit spolku Dor Moriah, který sdružuje rusky mluvící Izraelce. Dor Moriah je podle Le Monde na rozdíl od IBI v Izraeli řádně registrovaný a zřejmě používá stejný bankovní účet jako institut.

Ředitel mezinárodních projektů Dor Moriah Grigory Pelman zastupoval institut na izraelsko-indické výstavě, kde se Dor Moriah prezentuje jako pořadatel OneFuture Forum. Obsah IBI se dostal také do zavedených médií. V prosinci 2025 zveřejnil izraelský web JNS a následně americký Washington Jewish Week komentář založený na Burkeho indexu. Jeho autorka se představovala jako expertka IBI. V lednu 2026 na článek ve Washington Jewish Week odkázaly telegramové kanály Lahme Ente a American Observer.

Nic z toho neprokazuje, že Dor Moriah operaci řídí nebo financuje ani že lidé, kteří s ním spolupracují, o ruském zapojení věděli. OpenAI uvádí, že IBI mohla při zasílání článků médiím a na konferencích zastupovat „hrstka skutečných lidí v Izraeli“. Jejich vztah k institutu a k operátorům v Rusku ale podle svého reportu nedokáže určit. IBI ani Dor Moriah na dotazy Le Monde nereagovaly.

Aktéři spojovaní s Ruskem nepoužívají AI k vlivovým operacím poprvé. Na serveru investigace.cz jsme o tom již několikrát psali. Před německými volbami v únoru 2025 provozovala operace Storm-1516 síť více než stovky webů vydávajících se za regionální německá média, které publikovaly převážně obsah parafrázovaný umělou inteligencí. Kampaň Matrjoška šířila videa s vymyšlenými prohlášeními akademiků a klonovanými hlasy nebo AI generované obrázky temné budoucnosti Německa pod vládou CDU.

Jinou cestou se vydala ruská síť Pravda: na 286 webech ve 49 jazycích vyrobila jen loni nejméně 6,3 milionu článků, které téměř nikdo nečte. Jejím skutečným publikem mají být jazykové modely, které se z internetu učí.

Na rozdíl od těchto operací ale v případě institutu AI nesloužila jen k masové výrobě propagandy. Byla součástí širšího projektu, který měl vybudovat zdánlivě důvěryhodnou instituci, na kterou se pak mohou odvolávat ostatní. Podle OpenAI význam operace nespočívá ani tak v publiku, které oslovila, jako spíš v infrastruktuře, kterou vybudovala.

Samotný IBI obvinění OpenAI a Mety odmítá. V nepodepsaném prohlášení z 26. srpna, které citoval Jerusalem Post a které reaguje na článek deníku Le Monde, institut důrazně odmítá označení za falešný think tank i spojování s cizími informačními operacemi. Izrael podle něj poskytuje „přirozené prostředí pro nezávislé myšlení a akademické bádání“. K tomu, proč jeho web vydával studie jiných autorů pod jmény lidí, kteří je nenapsali, se prohlášení nevyjadřuje.

Zveřejnění zprávy OpenAI činnost institutu nezastavilo. Web dál zveřejňuje nové texty. Profily, na které upozornily OpenAI a média, například profil údajné autorky Kate Howell, již však na webu nejsou. Místo nich přibyli skuteční autoři studií, které si institut dříve přivlastnil.

The post International Burke Institute: Akademická fasáda ruské vlivové operace appeared first on investigace.cz.

AI agent, který lže, zakládá falešné identity a maže po sobě stopy, aby splnil úkol. A to všechno na veřejném internetu, aniž by k tomu dostal pokyn. Přesně tak dopadlo cvičení britské agentury věnujcící se bezpečnosti AI systémů na konci července letošního roku. 

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

Mělo to být obyčejné testování schopností nových AI modelů, jaká britský AI Security Institute dělává pravidelně. To letošní nakonec detailně popsal ve svém technickém reportu. Cvičení začalo 25. července tohoto roku, z bezpečnostních důvodů ale muselo skočit dříve, než se čekalo. Ukázalo se totiž, že pro to, aby splnil úkol, porušil AI agent všechna pravidla, která měl dodržet.

Na začátku cvičení dostaly testované modely, respektive jimi pohánění AI agenti dva úkoly. Zjednodušeně řečeno hráli AI agenti hru na hledání pokladu, měli totiž za úkol najít v počítačových systémech schovaný kus textu a přitom proniknout skrze vnitřní zabezpečení daného systému. V prvním případě se již nacházeli uvnitř testovaného počítače, v druhém do něj měli nejdříve proniknout a teprve posléze „poklad“ najít.

Aby výzkumníci otestovali maximální schopnosti sedmi AI modelů, dali jim plný přístup k internetu. Kromě toho u modelu Claude Mythos 5 a GPT-5.6 Sol vypnuli filtry, které se obvykle starají o to, aby model neporušoval bezpečnostní pravidla a negeneroval kupříkladu škodlivý kód.

Cvičení mělo obsahovat 122 pokusů, ale bylo předčasně zastaveno. Jeden z pokusů totiž vykazoval velmi neobvyklé chování. Monitoring komunikace mezi modely a internetem totiž ukázal, že tento pokus o splnění úkolu začal využívat anonymizační síť Tor, která je určena k anonymnímu brouzdání internetem pro běžné uživatele, a to spustilo poplach.

Při analýze vyšlo najevo, že v deseti pokusech provedly modely devatenáct nepovolených akcí. V sedmnácti případech se jednalo o model Claude Mythos 5 od společnosti Anthropic, ve dvou pak o model GPT-5.6 Sol od OpenAI. Ve většině případů šlo o drobná porušení. Jeden z pokusů AI agenta však provedl něco, co výzkumníci v takové míře dosud nikdy neviděli.

AI agent poháněný Mythosem 5 totiž k dosažení cíle začal systematicky zakládat falešné identity a manipulovat skutečné lidi. Lhal, podváděl, a když byla jeho činnost odhalena, začal se vymlouvat na omyl a brát své jednání zpět. Přitom v instrukcích žádný pokyn k sociálnímu inženýrství, tedy manipulaci lidí, neměl.

Zvítězit za každou cenu

Jak přiznávají sami výzkumníci z AI Security Institute, u části pokusů udělali chybu v zadání a vytvořili podmínky, za nichž byl úkol v podstatě nesplnitelný. AI agent byl však naprogramován tak, aby se s extrémní vytrvalostí soustředil na jeho splnění. Když ho tedy výzkumníci pustili do testovacího systému, začal hledat veškeré možné cesty a na základě analýzy síťových dat došel k závěru, že systém, ve kterém se pohybuje, pravidelně stahuje a aktualizuje jeden z programů ze serveru GitHub. To je webová platforma, kterou komunita programátorů používá nejen ke sdílení svých kódů, ale také k diskusím, nahlašování chyb a navrhování vylepšení.

Zpráva AI Security Institute nejmenuje název projektu, o němž byl agent přesvědčen, že ji testovaný systém využívá a pravidelně aktualizuje. AI agent se nicméně rozhodl, že zaútočí právě na tento program, najde cestu, jak do něj vložit škodlivý kód, počká, až ho testované prostředí stáhne a spustí, a pak využije bezpečnostní chybu. A dal se do práce.

V prvním kole začal AI agent zjišťovat informace o autorech projektu, vyhledal jejich jména, e-mailové adresy, analyzoval jejich aktivitu a historii příspěvků na GitHubu. Potom si založil falešné účty dvou vývojářů (později k nim přidal ještě třetí). K tomu potřeboval založit vlastní e-maily, obejít kontrolu robotů a provést celou řadu dalších kroků. Všechny se mu povedlo zvládnout. K tomu, aby cíle dosáhl, zkoušel spoustu možností. V jednu chvíli si stáhl a začal používat program Tor, určený k anonymizaci IP adresy uživatele (běžný uživatel ho zná díky webovému prohlížeči Tor Browser, jenž umožňuje anonymní prohlížení internetu právě díky síťovému protokolu Tor). Ten mu však moc nepomohl, a tak musel nakonec sáhnout po jiném řešení.

Po tomto kroku následoval druhý. Jeden smyšlený účet AI agenta opravil skutečnou drobnou chybu v kódu cílového programu a pod záminkou dalšího drobného vylepšení do opravy schoval svůj škodlivý kód. Úpravu pak odeslal jako veřejný návrh tvůrcům programu (pull request) ke schválení a zařazení do ostré verze.

Druhý falešný účet se v diskusi přidal jako nezávislý uživatel: tvrdil, že ho stejná chyba taky trápí, že úpravu vítá, a naléhavě žádal správce o její rychlé přidání. Oba falešné účty, ve skutečnosti vedené jedním AI agentem, se tak začaly v diskusi vzájemně podporovat. Kromě tlaku na rychlou nápravu v diskusi posílal AI agent správcům e-maily z falešných účtů, aby přijetí kódu podpořil ještě víc, a dokonce k tomu využil i služby pro sdílení souborů.

V jednu chvíli se však do diskuse účtů AI agenta vložil jeden ze skutečných uživatelů, který napsal, že podle něj má v sobě navrhovaná úprava škodlivý kód. Agent se nejprve pokusil obvinění popřít. Uživatel se tak rozhodl spustit kód u sebe na počítači a zkontrolovat ho v bezpečném prostředí odděleném od zbytku softwaru, takzvaném kontejneru.

Jenže si neuvědomil, že tím dal agentovi na okamžik možnost spouštět příkazy přímo uvnitř daného kontejneru. Agent získal plná administrátorská práva a začal zkoumat, kam se dostal. Uvědomil si, že je mimo laboratoř a z konfigurace sítě usoudil, že jde o domácí počítač. Místo toho, aby si vyvodil, že jedná se skutečným člověkem, došel k závěru, že jde o součást cvičení a nejspíš o počítač externího dodavatele pracujícího z domova, a tak pokračoval v hledání možností útoku. Zvažoval, že by mohl obejít bezpečnostní kontejner a získat přístup k celému hostitelskému počítači nebo ukrást přístupová hesla ke GitHubu a zkusit tak skrze profil uživatele protlačit schválení svých úprav. Nic z toho ale neudělal, protože zůstal uvězněn v bezpečném kontejneru.

Když uživatel ve fóru na GitHubu potvrdil, že navržená úprava programu skutečně obsahuje škodlivý systém, změnil AI agent taktiku. Omluvil se, škodlivý kód stáhnul a v diskusi prohlásil, že se jednalo o neúmyslnou chybu. Měl to prý být kód určený k ladění programu, který se omylem nahrál spolu s navrhovanou opravou.

Agent zapojil také druhý falešný účet, který v diskusi poděkoval lidskému analytikovi za to, že na problém upozornil, a současně ocenil první falešný účet za to, jak bleskově a čistě situaci vyřešil a přepsal historii úprav tak, aby po škodlivém kódu nezůstala ani stopa.

Navzdory všem těmto manipulacím lidský správce knihovy navrhovanou úpravu z bezpečnostních důvodů odmítl. Jak by příběh pokračoval, se už nedozvíme, protože v tu chvíli AI agent vyčerpal maximální povolený limit pro počet tokenů, které směla AI v tomto testu použít.

Celý pokus běžel zhruba třicet čtyři hodin. Bezpečnostní monitorovací systém AI Security Institute sice zachytil, že jeden z agentů odesílá data přes anonymizační síť Tor, což neodpovídalo očekávání a spustilo poplach, ale ke kontrole se tým dostal až následující ráno, kdy už agent pokus ukončil. Teprve tehdy našel bezpečnostní tým v protokolech probíhající útok na reálný GitHub, během hodiny kompletně ukončil všechny běžící simulace a izoloval všechny zapojené AI agenty do karantény.

Ačkoli AI agent vyvinul maximální úsilí, uchýlil se ke lhaní i psaní škodlivého kódu, nebylo v tomto případě možné, aby uspěl. Githubový projekt, na který útočil, se totiž v testovaném prostředí vůbec nepoužíval. AI agent udělal na začátku dlouhého pokusu o zdolání úlohy chybu v úvaze, když ze změti dat špatně zvolil svůj cíl. Skutečnost, že útok nedopadl zdárně, tak byla dílem náhody, nikoli neschopnosti. Agent se spletl v tom, na co zaútočit, nikoli jak.

