Německá firma R-Pharm Germany požádala Evropskou lékovou agenturu o průběžné hodnocení vakcíny Sputnik V. Sídlo této firmy navštívil ve čtvrtek 18. března bavorský ministr zdravotnictví Klaus Holetschek. „Jsem odhodlán rozšířit výrobu vakcín v Bavorsku. Potřebujeme silný signál v boji proti koronaviru,“ prohlásil na tiskové konferenci. Jak Němci vnímají situaci s vakcínami i se zpochybňovanou očkovací látkou z AstraZenecy a jaké jsou důvody, proč se Německo může stát evropským výrobcem vakcíny Sputnik V, nám odpověděl berlínsky novinář Nico Schmidt. 

Jak k vakcinaci Sputnikem V přistupují němečtí politici?

Německo je spolková země, takže opatření vůči koronaviru se přijímají i na úrovni vlád spolkových zemí, jejichž představitelé mají silný hlas. V posledních dnech několik z těchto lídrů vystoupilo a Sputnik V vychválili. Jednoznačně řekli: Potřebujeme ho.

Proč ruskou vakcínu chválili?

Například saský lídr Michael Kretschmer řekl, že Rusko je významná země vědy a nepochybuje, že tamní věda je schopna účinnou vakcínu vyrobit. Šéf vlády Saska-Anhaltska Reiner Haseloff zase prohlásil, že pokud jde o zdraví lidí, původ vakcíny by neměl hrát roli. Sám potvrdil, že jako dítě byl očkován proti obrně ruskou vakcínou a nezpůsobila mu žádné problémy.

Dávali tyto výroky do kontextu se západními vakcínami?

Ano, nejvíc diskutovaná je právě AstraZeneca, jejíž očkování bylo v Německu na pět dní zastaveno. A myslím, že to zasáhlo mnoho lidí. Samozřejmě na to reagovali i politici. Levicový politik Bodo Ramelow se nechal slyšet, že si již dlouho přál mnohem větší tlak ze strany federální vlády na schválení více alternativních vakcín, neboť závislost na společnosti AstraZeneca činí očkovací strategii zranitelnou. Řekl, že je důležité, aby se Sputnikem V už konečně všichni důrazně zabývali. Dokonce sám nabídl pomoc, jak komunikovat s Ruskem, jež bylo kritizováno za chybějící dokumenty ke schválení vakcíny. Doslova řekl: „Nechci politické schválení. Ale také nechci politické odmítnutí.“

Vakcína Sputnik V, odzkoušená na 76 vojácích

Říkal jste, že situace se zastavením očkování AstrouZenecou zasáhla mnoho lidí. Jak se to projevilo? 

Věc se má tak, že od začátku listopadu bylo Německo víceméně v lockdownu. Nevím, jaký lockdown máte v Česku, ale u nás bylo na různých úrovních vlastně všechno zavřeno. Školy a školky se znovu otevřely, ale v posledních dnech čísla nakažených zase dramaticky stoupají. Mnoho lidí přitom čekalo na jaro s nadějí, protože vláda kolem Vánoc tvrdila, že jsou před námi dva nebo tři těžké měsíce, ale do Velikonoc se situace zlepší. A teď říkají to samé. Jsou před námi dva nebo tři těžké měsíce, což lidi frustruje. Už také nemají energii ani mentální sílu na další měsíce lockdownu.

Vidí Němci východisko ve vakcinaci?

Očkovací strategie je u nás úplnou katastrofou. Nemáme dostatek vakcín pro lidi, jde to velmi pomalu, a dokonce si myslím, že k tomu přispěla i média. Dobrým příkladem je právě vakcína od AstryZenecy. Úplně na začátku kolovaly fámy o její nepříliš vysoké míře efektivnosti. Jeden z prvních mediálních výstupů šířil informaci, že pro lidi starší 65 let je Astra Zeneca účinná pouze v osmi procentech případů. Což bylo naprosto špatně pochopeno. Jednalo se o nějaký únik informací ze studie této vakcíny směrem k médiím. Ve skutečnosti šlo o to, že prvních klinických testů se zúčastnilo jen 8 % lidí starších 65 let. Nešlo o žádné propojení s účinností vakcíny. To byl první moment, kdy AstraZeneca zaznamenala zpochybnění své reputace.

Nastaly u této firmy i jiné „přešlapy“?

Hned dalším problémem bylo nedoručení slíbeného počtu vakcín. A samozřejmě se referovalo i o vedlejších účincích vakcíny.

Právě o vedlejších účincích AstryZenecy se v Česku hodně diskutovalo. Jak diskuze probíhala v Německu?

Můžu to popsat na osobní zkušenosti. Moje matka pracuje ve zdravotnictví a dostala esemesku, zda se chce očkovat touto vakcínou. Její prvotní reakce byla: „Nevím.“ Když jsem se to dozvěděl, hned jsem se jí ptal proč. Nerozuměl jsem tomu, vždyť to bylo skvělé, že jí nabídli očkování. Můžu říct, že moje máma ani zdaleka nevěří různým konspiračním teoriím, a přesto mi řekla: „Bojím se vedlejších účinků.“ A vyprávěla mi jeden příběh.

Jaký to byl příběh?

V novinách publikovaný příběh jedné nemocnice, která se nachází blízko bydliště mé matky. Titulek hlásal: Nemocnice přestala očkovat AstrouZenecou. Což je přesně ten typ titulků, jež si lidé pamatují. OK, řekl jsem si a podíval se proč. Je pravda, že vakcína od AstryZenecy vyvolávala nějaké minimální vedlejší účinky jako mírně zvýšenou teplotu. Vedení té nemocnice hodlalo naočkovat všechen personál během několika dnů. Někteří z nich měli po očkování zvýšenou teplotu, a proto nemohli jít do práce. Nebylo to nic vážného, ale v nemocnici se rozhodli, že další termíny vakcinace posunou, protože v opačném případě by kvůli nedostatku zdravotníků museli špitál zavřít. Takto vznikla nedůvěra ohledně této vakcíny i v případě mé matky. Myslím si, že momentálně jsou už lidé ze všeho tak unavení, že se chtějí nechat očkovat jakoukoliv vakcínou.

Myslíte si, že k této nedůvěře přispěly jen mediální zkratky či špatně podané informace?

Ne úplně. Myslím si, že zpočátku to byl hlavně problém PR. Když se na vakcínu budeme dívat jako na kapitalistický tržní produkt, AstraZeneca byla v porovnání s jinými vakcínami vždy prezentována jako méněcenná. Od začátku se operovalo s čísly vyloženě v její neprospěch. Sputnik V má 92% účinnost, Moderna 93%, Pfizer–BioNTech 95%, ale Astra Zeneca se pohybovala někde mezi 60 a 70 %. I to byla jedna z věcí, která zůstala v myslích lidí. Co si však nezapamatovali nebo se o tom nepsalo, byl fakt, že očkování AstrouZenecou na 100 % zachránilo lidi před těžkým průběhem nemoci a pobytem v nemocnici. Proto si myslím, že celý „problém“ s touto vakcínou spočíval v komunikaci. 

Německo patřilo k jedné ze zemí Evropské unie, která zastavila očkování AstrouZenecou? Proč?

Kvůli vedlejším efektům. Kromě těch mírnějších, o nichž jsem už mluvil, se u velmi malého množství lidí objevily krevní sraženiny v mozku. V Německu to bylo konkrétně 7 případů z 1,6 milionů aplikovaných vakcín. Tři lidé zemřeli, a proto se německá vláda rozhodla na čas zastavit očkování a počkat na hodnocení od Evropské lékové agentury (EMA). Zrovna v pátek proběhla médii zpráva, že německým vědcům se podařilo prokázat, že krevní sraženiny skutečně souvisely s vakcinací. Takže ve velmi ojedinělých případech tato vakcína může způsobit sraženiny a imunitní reakci, která může vést k trombóze. EMA proto rozhodla, že s vakcinací od AstryZenecy lze pokračovat, ale lékaři musí informovat pacienty o eventuálních vedlejších účincích.

A co ostatní vakcíny?

AstraZeneca opětovně informovala, že dodá méně vakcín, než slíbila. Namísto dvou set dvaceti milionů vakcín jsou schopni doručit pouze sto milionů. Německo proto čeká i na americkou vakcínu Johnson & Johnson, ale asi víte, že Spojené státy ještě nedávno zakazovaly vývoz vakcín proti covidu-19 do Evropy. V případě boje proti koronaviru je nacionalismus extrémně silný. Takže i na tyto vakcíny budeme muset čekat možná do května. Kromě toho malá německá firma Curevac, zčásti vlastněná německým státem, dostala na vývoj vakcíny peníze z Evropské komise. Tato firma ale nedávno vyhlásila, že k výrobě potřebuje více času. Předpokládá se, že Curevac bude k dispozici někdy v červnu.

Mohly nesplněné vládní sliby o rozvolnění i opožděné dodávky západních vakcín způsobit nárůst zájmu o ruskou vakcínu Sputnik V?

Osobně si myslím, že důvodů je vícero. V Německu letos proběhne hodně voleb. Vídáme proto politiky, kteří se za každou cenu snaží přinést „dobré zprávy“. Všichni samozřejmě víme, že jedinou cestou z pandemie je vakcinace. Ale politici vidí, že plány, které měli, prostě nefungují. Proto začínají pošilhávat po jiných možnostech. Byl jsem překvapený, jak přední němečtí politici vychvalovali Sputnik V. Proč by měli podporovat vakcínu, která není oficiálně schválena? Dokonce tlačili na to, že vakcína musí být schválena co nejrychleji. Na druhé straně, stejně se postupovalo i u západních vakcín, a proto nevidím důvod, proč by to mělo být jinak u té ruské.

Ruská očkovací diplomacie dobývá střední Evropu

V Maďarsku se Sputnikem V očkuje od ledna a Slovensko má přislíbené dva miliony této vakcíny. Myslíte si, že se i Německo v tomto směru zařadí mezi země visegrádského regionu?

Maďarsko se dlouhodobě orientuje na Rusko a jeho pomoc, proto jsem jeho kroky nebyl překvapen. Vůbec jsem ale nevěděl, že tak velké množství ruské vakcíny bylo slíbené i Slovensku. Sympatizanty Ruska ale můžeme vidět i v německém parlamentu. Členové strany AFD, kteří jsou považováni za extrémní pravici, jeli do Moskvy, aby tam navštívili Gamaleya Institut (spolupracoval na vývoji vakcíny Sputnik V – pozn. red.). Obecně si myslím, že Putinovu režimu ale Němci nevěří. Na mínění veřejnosti také dost zapůsobila nedávná otrava a následné uvěznění Alexeje Navalného. 

Čím si tedy vysvětlujete náklonnost německých politiků k ještě neschválené ruské vakcíně?

Momentálně se Čína a Rusko předbíhají v takzvané vakcínové diplomacii. Například Čína nabídla, že zaočkuje sportovce, kteří se chtějí zúčastnit letních olympijských her v Tokiu. Nabídla jednu vakcínu pro samotného sportovce plus dvě další dávky. Když se nad tím zamyslím, Čína nemá nic společného s olympijskými hrami, budou se přece konat v Tokiu. Je to jen propagandistické gesto. Několik německých sportovců už tuto nabídku také odmítlo s tím, že vakcína není v Evropě schválená. Stejný problém je i se Sputnikem. Mezi lidmi panuje ohledně Sputniku strach i kvůli tomu, že v Unii není schválený. Všichni se odvolávají na jeden článek v odborném časopisu The Lancet. Ano, potřebujeme i ruskou vakcínu, ale potřebujeme, aby byla schválena v řádném schvalovacím procesu.

Nechal byste se očkovat Sputnikem V?

Ano, ale nejdříve jej musí schválit EMA. Zda vakcínu vyvíjeli Američané, Britové, Rusové nebo Číňani, je mně osobně jedno, pokud je to dobrá vakcína, která mě ochrání. Nemyslím si, že z německých politiků se teď stali podporovatelé Putinova režimu, ale cítí, že se nacházíme v situaci podobné válečnému stavu a musíme udělat všechno, aby to co nejdříve skončilo. 

Nico Schmidt žije a pracuje v Berlíně. Jako reportér se mimo jiné věnuje výzkumu a píše pro evropský tým investigativních novinářů Investigate Europe. Jeho texty publikovala média jako Der Tagesspiegel, Die Zeit a Der Spiegel.

The post Německý novinář Schmidt: Potřebujeme ruskou vakcínu, ale schválenou appeared first on investigace.cz.

Maďarsko, Slovensko a Česká republika se jako obvykle v posledních letech staví zády k evropské solidaritě a na vlastní pěst vyjednávají dohody o východních vakcínách, a to i za cenu vládních krizí. Čína a Rusko se mezitím snaží podkopat důvěru v očkovací látky vyráběné na Západě nezávisle na sobě a ve střední Evropě úspěšně propagují vlastní vakcíny. 

Během první vlny pandemie patřilo Slovensko k premiantům boje s nemocí covid-19. Minimální počty nakažených a téměř žádná úmrtnost sloužily jako příklad i pro jiné země. Leč namísto příprav na druhou vlnu přišla nedbalá politická rozhodnutí, která situaci na Slovensku naprosto změnila. Nejprve to bylo nadměrné uvolňování a po nárůstu nemocných chaotické vedení krize spojené se „zázračně“ rychlými řešeními. Během posledních devíti měsíců tak vládní koalice dospěla k rozpadu.

Poslední kapkou v koaliční krizi se na Slovensku stalo tajné objednání dvou milionů dávek ruské vakcíny Sputnik V v režii premiéra. Igor Matovič poprvé zmínil možnost nákupu této vakcíny v polovině února. Ve svém příspěvku na Facebooku se ptal svých fanoušků, zda by souhlasili, kdyby Slovensko nakoupilo ruské vakcíny i bez oficiálního schválení Evropskou lékovou agenturou (EMA).

„Lidé na Slovensku nemohou být pokusní králíci,“ reagovala předsedkyně koaliční strany Za ľudí Veronika Remišová na Matovičův záměr. Premiér odpověděl, že politikařením nebude ohrožovat zdraví lidí. 

Jedním z jeho argumentů pro nákup vakcíny z Ruska byl i fakt, že před oficiálním schválením EMA začali Sputnik V používat v Maďarsku. Tamní farmaceutický úřad povolil používání vakcíny 20. ledna 2021. O dva dny později Maďarsko podepsalo smlouvu na dodávky ruské vakcíny pro milion lidí, a to ve třech fázích: 300 000 v prvním měsíci, 500 000 v druhém a 200 000 ve třetím. Už 12. února proto mohlo být zahájeno očkování starších lidí vakcínou Sputnik V.

Na začátku března premiér Matovič přes svůj Facebook avizoval brzké překvapení. Krátce nato se veřejnost přes média dozvěděla, že do Moskvy letí nákladní vojenské letadlo. Premiér a ministr zdravotnictví Marek Krajčí se ještě ten večer objevili na tiskové konferenci, uspořádané na letišti, kde pózovali před letadlem plným krabic s vakcínou Sputnik V.

Slovensko si objednalo dva miliony vakcín v hodnotě 17 eur za dvě dávky, což je běžná tržní cena. Podle Józsefa Berényiho, poradce Igora Matoviče, slovenský premiér s maďarskou stranou obchod konzultoval, Orbánova vláda ale v transakci údajně nehrála žádnou aktivní roli. „Dostali jsme know-how a maďarský ministr zahraničí Péter Szijártó nám zprostředkoval kontakty, pokud ale vím, žádná další spolupráce při nákupu ruských vakcín nebyla,“ řekl Berényi. Naši maďarští kolegové z Atlatszo.hu podali na maďarské ministerstvo zahraničních věcí a obchodu žádost o informace týkající se možné spolupráce mezi Maďarskem a dalšími zeměmi V4 při nákupu ruské vakcíny. Ministerstvo zatím neodpovědělo.

Na otázky Investigativního centra Jána Kuciaka (ICJK) ohledně dohody a způsobu nákupu Sputniku V neodpověděla ani slovenská vláda. Detaily smlouvy, tedy například jaký je rozvrh dodávek vakcín, zda je zveřejněná cena pravdivá a zda Rusku hrozí nějaké sankce, pokud smluvně dohodnuté dodávky nedodrží, zůstávají nejasné. Mimochodem je v této souvislosti podivné, že se Slovensko podle zjištění Hospodárských novín vzdalo tří milionů vakcín od firmy Pfizer.

Premiér a ministr zdravotnictví však nepřekvapili jen veřejnost, ale i své koaliční partnery. O jejich kroku nevěděl dokonce ani ministr zahraničí Ivan Korčok ze strany Sloboda a Solidarita (SaS). V reakci na vzniklou situaci okamžitě opustil vládní koalici poslanec Tomáš Valášek (Za ľudí). Několik dalších poslanců prohlásilo, že zvažují obdobné kroky. Vítání ruské vakcíny rovněž kritizovala i prezidentka Zuzana Čaputová.

Stejně pak reagovalo i vedení dvou koaličních stran, SaS a Za ľudí, a premiéra Matoviče za „vřelé přivítání“ ruské vakcíny ostře kritizovali. Rovněž žádali, aby ministr zdravotnictví odstoupil z funkce. Po několika bouřlivých dnech Matovič ve čtvrtek 11. března oznámil, že ministr zdravotnictví skutečně odstoupí, a krize se zdála být zažehnána. Na tiskovce ale premiér vzápětí prohlásil, že ministr Krajčí zůstane ve funkci až do doby, než se na Slovensku začne očkovat Sputnikem. Na což koaliční partneři reagovali tím, že krize neskončí, pokud nerezignuje sám premiér.

Na to, zda Igor Matovič skutečně odstoupí, si Slovensko počká do příštího týdne.

