Představte si, že na vás ráno při pročítání zpráv vyskočí senzační titulek: „Tomu neuvěříte! Václav Klaus jako ekologický aktivista. V emotivním projevu, který zveřejnil na internetu, vyzval k boji s globálním oteplováním“. Součástí zprávy by pak bylo video, na kterém Václav Klaus v šedém saku před vlajkou České republiky apeluje na veřejnost. Pokud byste zprávě uvěřili, nebo ji dokonce sdíleli dál, skočili byste na takzvaný deepfake, tedy video, které bylo upraveno pomocí umělé inteligence, aby rozšířilo nepravdivé informace. V tomto konkrétním případě by převrátilo myšlenkový svět Václava Klause vzhůru nohama.

Falešná videa, vytvořená či upravená pomocí umělé inteligence, nejsou ničím novým. Na Facebooku a jiných sociálních sítích kolují podvodná videa, na kterých Petr Pavel či Andrej Babiš lákají k zaručeným investicím. Na Slovensku zase falešná Zuzana Čaputová či Robert Fico ponoukají veřejnost k nákupu podílu v podvodné platformě Slovenského plynárenského průmyslu. Po celém světě přibývají falešná videa nejen podvodníků a zlodějů, ale také propagandistů. Taková deepfake videa jsou často součástí systematické kampaně, což se přihodilo například ukrajinskému generálovi Zalužnému. Podvržený generál například na videu tvrdil, že Zelenskyj je nepřítel. Šlo přitom o snahu Kremlu vnést mezi Ukrajince nejistotu a svár.

Důvodem prudkého nárůstu zneužívání této technologie je jednoduchý fakt – je to snadné. Podvodný obsah lze vyrábět prakticky doma na koleni, s minimální výbavou a pomocí umělé inteligence, což je přesně postup, který jsme zvolili v redakci investigace.cz při vytváření falešného ekologického aktivisty Klause.

„Kdyby na mě tohle video vyskočilo v reelsech (formát krátkých videí na Facebooku a Instagramu, pozn. red.), určitě ho dokoukám do konce, spíš víckrát než jednou, minimálně o něm budu chvilku přemýšlet a podělím se o něj nadšeně dál. Je to kandidát na virál (populární obsah s obrovským dosahem, pozn. red.),“ říká psycholožka Kateřina Chládková z Psychologického ústavu AV ČR. „Audio výborně simuluje řečový projev formálnějšího stylu. Frázování, intonace a obsah sdělení dávají dohromady smysl. Řeč zní přirozeně, jsou patrné nádechy, barva hlasu jasně definuje mluvčího.“

Nicméně nahrávka má i svoje nedostatky. „Spojení audia a videa se v artikulaci občas trefuje přesně, někdy to však vypadá, jako by mluvčí zamlaskal, ale mlasknutí není slyšet. Občas je audio a video špatně synchronizované.“ To ale podle Chládkové nemusí být nutně zásadní, protože podobné problémy se synchronicitou audia a videa jsou při slabém připojení k internetu běžné, a nemusí tak vzbuzovat podezření.

Právě nepřesnosti, které v těchto falešných obsazích stále ještě zůstavají, by měly v divákovi vzbuzovat podezření. Technologie se však stále zdokonalují a dá se očekávat, že v dohledné době bude už kdokoli schopen vyrobit obsah, jehož nepravost nebude pouhým okem rozeznatelná. S ověřováním pravosti videí pak mohou pomoci další počítačové programy a platformy, které budou deepfakes detekovat a označovat. Je také možné, že si lidé na to, že video není důkaz, zkrátka zvyknou.

Deepfake krok za krokem

Před samotným vznikem našeho videa bylo nutné vytvořit text, který by měl Klaus říkat. Pro jeho tvorbu jsme v redakci investigace.cz zvolili ChatGPT, který jsme naučili analyzovat a napodobovat styl konkrétního autora.

Druhým krokem bylo vytvoření falešného hlasu Václava Klause. K tomu jsme využili službu ElevenLabs, kterou jsme učili pomocí několika nahrávek Klausových projevů stažených z internetu. Detaily celého postupu si můžete přečíst v předchozím díle naší série.