Je nutno dodat, že o AI agentech běžně píšeme, jako by to byli lidé, jako by se sami rozhodovali nebo měli nějaký záměr. Jenže jak přesně vypadají jejich vnitřní procesy, nevíme. Výzkumníci měli sice k dispozici protokoly o tom, co AI agenti o svých krocích říkají a jak je vysvětlují, ale i tady platí, že modely používají lidský jazyk. Přístup k syrovým myšlenkám ani úvahám AI agentů výzkumníci neměli.

Autor textu: Josef Šlerka

The post AI agent lhal, manipuloval, podváděl a zametal po sobě stopy. Hlavní bylo dosáhnout cíle appeared first on investigace.cz.

Síť dezinformačních webů Pravda chrlí statisíce článků měsíčně a její česká mutace patří k těm nejaktivnějším v Evropě. Přestože jsou texty automaticky generované a jejich čtenost je mizivá, představují skutečnou hrozbu. Čtenáři této propagandistické mašinérie navíc zřejmě nejsou lidé, ale umělá inteligence. Skutečným záměrem totiž může být zamořit trénovací data jazykových modelů a vyhledávačů dezinformacemi, které pak AI naservíruje uživatelům ve svých automatických shrnutích a odpovědích.

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

Na konci ledna letošního roku udělil server NewsGuard cenu Dezinformátor roku 2025 Jevgeniji Ševčenkovi, provozovateli sítě webových stránek nazvaných News Pravda. Ševčenkova síť podle NewsGuardu ke konci roku 2025 obsahovala celkem 286 webů ve čtyřiceti devíti jazykových mutacích a za rok 2025 stihla publikovat minimálně 6,3 milionu článků. V drtivé většině případů se jedná o zprávy z ruských či proruských zdrojů.

Ačkoli síť webů pod značkou Pravda produkuje obrovské množství textů, jejich čtenost je podle dostupných dat velmi nízká. Analýza francouzské státní agentury VIGINUM z roku 2024 popsala, že během pouhých tří měsíců (červen až září 2023) publikovaly portály Pravda přes 150 tisíc článků v pěti jazykových mutacích. Zároveň ale VIGINUM z dat společnosti SimilarWeb spočítalo, že návštěvnost webu se držela v řádu nízkých desítek tisíc měsíčně.

Od té doby se situace podle výzkumníků DFRLab a analýzy redakce investigace.cz nijak nezměnila. Web stále produkuje texty ve větším a větším, objemu ale jeho čtenost je stále mizivá.

Kupříkladu česká mutace Pravda Česko publikovala v období od března do července 2026 skoro 270 tisíc článku, což je průměrně 320 článků denně. V rámci evropských jazykových mutací je ta česká na druhém místě hned za Itálií. Podle SimilarWebu ale měsíčně českou mutaci navštíví v průměru jen 2 300 uživatelů.

Důvodem, proč dokážou weby jako Pravda Česko denně vyprodukovat stovky textů, je, že je nepíšou lidští redaktoři. Celý web je generován z tisíců jiných zdrojů. Část je přebíraná přímo ze zdrojů v mateřském jazyce podle jednotlivých jazykových mutací, část je překládaná automatickými překladači. Z dat DFRLabu vyplývá, že unikátních zdrojů je skoro deset tisíc a jsou mezi nimi i ruské agentury TASS, RIA nebo online noviny lenta.ru.

Texty s takto zřejmým původem ale tvoří jen zlomek obsahu serverů Pravda. Až 75 procent článků pochází z více než osmi tisíc telegramových kanálů, u nichž není vždy jasné, odkud informace čerpají. Navíc různé telegramové kanály hrají v každé zemi různou roli.

Například v českém prostředí tvoří informace z telegramových kanálů MGzpravy, selskyrozum, Libertas_info_cz, uk100a a neCT24 více než polovinu všech zpráv serveru Pravda Česko. Jenže to neznamená, že jsou původním zdrojem informací. Tyto kanály totiž samy přebírají zprávy z dalších a dalších serverů.

Web Pravda Česko například publikoval zprávu s titulkem „Zničen nepřátelský sklad a logistické objekty v Buči“. Jako zdroj uvedl telegramový účet @Libertas_info_cz. Nicméně teprve po přečtení celé zprávy zjistíme, že se nejedná o původní zdroj a že zpráva ve skutečnosti pochází z ruského telegramového účtu Dva majoři.

Další zpráva, která oznamuje, že starosta New Yorku zjišťoval, zda by bylo možné v jeho městě zatknout izraelského premiéra, je doslovným překladem ruského telegramového kanálu Operace Z, a to včetně formátování a videa s titulky v ruštině. Do českého prostředí ji pak rozšířil telegramový účet Libertas_info_cz bez uvedení zdroje. Informace sama je přitom pravdivá, ale do informačního prostředí se nedostává od původního zdroje, ale přímým překladem z ruských kanálů.

Vedle politických témat se čtenář na webu Pravda Česko setká i s příspěvky zdánlivě neutrálními. Web například 19. července 2026 přinesl zprávu o experimentu, v němž vědci testovali sklony jazykových modelů ke lhaní. Čtyři AI modely (ChatGPT-5.5, Claude, Grok a Gemini) hrály hru, ve které jeden z nich dostal informaci o tom, kde se nachází „místnost smrti“. Za to, že se snažil ostatní modely do místnosti navést, nebo alespoň zatajit, že informaci má, dostával body. Jako zdroj článku je uveden telegramový účet InfodefenseCZ. Ten ale přinesl jen překlad ruského originálu z účtu Lomovka (jednoho z nejcitovanějších zdrojů celé sítě Pravda), který ale sám na původní studii americké firmy Kradle z června 2026 nikde neodkazuje. Zato k ní přidává větu, která ve studii vůbec není: umělá inteligence se chová podobně i při vyhledávání vědeckých studií, často zkresluje data nebo je interpretuje nesmyslnými „progresivními“ tvrzeními.

Pravda Česko šíří i zprávy, které odborníci označují za konspirační a nevědecké. Web například převzal příspěvek s videem, v němž se tvrdí, že „Měsíc není kus horniny plující v prostoru, je to plazma“. Pátrání po původu obsahu vede přes telegramový účet @jarek53 až k anglickojazyčnému účtu @theflateartherr, který, jak název napovídá, razí přesvědčení, že Země je plochá. K původnímu anglickému textu („The moon is not a rock floating in space, it is plasma“) ovšem český účet přidal ještě vlastní větu: „Nikdo nemůže přistát na plazmě a nedej bože tam ještě něco stavět a budovat. Ani Rusové…“ A právě v této rozšířené podobě se text propsal i do obsahu Pravda Česko.

K čemu to je? 

Otázkou je, k čemu stránky, které denně publikují stovky textů a téměř nikdo je nečte, vlastně jsou. Odpověď nabízí tým výzkumníků kolem Toma Willaerta z Vrije Universiteit Brussel, který analyzoval více než pět milionů článků ze 147 webů sítě Pravda a došel k závěru, že se jedná o první velký příklad takzvané infrastrukturalizace propagandy. Zatímco klasické dezinformační operace od petrohradské trollí farmy po kampaně, jako byl Doppelgänger, stavěly na obsahu s konkrétním sdělením, cílovým publikem a lidskou prací, síť Pravda je automatizovaná infrastruktura.

Servery v síti Pravda obsah nevyrábí, jen ho přerozdělují. A díky tomu, že jsou krmeny hlavně telegramovými účty, se navíc vyhýbají evropským regulacím – tedy nařízení DSA, které platformám nad 45 milionů uživatelů ukládá regulaci obsahu, což se mimo jiné týká i dezinformací.

Vzniká tak propagandistický stroj, který funguje nepřetržitě a bez zásadího lidského přičinění a jeho skutečným publikem nejsou čtenáři, ale indexovací roboti vyhledávačů a jazykové modely. Willaertův tým říká, že síť Pravda „předjímá internet, v němž lidé už nejsou primárním cílem“. Propaganda se podle něj přestává obracet k lidem a začíná zamořovat systémy, z nichž lidé čerpají odpovědi, jako jsou velké jazykové modely. K lidem se tak její obsah může dostávat prostřednictvím odpovědí AI chatbotů ať již přímo, nebo jako součást odpovědí vyhledávačů.

Americká nezisková organizace American Sunlight Project razí pro tuto techniku termín LLM grooming, tedy záměrné zaplavování internetu obsahem, jenž má zasáhnout tréninkové datasety a vyhledávací nástroje umělé inteligence. Zjednodušeně se tedy jedná o snahu tyto nástroje „vycvičit“, aby svým uživatelům poskytovaly dezinformace – a čím více takového obsahu na internetu je, tím pravděpodobněji si jej AI modely všimnou a vyhodnotí ho jako relevantní.

Společnost NewsGuard otestovala deset předních AI chatbotů na patnácti nepravdivých narativech šířených sítí Pravda. Chatboti je zopakovali ve 33 procentech odpovědí a v desítkách případů přímo odkázali na weby sítě.

Loni v říjnu výzkumníci z Harvard Kennedy School Misinformation Review zopakovali podobný test na čtyřech chatbotech a došli k méně dramatickým číslům. Nepravdivá tvrzení se objevila jen v pěti procentech odpovědí a na weby Pravda odkázalo osm procent výstupů. A většinou navíc jen proto, aby je vyvrátili. Podle autorů se narativy sítě Pravda vyskytují téměř výhradně u úzce formulovaných, okrajových dotazů, kde k tématu neexistuje kvalitní obsah a vzniká takzvané datové vakuum („data void“), které pak zaplní jediný dostupný zdroj, a sice Pravda. Tomuto fenoménu se investigace.cz věnovala už v minulém roce.

Ačkoli se čísla liší, všichni se shodují, že chatboti narativy sítě reprodukují. Mění se jen to, v jaké míře, jak často a proč. Jisté ale je, že obsah sítě Pravda už prokazatelně prosákl do trénovacích dat, z nichž se modely učí. Analytici DFRLabu jej letos našli v archivu Common Crawl s více než 40 000 archivovanými stránkami. Právě data Common Crawl jsou běžným trénovacím základem pro vývoj AI chatbotů.

The post Ruský server Pravda produkuje miliony článků, které nikdo nečte. Skutečným publikem jsou roboti appeared first on investigace.cz.

Letáky s QR kódy, falešný blog ženy jménem Sophie, stovky prázdných facebookových stránek, smyšlená novinářka i reklamní bannery vypuštěné v čase volebního moratoria. Tak vypadala očerňovací kampaň proti kandidátům krajně levicové LFI ve francouzských komunálních volbách. Francouzská vládní agentura VIGINUM ji interně označuje jako operaci Rokh Solis a její stopy podle agentury vedou k neprůhledné izraelské firmě BlackCore.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Březnové komunální volby ve Francii se staly terčem zahraničního digitálního vměšování. Jeho cílem byla krajně levicová strana LFI (La France insoumise, tedy Nepoddajná Francie) a její kandidáti Sébastien Delogu v Marseille, François Piquemal v Toulouse a David Guiraud v Roubaix. Tvrdí to zpráva francouzské agentury VIGINUM, která má na starost monitoring zahraničního digitálního vměšování do voleb. Zpráva také uvádí, že za kampaní zřejmě stojí izraelská firma BlackCore. Celou akci interně označuje názvem Rokh Solis.

V úterý 10. března svolal kandidát na starostu Marseille Sébastien Delogu tiskovou konferenci, kde oznámil, že se stal obětí očerňující kampaně. Ve městě se začaly objevovat letáky s QR kódy, které odkazovaly na blog, kde byl Delogu nepřímo obviněn ze sexuálního násilí. Jednalo se o stránku s názvem „Sophiin blog“, která již není dostupná, ale lze ji stále dohledat v internetovém archivu. Vznikla i facebooková stránka „Le blog de Sophie“, na níž bylo zveřejňeno video, na kterém žena stojící zády ke kameře s pozměněným hlasem vypovídá o údajném znásilnění Deloguem.

