Whistlebloweři neboli oznamovatelé, kteří upozorňují na nezákonnou činnost, jsou důležití nejen pro novináře. Zároveň se ovšem vystavují určitému riziku, například se jim mohou jejich nadřízení pomstít propuštěním ze zaměstnání. Evropská unie proto zavedla směrnici pro ochranu oznamovatelů. Střední Evropa však zaznamenala hned několik případů porušení této směrnice. 

V Evropské unii panuje shoda, že whistlebloweři, kteří oznamují nezákonné činnosti, jako jsou korupce, podvody a nekalé obchodní praktiky na pracovišti či na úřadech, nebo o nich informují veřejnost, si zaslouží právní ochranu – pomáhají totiž odhalovat hrozby nebo poškozování veřejného zájmu.

EU proto vypracovala společný rámec pro ochranu oznamovatelů, načež v roce 2019 zavedla směrnici, jež se stala součástí zákonů ve většině zemí EU. Vnitrostátní předpisy a praktické zkušenosti se však v každém členském státě liší, což vede k tomu, že whistlebloweři jsou od oznamování svých podezření často odrazováni – mají totiž strach z pomsty.

Oznamovatelé propuštění ze zaměstnání 

Server Seznam Zprávy nedávno publikoval informaci, že ředitel insolvenčního odboru Ministerstva spravedlnosti Jan Benýšek přišel o místo. Stal se historicky prvním známým oznamovatelem, který využil nového zákona na ochranu whistleblowerů. Benýšek upozornil na snahu ministrova náměstka Antonína Stanislava ovládnout miliardovou insolvenční agendu. Stanislav už jednou musel ministerstvo opustit kvůli manipulacím zkoušek insolvenčních správců a již dříve na Benýška vyvíjel nátlak, aby na své místo rezignoval. Vláda ale v rámci takzvané systematizace státní správy posvětila rozdělení Benýškova odboru, čímž jmenovaný přišel o místo.

Podobný případ se udál i v Rumunsku, kde byla úřednice ministerstva dopravy Mara Paraipan odvolána ze své pracovní pozice kvůli tomu, že podala stížnost na Národní protikorupční ředitelství. Jak odhalil portál Context.to, úřednice oznámila, že její nadřízení ji požádali, aby schválila financování infrastrukturních projektů, jež by daňové poplatníky připravily o miliony. Novinářům řekla, že přímý nadřízený na ni vyvíjel nátlak, kterému ale odolala, protože jí svědomí nedovolilo přehlížet, jak se utrácejí veřejné peníze.

Letos v březnu byla přeložena na nižší pozici a do méně významného oddělení. Protože chtěla získat své předešlé místo zpět, podala na ministerstvo dvě žaloby. Soud sice uznal, že postup nadřízených vůči ní představoval akt pomsty, ale Paraipan nakonec obě žaloby prohrála. Když se novináři na tento případ zeptali zástupců ministerstva dopravy, dostalo se jim odpovědi, že úřednice měla sklopit hlavu a zbytečně se neptat. Paraipan se proti oběma rozsudkům odvolala.

Přečtěte si

Předsedkyně slovenského Úřadu na ochranu oznamovatelů: Neřešíme jen korupci, máme i případy, kdy trestné činy ohrožují děti

Ve výčtu obdobných případů lze pokračovat i kauzou ze Slovenska. Dva tamní zaměstnanci ministerstva zahraničí, Zuzana Hlávková a Pavol Szalai, upozornili na podezřelé zakázky z doby slovenského předsednictví v Radě Evropské unie v roce 2016. Následně museli svá pracovní místa na ministerstvu opustit a případ se nikdy neřešil. Kvůli této kauze napadl tehdejší premiér Robert Fico novináře, kteří se pochybnými zakázkami zabývali, a označil je za „špinavé protislovenské prostitutky“.

V roce 2021 vznikl na Slovensku Úřad pro ochranu oznamovatelů, jehož cílem je poskytovat ochranu i v případech, jakým byl ten výše citovaný. Obrátí-li se osoba na tento úřad, může jí být přiznán status whistleblowera, jenž zaručuje, že nemůže být v tu chvíli propuštěna a zaměstnavatel nesmí bez výslovného souhlasu úřadu měnit její pracovní náplň.

Nový ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok však podle prvostupňových soudů tato ustanovení nerespektoval.

Několika policejním vyšetřovatelům v čele s Jánem Čurillou, kteří se v uplynulých letech zabývali korupcí a organizovaným zločinem, mimo jiné s vazbami na představitele vlády Roberta Fica, udělil Úřad pro ochranu oznamovatelů status chráněného whistleblowera, neboť čelili odvetným útokům ze strany jiných vyšetřovatelů. Chráněn je také Peter Juhás, policista, jenž vedl tým vyšetřující vraždu Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové a do letošního 6. listopadu řídil policejní inspekci.

Ministr vnitra Šutaj Eštok vyšetřovatele kolem Jána Čurilly přesto suspendoval a vyměnil i Petera Juháse. Právníci Jána Čurilly tvrdí, že pozastavení činnosti není platné, protože nebylo schváleno Úřadem pro ochranu oznamovatelů.

Přečtěte si

Stíhání whistleblowera podle evropského soudu porušovalo svobodu projevu

S jejich názorem souhlasilo i vedení úřadu, neboť jakékoli kroky proti chráněným oznamovatelům bez schválení touto institucí jsou právně neplatné. Úřad poukazuje také na to, že ministr dokonce jednal v rozporu s metodickým pokynem samotného ministerstva vnitra, a ministerstvu proto hrozí vysokou pokutou. Suspendovaní vyšetřovatelé se navzdory těmto skutečnostem nemohli dostat na svá pracoviště, když se snažili pokračovat v práci.

Práva na papíře

Směrnice EU o whistleblowerech se týká především pracovního kontextu neboli osob zaměstnaných v soukromém nebo veřejném sektoru, které získaly informace o porušení pravidel v souvislosti se svou prací. Mimo samotné oznamovatele mohou být chráněni i jejich kolegové, akcionáři, osoby správního, řídícího nebo dozorčího orgánu, dobrovolníci, stážisté i osoby pracující pro subdodavatele. Směrnice vymezuje také rámec pro zřízení snadno dostupných kanálů pro podávání zpráv, zdůrazňuje povinnost zachovávat důvěrnost a zákaz odvetných opatření vůči oznamovatelům a zavádí cílená ochranná opatření.

Členské státy měly do konce roku 2021 přenést směrnici do svých vnitrostátních právních předpisů. Několik z nich, včetně České republiky, však tuto lhůtu nedodrželo. V lednu 2022 zaslala Komise čtyřiadvaceti členským státům formální výzvu, v průběhu roku pak vyrozuměla se svými odůvodněnými stanovisky devatenáct členských států (mimo jiné Bulharsko, Česko, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Rumunsko) za neplnění směrnice. Nakonec se Evropská komise v únoru 2023 rozhodla kvůli nezačlenění směrnice do vnitrostátních právních předpisů obrátit na Soudní dvůr (hrozba se týkala Česka, Maďarska a Polska).

Maďarský parlament přijal zákon o whistleblowingu v květnu 2023 a v České republice vstoupil v platnost zákon o ochraně oznamovatelů v červnu 2023. V Polsku sice byly počáteční práce na legislativě zahájeny již před dvěma lety, ale návrh zákona byl několikrát změněn a stále ještě neprošel celým schvalovacím procesem.

Přečtěte si

Švýcarská prokuratura nevyšetřuje netransparentní banku, ale whistleblowera

Bulharský parlament formálně přijal právní předpisy směrnice EU v lednu 2023.

Ačkoli Slovensko bylo jednou z prvních evropských zemí, jež měla ochranu oznamovatelů korupce zakotvenou v zákoně již v roce 2015, novela zákona v souladu se zněním směrnice EU byla schválena až v květnu 2023.

V Rumunsku již existoval zvláštní zákon o whistleblowingu pro státní zaměstnance a několik dalších pracovních sektorů. Kompletní směrnici EU tato země přijala v červnu 2022.

Whistleblower je pro novináře mnohdy klíčový 

Středoevropská investigativní média se shodují, že whistlebloweři a důvěrné zdroje jim významně pomáhají při hledání důležitých příběhů.

Například server VSquare se v roce 2020 šest měsíců zabýval trollí farmou, o níž zjistil, že jejím cílem bylo podkopat vládní projekt daně z cukru a propagovat kampaň, kterou pro společnost Coca-Cola připravila PR společnost. Nebýt informací od whistleblowera, jenž znal zákulisí i fungování trollí farmy, by k těmto zjištěním nikdy nedošlo.

Investigace.cz zase odhalila, že český premiér Andrej Babiš si poslal přes své offshorové firmy téměř 400 milionů korun, za něž pak nakoupil nemovitosti na francouzské Riviéře, včetně zámku Bigaud. Podle odborníků nesla operace znaky praní špinavých peněz a vyšla najevo až po letech díky dokumentům uniklým z panamské právní firmy Alcogal, které získalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (kauzy Pandora Papers).

V roce 2021 slovenské Investigativní centrum Jána Kuciaka obdrželo informace od whistleblowera o téměř 24 milionech eur (586 milionů korun) prezentovaných jako pomoc zaměstnavatelům během pandemie covidu, které údajně skončily u fiktivních společností. Po prošetření případu se skutečně zjistilo, že miliony nepomohly zaměstnavatelům udržet si zaměstnance, ale putovaly na účty fiktivních zahraničních firem s nulovým počtem zaměstnanců. Případ se vyšetřuje dodnes. Obviněno bylo několik státních zaměstnanců z úřadu práce, kteří platby schválili, a také několik osob, jež policie identifikovala jako členy a vůdce zločinecké skupiny, která tyto ukradené miliony zpronevěřila a vyprala.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zákony o svobodném přístupu k informacím ve střední Evropě připomínají hru na honěnou

Zkušenosti s whistleblowery 

Někteří investigativní novináři dostávají tipy několikrát týdně, zatímco jiní třeba jednou za tři měsíce. „Nicméně ne každý se nakonec stane whistleblowerem,“ tvrdí Konrad Szczygieł, novinář z polského portálu Frontstory a Vsquare.org. Důvodem je povaha poskytovaných informací – často jsou nedostatečné k tomu, aby mohl vzniknout článek, nebo se týkají záležitostí, u nichž není možné najít další zdroje, které by výpověď primárního zdroje potvrdily. Jiná potíž spočívá v tom, že osoba sice poskytne informace, ale novinářům už nedá možnost zjistit další podrobnosti, jež mohou být pro případ relevantní.

„Největším problémem je, že tito lidé jsou velmi zřídka ochotni vystupovat na veřejnosti, takže o nich nemůžeme mluvit jako o whistleblowerech v úzkém slova smyslu, ale spíše jako o důvěrných zdrojích. To znamená, že jejich informace je třeba ověřit a pak s velkým úsilím chránit jejich anonymitu,“ říká Tomáš Madleňák z Investigativního centra Jána Kuciaka. Podle jeho slov se jim zatím nestalo, že by po nich úřady požadovaly, aby své zdroje prozradili. „Na Slovensku mají novináři právo na ochranu svých zdrojů, a to i během trestního řízení a svědectví. Proto se úřady ani nesnaží z novinářů tento druh informací vypáčit,“ dodává Madleňák.

Attila Biro z rumunského serveru context.ro má ovšem jiné zkušenosti: „Setkal jsem se se situací, kdy mi veřejná instituce odmítla umožnit přístup k veřejným dokumentům a požadovala, abych prozradil identitu whistleblowera, který mi poskytl informace. Identitu oznamovatele jsem neprozradil. Takové praktiky nejsou v Rumunsku, kde se úřady často snaží odhalit totožnost těch, kteří upozornili na protiprávní jednání, neobvyklé.“

Redakce investigace.cz zaznamenala několik žádostí o poskytnutí dokumentů z Pandora Papers. „Ale protože nejsou naše, jen jsme žadatelům vysvětlili, aby se obrátili na Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů. Každopádně ochrana zdrojů je v České republice definována zákonem, takže nemusíme poskytovat žádné informace, pokud nám to nenařídí soud,“ říká redaktorka Zuzana Šotová.

Maďarský web Átlátszó se stal známým díky případu, kdy policie v roce 2011 požadovala po šéfredaktorovi prozrazení totožnosti informátora. Tamás Bodoky vzpomíná, že hned po založení Átlátszó ho bez ohlášení navštívili lidé z oddělení organizovaného zločinu budapešťského policejního ředitelství a kvůli článku o hackerské kauze byl předvolán k výslechu jako svědek. S odkazem na maďarské zákony, Evropskou úmluvu o lidských právech a praxi Evropského soudu pro lidská práva ale odmítl zdroj prozradit.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Jak země EU špehují své občany

„Po tomto případu jsme neprodleně vypracovali návrh na úpravu mediálního zákona a o několik měsíců později vláda zákon skutečně změnila. Podobal se návrhu Átlátszó. Nový zákon stanovil, že zdroje musí být identifikovány pouze v případě, že by mohly poskytnout nenahraditelné důkazy při vyšetřování trestného činu. Nakonec to pro nás dopadlo úspěšně.“

Evropská komise v současné době provádí analýzu souladu vnitrostátních předpisů členských států s její směrnicí týkající se oznamovatelů. Do konce roku Komise předloží Radě a Parlamentu tematickou zprávu.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři zabývají tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Navzdory směrnici EU nejsou whistlebloweři v zemích střední Evropy vždy chráněni appeared first on investigace.cz.