Nakonec jsme se zaměřili na video. Pro jeho vytvoření jsme použili open source nástroj Face Fusion, který je veřejně ke stažení a jeho instalace zabere pár minut. Software nabízí základní možnosti, jako je například face swap, což znamená přehození obličeje ze zdrojové fotografie na jinou fotografii nebo video. Během několika minut se tak může slovenská prezidentka Zuzana Čaputová přeměnit v Taylor Swift. Další funkcí, kterou nástroj Face Fusion například poskytuje, je lip sync, tedy synchronizace pohybu úst mluvčího s libovolným zvukem.

K vytvoření podvodného videa s Václavem Klausem jsme použili práve lip sync, přičemž původní video je volně dostupné na youtubovém kanálu Institutu Václava Klause. Vygenerování samotného deepfake videa trvalo na běžném notebooku přibližně 12 minut.

Na závěr přišlo vytvoření titulků. Jejich funkce je důležitá ze dvou důvodů: je stále častější, že videoobsah konzumujeme na telefonu se ztlumeným zvukem, titulky jsou tak důležité k přenesení samotného sdělení, zároveň ale odpoutávají pozornost od nedokonalostí například v pohybu úst mluvčího. Titulky jsme vytvořili opět pomocí umělé inteligence, a to v podobě služby Subper, která převede audio na text a vytvoří titulky – byť třeba s jedním překlepem. Konečné pospojování dohromady pak obstaral nástroj ffmpeg.

Celkové náklady na tuto operaci se pohybují v jednotkách dolarů.

Zvláštní poděkování za konzultace patří Maty Bohackovi ze Standfordské univerzity.

Líbil se vám tento text? Podpořte redakci investigace.cz

The post Testování hranic AI: Nevěřte tomu, co vidíte appeared first on investigace.cz.

Politik, který dlouhá léta popírá lidský podíl na globální změně klimatu, z ničeho nic vystupuje v úplně opačné roli, přitom za použití svých typických rétorických figur. Aktuální možnosti deepfake testoval Josef Šlerka při generování projevu Václava Klause. Komentář nabízí v Odposlechu, který s ním natáčel Petr Gojda. Jaká nebezpečí s sebou přináší možnosti umělé inteligence na poli manipulace veřejným míněním a kyber zločinu?

Přečtěte si

Testování hranic AI: Jak snadné je podvrhnout nahrávku, na které Václav Klaus popře místo změny klimatu sám sebe

Přečtěte si

Testování hranic AI: Jak ušít manipulaci na míru

Přečtěte si

Testování hranic AI: Jak napíchnout umělou inteligenci

Přečtěte si

Testování hranic AI: Jak kvalitní jsou odpovědi?

Přečtěte si

Testování hranic AI: Rizika zneužití chatbotů

The post Podcast Odposlech: Testování hranic AI – Jak snadné je podvrhnout nahrávku, na které Václav Klaus popře místo změny klimatu sám sebe appeared first on investigace.cz.

Napsat text cizím stylem a pak ho hlasem oběti i přečíst. Podobný úkol lze dnes provést spojením několika nástrojů založených na umělé inteligenci. Je tak možné podvrhnout nahrávku, v níž hlasem údajného mluvčího přesvědčivě zazní věci, které však nikdy neřekl. Jedná se o takzvaný deepfake (volně přeloženo jako naprostý podvrh, pozn. red.), tedy audio a video obsah, jenž byl vytvořen či upraven tak, aby realisticky ukazoval událost, která se nikdy nestala.

Takový podvrh může zásadně ovlivnit nálady ve společnosti, zvlášť pokud se jeho obětí stane významný politik.

Cesta k naprostému podvrhu

„Přečti si následující text a analyzuj styl autora, všimni si jeho charakteristických rysů a potom jemu vlastním způsobem napiš projev o hrozbách globálního oteplování.“ Tak nějak by zjednodušeně mohl znít pokyn pro vytvoření podobné zmanipulované nahrávky.

Pro další díl seriálu zkoumajícího hranice AI si redakce opět vybrala exprezidenta Václava Klause, notoricky známého popíráním globální změny klimatu. Podvržená nahrávka, vytvořená pomocí GPT-4 a služby na generování hlasů ElevenLabs je až nepříjemně realistická.

Dr. Jordan Ellis k vašim službám

V minulém dílu seriálu Testování hranic AI vystupovala uměle vytvořená doktorka Emily Thompson. V této části se k ní připojila její kolegyně, obdobně umělá Dr. Jordan Ellis, která se specializuje na dvě oblasti: Tou první je schopnost napodobovat písemný styl autorů prostřednictvím takzvaného ghostwritingu, tedy psaním textů, jež odpovídají stylistickému projevu konkrétního autora.