I Pražský hrad blouzní po Sputniku

Ve stejný den, kdy slovenský premiér Matovič uvítal ruské letadlo naplněné vakcínami Sputnik V, vypukla v Praze slovní bouře o používání neregistrované ruské vakcíny. Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta Miloše Zemana, na Matovičův krok briskně odpověděl na svém oficiálním twitterovém účtu, kam napsal: „Ano, odvážná rozhodnutí jako toto zachraňují lidské životy. Ideologická zaslepenost zabíjí.“

Ano, odvážná rozhodnutí, jako toto, zachraňují lidské životy. Ideologická zaslepenost zabíjí. pic.twitter.com/W0rzlFP2hI

— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) March 1, 2021

Zatímco letadlo naložené dávkami Sputniku V přistálo v Košicích, český prezident poskytl exkluzivní interview soukromé televizi CNN Prima News. Zeman, známý svými dobrými vztahy s ruským prezidentem, potvrdil, že poslal dopis prezidentu Vladimiru Putinovi se žádostí o dodávku vakcíny Sputnik V.

„Po dohodě s panem premiérem jsem napsal prezidentu Putinovi žádost o dodávku Sputniku. Pokud jsem správně informován, této žádosti bude vyhověno… Budou-li nás různí Koudelkové varovat před ruskou nebo čínskou vakcínou, tak je dobré jim říci, že vakcína nemá žádnou ideologii,“ řekl prezident v interview. Zeman, kterému je 76 let, byl již naočkován vakcínou Pfizer, ale zmínil se, že by byl ochoten nechat se očkovat i ruskou vakcínou Sputnik, zejména kvůli jeho efektivitě kolem 92 procent.

Co přesně Zeman napsal Putinovi, není známo ani českým diplomatům. Týdeník Respekt uvedl, že Zeman poslal svou žádost přímo do Kremlu bez konzultace s českým ministrem zahraničních věcí Tomášem Petříčkem. Podrobnosti česko-ruské komunikace o Sputniku V jsou známy jen velmi omezené skupině lidí kolem prezidenta.

Zeman stejně jako Matovič uvedl, že v případě ruské vakcíny netrvá na povolení EMA, přičemž poznamenal, že by byl spokojen, kdyby byl Sputnik V registrován u českého Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Obcházení evropského souhlasu a spoléhání se pouze na národní český orgán se však pravděpodobně nestane. Jelikož je Česká republika členem EU, musí být všechny vakcíny nejprve schváleny EMA. Ministerstvo zdravotnictví sice může udělit výjimku z tohoto pravidla, což se stalo na Slovensku. Ani takové schválení ale neznamená „úplnou registraci“, jak bylo nesprávně publikováno v ruských médiích.

V cestě Zemanovým plánům použít v Česku Sputnik V stojí ministr zdravotnictví Jan Blatný. Ten již prohlásil, že nedá souhlas s vakcínou, která není registrovaná agenturou EMA.

„Je to jedna z věcí, kde svůj názor měnit nebudu. Dokud budu ministr zdravotnictví, nebudeme v Česku očkovat látkou, kterou neschválila Evropská léková agentura,“ řekl v únoru Blatný pro Český rozhlas.

V rozhovoru pro CNN Prima News Zeman zmínil, že Blatný je „vyhořelý“, a navrhl jeho nahrazení. Na tiskové konferenci vlády, která se konala o několik dní později, však Blatný rázně potvrdil, že Česká republika má vakcín dostatek, a vyzval nemocnice, aby si druhé dávky nenechávaly na později.

„Garantuji, že druhých dávek bude v České republice dostatek, není proto nutné mít žádné obavy. Jak bylo už koneckonců řečeno, v průběhu března dojde tolik dávek vakcíny, kolik přišlo od začátku očkování, a v průběhu dubna přijde tolik dávek, kolik přišlo za celý první kvartál. Takže, prosím, neodkládejte si žádné dávky pro druhou vakcinaci,“ vyzval ministr zdravotníky a zdůraznil, že cílem je očkovat v březnu přibližně 35 000 lidí denně a 100 000 denně v dubnu. Blatný dále dodal, že používání neregistrovaných vakcín by představovalo ekonomické problémy, protože zdravotní pojišťovny je nemohou uhradit.

Názor ministra zdravotnictví, že vakcín je dost, sdílejí i čeští odborníci. Přednosta Ústavu biochemie při 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy Jan Trnka v rozhovoru pro Český rozhlas řekl: „Léky, které mají být použity, by měly být schváleny k tomu účelu, pro který jsou použity. Podle údajů ministerstva zdravotnictví máme 250 tisíc nevyočkovaných vakcín. Nevypadá to, že problémem by byl nedostatek vakcín, ale mnohem větším problémem je, že se ty vakcíny nedostávají tam, kam mají. A to, znovu opakuji, k lidem z nejstarších věkových kategorií, protože tam hrozí největší riziko.“

Jakub Dvořáček, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu, ve stejném pořadu potvrdil: „Jsem přesvědčený o tom, že máme dostatečné množství vakcín. I kdyby se podařilo zaregistrovat ruské a čínské vakcíny v rámci EU, tak se bavíme o dubnu a květnu tohoto roku. A v té době bude v České republice takové množství vakcín, že jediným problémem bude, jak je dostat k cílovým skupinám.“

Střední Evropa a její osudový atom

Ani podobné názory však prezidenta Zemana nepřesvědčily a otevřeně prohlásil, že si přeje, aby Blatný spolu s ministrem zahraničních věcí Tomášem Petříčkem na své vládní posty rezignovali. Oba ministři očkování Sputnikem kritizovali. Na obzoru se ale objevil další „nepřítel“ Hradu. Zemanovým plánům se Sputnikem V totiž zahradila cestu ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv Irena Storová, neboť odmítla ruskou vakcínu schválit. V rozhovoru pro Parlamentní listy proto Zeman označil Storovou a Blatného za „překážky“.

V tomto rozhovoru byl Zeman také mnohem méně diplomatický než před týdnem v CNN Prima News. Z úmrtí na koronavirus veřejně obvinil jak ministra zdravotnictví, tak i ředitelku Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

„Pro mne z toho vyplývá závěr, že pokud se těmito vakcínami, ať ruskou, nebo čínskou, očkují miliony lidí, pak ti dva, o kterých jsem mluvil [Blatný and Storová], jsou vinni faktem, že i nadále budou zbytečně umírat naši lidé,“ řekl Parlamentním listům.

Poněvadž ale český prezident nemá pravomoc vynutit si rezignaci ministrů, směřovala Zemanova slova zejména k premiéru Andreji Babišovi. Na jedné straně Zeman ví, že za osudy ministrů je odpovědný výhradně předseda vlády, na druhé straně však prohlásil, že pokud Babiš nenahradí ministra zdravotnictví, toto rozhodnutí negativně ovlivní vztah obou politiků.

 „Je to názor prezidenta,“ uvedl pro Českou televizi premiér Babiš s tím, že Zemanův nátlak nebude dále komentovat. Žádost Pražského hradu čeká na vyřízení. Prozatím.

V průběhu mediální aktivity českého prezidenta EMA oznámila, že zahájila průběžné hodnocení Sputniku V. O registraci podle tiskové zprávy požádala německá firma R-Pharm Germany GmbH.

„EMA v současné době posuzuje vakcínu Sputnik v průběžném hodnocení. EMA taktéž posoudí soulad Sputniku V s obvyklými normami EU pro efektivitu, bezpečnost a kvalitu. Jakmile budou data k dispozici, EMA je vyhodnotí, aby mohla rozhodnout, zda přínosy převažují nad riziky. Průběžná kontrola bude pokračovat, dokud nebude k dispozici dostatek důkazů pro formální žádost o registraci,“ odpověděla na dotazy investigace.cz tisková mluvčí Violeta Pashova. Mluvčí navíc zdůraznila, že se zatím jedná pouze o hodnocení laboratorních a klinických testů v prvních stádiích výzkumu. EMA bude v rolling review pokračovat až do doby, dokud nebudou dodána všechna potřebná data k vyhodnocení toho, zda lze vakcínu schválit.

Pražský hrad na tuto zprávu nijak zásadně nereagoval. Naopak se vytáhl špatně informovaný a zmatený slovenský premiér Matovič a kritizoval předsedkyni představenstva EMA na Facebooku: „Milá Christa [Wirthumer-Hoche], všichni bychom byli velice rádi, kdybyste v EMA v nadcházejících měsících změnili pracovní dobu na 24 hodin denně a 7 dní v týdnu – a neschvalovali tak nové vakcíny tři měsíce, ale tři týdny. Jde totiž o život. A ne jeden. Děkuji za pochopení.“

V reakci na tento příspěvek odpověděla tisková mluvčí agentury investigaci.cz těmito slovy: „V posledních několika měsících agentura EMA samozřejmě intenzivně sledovala debatu o délce procesu schvalování EU, která probíhá na veřejné scéně: někteří požadovali rychlejší schválení vakcín, zatímco jiní byli znepokojeni, že vývoj postupuje vzhledem k zajištění bezpečnosti příliš rychle. Pokračovali jsme v zaběhlém rytmu a nechali jsme se vést silou vědeckých důkazů a ničím jiným. Kromě toho nám evropští občané řekli, že chtějí rychlé schválení, ale chtějí také důkladné zhodnocení výhod a rizik vakcíny, aby si mohli být jisti, že je bezpečná, účinná a vysoce kvalitní.“

Lídr a outsider

Nepochybným lídrem v prosazování neschválených východních vakcín na svých vlastních občanech je bezesporu Maďarsko. Kromě již používaného Sputniku V akceptoval 29. ledna Maďarský národní institut pro kontrolu potravin a léčiv také čínskou vakcínu Sinopharm. Stalo se tak na základě vládního nařízení, jež uvolnilo kontrolní pravidla. Očekává se, že za čtyři měsíce do země dorazí pět milionů dávek této vakcíny.

Na celém světě již bylo přípravkem Sinopharm očkováno více než 15 milionů lidí, včetně etnických Maďarů v provincii Vojvodina v sousedním Srbsku, které však není členem EU. Maďarsko dostalo první zásilku čínské vakcíny, 550 000 dávek, 16. února. O osm dní později, 24. února, začali praktičtí lékaři podávat tuto látku starším lidem.

Úplně jiná situace je v tomto směru v Polsku, které ve srovnání s výše citovanými zeměmi V4 působí jako outsider. V zemi se používají výhradně schválené vakcíny od západních společností a v současné době neexistují žádné oficiální plány, jak tuto situaci změnit. Čínské vakcíny se přesto dostaly do titulků před dvěma týdny, když polský prezident Andrzej Duda vydal 1. března překvapivé oznámení. Tisková zpráva o jeho rozhovoru s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem zmínila, že hovořili i o možnosti objednání čínských vakcín. Mluvčí vlády Piotr Müller i ministr zdravotnictví Adam Niedzielski takové plány ale rychle popřeli. Některá polská média však spekulovala o tom, že premiér Mateusz Morawiecki je této myšlence nakloněný a prezidenta využil k otestování veřejného mínění.

Pokud tomu tak skutečně bylo, žádné další námluvy s čínskými nebo ruskými vakcínami by ale v Polsku proběhnout neměly. O několik dní později totiž průzkum polského bulvárního časopisu Super Express zjistil, že 74 procent respondentů nechce, aby vláda kupovala vakcíny z Číny. S nákupem vakcín z Ruska pak nesouhlasilo 81 procent dotazovaných.

The post Ruská očkovací diplomacie dobývá střední Evropu appeared first on investigace.cz.

Když se na pandemii koronaviru podíváme optikou peněz a příležitostí, jak je vydělat, dá se zjednodušeně říci: jarní vlna covidu-19 se točila kolem roušek, respirátorů a dalších ochranných pomůcek. Podzimní vlna probíhá ve znamení vakcín a testů. V Česku vzplál boj hlavně o to, zda máme zůstat u PCR testů, nebo se masivně vrhnout na antigenní testování.

Síť s velkými oky

Počínaje 18. prosincem dostane každý občan příležitost nechat se otestovat, zda v sobě má virus SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc covid-19. Plošné testování antigenními testy proběhne ve stávající síti odběrových míst, a navíc u některých praktických lékařů a ambulantních specialistů. Zájemci budou mít test zadarmo, zaplatí jej zdravotní pojišťovny. Akce by snad měla trvat až do 15. ledna, do tohoto dne má totiž platnost mimořádné opatření ministra zdravotnictví Jana Blatného, které ji zavádí. 

Plošnému bezplatnému testování kohokoli, kdo bude mít zájem, předcházely začátkem prosince dobrovolné testy pro učitele. Už v listopadu pak začalo povinné a každých pět dní opakované antigenní testování klientů a pracovníků domovů pro seniory a dalších sociálních zařízení (v Česku je jich více než patnáct set).

Pro půdorys boje, jenž vzplál na testovacím poli, je klíčové slovo antigenní. V Česku se totiž předtím používaly takzvané PCR testy. Zadarmo je měl pouze ten, kdo se potkal s někým nakaženým nebo měl příznaky covidu-19 a žádanku na odběr mu vypsala hygiena či praktický lékař. Ostatní zájemci, takzvaní samoplátci, dali za test obvykle asi 1 700 korun. PCR testy se dělaly i pacientům ležícím v nemocnicích.

Pomyslný prapor antigenních testů třímal především bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula (ANO). Chtěl na koronavirus otestovat většinu Čechů, což je možné jedině antigenními testy. Jsou totiž jednodušší, rychlejší a levnější než PCR testování. Plán celonárodního dobrovolného testování Prymula představil začátkem října. Hájil jej tím, že při dostatečném zájmu by mohlo odhalit až 90 procent pozitivních lidí v populaci. Jedna vlna testování by státní kasu vyšla na přibližně 3,5 miliardy korun, testy by bylo třeba zhruba po dvou týdnech zopakovat. I kdyby totiž zachycení pozitivní lidé zamířili do izolace, řada těch, se kterými byli v kontaktu, by v době prvního testování ještě pozitivní nebyla.

Proti antigenním testům se ale postavil ministrův vlastní poradní orgán, takzvaná laboratorní skupina covid. Vlajku PCR testů a odporu proti testům antigenním zdvihl především Marián Hajdúch, vedoucí zmíněné laboratorní skupiny a zároveň ředitel olomouckého Ústavu molekulární a translační medicíny a uznávaná kapacita ve výzkumu nádorových chorob. PCR testy prosazoval i další člen laboratorní skupiny Pavel Dřevínek, přednosta Ústavu lékařské mikrobiologie 2. lékařské fakulty UK a nemocnice Motol.

https://twitter.com/marian_hajduch/status/1321098895972249601

„Zažil jsem poměrně jasný náraz,“ popisuje dnes Prymula střet s laboratorní skupinou, jejímž úkolem bylo mimo jiné vytvářet strategii testování. Odpůrci antigenních testů argumentovali, že nejsou tak citlivé a spolehlivé jako PCR testy a některé covid pozitivní lidi mylně označí za negativní. „Varovali, že některé případy při antigenním testování uniknou,“ říká Prymula a pokračuje: „To je sice pravda, ale když lovíme rybník sítí s velkými oky, je to pořád lepší, než nedělat nic. Pár ryb nám samozřejmě proklouzne, ale většinu vylovíme, zvlášť když se bude výlov opakovat.“

Marián Hajdúch dnes k argumentaci o nespolehlivosti antigenních testů ještě dodává, že během podzimu už stejně bylo na plošné testy pozdě. „Musíte si uvědomit, že to bylo v situaci, kdy křivka nakažených letěla obrovsky nahoru. Věděli jsme, že 5 procent obyvatel je pozitivních. Když si spočítáte, že máte půl milionu pozitivních lidí a na každého byste měla čtyři kontakty, bavíme se o nějakých 2,5 až 3 milionech osob, které skončí v karanténě nebo izolaci. Vystřelíte do karantény tak obrovskou část populace, že to je to samé jako udělat lockdown. Navíc než by se testování tak za dva týdny rozběhlo, epidemiologická situace by se ještě zhoršila.“

Studie jako zbraň

Boj mezi PCR a antigenními testy ale vypukl už předtím, než křivka nakažených začala v říjnu strmě stoupat. Pouhý den poté, co byl Roman Prymula 22. září uveden do úřadu ministra, zveřejnila laboratorní skupina v čele s Mariánem Hajdúchem poměrně radikální stanovisko.

„Antigenní test má nižší senzitivitu (uváděnou většinou v rozmezí 85 až 95 procent) v porovnání s metodou PCR, která je považována za zlatý standard diagnostiky covidu-19,“ píše se v jejich stanovisku. A protože antigenní test vinou nižší citlivosti označí jako pozitivní méně lidí než PCR test, „nelze jej chápat jako rovnocenný ekvivalent PCR diagnostiky“. „Vůbec by neměl být používán k vyšetřování jedinců s nízkou pravděpodobností infekce (například pro screening na letištích či hranicích),“ stojí ve stanovisku. Jeho použití je na místě jen tehdy, kdy opravdu, ale opravdu není možné provést PCR test. Slovy stanoviska, když „není k dispozici možnost provedení PCR v běžném režimu“.

Každý z testů, PCR i antigenní, diagnostikuje covid-19 jinak. Odběr pacientova vzorku je u obou testů stejný, tyčinkou s tamponem z nosohltanu, doplněný o odběr z úst. Liší se ale tím, co monitorují. PCR test zjišťuje přímo genetickou informaci RNA viru. Jsou k němu potřeba dva přístroje, izolátor a přístroj na detekci, a dva druhy spotřebního materiálu, izolační a detekční souprava (kit). Antigenní test monitoruje antigen, protein, který vir obaluje. Je jednodušší, stačí k němu jedna souprava s tyčinkou na výtěr, chemikálií a destičkou, z níž se odečte výsledek. Není proto ani nutné dělat test v laboratoři, je vhodný i do „polních“ podmínek.

Fakt, že PCR test odhalí víc lidí s virem, uznávají všichni. Názory už se ale různí v tom, o kolik méně jich diagnostikuje antigenní test. „Jedna z největších validačních studií na antigenní testy covidu-19, provedená týmem prof. Pavla Dřevínka z FN Motol, ukazuje, že nezachytí až třetinu pozitivních osob,“ psal na konci října na Twitteru Marián Hajdúch.