Odkazy na blog a facebookovou stránku údajné Sophie začaly na sociálních sítích šířit účty s uměle vygenerovanými profilovými obrázky a dalšími znaky falešných účtů. Jména účtů odpovídala běžně znějícím francouzským jménům – například Claire Martin, Luc Dupont, Lea Leclerc – nebo se vydávaly za profily mladých žen a mužů z USA či Velké Británie. Samotný odkaz na „Sophiin blog“ na Facebooku pomohla šířit síť pěti set stránek a profilů, z nichž mnohé se vydávaly za zaměřené na krásu a kosmetiku a jež často neměly žádné sledující. Odkaz šířily i falešné účty na sítích X, Instagram a TikTok.

To ale není všechno. Jak ukázali francouzští novináři z Le Monde, Sébastiena Delogua přímo oslovovala a s těmito obviněními konfrontovala fiktivní novinářka Clémence Laurent. Místní novináři pak dostávali e-maily s otázkou, zda už prošetřili jeho chování. V kampani se tak prolínaly prvky online i offline útoku.

Agentura VIGINUM zdokumentovala i řadu dalších incidentů, které ukazují, že „Sophiin blog“ byl součástí rozsáhlé kampaně proti zmíněným kandidátům. Samotný Sébastien Delogu čelil kromě lživých obvinění ze znásilnění i nařčení, že šířil své nahé fotografie pod záminkou prodeje kalendáře na podporu Gazy. Na toulouského kandidáta Françoise Piquemala se snesla nařčení z pedofilie, násilí a podpory teroristických činů Hamásu. David Guiraud, kandidát z Roubaix, byl napadán primárně za své propalestinské postoje.

Kampaň však byla zřejmě rozsáhlejší, než jak ji popsala agentura VIGINUM. Jak zjistili novináři z France 3 Occitanie, kromě sítě webů a falešných účtů na sociálních sítích strůjci kampaně minimálně v jednom případě využili i online bannerovou reklamu na webu a mobilních aplikacích. Její obětí se stal kandidát strany LFI François Piquemal. Neznámí útočníci proti němu v mobilních aplikacích Vinted, Candy Crush, na lokálním webu La Dépêche du Midi a na stránce s online sázkami spustili reklamní bannery, které vytvářely dojem, že podporuje islamizaci Francie a hlásí se k levicovým teroristickým organizacím. Reklamu někdo vypustil v čase volebního moratoria.

Neexistují zatím přímé důkazy o tom, kdo celou operaci provedl ani kdo si ji objednal, informace agentury VIGINUM ale v případě útoků z webových stránek a falešných účtů na sociálních sítích ukazují jednoznačně na izraelskou firmu BlackCore, a to na základě celé řady technických parametrů.

O firmě BlackCore lze zjistit pouze velmi málo – stránky společnosti již nejsou v provozu, v internetovém archivu ale existují záznamy ještě z letošního dubna. Na nich se BlackCore sama charakterizuje jako „společnost zabývající se ovlivňováním veřejného mínění, kybernetikou a technologiemi, která byla založena s ohledem na moderní éru informační války a digitální konkurence“. A dodává, že „poskytuje vládám a politickým kampaním špičkové strategie, moderní nástroje a spolehlivé zabezpečení, což jim pomáhá utvářet narativy, chránit digitální prostor a získat rozhodující výhodu“.

Novináři z agentury Reuters nedokázali zjistit, kdo za firmou BlackCore stojí, ani ověřit, kde sídlí. Podle izraelského obchodního rejstříku totiž vůbec neexistuje. Izraelské ministerstvo zahraničí agentuře Reuters řeklo, že o existenci BlackCore neví vůbec nic.

Agentuře VIGINUM se však díky digitálním stopám v metadatech materiálů a stránkách z očerňující kampaně podařilo technickou infrastrukturu BlackCore propojit s mnohem širším ekosystémem skutečných izraelských kybernetických a technologických firem. Je mezi nimi společnost Galacticos AI, jejíž software BlackCore využíval. Digitální stopy přivedly experty také k síti konkrétních osob spojených s tímto ekosystémem. Patří mezi ně izraelský podnikatel Guy Geyor, telavivský právník Doron Afik nebo Yigal Unna, bývalý šéf izraelského Národního kybernetického ředitelství (Israel National Cyber Directorate, INCD), který je odpovědný za obranu izraelského kybernetického prostoru.

Všichni zmínění na otázky novinářů z deníků Haaretz a Libération popřeli, že by měli s kampaní něco společného. Jenže bezprostředně poté, co jim reportéři tyto otázky položili, byla infrastruktura kampaně stažena z internetu.

Zpráva VIGINUM dodává, že neprůhlednost tohoto byznysového prostředí jim zatím neumožňuje přesně určit, jakou konkrétní roli v operaci hráli jednotliví aktéři, a především se jim zatím nepodařilo identifikovat toho, kdo této stínové struktuře kampaň proti krajně levicovým politikům v Evropě zadal a zaplatil. Nicméně zpráva také konstatuje, že celkový dosah kampaně byl spíše nízký.

Ze samotných účtů na sociálních sítích a způsobu jejich propojení se zdá, že to něšlo o první vlivovou operaci firmy BlackCore. „Tento modus operandi se neomezoval pouze na komunální volby ve Francii,“ řekl na tiskové konferenci při zveřejnění zprávy šéf agentury VIGINUM, Marc-Antoine Brillant. „Zdá se, že byl použit také při provádění zahraničních operací digitálního zasahování do voleb v jiných zemích nebo regionech, jako je Angola nebo Togo, či během voleb ve Skotsku a komunálních voleb v New Yorku v roce 2025,“ dodal.

Francouzský premiér Sébastien Lecornu uvedl, že francouzská vláda požádala Izrael o vysvětlení ohledně jednání společnosti BlackCore, ale také o pomoc při zjišťování, kdo mohl za touto pomlouvačnou kampaní stát.

Autor textu: Josef Šlerka

The post Operace Rokh Solis aneb jak izraelská firma zasahovala do francouzských voleb appeared first on investigace.cz.

Videa generovaná pomocí AI z války v Íránu nasbírala podle BBC Verify stovky milionů zhlédnutí a ukazuje se, že jsou stále častěji vytvářena nikoli kvůli ideologii, ale kvůli penězům. Už během dvanáctidenní války v červnu 2025 BBC Verify zjistila, že tři nejsledovanější AI videa nasbírala přes sto milionů zhlédnutí. Podle Shayana Sardarizadeha je situace v březnu 2026 ještě horší.Válka již možná překonala rekord v počtu videí a obrázků vytvořených umělou inteligencí, které se během konfliktu staly virálními.

Videa vytvořená umělou inteligencí podporující jednu nebo druhou stranu mají většinou propagandistický důvod a využívají je všichni účastníci konfliktu. V průběhu současné války se ale ukazuje, že k jejich vytváření stále silněji přispívá úplně jiný než ideologický důvod. Peníze.

Sociální sítě totiž tvůrcům vyplácejí odměnu za obsah, který zaujal uživatele tak, že ho třeba okomentoval či sdílel dál, a to často bez ohledu na to, zda je obsah pravdivý nebo je generovaný AI. Počet videí generovaných AI z íránského konfliktu ale možná začíná situaci měnit. V úterý 3. března 2026 totiž šéf produktů platformy X Nikita Bier oznámil, že tvůrcům, kteří zveřejní videa generovaná pomocí AI z ozbrojeného konfliktu bez označení, platforma na devadesát dní pozastaví přístup k programu sdílení příjmů. Při opakovaném porušení hrozí trvalé vyloučení. „V době války je zásadní, aby lidé měli přístup k ověřeným informacím přímo z místa dění. Díky dnešním technologiím umělé inteligence je snadné vytvářet obsah, který může lidi uvádět v omyl,“ vyjádřil se Bier doslova.

Následujícího dne oznámení podpořil konkrétním případem. Sociální síť X podle něj odhalila třicet jedna hacknutých účtů spravovaných jednou osobou v Pákistánu, které systematicky publikovaly videa generovaná pomocí AI z konfliktu na Blízkém východě. Bier nesdělil, o jaké účty šlo, ale uvedl, že „všechny účty byly napadeny hackerem a 27. února byla uživatelská jména změněna na ‚Iran War Monitor‘ nebo nějakou jeho variantu.“ Zároveň ale jejich motivaci označil za finanční, konkrétně napsal: „Jsou to prostě chudí lidé, kteří se snaží vydělat na podílu tvůrců na tržbách.“

Z Pákistánu podle něj byly provozovány i proizraelské účty „IDF Girl“ a šlo podle něj opět o peníze. „V 99 % případů jde jen o lidi, kteří se snaží obejít systém zpeněžení,“ napsal Bier v odpovědi na dotaz jiného uživatele. „Jediné, co je zajímá, je to, co přináší zhlédnutí, ne politická orientace,“ dodal

Stroj na peníze

Monetizační program Creator Revenue Sharing platformy X nabízí tvůrcům odměny za obsah, který zaujme hodně uživatelů. Podmínkou je předplatné X Premium, které stojí osm dolarů měsíčně, alespoň pět set ověřených sledujících a minimálně pět milionů organických zobrazení za poslední tři měsíce. Což není úplně málo a vysvětluje to, proč pákistánský útočník účty hackoval místo toho, aby si založil vlastní. Nový účet nemá šanci takové podmínky rychle splnit.

Kolik přesně tvůrcům vyplácí, platforma X nezveřejňuje. Timothy Graham z Queensland University of Technology pro BBC Verify odhadl sazbu na přibližně osm až dvanáct dolarů za milion zobrazení. „Jakmile se do toho pustíte, virální obsah generovaný umělou inteligencí je v podstatě stroj na peníze,“ řekl Graham BBC.

Síť X ani nezveřejňuje, jestli daný účet je nebo není součástí programu. Takže výzkumníci se mohou jen dohadovat o počtech příjemců. Každopádně existuje celá řada účtů, které prokazatelně zveřejnily video generované pomocí AI s miliony zhlédnutí.

Nevěř vlastním očím

Účet @a_abdulruhman například zveřejnil AI video údajného raketového útoku na Tel Aviv s popiskem „Tel Aviv, zbavený iluzí, jak jste ho nikdy neviděli“ – video nasbíralo čtyři miliony zhlédnutí, osm tisíc sdílení a 35 tisíc lajků. Po odhalení autor odmítl video smazat. „Tento příspěvek nechávám zveřejněný v zájmu transparentnosti. Video možná není autentické, ale zkáza, kterou ukazuje, je skutečná a odráží to, čím si Palestinci prošli,“ uvedl a příspěvek zůstává stále online.

„Takováto falešná videa mají negativní dopad na důvěru lidí v ověřené informace, s nimiž se setkávají na internetu, a výrazně ztěžují shromažďování skutečných důkazů,“ řekla BBC Verify Mahsa Alimardani, výzkumnice Oxfordského institutu pro internet.

Další prémiový účet zveřejnil AI video zachycující mrakodrap Burdž Chalífa v Dubaji v plamenech a získal více než dva miliony zhlédnutí. Bier osobně požádal provozovatele tohoto účtu, aby obsah označil jako AI. Ten žádost ignoroval a video zůstalo bez postihu.

Protrumpovský účet @realJoelFischer sdílel záběry z počítačové hry War Thunder jako skutečný souboj americké lodi s íránským letadlem. Video dosáhlo přes sedmi milionů zhlédnutí a sdílel ho mimo jiné texaský guvernér Greg Abbott se slovy „Bye bye“ svým 1,4 milionu sledujícím – příspěvek poté smazal.

U žádného z těchto účtů nevíme, zda byl součástí programu Creator Revenue Sharing a zda za obsah inkasoval peníze, nicméně modré fajfky prémiových účtu říkají, že jednu z podmínek pro přístup do programu odměn by splnily. Na základě Grahamova odhadu by video se čtyřmi miliony zhlédnutí mohlo vygenerovat zhruba 32 až 48 dolarů, video se sedmi miliony zhlédnutí kolem 56 až 84 dolarů. Částky samy o sobě nevypadají dramaticky, ale výroba jednoho AI videa trvá minuty a nestojí prakticky nic a při soustavném publikování z více účtů se násobí. Průměrný měsíční příjem v Pákistánu je přibližně 150 dolarů.