Tomu odpovídá vzdělání i praxe této fiktivní akademičky, jak ji redakce pro aktuální experiment definovala. Kromě toho Ellis vyniká ve stylometrii, což je aplikovaný lingvistický obor věnující se identifikaci autorského stylu, obvykle u psaného jazyka.

Stejně jako v minulém dílu i tentokrát redakce publikuje celý pokyn pro chatGPT-4, včetně konverzace.

Jako první krok redakce předložila doktorce Ellis glosu Václava Klause zveřejněnou na webu jeho institutu. Umělá inteligence dostala krátký pokyn: „Přečti si následující text a udělej první náčrt stylu psaní jeho autora.“

Po prvním čtení AI shrnula prezentovaný text následovně: „Autorův styl se vyznačuje komplexním, detailním a kritickým přístupem, který kombinuje formální a neformální jazyk a pojednává o společensko-politických otázkách se zaměřením na český kontext. Psaní je názorově vyhraněné, jeho cílem je čtenáře zaujmout a možná i vyprovokovat, využívá při tom rétorických prostředků k posílení argumentace.“ Detailní rozbor si můžete přečíst v celé konverzaci.

Poté následovala série konkrétních pokynů k rozboru Klausova rétorického stylu. Týkaly se analýzy struktury vět, používaných rétorických prostředků, způsobu, jakým pracuje analyzovaný text s publikem, či celkové tonality textu. Na požádání pak umělá Jordan Ellis navrhla styl, v němž by případný copywriter mohl Václava Klause napodobit:

Když stroj napodobuje rukopis

Nakonec redakce požádala umělou Ellis o napsání krátkého textu ve stylu Václava Klause, v němž v rozporu se svými notoricky známými postoji vysvětlí nebezpečí, která přináší globální změna klimatu.

Hlas (umělého) rozumu

Text, který fiktivní doktorka Ellis vygenerovala, vypadá přesvědčivě, ale nemá takovou váhu jako lidský hlas. Proto z něj redakce pomocí veřejně dostupné služby od společnosti ElevenLabs vytvořila nahrávku syntetického hlasu, jenž Klausův typický mluvený projev napodobuje.

K tréninku modelu sloužilo osm vzorků projevů Václava Klause, které jsou dostupné na YouTube, celý proces včetně tvorby výsledného podvrhu stál 22 dolarů, tedy méně než 500 korun.

Následující nahrávka ukazuje zvukový deepfake projev Václava Klause generovaný umělou inteligencí. Jedná se o falešný, uměle vytvořený proslov. 

Byť v textu i vygenerovaném zvuku čteme a slyšíme drobná zaškobrtnutí či problémy s intonací (zejména u tázacích vět), vysledek přesto naznačuje, že v dohledné době umělé hlasy poslechem rozpoznají jen odborníci.

Celý experiment probíhal formou konverzace, jakou čtenáři a čtenářky znají z veřejné verze ChatGPT. Nicméně ta i další nástroje jsou dostupné i skrze programovatelné rozhraní, tazvané API. To umožňuje jejich propojování a automatizaci, takže fiktivní doktorka Ellis z dnešního dílu může automaticky pracovat s výstupy své fiktivní kolegyně z dílu minulého, a to bez nutnosti lidského zásahu.

Teoreticky se tak otevírá cesta k masivním dezinformačním kampaním šitým na míru, kdy umělá inteligence analyzuje, jaké rozpoznávací slabiny má její oběť, navhrne, jak jich využít, a v tomto duchu pak vytvoří nahrávku tónem i hlasem, kterému oběť spíše uvěří.

The post Testování hranic AI: Jak snadné je podvrhnout nahrávku, na které Václav Klaus popře místo změny klimatu sám sebe appeared first on investigace.cz.