Do zmíněné studie bylo zahrnuto asi 600 lidí, testováni byli PCR testem a dvěma různými antigenními testy od dvou výrobců. Studie došla k závěru, že pokud smícháme lidi bez příznaků a s příznaky nemoci, PCR metoda zachytí pozitivní výsledek u 222 z nich, zatímco jeden antigenní test u 148 a druhý u 139 lidí. Jejich senzitivita je tedy 67, respektive 63 procent. Pokud testujeme jen lidi s příznaky, výsledek je lepší, citlivost je 74 a 68 procent. „Výsledky pilotní studie jsou plně v souladu s odborným stanoviskem laboratorní skupiny covid, které upozorňuje na riziko falešně negativních výsledků při použití antigenních testů,“ obhajuje profesor Dřevínek stanovisko laboratorní skupiny, jehož je spoluautorem.

„Je pikantní, že studie vznikla v době, kdy jsme začali uvažovat o tom, že antigenní testy budeme používat,“ říká Prymula. „Přišla studie, která to negovala. Přitom jiné studie, které dělaly na Bulovce, v Berouně, Hořovicích nebo moravskoslezských nemocnicích, nedopadly zdaleka tak tragicky.“

Koronavirus: Kdy neposlechnout šéfa

Živý a mrtvý virus

Prymula si proto také objednal studii a obrátil se na nemocnici Karviná Ráj. Ta měla zkušenosti s testováním zaměstnanců Ostravsko-karvinských dolů (OKD) už v první vlně pandemie, momentálně dělá preventivní PCR testy všech zaměstnanců OKD každé dva týdny.

Ze studie, kterou společně provedly nemocnice Karviná Ráj a ostravský státní Zdravotní ústav, vycházejí antigenní testy mnohem příznivěji než z té motolské, neboť dosahují citlivosti 80 až 97 procent. Studie pracovala s pěti různými testy. Motol a Karviná zkoumaly antigenní testy od odlišných výrobců, které se tedy mohou lišit svou kvalitou a v důsledku i citlivostí.

Tajemství rozdílných výsledků spočívá ale především v tom, že tým ze severu Moravy vnesl do studie novou veličinu – takzvanou viabilitu. „Zkoumali jsme, zda ve vzorku, který vyjde při PCR testu pozitivně a při antigenním testu negativně, je virus opravdu živý,“ vysvětluje mluvčí nemocnice Věra Murínová. „V některých případech se stalo, že když byl antigenní test negativní a PCR test pozitivní, virus byl mrtvý.“ PCR metoda je tak citlivá, že zachytí i mrtvý virus nebo jeho části. Jenže člověk je nakažlivý a pro okolí nebezpečný jen tehdy, když v něm virus žije, a to v nějakém nakažlivém množství.

„PCR test detekuje správně, že tam nějaký virus byl,“ říká jeden z autorů studie Miroslav Homza. „Ale nedetekuje správně, zda je tam virová nálož, která by byla schopna nakazit někoho dalšího. PCR metoda detekuje o čtyři řády nižší množství viru, než jaké je potřeba k tomu, aby byl člověk nakažlivý.“

Jestliže se na testování díváme tak, že má vyhledat člověka nebezpečného pro okolí, podle Homzy se antigenní testy jeví jako vhodnější než PCR. Pro screening jsou podle něj to pravé. „Většinu antigenních testů z naší studie lze doporučit pro vyhledávání infekčních jedinců vylučujících živé viry, které představují závažné epidemiologické riziko,“ píše se v závěru studie.

PCR testy jsou podle mluvčí Murinové naopak nenahraditelné v klinické praxi. „Je to hrozně důležité vyšetření, klinikové potřebují počítat molekuly, znát detail, zvlášť u pacientů ve vážném stavu,“ říká. „Ale pro screening v terénu, ve firmách, na sportovištích nebo v divadlech se antigenní testy jeví jako fantastická záležitost. Jde přece o to zachytit přenašeče, izolovat je a neuvrhnout do izolace celou společnost.“

Bojovník za antigenní testy Roman Prymula skončil ve funkci ministra na konci října poté, co byl vyfocen jak bez roušky (v době, kdy je všichni museli nosit) odchází večer z restaurace (když měla být zavřená) na pražském Vyšehradě. Jeho nástupce Jan Blatný se ale antigenního testování chopil – začal domovy důchodců a přes učitele se dostal až k možnosti bezplatných testů pro každého. Jaký o ně bude zájem, není jasné. Každopádně už lze prohlásit, že testovat se nechal jen zlomek učitelů.

Obchodník s přístroji

Také zastánce PCR testů Marián Hajdúch ohlásil, že na funkci vedoucího laboratorní skupiny rezignuje na konci roku. Odůvodnil to mimo jiné tím, že nechce poskytovat odborné krytí pro politická rozhodnutí, s nimiž nesouhlasí. Na dotaz investigace.cz tento obecný výrok alespoň trochu konkretizoval, podrobněji se však o věci nechtěl bavit. „Principiálně jsem nesouhlasil s použitím antigenních testů ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb,“ řekl. Nemohou tu podle něj udělat stejnou „službu“ jako PCR testy. „Kdekoli jinde to není žádný problém,“ dodal.

Ze světa testování ale Hajdúch nemizí. Má totiž podíl ve firmě IntellMed, kde jedním ze společníků je i firma I.T.A. Interact. Právě ta představuje významného dodavatele přístrojů a kitů pro PCR testování. Založil ji Lubomír Němec, jednateli jsou dva jeho synové, Michal a Dan. Jak investigaci.cz popsal Dan Němec, I.T.A. Interact je výhradní zástupce čínské firmy Zybio – ta vyrábí izolační a detekční přístroje pro PCR testy a také izolační a detekční kity. I.T.A. Interact prodává také kity s názvem Life River od čínské firmy Shanghai ZJ Bio-Tech.

„Naše společnost dodává laboratorní diagnostiku pětadvacet let, je to poměrně sofistikovaná záležitost, zejména bavíme-li se o PCR testech, tedy o přístrojích a soupravách,“ říká Dan Němec o firmě, která působí i na Slovensku, v Maďarsku a Polsku. Obchod s rouškami a respirátory z první vlny se od toho s vakcínami a testy ve vlně druhé totiž liší právě v tom, že jej nemůže dělat kdokoli z ulice, laboratoře a nemocnice by mu nevěřily.

V období mezi zářím a listopadem vybavila I.T.A. Interact podle Němce izolačními přístroji víc než padesát českých nemocnic a laboratoří. „Během krátké doby jsme jich vybavili skoro polovinu,“ říká. „Měli jsme totiž absolutní světovou novinku, do té doby trvala nejrychlejší izolace půl hodiny až hodinu. Najednou přišlo zařízení, které udělalo prakticky stejný krok za 9 minut. Přístroj byl přitom o pětinu levnější než cokoli jiného na trhu a spotřební materiál o 10 až 15 procent než konkurenční produkt.“ PCR přístroje a kity jednoduše chytly vítr.

O antigenních testech a plošném testování mluví Němec s despektem: „Prymula v televizi řekl, že je to nějaká síť na velké ryby. Virolog vám řekne, že to je nesmysl. Kdyby ta ryba byla velikosti akvarijní rybky, proplave sítí, a než se udělá další test, bude tak veliká, že se nevejde do rybníka. Takovou malou rybu chytne PCR test, ale ne antigenní test. Nevím, proč se na antigenní testování čeští politici tak vehementně upnuli, když jim odborníci typu profesora Dřevínka říkají, že to je v zásadě k ničemu, v podstatě nepoužitelné.“ Kromě toho bude plošné testování podle něj stejně propadák, protože lidé o ně nebudou mít zájem. „Dobrovolně se mají zatím testovat kantoři a už je vidět, že je to extrémní neúspěch. Z nějakých 170 000 tisíc se jich zatím nechaly testovat dva tisíce,“ dodává Němec.

Antigenní testy firmu I.T.A. Interact obchodně příliš nezajímají. Zybio ani Shanghai ZJ Bio-Tech, jež firma zastupuje, je nevyrábějí. „Máme taky antigenní testy od dvou firem. Když je někdo bude chtít, tak mu je dodáme, ale na sklad je nekupujeme,“ říká Němec.

V jako vakcína

Smrt v očích

Kromě toho se I.T.A. Interact chystá převálcovat trh s odběrovými soupravami. Konkrétně jde o to, že by nepříjemnou tyčinku v nosohltanu nahradilo kloktání (kloktací odběrová soustava se jmenuje garg test). Tuto metodu odběru vyvinul tým vědců z olomoucké univerzity v čele s Mariánem Hajdúchem a ve spojení se dvěma komerčními subjekty – IntellMed a Aumed. IntellMed, kde je Hajdúch společníkem, je držitelem know how a soupravy vyrábí. I.T.A. Interact je má distribuovat.

„Nedávno jsem viděl reportáž, byla tam chudinka paní, tak 90 let, měla skutečně smrt v očích. Viděla takovouhle tyč, kterou jí chtěli strčit do nosu. Záběr byl na její zděšený pohled, když koukala na to bidlo. Mohla zemřít ne na covid, ale na zděšení z toho, co ji čeká,“ popisuje Němec „poměrně bolestivou proceduru“ a „propíchnutí hlavy“, již by mohla nahradit právě kloktací odběrová souprava.

Vyjde na zhruba 130 korun (cena výtěrové tyčinky se vejde do desetikoruny), ale zástupce firmy I.T.A. Interact se domnívá, že by si ji časem měla pořídit prakticky všechna odběrová místa. A má plán, jak to udělat. Na nemocnice a laboratoře musí tlačit lidé. „Chceme to propagovat, aby lidi věděli, že je tu něco jiného, bezbolestného,“ říká Dan Němec. „Když budou laboratoře oslovovat ˜‚nepotřebuji, abyste mi ničili nosní sliznice, chci kloktací odběr‘, budou se laboratoře muset přizpůsobit.“

V tuto chvíli čeká garg test na to, až bude zapsaný jako patent. Mezitím už ale podle Němce probíhají jednání se zdravotnickými, laboratorními i lékárnickými řetězci, které „budou mít zájem produkt mediálně nabídnout“. Kloktání jako odběr se dá okamžitě použít pro PCR testy, v případě antigenních testů ještě nemá hotovou validační studii.

Na dotaz, zda angažmá Mariána Hajdúcha ve firmě IntellMed a zároveň jeho členství v laboratorní skupině, která spoluvytváří strategii testování, není střet zájmů, odpovídá Roman Prymula: „To asi je. Říkal, že odstoupil, protože nechtěl garantovat nějaká politická rozhodnutí. Mám ale obavu, že ty důvody mohou být trochu jiné. Má ještě tu odběrovou soupravu, kterou vymysleli. Takže tam jsou přímé ekonomické zájmy.“

Dan Němec ale tuto situaci vidí jinak. „Nedávno jsem četl velmi ošklivý článek o tom, že za odchodem pana docenta Hajdúcha z laboratorní skupiny může být garg test, prolínání komerce do vědy a výzkumu. Což mě strašně rozčílilo,“ říká. „Před časem byla dotacemi podporována centra excelence, jejichž smyslem je, aby vědecká práce neskončila jen nějakým článkem v odborném časopise, ale aby vznikl nějaký komerční produkt, který přináší hodnoty jak tvůrcům, tak komerčním společnostem. A přece si nemohou myslet, že to ti vědci vymyslí a pak z toho nebudou nic mít, vždyť oni jsou držitelé těch myšlenek.“

Samotný Marián Hajdúch ale popírá, že by „z toho něco měl“. „Máme firmu, ve které děláme vědu a výzkum, to je základ její činnosti,“ říká. „Já nemám benefit z toho, co prodá někdo jiný.“ Stejně tak si nemyslí, že by jako vedoucí laboratorní skupiny byl ve střetu zájmů. „Doporučení nikdy neděláme na konkrétní produkty, tomu se vyhýbáme,“ říká Hajdúch. „Děláme doporučení na úrovni obecných parametrů, do nichž se vejdou třeba desítky testů.“

The post Testovací válka appeared first on investigace.cz.

„Šéf přišel do naší kanceláře, ze stolu těsně vedle toho mého vzal počítač kolegy, utrousil jen, že mu ho veze domů,“ vzpomíná projektový manažer severočeské firmy se švýcarskými majiteli, která dělá díly pro auta. Tehdy si mladý muž (jméno nechce zveřejnit) pomyslel, že kolega bude asi – stejně jako zhruba třetina jejich týmu – pracovat z domova. Byl konec října a počet lidí nakažených koronavirem šplhal nad rekordních 15 000 denně.

Že jedním z nich byl i kolega od vedlejšího stolu, se citovaný muž dozvěděl až po jeho návratu do práce. „Ptal jsem se ho, proč nekontaktoval hygienu, a hlavně, proč to neřekl alespoň mně,“ vzpomíná. „Neodpověděl mi na to.“ Muž se naštěstí nenakazil, na kolegu je přesto naštvaný. „To, že se nakazím, bylo totiž dost pravděpodobné. Seděli jsme vedle sebe bez roušky, chodili spolu na oběd. Navštěvuji starou tchyni, kdybych věděl, že ji mohu nakazit, tak bych si návštěvy odpustil,“ říká. Naštvaný je i na firmu, pro kterou oba pracují. Myslí si totiž, že se jeho kolega choval tak nezodpovědně proto, že to po něm chtěli jejich šéfové: „Naše sesterská firma v cizině zanikla, děláme na řadě projektů a karanténa by to zhatila. Rozhodli se hodit do rulety mé zdraví a zdraví mých příbuzných, aby neohrozili projekty.“

Nechceme je skandalizovat

Právě o takových situacích mluvil koncem října předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula. „Některé firmy přikazují svým zaměstnancům, aby se neúčastnili trasování kontaktů hygienou a nepoužívali aplikaci eRouška,“ prohlásil Středula v diskusním pořadu Partie na CNN Prima News.

Dozvěděl se o tom proto, že se na konfederaci s takovými stížnostmi obraceli odboráři z jednotlivých firem. O které firmy konkrétně jde ovšem Středula prozradit nechce. „Naším cílem není tyto firmy skandalizovat, ale chceme rychlou nápravu situace,“ vysvětlil tajnosti prostřednictvím tiskové mluvčí ČMKOS Jany Kašparové. „Proto jsme se rozhodli tyto případy řešit interně, ve spolupráci s ministerstvem práce a Státním úřadem inspekce práce,“ dodává Kašparová, „všechno je v jejich rukách, pan předseda Středula to s nimi projednal.“

Jenže utajené zůstaly firmy nejen novinářům a spolu s nimi i veřejnosti, ale také ministryni práce Janě Maláčové (ČSSD) a úřadu inspekce práce. „S panem Středulou jsme o tom mluvili,“ tvrdí ministryně Maláčová. „Ale jen obecně, tipy na konkrétní firmy nepadly.“

„Bezesporu by to byla z pohledu dodržování současných hygienických opatření vážná věc,“ říká mluvčí Státního úřadu inspekce práce (SÚIP) Richard Kolibač. „Nicméně v tuto chvíli nemáme žádné konkrétní informace, že k takovému postupu zaměstnavatelů dochází. SÚIP se s podobným případem dosud nesetkal a neobdržel ani žádný podnět ke kontrole, který by na podobné postupy upozorňoval.“

Ministryně Maláčová dodává, že inspekci práce dala za úkol, aby při běžných kontrolách dávala pozor i na dodržování hygienických opatření. Nicméně šance, že při běžných kontrolách inspektoři kápnou zrovna na firmu, která nabádá zaměstnance, aby se nehlásili hygieně a nepoužívali eRoušku, není příliš vysoká. A není ani běžné, aby podněty upozorňující na nějakou nekalost inspekce dostávala v takto obecné rovině. Obvykle ví, kam jít a co hledat.

„Co vám na to mám říct?“ reaguje mluvčí odborů Jana Kašparová na dotaz, proč Josef Středula nepředal ministryni a inspekci jména konkrétních firem. „Je to tvrzení proti tvrzení, mám informaci, že to paní ministryni sdělil. Myslíte, že má smysl takovou, z mého pohledu bagatelní záležitost, řešit přes média? Důležité je, že ta informace zazněla, to je cesta k nápravě. Například hospodářská komora už vydala prohlášení, co všechno pro ochranu zaměstnanců dělají. A kdyby se nám odborové organizace z jednotlivých firem znovu ozvaly, že se nic nestalo, že k nabádání zaměstnanců, aby se vyhýbali trasování hygienou, dochází dál, pan Středula by pak takové firmy už medializoval.“

Nejdražší respirátory v Evropě se nakupovaly v Česku

Utajování se nevyplácí

Inspekce práce sice žádnou firmu kvůli porušování pravidel, která mají zabránit šíření koronaviru, neprošetřuje, zato má její mluvčí Kolibač zásadní informaci pro zaměstnance. „V první řadě je třeba konstatovat, že je to fyzická osoba (v tomto případě zaměstnanec), kdo odpovídá za to, že při zjištění, že byla pozitivně testována na onemocnění covid-19, splní své s pozitivním výsledkem testu spojené povinnosti,“ konstatuje mluvčí a dodává: „Těchto povinností se fyzická osoba nemůže zprostit na základě požadavku, pokynu či přání jiné osoby (zaměstnavatele).“

Kolibač zdůrazňuje, že zaměstnanec nejenže není povinen, ale dokonce ani nesmí vyhovět požadavku zaměstnavatele na „zatajení“ své pozitivity na covid-19. Za porušení povinností – především nahlášení sebe a rizikových kontaktů hygieně – hrozí člověku pokuta a dokonce i trestní stíhání.

O zaměstnavatele by se inspekce práce zajímala tehdy, kdyby zaměstnance za neuposlechnutí „rady“ postihl, třeba propuštěním, snížením mzdy, pokutou. „Inspekce by mohla také hodnotit, zda zaměstnavatel neporušil povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí,“ vysvětluje Kolibač.

Podle PR manažerky Svazu průmyslu a dopravy Lenky Dudkové se většina firem chová solidně. „Dodržují vládní nařízení o používání dezinfekce, rozestupech, nošení ochrany dýchacích cest,“ říká. Podniky podle ní jdou v něčem i nad rámec vládních nařízení, omezují například služební cesty, osobní kontakty se zákazníky, když je to možné, umožňují home office. „Mnozí členové našeho svazu také testují zaměstnance antigenními testy,“ podotýká Dudková.