Přístup k informacím z veřejných institucí je pro novináře i občany jedním z nejdůležitějších nástrojů kontroly moci. Ve všech středoevropských zemích sice zákon o transparentnosti existuje, v praxi ale ne vždy plní svůj účel. Státní instituce se snaží zveřejňování těchto informací vyhýbat, což vede ke zdlouhavým soudním sporům. 

Zákony o transparentnosti státní správy byly v České republice zavedeny roku 1999, v Rumunsku roku 2001 a v Polsku roku 2002. U nás je zákon o svobodném přístupu k informacím známý podle svého čísla, tedy jako sto šestka. Na Slovensku je to dvě stě jedenáctka. Byla přijata v roce 2000 za první vlády Mikuláše Dzurindy, který nahradil autokratického Vladimíra Mečiara a snažil se vrátit Slovenskou republiku na cestu demokracie a euroatlantické integrace.

V Maďarsku zákon o transparentnosti platí od roku 2011. Loni jej v několika bodech upravili, což poněkud usnadnilo získávání veřejných informací. Úpravy zahrnovaly zkrácení soudních řízení a omezení možnosti vlastníků údajů, aby za jejich poskytnutí požadovali poplatky. Došlo také ke snížení možné výše těchto poplatků. Krok byl součástí vyjednávání maďarské vlády s Evropskou komisí, jehož cílem je obnovení přísunu evropských dotací.

Ve všech zmíněných zemích zákon o svobodném přístupu k informacím vznikl v rámci reforem transparentnosti a stal se jedním z klíčových nástrojů kontroly státní moci v demokratických státech.

Od té doby se ale objevily pokusy o jeho oslabení, například v podobě snahy o zavedení různých výjimek. Na Slovensku by občané třeba nemohli žádat o informace související s rozhodnutím státních orgánů nebo o společnostech zřizovaných státem. Všechny tyto pokusy ale byly i díky odporu veřejnosti neúspěšné.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Chybějící informace o útocích na novináře

Ze zákonů o trasparentosti jsou ve všech zemích Visegrádské čtyřky a v Rumunsku vyňaty utajované informace nebo ty, jež se týkají národní bezpečnosti či obrany. Výjimku tvoří také obchodní tajemství a informace vztahující se k soukromí jednotlivce.

Lhůty pro odpověď na žádosti o přístup k veřejným informacím se značně liší. Na Slovensku je to 8 pracovních dní s možností prodloužení na 15 pracovních dní. V České republice 15 dní, za zvláštních okolností je tuto dobu ale možné prodloužit o dalších 10 dní. V Rumunsku jsou orgány veřejné moci a instituce povinny odpovědět do 10 dní, případně maximálně do 30 dní ode dne registrace žádosti. V Polsku by měla být žádost vyřízena „bez zbytečného odkladu“ nejpozději do 14 dní ode dne jejího podání. Pokud se tak nestane, měl by subjekt oznámit důvody prodlení a datum, do kdy informace zpřístupní, nejdéle však dva měsíce od data žádosti.

V Maďarsku je lhůta 15 dní a lze ji prodloužit o dalších 15 dní. Během pandemie covidu-19 byl zaveden zvláštní zákon, který platil déle než dva roky. Veřejné orgány měly na odpověď 45 dní s možností prodloužení o dalších 45 dní.

Podmínkou pro prodloužení je třeba případ, kdy je požadován velký objem dat nebo kdy vyřízení žádosti od vlastníka údajů vyžaduje velmi značné úsilí.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Jak země EU špehují své občany

Jak se vlády vykrucují

Slovensko má díky silnému zákonu o poskytování informací jen málo případů, kdy veřejné instituce jejich poskytnutí odmítly nebo se mu snažily vyhnout. Požadavkům na informace nebylo vyhověno zejména v těch případech, kdy předmětem žádostí byly osobní informace nebo státní tajemství, případně kauzy, které v té době vyšetřovala policie. Žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím byly někdy zamítnuty i z důvodu ochrany duševního vlastnictví.

V České republice může být zákon naopak obtížněji vymahatelný, protože Úřad pro ochranu osobních údajů, jehož úkolem je mimo jiné přezkoumávat rozhodnutí veřejných institucí o neposkytnutí informací, se v některých případech zdráhá rozhodovat. Jedinou možností, jak instituci k poskytnutí informací přimět, se pak stává soudní cesta. Takový proces je ale finančně i časově náročný.

Významné byly v Česku dva případy, které nakonec rozhodl Ústavní soud: jeden se týkal dat o úmrtích během pandemie a druhý policejních databází trestných činů. V lednu 2023 Ústavní soud rozhodl, že Národní zdravotnický informační systém musí poskytovat statistiky novinářům i veřejnosti. Jednalo se o počty osob, jež zemřely na covid-19. Soud poznamenal, že obecně platí povinnost tyto informace podat, pokud neexistují závažné příčiny pro odmítnutí žádosti – ty ale musí být vždy jasně odůvodněny.

Druhý případ se odehrál v roce 2016, kdy policie po novináři ze serveru iRozhlas za poskytnutí údajů o kriminalitě požadovala téměř 26 milionů korun. Ústavní soud v červnu 2021 rozhodl, že takový poplatek by prakticky znemožnil přístup k informacím. „Povinný subjekt by měl hledat způsoby, jak maximálně vyhovět podané žádosti, a nikoli důvody, které by bránily jejímu vyhovění,“ napsal v nálezu jeden ze soudců.

Jako záminka k neposkytnutí informací, přestože se jedná o informace veřejného zájmu, může veřejným institucím sloužit i evropský zákon o ochraně osobních údajů (GDPR). Například v Rumunsku veřejné instituce často přístup k dokumentům zamítají s odůvodněním, že se v nich nacházejí osobní údaje. Z právního hlediska se však informace týkající se osobních údajů občanů mohou stát předmětem veřejného zájmu v případě, že ovlivňují schopnost těchto občanů vykonávat veřejnou funkci.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zdravotnictví

Podle nejnovější zprávy GRECO (Skupina států proti korupci, zřízená Radou Evropy) je jedním z problémů rumunského práva skutečnost, že informace nejsou pravidelně zveřejňovány na internetu, přestože to zákon vyžaduje. Skupina GRECO navíc požadovala vytvoření nezávislého mechanismu pro posuzování stížností na orgány, jež odmítají zveřejňovat informace veřejného zájmu.

Rumunská vláda ale například odmítla informace poskytnout i Evropskému parlamentu. Když rumunské ministerstvo zahraničí dostalo za úkol shromáždit odpovědi na seznam otázek ohledně používání špionážních softwarů (rozeslal je výbor Evropského parlamentu, který tuto problematiku vyšetřuje), odmítla rumunská vláda spolupracovat. Rumunský server Context.ro tak podal žádost o poskytnutí výsledků dotazníku, který vyplnilo několik rumunských úřadů. Ministerstvo přístup k těmto informacím zamítlo. Případ se dostal k bukurešťskému tribunálu, jenž rovněž rozhodl ve prospěch vlády.

V jiném případě byl Context.ro u soudu úspěšný. Na základě informací, které novináři po dlouhém soudním sporu získali od ministerstva zdravotnictví, vytvořili databázi stavu elektrických rozvodů v nemocnicích. Z dat vyplynulo, že polovina elektrických rozvodů na jednotkách intenzivní péče rumunských nemocnic je zastaralá. V některých případech byly vadné dráty nebo staré elektrické sítě příčinou obrovských požárů, které v posledním desetiletí vedly k úmrtí více než čtyřiceti Rumunů.

V Maďarsku se novináři Átlátszó zase více než sedm měsíců snažili zjistit, jak často v zemi během posledních let docházelo k požárům v zařízeních na zpracování odpadu. Národní generální ředitelství pro řešení katastrof opakovaně tvrdilo, že takové údaje neshromažďuje. Zároveň ale tato organizace provozuje na svých webových stránkách kalendář událostí, mapující požáry. V databázi však není možné konkrétní čísla vyhledávat. Novináři tak požádali o souhrn těchto údajů, nikdy je však nedostali. Mezitím se ukázalo, že velmi podobný soubor dat si od zmiňovaného ředitelství nechalo vypracovat ministerstvo vnitra. Na žádost o poskytnutí těchto dat ale ministerstvo reagovalo, že není vlastníkem údajů, takže je nemůže vydat, načež ředitelství trvalo na tom, že údaje neshromažďuje. Novináři nakonec data získali díky technicky zdatnému čtenáři.

Átlátszó se také od roku 2018 snažilo získat informace o průzkumech podzemních vod prováděných v továrně Samsung vyrábějící baterie ve městě Göd na severu země. Budapešťské ředitelství pro zvládání katastrof ale novinářům na jejich žádosti žádné údaje neposlalo. Átlátszó se proto obrátilo na Národní úřad pro ochranu údajů a svobodu informací. Šetření však bylo bezvýsledné. Loni v létě pak novináři podali na továrnu žalobu ohledně odepřených údajů a u soudu vyhráli. Z dat vyplývá, že z monitorovacího vrtu v areálu továrny nebyly od roku 2016 odebrány žádné vzorky vody a v roce 2018 byl vrt dokonce zasypán. Vyšlo tím najevo, že maďarské úřady podzemní vodu na přítomnost nebezpečných látek používaných při výrobě baterií netestují. Nezávisle provedené testy přitom ve studnách v blízkosti továrny zjistily toxické rozpouštědlo, které se při výrobě baterií používá a může poškodit nenarozený lidský plod.

Další možností pro veřejné instituce, jak obejít zákon, je sice poskytnutí dat, ale v nepoužitelném formátu. V květnu 2022 chtělo Átlátszó od Národního centra veřejného zdraví informace o tom, kolik osob z nově registrovaných případů koronavirové infekce bylo očkováno a jaký typ vakcíny dostaly. Po 90 dnech poslal úřad údaje v souboru typu pdf, jenž byl ovšem nečitelný, a naskenovaný graf tedy nebylo možné interpretovat.

Naopak v Polsku se řada veřejných institucí postupem času naučila interpretovat nastavení zákonů o poskytování informací a jejich zveřejňování takovým způsobem, že se požadavku vyhne nebo ho zamítne. Jedním ze způsobů, jak neodpovědět, je označit žádanou informaci za již zpracovanou a zařazenou do kontextu. Následně se žadatel vyzve, aby prokázal, že poskytnutí této informace je ve veřejném zájmu. Podobně byly například odepřeny veřejné informace od Státních lesů médiu Frontstory.pl.

Pokud občanovi veřejná informace není poskytnuta, má právo odvolat se proti tomuto rozhodnutí ke správnímu soudu. Jedná se ale o zdlouhavé řízení, jehož výsledek závisí na tom, jak soud, který daný případ řeší, rozhodoval v minulosti.

Sdružení Watchdog Poland, specializující se na právo na veřejné informace, uvádí, že instituce, jež odmítají poskytovat informace nejčastěji, jsou státní podniky a jejich nadace, konkrétně se jedná například o marketingové kampaně, jež organizují. Jedním z nedávných příkladů byla kampaň k uctění památky papeže Jana Pavla II. ve vlacích polských státních drah. Průvodčí a vedoucí vlaků měli ten den na klopách služebních sak připnuté odznaky s papežovou vlajkou a cestujícím rozdávali sladkosti, které jsou v Polsku s Janem Pavlem II. spojovány. Nikdo ale nevěděl, kdo pečivo vyrobil, kolik stálo nebo jaké obsahuje alergeny. Nadace státního podniku provozujícího železniční dopravu na žádost o objasnění této kampaně uvedla, že „Nadace skupiny PKP není povinna zveřejňovat informace o provozních detailech těchto projektů, týkající se mimo jiné nákladů a principů spolupráce s jinými subjekty, což vyplývá ze skutečnosti, že Nadace skupiny PKP není subjektem povinným poskytovat veřejné informace“.

Dalším příkladem snahy polských institucí vyhnout se poskytování informací je případ polského novináře Jana Kunerta, kterému trvalo tři a půl roku, než dosáhl zveřejnění informací o smlouvách, které uzavřela Polská národní nadace (PFN). Ta byla založena v roce 2016 s cílem propagovat Polsko ve světě a tvořily ji státní podniky. Její roční rozpočet zpočátku činil sto milionů zlotých (přibližně 551 milionů korun). Nakonec měl dosáhnout půl miliardy zlotých (skoro tři miliard korun).

Jan Kunert podal v roce 2017 stížnost k Zemskému správnímu soudu, který o rok později dal novináři za pravdu. Polská národní nadace se proti rozhodnutí odvolala k Nejvyššímu správnímu soudu, argumentovala tím, že firemní tajemství neumožňuje zveřejnit informace o uzavřených smlouvách. V roce 2021 Nejvyšší správní soud potvrdil rozhodnutí nižšího soudu. V odůvodnění rozsudku soud zdůraznil, že „nelze říct, že prostředky, kterými nadace disponuje, jsou veřejnými prostředky ve smyslu zákona o veřejných financích, nicméně lze předpokládat, že nadace spravuje veřejný majetek a plní veřejné úkoly“. Nadace tak musela novináři Kunertovi požadované informace poskytnout.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zákony o svobodném přístupu k informacím ve střední Evropě připomínají hru na honěnou appeared first on investigace.cz.