Covidová vlna omikronu v těchto dnech pravděpodobně kulminuje, a byť nevíme, zda se znovu neuvede do pohybu nástupem varianty BA.2, můžeme s jistotou tvrdit, že počty pacientů v nemocnici se budou momentálně zvyšovat. S velkou pravděpodobností bude v určitou chvíli v nemocnicích ležet s covidem více očkovaných než neočkovaných a dá se očekávat, že mezi nimi dokonce budou podstatně zastoupeni i lidé s posilovací dávkou (byť není pravděpodobné, že to budou právě oni, kdo bude končit na jednotkách intenzivní péče). I teď už v nemocnicích leželo a leží celkově více lidí s imunitou než bez ní. Mohl by tak vzniknout dojem, že pokud nejste očkování ani jste nemoc neprodělali, jste před hospitalizací lépe chráněni. To je však klam. Čísla totiž musíme vztáhnout k celkovém počtu imunních a neimunních lidí v populaci. Pokud to neuděláme, nedávají smysl. 

Víme, že žádná imunita nebrání před nákazou na 100 %. Očkování i prodělaná nemoc chrání proti několika věcem. Proti tomu, že skončíte na JIPce poměrně solidně. Proti tomu, že skončíte v nemocnici velmi dobře, ale proti nákaze jen do určité míry a její ochrana postupně ubývá. I kdyby se proto stalo, že celá společnost bude imunizovaná, velmi pravděpodobně se dříve či později objeví někdo, kdo nakonec skončí v nemocnici. Nás tedy nebude zajímat samotná nákaza, ale to, jaká je pravděpodobnost průběhu vyžadujícího hospitalizaci. I imunizovaní se mohou nakazit a ve 100% imunizované společnosti by v nemocnicích prostě leželo 100 % lidí, kteří byli buď očkování, nebo prošli nemocí.

Podívejme se, jaká je momentální situace. Od ledna 2022, kdy začala v České republice nastupovat varianta omikron a počet nově očkovaných klesal, prošlo nemocnicemi 9 772 lidí, z toho 5 018 mělo nějakou imunitu (očkování s různým počtem dávek nebo prodělanou nemoc), bez imunity (tedy těch, o nichž nemáme oficiální záznam, že by měli za celou dobu pozitivní PCR test) to bylo jen 4 754. Z těchto údajů se může zdát, že lidí bez imunity je v nemocnicích méně, procentuálně tomu zdánlivě odpovídá i jejich počet – 49 % oproti 51 %.

Obrázek se ale zásadně změní, pokud tato čísla přepočítáme na počty imunizovaných a neimunizovaných v celé populaci. Z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), poskytovaných výzkumníkům, totiž vyplývá, že nějakou formu imunizace má už více než osm milionů Čechů (data jsou k 7. 2. 2022).

Ačkoli je v populaci bez imunity 22 % lidí, tvoří 49 % případů covidových hospitalizací. Současně platí, že v nemocnicích leží 51 % lidí s nějakou formou imunity, což v populaci prezentuje 78 %. Pokud by u obou skupin bylo stejné riziko hospitalizace, pak by procenta hospitalizovaných musela být stejná jako procentní zastoupení těchto skupin v populaci. To ale nejsou, naopak vykazují výrazný neprospěch pro lidi bez imunity. O jaká rizika tady konkrétně jde? Z těchto dat to spočítat nelze, ale lze je použít alespoň pro odhad poměru mezi riziky. Pro imunizované (ve sledovaném časovém období) je pravděpodobnost, že se nacházejí v nemocnici, 5018/832800, což je 0,06 %. Pro lidi bez imunity je tato pravděpodobnost 4754/2372000, tedy 0,20 %. U lidí bez imunity je tedy výskyt rizika, že skončí v nemocnici, asi třikrát větší.

To ale není všechno. Onemocnění covid-19 neposílá do nemocnic lidi rovnoměrně, riziko hospitalizace roste s věkem. Rozdělme proto naše data do dvou skupin. Lidé pod šedesát let a seniorní populace nad šedesát let. Takto získáme ještě přesnější obrázek.

I tady vidíme, že v nemocnicích převažují lidé s imunitou. Jenže těch je v celé populaci výrazně více. Dobře to uvidíme opět při přepočtu na procentuální zastoupení.

Tady je rozdíl ještě větší: starší lidé bez imunity končí v nemocnicích s covidem více než sedmkrát častěji (42 % versus 9 % děleno 58 % versus 91 %). Pokud bychom předpokládali, že polovina lidí bez hlášené předchozí infekce a očkování ve skutečnosti předchozí nákazou prošla bez konfirmace PCR a nejsou proto zapsáni v systému ISIN, zvýšilo by se  zvýšilo by se nebezpečí u neočkovaných ještě více, protože by se zmenšil jejich podíl v populaci ve prospěch imunizovaných. Což znamená, že by ještě narostlo procento imunizovaných v populaci.