Firmy by ale na oplátku uvítaly vstřícnost státu. Konkrétně možnost využít takzvanou pracovní karanténu. Tento pojem zdomácněl v nemocnicích, kde zdravotníci chodí do práce, i když jsou covid pozitivní, ale bez příznaků. „Mezi našimi členy jsme zaregistrovali zájem o pracovní karanténu u klíčových, vysoce odborných a nenahraditelných zaměstnanců, jejichž přítomnost je nutná pro udržení chodu firmy,“ říká Dudková. „Odhadujeme, že by se jednalo o jednotky případů. Očekáváme, že tuto otázku bude řešit pracovní skupina pro otázky pandemie na ministerstvu zdravotnictví. Její vznik se momentálně připravuje, svaz průmyslu v ní bude mít své zástupce.“

The post Koronavirus: Kdy neposlechnout šéfa appeared first on investigace.cz.

Všechny země visegrádské čtyřky se během první vlny vyjímaly na předních příčkách nízkého šíření infekce nemoci covid-19. Odpovědní politici se proto ve velkolepých prohlášeních chválili, jako celou krizi zvládli. Během léta pak tento středoevropský region ze svých jarních opatření upustil a navzdory výstrahám odborníků se visegrádské vlády na druhou vlnu infekce nepřipravovaly. Výsledkem jsou, alespoň v České republice, předražené tendry zdravotnických pomůcek, přeplněné nemocnice, nedostatek zdravotního personálu a předvolební populistické vábení voličů. Jak si s pandemií poradili ostatní partneři z visegrádské čtyřky?

Volby nadevše

Polsko bylo jednou z prvních zemí, jež na začátku pandemie zavedly přísná omezení. Celonárodní lockdown začal už deset dní po prvním potvrzeném případu. Kombinace několika opatření – uzavřené hranice, zastavení ekonomiky a sebedisciplína veřejnosti – dostala Polsko relativně úspěšným způsobem mimo větší nebezpečí. Łukasz Szumowski, tehdejší ministr zdravotnictví, byl proto na vrcholu žebříčku důvěry veřejnosti.

„Jsem rád, že se tohoto viru a pandemie bojíme stále méně. To je dobře, protože virus je na ústupu. Už se nemusíme bát,“ prohlásil polský premiér Mateusz Morawiecki 1. července během shromáždění před blížícími se prezidentskými volbami. V ten den mělo Polsko 382 nových případů covidu-19.

Vláda proto přesunula těžiště svých starostí z koronaviru na nadcházející prezidentské volby. Jarosław Kaczyński, vůdce vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS), prosazoval průběh voleb v řádně stanoveném termínu navzdory zdravotním rizikům, neboť odklad voleb spojený s možnými následky zastavené ekonomiky by mohl ohrozit znovuzvolení jejich kandidáta Andrzeje Dudy. 

Kaczyński se zkrátka obával ekonomických i psychologických dopadů pandemie, a součástí předvolební kampaně proto bylo hlásání úplného vítězství nad nebezpečným virem. Vláda tedy zrušila téměř všechna omezení, přičemž se ukázalo, že zdraví a veřejná bezpečnost jsou méně důležité než volební vítězství. 

Prominentní politici přesto alespoň požadovali dodržování rozestupů, avšak současně sami své vlastní nařízení porušovali. Zúčastnili se velkých předvolebních shromáždění, Kaczyński navštívil hrob své matky, ačkoli byly všechny polské hřbitovy uzavřeny. Vůdci vládnoucí strany se veřejně objevovali bez roušek a sám prezident se nechal slyšet, že „roušku nosí nerad“. Den před volbami byly rozeslány celostátní SMS, které povzbuzovaly obyvatelstvo a zejména starší lidi, aby přišli k volbám. (Jednalo se přitom o službu prostřednictvím telefonické sítě, která by měla být využívána pouze v případě nouze.)

Výsledkem bylo sice opětovné zvolení Andrzeje Dudy 12. července polským prezidentem, avšak celkový průběh kampaně představoval jeden z klíčových faktorů, které narušily sebedisciplínu veřejnosti a dodržování rozestupů.

https://twitter.com/AndrzejDuda/status/1281623690090881025?ref_src=twsrc%5Etfw%7Ctwcamp%5Etweetembed%7Ctwterm%5E1281623690090881025%7Ctwgr%5E&ref_url=https%3A%2F%2Fvsquare.org%2Flost-summer-in-poland%2F

Neexistuje žádná strategie

Ministr zdravotnictví Łukasz Szumowski vytvořil 20. července speciální pracovní skupinu pro vypracování strategie v boji s pandemií – v třináctičlenném kolektivu ale byli pouze tři lékaři, zbytek tvořili úředníci. Samotný Szumowski, kterého mnozí považovali za hrdinu prvních dnů pandemie, mimo to brzy ztratil důvěru veřejnosti i kvůli vážným obviněním z protekčního přidělování vládních prostředků a nákupu lékařského vybavení z pochybných zdrojů. 

Například bylo vynaloženo pět milionů zlotých na roušky, jež neměly žádné lékařské osvědčení. Dodavatelem této zakázky byl přítel ministra Szumowského, lyžařský instruktor ze Zakopaného, který navíc v minulosti se zdravotnickými potřebami nikdy neobchodoval. Poté ministerstvo objednalo 1 241 respirátorů od společnosti E&K vlastněné Andrzejem Izdebskim. Ministerstvo přitom zaplatilo více než 200 000 polských zlotých za jedno zařízení, jehož běžná tržní cena se pohybuje okolo 70 000 zlotých. Ani tento dodavatel neměl žádné zkušenosti s lékařským obchodem. Jak se naopak zjistilo, Izdebského jméno zapsala OSN v roce 2001 na černou listinu osob podezřelých z nelegálního obchodování se zbraněmi. 

K dalším zmatkům a nejasnostem nakonec přispěl ministr Szumowski prohlášením ze 7. srpna, kdy trval na tom, že „není čas diskutovat o opuštění lodě“.

O pouhých jedenáct dní později „loď opustil“ formou rezignace na funkci, avšak se vzletnými slovy: „Připravil jsem na podzim kompletní strategii. Zpráva obsahuje jednoduchá, konzistentní a proveditelná doporučení napsaná odborníky [z pracovní skupiny].“

Nadace ePaństwo požádala ministerstvo o veškeré dokumenty týkající se této strategie. Odpověď obsahovala pouze jeden šestistránkový seznam obecných pokynů bez konkrétních řešení nebo posouzení rizik. Ministerstvo pak připustilo, že se jedná o jediný dostupný dokument, který vznikl tři týdny po rezignaci Szumowského. Krzysztof Izdebski, člen správní rady Nadace ePaństwo, dospěl k tomuto závěru: „Neexistovala žádná strategie, žádné plány. Nyní máme oficiální potvrzení: byla to jen lež.“

Nedostatky v léčbě „před“ i „po“ nakažení

Nedostatky se naplno ukázaly i v případě polské Sanitární inspekce (SI), což je obdoba české státní hygieny. SI je přímo odpovědná za boj s infekčními chorobami, nicméně celá léta byla bídně financována, má nedostatek zaměstnanců a její dosavadní hlavní činnost se zaměřovala na bezpečnost potravin a bezpečnost na pracovištích. Nyní je SI zodpovědná za řízení celého procesu karantény (v současné době je v Polsku v karanténě přes 400 tisíc lidí). Přesto v době psaní tohoto článku nezískala dostatečnou finanční ani materiální podporu. 

Kvůli přetíženosti Sanitární inspekce v Polsku pořádně nefunguje ani trasování. Vláda sice v červnu vynaložila 2,5 milionů zlotých na vývoj aplikace pro chytré telefony ke sledování kontaktů – ProteGO Safe. Za posledního dva a půl měsíce tuto aplikaci ale použilo pouhých 72 lidí. 

Během léta, kdy se snižovala čísla pozitivně testovaných lidí, se zrušily i nemocnice vyčleněné pouze pro léčbu pacientů s covidem-19. Aktuální nedostatek lůžek se tak v Polsku řeší i budováním polních nemocnic.

„Před měsícem byla myšlenka dočasných nemocnic jen nejhorším a velice vzdáleným scénářem. Nyní to není záloha, je to skutečné řešení,“ prohlásil nový ministr zdravotnictví Adam Niedzielski, když otevíral polní nemocnici v areálu Národního stadionu ve Varšavě. Vzápětí se však ukázalo, že se této nemocnici nedostává lékařů, a vláda proto začala zvažovat povolání studentů medicíny. 

https://twitter.com/PremierRP_en/status/1321844675226050561?ref_src=twsrc%5Etfw%7Ctwcamp%5Etweetembed%7Ctwterm%5E1321844675226050561%7Ctwgr%5E&ref_url=https%3A%2F%2Fvsquare.org%2Flost-summer-in-poland%2F

Dýmová clona

Koncem října Polsko zaznamenalo nový rekord – přes 12 tisíc případů koronaviru. Zdálo se, že vláda konečně pochopila závažnost situace.

Ve stejný den však Ústavní soud zveřejnil verdikt o téměř úplném zákazu potratů v Polsku. Soud, kontrolovaný stranou Právo a spravedlnost, prohlásil, že potraty v případech, kdy je plodu diagnostikována závažná a nevratná vrozená vada (98 procent všech legálních potratů v Polsku), jsou protiústavní. Kaczyński použil tuto cestu, aby se vyhnul debatám na toto téma v parlamentu.

Rozhodnutí Ústavního soudu mohlo mít za cíl odvrácení pozornosti od krize systému zdravotní péče. Rozhořčení veřejnosti se totiž dalo čekat, avšak rozsah protestů překvapil komentátory po celém světě. Po dobu více než dvou týdnů vycházely do ulic tisíce mladých Poláků nespokojených s vládou PiS. Varšavou tak například 30. října pochodovalo přes sto tisíc lidí. Byla to největší demonstrace od pádu komunismu v roce 1989 a zároveň ideální podmínky pro další šíření koronaviru.

„Chléb a hry“ v maďarském provedení

Maďarsko rovněž budilo dojem jedné z mála zemí, která úspěšně zvládla první vlnu pandemie covidu-19. Letní měsíce tak proběhly bez významných přípravných opatření na druhou vlnu a ve znamení důvěry ve vládu. Do konce října bylo zavedeno jen několik omezení, a to i přes prudce rostoucí počet nových infekcí a úmrtí. Například fotbalové stadiony i navzdory varovným číslům zůstaly nadále přístupné tisícům fanoušků. Po celou dobu se však odborníci obávali, že odhodlání vlády udržet ekonomiku v chodu za každou cenu může za několik týdnů vyústit v tragédii a zhroucení celého systému zdravotní péče.

Podzim ukázal, že měli pravdu. Maďarské nemocnice momentálně bojují s kritickým nedostatkem personálu. V důsledku nedostatečné politiky v oblasti zdravotní péče opustily tisíce zaměstnanců tohoto resortu zemi nebo své zdravotnické povolání, aby si mohli slušně vydělat jinde či jinak. Vláda nyní oznámila některá opatření včetně zvýšení platů, avšak tyto kroky podnikla bez konzultace s odbory a s profesními organizacemi. Výsledek je proto opačný, než se očekával. Oznámení vyvolala ze strany pracovníků ve zdravotnictví širokou kritiku.

Vláda, která během léta neučinila nic významného pro přípravu na druhou vlnu, reagovala alibisticky a pokusila se přenést část odpovědnosti za svou liknavost a špatná rozhodnutí na kritiky a samotné maďarské občany. Podle vládního tvrzení se protikoronavirová politika měla řídit výsledky „národní konzultace“ o epidemii koronaviru. Orbánův kabinet se tímto opíral o dotazníky s důležitými otázkami, jež v létě rozeslal po celé zemi.

Orbánovi kritici ale uvádějí, že „národní konzultace“ není nic jiného než další z vládních propagandistických záměrů, který lze později použít k ospravedlnění jiných rozhodnutí, přičemž vláda může tvrdit, že jednala v souladu s maďarským lidem.

Viktor Orbán se podle těchto hlasů měl ujistit, že v případě jakéhokoli budoucího pochybení ohledně pandemie koronaviru nebude na vině on ani jeho kabinet. Nedávno přednesl projev, ve kterém uvedl, že kdokoli kritizuje vládní opatření, jde ve skutečnosti proti odbornému názoru důvěryhodných poradců, kteří se podíleli na „národní konzultaci“. Jeho slova mimo jiné znamenají, že případnou vinu nesou tito odborní poradci. 

Někteří z těchto odborníků si uvědomili, že prohlášení předsedy vlády přenáší odpovědnost na jejich bedra, a proto otevřeně vyjádřili své znepokojení i kritiku strategie země při řešení pandemie. Ve skutečnosti podle mnoha zaměstnanců ze zdravotnictví vláda tyto experty stejně neposlouchá a jejich posudky se neřídí.

PM Orbán: Hungary must continue to function – Read more on the blog here: https://t.co/uT9DSzij10 pic.twitter.com/qADsNMcP48

— About Hungary (@abouthungary) September 11, 2020

Ticho po pěšině

Během relativně klidného letního období byla uvolněna řada ochranných opatření. Například omezení zahraničního cestování, karanténní povinnosti, zákaz vycházení a předpisy o nošení roušek. Na konci srpna ale každodenní počet nově nakažených narůstal více než v kritických dnech první vlny. Vláda sice od 1. září nařídila lidem přijíždějícím do Maďarska povinnou karanténu, avšak kvůli snaze zachovat „provozuschopnost země“ další bezprostřední omezení jako na jaře nenásledovala. 

Maďarská vláda naopak už na jaře příliš neuspěla se zveřejňováním údajů ohledně první vlny pandemie. Novináři tehdy čelili skutečným potížím při pokusu o získání informací od „operačního orgánu“ odpovědného za zvládnutí krize. Země nyní vstupuje do druhé vlny a zdá se, že situace se z hlediska transparentnosti příliš nezlepšila. Lékařská komora momentálně připravuje svou oficiální webovou stránku, kde budou lékaři a zdravotní sestry moci prezentovat fakta o situaci ve zdravotnictví. Cílem je zveřejňovat skutečný stav a realitě odpovídající čísla v nemocnicích i v ordinacích. Tyto údaje se zatím většinou objevovaly pouze na sociálních sítích, a to díky odvážným a často i zoufalým pracovníkům ve zdravotnictví. Oficiální, ale vhodně upravené údaje o šíření koronaviru v zemi maďarská vláda denně zveřejňuje na vyhrazeném webu. 

Netransparentní byla maďarská vláda i co se týče uzavírání smlouvy o nákupech zdravotnických pomůcek a zařízení.

Novináři z Atlatszo.hu odhalili řadu smluv s pochybnými firmami či podnikateli. Za tehdejších podmínek proto z pandemie koronaviru profitoval mimo jiné i János Hiszema, klíčová maďarská osobnost spojená se skandálem ázerbájdžánské pračky na peníze. Jeho společnost vydělala na respirátorech a jiných lékařských pomůckách 79 milionů eur na základě pokoutně uzavřené smlouvy s maďarským ministerstvem zahraničních věcí a obchodu.

Privilegovaný fotbal

Oblíbeným sportem předsedy vlády Viktora Orbána je fotbal, proto nikoho nepřekvapuje, že je maďarská vláda během epidemie velmi tolerantní vůči fotbalovým zápasům. Předsednictví Maďarského fotbalového svazu zrušilo omezení a bezpečnostní opatření týkající se domácích fotbalových zápasů již 18. června. Největší pobouření u veřejnosti ale vyvolala skutečnost, že finále Superpoháru UEFA se odehraje před diváky dne 24. září v budapešťské Puskás aréně. Podle předpisů mohlo zápas sledovat místo 67 000 diváků pouze 30 procent fanoušků – to však stále znamenalo, že se na stadionu může shromáždit přibližně 20 000 lidí.

Zápas mezi Bayernem Mnichov a Sevillou se tak stal prvním mezinárodním zápasem od jarní pandemické vlny, který se neuskutečnil za zavřenými dveřmi, ale před diváky. Tato skutečnost vyvolala protesty nejen u nefotbalové veřejnosti, ale například i mezi hudebníky, protože hudební a taneční akce s více než 500 lidmi nebyly v té době kvůli pandemii povoleny.

Teprve od 23. října byla na maďarských stadionech zavedena přísnější omezení a používání roušek se pro diváky stalo povinné i při fotbalových zápasech. Vláda tato nařízení zpřísnila od 4. listopadu, nyní se mezi diváky vyžadují na domácích sportovních akcích jedenapůlmetrové rozestupy (dokonce i v bufetech sportovních zařízení). Za dodržování předpisů odpovídají organizátoři a jsou povinni vyvést návštěvníky, jež se těmito pravidly neřídí.

Dodržování předpisů monitoruje policie a v případě porušení může úřad uložit pokutu ve výši až jednoho milion forintů nebo lokalitu na jeden týden uzavřít. Z tohoto pravidla jsou vyňaty stadiony a sportovní haly, které zavřít nelze – úřad je však může potrestat maximálně deseti zápasy bez diváků. Na mezinárodních akcích, jako jsou oblíbené zápasy fotbalové Ligy mistrů, žádná omezení neplatí, povinné jsou pouze roušky a dodržování předpisů mezinárodní fotbalové federace.

Více testování, práce z domova a online vyučování: to měly být podle mnoha odborníků klíčové faktory, jak se v Maďarsku vyhnout krizi covidu-19. Zdá se však, že vláda tato varování ignorovala. Dokonce i nejnovější omezení zavedená 4. listopadu jsou mnoha kritiky považována pouze za opatření měkké propagandy. Nadále tak zůstávají otevřené i školy a online vyučování lze praktikovat pouze dočasně, ačkoli na koronavirus v Maďarsku zemřelo již sedm učitelů. 

Slovensko: dobre bude

Na začátku října poukazovala alarmující čísla v okresech na severu Slovenska na kritickou situaci. Denní přírůstky pozitivně testovaných na Oravě a v Bardejově se v přepočtu na počet obyvatel vyšplhaly k vyšším údajům než například na jaře v Madridu. Trasování i testování se přitom míjelo účinkem, což policie přičítala na vrub zejména různým oslavám, včetně svateb.