Útoků na novináře přibývá a evropské země o nich mají velmi málo informací. Podle zjištění investigace.cz a našich kolegů ze zemí Visegrádské čtyřky, Rumunska a Bulharska se nejčastěji jedná o slovní útoky, novináři se ale potýkají také s brutálními fyzickými napadeními, nebo v případě Slovenska i s vraždou. Novináři se však mohou bránit a důležité soudní spory vyhrávají. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Útoky na novináře se s pandemií Covid-19 a hněvem, který ji provázel, ještě zhoršily a situaci umocňují i politici podněcující nenávist vůči těm, kteří je kritizují. V celé východní části EU pozorujeme, jak snadno mohou ústní výhružky přejít ve fyzické útoky. Nebo dokonce vraždy, jako v případě slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky.

V Maďarsku se jednotliví novináři i celé zpravodajské agentury staly terčem pomlouvačných kampaní ze strany provládních médií a politiků. V Polsku zažili novináři fyzické útoky nejen ze strany příznivců nenávistných politiků, ale také ze strany policie. V České republice někdejší premiér Andrej Babiš podněcoval online útok proti šéfredaktorce investigace.cz, kterou obviňoval ze své volební prohry. Také na Slovensku, navzdory vraždě novináře Jána Kuciaka před pěti lety, míra nenávisti a zastrašování opět vzrostla tak, že sami novináři přiznávají autocenzuru, jen aby měli klid.

Přečtěte si

Maďarská svobodná média v agónii

Jaké druhy útoků jsou ve východní části EU nejčastější?

Přestože Rada Evropy od institucí v členských zemích informace o útocích sbírá, podle zjištění našich kolegů ze slovenského Investigatívneho centra Jána Kuciaka zůstává většina případů nenahlášená. Právě nedostatek informací je vedl k založení iniciativy monitoringu útoků a ochrany novinářů s názvem bezpecna.zurnalistika.sk.

Podle zjištění iniciativy uvedly dvě třetiny (66,2 %) slovenských novinářů, že v loňském roce zažily nějaký druh útoku; 76 % těchto incidentů bylo slovních. Až 85 % novinářů to považuje za ohrožení svobody slova, přičemž 16 % v souvislosti se skutečnými nebo domnělými hrozbami přiznává autocenzuru. Tyto útoky jsou jedním z důvodů, proč i přes masivní podporu veřejnosti v roce 2018 je dnes na Slovensku výrazně méně aktivních investigativních novinářů než v době vraždy Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové. (Graf znázorňuje průzkum ICJK mezi slovenskými novnáři – nejčastěji se potýkají se slovními výhružkami.)

Žádná z dalších zemí, které se účastní projektu The Organised Crime and Corruption Watch, nemá o incidentech týkajících se novinářů přesná čísla. Z průzkumu, který byl součástí zmíněného projektu, ale vyplynulo, že nejčastějším typem napadení jsou výhrůžky, obvykle slovní, velmi často v online prostředí, někdy i staronovým způsobem prostřednictvím dopisu. Například v roce 2020 dostal slovenský investigativní reportér Peter Sabo do poštovní schránky náboj do pistole.

Mezi další časté typy útoků patří vyhrožování soudem, špehování a kybernetické šikanování nebo diskriminace, třeba odmítnutí akreditace nebo nevpuštění novinářů z konkrétních médií na tiskové konference. Například na Slovensku strana Smer-SD a její lídr Robert Fico po léta odmítali odpovídat na otázky největších nezávislých deníků SME a Denníku N. V poslední době, v souvislosti s blížícími se parlamentními volbami, se tato strana odmítá účastnit i předvolebních debat TV Markíza a útočí na její objektivitu a nestrannost.

Také polští novináři se musí od doby, kdy Právo a spravedlnost (PiS) upevnilo moc, potýkat s diskriminací a ohrožením financování a bezpečnosti práce. Maďarští novináři čelí obzvláště nechutným pomlouvačným kampaním, které zřejmě organizuje vládnoucí strana Fidesz a s ní spřízněné subjekty.

Pandemie normalizovaných útoků

Na vzestupu je také fyzické násilí vůči novinářům. Během pandemie Covid-19 rozzuřené davy protestující proti preventivním opatřením často napadaly pracovníky médií, které vnímaly jako součást „elity“, jež tato opatření prosazuje.

Přečtěte si

Kuciak a Kočner: Články, vražda, rozsudek

Tento trend se projevil i v dalších evropských zemích. Protestující pravidelně napadali novináře v Německu, v Nizozemsku se některá média dokonce uchýlila k najímání bezpečnostních pracovníků, kteří reportéry během covidových protestů doprovázeli. Na Slovensku agresivní protesty vyústily ve fyzické napadení kameramanů dvou televizních stanic, kterým voda a kečup poškodily vybavení.

Terčem fyzických útoků se stávají také polští novináři, a to nejen v souvislosti s protesty proti pandemickým opatřením. V říjnu 2020 byly ve Vratislavi během demonstrace proti zpřísnění potratových zákonů fyzicky napadeny dvě novinářky, které o akci informovaly. Zpravodajství z protestů také opakovaně bránila policie, která například zadržela jednoho novináře a vyvezla ho z města. Také fotoreportéři dokumentující migrační krizi na polských hranicích s Běloruskem v roce 2021 byli brutálně zadrženi vojáky polské armády.

Brutální násilí vůči novinářům ukázal i videozáznam z nacionalistického pochodu, který se ve Varšavě odehrává pravidelně. 11. listopadu 2020 tam policie proti novinářům použila obušky, přestože na sobě měli nápisy PRESS nebo byli jasně identifikovatelní. Na jaře 2022 prokuratura vyšetřování ukončila, protože podle ní nebylo možné policisty identifikovat – měli buď masku, nebo helmu.

V Maďarsku došlo k vážnému incidentu na protestu organizovaném příznivci provládní strany Fidesz, dva reportéři čelili obtěžování a fyzickému násilí. Jak se ukázalo, útočník Zsolt Bede byl známou provládní veřejnou osobou.

V Bulharsku byl investigativní novinář Slavi Angelov před svým domem v Sofii napaden dvěma maskovanými muži ozbrojenými kovovými trubkami, zatímco další muž útok nahrával na mobilní telefon. Případ z roku 2020 zůstává nevyřešen.

Přečtěte si

Boj za spravedlnost po vraždě maltské investigativní novinářky není u konce

Slovní útoky vytvářejí podmínky pro další obtěžování

Slovní útoky, zejména z úst politiků, mohou podnítit další obtěžování ze strany veřejnosti a státních orgánů, včetně nepříjemných pomlouvačných kampaní i právního obtěžování. Zejména takzvané náhubkové žaloby (Strategické žaloby proti účasti veřejnosti, SLAPP), tedy žaloby vládních úředníků proti novinářům nebo aktivistům kritickým vůči vládě, zůstávají v mnoha zemích velkým problémem.

V Polsku opakovaně dochází ke slovním útokům na nezávislé novináře během tiskových konferencí vlády. Například v květnu 2023 označil předseda PiS Jaroslaw Kaczyński novináře TVN24 za „zástupce Kremlu“. Mezinárodní organizace Media Freedom Rapid Response ve své zprávě „Article 19“ z března 2022 zároveň upozorňuje, že v Polsku se rozmáhá praxe náhubkových žalob (SLAPP). V roce 2021 zveřejnila polská nevládní organizace Towarzystwo Dziennikarskie (Společnost novinářů), která se zabývá ochranou svobody médií, zprávu, v níž v letech 2015–2021 napočítala celkem 66 SLAPP proti novinářům a 58 trestních řízení, z toho 25 podle článku 212 trestního zákoníku. Ten je obzvláště oblíbeným nástrojem, jak novinářům znepříjemnit práci: stanoví, že za „pomluvu“ veřejné osoby může být novinář odsouzen až k jednomu roku vězení.

Podle informací Towarzystwa Dziennikarskiego podávají tyto žaloby obvykle politici nebo veřejné instituce. Nejčastějším terčem žalob jsou novináři listu Gazeta Wyborcza, který je kritický vůči úřadům. 

V Maďarsku patří slovní výhrůžky právním postihem k nejčastějším hrozbám, kterým novináři čelí. Zpráva Mezinárodního tiskového institutu z roku 2017 zároveň upozorňuje, že novinářky jsou v Maďarsku terčem útoků častěji než mužští kolegové, což odpovídá celosvětovým trendům.

Výhrůžky novinářům jsou často důsledkem mediálních kampaní diskreditujících zpravodajství nebo jednotlivé novináře. Například v únoru 2023 bylo reportérovi maďarského levicového listu Mérce vyhrožováno smrtí poté, co informoval o krajně pravicovém shromáždění. Před tímto incidentem provládní média nepravdivě spojovala Mérce s násilnými útoky spáchanými antifašistickými aktivisty. Policie později podala na autora výhružek trestní oznámení.

Byly také zaznamenány případy, kdy se provládní celostátní média zaměřila na konkrétní novináře a šířila o nich pomluvy. V roce 2016 odvysílala maďarská televize TV2 pomlouvačné reportáže o novinářce HVG Zsófii Gergely, které doplnila jejími fotografiemi. Televize TV2 byla později soudně donucena zaplatit novinářce odškodné za pomluvu.

Kromě jednotlivých novinářů byla pomlouvačným kampaním vystavena i média. Například Direkt36, Telex a Átlátszó byla v sérii článků, které ve stejné podobě sdílelo mnoho provládních zpravodajských médií, včetně státní tiskové agentury MTI, obviněna z „financování zahraničními agenty“ a „ohrožení národní bezpečnosti“.

Podobně i v Rumunsku jsou slovní útoky často vedeny ze strany státních orgánů. Příkladem je případ Aliny Cristea, novinářky, která se stala terčem Ředitelství pro vyšetřování organizovaného zločinu a terorismu (DIICOT). Cristea čelila obvinění z šíření dětské pornografie. Podle serveru context.ro Cristea již dříve uvedla, že na ni prokurátor DIICOT vyvíjel nátlak, aby nepublikovala kritické články o šéfovi policie okresu Brăila. Stejné oddělení obvinilo jinou novinářku, která se stala whistleblowerkou z rumunského národního rozhlasu poté, co odhalila, že jeden z jejích šéfů využíval veřejné prostředky ke svým zájmům. Nakonec byl případ soudci zamítnut.

V únoru 2022 započala dehonestující kampaň proti rumunské investigativní novinářce Emilii Șercan poté, co odhalila plagiátorství v doktorské práci bývalého premiéra. Novinářka poskytla policii důkazy o tom, že její soukromé fotografie byly sdíleny na několika webových stránkách pro dospělé nebo ve skupině policejní akademie na WhatsAppu. Na základě stížností novinářky bylo zahájeno šest trestních řízení.

Podle zprávy amerického ministerstva zahraničí bylo manželce šéfredaktora rumunského serveru G4Media.ro vyhrožováno vojenským důstojníkem ve zjevné snaze cenzurovat připravovaný článek. Kapitán Gabriel Cristian Alexandru z Univerzity národní obrany kontaktoval manželku šéfredaktora Cristiana Pantaziho a vyhrožoval jí, aby na novináře vyvinula nátlak a odradila ho od zveřejnění článku o profesorovi, který šířil konspirační teorie a propagandu proti Ukrajině a jejímu prezidentovi.

Současní i bývalí vládní úředníci používají proti investigativním novinářům jako nátlakovou taktiku občanskoprávní řízení a trestní oznámení. V jednom z nedávných případů podal mezinárodní důlní magnát Benny Steinmetz dvě žaloby, na RISE Project Romania a The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP).

Steinmetz požadoval vymazání všech článků zveřejněných RISE a OCCRP o jeho aktivitách. Podnikatel rovněž u soudu požadoval, aby bylo oběma platformám zakázáno zveřejňovat novinářská vyšetřování týkající se jeho osoby. Beny Steinmetz byl v Rumunsku odsouzen na pět let a ve Švýcarsku čeká na verdikt soudu. Byl obviněn z poskytování úplatků.

Podobné kombinaci výhrůžek a obtěžování ze strany veřejných činitelů čelí také bulharští novináři. V roce 2022 obdržel investigativní novinář a člen OCCRP Atanas Čobanov varování od velvyslanectví USA v Sofii, že hrozí bezprostřední nebezpečí fyzického útoku proti jeho osobě. Jeho kolega Dimitar Stojanov se musel přestěhovat do jiné země poté, co podobná zpráva o hrozícím útoku přišla z jiných zdrojů. V roce 2023 čelili Čobanov i Stojanov, kteří vedou investigativní portál bird.bg, útoku ze strany úřadu generálního prokurátora Ivana Geševa, který tvrdil, že se spikli se zločinci a politiky s cílem odstranit ho z funkce, a zveřejnil korespondenci s jejich novinářskými zdroji. Čobanov, který žije ve Francii, se v roce 2020 stal rovněž terčem útoku francouzské zpravodajské společnosti Avisa Partners, která pracuje pro bulharského klienta.