Pro srovnání se podívejme na věkovou skupinu mladší 60 let. Ti končí v nemocnicích o polovinu méně častěji než senioři, neboť i pro ně platí, že je očkování nebo jiná imunita chrání více.

Pokud jste oficiálně bez jakékoli imunity a jste mladší 60 let, pak máte skoro šestkrát větší šanci, že skončíte v nemocnici, než imunní lidé z vaší věkové skupiny. A pokud bychom opět počítali, že půlka osob bez imunity ve skutečnosti covid prodělala, dostali bychom se na ještě vyšší číslo. Na první pohled přitom vypadá menší než při porovnání s ochranou ve věkové skupině seniorů, jenže tady přichází do hry podmíněná pravděpodobnost, o které jsme psali v článku Jak a kdy (ne)fungují antigenní testy. Pokud jste mladší 60 let, máte dvakrát menší pravděpodobnost hospitalizace. Obecně navíc platí, že čím jste mladší, tím se snižuje riziko, že onemocnění bude vyžadovat hospitalizaci.

Vrchol omikronové vlny je dnes zřejmě za námi, vrchol počtu hospitalizovaných nás ale nejspíš teprve čeká. Mezi starší generací, která je covidem ohrožena nejvíce, se nákaza teprve šířit začala a zpoždění mezi nákazou a případnou hospitalizací trvá přibližně dva až tři týdny. Jak jsme si ukázali, v nemocnicích bude postupně přibývat lidí s nějakou formou imunity a ubývat těch, co žádnou nemají.

Nebude to ale důkaz toho, že očkování a prodělání nemoci pro snížení rizika hospitalizace nefunguje. Bude to jen důsledek zvyšujícího se počtu imunizovaných ve společnosti a toho, že žádná imunita není stoprocentní. Přesto asi zazní hlasy, že je to celé podivné, a nebude to poprvé. Příkladem může být exprezident Václav Klaus a jeho komentář Další nehorázná lež Vojtěcha a covidistů. I on se stal obětí statistického klamu.

Josef Šlerka, datový analytik serveru investigace.cz a člen Centra pro modelování biologických a společenských procesů

Vít Tuček, matematik, Centrum pro modelování biologických a společenských procesů

The post Covid-19: V nemocnicích budou ležet hlavně lidé s imunitou vůči covidu appeared first on investigace.cz.

V neděli večer vydala investigace.cz společně s 150 dalšími médii ze 117 zemí světa kauzu Pandora Papers, založenou na uniklých dokumentech ze 14 firem, které zakládají offshore společnosti. Jedním z nejvýraznějších zjištění, týkajících se České republiky, byla finanční machinace Andreje Babiše. Ten si přes offshore schéma půjčil sám sobě téměř 400 milionů korun, které jeho firma následně investovala do nemovitostí na francouzském Azurovém pobřeží. Českého premiéra jsme se před publikováním našich článků pokoušeli několikrát kontaktovat a získat jeho reakci, a to jak přes emailovou komunikací, tak osobně. Poprvé se ke kauze vyjádřil v přímém přenose včerejší superdebaty na CNN Prima News.

Přepis jeho výroků dáváme do kontextu s našimi zjištěními.

Andrej Babiš: „Tahle věc je z roku 2009, takže ten, to načasování je zajímavé, 2 hodiny před touhle debatou. Já bych chtěl tady citovat ze zprávy tý investigace. „Od února do května jsme společně Bakala Foundation tradičně spolupracovali již na čtvrtém ročníku Achillových dat. Jde o tříměsíční kurz určený týmu studentů žurnalistiky atd.“ Takže ten člověk, který vytuneloval OKD, okradl lidi o byty, ten člověk, který má tady ten systém novin antibabišovských, tak to je jeho dílo. Já bych se vrátil do, já bych se vrátil do roku 2017. Tehdá jste mě všichni zkoušeli, odkud jsem vzal peníze na dluhopisy, pamatujete? Jak je to možné, že má peníze na dluhopisy? To byla taky bublina. A já jsem si nechal udělat audit, audit firmou PwC Ernst & Young. A ten audit potvrdil, že jsem skutečně od roku 1996 zaplatil 312 milionů daní. (…) ta zpráva sama říká, že to není nezákonné, ona to sama říká. A ten audit říká, že úhrn příjmů jsem měl 2,4 miliardy. A takže to byla aféra 2017, taky před volbami, taky bublina, taky to nedopadlo, takže 5 dní před volbami Bakalovci přicházejí s tím, že Babiš v roce 2009 koupil nějaké nemovitosti.“