Na dotaz agentury AFP, kolik účtů platforma X od zavedení nové politiky skutečně zbavila příjmu, X neodpověděl. Nejde ale jen o X. Podobné monetizační programy provozují i další platformy: TikTok (Creator Rewards), Meta (Performance Bonus, In-stream Ads) i YouTube (Partner Program s 55% podílem na reklamních příjmech).

Žádná z nich neodpovídá na otázky novinářů o tom, zda a jak s monetizací AI válečného obsahu zachází. BBC Verify, CNN i AFP se obrátily na TikTok a Metu a zůstaly bez odpovědi. TikTok, na který podle dostupných analýz připadla většina zhlédnutí proíránského AI obsahu, ani nevydal žádnou specifickou politiku pro zacházení s AI videi z konfliktu.

A falešná videa mezitím zaplavují sociální sítě dál.

Autor textu: Josef Šlerka

The post Falešná válečná videa zaplavují sociální sítě. Stále častěji kvůli penězům appeared first on investigace.cz.

Sedíte v uzavřeném salónku oblíbené kavárny. S obchodním partnerem projednáváte citlivý byznys. Pokud by se o obsahu schůzky dozvěděla konkurence, mohla by vás předběhnout a desítky milionů korun by byly v tahu. Jednání bylo úspěšné a vy se spokojeně vracíte domů. Ještě v taxíku vám ale volá šéf. Někdo konkurenci vyzradil obsah celého vašeho rozhovoru. Kontrakt je ztracený. Koukáte do telefonu a nechápete. Jak je možné, že se to dozvěděli?

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Možná za to celé může technologie bluetooth a člověk sedící ve vedlejší místnosti jen pár metrů od vás. Zneužil totiž jednu z bezpečnostních chyb ve vašich sluchátkách, připojil se vám na dálku k telefonu a celý rozhovor odposlechl.

Na konci loňského roku princip takového útoku předvedli na živo výzkumníci Dennis Heinze a Frieder Steinmetz z německé bezpečnostní firmy ERNW na hackerské konferenci 39C3 v Hamburku.

Útok vypadal přibližně takto: útočník sedí v místnosti s notebookem. Pátrá po signálech bluetooth v okolí a najde sluchátka oběti. Připojí se k nim bez jakéhokoli upozornění a pomocí příkazů protokolu RACE identifikuje typ čipu a verzi softwaru. Z paměti sluchátek vytáhne šifrovací klíč, kterým jsou sluchátka spárována s telefonem oběti. S tímto klíčem se útočník dokáže vydávat za majitelova sluchátka. Telefon oběti nepozná rozdíl. Věří, že komunikuje se sluchátky majitele.

V tu chvíli má útočník přístup ke všemu, co sluchátka normálně dělají. Může odposlouchávat hovory. Získat telefonní číslo oběti a seznam kontaktů. Spustit hlasového asistenta Siri nebo Google Assistant, aniž oběť cokoli uslyší. Může iniciovat skryté hovory. Na konferenci 39C3 výzkumníci demonstrovali převzetí whatsappu nebo přístupy k účtu na Amazonu. Nástroje k provedení útoku ERNW zveřejnili na GitHubu. K jeho spuštění stačí obyčejný notebook.

Jádrem problému je chyba v čipech tchajwanské firmy Airoha Technology, která umožňuje číst v libovolné části paměti zařízení a zapisovat tam, a to včetně té části, kde jsou uložena citlivá data a šifrovací klíče. Není k tomu třeba heslo ani žádné ověření. Kdokoli se k zařízení připojí, získá plný přístup.

Výzkumníci na tuto chybu upozornili již v březnu loňského roku. Airoha zareagovala relativně rychle a vydala bezpečnostní záplaty. Jako větší problém se ale ukázali výrobci sluchátek, kteří buď nekomunikovali, nebo záplaty vydávali pozdě. Přitom čipy Airoha využívají některá sluchátka značek Sony, Bose, JBL nebo Marshall. Nicméně většina společností postupně chybu opravila. Pokud tedy uživatel pravidelně aktualizuje sluchátka, měl by být v bezpečí.

Deset sekund stačí ke spárování s cizími sluchátky

Aby toho nebylo málo, 15. ledna 2026 se objevila zpráva o další bezpečnostní chybě. Tentokrát spojené nikoli s výrobcem čipu, ale s technologií Google Fast Pair. Jde o systém, který zjednodušuje párování bluetooth sluchátek s telefonem s Androidem – přiblížíte sluchátka a na obrazovce se objeví nabídka ke spárování. Zprávu zveřejnil tým z belgické KU Leuven a jeho výzkumníci Sayon Duttagupta a Seppe Wyns.

Google Fast Pair výslovně požaduje, aby sluchátka přijímala požadavky na párování jen v párovacím režimu, což je typicky prvních pár minut po vybalení z krabice a první aktivaci nebo po aktivním zásahu uživatele. Výzkumníci zjistili, že mnoho výrobců tento postup nedodržuje. Sluchátka přijmou párovací požadavek kdykoli a od kohokoli.

Útočníkovi stačí notebook nebo třeba počítač Raspberry Pi za pár stovek korun. Najde sluchátka s Fast Pair, pošle párovací požadavek a sluchátka ho přijmou místo toho, aby ho odmítla. Za deset sekund je spárován na vzdálenost až čtrnáct metrů, a to bez jakékoli interakce ze strany oběti. S úspěšným spárováním přichází plná kontrola: přehrávání zvuku, nahrávání přes mikrofon, změna nastavení.

Odposlech ale není vše. Řada sluchátek podporuje síť Google Find Hub – systém, který pomáhá najít ztracená zařízení pomocí okolních telefonů s Androidem. Výzkumníci zjistili, že pokud sluchátka nebyla nikdy spárována s telefonem s Androidem, útočník je může zaregistrovat do vlastního účtu Google. Od toho okamžiku sleduje pohyb oběti prostřednictvím sítě dalších zařízení s Androidem. Oběť sice může po hodinách nebo dnech dostat varování o nežádoucím sledování, ale systém zobrazí jako zdroj její vlastní zařízení. Většina lidí to odmítne jako chybu. “Riziko je trvalé sledování, nikoli jednorázový incident v blízkosti. Podobně jako když vidíte své AirTagy na iPhonu,” potvrdil investigaci.cz Sayon Duttagupta, jeden z výzkumníků, kteří se na objevu zranitelnosti podíleli. Z dvaceti pěti testovaných zařízení od šestnácti výrobců bylo sedmnáct zranitelných, tedy šedesát osm procent.

Google klasifikoval zranitelnost jako kritickou a výzkumníkům udělil odměnu patnáct tisíc dolarů (tedy přibližně 300 000 korun).

Bluetooth mluví dánsky

To, co vypadá jako hypotetický scénář, se nebezpečně zhmotnilo v Dánsku. Dne 16. ledna 2026, tedy pouze jeden den po zveřejnění studie, informovala vojenská rozvědka FE (Forsvarets Efterretningstjeneste) dánské úřady o riziku odposlechu přes bluetooth. Následující den IT oddělení Národní policie rozeslalo svým příslušníkům po celé zemi interní zprávu, která jim doporučovala okamžitě deaktivovat bluetooth na všech zařízeních – mobilním telefonu, tabletu i počítači. Služebním i soukromém. Odpojit handsfree soupravu v hlídkovém autě. Přestat používat bezdrátová sluchátka. Do odvolání.

Zpráva nesla předmět “Slå Bluetooth fra” — Vypněte bluetooth. Výslovně varovala před rizikem odposlechu prostřednictvím „Bluetooth-hovedtelefoner og AirPods“. Příjemci nebyli jen policisté. Směrnice pokrývala úřady, agentury a policejní obvody.

O dva dny později to zveřejnil dánský server Radar. Podle něj některé okrsky zavedly úplný zákaz. Jiné směrnici interpretovaly volněji. Napříč celou zemí ale začali technici vytahovat z šuplíků drátová sluchátka a IT oddělení urychlovala nákupy kabelových alternativ. FE na dotaz serveru Radar odpověděla, že šlo prý o “pouhé přeposlání upozornění z webu whisperpair.eu”. Nejedná se o nezávislá hodnocení FE, zdůraznila rozvědka.

Anonymní policejní zdroje ale serveru Radar řekly něco jiného. Takto se prý “nepanikařilo” jen kvůli akademickému výzkumu a za směrnicí stojí “zcela konkrétní incident nebo podezření”.

Navíc, jak serveru investigace.cz potvrdil přímo Sayon Duttagupta, vedoucí výzkumník projektu WhisperPair z Katolické univerzity v Leuvenu, akademici neměli o reakci dánské tajné služby tušení. “Žádná dánská zpravodajská služba ani vládní agentura nás v tomto smyslu nekontaktovala,” řekl. Před rozhodnutím FE je ale oslovil člověk, který se představil jako pracovník dánského parlamentu, s technickými dotazy k fungování WhisperPair. “Odpověděli jsme mu e-mailem. Nedostali jsme žádnou zpětnou vazbu ani náznaky, že informace od nás budou použity jako formální zdůvodnění politického opatření.”

Dánská vojenská rozvědka FE ve své směrnici na vypnutí bluetooth výslovně varovala i před Apple AirPods, přestože se na ně nevztahují objevené zranitelnosti Google Fast Pair ani čipů Airoha. Výzkumníci to potvrdili. Plošný zákaz včetně zařízení od Applu vysvětluje pragmatický přístup institucionálních politik, pro které je snazší přijmout konzervativní formulaci “všechna bluetooth zařízení” než zavádět technologicky specifická omezení.

Máme se bát?

Praktické riziko odposlechů přes bluetooth závisí na tom, kdo jste. Všechny zmíněné útoky vyžadují fyzickou blízkost — do deseti až čtrnácti metrů. Nástroje pro jejich provedení jsou ale veřejně dostupné na GitHubu a k útoku stačí běžný notebook.

Pro běžného spotřebitele je riziko nízké. Cílený odposlech náhodného kolemjdoucího nemá ekonomický smysl, existují jednodušší cesty — phishing, malware, napadení Wi-Fi.

Pro novináře, aktivisty nebo obchodní manažery je riziko střední. Útočník, který se opakovaně pohybuje ve vaší blízkosti — kolega, účastník konference, stálý návštěvník oblíbené kavárny —, může odposlech provést nenápadně.

Pro státní úředníky, diplomaty a zpravodajské důstojníky je riziko vysoké. Státy mají zdroje, trpělivost i schopnost zajistit fyzickou blízkost. Dánský utajený „konkrétní incident“ do tohoto scénáře přesně zapadá. Nicméně samotní výzkumníci z Leuvenu nemají žádnou informaci o tom, že by chyba byla již využita.

Chránit lidi, ne prostor

Dánské opatření překvapuje ještě jednou věcí. To, že je zařízení s bluetooth určité bezpečnostní riziko samo o sobě, jsme již viděli. Je proto zcela logické, že jeho vypnutí vyžadují bezpečnostní protokoly celé řady bezpečnostních složek. Vždy se to ale týká jeho používání v určitém prostoru.

Americké SCIF klasifikují bluetooth jako vysoce rizikové a říkají, že pro jejich provozování v zabezpečených prostorech musí být riziko sníženo na nízké. Jak, to ponechávají na konkrétních situacích. Český NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost) vyžaduje deaktivaci bezdrátových technologií v utajovaných prostorách na všech stupních utajení včetně nejnižšího. Britská policie doporučuje vypnout bluetooth při protiteroristických operacích.

Jakmile ale člověk opustí zabezpečený prostor, může svá zařízení v klidu používat. V případě Dánska ale poprvé vidíme, že se zákaz vztahuje na jakékoli používání bluetooth při práci — ať v autě, doma, nebo na cestách. Žádná jiná země NATO ani Evropské unie podobné nařízení nemá.

A ke konci února 2026 v Dánsku směrnice stále platí.

Autor textu: Josef Šlerka

The post I sluchátka můžou poslouchat. Technologie bluetooth vás může připravit o bezpečí i o miliony appeared first on investigace.cz.

Technologie pro klonování hlasu či vytváření falešných videí jsou dnes dostupné téměř komukoli. S expertem na kybernetickou bezpečnost doc. Kamilem Malinkou z brněnské Fakulty informačních technologií VUT jsme hovořili o nové podobě zločinů, kterou technologie umožňují – od šikany přes vydírání a krádeže až po falšování důkazů u soudu. Můžeme se vůbec bránit? A umíme to?