Na Slovensku byli investigativní novináři na popud místního podnikatele Mariana Kočnera vyhledáváni ve státních databázích zdravotní pojišťovny, a dokonce i policie. Výsledky těchto nezákonných vyhledávání využil tým špionů, které Kočner zaměstnával, aby tyto novináře, včetně Jána Kuciaka, sledoval. Fotografie z tohoto sledování byly později použity, když si dnes již odsouzená Zuzana Zsuzsová údajně pro Kočnera objednala vraždu tohoto novináře. Za nezákonné sledování je obviněno několik osob, přičemž jeden policista byl za nezákonné prohlídky odsouzen ke dvěma letům vězení.

Přečtěte si

Kauza Kuciak: Kočner osvobozen, Zsuzsová vinna

Vlády se nestarají

Po vraždě Jána Kuciaka, a zejména po následujících volbách v roce 2020, kdy se moci ujala opozice, politici slíbili, že přijmou několik zákonů na ochranu novinářů. Nová koalice složená ze Sme rodina, Za ľudí, OĽANO a SaS ale přes to, že měla ústavní většinu, zákon o ochraně novinářů zatím na Slovensku nepřijala. Navrhované zákony mimo jiné obsahovaly novelu trestního zákoníku, která by veškeré trestné činy spáchané na novinářích a několika dalších profesích, jako jsou například lékaři, považovala za závažnější a automaticky by za ně hrozily přísnější tresty.

Stejně tak v sousedních zemích neexistují žádné zvláštní zákony na ochranu novinářů. Polský Press klub předložil Sejmu návrh novely zákona, jehož cílem je zvýšená právní ochrana novinářů a pracovníků médií, již několikrát. Podle něj by útok na novináře nebo redakčního pracovníka (například zvukaře nebo kameramana) během jejich práce nebo v souvislosti s ní byl povinně stíhán a trestán jako útok na veřejného činitele. 

Kvůli neexistenci zvláštních zákonů musí novináři spoléhat na rozhodnutí soudů, které mohou vytvářet důležité precedenty. Ačkoli maďarské pomlouvačné kampaně proti nezávislým médiím obvykle nejsou odsouzeny, existují výjimky: v roce 2023 Átlátszó úspěšně zažaloval provládní nevládní organizaci CÖF za pomluvu.

Přečtěte si

Andrej Babiš se musí omluvit novinářce Holcové

Vítězství zažila média také v Bukurešti, odvolací soud se zabýval odvoláním RISE Project a jeho reportéra Ionuța Stănescu. Toto odvolání napadlo dva rozsudky z července 2020 a března 2021, které daly za pravdu Ramoně Mănescu, bývalé ministryni a současné poslankyni Evropského parlamentu. RISE Project informoval o tom, že Mănescu prostřednictvím realitních transakcí vydělala přes 30 milionů eur. Přestože Mănescu vyhrála dva soudní spory proti RISE a tvrdila, že chybí důkazy, které by ji s transakcemi spojovaly, odvolací soud letos v červnu její tvrzení odmítl a nařídil jí novináře odškodnit a uhradit soudní výlohy.

V České republice vyhrála šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová případ, který představuje důležitý precedent. Po zveřejnění zjištění v kauze Pandora Papers, tedy Babišových podezřelých nákupů nemovitostí přes offshorové schéma, prohrálo ANO volby. Babiš novinářku obvinil ze zmanipulování voleb, a to na svých sociálních sítích, kde se následně rozběhla nenávistná kampaň proti její osobě. Holcová Babiše zažalovala a soud rozhodl v její prospěch. Babiš se musel omluvit a uhradit veškeré soudní náklady. Rozsudek je zásadní, protože stanovuje odpovědnost politika za jeho příspěvky na sociálních sítích a za moderování následných komentářů pod příspěvky.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Chybějící informace o útocích na novináře appeared first on investigace.cz.

Nezávislá média v Maďarsku odhalila, že režim Viktora Orbána tajně zakoupil špionážní software Pegasus, který vlády používají ke špehování novinářů, aktivistů a politických oponentů. Stejný špionážní software byl hojně využíván i v Polsku ke sledování právníků a politiků. Software vyrábí izraelská společnost NSO Group, jež v Praze každoročně pořádá prodejní akci svých výrobků. České státní instituce ale využívání této technologie popírají. V Rumunsku a na Slovensku zase vlády odmítají sdělit, zda je tento špionážní software, jejž v minulosti používaly, využíván i nadále. Bulharsko naopak povoluje provoz zahraniční špionážní společnosti, zatímco generální prokurátor země tvrdí, že byl špehován.

Maďarští novináři špehovaní Orbánovým režimem

V roce 2021 získali novináři pod záštitou organizace Forbidden Stories seznam telefonních čísel uniklý z NSO Group, společnosti vyvíjející spyware Pegasus. Takto bylo nalezeno 300 maďarských telefonních čísel. Únik odhalil, že v Maďarsku byl použit Pegasus, špionážní software vyrobený izraelskou firmou zabývající se kybernetickou bezpečností, což znamenalo první potvrzené použití Pegasu v zemi EU.

Pegasus se oficiálně používá proti cílům podezřelým z účasti na organizovaném zločinu nebo terorismu. Vyšetřování však odhalilo, že maďarská vláda využila software rovněž ke sledování svých kritiků.

Na seznamu špehovaných osob byli čtyři maďarští novináři, pracující pro nezávislá média. V červenci 2021 byl tajně napaden telefon fotografa Dániela Németha, a to formou nainstalování softwaru Pegasus. Németh byl spoluautorem oceňovaného článku Átlátszó, jenž odhalil, že maďarská vládní elita včetně Orbána používá luxusní jachty a soukromá letadla registrovaná v zahraničí. Kromě toho se zjistilo, že v roce 2019 byl pomocí Pegasu také několikrát napaden telefon Brigitty Csikász, tehdejší novinářky časopisu Átlátszó.

Mezi další cíle této špionáže patřili maďarští veřejní činitelé, právníci, politici a podnikatelé, například majitel mediální společnosti Central Media Group. Terčem se stal i jeden zahraniční student Středoevropské univerzity. Nevládní organizace s názvem Maďarský svaz občanských svobod (HCLU) zahájila jménem několika postižených špionážním softwarem Pegasus různá soudní řízení. 

Podle maďarského média Direkt36 hlasoval Výbor pro národní bezpečnost maďarského parlamentu o pořízení špionážního softwaru na uzavřeném zasedání, vyžádaném zvláštní službou pro národní bezpečnost. Politik maďarské vládní strany Lajos Kósa pořízení softwaru sice přiznal, avšak uvedl, že sledování bylo prováděno na základě zákona. Podrobnosti nejsou známy, protože zápis z tohoto jednání Výboru pro národní bezpečnost je až do roku 2050 tajný. Zpráva vydaná maďarským Národním úřadem pro ochranu údajů a svobodu informací (NAIH) konstatovala, že všechny případy sledování splňovaly zákonná kritéria a bylo nutné je provést z důvodů národní bezpečnosti.  

Přečtěte si

Špehovaní novináři a podezřelí politici. Maďarsko dva roky po kauze Pegasus

Maďarsko současně odmítlo spolupracovat se zvláštním výborem Evropského parlamentu pro špionážní software Pegasus. Zástupci výboru požádali o schůzku s ministryní spravedlnosti Judit Vargou, zatím však nedostali žádnou odpověď. 

Kromě aféry s Pegasem vyšlo loni najevo, že maďarští diplomaté vyslaní do evropských zemí pravidelně shromažďovali informace o cestách nezávislých maďarských novinářů, mezi nimiž byli i dva novináři z Átlátszó, a zároveň aktivně umožňovali pobyty v zahraničí lidem spojených s provládními médii.

Black Cube na diskreditaci novinářů

Pegasus ovšem není jediná negativní maďarská zkušenost se špionážními softwary či jinou formou špehování. Na základě zprávy výzkumníků z torontské Citizen Lab a dokumentů WikiLeaks informoval Átlátszó v roce 2013 o tom, že maďarská tajná služba patří mezi uživatele systému FinFisher, tedy softwarového balíku běžně používaného ke sledování politických oponentů a nevládních organizací. V roce 2015 soubory uniklé z italské komerční špionážní společnosti Hacking Team zase odhalily, že Maďarsko je jejím klientem od roku 2008. Za služby zaplatilo téměř dva miliony eur (přes 48 milionů korun).

V letech 2017 až 2018 kontaktovali maďarské nevládní organizace a jednotlivce agenti pod falešnou identitou s cílem zdiskreditovat je během volební kampaně v roce 2018. Na kampani se jménem maďarské vlády podílela izraelská soukromá zpravodajská společnost Black Cube. Během zasedání Výboru pro národní bezpečnost pak poslanci Fideszu zabránili zařazení případu Black Cube na program jednání. V loňském roce Átlátszó zjistil, že tajné zpravodajské metody, které nesly prvky Blac Cube, byly použity v rámci difamační kampaně Viktora Orbána proti nevládním organizacím, neboť se cíleně zaměřily na novináře, odborníky a politické analytiky. Videorozhovory pořízené za podezřelých okolností byly posléze prezentovány v provládních novinách jako závažná odhalení.

Přečtěte si

Sledovaný novinář Panyi: Postavili mě na stejnou úroveň jako nebezpečného zločince

Od Pegase k Predátorovi

V roce 2017 polské tajné služby za špionážní software Pegasus zaplatily osm milionů eur (přes 192 milionů korun). Většina peněz pocházela z Fondu spravedlnosti (oficiálně určeného na podporu obětí trestných činů), na nějž dohlíží ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro. Fakturu pro izraelského výrobce NSO Group vystavil Ústřední protikorupční úřad, který je přímo podřízen vládě.

Podle výzkumníků CitizenLab z Torontské univerzity sledujících globální byznys se špionážními nástroji a novinářů agentury Associated Press (AP) byli mezi lidmi, jež Pegasus v Polsku sledoval, i Roman Giertych, právník a jeden z největších kritiků vládnoucí strany, a prokurátorka Ewa Wrzosek, rovněž kritická vůči vládní politice.

Telefon Krzysztofa Brejzy, senátora za opoziční Občanskou koalici a v době útoku šéfa štábu opozičního prezidentského kandidáta, který nakonec volby těsně prohrál, byl hacknut třiatřicetkrát. Jak odhalili novináři televize TVN Superwizjer, díky programu Pegasus získaly tajné služby přístup k politikovým zprávám, telefonním hovorům a soukromým fotografiím. Analýzy CitizenLab ukázaly, že na dlouhém seznamu sledovaných se objevily i osoby, o jejichž aktivitách chtěla polská vláda vědět co nejvíce, například úředníci Nejvyššího kontrolního úřadu, lídr zemědělské organizace AgroUnia, jež se postavila proti vládě, nebo podnikatelé poskytující PR služby lidem a společnostem spojeným s úřady.

Přečtěte si

Vlády špehovaly spywarem novináře, aktivisty i disidenty

V květnu 2023 vydal evropský výbor PEGA doporučení o dohledu nad používáním špionážních softwarů v Polsku. Doporučení se částečně shodují se závěry zprávy  Osiodłać Pegaza (Osedlat Pegase), kterou v září 2019 vypracovala polská nadace na ochranu soukromí Panoptykon. Výbor PEGA mimo jiné doporučuje, aby Polsko obnovilo nezávislou kontrolu nad tajnými službami i systém jejich parlamentního dohledu, implementovalo evropskou směrnici na ochranu oznamovatelů, zahájilo vyšetřování používání Pegasu a obnovilo plnou nezávislost soudnictví.

Nic však nenasvědčuje tomu, že by se Polsko doporučeními PEGA zabývalo. Vláda sjednocené pravice se s poslanci Evropského parlamentu zasedajícími ve výboru důsledně odmítá setkat.

Podobně jako v Maďarsku nebyl ani v Polsku Pegasus jediným používaným spywarem. Podle CitizenLab byl v zemi aplikován i software Predator, vyvinutý společností Cytrox ze Severní Makedonie.

V souvislosti s tímto programem vypukl v červenci 2022 skandál v Řecku, kde byl špionážní software Predator využíván vůči novinářům a opozičním politikům. Tamní parlamentní vyšetřovací komise zjistila, že za dodávkami softwaru řecké vládě stojí dva podnikatelé a polský právník-podnikatel s obchodními vazbami na oba muže. Jak odhalilo médium Frontstory.pl., zmiňovaný právník Stanisław Pelczar, je tím, kdo pravděpodobně zprostředkoval nákup Predatoru pro řeckou policii, což ale v rozhovoru s novináři popřel. 

Přečtěte si

Pegasus mohl ovlivnit parlamentní volby v Polsku

Mafiánský kodex mlčení zemí EU se rozšířil i do Rumunska

V roce 2016 otřáslo Rumunskem odhalení, že vrchní státní zástupce Národního protikorupčního úřadu byl špehován společností Black Cube. Případem se zabýval i evropský výbor PEGA.