Pandemická komise už v září doporučila radikální omezení veřejných akcí, tedy i zmíněných svateb. Komise pak schválila, že při podobných oslavách bude od 1. října možných pouze 30 lidí, což prezentoval národu i ministr zdravotnictví Marek Krajčí.

O pár dní později, 16. září, ale premiér Matovič uklidňoval nespokojenou část elektorátu, která proti omezením zorganizovala i petici, svou facebookovou zprávou „Nevesty, dobre bude!“. Pár hodin poté vláda skutečně změnila doporučení Pandemické komise a povolila na svatbách až sto hostů v zájmu „oslavy života“.

„Situace je výsledkem příliš uvolněných opatření a nadměrné mobility v létě,“ shrnul ministr zdravotnictví vládní opatření na tiskovce. Tvrdil, že Pandemická komise chtěla přijmout tvrdší opatření, ale vláda je neakceptovala. „Možná jsem měl bušit do stolu více,“ dodal.

Když bylo jasné, že druhá vlna přichází, Pandemické komise schválila nová omezení. Ta však stopla petice s více než 24 tisíci podpisů naštvaných nevěst a premiérův Facebook.

Premiérovi mohlo být nepochybně nepříjemné zavádět tvrdá opatření na svatební hostiny, jelikož se sám jedné takové oslavy ještě během léta zúčastnil. A bez roušky.

Do 2. října se však počet okresů v „červené zóně“ zvýšil na 41. O sedm dní později dosáhl čísla 62. Situace na severu Slovenska byla kritická, a jak už bylo řečeno, trasování kontaktů prakticky zkolabovalo a testování se zdaleka nedařilo. Vláda proto přišla s plošným testováním všech obyvatel Slovenska. Měla to být alternativa k tvrdému lockdownu.

Přestože mnozí považovali tento megalomanský nápad za logisticky neproveditelný, testování bylo nakonec úspěšné. Zda se však díky tomu (případně díky kombinaci plošného testování a částečného lockdownu) podařilo zlomit křivku a zastavit nárůst počtu pozitivních případů, zatím není jasné. Okolní země se na Slovensko a jeho experiment dívají se zájmem, ale zatím se ho nikdo nepokusil zopakovat.

Plošné testování slovenské populace by však nebylo nutné, kdyby vláda dva letní měsíce nepromrhala.

Líné léto

Vláda po jarní úspěšně zvládnuté pandemii v létě podle všeho usnula na vavřínech. V červenci se kabinet totiž sešel pouze pětkrát, přičemž o problémech s koronavirem se jednalo jen na třech schůzkách. V srpnu se ministři viděli třikrát, o pandemii diskutovali pouze jednou. Během první vlny pandemie se přitom vláda setkávala obvykle minimálně desetkrát měsíčně.

V létě nebyly rovněž zadány žádné významné objednávky týkající se zdravotního materiálu (osobních ochranných prostředků, respirátorů a podobně). Poslední velké zakázky ventilátorů se uskutečnily v dubnu, kdy ministerstvo zdravotnictví nakoupilo 300 kusů od slovenské společnosti Chirana Medical.

Pokud jde o další nákupy související s pandemií, Správa státních hmotných rezerv za ně do konce října utratila více než 72 milionů eur. Z této částky je však nutné odečíst něco přes 52 milionů eur, které byly nedávno použity pouze na nákup antigenových testů na plošné testování.

Během léta tak Slovensko nevyužilo čas a příznivou situaci na trhu a nenakoupilo další potřebné zásoby.

Peter Visolajský, předseda Lékařského odborového sdružení a člen permanentního krizového štábu během první vlny, je k přípravě vlády na druhou vlnu mimořádně kritický. Říká, že vláda selhala ve třech oblastech. „Na rozdíl od okolních zemí, které sice mají své zdravotnictví rovněž v ne dobré kondici, jejich zdravotníci alespoň pocítili, že země je potřebuje a vláda si to uvědomuje,“ tvrdí Visolajský a dodává, že zatímco v okolních zemích zdravotníci dostali za rizikovou práci vyšší platy a odměny, slovenští lékaři se zatím ničeho podobného nedočkali ani za práci v první linii.

Visolajský dále kritizuje i nepřipravenost nemocnic na druhou vlnu. „Přes léto nevznikl plán, jak a kam rozdělovat pacienty s covidem, jestliže se některé nemocnice zaplní,“ říká a současně tvrdí, že počty lůžek jsou pouze papírové a nové pavilony pro covidové pacienty nemají kyslíkové rozvody.

Rozhodující selhání se ale podle Visolajského týká hygieniků, tedy Regionálních úřadů veřejného zdravotnictví (RÚVZ), zodpovědných za diagnostiku, trasování kontaktů nakažených a jejich včasnou izolaci.

Nejdražší respirátory v Evropě se nakupovaly v Česku

Trasování kolapsu trasování

„Když jsme v létě poslouchali představitele RÚVZ, že při denním počtu padesáti pozitivních pacientů situaci ještě jakž takž zvládají, bylo nám jasné, že v případě sta pozitivních už stíhat nebudou,“ vysvětluje Visolajský.

Z Úřadu veřejného zdravotnictví jsme nedostali přímou odpověď na to, zda a jak se v tomto směru přes léto na druhou vlnu připravili. Mluvčí úřadu Daša Račková ale zdůraznila, že regionální úřady dnes přistupují k trasování s nejvyšším nasazením a že se jim podařilo zvýšit počet lidí, kteří na trasování pracují.

Poskytla nám i čísla, která ukazují, že začátkem září na trasování pracovalo 314 lidí, kdežto začátkem listopadu už jich bylo 955. 

Částečně je tento nárůst zapříčiněn novelou zákona o poskytovatelích zdravotní péče, která RÚVZ dovolila zaměstnávat jako trasovače studenty medicíny. Zbytek nárůstu zajišťují zaměstnanci RÚVZ, kteří se dříve podíleli na jiné agendě. Z výše uvedených čísel přesto není jasné, zda změna nastala v průběhu září a října, nebo jestli se jedná o rychlé řešení posledních dnů. 

Kolaps trasování ale nesouvisí pouze s nedostatkem finančních prostředků a personálu. Během první vlny přijal parlament nový a vládou předložený zákon, který státním agenturám umožnil přístup k lokalizačním údajům z mobilních telefonů občanů.

Ty byly použity v aplikaci s názvem eKaranténa, která byla alternativou k umístění do státního karanténního střediska po příchodu na Slovensko ze zahraničí. Aplikace sledovala polohu mobilního telefonu jednotlivce a kontrolovala, zda jeho majitel zůstává po dobu povinné karantény doma. Kromě toho však data odesílaná mobilními zařízeními měla pomoci i při vyhledávání kontaktů na lidi s pozitivním testem. 

Zákon vyvolal obavy o soukromí a vládní koalice tak musela prolomit veto prezidentky Zuzany Čaputové. Opoziční strany se proto obrátili i na Ústavní soud, který však zákon nakonec podpořil.

Navzdory enormnímu úsilí, jež vláda pro přijetí tohoto zákona vyvinula, se na podzim, během druhé vlny pandemie ukazuje, že slovenské státní agentury už nemají o využívání lokalizačních údajů zájem. 

Toto rozhodnutí potvrdil i ministr hospodářství a předseda koaliční strany Svoboda a solidarita (SaS) Richard Sulík. V rozhovoru pro Rádio Expres 13. října uvedl, že úřady už nepoužívají mobilní data na sledování těch, kteří jsou v karanténě doma, ani na vypátrání lidí infikovaných covidem-19.

Zdroj ICJK (Investigativní centrum Jana Kuciaka), jenž pracuje v jednom z regionálních úřadů veřejného zdravotnictví, potvrdil, že slovenští trasovači nikdy nezačali lokalizační údaje využívat a jedinou dostupnou metodou tak zůstalo klasické volání obyvatelům, kteří měli pozitivní test, s následnými dotazy, jestli si pamatují své kontakty s dalšími lidmi.

Tyto časově náročné postupy znamenaly, že v regionech s nejvyššími počty pozitivně testovaných osob hygienici brzy přestali stíhat, a to i přesto, že mluvčí úřadu potvrdila, že byli přijati noví pracovníci. 

Naše zdroje z nejvíce zasaženého oravského regionu tvrdí, že k částečnému kolapsu sledování a testování vedla právě nedostatečná rychlost trasování. Za normálních okolností by měla být každá osoba, u níž se potvrdilo, že přišla do styku s někým, kdo měl pozitivní nález, ověřena PCR testem. To v některých regionech ale neplatí, protože hygienici nedokáží obvolat všechny kontakty, a v případě, že se jim to přece jen podaří, nestíhají testovat. 

Pokud jde o chytré řešení pandemie, Slovensko stále nemá mobilní aplikaci, která by kontrolovala, zda se osoba nacházela v blízkosti jiných uživatelů s pozitivním testem, podobně jako funguje aplikace vyvinutá v České republice pod názvem eRouška.

Na začátku pandemie sice skupina slovenských dobrovolníků vyvinula obdobnou aplikaci, ale vláda ji ignorovala s tím, že nechá vytvořit lepší, jež bude využívat i mobilní data získaná díky novému zákonu. Od té doby ale Slováci o žádné takové aplikaci už neslyšeli.

Článek byl redakčně zkrácen, původní texty si můžete přečíst v angličtině na stránce Vsquare.

Úvodní fotografie: Facebook Andreje Babiše

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post Koronavirus: tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným appeared first on investigace.cz.

O vakcínu na covid-19 usilují největší farmaceutické firmy světa. Zajímavý je pro ně zejména  lukrativní evropský a americký trh. Extrémní nasazení ve vývoji, ale i zrychlený schvalovací proces by přitom neměly ovlivnit bezpečnost vakcíny. Na druhou stranu, laťka pro její účinnost je nasazená na 50 %. Pomůže tedy vakcína zmírnit nejvážnější průběh choroby? Virolog a zástupce ředitele institutu CEITEC na Masarykově univerzitě Pavel Plevka si myslí, že vakcíny budou adekvátně otestovány. V ideální situaci by testování probíhalo mnohem déle. Na to ale není čas.

Máte představu, kolik firem se podílí na vývoji vakcíny na covid-19?

Vakcínu vyvíjí více než sto společností. Do poslední fáze testování se jich dostalo jedenáct. Jsou to například firmy Moderna s National Institute of Health, AstraZeneca s Oxfordskou univerzitou, BioNTech s Pfizerem, Johnson&Johnson, Novavax, pak dvě čínské společnosti a jedna ruská. Ale pokud se bavíme o evropském trhu, tak nejdříve musí firma získat pro svou vakcínu schválení od EMA (European Medicines Agency – pozn. red.), aby se vůbec její produkt mohl dostat na trh. 

EMA na svých stránkách prozatím informuje pouze o dvou firmách, které jsou v klinické fázi testování – Pfizer a AstraZeneca. Víte o dalších společnostech usilujících o certifikát EMA?

Nevím, ale divil bych se, kdyby se všechny výše zmíněné velké firmy (Moderna, Johnson&Johnson, AstraZeneca a Pfizer – poz. red.) neucházely o evropský trh. 

A proč si to myslíte? Kvůli vyšším poplatkům?

Samozřejmě. Evropská unie a Spojené státy jsou nejdůležitější trhy, protože patří k nejbohatším částem světa. Další aspekt je preventivní strategie. Země, které si to mohou dovolit, nakoupily velké množství různých typů vakcín. Zhruba před měsícem měla Velká Británie nakoupených 4,1 vakcíny na člověka. Existuje totiž riziko, že určitá vakcína nebude schválena k použití, nebo bude málo účinná. Ve chvíli, kdy se to zjistí, by se na nákup jiné vakcíny od dalšího dodavatele mohlo dlouho čekat. V současné situaci, kdy epidemie koronaviru působí obrovské zdravotní, sociální i ekonomické škody, je rozumné si nakoupit různých vakcín víc.

U zmiňovaných firem momentálně probíhá finální část třetí fáze. Jak dlouho bude trvat? 

Ve třetí fázi se očkují desetitisíce lidí, ale část z nich dostane pouze placebo. Čeká se na to, až u očkovaných dojde k určitému množství infekcí. Poté se srovnají výsledky u očkovaných vakcínou a placebem, aby bylo možné určit, jestli vakcína snižuje pravděpodobnost infekce. Ve třetí fázi, kdy se očkuje velké množství lidí, je také největší pravděpodobnost, že se vyskytnou nežádoucí efekty vakcíny, protože se už nevybírají jen zdraví a mladí lidé.

Co znamená velké množství lidí?

Jsou to desítky tisíc osob. Je dobré dělat testy na lidech v různých zemích, tedy na lidech s různým genetickým pozadím, protože jejich reakce může být odlišná.

Podle článku ProPublica společnost Pfizer prováděla klinické studie na homogenním vzorci lidí, což znamená, že do výběru nezahrnuli menšiny. Je kritika oprávněná?

Pokusím se vysvětlit motivaci Pfizeru. Když se vybírají lidé, kteří jsou plus minus stejní, je lépe vidět rozdíl mezi skupinou, která byla očkována, a tou, která dostala placebo. Na druhé straně, když provedeme testy na lidech z různých sociálních a etnických skupin, které se od sebe geneticky liší, mohou tito lidé reagovat na vakcínu různě.

Je tedy dobře, nebo špatně, když se testuje pouze na homogenním vzorku populace?

Těžko říct, jestli je to dobré, nebo špatné. Pro firmy je to samozřejmě snazší. Obvyklý subjekt testování představuje vysokoškolák bíle rasy. Ti ale přirozeně netvoří většinu světové populace.

V jako vakcína

Kvůli celosvětovému tlaku je proces vývoje a schvalování vakcín zrychlený. EMA už začala s předběžným hodnocením části dat, takzvaných rolling reviews.

Rolling review znamená, že k hodnocení dat regulátorem dochází po první polovině infekcí. AstraZeneca čeká na 150 infekcí. Ale už při počtu 75 infekcí mohou data začít analyzovat a informovat o výsledcích regulátory.

AstraZeneca nám potvrdila, že testuje 40 tisíc lidí, avšak k otázce 150 infekcí se nechtěla vyjádřit. Opravdu stačí jenom 150 infekcí k odesílání dat regulátorovi? Není to málo?

Informace o 150 infekcích vychází z protokolu o studii, který firma publikovala. AstraZeneca naočkovala čtyřicet tisíc lidí, ale nemůže je infikovat. Musí čekat, až se ti lidi náhodně nakazí.

Proč musí čekat a nemůže je sama infikovat?

Eticky to není přijatelné. Pokud by náhodou očkování nefungovalo, mohli by tyto lidi ohrozit na životě. Naočkovaní jedinci se musí infikovat stejně náhodně jako zbytek populace.

To znamená, že prvních 150 infekcí není malé číslo?

150 je číslo, k němuž AstraZeneca směřuje ve svém protokolu. Umožní jim to prokázat statisticky významný rozdíl v pravděpodobnosti onemocnění covid-19 mezi dvěma skupinami – tedy mezi těmi, co dostali placebo, a těmi, co dostali skutečnou vakcínu. Pokud se ukáže, že v první skupině se infikovalo 100 osob, kdežto v druhé infekci dostalo 50 jedinců, jde o důležitý rozdíl. Vakcína nebude nikdy stoprocentní, ale počítá se s tím, že bude mít alespoň 50% efekt.

Sleduje se při testování, jestli nastala imunitní odpověď a zda se objevily nežádoucí účinky?

Nežádoucí účinky se sledují neustále. AstraZeneca zastavila už testování dvakrát. 

Jak přesně se vyhodnocuje, když se u někoho objeví nežádoucí účinky? Posuzuje se, o jak závažný vedlejší účinek jde nebo se vyhodnocuje procento nežádoucích účinků?

Je to kombinace obojího. Vakcinace je zásah do imunitního systému a má tento systém aktivovat a vytrénovat k tomu, aby útočil na virus. Může se stát, že se imunitní systém aktivuje nežádoucím způsobem, což může například vyvolávat autoimunitní potíže. 

Zastavení testování u AstraZeneca způsobil fakt, že dva pacienti dostali zánět míchy. Do té doby bylo očkováno 18 000 lidí a je málo pravděpodobné, že by během těch několika týdnů někdo náhodně dostal zánět míchy. Lidé, kteří podstupují testování vakcíny, jsou vždy předem vyšetřeni, aby si lékaři byli jistí, že se u nich nerozvíjí nějaké onemocnění. U jednoho z těch případů byl zánět míchy vysvětlený tak, že pacient měl neidentifikovanou roztroušenou sklerózu. U druhého případu nevím, jaké bylo přesně vysvětlení. Nicméně kdyby se to stalo potřetí, tak se bude muset testování pravděpodobně ukončit.

Je to pravidlem, že se v takovém případě testování zastaví?

Pokud by nenašli nějaké vysvětlení toho, proč se opakovaně stávají tak nepravděpodobné zdravotní události, museli by testování zastavit.

Mluvíme o AstraZeneca, ale předpokládá se, že s vakcínou přijde první firma Pfizer na americkém trhu. Co by to znamenalo pro evropský trh?

Testuje se po celém světě, ale se schvalováním léků je to to jinak. První schvalování probíhá většinou ve Spojených státech. Pro Evropskou unii bude vakcínu schvalovat EMA. Je ale obvyklé, že když léčivo nebo vakcína projde ve Spojených státech, tak projde všude.

Znamená to, že v USA mají vyšší standardy na schvalování?

Ne. Je to dané historicky. Spojené státy jsou celosvětově nejdůležitějším trhem pro prodej léčiv. Průměrná spotřeba léků na osobu v USA je vysoká a prodávají se tam za vyšší ceny než v rozvojových zemích. Pro farmaceutické firmy je proto výhodné začít prodávat léky ve Spojených státech a teprve pak je pustit na další trhy. Samozřejmě, ta žádost (o schválení vakcíny – pozn. red.) může být vyhodnocována paralelně různými zeměmi.

Kromě evropských a amerických firem vakcíny vyvíjí také Rusko a Čína. Víte o těchto vakcínách něco víc? Jaké mají standardy, jsou bezpečné?