Jsme v situaci, kdy si i laik s minimálním úsilím může vyrobit kopii cizího hlasu nebo falešný obraz. Existují na to komerční služby i open-source software, přicházejí nástroje jako Sora nebo Veo. S jakými typy útoků se dnes můžeme setkat a jakou kreativitu při využívání těchto technologií kyberzločinci prokazují?

Extrémně velkou. Útočníci tyto technologie ovládli velmi rychle. V kontextu deepfakes byl nejrychlejší pornoprůmysl – ještě před rokem či dvěma tvořily 98 % takového obsahu pornografické materiály, do kterých byly vkládány obličeje známých osobností.

Jak se technologie zlepšovala, možnosti útoků se rozšířily. Dnes vidíme útoky na biometrické systémy (systémy, které ověřují unikátní charakteristiky jako otisk prstu nebo tvar obličeje, pozn. red.), tvorbu materiálů pro manipulaci veřejného mínění, krádeže identity i takzvaný vishing. V kombinaci s ukradenou občankou a virtuální identitou se útočníci dokáží dostat do peněžních systémů. Škála je široká – od finančních podvodů až po manipulaci s důkazy či nenávistnou propagandu.

Zmínil jste vishing. Můžete vysvětlit, o co jde a jak takový útok vypadá?

Vishing je zkratka pro „voice phishing“. Klasický phishing známe z e-mailů, kdy se útočník vydává třeba za správce IT nebo banku a snaží se vás přimět kliknout na falešný odkaz. Vishing je to samé, ale přes telefon.

Někdo vám zavolá, vydává se za vašeho bankéře a tvrdí například: „Kradou vám peníze, musíme je rychle převést na zabezpečený účet.“ Útočníci využívají různé manipulativní techniky, včetně podvržení telefonního čísla, takže to na displeji vypadá, že opravdu volá banka. Deepfakes to posunuly o úroveň výš – volající už může znít přesně jako váš bankéř, nebo dokonce jako vaše manželka.

Přečtěte si

Když vám zavolá klon: Anatomie miliardového byznysu s AI podvody

Jak složité je dnes pro útočníka „naklonovat“ hlas mého bankéře nebo někoho blízkého?

Je to už poměrně jednoduché. Ještě před čtyřmi či pěti lety jsme potřebovali zhruba dvacet minut kvalitní nahrávky. Dnes, díky novým modelům, nám stačí minuty, někdy se dá pracovat i s třiceti vteřinami. Pokud mám více než minutu záznamu, vygenerovaný deepfake je velmi kvalitní.

Získat takový vzorek není složité. Stačí, když vás zastavím na ulici, budu mít v kapse telefon, který bude náš rozhovor nahrávat, a zeptám se vás na cestu k nejbližší hospodě. Za chvilku mám potřebných 30 vteřin. Ale to je velmi paranoidní scénář, útočník bude volit méně náročnou cestu. Stejně tak lze použít jakékoli video z YouTube nebo veřejnou prezentaci.

Je už technicky možné vést s takovým „klonem“ plynulý rozhovor? V textu o nové podobě kyberzločinů jsem použil příběh ženy, které volala vyděšená dcera, ale pak převzal telefon „právník“. Proč v hovoru nepokračuje ta dcera?

To závisí na použité technologii. U metody „text-to-speech“ (převod textu na řeč) útočník píše text, který model následně vysloví hlasem oběti. Dnes už umíme měnit dynamiku hlasu a přidávat emoce, ale generování trvá pár vteřin. Pro plynulý rozhovor je to komplikované. Proto útočníci raději využijí krátkou předpřipravenou nahrávku s „legendou“ a pak hovor předají živému člověku – údajnému právníkovi nebo policistovi.

Druhým způsobem je „voice conversion“ (převod hlasu na hlas) v reálném čase. Dostupné modely ale zatím nejsou tak kvalitní a rychlé, aby se daly seriózně použít pro sofistikované útoky. Odhaduji však, že je to otázka dvou až tří let, než budeme mít rozumně dostupné kvalitní systémy pro konverzi v reálném čase. Pak bude možné vést diskuzi přímo s falešným hlasem. Prostě si budete s hlasovým klonem přímo povídat. Zajímavé je, že podobnou technologii pro výměny obličejů v reálném čase na videu už máme k dispozici několik let i formou otevřených a veřejně přístupných modelů.

Zmiňoval jste také biometriku a její obcházení. Jaká je situace v této oblasti?

Biometrický systém vás ověřuje na základě unikátních charakteristik – otisku prstu, oční duhovky nebo tvaru obličeje. Systém porovná váš aktuální vzorek s uloženou šablonou. Problém deepfakes spočívá v tom, že vytváříme existující obličej oběti a ten má tedy stejné charakteristiky a může být zneužitý ke zločinu. Pro biometrický systém je tedy deepfake často nerozeznatelný od originálu.

Proti tomu se samozřejmě systémy brání, často obsahují například takzvanou „kontrolu živosti“ (liveness check). Systém vás vyzve, abyste se podívali do rohu nebo zamrkali, což s obyčejnou fotkou neuděláte. Jenže moderní deepfakes dokážou v reálném čase animovat tvář tak, že na tyto výzvy zareagujete. Hlasová i obličejová autentizace se tak stává zranitelná. Kde naopak nevidíme smysluplné možnosti, je zneužití otisků prstů – tam syntéza nepomůže.

Znamená to, že by lidé měli v mobilech raději zadávat PIN než používat odemykání obličejem?

Je určitě vhodné se zamyslet nad tím, co používáte za bezpečnostní opatření. Hlasovou autentizaci lze dnes velmi dobře obejít, obličejovou také. Výjimkou jsou například zařízení od Applu, která při FaceID neměří jen obraz, ale i hloubku obličeje, což je s displejem zobrazujícím deepfake těžké ošálit. Většinou totiž potřebujete nějaké jiné zařízení pro zobrazení deepfake. Uživatelé ostatních zařízení by měli zvážit přidání PINu nebo hesla. Obecně platí: používejme vícefaktorovou autentizaci.

To samé platí u telefonátů. Pokud vám volá dcera a tvrdí, že má průšvih, zeptejte se jí na něco, co ví jen ona – třeba jak se jmenuje váš pes. Útočník to nebude vědět.

Biometrika nás obklopuje i jinde, třeba na letištích. Setkáváme se se zneužitím i mimo bankovní sektor?

Ano. Krásným příkladem je takzvaný „morphing“ obličeje. Ve Slovinsku řešila policie asi čtyřicet incidentů, kdy byly biometrické pasy zneužity pro transport lidí do Kanady. Útočník vytvořil fotku, která byla průnikem obličeje „bílého koně“ a osoby, kterou potřebovali propašovat. Bílý kůň si legálně vyřídil pas s touto upravenou fotkou. Protože podoba seděla na oba, pašovaná osoba pak s tímto pravým pasem prošla přes automatizované brány na letišti.

Jaké další hrozby kromě propagandy a finančních podvodů vidíte?

Obáváme se manipulace s důkazy. Pokud chceme použít u soudu video nebo audio, bude potřeba se postupně začít ujišťovat, zda nebylo syntetizováno nebo jinak upraveno pomocí AI. Můžete vytvořit falešný důkaz nebo naopak ten pravý zpochybnit tvrzením, že jde o deepfake.

Dalším problémem je kyberšikana. V Německu jeden žák vytvořil pomocí AI pornografický materiál s obličeji patnácti spolužaček a zveřejnil ho. Společenská nebezpečnost se může zdát malá, ale všech patnáct dívek skončilo v péči psychologa. Jednoduchost výroby otevírá dveře šikaně a vydírání. Šíře zneužití se může ještě dále zvětšovat – ať už na úroveň hybridní války, nebo „automatizace“ útoku, například ve scénáři, kdy pomocí AI agentů pomocí vibecodingu vyrobím program, který mi stahuje fotky a kontaktní údaje ze sociálních sítí, automatizovaně vyrobí příslušný pornografický materiál oběti, cíleně jej pošle na zjištěný kontakt a bude oběť vydírat s pohrůžkou zveřejnění. A to vše plně automatizovaně.

Přečtěte si

Nová éra kyberzločinu: Hackeři s umělou inteligencí

To zní děsivě. Jakou máme šanci se bránit – ať už jako běžní uživatelé, nebo na úrovni institucí?

Dokonalá bezpečnost neexistuje, je to vždy otázka času a peněz, které je útočník ochoten investovat do útoku. Pro běžné lidi je klíčové o tom mluvit a dozvědět se víc o aktuálních rizicích. Musíme si zvyknout, že ne vše, co vidíme a slyšíme, je pravda. Technická obrana se vyvíjí, v budoucnu budeme mít v telefonech detektory deepfakes, podobně jako máme antiviry.

Zatím je nejlepší obranou zdravá skepse. Pokud má hovor podezřelé znaky – časový nátlak, stres, neobvyklé požadavky –, ověřujte. Zavěste a zavolejte zpátky, použijte dohodnuté rodinné heslo. Pomáhá také chránit si své biometrické vzorky, tedy nebýt digitálně aktivní úplně všude, i když to je dnes pro mnoho lidí těžké.

Firmy musí provádět důkladnou analýzu rizik. Pokud proces umožňuje poslat velkou částku jen na základě telefonátu, je to chyba. Je třeba zavést vícefaktorové ověření, digitální podpisy nebo zpětné potvrzení jiným kanálem.

Zmínil jste antiviry. S počítačovými viry jsme se nakonec naučili žít. Čeká nás podobná „gramotnost“ i u deepfakes?

Myslím si, že ano. Vidím světlo na konci tunelu. Lidé už začínají tušit, že něco takového existuje, a přestávají bezmezně věřit obsahu na internetu. Směřujeme do stavu, kdy budeme předpokládat, že digitální obsah může být falešný, a budeme více ověřovat. Nicméně stále budou existovat zranitelné skupiny.

Zajímavá je spekulace, že nízká kvalita některých deepfakes nemusí být náhodná. Může fungovat jako filtr – pokud člověk nepozná ani nekvalitní podvod, je pro útočníka ideálním terčem pro další manipulaci, podobně jako u e-mailů od „nigerijských princů“. Ale abych nebyl negativní: je to jen další riziko v řadě. Denně žijeme s množstvím kyberbezpečnostních rizik, jako jsou viry nebo podvodné e-maily. A deepfakes budou jen další „breberka“, se kterou se musíme naučit fungovat.

Autor rozhovoru: Josef Šlerka

The post „Dokonalá bezpečnost neexistuje, nejlepší obranou je zdravá skepse.“ Expert Kamil Malinka o nových hrozbách kyberzločinu appeared first on investigace.cz.

Využívají strachu o milovaného člověka nebo obav z nadřízeného. A mají k dispozici umělou inteligenci. S její pomocí dokážou podvodníci simulovat hlas nebo podobu jakéhokoli člověka. Investigace.cz mapuje, jak nová generace podvodů funguje. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Když loni v červenci zazvonil Američance Sharon Brightwell mobilní telefon, číslo na displeji ukazovalo, že volá její dcera. Bylo to jako zlý sen. V telefonu se ozval známý hlas její dcery. Zajíkavě jí vysvětlovala, že právě autem srazila těhotnou ženu a potřebuje naléhavě pomoc. Potom si vzal telefon do rukou muž, který se představil jako právník její dcery a vysvětlil jí, že dcera naléhavě potřebuje patnáct tisíc dolarů, aby mohla zaplatit kauci.

Nakonec se domluvili, že matka ze svého účtu vybere peníze a předá je v krabici pomocníkovi právníka, který si pro ně přijede. Jak se domluvili, tak se stalo. A tak Sharon Brightwell přišla o své peníze, stala se totiž obětí podvodu využívajícího umělou inteligenci a takzvaný deepfake hlasu.

Raketový nárůst podvodů

Podle statistik počet pokusů o podobný podvod od roku 2023 raketově vzrostl – o tři tisíce procent. Vytvořit takový deepfake je totiž jednoduché a levné. To, co dříve dělala jen velká filmová studia, zvládne dnes útočník za pár minut s využitím běžně dostupných internetových služeb nebo s pomocí vlastního počítače.