Rumunské médium Contex.ro se pokusilo vypátrat, zda a jaký typ spywaru rumunská vláda v uplynulém desetiletí zakoupila a používala. Ministerstvo zahraničních věcí (MAE) ale odmítlo poskytnout informace, které Context.ro požadoval ohledně používání špionážního softwaru institucemi v Rumunsku. Stejné ministerstvo mělo poskytnout údaje také výboru PEGA, jenž rovněž podal podobnou oficiální žádost.

Rumunsko a další státy EU se rozhodly s výborem nespolupracovat, což zpravodaj PEGA kritizoval jako nedostatečnou transparentnost členských vlád EU. „Skutečnost, že se vlády jako skupina rozhodly neodpovědět a nespolupracovat, je velmi relevantní. Já tomu říkám omerta. Je to termín, který používá italská mafie, když se rozhodne mlčet,“ uvedla poslankyně Evropského parlamentu Sophie in ‚t Veld pro Context.ro.

Předběžná zpráva výboru PEGA zjistila, že ve všech členských státech EU byly používány komerční spywarové produkty: „S vysokou mírou jistoty můžeme říci, že všechny členské státy EU zakoupily jeden nebo více komerčních spywarových produktů.“ 

V roce 2015 zveřejnilo rumunské médium Rise Project podrobnosti o tom, že italský výrobce špionážního softwaru Hacking Team má vazby na několik rumunských zpravodajských služeb a komerčních společností. Podle Rise Project interní korespondence společnosti Hacking Team zveřejněná po útoku jiných hackerů ukázala, že o špionážní software této společnosti měli zájem zástupci rumunských tajných služeb SRI, armádní zpravodajské služby (DGIA) a oddělení Generálního inspektorátu rumunské policie.

Prodejní akce NSO v Praze

Server E15 nedávno informoval o tom, že špionážní software Pegasus zakoupila i česká vláda. Že by Česká republika měla tento sledovací software vlastnit, tvrdí také oficiální zpráva vyšetřovací komise Evropského parlamentu. Podle webu E15 měla o prodeji Pegasu České republice projevit zájem izraelská společnost NSO Group.

„Není mi známo, že by český stát tento software někdy koupil. Nikdy jsem nepracoval pro NSO Group ani pro příslušné složky českého státu, které mohou podobné nástroje nakupovat a používat,“ uvedl pro investigaci.cz poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar. Na otázku, která instituce v České republice zaručuje, že špionážní software typu Pegasus nebude použit proti novinářům nebo aktivistům, odpověděl jednoduše – Česká republika je právní stát. „Z mého pohledu není absolutně žádný důvod vytvářet nějaké další instituce,“ uzavřel Pojar.

V Praze se každoročně koná konference ISS World Europe zaměřená na kybernetickou kriminalitu a špionáž, kde se setkávají lidé z orgánů činných v trestním řízení a zpravodajských služeb s prodejci těchto sofistikovaných nástrojů a softwarů. V roce 2021 konferenci sponzorovala právě společnost NSO Group.

Přečtěte si

Projekt Pegasus: Následky odhaleného špehování

Slovenské úřady o používání Pegasu mlčí

V minulosti se ve slovenských médiích objevily informace o tom, že tamní tajné služby získaly špionážní software. Nikdy to ale nebylo oficiálně potvrzeno.

Na základě informací z WikiLeaks z roku 2014 Slovenská republika údajně zakoupila sledovací systém FinFisher od společnosti Gamma Group. O rok později unikla prostřednictvím WikiLeaks e-mailová komunikace italské společnosti Hacking Team. Vyplynulo z ní, že Slovensko mělo zájem o její softwarové řešení Galileo. Žádný z nákupů nebyl oficiálně potvrzen.

Využití FinFisheru na Slovensku potvrdila letošní zpráva Evropského parlamentu. „Můžeme potvrdit, že uvedený systém v resortu obrany nepoužíváme a ani jsme ho nepoužívali,“ zní však vyjádření slovenské vojenské rozvědky z roku 2021, které zveřejnil server Zive.SK.

Slovenská informační služba (SIS) se k možnému použití systému Pegasus odmítla vyjádřit. Odvolala se na právní překážku, jež SIS údajně zakazuje potvrdit nebo vyvrátit jeho případné nasazení.

Přečtěte si

Rok po projektu Pegasus. Špionážní systém se ve světě používá dál

Bulharsko jako hostitel špionážní společnosti

Bulharské tajné služby dlouhodobě používají špionážní systémy FinFisher a FinSpy. Další podobný software se pokoušely získat od společnosti HackingTeam, dohoda však ztroskotala. V roce 2013 po odhalení, že mobilní chytače IMSI (IMSI Catcher), které ministerstvo vnitra nakoupilo za peníze EU, byly používány k nezákonnému špehování politiků, vypukl skandál. Chytače IMSI jsou stanice mobilních operátorů předstírající, že jsou legálními stanicemi. Telefon se tak připojí k podvodné mobilní stanici a je vystaven hackerským útokům a sledování. Prokuratura obvinila tři osoby, avšak později případ z úředních záznamů zmizel. 

Nedávné zprávy ukazují, že Bulharsko poskytlo prostor k obchodním operacím izraelské společnosti Circles, která nabízí nástroje pro hackování mobilních sítí. Circles nyní spadá pod společnost NSO Group. Podnikání společnosti Circles v současné době prosperuje, což vyplývá z rostoucího počtu zaměstnanců a mnohamilionových příjmů deklarovaných ve výročních zprávách společnosti. Používání softwaru Pegasus ale bulharskou vládou nebylo oficiálně potvrzeno. Probíhá však vyšetřování prokuratury, jejíž zdroje potvrzují, že ministerstvo vnitra tento software používalo. Současný generální prokurátor Borislav Sarafov nedávno prohlásil, že byl sledován soukromou skupinou na příkaz bývalého generálního prokurátora a svého konkurenta Ivana Geševa. Nebylo však jasné, zda se tak stalo za pomoci nějakého typu špionážního softwaru.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

Autorka české verze: Zuzana Šotová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Jak země EU špehují své občany appeared first on investigace.cz.

Vláda Viktora Orbána utratila během pandemie covidu-19 stovky milionů eur za nepoužitelné zdravotnické vybavení, přičemž veřejné peníze skončily v kapsách pochybných podnikatelů. Kvůli nepružnému systému maďarského zdravotnictví čekají na lékařské vyšetření desetitisíce tamních obyvatel, což svádí ke korupci. Na Slovensku byli z přijímání úplatků za špatné reformy zdravotnictví obviněni poslanci parlamentu a rodina vysokého státního úředníka Kajetana Kičury inkasovala statisíce eur díky jeho manipulaci s veřejnými zakázkami ve prospěch soukromých společností. Rumunsko se pro změnu potýká s hrubým zacházením se seniory v domovech důchodců a také se zjištěním, že téměř polovina rumunských nemocnic představuje pro pacienty bezpečnostní riziko v podobě požárů způsobených starou elektroinstalací. V Bulharsku jsou zase prostředky ze zdravotního pojištění odčerpávány pomocí systému falešných hospitalizací.

Zkorumpované zdravotnictví v Maďarsku 

Uplácení personálu kvůli přednostnímu zacházení nebo konkrétní službě je v maďarském zdravotnictví běžná forma korupce. Vzhledem k nízkým mzdám a nepříznivým pracovním podmínkám úplatky od pacientů přijímá mnoho lékařů i zdravotních sester. Ve snaze bojovat proti této formě korupce Maďarsko od roku 2021 poskytování a přijímání odměn za lékařské zákroky kriminalizuje. V roce 2022 protikorupční policejní agentura takových případů zaznamenala jedenáct. 

Vlivem pandemie došlo v Maďarsku k rozšíření soukromé zdravotní péče. Hlavním důvodem byly především dlouhé čekací lhůty a pokles kvality veřejného zdravotnictví. Podle oficiálních údajů je v současné době na čekacích listinách téměř 40 000 pacientů a některé zákroky se odkládají déle než půl roku. Investigativní server Átlátszó přinesl díky celostátnímu průzkumu, který se na měření těchto problémů zaměřil, informaci, že pacienti čekají na zásadní operace nejen několik měsíců, ale mnohdy i více než rok. 

V prvním roce pandemie maďarská vláda prostřednictvím státních organizací i společností s nejasným pozadím shromáždila největší kapacitu plicních ventilátorů na světě, tedy v poměru k počtu obyvatel. Maďarské daňové poplatníky přišlo těchto 17 000 ventilátorů na více než 772 milionů eur (přes 17 miliard korun). Podle tehdejších cen se plicní ventilátor přitom prodával za zhruba půl milionu korun a maďarské nákupy by tak měly vyjít na přibližně 355 milionů eur. V roce 2022 vláda bezplatně předala stovky ventilátorů zemím, jako je Česko, Slovensko, Ukrajina, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Libanon, Jordánsko, Kyrgyzstán, Uganda, Moldavsko a Tunisko. 

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zdravotnictví

I přesto, že dříve zakoupené čínské vybavení za miliony eur zůstalo nevyužito, nakoupilo maďarské ministerstvo zahraničních věcí dalších tisíc předražených ventilátorů od nizozemsko-izraelské společnosti. Server Átlátszó rovněž zjistil, že jedním z velkých příjemců pandemického byznysu v Maďarsku byl János Hiszem, klíčová postava spojená s aférou ázerbájdžánského laundromatu. Hiszemova společnost dodala maďarské vládě ventilátory a další zdravotnické pomůcky za 79 milionů eur (téměř dvě miliardy korun). 

Více než sedm milionů kusů nekvalitních respirátorů nakoupila vláda v Číně, aby je rozdala lékařům, zdravotníkům a příslušníkům policie i armády. Obchodní společnost, která tuto zakázku získala, obdržela od vlády přes 35 milionů eur (přes 840 milionů korun). Server Átlátszó též zjistil, že i když vláda jednala přímo s výrobcem vakcíny Sinopharm, očkovací látky nakonec nakoupila přes prostředníka za vyšší cenu. Těsně před uzavřením obchodu změnila zprostředkovatelská společnost sídlo i majitele, přičemž nový vlastník měl podle Átlátszó v minulosti pochybné obchodní transakce.

Podivné finanční machinace Kajetana Kičury na Slovensku

Na začátku pandemie nakupovala slovenská Správa státních hmotných rezerv pod vedením Kajetana Kičury – osobního přítele bývalého premiéra Roberta Fica – ochranné zdravotnické prostředky (respirátory, chirurgické roušky nebo ochranné rukavice) od malých a neznámých firem. 

V březnu 2020 úřad podepsal kupní smlouvu se společností Lacorp na ochranné masky a respirátory v celkové hodnotě 35 milionů eur (přes 841 milionů korun). I když tento nákup nevládní organizace označily za značně předražený, Správa hmotných rezerv podepsala další smlouvu s nově založenou společností A-test. Přestože tato firma se státem nikdy neobchodovala, měla mu dodat jednorázové roušky za 13 milionů eur (přes 312 milionů korun). Firma nakonec roušky nedodala a zároveň odmítla vrátit zálohu ve výši téměř čtyř milionů eur (přes 96 milionů korun). Za tyto nákupy Kičuru nově ustanovená slovenská vláda v roce 2020 odvolala a Národní kriminální agentura ho obvinila z přijímání úplatků a z legalizace zisku z trestné činnosti. 

Poté, co Správa hmotných rezerv uzavřela pochybné smlouvy, Kičurův syn koupil dva byty za statisíce eur bez hypotečního úvěru. Podle státního zastupitelství Kičura manipuloval s výběrovými řízeními na nákup zdravotnických pomůcek, jako byly respirátory a operační roušky, a stát tak údajně připravil o zbytečné výdaje ve výši až pěti milionů eur (přes 120 milionů korun). Kičura čelí obvinění z korupce i v dalších kauzách z doby, kdy byl osm let v čele Správy státních hmotných rezerv. 

Kauza Gorila 

Před Vánocemi 2011 došlo k úniku zpráv o operaci, kterou Slovenská informační služba prováděla pod krycím jménem Gorila. Událost odhalila jeden z největších politických a korupčních skandálů v novodobé historii Slovenska. Informace totiž ukázaly, že finanční skupina Penta a její bývalý šéf Jaroslav Haščák měli vlivné známosti v politických kruzích. Penta vlastní největší soukromou zdravotní pojišťovnu v zemi, nemocnice a lékárny. Jak naznačují dokumenty Gorila, finanční skupina se snažila získat kontrolu přímo nad ministerstvem zdravotnictví. I když vyšetřování přineslo některé indicie o trestné činnosti související s tímto případem, trestné činy nakonec nebyly potvrzeny. Kauza přesto zůstává nevyřešeným a kontroverzním tématem. Haščák i Penta jakékoli pochybení popírají.

Nekvalitní rumunská péče

Na začátku roku 2023 přišli rumunští investigativní novináři se zjištěním, že v několika centrech pro seniory a osoby se zdravotním postižením dochází ke špatnému zacházení s klienty. Centra byla napojena na tehdejší ministryni pro rodinu a rovné příležitosti Gabrielu Fireu. O půl roku později prokurátoři Ředitelství pro vyšetřování organizovaného zločinu a terorismu odhalili, že centra provozovaly dvě zločinecké skupiny, které pro své podnikání dostávaly podporu z veřejných zdrojů. Na základě těchto informací odstoupili ministr práce i ministryně pro rodinu a byly suspendovány osoby, jež měly na provoz center dohlížet. 