Bohužel, moc o nich nevíme. Základní problém je etický. Je docela možné, že tyto vakcíny fungují, ale když neproběhla regulérní třetí fáze testování, tak je to řešení takříkajíc přes mrtvoly. Protože co když se ukáže, že jsou nebezpečné? Na koronavirus umírá jen malé procento infikovaných lidí. V takovém uspěchaném případě pak stačí, aby malému procentu očkovaných způsobily tyto vakcíny potíže a může se ukázat, že léčba je horší než nemoc samotná.

https://www.investigace.cz/vakcina-sputnik-5-odzkousena-na-76-vojacich/

Jak jsou nastavená procenta pro účinnost a bezpečnost vakcíny?

Sledoval jsem pouze procenta pro americkou FDA. Indikátory pro bezpečnost vakcíny jsou stejné jako pro jakoukoliv jinou vakcínu. Případy závažnějších nežádoucích účinků mohou být maximálně v řádu jednotek na sto tisíc očkovaných. Avšak požadovaná účinnost ochrany vakcinovaného před SARS-CoV-2 je pouze 50 %, jednoduše řečeno stačí, že vakcína bude fungovat jen pro polovinu očkovaných.

Dokáže současné testování vakcíny odhalit, jestli je účinná proti závažným průběhům onemocnění covid-19?

Většina projevů infekce bude během testování podle všeho mírná až asymptomatická. Firmy tak skutečně neotestují, jestli vakcína chrání před vážným průběhem choroby. Protože to by musely čekat na mnohem větší množství infekcí. V časovém tlaku, jaký je na firmy vyvíjen, není možné čekat déle. Statisticky má 60 % až 80 % nakažených koronavirem mírný průběh onemocnění a ze zbývajících 20 % se jenom pár dostane do nemocnice kvůli vážnému průběhu. Takže pokud se bavíme o čísle 150 infekcí, budou to pouze jeden nebo dva lidé, kteří budou mít vážné onemocnění. A proto z toho nejde statisticky nic vyvozovat.

Pokud tedy budeme předpokládat, že vakcína bude účinná pouze u poloviny očkovaných, jak jinak můžeme bojovat s pandemií?

Neočekává se, že vakcína bude mít pouze 50% účinnost, ale regulátoři deklarovali, že ji schválí, když dodá imunitu alespoň polovině očkovaných. Pořád je šance, že vakcína bude mnohem lepší. Samozřejmě se ale nemůžeme spoléhat pouze na vakcínu a musíme nadále pokračovat v tom, co už provádíme, čili individuální změny chování a v případě potřeby plošná karanténní opatření.

Kolik procent populace je třeba naočkovat, abychom mohli říct, že máme pandemii pod kontrolou?

Když bude vakcína dobře fungovat, situaci úplně změní. Primárně se naočkují zdravotníci a starší lidé, pro lidi pod hranicí 40 let není virus tak nebezpečný. Takže se budeme moct vrátit k normálnímu životu.

Opravdu si myslíte, že se budeme moct vrátit k normálnímu životu, nebo budeme spíš žít v jiném, novém světě?

Určitě se nebudeme muset nadále obávat koronaviru tak jako nyní.

Stačí, pokud se budou očkovat rizikové skupiny a starší lidi?

Myslím si, že by se měli očkovat všichni. Ale Česká republika koupila zatím 3 miliony očkovacích látek, které se, předpokládám, použijí primárně pro starší spoluobčany. Až budou k dispozici další vakcíny, budou se moci očkovat i ostatní.

Pokud se ale starší lidi naočkují, stále budou muset dodržovat základní epidemiologická pravidla (nosit roušky, udržovat rozestupy a umývat si ruce)? 

To bude záležet na tom, jak bude vakcína účinná. Pokud se po testování ukáže, že je účinná pouze z 50 %, tak samozřejmě budou muset dodržovat tato opatření, protože nebudou vědět, jestli zrovna pro ně fungovala. 

Pavel Plevka je zástupcem ředitele pro výzkumnou infrastrukturu institutu CEITEC Masarykovy univerzity. Vystudoval molekulární biologii a virologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, doktorské studium strukturní biologie dokončil na Uppsala University ve Švédsku. Další čtyři roky působil u Michaela Rossmanna na Purdue University v USA. Od července 2013 vede výzkumnou skupinu zaměřenou na strukturní virologii na CEITEC při Masarykově univerzitě v Brně. Je držitelem ERC a EMBO grantů. Získal také Cenu Neuron pro mladé vědce a v roce 2020 Cenu Wernera von Siemense za nejvýznamnější výsledek základního výzkumu.

The post Virolog Plevka: Když vakcína projde v USA, projde všude appeared first on investigace.cz.

Vakcínu na covid-19 celý svět očekává jako spásu. Kdy se jí ale dočká, je stále ve hvězdách. Vakcína se momentálně nachází v poslední fázi testování – alespoň to tvrdí všechny povolané orgány. Nikdy v historii se přitom tolik farmaceutických gigantů nesnažilo ve stejné době vyvinout očkovací látku proti jedné nemoci. Proces schvalování je totožný jako u každé jiné vakcíny, vzhledem k průběhu pandemie ale mnohem rychlejší. Pro své členské státy očkovací sérum zařizuje i Evropská unie. Česko má objednané tři miliony dávek od firmy AstraZeneca, k těm se ovšem z nás občanů dostane jen málokdo. 

Na začátku října česká vláda schválila nákup tří milionů vakcín proti novému typu koronaviru SARS-CoV-2 pro přibližně 1,5 milionu obyvatel od britské společnosti AstraZeneca (zdánlivý nepoměr čísel znamená, že se počítá i s přeočkováním, pozn. red.). Tehdejší ministr zdravotnictví Roman Prymula přislíbil, že prvních 300 000 vakcín bude přístupných již ke konci roku 2020. Jen pár dní před vládním jednáním se AstraZeneca ve spolupráci s Oxfordskou univerzitou jako vůbec první farmaceutická společnost na evropském kontinentě přiblížila ke schválení této látky evropským regulátorem. V tomto případě je to Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA), která připustila AstraZenecu do fáze tzv. first rolling review neboli průběžné analýzy balíků dat z ještě nedokončeného kompletního testování.

O vývoj vakcíny proti celosvětové pandemii usiluje několik firem. O evropské prvenství soutěží s firmou AstraZeneca společnosti BioNTech a Pfizer, jež na vývoji spolupracují. Předpokládá se, že práve Pfizer bude první firma, která uvede vakcínu proti novému typu koronaviru na americký trh. 

Pokud se tak stane a vakcína bude přijata americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration, zkráceně FDA, pozn. red.), ještě to neznamená, že se očkovací sérum automaticky dostane na evropský trh. Výsledky klinických studií se schvalují separátně jak ve Spojených státech, tak v Evropě. Použití jakékoli vakcíny v Evropě musí schválit EMA, avšak před samotným schválením existuje řada důležitých kroků.

„America first“

Na americkém trhu ohlásilo několik velkých farmaceutických firem, že pracují na vývoji a testování vakcíny proti nemoci covid-19. Jinak konkurenční společnosti Moderna, Johnson&Johnson a AstraZeneca vstoupily do společného soukromě-státního projektu Operation Warp Speed iniciovaného vládou amerického prezidenta Donalda Trumpa. Hlavním cílem masivní finanční podpory ze strany vlády je urychlit proces vývoje vakcíny a její následnou distribuci. 

Vládní podporu ale odmítla firma Pfizer, která je paradoxně s vývojem nejdále. Uvádí, že závěrečná fáze testování vakcíny by měla skončit poslední týden v listopadu. Ačkoli je farmaceutický gigant s výzkumem nejdále, je kritizován za používání příliš homogenního vzorku populace. Přesněji řečeno jsou si testovaní lidé až moc geneticky podobní a v testovaném vzorku najdeme jen málo zástupců menšin. Firma na svých stránkách ovšem uvádí, že v září rozšířila počet i různorodost testovaných dobrovolníků. V říjnu pak FDA povolila, aby do testovaného vzorku byli zahrnuti i adolescenti od 12 let. 

Nepopiratelnou výhodou Pfizer je naopak její politická nezávislost. Jelikož odmítli peníze americké vlády, nemůže na ně být vyvíjen politicky motivovaný tlak. V USA měl totiž vývoj vakcíny proti covidu-19 navíc významnou roli během kampaně k tamním prezidentským volbám. Firmy, které obdržely státní peníze, byly pod velkým tlakem, aby produkt dodaly před volbami, což se, jak už dnes víme, nestalo. 

Společnost Pfizer na naše dotazy nereagovala.

Významnou roli v procesu vývoje vakcín firmami Moderna, Johnson&Johnson a AstraZeneca ve Spojených státech hraje lékař Anthony Fauci. Pro našince se možná jedná o naprosto neznámé jméno, avšak v očích americké veřejnosti je to doslova superstar. Imunolog s několika desítkami let praxe stanul v čele týmu expertů, kteří dohlížejí na vývoj očkovací látky ve firmách, jež se účastní programu Operation Warp Speed. Jelikož je Fauci zároveň vládním poradcem, přes jeho souhlas či nesouhlas s postoupením vakcíny ke schválení regulátorem FDA zkrátka nejede vlak. 

Proč bude Amerika asi první západní zemí, kde bude vakcína proti covidu-19 dostupná, vysvětlil investigaci.cz virolog z výzkumného centra CEITEC Pavel Plevka: „Spojené státy jsou celosvětově nejdůležitějším trhem pro prodej léčiv. Průměrná spotřeba léků na osobu v USA je vysoká a prodávají se tam za vyšší ceny než v rozvojových zemích. Pro farmaceutické firmy je proto výhodné začít prodávat léky ve Spojených státech a až pak přidávat další trhy. Je to dané historicky.“ 

A co Evropa?

Na stránkách evropského regulátora pro schvalování léčiv EMA najdeme z výše uvedených firem pouze dvě, které jsou v pokročilejších fázích testování: AstraZeneca a BioNTech ve spolupráci s Pfizerem. Jaké další firmy se o evropský certifikát ucházejí, nám EMA na naše opakované dotazy neodpověděla. Virolog Plevka se ovšem domnívá, že jich bude víc: „Divil bych se, kdyby se všechny tyto velké firmy (Moderna, Johnson&Johnson, AstraZeneca a Pfizer, poz. red.) o evropský trh neucházely. Evropská Unie a Spojené státy jsou nejdůležitější trhy, protože patří k nejbohatším částem světa.“ 

Kdy se Evropa dočká první vakcíny, ale ještě není zdaleka jisté. Samotná Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) vysvětluje, že stanovit přesné datum je nemožné, protože testování vakcíny představuje komplikovaný proces, který je kvůli celosvětové poptávce extrémně urychlen. Jak české ministerstvo zdravotnictví, tak i AstraZeneca se však dušují, že to bude do konce roku. 

Proč je testování komplikované, dokládají firmy, které vakcíny vyvíjejí, klinickými studiemi. Ty se provádějí v několika částech světa najednou. Jak pro investigaci.cz potvrdila AstraZeneca, ke schválení se pak předkládají výsledky studií z celého světa, ale každému regulátorovi pro daný trh zvlášť. Jestliže tedy AstraZeneca testuje ve Velké Británii, USA, Brazílii, Jihoafrické republice, Indii a v Japonsku a má zájem proniknout s vakcínou i na evropský trh, znamená to, že výsledky studií ze všech těchto zemí firma předkládá i evropskému regulátorovi. O jak velký objem dat běží, si lze představit. Navíc se tak děje i navzdory tomu, že obyvatelé z jiných částí světa mohou mít jiné genetické předpoklady než průměrný Evropan. Podle Jarmily Dolečkové, ředitelky pro záležitosti zdravotní péče české a slovenské AstraZeneca, se ale jedná o naprosto standardní postup, neboť bezpečnost vakcíny se zjišťuje napříč všemi etniky.

https://www.investigace.cz/vakcina-sputnik-5-odzkousena-na-76-vojacich/

EMA a zrychlený proces

Schvalovací proces nové očkovací látky, který je kvůli celosvětové poptávce extrémně urychlen, má mimo velké množství dat i několik zranitelných míst. Zpoždění mohou například zapříčinit nežádoucí vedlejší účinky testované vakcíny. Společnost AstraZeneca kvůli tomu už dvakrát zastavila průběh testování. AstraZeneca, ale i české ministerstvo zdravotnictví a Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) se přitom shodují, že pozastavení testování není neobvyklá událost. 

„To, že se klinická studie v průběhu z bezpečnostních důvodů pozastaví, se děje u desítek léčivých přípravků ročně a zdaleka to ještě neznamená, že daný přípravek nebude v budoucnu registrován,“ reagovala na otázku investigace.cz vedoucí tiskového oddělení SÚKL Barbora Peterová.

EMA současně odmítá, že by zrychlený proces mohl snížit standardy na bezpečnost vakcíny proti covidu-19. I tato očkovací látka musí projít stejným schvalovacím postupem jako jakákoli jiná vakcína, která vstupuje na evropský trh. Samotnému schválení samozřejmě předchází několik fází výzkumu a testování. 

Jak se rodí vakcína

Za předpokladu, že vědci objeví správnou formuli, se nově vyvinutá vakcína testuje v laboratorních podmínkách. Nejprve je vyzkoušená na zvířatech, poté se provádí fáze klinických testů na lidech, jež proběhnou ve třech stupních. 

První z nich se realizuje na malém počtu zdravých jedinců. Tradičně se jedná o desítky mladých studentů, kteří za testování dostanou zaplaceno. Účelem je zjistit, zda vakcína není toxická. Pokud vše proběhne bez zásadních zdravotních potíží, vakcínou se naočkuje několik set lidí. Klíčový moment spočívá v informaci, zda vakcína vyvolává imunitní odpověď čili jestli si tělo začne vytvářet na virus protilátky.

Posledním stupněm klinických testů je masivní očkování v počtu desítek tisíc osob. V této fázi je části dobrovolníků podané pouze placebo neboli neúčinná, ale vakcíně vzhledově podobná látka. Obě skupiny lidí – jak ti, kteří dostali skutečnou vakcínu, tak i ti, co dostali placebo – podrobně sledují lékaři, kteří ale nevědí, kdo dostal placebo a kdo ne. 

Seznam osob naočkovaných skutečnou vakcínou je tajný a odtajňuje se až v momentě ukončení studie při porovnání dat. U očkovaných se předpokládá, že injekce sníží pravděpodobnost infekce. Markantní by pak měl být rozdíl s lidmi, kteří místo vakcíny dostali placebo. Pokud tato situace nastane, vakcína je vyhodnocena jako účinná. Kvůli zrychlení celého procesu v době současné pandemie ale firmy nechtějí čekat, až bude ukončena a vyhodnocena třetí fáze. Proto se přistupuje k takzvaným rolling reviews neboli průběžné kontrole.

• Co jsou rolling reviews a jak probíhají?

Rolling reviews je regulačním nástrojem EMA, jenž se v případě zdravotnické krize používá k urychlení schvalovacího procesu určitého léku nebo vakcíny. Firma, která lék nebo vakcínu vyvíjí, posílá již dokončené balíky dat regulátorovi, který tak má k dispozici průběžné informace o vývoji testování a lék nebo vakcínu může schválit rychleji, než kdyby dostal celý balík informací najednou až po skončení testování. 

Zjednodušeně si celý proces lze představit následovně: testy by mělo podstoupit celkově 20 lidí, přičemž 10 osob už testováním prošlo a jejich výsledky proto odešleme regulátorovi k průběžnému zhodnocení. Zbylých 10 osob regulátor zhodnotí dodatečně. Nemusí tak posuzovat 20 výsledků najednou a proces je rychlejší. 

Rolling review se dělí na cykly, přičemž firmy mohou svá data zasílat, ačkoli konkrétní cyklus ještě neskončil. Každý cyklus trvá minimálně 14 dní, a jakmile jsou všechny dokončeny, firma podává žádost o povolení k prodeji (Marketing Authorisation Application), kterou EMA schvaluje ve zrychleném řízení (umožněném právě díky rolling reviews). Jak dlouho může zrychlené řízení trvat, nám EMA nesdělila. 

Aby byla vakcína schválena regulátorem, musí splňovat předem dané parametry bezpečnosti a účinnosti. Bezpečnost se měří na základě počtu osob s vedlejšími účinky a měla by být samozřejmě co nejvyšší, což znamená, že procento vedlejších účinků by mělo být co nejnižší. Účinnost je měřena podle toho, u kolika očkovaných osob se projevila kýžená imunitní reakce. Informace o těchto parametrech pro Evropský trh nám EMA neposkytla. 

Jak je tomu v USA, naopak vysvětluje Pavel Plevka z CEITEC. Americká FDA má parametry pro bezpečnost nastavené tak, že závažnější vedlejší účinky se mohou objevit maximálně v řádu jednotek na sto tisíc očkovaných, což je standard pro většinu vakcín. Požadovaná účinnost vakcíny proti covidu-19 je nastavená na 50 %, to znamená, že stačí, když zabere na polovinu očkovaných. Plevka dále uvedl, že se obecně očekává, že vakcína bude mnohem účinnější. Parametry pro Evropský trh budou pravděpodobně podobné. „Jakmile to projde v USA, projde to všude, což je obvyklé,“ konstatoval Plevka.

• I data mají svůj protokol

Všechny společnosti usilující o vývoj vakcíny se musí řídit takzvaným protokolem klinické studie. Ten sestavuje tým vědců a následně předkládá ke schválení danému regulátorovi – v Evropě se jedná o EMA – a etické komisi. Protokol je jednotný pro všechny firmy a musí být striktně dodržován.

Například firma AstraZeneca pracuje s číslem 150. To znamená, že čeká, až se ve finální fázi testování nakazí virem 150 osob, aby odtajnili, kteří lidé dostali skutečnou vakcínu a kteří placebo. Mezi těmi, kdo dostal skutečnou vakcínu, by mělo být alespoň o 50 % méně nakažených. Poté firma předloží výsledky testování vakcíny příslušnému regulátorovi. Rolling review je v tomto případě nastavené na polovinu. Čili po prokázání 75 imunitních reakcí po očkování vakcínou se posílá regulátorovi EMA na přehodnocení první balík dat.