Základní technologie jsou přitom v podstatě dvě. Tou první je syntéza hlasu. Syntetizátory jsou založeny na dvou principech: text-to-speech, takzvaný TTS, převod textu na řeč, kdy se vytvoří model schopný generovat hlas oběti dle textového vstupu, a konverze hlasu, kdy útočník mapuje svůj hlas na nahrávku oběti. „Z důvodu kvality výstupů se pro útoky používá téměř výhradně TTS a jde o předem připravenou nahrávku,“ vysvětluje postup útoku pro server investigace.cz docent Kamil Malinka z Fakulty informačních technologií VUT v Brně.

Dnes stačí přibližně 3 až 10 sekund vašeho hlasu, aby z něj AI zvládla vytvořit model, který říká cokoli, co si přejete. Pro jistotu však útoky probíhají podle zavedeného scénáře – oběť slyší krátký emotivní projev blízkého, načež hovor přebírá „právník“ nebo „policista“ a interaktivní část hovoru už pak nevyžaduje napodobení hlasu ad hoc. Obětí právě tohoto typu útoku se stala Sharon Brightwell.

Druhou technologií, stále častěji využívanou pro kyberpodvody, je generování umělého videa. AI se naučí tvář i pohyby falšované oběti a buď je generuje přímo, nebo synchronizuje pohyby rtů s podvrženým zvukem. Zatím neumí dokonale udržet konzistenci tváře, ale to je jen otázka času.

Obětí takového podvodu se stal finanční pracovník hongkongské pobočky britské inženýrské firmy Arup. V lednu 2024 se připojil k videokonferenci, na níž viděl svého finančního ředitele i další kolegy z londýnské centrály. Všichni ale byli deepfake – útočníci použili veřejně dostupná videa k natrénování AI modelů. Výsledkem bylo patnáct převodů v celkové hodnotě 25,6 milionu dolarů (přibližně 530 milionů korun). Také v České republice máme s těmito útoky zkušenosti, jejich cílem se stala například společnost GymBeam. Nutno dodat, že útok byl neúspěšný.

Přímé podvody jsou ovšem jen jednou z možností, jak zneužít technologii deepfake v kyberzločinu. Stále častěji se setkáváme s případy, kdy jsou deepfakes použity pro obcházení biometrického ověřování. Tomuto typu útoku se říká Injection Attack a představuje zásadní hrozbu pro KYC (Know Your Customer) procesy. Viděli jsme ho třeba v případu hongkongské sítě podvodníků rozbité v roce 2025, která pomocí deepfakes a ukradených dokladů zakládala podvodné bankovní účty. Celkové ztráty činily 193 milionů dolarů (zhruba 4,05 miliardy Kč).

„Biometrické systémy jsou totiž z principu náchylné k deepfake útokům – pokud je falzifikát dostatečně kvalitní, jeho charakteristiky jsou identické s originálem. Biometrika sama o sobě nemá šanci deepfake odhalit. Ochrana proto stojí na dodatečné kontrole živosti, tzv. liveness detection, která má ověřit, že před kamerou sedí skutečný člověk, a dále na detektoru deepfakes – spolehlivost obou přístupů ovšem v kontextu aktuálních AI-based útoků není dostatečná,“ vysvětluj Malinka.

Demokratizace útoků

S tím, jak se snižují náklady na provedení tohoto typu útoku, roste i počet zasažených skupin. Na pomyslném vrcholu stojí tzv. CEO podvody, kdy se útočníci vydávají za vysoké manažery firmy a nařizují urgentní převody peněz. Vzhledem k náročnosti přípravy útoku se zatím opravdu vyplatí cílit na velké částky. Známým případem je útok na britskou energetickou firmu z roku 2019, kdy „generální ředitel německé mateřské společnosti“ zavolal a nařídil urgentní převod 220 000 eur (přes 5 milionů korun).

Novějším příkladem je pokus o podvod na Ferrari z července 2024. Útočníci kontaktovali vedoucího pracovníka přes WhatsApp a následně telefonicky – použili AI klon hlasu CEO Benedetta Vigni včetně jeho charakteristického jihoitalského přízvuku. Podvod však selhal, protože vedoucí položil ověřovací otázku o knize, kterou mu Vigna nedávno doporučil. Podvodník nedokázal odpovědět a zavěsil.

Šíří se i zmíněné útoky využívající nouzové situace. Říká se jim Grandparent Scams (nebo obecněji Family Emergency Scams). Jsou vlastně evolucí podvodných telefonátů. Dříve volal údajný kamarád vnuka nebo policista s tím, že váš blízký měl nehodu. Nyní místo kamaráda vnuka volá přímo sám „vnuk“ svým vlastním hlasem. To výrazně zvyšuje úspěšnost útoku, protože oběť slyší hlas, který důvěrně zná. Hlavní roli hrají emoce a pocit naléhavosti.

Jiným typem útoku jsou případy okradení lidí, kteří uvěří dlouhodobě budovaným vztahům na seznamkách či sociálních sítích, které končí okradením oběti o celoživotní úspory. Tomuto typu útoku se říká Romance Scam nebo také pohrdlivě Pig Butchering. Podvodníci se nesnaží vydávat za konkrétní existující osobu. AI generované selfies a deepfake videohovory vytvářejí iluzi skutečného člověka, zatímco podvodník může vést desítky paralelních vztahů s různými oběťmi.

V říjnu 2024 hongkongská policie rozbila organizovanou skupinu sedmadvaceti podvodníků, kteří pomocí deepfakes na seznamovacích platformách okradli oběti napříč Asií o 46 milionů dolarů (skoro 1 milarda korun). Podvodníci se nevyhýbají ani falšování celebrit. Nejznámějším případem roku 2025 se stala francouzská žena jménem Anne, která přišla o 850 000 dolarů (více než 17 a půl milionu korun) po osmnáctiměsíční komunikaci s údajným Bradem Pittem.

Konečně pak dalším cílem bývají bankovní a finanční instituce. V nich podvodníci používají deepfakes k zakládání bankovních účtů na cizí jména, aby mohli například prát špinavé peníze. Příkladem je platforma OnlyFake odhalená v roce 2024, která za pouhých 15 dolarů generovala falešné doklady totožnosti. Útok na bankovní systémy je typicky dvoustupňový: prvním krokem je výroba kvalitního falzifikátu dokumentu, druhým krokem pak překonání biometrického ověření a kontroly živosti při zakládání účtu. Oba kroky AI výrazně usnadňuje.

Jak se bránit

Všechny tyto podvody spojuje často vlastně jednoduchá psychologická manipulace. Buď je to strach o blízkého nebo z nadřízeného, nebo láska k virtuálnímu partnerovi. Navíc lidé často selhávají ve schopnosti rozpoznávat deepfake podvody. Podle výzkumů lidé správně identifikují vysoce kvalitní deepfake pouze v 24,5 % případů – což je horší než náhodný odhad. Celých 68 % deepfake videí je dnes téměř nerozeznatelných od autentického materiálu.

„Ještě před čtyřmi lety se úspěšnost rozpoznání deepfakes lidmi pohybovala kolem 70–80 %, nicméně s vývojem nových generací syntetizátorů se kvalita podvrhů natolik zlepšila, že se již na svou schopnost deepfake rozpoznat nemůžeme spolehnout. Naše výzkumy navíc ukazují, že pokud lidé předem nevědí, že mají hodnotit deepfake – což je scénář, který při útoku nastává, protože útočník vás na rozdíl od vědce typicky nevaruje o povaze útoku –, jejich schopnost rozpoznání klesá prakticky k nule,“ říká docent Kamil Malinka z brněnského VUT.

Situace se navíc rychle vyvíjí. „U deepfake videí už dnes útočníci disponují real-time nástroji, které jim umožňují reagovat na podněty oběti přímo během hovoru. U hlasových útoků je zatím situace o něco lepší, ty stále potřebují čas na přípravu. Očekávám ale, že do přibližně tří let budou běžně dostupné dostatečně kvalitní systémy pro konverzi hlasu, takže pak půjde dělat i audio útoky v reálném čase,“ dodává Malinka.

Jak se proti tomu všemu bránit, když naše schopnost odhalení podvodů takto selhává? Podle odborníků z World Economic Forum a bezpečnostních firem jako Reality Defender nebo Pindrop existuje obrana v zásadě dvojího druhu. První je technický, například nasazení softwaru, který se snaží deepfakes detekovat. „Je však důležité si uvědomit, že technická detekce je až poslední vrstvou obrany – když selže, útok je úspěšný. Proto je klíčové budovat vícevrstvou ochranu: od minimalizace veřejně dostupných nahrávek vlastního hlasu a fotografií přes různé regulatorní požadavky na tvůrce modelu až po procesní opatření – například omezení výše plateb autorizovaných pouze hlasem. Teprve na konci stojí detekční software. Ten je nicméně zatím v plenkách, komerčně dostupných a skutečně spolehlivých detektorů je stále málo,“ upozorňuje Malinka.

Druhým typem obrany je změna procesů. Je to vlastně jediný rychlý krok, který lze udělat hned: zavést další faktor ověření nebo přestat spoléhat na hlasovou a jinou biometriku při autentizaci během videohovorů. Žádný převod peněz by neměl být možný jen na základě jednoho hovoru od nadřízeného. Pokud volá banka nebo šéf s urgentním požadavkem, prostě zavěste a zavolejte na ověřené číslo. Pro rodiny a blízké přátele může zase pomoci zavést bezpečné heslo. Prostě se domluvit na tom, že se zeptáte na nějakou věc, kterou může znát jen skutečný volající. Zní to trochu jako z Harryho Pottera, jenže technologie deepfake v něčem skutečně kouzelná je.

Dříve platilo důvěřuj, ale prověřuj. Dnes žijeme v online světě nulové důvěry ve kterém nemůžeme věřit ani našim očím a uším.

Autor textu: Josef Šlerka

The post Když vám zavolá klon: Anatomie miliardového byznysu s AI podvody appeared first on investigace.cz.

Čas mezi objevením bezpečnostní díry a jejím zneužitím se zkrátil z týdnů na hodiny. Útoky, které dřív vyžadovaly tým expertů, dnes zvládne jednotlivec s AI asistentem. Hackeři navíc mění kódy svých škodlivých programů pomocí AI přímo v počítačích obětí.

Bezpečnostní tým Googlu publikoval zprávu o nových druzích škodlivého softwaru (tzv. malwaru). Jeden z nich se za běhu dotazuje umělé inteligence, jak má napadnout počítač, ve kterém se právě nachází. Další využívá AI k tomu, aby měnil svůj kód a unikal tak antivirům.

Zpráva společnosti Anthropic ukázala, že velké jazykové modely nemusí pouze pomáhat s psaním kódu, ale mohou celé útoky orchestrovat. AI provedla 80 až 90 % operace samostatně – od průzkumu sítě přes generování exploitů až po třídění ukradených dat podle jejich hodnoty. AI snižuje náklady a čas potřebný k provedení komplexních útoků.

Zpráva Google Threat Intelligence Group dokumentuje řadu nových typů škodlivého softwaru. PROMPTFLUX se dotazuje umělé inteligence Google Gemini 1.5 Flash a mění svůj kód tak, aby maskoval jeho podobu a škodlivost. Varianta nazvaná „Thinging“ instruuje model, aby přepisoval celý zdrojový kód malwaru každou hodinu. Díky tomu obchází ochranu založenou na rozpoznávání známých vzorců škodlivého kódu.

PROMPTSTEAL využívá model Qwen2.5-Coder-32B-Instruct přes API platformy Hugging Face s 284 ukradenými přístupovými klíči, aby za běhu generoval Windows příkazy pro sběr systémových informací a kopírování cílených dokumentů. Malware se přitom maskuje jako program pro generování obrázků. Podle všeho jej využívá hackerská skupina APT28, napojená na ruskou GRU, proti Ukrajině.

Snaha zamaskovat kód nebo dynamicky měnit svou podobu není nic nového. Tradičně ale programy měly škodlivé instrukce stále v sobě, byť zakódované nebo zašifrované, a tak je mohly bezpečnostní systémy najít. Nová generace však tyto instrukce vůbec neobsahuje. Místo toho se za běhu ptá externího jazykového modelu, co má udělat, a ten mu pokaždé vygeneruje unikátní odpověď přizpůsobenou konkrétnímu prostředí.