Během posledních let také desítky Rumunů zemřely při požárech v tamějších starých nemocnicích, přičemž mnoho smrtelných případů způsobily závady elektroinstalace. Strašlivé následky v podobě ožehnutých lůžek, zčernalých oddělení a zbytků ohořelých těl pacientů jsou symbolem velkých nedostatků státního zdravotnického systému. 

Novináři z rumunského serveru Context.ro tuto skutečnost několik měsíců vyšetřovali a zjistili, že téměř polovina státních nemocnic má jednotky intenzivní péče vybavené elektroinstalací starší než dvě desetiletí. Trestní případ, který skončil rozsudkem vězení, potvrdil, že hlavní příčinou požáru v dětské nemocnici v Bukurešti, jenž tragicky ukončil život šesti dětí, byla stará a vadná elektroinstalace na jednotce intenzivní péče. Rumunský premiér k situaci ohledně zastaralých nemocnic dodal, že takový je v současné době systém veřejného zdravotnictví. 

Podvodné odčerpávání peněz ze zdravotní pojišťovny v Bulharsku

Bulharské zdravotnictví je údajně podfinancované, systém je nepřívětivý k pacientům a často vyvolává veřejné skandály, což se týká jak veřejných nemocnic vybudovaných za komunismu, tak i nových soukromých nemocnic a zdravotnických středisek. Obojí financuje Národní zdravotní pojišťovna (NZOK). Rozpočet NZOK činí ročně asi 3,5 miliardy eur (přes 82 miliard korun), dvě miliardy eur plynou z daní a poplatků za zdravotní pojištění, zbytek ze státního rozpočtu. Bulharsko se navíc již několik let potýká s technickými problémy spojenými se zavedením moderního elektronického systému zdravotní péče, což má za následek špatnou sledovatelnost výdajů na zdravotnictví. 

Novináři z bulharského serveru Bivol zjistili, že kvůli neexistenci účinné elektronické kontroly dochází k obchodování s léky. Nemocnice lék vyfakturují zdravotní pojišťovně, některým pacientům dají placebo (vizuálně podobnou látku bez léčivé složky) a originální lék pošlou do zahraničí, za což dostanou peníze. 

Investigativní novinářka Miroluba Benatova v roce 2021 nadto odhalila systém zavedený ve státní nemocnici Lozenec v Sofii, který umožňoval odčerpávat peníze z NZOK prostřednictvím falešných pacientů. Nemocnice vykazovala neexistující hospitalizace a získala navíc 200 000 eur (téměř pět milionů korun). Předpokládá se, že stejné postupy používají i další nemocnice po celé zemi. Díky těmto informacím začala prokuratura případ vyšetřovat, do dnešního dne ale nebyla vznesena žádná obžaloba. 

To však není jediný problém nemocnice Lozenec. Po dlouhá léta komunismu byla až do nového milénia nejluxusnějším státním zdravotnickým zařízením. V roce 2022 v ní proběhl audit, jenž ukázal mnohá pochybení včetně nelegálních transplantací ledvin od chudých ukrajinských a moldavských občanů bohatým pacientům ze Spojených arabských emirátů (SAE), Japonska a dalších zemí. Dárci falešně předstírali, že jsou blízkými příbuznými pacientů – což je jediný případ, kdy bulharská legislativa takové transplantace připouští.

Kromě toho dochází v bulharském zdravotnictví běžně k přesouvání na čekacích listinách týkajících se transplantací, a to ve prospěch významnějších lidí, a dále k nepotismu a korupci. Například během pandemie využívali politici a veřejně známé osoby nejlepší péče v sofijských nemocnicích, zatímco obyčejní lidé umírali na nedostatek kyslíku v regionálních zdravotnických zařízeních.  

Bulharsko v té době rovněž bojovalo s nekvalitními či předraženými čínskými respirátory. Nejkurioznějším případem byl ovšem dar zdravotnického materiálu ze Spojených arabských emirátů, z něhož se vyklubala zásilka datlí. 

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zdravotnictví II appeared first on investigace.cz.

Korupce ve zdravotnictví je rozšířená ve velké části střední i východní Evropy. Nedávná obvinění v Rumunsku poukazují na zapojení zdravotnických pracovníků do nezákonného odklonu finančních prostředků, z nichž měla být financována péče o pacienty. Naopak v Polsku stát za zdravotnické vybavení zaplatil desítky milionů eur obchodníkovi se zbraněmi, který ale část objednávky nikdy nedodal. V České republice byly zase veřejné zakázky během pandemie směrovány k firmám prodávajícím nelicencované respirátory.

Masivní korupce v rumunském zdravotnictví

V roce 2010 zemřelo při požáru nemocnice v Bukurešti šest dětí. O více než deset let později ta samá nemocnice stále funguje bez patřičných požárních opatření. Nejedná se přitom o ojedinělý případ, ale o jednu z mnoha rumunských veřejných nemocnic, které ohrožují životy svých pacientů, protože neprošly modernizací a chybí jim řádné systémy k zajištění bezpečnosti. Nedostatečné zabezpečení nemocnic se projevilo během pandemie covidu-19, kdy byla rumunská zdravotnická infrastruktura vytížena více než obvykle. Jen v letech 2020 a 2021 v zemi vzplála desítka nemocnic, v nichž zemřelo více než 30 lidí.

Zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2021 uvádí, že Rumunsko sice finanční náklady na zdravotnictví výrazně zvýšilo, přesto však v rámci EU zůstává zemí s druhými nejnižšími výdaji, a to jak v přepočtu na obyvatele, tak v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP). I tamní ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že je třeba zlepšit infrastrukturu veřejného zdravotnictví a že nedávné investice jsou stále nedostačující. 

Velkou hrozbu v tomto sektoru současně představuje korupce. Peníze vynaložené na zlepšení infrastruktury často končí v kapsách firem s politickými konexemi. To brání zlepšení zdravotnického systému, protože potřeby nemocnic jsou většinou až na druhém místě.

V roce 2022 obvinil Národní protikorupční odbor více než 50 osob pracujících v rumunském zdravotnictví. Mezi nimi je jeden manažer, sedm lékařů a tři ředitelé nemocnic.

O neefektivní výdaje i korupci ve zdravotnictví se zajímala také rumunská média. V roce 2016 investigativní web Rise například zveřejnil příběh o hyperbarické komoře, což je zařízení k léčbě popálenin, které v přepočtu stálo 12 milionů korun, byť se zároveň ukázalo jako neefektivní a pro pacienty dokonce nebezpečné. Společnost, od níž nemocnice zařízení koupila, vlastnil obchodní partner rumunského senátora Sorina Opresca.

Korupční farmaceutická lobby v Polsku

Chybějící finance v rozpočtech nemocnic, nedostatek personálu nebo obtížný přístup ke specialistům – všechny tyto faktory přispívají ke zvýšené míře korupce v polském zdravotnictví. Podfinancování veřejného zdravotnického systému se projevuje také na nízkých platech, což způsobuje odchod lékařů do soukromé sféry nebo do zahraničí. Podle zprávy Evropské komise o korupci ve zdravotnictví se v nemocnicích proto tvoří dlouhé fronty na diagnostiku i léčbu.

Polské investigativní médium Frontstory.pl publikovalo v lednu 2022 informace odhalující obchodování s falešnými očkovacími průkazy v době pandemie covidu-19, na nichž se podíleli zkorumpovaní zaměstnanci zdravotnických zařízení.

V červenci 2022 byla pro změnu k soudu podána žaloba na bývalého primáře oddělení paliativní péče nemocnice v městečku Chodzież. Lékař měl přijímat nebo prodlužovat pobyt pacientů na svém oddělení výměnou za úplatky od rodin – šlo o částky od několika set až do několika tisíc zlotých. Dělal to i přesto, že zdravotní stav pacientů prodloužení pobytu nevyžadoval. Ačkoli polská společnost podplácení lékařů neschvaluje, využívání soukromých a profesních kontaktů například k přednostnímu přijetí u lékaře je zcela běžné.

Ze zprávy Evropské komise rovněž vyplývá, že problémem jsou také nesrovnalosti ve veřejných zakázkách. Zadání tendrů někdy vypracovávají lékaři, kteří v některých případech musí žádat o pomoc zástupce průmyslu. A ti mohou připravit specifikace tak podrobně, že výběrové řízení může vyhrát pouze určitá společnost. V prosinci 2022 byl podle Centrálního protikorupčního úřadu zadržen těsně po přijetí úplatku ředitel polikliniky v malém městě Witków; za úplatek měl vhodně upravit výběrové řízení na dodávku zdravotnického vybavení ve prospěch jednoho z kandidátů.

Další z oblastí zdravotnictví náchylných ke korupci je vztah mezi státem a farmaceutickou lobby. V lednu 2023 bylo obviněno dvanáct osob z celkem 911 případů korupčního chování, včetně zástupce farmaceutické společnosti, lékárníků a lékařů ze zdravotnických zařízení ve Varšavě a okolí. Obchodník s léčivy se údajně s doktory domlouval na vystavování receptů na jím propagované léky a odměňoval je penězi.

Nejedná se přitom pouze o lokální nemocnice a lékaře. Z oficiální zprávy z roku 2019 vyplývá, že polské ministerstvo zdravotnictví je při jednání s externími subjekty především z farmaceutického průmyslu „obzvláště zranitelné“ vůči lobbingu, neformálním tlakům a korupčním návrhům.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Ukradené miliony z fondu EU

Miliony eur za ventilátory dodané obchodníkem se zbraněmi

Zatímco svět v roce 2020 bojoval s pandemií covidu-19, polské ministerstvo zdravotnictví podepsalo řadu kontroverzních smluv na dodávky zdravotnického vybavení. Jedna z nich se týkala nákupu bezcenných ochranných masek za 1,1 milionu eur (zhruba 26 milionů korun) od společnosti vlastněné přítelem samotného ministra. Polský stát mimo to nakoupil ventilátory v hodnotě 44,5 milionu eur (více než miliarda korun), jejichž část nebyla nikdy dodána. Obchod se uskutečnil se společností byznysmena se zbraněmi, který za záhadných okolností nejprve zmizel a později byl nalezen mrtvý v Albánii. Podle posledních informací nebyl v rámci vyšetřování této kauzy nikdo obviněn a vyšetřování bylo v roce 2021 zastaveno.

Podle zprávy Ústředního protikorupčního úřadu o plnění vládního protikorupčního programu na léta 2018 až 2020 patřilo zdravotnictví mezi sféry nejvíce ohrožené korupcí. V rámci tohoto programu byli zaměstnanci ministerstva zdravotnictví poučeni o etice, boji proti korupci a střetu zájmů prostřednictvím online kurzu. Na ministerstvu také proběhlo „anonymní sebehodnocení kultury integrity“. Výsledky zatím nebyly publikovány.

České covidové (ne)certifikáty

Na jaře 2020 utratily české obce za ochranné protiepidemické pomůcky více než 200 milionů korun, přičemž jedna konkrétní společnost prodávala respirátor za více než 190 korun.

Vláda premiéra Babiše totiž na začátku pandemie koronaviru nedodala obcím potřebný ochranný materiál, přestože politici v té době trvali na tom, že mají situaci pod kontrolou. Respirátory tak začaly prodávat společnosti, které předtím neměly se zdravotnictvím co do činění, ale měly naopak dobré kontakty například v Číně – jednalo se třeba o výrobce látkových plen, prodejce brokovnic a zábavní pyrotechniky či stavitele solárních elektráren. Firmy, které skutečně vyráběly zdravotnické vybavení, byly mezi dodavateli v menšině.

Přečtěte si

Koronavirus: Jak vydělat miliony

K prodeji respirátorů v Česku přitom existovala jedna důležitá podmínka: ochranné pomůcky musely mít certifikát CE schválený EU, který znamená, že jsou bezpečné pro použití. To však nezabránilo prodeji buď s falešnými, nebo jinými certifikáty, případně s vůbec žádným osvědčením.

Jednou ze společností, která se rozhodla této příležitosti využít, byla marketingová a PR agentura Black Consulting. Státu prodala respirátory za 190 korun za kus a celkově takto získala více než 25 milionů korun. Jejich respirátory byly sice opatřeny razítkem jiné společnosti, která certifikáty uděluje, ale na úplně odlišné výrobky než respirátory. Dokumentace, jež byla součástí veřejné zakázky, proto neobsahuje nic, co by naznačovalo, že Black Consulting měl jakoukoli oprávněnou certifikaci.

David Snášel, majitel Black Consulting, tehdy poskytl rozhovor serveru investigace.cz, v němž uvedl, že mu volal známý a nabídl mu pro jeho zaměstnance třicet tisíc respirátorů. Po telefonátu si Snášel uvědomil, že respirátory budou v době, kdy vláda není schopna zajistit jejich potřebné množství, dobrým obchodem, protože si na jejich nedostatek už stěžovali krajští hejtmani. Sepsal nabídku, rozeslal ji obcím a do hodiny se ozval první hejtman. Výhodný obchod v podobě dalších várek necertifikovaných respirátorů se rozjel až ke zmíněnému zisku ve výši 25 milionů korun.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

Autorka české verze: Zuzana Šotová
Autorka úvodní grafiky: Wanda Hutira

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zdravotnictví appeared first on investigace.cz.