Vzhledem k tomu, že firmy nemohou očkované osoby v testovací fázi nakazit virem z etických důvodů, musí čekat, dokud se nenakazí přirozenou cestou. 

AstraZeneca číslo 150 ani nepotvrdila, ani nevyvrátila. Na dotazy ohledně jeho původu Jarmila Dolečková odpověděla: „Studie je designovaná pro 40 000 účastníků. Obecný postup na začátku klinické studie je, že se předpokládá nějaký rozdíl v účinnosti kontrolních ramen a zkoumá se, kolik lidí musí být zařazeno do studie, aby byl výsledek statisticky významný.“ Každá studie tedy začíná stanovením konečných cílových ukazatelů (endpoints, pozn. red.) a na jejich základě se pak odvozuje velikost testovacího vzorku.

Všichni rovným dílem

Schválená vakcína tak jednoho dne konečně spatří světlo světa a práce EMA, která během celého procesu informovala o výsledcích testování Evropskou komisi, končí. Poslední slovo má totiž právě Evropská komise, jež musí schválit rozdělení a distribuci vakcíny do členských států. 

Jak uvedla náměstkyně ministra zdravotnictví Helena Rögnerová, Evropská komise dala členským státům na výběr, zda se k nákupu vakcíny připojí, nebo ne. Jestliže se připojily – jako Česká republika –, je jasně dáno, kdo dostane kolik vakcín. Jinými slovy nakoupit větší či menší množství této látky nelze. Na první pohled direktivní krok má chránit především chudší státy. Kdyby totiž jel každý sám za sebe, mohlo by se snadno stát, že vakcíny skoupí ti bohatší a na ostatní se nedostane. 

O samotném rozdělení mezi obyvatele si pak už rozhoduje konkrétní stát skrze své instituce.

„Česká republika pracuje s portfoliem výrobců a jménem členských států EU s nimi vyjednává Evropská komise. Česká republika se pak vždy může rozhodnout, zda k dané smlouvě s výrobcem přistoupí, či nikoli. Finance na nákup vakcíny od AstraZeneca, bez kterých byl nešla objednávka vystavit, schválila vláda. V potaz byla vzata cena vakcíny, rychlost dodání a vědecké informace o této vakcíně,“ napsal tiskový mluvčí Kryštof Berka z ministerstva zdravotnictví.

Virolog Plevka: Když vakcína projde v USA, projde všude

Očkovat, či neočkovat – to je, oč tu běží

To, že Evropská komise dodávky vakcíny garantuje, ovšem neznamená, že se k vakcíně dostane každý. I kdyby na konci roku do jednotlivých zemí skutečně dorazila, existuje již nyní přesný postup, jak se bude rozdělovat. 

Náměstkyně ministra zdravotnictví Helena Rögnerová vysvětlila, že první budou na řadě osoby nutné pro fungování státu a jeho institucí jako například policisté nebo hasiči a samozřejmě lékaři. Za nimi budou následovat lidé s chronickým onemocněním neboli často skloňované rizikové skupiny. Náměstkyně předpokládá, že právě pro nejvíce zranitelné osoby bude vakcín dostatek. Na základě zkušenosti s očkováním proti chřipce se totiž domnívá, že budou lékaři skeptičtí s osobním očkováním proti covidu-19. „Vakcinace rozhodně nebude pro nikoho povinná. Nikdo nechce mít na svědomí případné vedlejší účinky, kdybychom ji lidem nutili,“ uvádí Rögnerová. 

Co se týče nákladů, náměstkyně sdělila, že 152 miliony, na které přijde první várka vakcíny, státní výdaje v tomto směru rozhodně nekončí. „Jedná se jen o částku za nákup vakcíny. Vůbec nemluvíme například o distribuci, na kterou jako ministerstvo nemáme kapacitu. Na tu odhadem padne dalších 200 až 250 milionů korun. Také zatím nevíme, kde a jak se budou vakcíny skladovat.“ 

Státní ústav pro kontrolu léčiv nám rovněž potvrdil, že nezajišťuje výběr, nákup ani distribuci potenciálních vakcín proti nemoci covidu-19.

Podle Heleny Rögnerové je momentálně jisté, že distribuci vakcíny budou mít na starost pojišťovny. Stát by byl raději, kdyby mohly vakcíny i nakupovat, což ale podle pravidel nastavených EU zatím nejde. Na nákup první várky vakcín proto bude uzavírat smlouvu ministerstvo zdravotnictví a musí ji schválit vláda a podepsat premiér.

Původně mělo Česko získat vakcíny v objemu 7,5 milionu dávek. Vláda se rozhodla dodavatele diverzifikovat, aby se předešlo riziku, že dávky pouze od jedné firmy budou nakonec málo účinné.

„Česká republika se rozhodla uzavřít smlouvy s více výrobci, aby se minimalizovalo riziko případného neúspěchu (a tedy nedostupnosti vakcíny). Vývoj vakcíny od AstraZeneca je zdaleka nejrychlejší. Ostatní vakcíny (napříč všemi dalšími výrobci) budou dostupné přibližně v březnu 2021 a dále, a to postupně v malých objemech,“ odpověděl na dotazy investigace.cz tiskový mluvčí ministerstva zdravotnictví Kryštof Berka.

„K nákupu této konkrétní vakcíny (od AstraZeneca, pozn. red.) bylo přikročeno, jelikož bude na trh dodána jako první, a to v předstihu několika měsíců, a je velmi výhodná z finančního hlediska. Vakcína navíc nemá extrémní nároky na skladování a přepravu (například na dodržování teplotního řetězce),“ popisuje ministerstvo zdravotnictví své stanovisko vládě v předkládací zprávě. Finančně je vakcína výhodná i proto, že její vývoj je zčásti hrazen i z fondu EU. Česká republika přispěla do tohoto společného evropského fondu sumou 305 milionů korun z celkové částky zhruba 20 miliard korun – jen pro zajímavost, jedná se o 1,52 %. 

Společnost AstraZeneca reportérům investigace.cz odpověděla, že neočekává, že by z prodeje vakcíny profitovala. Peníze od jednotlivých států údajně pokryjí pouze náklady na výrobu.

Autorky textu: Eva Kubániová, Zuzana Šotová s přispěním Hany Čápové

Zdroj úvodní fotografie: Flickr CC / Eric Sales/ Asian Development Bank

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post V jako vakcína appeared first on investigace.cz.

Když na jaře vypukla první vlna epidemie covidu-19, celá Evropa propadla nákupnímu šílenství. Vlády pozastavily platnost pravidel pro zadávání veřejných zakázek a o překot se nakupovalo. Všechny dobré zvyky jako transparentnost nebo výběr té nejlepší nabídky tak vzaly za své. 

Edit: 13. listopadu 2020 – doplněno o vyjádření tehdejšího ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha.

Spolu s kolegy ze sítě investigativních novinářů OCCRP jsme se zaměřili na to, kdo, kolik a za co v Evropě utrácel. Česká vláda v chaotickém nakupování rozhodně nebyla sama, jedno šokující prvenství však získala. Za FFP2 respirátory byla ochotná zaplatit přes tisíc korun za kus (včetně DPH), což je v průměru desetinásobek ceny, za kterou respirátory nakupovaly další evropské země. 

Evropský nákupní košík

S kolegy z OCCRP jsme vytvořili databáze téměř 38 000 veřejných zakázek na nákup osobních ochranných pomůcek, jako jsou roušky a respirátory, plicní ventilátory, testovací nástroje a léky. Za období mezi únorem 2020 a říjnem 2020 tak v Evropě proběhly nákupy v hodnotě přes 567 miliard korun.

Celý kontinent nejvíce utrácel za osobní ochranné pomůcky a testy. Většina smluv na nákup těchto dvou položek byla přitom uzavřena okamžitě, bez jakékoli další soutěže.

Data jsme získali na základě infožádostí z regionálních databází veřejných zakázek i z databáze veřejných zakázek Evropské Unie Tenders Electronic Daily.

Data sice nejsou kompletní, protože země jako Dánsko, Nizozemsko nebo Belgie je odmítly poskytnout. Naznačují ale, za co přesně vlády utrácely veřejné peníze a kde se chovaly přinejmenším nestandardně. 

Respirační úlet

Například u nákupu výše zmíněných respirátorů vlády platily za ty samé respirátory FFP2 ceny mezi šesti a tisíci korunami za kus. Hranici tisícikoruny za jeden respirátor překonaly jen Česko a Ukrajina.

Konkrétně šlo o smlouvu mezi ministerstvem zdravotnictví jako objednatelem a společností Batist Medical, a. s., z Červeného Kostelce jako dodavatelem. Ministerstvo zdravotnictví uzavřelo v březnu 2020 smlouvu na dodávku jedenácti tisíc respirátorů FFP1 za 390 korun za kus a devíti tisíc respirátorů FFP2 za 866 korun za kus, obě položky jsou bez DPH. 

„Ministerstvo zdravotnictví muselo akceptovat tyto cenové podmínky s cílem, aby zajistilo vysoce nedostatkové respirátory pro zdravotníky. Pokud by existovala dostupná levnější alternativa, rozhodně by ji ministerstvo zvolilo,“ vysvětlila jarní situaci mluvčí resortu zdravotnictví Gabriela Štěpanyová pro Seznam zprávy.

„Jednotkovou cenu 866 Kč Ministerstvo zdravotnictví původně akceptovalo na začátku března u první malé urgentní objednávky 9000 kusů, kterou měla společnost Batist Medical okamžitě k dispozici a mohla ji ministerstvu obratem dodat, aby mohlo okamžitě zásobit nemocnice, ve kterých respirátory této třídy zásadně chyběly a zdravotníci tak byli v riziku nákazy. Následně jsme však tlačili na její snížení, což se nám podařilo s dodavatelem nakonec vyjednat. Výsledná cena 1ks respirátoru tak byla snížena na 641,83 Kč z původních 866 Kč,“ vysvětluje tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. I se slevou to ale byly jedny z nejdražších FFP2 respirátorů v Evropě.

Tato jedna zakázka byla sice v celém datasetu, který ukazuje, za kolik Česko nakupovalo respirátory, výjimkou, nicméně data jasně ukazují, že česká vláda ochotněji platila za respirátory vyšší částky než ostatní země. 

Na škále cen v rozmezí 20 eurocentů (přibližně pět korun) až 37 eur (přibližně tisíc korun) sice Česko nakupovalo i ty nejlevnější respirátory FFP2, později se ale ukázalo, že jde o chybnou klasifikaci a dodány byly ústenky s jen minimální schopností odfiltrovat viry, tím pádem pro zdravotníky naprosto nevyhovující.

Ve výsledku tak Česko platilo oproti dalším evropským zemím za respirátory nadprůměrné ceny.

The post Nejdražší respirátory v Evropě se nakupovaly v Česku appeared first on investigace.cz.

„S tím opravdu radikálně nesouhlasím,“ říká předseda Sdružení ambulantních specialistů, kardiolog Zorjan Jojko, o možnosti, že by lékaři z terénu měli povinně vyrazit na pomoc přetíženému personálu nemocnic. Na páteční schůzce s ministrem zdravotnictví Romanem Prymulou prý vyjednal, že případná pomoc nemocnicím by se měla týkat jenom specialistů z oboru plicního a interního lékařství a měla by být dobrovolná.

Jak se vám líbí nápad, s nímž přišel rektor brněnské Masarykovy univerzity Martin Bareš a ředitel brněnské fakultní nemocnice Jaroslav Štěrba, že by nemocnicím mohli pomoci ambulantní specialisté?

Jako povinně?

Ano, třeba i povinně. Některé nemocnice se domnívají, že by jim více než medici byli platní hotoví lékaři, třeba na několik nočních služeb v měsíci na odděleních, která odpovídají jejich specializaci.

Mluvil jsem o tom s panem ministrem. Dohodli jsme se, že by se takto uvažovalo na bázi čistě dobrovolné, nikoli povinné, a že by se to mělo týkat jen dvou oborů – interny a pneumologie. Zároveň jsem mu slíbil, že uděláme anketu mezi kolegy a kolegyněmi, a pokud se budou hlásit, jejich seznam mu pošlu.

Tohle všechno proběhlo v pátek, zatím nemám dostatečná čísla, ale je fakt, že někteří kolegové se nám hlásí. Nečekám, že by jich bylo mnoho. Protože, marná sláva, máme závazky vůči vlastním pacientům. Navíc i mezi námi začínají být lidé nemocní, jsou v karanténě, v izolaci, a obracejí se teď na nás jejich pacienti. Není to o tom, že bychom se flákali a čekali, až nám někdo řekne, že můžeme jít pracovat do nemocnice. Jestliže by to někdo chtěl dát direktivně, musel by rozhodnout, co s našimi pacienty. Velmi se obávám, že pokud by to přišlo direktivně, což věřím, že nepřijde, hrozilo by nebezpečí, že naši pacienti, kteří přijdou o možnost k nám chodit, budou hledat pomoc v nemocnicích. Začali by se koncentrovat v čekárnách a akorát by se tam nakazili.

Říkal jste, že jste o tom v pátek mluvil s panem ministrem. Proč k tomu rozhovoru došlo?

Proběhla porada ministra s řediteli fakultních nemocnic, tam to přednesl pan ředitel Štěrba z Fakultní nemocnice Brno. Chytli se toho novináři v Interview ČT24. Když jsme se to dozvěděli, psal jsem kvůli tomu panu ministrovi a on mě požádal o schůzku.

Co jste si s ministrem Romanem Prymulou na té schůzce řekli?

První věc byla, že to nebude v žádném případě direktivně, že to bude dobrovolná záležitost.

To vám ministr slíbil?

Ano, říkal, že v každém případě je primární zájem, aby tomu tak bylo. Dále, že to je otázka hlavně plicních lékařů a internistů. A za třetí jsem slíbil, že udělám anketu a dám mu její výsledky.

Co je v té anketě, na co se tam ptáte? Můžete mi ji poslat?

To vám nepošlu, ale ptáme se kolegyň a kolegů, jestli by byli ochotni…

Ještě jednu věc jsem zapomněl – pan ministr slíbil, že kdyby někdo šel pracovat do nemocnice, nemusí se obávat toho, že by finančně zkrachoval. Ministr by domluvil, aby zdravotní pojišťovny té ambulanci platily, jako by normálně fungovala. Jedna z věcí, kterých se totiž obávat můžeme, je ta, zda bychom se po odchodu do nemocnic měli vůbec kam vrátit. Náklady na provoz ambulance jsou poměrně vysoké a není tak úplně jednoduché ji opustit a pak se vrátit. Kdyby nefungovala, nedostávala by peníze od pojišťoven. Pan ministr ale peníze garantoval. 

Ale zpět k té anketě…

V anketě se ptáme kolegyň a kolegů, jestli by byli ochotni – pokud by se nemuseli bát negativních finančních dopadů – jít pomoci do nemocnic. 

Obeslali jste jen internisty a plicní lékaře, nebo i další ambulantní specialisty?

Samozřejmě jen internisty a pneumology, nemá smysl psát psychiatrům, dermatologům a tak dále.

Lidé z nemocnic ale říkají, že by jim pomohli i neurologové, ortopedi nebo chirurgové, prostě odbornosti, které odpovídají nemocničním oddělením. To nemá smysl?

Asi nemá. Sám ministr během našeho rozhovoru řekl, že nemá smysl obtěžovat chirurgy, protože v tomto ohledu nebudou schopni pomoci. U tohoto typu onemocnění je potřeba intenzivisty, plicního lékaře, internisty – člověka, jehož obor přinejmenším blízce odpovídá diagnóze, aby se mohl o ty pacienty postarat.

Už máte odezvy na svou anketu? A jaké jsou?

Máme, ale zatím je jich ještě málo. Nutno podotknout, že se začalo v pátek. Myslím, že v tuto chvíli máme asi 29 pozitivních odpovědí (rozhovor byl veden v pondělí 19. října, pozn. red).

Argumentují nějak lékaři, proč by do nemocnice šli, nebo nešli?

Určitě, ale ono je toho tolik, že to nechávám dělat sekretářku… Umím si ale ty argumenty představit – ne, přece nemohu odejít od svých pacientů – ano, sice tady mám dost práce, ale když bude třeba, půjdu pomoci.

Můžete mi dát kontakt na někoho, kdo odpověděl kladně?

Rozhodně nemám v tuhle chvíli od nikoho žádné povolení rozdávat kontakty.

https://www.investigace.cz/pretizenym-nemocnicim-by-mohli-pomoci-lekari-z-terenu/

Když jsem mluvila s rektorem Barešem a ředitelem Štěrbou, jejich paradigma bylo trochu jiné, než jak o tom mluvíte vy. Říkali: nám pomůže specialista, klidně neurolog, protože v rámci nemocnice přesouváme na covidová pracoviště třeba personál z neurologie. Pomohlo by, kdyby specialisté přišli třeba na jednu, dvě noční služby v měsíci napříč obory, nemuselo by to nutně být na covidová pracoviště, ale odlehčili by přetíženému personálu nemocnic. Nepřipadá podle vás proto v úvahu nějaká noční služba neurologa, kardiologa, chirurga nebo ortopeda?

Možná by si pánové měli dát tu práci, aby sepsali nějaký elaborát a prezentovali ho jiným způsobem, než že to budou takhle po střípcích posílat přes novináře. Nic takového od nich zatím nezaznělo. A nezaznělo to stoprocentně ani od pana ministra, jinak by mi řekl o jiných oborech, což neudělal. Dostal jsem od něj úkol a ten se s radostí snažím plnit. Jestliže v mezičase páni profesoři vymyslí, že by mohli také chtít dermatology a očaře… Musí v každém případě počítat s tím, že se opravdu neflákáme, máme svoji práci, je jí teď víc než kdy jindy, protože i mezi námi jsou nemocní. Není to zkrátka tak jednoduché, abychom mohli zavřít a odejít.

Takhle to ale myšleno není, že byste zavřeli a odešli. Jde o to, abyste vedle své praxe odsloužili nějaké služby na oddělení, které je blízko vaší specializaci. Jste plnohodnotní lékaři, byli byste platnější než medici, kteří mohou bez dohledu lékaře dělat leda ošetřovatele nebo sanitáře.

No jasně, možná. Ale otázka je, jestli pak ještě mluvíme o řešení covidového problému.