• „Tahle věc je z roku 2009.“

„Tahle věc“, přesněji řečeno offshorové schéma na nákup nemovitostí bylo skutečně založeno v roce 2009. Převedením monacké SCP Bigaud, která nemovitosti vlastnila, se ovšem uzavřelo až v roce 2018, kdy firmu jako akvizici získal SynBiol, a.s., tedy společnost spadající pod AB private trust I. Navíc byla půjčka 381 milionů korun na nákup nemovitostí přes offshorové schéma splatná až v září 2019. SCP Bigaud zanikla sloučením se svou mateřskou společností I.M.O.D.I.M. v roce 2020. Celá kauza má tedy přesah minimálně do loňského roku. Zároveň se podpisy na dokumentech offshore firem objevují kontinuálně i během období, kdy byl Andrej Babiš ministrem financí a poté předsedou vlády, viz. námi vytvořená časová osa. 

• „Od února do května jsme společně Bakala Foundation tradičně spolupracovali již na čtvrtém ročníku Achillových dat.“

S Bakala Foundation letos po několikáté pořádáme školení pro mladé novináře. To ovšem neznamená, že je Zdeněk Bakala majitelem nebo sponzorem investigace.cz. Záleží nám na vzdělávání budoucí generace investigativních novinářů a jediná organizace, která se tomu u nás věnuje, je právě Bakala Foundation. Více informací o serveru investigace.cz, včetně seznamu našich podporovatelů, najdete zde.

• „To není nezákonné.“

Vlastnit offshore firmu skutečně není nezákonné. O tom, jestli se Andrej Babiš dopustil jakéhokoli zločinu, musí rozhodnout orgány činné v trestním řízení.

• „Já jsem si nechal udělat audit, audit firmou PwC Ernst & Young.“

Andrej Babiš si nenechal udělat audit, ale “Zprávu o věcných zjištěních”. Pwc zde specificky uvádí, že “provedené dohodnuté postupy nepředstavují audit ani prověrku”. Zároveň uvádí, že tato Zpráva “není určena a nesmí být použita za jiným účelem”. Stejně tak EY (Ernst & Young) ve své “Zprávě o věcných zjištěních v souvislosti s Prohlášením Ing. Andreje Babiše o příjmech ze dne 3.3.2017” jasně stanovuje, že “uvedené postupy nepředstavují audit ani prověrku… neposkytujeme žádné ujištění o Prohlášení”. Zpráva byla i podle EY vytvořena výhradně jako informace pro Andreje Babiše a “nesmí být použita k žádným jiným účelům”.   

• „5 dní před volbami Bakalovci přicházejí s tím, že Babiš v roce 2009 koupil nějaké nemovitosti.“

Na datu a času, kdy bude celosvětový projekt Pandora Papers vycházet, se muselo shodnout přes šest set novinářů z celého světa, naše možnost jakkoliv ovlivnit datum kvůli českým volbám do Poslanecké sněmovny proto byla mizivá.

Pandora Papers: V hlavní roli Andrej Babiš

Andrej Babiš: „Já, když jsem byl v Americe, tak ta naše mafie zařídila článek den předtím, než jsem přiletěl, ale co je důležité a teďka se soustřeďte, paní redaktorko, teďka.“

Není nám úplně jasné, co tímto tvrzením Andrej Babiš myslel. Odhadujeme, že to má co dočinění s načasováním kauzy. Projekt Pandora Papers je založený na analýze dvanácti milionů dokumentů uniklých ze čtrnácti právních kanceláří, jež poskytují offshorové služby. Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) získalo dokumenty na podzim 2020 a v lednu 2021 začalo s koordinací projektu. Na projektu pracovalo více než 600 novinářů ze 150 různých médií ze 117 zemí světa, včetně investigace.cz, a zpracovali data o velikosti téměř tří terabajtů, což je více než dva miliony disket. Globální deadline pro publikaci článků byl pro všechny médiá stejný a jeho výběr byl zcela mimo kompetenci jednotlivých novinářů.