A to nebylo jediné. Google dokumentoval i další druhy jako FRUITSHELL (nástroj umožňující vzdálené ovládání napadeného počítače), PROMPTLOCK (experimentální ransomware generující skripty v jazyce Lua) a QUIETVAULT (program kradoucí přihlašovací údaje). Ačkoli se zatím jedná o spíše neohrabané pokusy, ukazují směr, kterým se může další vývoj ubírat.

Útočník, který se neunaví

Společnosti Anthropic popsala, jak čínská skupina GTG-1002 využila model Claude pro rozsáhlou automatizovanou kampaň.

Klíčovou technikou bylo zmanipulování modelu Claude tak, aby fungoval jako autonomní orchestrátor bezpečnostního testování. Claude, kterému útočníci pomocí manipulativních instrukcí (tzv. jailbreakingu) namluvili, že je zaměstnancem legitimní bezpečnostní firmy provádějící testování, dostával jednotlivé části útoku rozložené do menších samostatných úkolů, které působily neškodně. Útočníci přitom využili schopnost AI spouštět různé nástroje, jako jsou síťové skenery a crackery hesel. Anthropic odhaduje, že AI provedla 80 až 90 % operace bez zásahu člověka, včetně průzkumu, generování exploit kódu na míru, přesunu na další počítače v síti, sběru přihlašovacích údajů a extrakce dat, které AI sama rozdělovala podle důležitosti pro možný průnik do systému. Lidští operátoři se soustředili pouze na dohled a na čtyři až šest kritických rozhodnutí.

Ačkoli Anthropic označil tento typ útoku za první zdokumentovaný případ rozsáhlého kybernetického útoku provedeného bez podstatného zásahu člověka, vyvolal její report celou řadu pochybností a Anthropic byl obviňován z přifukování celého incidentu. Jádrem kritiky bylo hlavně zpochybnění míry autonomnosti útoku a schopnosti AI ho plánovat. „AI je superboost, ale není to Skynet, nemyslí, není to skutečná umělá inteligence,“ reagoval bezpečnostní výzkumník Daniel Card.

Nicméně právě tento „AI superboost“, tedy fakt, že model působil jako neúnavný asistent, představuje do budoucna skutečné riziko. To totiž nespočívá v nějakém revolučním objevu nových, neviděných zranitelností, ale v akceleraci a demokratizaci stávajících útoků. Byť společnosti jako AISLE nebo XBOW mluví o nových chybách v systémech, které AI rozpoznala sama.

Hlavní problém je jinde. AI snižuje bariéru vstupu pro méně zkušené aktéry, kteří nyní mohou provádět sofistikované, vícekrokové operace dříve vyhrazené pouze státům nebo skupinám sponzorovaným organizovaným zločinem. Tím se vytváří značná asymetrie nákladů a rychlosti. AI agenti mohou pracovat nepřetržitě s výrazně menším vkladem lidské práce a rychle se učit o nových zranitelnostech. Z AI se stává neúnavný asistent hackerů.

I tento přístup má limity a tím, co je celkově na obtíž při jakékoli rozsáhlejší operaci, jsou tzv. halucinace. Je to fenomén, kdy jazykový model sejde při generování z cesty a začne si plně vymýšlet. To se stalo i v případě Anthropicu, který uvádí, že model při útoku „často přeháněl zjištění a občas si vymýšlel data“, například tvrdil, že získal přihlašovací údaje, které následně nefungovaly.

Nové schopnosti přinášejí nové zranitelnosti

Zneužívání velkých jazykových modelů k psaní škodlivých kódů je stejně staré jako samotné jazykové modely. Firmy, které jazykové modely programují a trénují, se tomu snaží od počátku bránit. Nicméně nikdy není jejich ochrana stoprocentně účinná, a tak i v případě reportu Anthropicu se útočníkům podařilo AI přesvědčit, že má jednat jako pracovník bezpečnostní firmy, která pracuje na vylepšení kyberbezpečnosti a pomáhá odhalit chyby v systému, které je třeba opravit. Jinou technikou často používanou útočníky je tzv. prompt injection, tedy situace, kdy škodlivý pokyn přidá uživatel přímo do nějakého dotazu či dat, které AI konzumuje. Dokud AI zůstávala uzavřena jen v chatech našich prohlížečů, byly tyto útoky spíše demonstrací nedokonalosti.

S rostoucí složitostí celého ekosystému velkých jazykových modelů mohou mít tyto průniky stále více a více fatální dopad. Zejména od okamžiku, kdy se naplno rozjely tzv. AI agentní systémy a jejich schopnost využívat nástroje nejen v cloudu, ale také přímo v počítačích. Na jednu stranu je tato schopnost to, co v letošním roce pohánělo a pohání revoluci v oblasti AI. Uživatel díky nim může doslova během pár minut vygenerovat relativně komplexní webovou aplikaci. Pokud dokáže takového agenta infikovat útočník, otevírá se nová dimenze útoku.

AI agent kombinuje dvě vlastnosti: schopnost zpracovávat data z vnějšího světa a oprávnění provádět reálné akce v systému. Když uživatel požádá agenta, aby „prošel e-maily a shrnul důležité informace“, agent musí tyto e-maily přečíst – a pokud některý z nich obsahuje skrytý škodlivý prompt, může jej agent vykonat jako legitimní instrukci. Totéž platí pro dokumenty, webové stránky nebo databázové záznamy. Útočník tak nemusí prolomit žádné heslo ani exploitovat technickou zranitelnost – stačí, když do dat, která agent zpracovává, vloží správně formulovaný příkaz.

Případy z posledních měsíců ukazují, že toto riziko je reálné. V červnu 2025 výzkumníci odhalili zranitelnost nazvanou EchoLeak v Microsoft 365 Copilot, která umožňovala útočníkovi ukrást citlivá data pouhým odesláním e-mailu – bez nutnosti, aby jej oběť otevřela nebo na cokoli klikla. E-mail obsahoval skryté instrukce, které Copilot při automatickém skenování interpretoval jako legitimní příkaz a odeslal útočníkovi historii konverzací, soubory i zprávy z Teams. Nejde nejde o nic nového – kombinace e-mailu, zranitelnosti v náhledu a maskovaného útoku provází e-mailové klienty od počátků. Copilot je tak jen novou konstelací známého vzorce.

Podobný problém postihl i vývojářské prostředí Cursor s integrovanou AI. Útočník mohl do veřejného repozitáře vložit dokument se škodlivým promptem, a když vývojář požádal AI o jeho analýzu, agent automaticky přepsal konfigurační soubory a spustil útočníkův kód. Podobnou chybu můžeme najít i u dalších konkurenčních programů, jako je třeba AI editor Antigravity od společnosti Google.

Tyto útoky spojuje společný vzorec: AI agent nedokáže spolehlivě rozlišit mezi legitimními instrukcemi od uživatele a škodlivými příkazy ukrytými v datech, která zpracovává. Výzkum společnosti Mindgard z roku 2025 ukázal, že techniky využívající neviditelné Unicode znaky nebo emoji smuggling umí obejít všech šest testovaných bezpečnostních systémů, přičemž úspěšnost se pohybovala mezi 70 až 100 %.

Jako dřív už to nepůjde

„Nejzávažnější změnou je zhroucení času mezi zveřejněním zranitelnosti a jejím zneužitím,“ říká bezpečnostní expert Petr Špiřík z PwC. Tradičně podle něj existovalo okno příležitosti: od chvíle, kdy se objevila nová zranitelnost, trvalo útočníkům dny až týdny, než vyvinuli funkční exploit – pokud se jim to vůbec podařilo. „Okno umožňovalo výrobcům softwaru vydat záplaty a organizacím nasadit je dříve, než se exploit rozšířil. AI toto okno dramaticky zkracuje,“ dodává.

Podle společnosti CrowdStrike klesla průměrná doba, za kterou se útočník po prvním průniku rozšíří na další systémy v síti, na pouhých 48 minut, s nejrychlejším zaznamenaným případem pouhých 51 sekund. Průmyslový průměr pro manuální zpracování bezpečnostních alertů je 30 až 60 minut. Útočník může být rychlejší než obránce.

Generování exploit kódu, které dříve vyžadovalo hlubokou expertízu, nyní zvládne i méně zkušený útočník během hodin. A pokud se AI naučí zranitelnosti nejen exploitovat, ale i nacházet, zmizí tradiční náskok obránců zcela. Klasická obrana založená na reaktivním záplatování přestane fungovat – záplata prostě nepřijde včas. Segmentace sítí a omezení přístupových práv zůstávají důležité, ale nesnižují pravděpodobnost průniku, pouze omezují jeho dopad.

„AI nepřináší revoluci v kvalitě útoků, ale v jejich objemu a dostupnosti. Nejvíce ohroženy jsou organizace, které dosud přežívaly nikoli díky kvalitní obraně, ale díky štěstí,“ vysvětluje Petr Špiřík.

Organizace s robustní pasivní obranou, důslednou vícefaktorovou autentizací, passwordless přístupem a kvalitními preventivními opatřeními mohou celé třídy automatizovaných útoků odrazit. „Pokud laťka obrany leží nad úrovní toho, co průměrný AI asistovaný útok dokáže překonat, k závodům v rychlosti reakce vůbec nedojde – útok selže na pasivní ochraně,“ dodává.

Podle Špiříka bude pro mnohé další rok bolestným probuzením – ne proto, že by AI překonala jejich obranu, ale proto, že ukázala, že žádnou reálnou obranu nikdy neměly.

Autor textu: Josef Šlerka

Slovníček:

Malware (z anglického malicious software, škodlivý software) – záměrně vytvořený program, který škodí uživateli, krade data nebo získává neoprávněný přístup k počítači či síti. Patří sem viry, červy, trojské koně, ransomware (vyděračský software) nebo spyware (špionážní software). Malware se nejčastěji šíří e-mailem – podle studií tvoří e-mail až 96 % všech způsobů doručení škodlivého kódu.

Exploit – kód nebo metoda zneužívající konkrétní bezpečnostní chybu (zranitelnost) v softwaru, operačním systému nebo síti. Exploit sám o sobě není malware, ale slouží jako „páčidlo“, které útočníkovi otevře dveře do systému. Zvláště nebezpečné jsou tzv. zero-day exploity: ty zneužívají chyby, o kterých výrobce softwaru ještě neví, a neexistuje proti nim záplata. Útočníci často řetězí více exploitů za sebou, aby postupně získali vyšší oprávnění až k plné kontrole nad systémem.

Prompt injection – typ útoku proti velkému jazykovém modelu, který využívá omezené schopnosti AI rozlišit hranici mezi pokynem a zpracovaným obsahem. Příkaz může být skrytý v e-mailu, dokumentu nebo na webové stránce, a když AI tato data zpracuje, vykoná útočníkův příkaz jako legitimní instrukci. Například skrytý text v životopise může přimět hodnotící AI, aby kandidáta ohodnotila kladně bez ohledu na obsah.

MFA / vícefaktorová autentizace – metoda přihlašování vyžadující více než jeden typ ověření. Kombinuje typicky něco, co uživatel zná (heslo), něco, co má (telefon, hardwarový klíč), a něco, čím je (otisk prstu, obličej). Příkladem je výběr z bankomatu: potřebujete kartu i PIN. Účty s aktivní MFA jsou výrazně odolnější vůči kompromitaci – i když útočník získá heslo, bez druhého faktoru se nepřihlásí.

Passwordless – přihlašování zcela bez hesla. Uživatel se identifikuje pomocí něčeho, co má (telefon, hardwarový klíč) nebo čím je (otisk prstu, obličej), nikoli pomocí něčeho, co si pamatuje. Soukromý klíč zůstává v zařízení uživatele a nelze ho ukrást phishingem ani uhodnout. Systém passwordless eliminuje celé třídy útoků založených na slabých, opakovaně používaných nebo ukradených heslech.

The post Nová éra kyberzločinu: Hackeři s umělou inteligencí appeared first on investigace.cz.