Investigativní novináři z několika evropských zemí upozorňují na nekalé nakládání s evropskými dotacemi v druhé části série nazvané The Organised Crime and Corruption Watch. V České republice zahájila evropská prokuratura EPPO jen za loňský rok 36 nových vyšetřování, jedno z nich se týká bývalého zaměstnance prezidentské kanceláře Vratislava Mynáře. V různém stádiu jsou za dotační podvody stíháni poslanec Andrej Babiš nebo osoby napojené na subvence ve sportu. Na Slovensku si na dotace obnovitelných zdrojů zase brousila zuby italská mafie. V Polsku pak používali politici evropské peníze na pořádání večírků, v Bulharsku za ně naopak renovovali své vily. A v Maďarsku tamní zastupitelé čerpali peníze na zábavní park, který nikdo nepoužíval, a tak ho po několika letech zbourali.

Podvody s DPH a další probíhající vyšetřování 

Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) zahájil v Česku 36 nových vyšetřování, čímž se jejich celkový počet zvýšil na 54. Ve srovnání se Slovenskem, zemí o polovinu menší, vede Česká republika v počtu aktivních vyšetřování o devět případů. Souhrnná škoda se odhaduje na více než 6,4 miliardy korun, z čehož podvody s DPH tvoří více než 75 % škody. Většina těchto případů spadá do oblasti výdajů mimo veřejné zakázky: jedná se o druh podvodu spáchaného formou falešných nebo neúplných dokladů, který vede k neoprávněnému zadržení finančních prostředků z rozpočtu EU. V roce 2022 podal EPPO v Česku první žalobu na tři fyzické a tři právnické osoby obviněné z dotačního podvodu, jenž stál český rozpočet i rozpočet EU přibližně 5,5 milionu eur. Česko bylo rovněž zapojeno do rozsáhlého podvodu s DPH v Německu, týkal se platinových mincí, a to prostřednictvím praní špinavých peněz organizovaným v České republice. 

EPPO v současné době také vyšetřuje možný dotační podvod české společnosti Hopax v hodnotě téměř 45 milionů korun. Firma, která vyrábí ocelové konstrukce a montuje průmyslové haly, podle policie nadhodnotila cenu strojů, nakoupených za dotace EU. 

Evropský prokurátor se rovněž zajímá o Vratislava Mynáře, vedoucího kanceláře bývalého prezidenta Miloše Zemana, kvůli údajnému dotačnímu podvodu ve výši přes 6 milionů korun. Peníze putovaly na rekonstrukci sportovního areálu v Osvětimanech. V roce 2021 byl Mynář obviněn z trestného činu poškozování finančních zájmů Evropské unie a dotačního podvodu, a přestože peníze vrátil, je stále stíhán.

Čapí hnízdo a zemědělské dotace

Zřejmě nejznámější případ možného dotačního podvodu z prostředků EU je v České republice spojen s vyšetřováním farmy Čapí hnízdo poslance Andreje Babiše. Policie se Čapím hnízdem začala zabývat kvůli podezření, že Babišova společnost Agrofert skrytě lobbovala za změnu dotačních pravidel ve svůj prospěch.

Farma provozovaná Agrofertem čerpala více než padesátimilionové dotace z vládního programu pro malé a střední podniky. Žalobce problém vidí právě v zařazení do této kategorie, protože firma byla součástí ziskového Agrofertu. Babiš jakékoli spojení s Čapím hnízdem popřel. V lednu 2023 byl sice zproštěn obžaloby, ale státní zástupce Jaroslav Šaroch se proti rozsudku odvolal. Navrhuje zrušit osvobozující rozsudek a případ vrátit k soudu.

V roce 2019 Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) rozhodl, že neproplatí dotace holdingu Agrofert, který ovládá bývalý premiér Andrej Babiš, a podnikům rodiny někdejšího ministra zemědělství Miroslava Tomana. SZIF tak rozhodl na základě předběžné auditní zprávy Evropské komise, která se týkala Tomanova střetu zájmů v souvislosti s projekty společnosti Agrotrade. Tu z 80 procent vlastní ministrův otec Miroslav Toman starší. Agrotrade získal dotaci ve výši 80 tisíc eur na svou dceřinou drůbežářskou společnost. Toman jakýkoli střet zájmů popřel a uvedl, že samotná zpráva zmiňuje skutečnost, že dotyčné projekty byly schváleny před jeho nástupem do funkce. Evropská komise v roce 2021 šetření nakonec ukončila.

Přečtěte si

Impérium AB 2.0: Databáze firem a dotací Andreje Babiše

Sportovní dotační podvod 

V roce 2017 obvinila policie tři osoby a jednu firmu v korupční kauze související s dotačními programy ministerstva školství na podporu sportu. Zatčen byl tehdejší šéf Fotbalové asociace ČR Miroslav Pelta a šéf České unie sportu Miroslav Jansta. Oba byli obviněni z nezákonného rozdělování dotací ve prospěch Fotbalové asociace České republiky a dalších vlivných osob. Soud Peltu původně odsoudil k šesti letům vězení, pětiletému zákazu výkonu funkce ředitele společnosti a pětimilionové pokutě. Odvolací senát rozsudek zrušil, ale minulý týden soud trest potvrdil. Odsouzena byla i někdejší náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová, která se hájila tím, že jen plnila úkoly, jež dostávala od své nadřízené Kateřiny Valachové. 

Obnovitelné zdroje na Slovensku a ‘Ndrangheta

V roce 2009 začal na Slovensku italský podnikatel Antonino Vadala, napojený na mafii ‘Ndrangheta, plánovat 70milionový energetický projekt nedaleko Banské Bystrice. Na místě měly vzniknout dvě továrny na výrobu fotovoltaických panelů a velká solární elektrárna. Projekt postupoval hladce, příslušný městský úřad nabídl výhodné podmínky pronájmu několika hektarů pozemků a Úřad pro regulaci síťových odvětví (ÚRSO) přidělil budoucí elektrárně cenné povolení k připojení do sítě. Kromě zelené energie se plánovalo i vytvoření 300 pracovních míst, jedno ani druhé se však nikdy neuskutečnilo. 

Projekty na výstavbu společně s úředními povoleními totiž Vadala a jeho obchodní partneři rozprodali. Podle odhadů si tak mohli přijít v přepočtu na přibližně 300 milionů korun. Zůstalo po nich jen nezaplacené nájemné za pozemky. 

Antonino Vadala chtěl rozjet podnikání i v Česku, kde v roce 2017 koupil zavedenou firmu a přejmenoval ji na Vadala Group CZ. Není ale jasné, čím se společnost měla zabývat, v obchodním rejstříku uvádí pouze obecné informace. Ostatně samotný Vadala toho u nás již moc nestihl. V roce 2018 jej Slovensko vydalo k trestnímu stíhání do jeho vlasti, kde si nyní odpykává trest za obchod s drogami. 

Přečtěte si

Solární narkobaroni

Polský recept na dotační podvody 

Podle Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) v posledních letech v Polsku narůstá zpronevěra prostředků EU. V letech 2006 až 2013 bylo v Polsku vedeno celkem 17 vyšetřování, k nimž OLAF vydal doporučení. V letech 2015 až 2021 se celkový počet zvýšil na 36. 

V červnu 2013 se v krakovském kině Kijów sešli nejvlivnější politici malé a v té době nepříliš významné pravicové strany Solidarna Polska. Oficiálně vystoupili na klimatické konferenci, ve skutečnosti se ale jednalo o sjezd strany, kterého se zúčastnili její lídři Zbigniew Ziobro a Jacek Kurski. Akce uspořádaná za zpronevěřené prostředky Evropského parlamentu stála 40 tisíc eur (tedy něco přes milion korun). V roce 2015 se Ziobro stal ministrem spravedlnosti a o rok později generálním prokurátorem. Dnes mu podléhají všichni prokurátoři v Polsku. Kurski měl také štěstí, neboť se stal šéfem TVP, tedy státní propagandistické televize. 

Zpronevěra je trestná ve všech zemích EU. Polská prokuratura – podřízená Ziobrovi – na akci z roku 2013 ale žádné nesrovnalosti neshledala a v roce 2019 od vyšetřování upustila.

V Polsku je většina důležitých státních orgánů řízena jedním politickým subjektem. Populistická koalice Sjednocená pravice, která je u moci od roku 2015, rozhoduje o rozdělování prostředků EU a zároveň řídí instituce odpovědné za stíhání korupce. Centrální protikorupční úřad (CBA) podléhá ministru Mariuszovi Kamińskému, poslanci vládnoucí strany Právo a spravedlnost. V roce 2015 byl Kamiński odsouzen za zneužití pravomoci, polský prezident Andrzej Duda (rovněž ze strany Právo a spravedlnost), zvolený několik měsíců předtím, mu ale v témže roce udělil milost. 

Polsko je jedním z pěti členských států (Dánsko, Irsko, Švédsko a Maďarsko), které nespolupracují s Úřadem evropského veřejného žalobce (EPPO). V otevřeném dopise adresovaném Evropské komisi z února 2022 tento úřad zdůrazňuje, že kdykoli vede přeshraniční vyšetřování, není z Polska schopen shromáždit důkazy, takže jeho schopnost bojovat proti trestné činnosti zaměřené na rozpočet Unie je „systematicky omezována“.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Ukradené miliony z fondu EU

Neúspěšný zábavní park v Maďarsku

Maďarské investigativní centrum Átlátszó odhalilo případ zneužití prostředků EU v souvislosti se zábavním parkem pro cyklisty, který byl loni na podzim zrušen. Po sedmi letech se vedení města Hatvan, ležícího na severu Maďarska, rozhodlo park odstranit, protože nemělo smysl jej udržovat v provozu. 

Zážitková atrakce byla vybudována za zhruba 370 tisíc eur (něco přes 8 milionů korun). Od té doby park navštívilo pouze 55 lidí, což znamená, že každý cyklista stál evropské daňové poplatníky asi 150 tisíc korun. Mezi lety 2018 a 2022 do areálu dokonce zavítala jen jedna osoba. Město musí prostor bývalého parku ještě vyklidit, radní už ale plánují výstavbu nového cykloparku. 

Nízký počet návštěvníků mohl být způsoben tím, že některé části zážitkové stezky byly poměrně nebezpečné i pro zkušené cyklisty. Jeden cyklista byl v roce otevření (2016) vážně zraněn. Uprostřed trasy byl skokánek a závěrečný úsek vedl přímo do řeky – tam byla postavena betonová zeď, aby zadržela ty, kteří přijíždějí vyšší rychlostí, není tedy divu, že sportovec došel k újmě. Trasu mohli cyklisté využívat pouze na vlastní nebezpečí a po předchozí registraci.

Když se čerpají dotace, lítají třísky

Podobně jako park pro cyklisty dopadla i další maďarská atrakce. Jak zjistili novináři z Átlátszó, starosta města Nyírmártonfalva získal na projekt vybudování 50 metrů dlouhého chodníku v korunách stromů dotaci ve výši 166 tisíc eur (necelé 4 miliony korun). Při stavbě chodníku byl ale les, který jej měl obklopovat, bohužel vykácen, takže místo procházky baldachýnem z větví a listů mohou návštěvníci nyní chodit po vyvýšené konstrukci s výhledem na holinu plnou pařezů.

Starosta obce Mihály Filemon získal dotaci jako soukromá osoba prostřednictvím Programu rozvoje venkova. Podle registru žádostí o dotace EU si o subvenci zažádal v roce 2018, získal ji v roce 2021 a mezi tím se v roce 2019 stal starostou. Patří mu také pozemek, na němž stavba stojí. 

S Átlátszó starosta mluvit nechtěl, poskytl ale rozhovor maďarské televizi ATV. V něm uvedl, že vzhledem k tomu, že výběrové řízení trvalo čtyři roky a ceny stavebních prací se za tu dobu zvýšily, les vykáceli a dřevo prodali, aby mohli financovat rozdíl mezi plánovanými a skutečnými investičními náklady.

Kuriózní případ vil politiků v Bulharsku 

Investigativní novináři z bulharského média BIRD upozorňují, že přestože podvody s EU fondy aktivně popisují, země vykazuje minimální snahu defraudacím zamezovat. Souvisí to s obecnou neochotou bulharské prokuratury stíhat korupci spojenou s politiky. Za zpronevěru prostředků EU tam byla doposud obviněna a souzena pouze jedna osoba, která dostala pokutu v přepočtu přes 50 tisíc korun. 

Zpráva EPPO z roku 2021 přitom uvádí, že v Bulharsku probíhá 98 vyšetřování dotačních podvodů. Odhadovaná škoda činí 427 milionů eur (něco přes 10 miliard korun). Bulharsko je ale zároveň třetí zemí v pořadí členských států EU co do počtu nahlášených podnětů. Podle BIRD to lze vysvětlit protikorupční aktivitou bývalé vlády Kirila Petkova, jenž byl v červnu loňského roku odvolán z funkce. Petkov a jeho tým byli v otevřeném konfliktu s generálním prokurátorem Ivanem Geševem. Ve svém úřadě dokonce otevřeli speciální kancelář, která bezpečným způsobem předávala zprávy EPPO, a to bez vědomí Geševa a bulharských státních zástupců. 