Rozuměla jsem tomu tak, že by to nemocnicím s covidovým problémem pomohlo – často musí poskládat personál na covidových pracovištích z lidí z jiných oddělení, a tím pádem jim tam pak chybí. 

Nic takového nezaznělo ani u pana ministra, ani jinde. V tom, co říkáte, cítím to, co profesor Štěrba říká dávno, nezávisle na covidu. Přihřívá si teď jen polívčičku, rád by šéfoval všem ambulantním specialistům, chce je stáhnout do nemocnice, aby tam sloužili. My jsme s panem ministrem řešili problém covidu a v tom, doufám, budeme schopni pomoci. Hlavní úkol ambulantních specialistů je, že zůstanou tam, kde jsou, a postarají se o své pacienty a o pacienty svých nemocných kolegů.

V tom jim několik služeb v nemocnici přece nebrání.

Víte co, když půjdete na jednu nebo dvě noci do nemocnice a další den nemůžete jít do své ambulance pracovat, kdo vám to zaplatí?

Rektor Bareš, který zároveň pracuje na neurologii nemocnice u sv. Anny, zmiňoval ambulantního neurologa, který u nich v nemocnici občas sloužil už před epidemií a slouží dále. 

Nevím, práce v ambulanci je velmi náročná a časově, fyzicky i psychicky vyčerpávající. Naprostá většina lékařů nemá na to, aby ještě šla sloužit noční, jsou vyčerpaní. Pokud má někdo méně práce a rozhodne se, že si přivydělá službou v nemocnici, znamená to, že mu jeho vlastní praxe nefunguje, jak by měla, má méně pacientů, a tak si pomůže tímto způsobem. Ale abychom tlumili ambulanci a vyháněli pacienty jen kvůli tomu, že bychom museli chodit někam na noční, to je nesmysl.

Umíte si představit, že by vám to vláda stejně jako medikům uložila jako povinnost?

S tím opravdu radikálně nesouhlasím. Asi bychom s tím těžko mohli něco udělat, ale je třeba počítat s tím, že třetina ambulantních specialistů je v důchodovém věku, mají také nějaká onemocnění a jsou ve vztahu ke covidu potenciálně rizikoví. Takže v momentě, kdy jim nařídíme jít do covidového prostředí, posíláme tam lidi, kteří se nejspíš během krátké doby na těch lůžkách mohou sami octnout.

Máte za sebou jednání s ministrem, rozeslal jste anketu, co bude dál?

Chci počkat ještě pár dní, a jak jsem slíbil panu ministrovi, pošlu mu výsledky ankety.

Takže ministerstvo od vás dostane seznam internistů a pneumologů, kteří jsou ochotni pomoci v nemocnici, a nemocnicím je nabídne?

Ano, přesně tak, tak je to myšleno.

The post Anketa mezi specialisty appeared first on investigace.cz.

Počet pacientů s diagnózou covid-19, kteří potřebují nemocniční péči, se za poslední dva týdny téměř ztrojnásobil (podle posledních údajů jich je 4 064). Souběžně s tím však ubývá lékařů, sester a personálu nemocnic, koronavirem je nakažených přes šest tisíc zdravotnických pracovníků. Další ztráty nemocnice utrpěly, když vláda minulou středu zavřela první stupně základních škol. „Vnímáme to jako kudlu do zad,“ reagoval Martin Balík, vedoucí lékař Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny v pražské Všeobecné fakultní nemocnici, a dodal: „Až třicet procent vysoce kvalifikovaného personálu zůstane doma se svými dětmi.“

Zdravotníci jedou nadoraz. V nemocnicích zdomácněl pojem „pracovní karanténa“ – do práce tak chodí i lidé na covid pozitivní, pokud je netrápí příznaky nemoci. Posílit oslabené týmy má od tohoto pondělí na dva a půl tisíce studentů medicíny a tisíce dalších studentů z jiných zdravotnických oborů, na které vláda uvalila pracovní povinnost. Zároveň se rodí netradiční nápady, třeba budoucí pedagogové zlínské Univerzity Tomáše Bati vyrážejí do rodin zdravotních sester učit a hlídat jejich malé děti, aby matky mohly do práce.

Jeden potenciální zdroj potřebné personální pomoci ale zatím zůstává mimo hru. Konkrétně takzvaní ambulantní specialisté, tedy internisté, neurologové, ortopedi, chirurgové nebo kardiologové, co ordinují v soukromých ordinacích. Na rozdíl od mediků, kteří mohou bez dozoru dělat leda ošetřovatele či sanitáře, by dokázali své kolegy v nemocnicích kvalifikovaně zastoupit. Na skutečnost, že jedna či dvě noční služby ambulantních lékařů by nemocnicím výrazně pomohly, upozorňuje Martin Bareš, rektor brněnské Masarykovy univerzity a neurolog ve Fakultní nemocnici u sv. Anny. Jeho otázka: „Proč se nepovolají do boje?“ má v dané situaci své opodstatnění.

Nápad vrchní sestry

Když vedení nemocnice ve Zlíně probíralo v polovině minulého týdne poslední novinku, neboli uzavření prvního stupně základních škol, a dopad tohoto opatření do už tak prořídlých týmů sester, Petru Snopkovi bleskl hlavou nápad. Vzpomněl si, že při jarní vlně koronavirové epidemie a lockdownu Česka se o děti sester ve službě starali v Ostravě studenti pedagogiky. Nic přesnějšího o jarním ostravském modelu nevěděl, ale přišlo mu to jako dobrý nápad a tak neváhal a spontánně něco podobného nabídl zlínské nemocnici.

Jako vrchní sestra na oddělení ortopedie ve zlínské nemocnici totiž Petr Snopek dobře ví, jak je současná situace pro zdravotní sestry náročná a že každá ruka schází. Jako proděkan fakulty humanitních studií na zlínské Univerzitě Tomáše Bati je zase v kontaktu se studenty, budoucími učiteli na prvním stupni a v mateřských školách.

Během následujících pár dní se Petru Snopkovi podařilo sehnat téměř třicet studentů, kteří jsou ochotni rodičům ze zlínské nemocnice, ale i z dalších regionů, pomoci. Budou chodit za dětmi do domácnosti, pomohou jim třeba s online výukou, popřípadě je pohlídají a zabaví v době, kdy budou jejich rodiče v zaměstnání.

Pro děti zaměstnanců integrovaného záchranného systému jsou sice na Zlínsku, stejně jako jinde, vyčleněny školy, které zůstaly otevřené. Podle Snopka ale není pro jejich rodiče komfortní, aby tam děti vozili, ty navíc ztratí kontakt se spolužáky. „Jsou tam děti z různých škol a tříd, a protože je jich tam víc, nemohou se logicky účastnit online výuky, kterou mají jejich běžní spolužáci,“ říká.

Předpokládá se, že do jedné rodiny bude chodit stále stejný student. Jak často a na jak dlouhou dobu je na dohodě zúčastněných, rodině by to ale mělo umožnit pracovně fungovat více méně jako za běžné situace.

Snopek si od této aktivity slibuje, že hlavně „sestřičky budou méně zůstávat s dětmi doma, na paragrafu ošetřování člena rodiny“. Tuhle možnost, danou zavřením škol, využili z jeho ortopedického oddělení zatím jen dvě sestry. Snopek jim ale rozumí. Operace na ortopedii se totiž prakticky zastavily a většina personálu je přesunuta na „covid pracoviště“. „Nákazy se bojí hlavně lidé, kteří bydlí třeba v jedné domácnosti se starými rodiči, mají doma člověka, jenž  prodělává onkologické onemocnění nebo mají chronicky nemocné dítě či jsou sami v důchodovém věku,“ říká. „Na covid pracoviště nikoho neposílám befelem. Zohledňuji, kdo má jaké problémy, akceptuji, že půjde raději na jiné pracoviště, třeba na traumatologii, a odtud někdo jiný na covid.“

Anketa mezi specialisty

S kudlou na kvalitu

Možná i díky aktivitě Petra Snopka zůstalo po zavření základních škol z nemocnic Zlínského kraje (Zlín, Vsetín, Uherské Hradiště a Kroměříž) doma na ošetřování člena rodiny jen deset z celkem asi pěti a půl tisíce zaměstnanců. „Není to moc, ale každá ruka chybí,“ říká jejich mluvčí Egon Havrlant. „Už před zavřením škol nám chybělo zhruba 300 až 350 pracovníků.“

Pražská Všeobecná fakultní nemocnice (VFN) odhadla, že uzavření prvního stupně ji může připravit až o 300 z celkem asi 1 700 zdravotních sester. Právě tady vede intenzivní medicínu Martin Balík, který vládní zásah nazval „kudlou do zad“ zdravotníků. „Mám kontakty s jinými nemocnicemi, může je to připravit o 15 až 30 procent personálu,“ říká do telefonu. „Je to zářez do kvality péče.“

VFN se snažila, aby „zářez“ byl co nejmělčí. Podle mluvčí Marie Heřmánkové hned druhý den nabídla personálu třicet míst v nemocniční škole, na dětské klinice. A začala jednat s magistrátem a Prahou 2, co jim pro děti zaměstnanců mohou nabídnout. Přesto musela počet plánovaných výkonů snížit na polovinu.

Fakultní nemocnici v brněnských Bohunicích připravila „kudla do zad“ asi o 100 lidí, hlavně zdravotních sester. Přitom si ani před zavřením škol nemohla vyskakovat, přes 200 z jejích asi 6 000 zaměstnanců bylo na začátku tohoto týdne v „domácí karanténě“, asi 140 dalších v „pracovní karanténě“. Tenhle poněkud protismyslný pojem zahrnuje jak lidi, kteří se s covidem potkali třeba v rodině, ale sami jsou zdraví, tak i ty, kdo covid-19 aktuálně mají, avšak  jejich nemoc neprovázejí žádné výraznější příznaky.

„Nedokážu říci, kolik je mezi lidmi v pracovní karanténě těch pozitivních, mám to v jedné hromádce,“ odpovídá mluvčí nemocnice Veronika Plachá. Každopádně pro ně platí ještě přísnější hygienická pravidla než pro zbylý personál. Při každém kontaktu s ostatními musí nosit respirátor nejméně třídy FFP2, svačit či obědvat o samotě, mohou také vykonávat jen činnosti, při nichž nejsou v přímém kontaktu s pacienty, třeba ostatním něco připravovat či vyřizovat papíry. Na některá oddělení, třeba onkologické, vůbec nesmějí, jsou přeřazení jinam nebo zůstanou doma.

Tento týden posílilo brněnský nemocniční tým zhruba 200 „mediků“, jak se v nemocnicích zjednodušeně říká studentům 4. a 5. ročníku medicíny, i studentům vyšších odborných zdravotnických škol. Právě ti jsou v praxi nejcennější, obvykle mají ukončenou střední zdravotnickou školu a mohou víceméně plnohodnotně nahradit zdravotní sestry. Budoucí lékaře během jarní vlny koronaviru využívala nemocnice především jako ošetřovatele a sanitáře, protože nemohou zastoupit ani lékaře, ani sestry. Tentokrát k nim chce ale být vstřícnější. „Jsou to naši budoucí lékaři,“ říká mluvčí. „Už na jaře přišli o velkou část výuky, neradi bychom je připravili o celý ročník, chceme jim nabídnout praxi, pod dohledem lékařů se budou opravdu starat o pacienty.“

Nejhlasitěji v tuto chvíli volají o pomoc malé nemocnice, které se i před koronavirem potýkaly s nedostatkem lékařů. „Hledali jsme jich několik desítek a nemohli najít,“ říká například radní pro zdravotnictví Jihomoravského kraje Milan Vojta (ANO), jenž zastupuje devět krajských nemocnic  (Znojmo, Břeclav, Hodonín, Kyjov, Vyškov, Ivančice, Hustopeče, Tišnov a Letovice). Teď je situace vinou nákazy ještě horší a radní Vojta si myslí, že jediný rezervoár, odkud se dá ještě brát, jsou lékaři z terénu, ambulantní specialisté, případně praktici. „Kdyby odsloužili několik služeb za měsíc,“ říká Vojta, „velmi by nám to pomohlo.“

Nemocnice v severomoravském Šumperku se už dostala do tak kritické situace, že nezůstává u „kdyby“. Na svých stránkách toto úterý vyvěsila, že „žádá o spolupráci terén“. Výzvy rozeslala praktickým lékařům, ambulantním specialistům a jejich zdravotním sestrám v regionu. Z více než tisícovky pracovníků nemocnici momentálně chybí nějakých 120 lidí, koncem minulého týdne přitom zdvojnásobila kapacitu dočasného infekčního oddělení pro pacienty nakažené koronavirem na dvojnásobek, tedy na 40 lůžek. Dalších deset lidí s covidem-19 leží na oddělení anesteziologie a resuscitace.

Počet nabídek – nula

Myšlenku, že by v současné krizové situaci měli pomoci ambulantní specialisté, už minulý týden veřejně formuloval onkolog a ředitel Fakultní nemocnice Brno Jaroslav Štěrba. Argumentuje nejen tím, že právě oni by mohli v krizi saturovat nedostatek kvalifikovaného personálu, ale i tím, že kontakt lidí z terénu s lidmi z nemocnic by byl i pro ně přínosný. „V řadě zemí je běžné, že když chce ortoped, neurolog nebo kardiolog smlouvu se zdravotní pojišťovnou, podmínkou je povinnost odsloužit nějaký počet hodin v nemocnici,“ říká Štěrba. Je to podle něj pro specialisty jedinečná příležitost, jak držet krok s vývojem medicíny.

Ředitel Štěrba není jediný, kdo po ambulantních specialistech v oslabených nemocnicích volá. Jejich zapojení by uvítal také ředitel pražské nemocnice Na Bulovce Jan Kvaček a zmíněná šumperská nemocnice jim začala posílat výzvy o pomoc. 

„Apel“ směrem k ambulantním lékařům zazněl i od rektora Masarykovy univerzity a neurologa v brněnské nemocnici sv. Anny Martina Bareše. K úvahám o jejich povolání do nemocnic ho přimělo srovnání se studenty, kterým vláda uložila pracovní povinnost. 

„Univerzita i studenti jsou ochotni pomoci, prokázali to na jaře a prokazují to znovu,“ říká. Bareš. „Ale jedním dechem musím dodat, že ta pracovní povinnost, která se na ně vztahuje a zkušenost, kterou získají tam, kam jsou povoláváni, rozhodně neodpovídá jejich studijní náplni, vzdaluje je od ní. Na jaře to byla nová situace, ale teď studenti přichází už o druhý semestr a je otázkou, jestli nebude pandemií ovlivněn i jejich třetí semestr. Mám obavy, že to naší mladé generaci ztíží vstup na pracovní trh.“

Zneklidňuje ho, že zatímco nemocnice jsou přetížené, jejich prořídlý personál vyčerpaný a pomáhající medici přichází o řádné vzdělání, ambulantní specialisté dělají, jako kdyby se jich to netýkalo. Přitom je jich v Česku více než sedm tisíc a na počet obyvatel jich připadá víc než ve většině zemí Evropy. „Jsou všechny složky zdravotního systému připraveny přiložit ruku k dílu?“ dává si rektor řečnickou otázku a hned odpovídá: „V mém případě jde o kolegy neurology, nabídek na pomoc třeba s noční službou na mojí klinice je nula. Včera jsem si to naposledy ověřoval u přednosty.“

Bareš pak vysvětluje, že jeho „apel“ neznamená, aby lidé z ambulancí nahradili lékaře v první linii. Mohli by ale pomoci s běžnou péčí o pacienty. „Třeba na naší klinice se péče o pacienty s roztroušenou sklerózou, epilepsií či vyhřezlou ploténkou nezastavila a ani zastavit nemůže. Někdo musí být na noční službě,“ popisuje situaci. „Umím si představit, že právě tady nám ambulantní specialisté pomohou. Není to něco, co by je nějak extrémně zatížilo.“

Podle něj je v tak bezprecedentní době, jakou zažíváme, třeba vyjít z komfortní zóny. „Chápu, že každý má strach, sám jsem ten covid prodělal,“ říká. „Ale jednou jsme zdravotníky a v této situaci bychom měli všichni pomoci. Pokud povoláváme do boje mediky, proč nepovoláme daleko kvalifikovanější lékaře?“ Takovou věc by podle něj mohla stejně jako medikům nařídit, či s nimi vyjednat, vláda.

„Apel“ rektora a některých ředitelů nemocnic zatím přinesl dost rozpačité výsledky. Předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko je zásadně proti, minulý pátek se kvůli tomu sešel s ministrem zdravotnictví Romanem Prymulou a prozatím se mu podařilo zahrát možné angažmá lékařů z terénu do autu. 

„Dohodli jsme se, že pokud se tímto způsobem bude uvažovat, bude se uvažovat na bázi čistě dobrovolné, nikoliv povinné,“ říká o schůzce s ministrem Prymulou kardiolog Jojko. „A dohodli jsme se, že by se to mělo týkat jen dvou oborů – interny a pneumologie. Zároveň jsem panu ministrovi slíbil, že uděláme anketu mezi kolegy a kolegyněmi a pokud se budou hlásit, jejich seznam mu pošlu.“  

V pondělí 19. října bylo podle Jojka ochotno pomoci nemocnicím 29 z několika stovek lékařů zmíněných odborností. Jojko chce počkat do konce týdne a posléze předat ministerstvu k dispozici seznam ochotných lékařů.

Podle náměstka ministra zdravotnictví Radka Policara, který má tuto oblast na starost, ale Jojkova aktivita nedává smysl. „Nasazení ambulantních specialistů není o ochotě, ale o povinnosti, kterou uloží stát,“ říká Policar. „Pokud by tak rozhodla vláda, šlo by o krizové opatření podle krizového zákona, a pak by se tak stalo.” Vláda ale zatím nic takového neschválila a náměstek Policar se nechce bavit ani o tom, zda to v budoucnu může být ve hře. „To je politické rozhodnutí,“ říká. „A já jsem státní úředník, to se musíte ptát jinde.“

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Přetíženým nemocnicím by mohli pomoci lékaři z terénu appeared first on investigace.cz.