Využívání placené reklamy na sociálních sítích k šíření nenávisti nebo jiným útokům je celosvětový fenomén. Společnost Meta, která provozuje Facebook, čelila v minulosti obvinění, že umožnila nenávistnou politickou reklamu v Myanmaru, Izraeli nebo i v Norsku. V mnoha podobných případech případech sice zasáhla, ale pozdě. Tento trend se nevyhnul ani České republice, jak ukazuje analýza desítek příspěvků, jež jsme v redakci investigace.cz nashromáždili ve spolupráci s novináři z Polska, Slovenska a Maďarska v rámci mezinárodního projektu Placená nenávist. V něm jsme se zaměřili na placený politický obsah po dobu jednoho roku, od července 2024 do června 2025 (další detaily viz sekce Metodologie), a to v České republice, Slovensku, Maďarsku a Polsku.

Na úvod je třeba konstatovat, že existuje jasná spojitost mezi nenávistnými posty na adresu novinářů ze strany politiků a zvýšením agresivních útoků na novináře ze strany občanů.

Podle filosofa jazyka Tomáše Koblížka z Akademie věd, který se věnuje problematice nenávistných projevů, jsou posty posbírané v českém prostředí ukázkovými příklady verbálních útoků na novináře. „Nenávistné projevy charakterizuje snaha vyvolat nepřátelství vůči nějaké skupině lidí nebo jejímu členovi na základě určitého předsudku či stereotypu, nemusí však nutně obsahovat urážky či vulgarismy,“ vysvětluje Koblížek. Když stránka Romana Rouna označí žurnalisty za „hyeny a pitomce“ nebo Tomio Okamura přirovná jejich práci ke „splaškům“, cílí tak na oslabení jejich lidské i profesní důstojnosti. Tím se v očích publika současně snižuje práh pro verbální i fyzickou agresi.

Politické strany do placené reklamy na Facebooku investují desítky milionů korun. Někteří ji ale nevyužívají jen k vlastní propagaci, ale také k šíření příspěvků diskreditujících novináře a jejich práci. Facebookové stránky Tomia Okamury, jakož i lidé spojení s koalicí Stačilo!, například mluvčí KSČM Roman Roun, si z politické reklamy udělali prostor pro ostrou kritiku médií i konkrétních novinářů. Jejich placené příspěvky měly dosah i v počtu desítek tisíc uživatelů.

Nejčastějším a nejintenzivnějším terčem útoků a ostré kritiky se v analyzovaném období červenec 2024 až červen 2025 stala Česká televize (ČT). V placených inzerátech ji autoři textů systematicky vykreslovali jako zkorumpovanou, manipulativní a provládní instituci, která slouží coby „nástroj vládní a bruselské propagandy“ (například tento příspěvek měl dosah přes 2 000 uživatelů, než ho Facebook smazal). Z postů stránky Tomia Okamury, placené podle Facebooku Stranou přímé demokracie, zase vyplývá, že ČT údajně vystavuje diváky „goebbelsovské propagandě“ (příspěvek s dosahem přes 11 000 uživatelů je stále dostupný v knihovně Ad Library).

Útoky se však neomezovaly pouze na veřejnoprávní média. Terčem se stávala i další média jako Seznam Zprávy, Novinky.cz nebo Forum 24. V reklamě stránky Romana Rouna jsou tato média označována za „póvl deníky“ a jejich pracovníci za „hyeny“ (příspěvek měl zásah skoro 1 000 uživatelů). U reklamy je uvedeno, že je placená Komunistickou stranou Čech a Moravy. Většina námi analyzovaných příspěvků pocházela od politiků nebo stran, ale mohli jsme se rovněž setkat s urážkami od stránek patřících k jednotlivým webovým stránkám.

Útoky často přecházely do individuální roviny s cílem zničit profesní i osobní integritu konkrétních novinářů. Nejčastěji se v hledáčku útočníků objevovaly známé tváře politické žurnalistiky: Václav Moravec, označovaný za „dezinformátora“, nebo Nora Fridrichová. V placených reklamách na Facebooku se mnohdy vyskytují i útoky na redaktory a redaktorky pořadu Reportéři ČT. Seznam terčů je však delší a figurují na něm i další novináři jako Karolina Brodníčková (Novinky.cz), Martina Machová (Novinky.cz) či Pavel Šafr (Forum 24), kteří jsou v placených příspěvcích obviňováni z psaní lživých a manipulativních článků.

Tomio Okamura také opakovaně zveřejňuje videa, v nichž osobně konfrontuje novináře, a to zejména z pořadu Reportéři ČT. Nahrávky pak šíří prostřednictvím placených reklam s titulky jako: „Na chodbě mě přepadla Nora Fridrichová… Ale já jsem si to zase natočil“ (příspěvek měl dosah skoro 70 000 uživatelů) nebo „Reportéři ČT na útěku před Okamurou“ (příspěvek s dosahem více než 80 000 uživatelů).

Podle výzkumnice z Masarykovy univerzity Moniky Hanych obdobné nenávistné projevy často překračují hranice svobody slova. „Podle současného pojetí svobody projevu v Evropě mohou jednotliví mluvčí, včetně politiků, svými projevy šokovat nebo znepokojovat, to je v pořádku. Nicméně se musí vyvarovat obhajoby diskriminace, útoků, šíření nenávisti nebo ponižujících postojů. Taková jednání mohou narušit společenské klima, veřejný dialog a důvěru v demokratické instituce,“ vysvětluje Hanych.

Stejně nebezpečnou metodou, jak dodává Monika Hanych, je však i podněcování nenávisti skrze zdánlivě nevinné otázky. Například dotaz jednoho z politiků ke svým sledujícím: „Které redakce považujete za objektivní a které za novinářské dno?“ Na první pohled se otázka sice tváří jako neutrální a hypoteticky by se mohla jevit jako výzva k diskusi o kvalitě médií, podle Hanych je ale vzhledem k celkovému kontextu jasné, že spíše směřuje k vyvolání nenávisti vůči jednotlivým novinářům. „Štrasburský soud už přitom v minulosti dovodil odpovědnost politika za protiprávní a nenávistné komentáře pod jeho statusem na sociální síti, které takto vyprovokoval. Politici totiž mají na svém profilu nejen svobodu, ale i odpovědnost za stav diskuze a její moderaci,“ vysvětluje výzkumnice.

To ale nejsou všechna nebezpečí, která podobné útoky přinášejí. Jak upozorňuje filosof Tomáš Koblížek, tento typ útoků vede k umlčování novinářů, nepřímo i podněcuje násilí a může být dokonce přípravou na budoucí politické čistky.

„Jednak bude dotyčná nebo dotyčný více zvažovat, zda se o některých tématech vyjadřovat, pokud psaní o nich vyprovokovalo silné nenávistné reakce. Jednak může umlčování spočívat v tom, že novinářka nebo novinář jakožto terč masivních útoků ztratí pro část publika autoritu,“ říká Koblížek.

Druhým dopadem je legitimizace násilí. Podle Koblížka je přechod od nenávistných slov k fyzickým útokům snazší, jestliže je terč vykreslen jako viník nějaké škody. „V našem případě jsou dotyční obviňováni ze spolčení s elitami proti ‚lidem‘, za prosazování ‚amerických zájmů‘ na úkor ‚národních zájmů‘ a podobně,“ vysvětluje Koblížek.

Mluvčí KSČM Roman Roun ale nesouhlasí s tím, že by jeho posty pomáhaly šířit nenávist. „Já to chápu jako reakci na útoky novinářských hyen proti členům KSČM, kandidátům hnutí Stačilo! či mně osobně. V naprosté většině případů jsme nedostali řádný prostor na reakci nebo byla naše reakce záměrně zkreslená. Proto je mým cílem na novinářskou žumpu i nadále velmi aktivně upozorňovat,“ uvedl pro náš server a dodal, že obávat se nenávisti vůči novinářům, a být přitom lhostejný k nenávisti, kterou podle něj novináři vyvolávají vůči politikům i jejich příznivcům, je projevem ryzího cynismu. Tiskové oddělení SPD se k našim otázkám nevyjádřilo. Stejně tak na otázky novinářů ze střední Evropy neodpověděla ani společnost Meta. Nicméně v době vydání článků již většinu reklam, které jsme analyzovali, měla smazanou.

Na rozdíl od běžného příspěvku umožňuje placená reklama dostat příspěvky i k lidem, kteří danou stránku či politika vůbec nesledují. Jak ukazují analyzovaná data, některé z těchto nenávistných příspěvků oslovily desítky tisíc uživatelů. Klíčový je fakt, že tento obsah není šířen náhodně. Pomocí nástrojů Facebooku jej lze zacílit na demografické skupiny, které jsou k nedůvěře vůči médiím či vládě již náchylné.

Evropská unie nyní zavádí přísnější regulaci politické reklamy na sociálních sítích. Ta musí být transparentně označena a v případě pochybení hrozí vysoké pokuty. V reakci na to Meta prohlásila, že nové opatření sníží kvalitu její služby natolik, že od 10. října přestává politickou reklamu zcela poskytovat. Jaký vliv to bude mít na šíření nenávistných příspěvků, se teprve ukáže.

Autor textu: Josef Šlerka

Metodologie:

Analýzou jsme se snažili zjistit, jak političtí aktéři využívají placenou politickou reklamu k diskreditaci novinářů, lidskoprávních aktivistů a nevládních organizací v zemích Visegrádské čtyřky. K tomu účelu jsme sestavili vícejazyčný seznam klíčových slov, který zahrnoval obecná slova a nejčastěji používané urážlivé výrazy (novinář*, redaktor*, moderátor*, fake news*, liberální média*, agent*, propagandist*, sluníčkář*, nevlád*, Soros*, zahraniční agent*). Placený politický obsah jsme zkoumali po dobu jednoho roku, od července 2024 do června 2025.

Vyfiltrované politické reklamy a jejich obsah jsme následně manuálně analyzovali a kódovali. Do konečných počtů byly započítány všechny reklamy s unikátním identifikačním kódem, takže některé příspěvky mohly být totožné. Zaznamenali jsme i několik aspektů: intenzitu nenávisti a cíle útoků (novináři, aktivisté, neziskové organizace). Kromě toho jsme zkoumali i to, kdo byl sponzorem příspěvků (politická strana, politik, třetí strana nebo neznámý zdroj) a jaký narativní rámec byl použit (například zrádce, zahraniční agent, Sorosův žoldák, falešné zprávy, nepřítel národa). To nám umožnilo identifikovat typy aktérů, na které byly zaměřeny placené reklamy, kontext jejich použití a frekvenci útoků. Celkově jsme vyfiltrovali a zakódovali tisíce datových položek ze čtyř zemí (slovenský dataset obsahoval 5 465 reklam, maďarský 3 793, český 3 414 a polský 13 670).

Hlavním zdrojem pro analýzu byl archiv reklam společnosti Meta, protože poskytuje největší množství údajů o politických reklamách a umožňuje vyhledávání podle klíčových slov. Taková možnost v případě Centra transparentnosti Google neexistuje. Ačkoli je knihovna reklam Mety mezi platformami pravděpodobně nejtransparentnější, i tak má výrazné nedostatky. Například neumožňuje filtrovat reklamy podle konkrétního časového období a export je omezen na tři reklamy denně. Navíc je vyhledávání redukováno na jednoho inzerenta a systém neumožňuje současné vyhledávání více klíčových slov. Jako doplňkový zdroj jsme proto prozkoumali i archiv reklam Google.

Přestože jsme pracovali s více klíčovými slovy a jejich skloňovanými formami, nemuseli jsme nutně zachytit všechny útočné sponzorované příspěvky na Facebooku. Jejich skutečný počet je proto pravděpodobně ještě vyšší. Příkladem je maďarský Úřad pro ochranu suverenity. Prostřednictvím našeho vyhledávání jsme zachytili šest problematických reklam, ve skutečnosti jich ale bylo více než padesát.

V České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku jsme na platformách Meta identifikovali 773 nenávistných politických reklam, které používaly útočný nebo dehonestující jazyk. Z toho 523 pocházelo ze Slovenska, 193 z Maďarska, 47 z Česka a pouze 10 z Polska.

The post Placená nenávist na Facebooku appeared first on investigace.cz.