Bulharští investigativní novináři v minulosti odhalili rozsáhlé podvody s evropskými penězi určenými na rozvoj turistické infrastruktury na venkově. Místo turistických penzionů si za tyto peníze ale politici stavěli nóbl vily pro své osobní potřeby. Odhalení sice vyvolalo skandál, nicméně zainteresovaným osobám majetky zabaveny nebyly a několik málo případů, jež skončilo před soudem, se prozatím vleče bez konkrétních výsledků. 

OLAF „penziony“ vyšetřoval a dospěl k závěru, že u všech 377 projektů došlo k nesrovnalostem ve financování. Místo vymáhání peněz od podvodníků však celá záležitost zůstala na bedrech bulharských daňových poplatníků, kteří do rozpočtu EU vrátili 23 milionů eur (přes půl miliardy korun). V roce 2021 OLAF v Bulharsku zaznamenal i podvody spojené s propagací zemědělských produktů, s pěstováním vinné révy a zalesňováním.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

Autorka české verze: Zuzana Šotová
Autor úvodní grafiky: MidJourney, prompt design Josef Šlerka

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Podvodů přibývá, vyšetřování vázne appeared first on investigace.cz.

Nedávná odhalení investigativních novinářů upozornila na četné případy podvodů s dotacemi Evropské unie v mnoha východoevropských zemích. Maďarsko investovalo v přepočtu více než 616 milionů korun do údajně nejmodernějšího zařízení na zpracovávání odpadu, které ale za záhadných okolností několikrát vzplálo. Na Slovensku zase pachatelé zpronevěřili více než 33 miliard korun korun z fondu na pomoc obětem epidemie covid-19. Prostředky EU měly pomoci tamním společnostem udržet provoz během pandemie, místo toho ale skončily na bankovních účtech tajných offshorových firem. A v Rumunsku byla dotace ve výši více než 24 miliard korun, určená pro deltu Dunaje chráněnou UNESCO, zneužita podniky propojenými na politické bázi.

Premiérův kamarád ze Zlatého klíče

Na přelomu let 2014 a 2015 vystoupil bývalý slovenský premiér Robert Fico v krajském městě Nitra na večírku pořádaném soukromou bezpečnostní agenturou Bonul, kterou vlastní podnikatel Norbert Bödör, známý svými vazbami na Ficovu politickou stranu SMER-SD. Ta byla u moci v letech 2006 až 2010 a znovu mezi lety 2012 a 2020. Pozoruhodné je, že právě v tomto období Bonul vyhrál mnoho veřejných zakázek. Po svém projevu se tehdejší premiér nevrátil do Bratislavy, ale zamířil do hotelu Zlatý klíčik, který po léta patřil k jednomu z oblíbených míst politiků SMERu.

Později zavražděný investigativní novinář Ján Kuciak v roce 2017 prokázal, že Zlatý klíčik vlastní Norbert Bödör, ačkoli na papíře patří dvěma neznámým firmám. Vyšlo najevo, že tyto dvě společnosti na nákup a rekonstrukci hotelu Zlatý klíčik dostaly od úřadu jménem Pôdohospodárska platobná agentúra (APA) desítky milionů korun. Dotaci, jež byla podle Kuciaka vzhledem k požadavkům fondů EU neoprávněná, APA přesto schválila.

Bödör však není jediným oligarchou, který nyní čelí problémům. Dalším je Jozef Brhel, údajně jeden ze „sponzorů“ strany SMER-SD. Jak novináři odhalili v roce 2021, několik Brhelových firem získalo v roce 2009 lukrativní licence na výstavbu solárních elektráren. Nejméně tři z nich postavily za více než 270 milionů korun z dotací ze strukturálních fondů EU. Brhel je v současné době obžalován a souzen v kauze Mýtnik za korupci a praní špinavých peněz, což ale nesouvisí s fondy EU.

Přečtěte si

Norbert Bödör a Penta: Jistota desetinásobku

Úplatky v programu pro chovatele dobytka

V březnu 2020 zahájila Národná kriminálna agentúra (NAKA) vyšetřování s krycím názvem Dobytkár. Svým rozsahem se jedná o jeden z největších slovenských korupčních případů. NAKA na základě vyšetřování tvrdí, že někteří chovatelé prasat byli nuceni platit úplatky, aby obdrželi dotace ze společné zemědělské politiky EU. Nešlo prý jen o několik jednotlivých případů, ale o systematickou korupci. Podle vyšetřovatelů bylo na úplatcích vyplaceno nejméně 240 milionů korun. 

V případu Dobytkár policie obvinila 19 osob. Mezi nimi byli i vysoce postavení úředníci, například bývalí vedoucí pracovníci APA Juraj Kožuch a Ľubomír Partika nebo již zmíněný oligarcha Norbert Bödör.

Přečtěte si

Chobotnice z šestého patra

První pomoc slovenské korupci

V říjnu 2021 Investigativní centrum Jána Kuciaka (ICJK) informovalo o tom, jak více než 550 milionů korun skončilo na účtech neexistujících skořápkových společností, které byly využívány k rozkrádání prostředků EU. Schéma vzniklo během pandemie covidu-19, kdy se slovenská vláda rozhodla zřídit nouzový fond v hodnotě téměř 31 miliard korun nazvaný „Prvá pomoc“, jenž byl podpořen penězi z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Hned několik společností, které obdržely tuto pomoc v řádech milionů korun, nemělo žádné zaměstnance, nezveřejňovalo účetní závěrky ani výroční zprávy a všichni jejich vlastníci pocházeli z ciziny. Novináři navíc později odhalili, že tito údajní vlastníci fyzicky nikdy neexistovali a jejich jména byla vymyšlená.

Program Prvá pomoc byl navržen tak, aby rychle poskytl finanční pomoc podnikům, jež se kvůli státem zavedeným pandemickým omezením potýkaly s problémy. Podniky mohly získat peníze na zaplacení nájemného a díky těmto prostředkům také nemusely během pandemie propouštět své zaměstnance. Jednalo se o finanční příspěvky v hodnotě milionů korun.

Policie a státní zastupitelství obvinily zaměstnance Úřadu práce, kteří platby zmíněným společnostem schválili, a rovněž několik členů organizované zločinecké skupiny. Velká část plateb byla včas zastavena. Na zahájení soudního procesu v kauze Prvá pomoc se však stále čeká. 

Několik měsíců poté, co informovali veřejnost o těchto defraudacích, slovenští novináři objevili další podobné aféry, v nichž jiné společnosti získaly dotace Prvé pomoci v hodnotě přes 16 milionů korun na zaplacení nájmu. Podvod spočíval v tom, že podniky, jež obdržely finanční pomoc na uhrazení nájemného, byly uzavřeny již před začátkem pandemie. Zatímco první případ týkající se zpronevěry financí fiktivními firmami je vyšetřován patřičnými úřady, podvodné dotace na nájem zavřených společností nikoliv.

Seznam slovenských korupčních skandálů spojených s dotacemi EU je dlouhý a vyčerpávající. A v posledních několika letech přebírá Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) těchto případů stále více. Pro rok 2021 hlásí 42 aktivních vyšetřování na Slovensku. Většina z nich je spojena s podvody s DPH, některé se ale týkají korupce při rozdělování dotací nebo samotného zneužívání evropských fondů.

Přečtěte si

Koronavirus: Jak vydělat miliony

Maďarské odpady a podvody

Skládka v Királyszentistvánu nedaleko jezera Balaton byla zřízena v rámci rozvojového projektu EU v hodnotě přesahující 616 milionů korun a měla shromažďovat a řádně zpracovávat domovní odpad ze 158 měst a obcí. V roce 2019 si ale obyvatelé v blízkosti jezera začali stěžovat na znečištění ovzduší, neboť skládka třikrát za rok vzplála. Požáry zahalily oblast hustým černým kouřem, sazemi a popelem.

Vyšetřování případu odhalilo, že stroje v hale na zpracovávání odpadu jsou již několik let rozbité, což bránilo mechanickému zpracování organického odpadu. Jestliže byly hořlavé materiály jako například dřevo přece jen zpracovány, majitel je často neodvážel a ukládal na skládce. V roce 2019 vzplály právě dřevěné suroviny.

Vzhledem ke stížnostem se biologický odpad několik let odvážel na jinou skládku. V průběhu těchto let získalo sdružení pro nakládání s komunálním odpadem tři velké rozvojové granty z EU. Celkem si přišli na více jak miliardu korun v dotacích. Peníze měly být využity na projekty, jež by rozvinuly systém nakládání s odpady. Jak již bylo popsáno výše, výsledky této finanční injekci od EU neodpovídaly.

Evropský úřad v boji proti podvodům (OLAF) oznámil, že v tomto případě došlo k nesprávnému nakládání s finančními prostředky EU. Zároveň úřad Unii doporučil, aby od Maďarska vymáhala přes 260 milionů korun jako kompenzaci za neúspěšný projekt. 

Přečtěte si

Kšefty se smetím: Česko jako přitažlivá skládka

Orbánův zeť zbohatl z peněz EU

Již v roce 2015 vypracovala maďarská Transparency International (TI) studii nazvanou Korupční riziko dotací EU v Maďarsku, kde autoři popsali metody používané k odčerpávání prostředků EU z veřejných zakázek. Tyto projekty se často upravují tak, aby konkrétní uchazeč měl možnost ovlivnit výběrové řízení. Podle výroční zprávy z roku 2021 OLAF vydal mezi lety 2017 až 2021 nejvíce doporučení k vymáhání prostředků právě vůči Maďarsku. 

Investigativní novináři z maďarského centra Átlátszó informovali o případu Elios, do něhož byl zapleten premiérův zeť István Tiborcz. V rámci této kauzy získala společnost Elios Zrt, kterou Tiborcz spoluvlastnil, desítky milionů korun na modernizaci pouličního osvětlení po celém Maďarsku. Novináři při svém pátrání dospěli k závěru, že většina tendrů, jež společnost Elios Zrt vyhrála, neprošla kontrolními testy OLAF. Což Evropský úřad pro boj proti podvodům později potvrdil v oficiální zprávě. Maďarský vyšetřovací orgán a prokuratura však vyšetřování společnosti Elios sabotovaly a dluh nakonec zaplatili maďarští daňoví poplatníci.

Kauza Elios je pouze jednou z mnoha afér, o nichž informovala média a investigativní novináři předtím, než bylo zahájeno vyšetřování na úrovni státu a EU. Záruka dosažení spravedlnosti ovšem nemusí být ani oficiální šetření, neboť následné rozsudky soudu jsou v Maďarsku někdy vynášeny tajně. Jak v roce 2022 zjistili novináři, maďarský miliardář Dániel Jellinek byl v tichosti odsouzen za podvod při výběrovém řízení EU, aniž by o případu nebo obsahu rozsudku byly zveřejněny jakékoli informace.

Přečtěte si

Maďarská svobodná média v agónii

Rumunsko: úplatky v 50 % případů

Rumunsko má za sebou dlouhou historii podvodů s finančními prostředky EU. Zpráva Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO) z roku 2021 uvádí, že Rumunsko v počtu zpronevěřených částek zaujímá z pohledu EU druhé místo za Itálií. Šéfka této instituce Laura Kovesi uvedla v rozhovoru pro Context.ro, že EPPO eviduje ve své rumunské pobočce stovky spisů.

Zprávy OLAF jsou někdy předávány rumunskému Národnímu protikorupčnímu úřadu (NDA). Ten eviduje 590 nových případů týkajících se fondů EU v odhadované hodnotě kolem 600 milionů korun. Běžnou součástí těchto případů jsou úplatky, přičemž někdy „sjednaný úplatek činil až 50 % částky získané na dotacích“.

Podle Kovesi se jeden z největších trestních případů, které její tým vyšetřuje, týká dotací EU určených pro deltu Dunaje. Vyšetřování začalo poté, co rumunský investigativní portál InfoSudEst.ro a deník Süddeutsche Zeitung odhalily, že skupina politicky propojených podnikatelů zpronevěřila více než 2 miliardy korun z celkové částky přesahující 23 miliard. 

Zpráva Evropské komise za rok 2020 zaznamenala 237 nesrovnalostí týkajících se téměř 4 miliard korun z grantů EU. Nedávná zpráva úřadu OLAF rovněž označila Rumunsko za jednu ze zemí s velkou mírou náchylnosti k podvodům a ukázala, že Rumusnka se týkaly dva z vůbec nejzávažnějších podvodů, které úřad vyšetřoval.

---

EDIT: 27. 3. 2023 v 11,25 jsme opravili chybně uvedenou informaci týkající se soudu Jozefa Brhela. V původní verzi jsme uvedli, že je souzen v kauze Mýtnik v souvislosti s fondy EU. Tato kauza však s fondy EU nesouvisí. Za chybu se omlouváme.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

 

Autorka české verze: Kamila Plzáková
Autor úvodní grafiky: MidJourney, prompt design Josef Šlerka

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Ukradené miliony z fondu EU appeared first on investigace.cz.