Andrej Babiš: „Ty peníze, ty peníze odešly z české banky, byly zdaněné, byly to moje peníze a vrátily se do české banky.“

Podle dokumentů, které máme k dispozici, nelze určit, odkud peníze pocházejí. Víme ovšem, že byly převedeny mezi dvěma účty v monacké Société Générale Private Banking a investovány do nemovitostí ve francouzském Mougins. Do Česka se pak podle dostupných dokumentů vrátily ve formě majetku SCP Bigaud, akvizice SynBiolu, a.s.

Terezie Tománková (moderátorka): „Pane předsedo Babiši, porušil jste zákony české, francouzské, zákony Spojených států?“

Andrej Babiš: „Samozřejmě, že ne, paní redaktorko. Já nechápu pan předseda je politolog, takže on nerozumí tomu, že když říkám, že mám v české bance zdaněné peníze a pošlu je do zahraničí a ty peníze se vrátí, tak to nemůžou být peníze, o kterých oni tady mluví. To mluvil Václav Klaus kdysi, že nezná černé a bílé peníze, to jsou zdaněné peníze a já jsem zaplatil 300 milionů daní. Mám na to audit a dokážu to lehce prokázat, že ty peníze odešly z české banky a vrátily se do české banky, takže to je úplně absurdní, co tady tihle pánové a protože jsou, /nesrozumitelné/ ekonomové, ani tomu nerozumí, tak vykládají tyhle bláboly.“

Podle odborníků celá transakce nedává ekonomicky smysl – jen za založení offshore firem Babiš zaplatil tisíce dolarů. Anonymizované schéma jsme ukázali pěti odborníkům, neboli bývalým policistům specializujícím se na praní peněz až po forenzní auditory, všichni se shodli, že operace nese znaky praní peněz, aniž by věděli, že se jedná o transakce Andreje Babiše. Rozhovor s jedním z nich – a vysvětlení schématu – si můžete přečíst zde.

Terezie Tománková (moderátorka): „Pane premiére, poslední velmi krátká otázka, proč jste, proč jste novinářům na ty jejich dotazy nereagoval, proč jste novinářům na ty jejich dotazy nereagoval celou tu dobu, než ten článek vyšel?“

Andrej Babiš: „No, protože za prvé byli strašně agresivní a samozřejmě to je, to je, když chtěli se mnou mluvit, tak mi měli napsat, oni mi nenapsali, ano. A moje bývalá firma se k tomu vyjádřila a samozřejmě to je systém novinářů ten levicový neomarxistický promigrační Guardian, který tady …, samozřejmě, že mě nemají rádi, protože /nesrozumitelné/ jinou strategii.“

První žádost o rozhovor odeslali za všechna zúčastněná média naši kolegové z ICIJ (Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů) 16. září 2021. Když Andrej Babiš nereagoval, zaslalo mu ICIJ třístránkový seznam detailních otázek 20. září a poté opět 22. září 2021, přičemž jej i telefonicky urgovalo. Stejně tak poslalo BBC opakovaně dotazy Janě Adamcové z úřadu vlády a mluvčímu ANO Martinu Vodičkovi. Andrej Babiš ale všechny tyto otázky znovu ignoroval, proto jsme se chtěli akreditovat na tiskovou konferenci 29. září. Nám i našim kolegům ze zahraničních médií byl na základě údajných “kapacitních důvodů” odepřen přístup. Naše kolegyně Hana Čápová se přesto snažila pana premiéra oslovit před tiskovou konferencí, ale nereagoval. Zkusila to tedy znovu o den později, opět bez jeho reakce.

Pokud máte více nejasností, sepsali jsme seznam nejčastěji kladených dotazů.

The post Andrej Babiš v televizi CNN Prima News neříkal pravdu appeared first on investigace.cz.

Pandemie koronaviru sice vytlačila dotační problémy českého premiéra Andreje Babiše z prvních stránek novin, klíčoví aktéři na ně ale nezapomněli. Pouhé čtyři dny po vyhlášení nouzového stavu se na programu vlády objevil mimořádný bod. Pokud by byl projednán, nová podoba rejstříku skutečných majitelů by nahrála Babišovi ve sporu o jeho střet zájmů i svěřenské fondy, do nichž vložil svůj majetek. Pod tlakem veřejnosti nakonec kontroverzní bod z programu jednání vlády zmizel. Nezapomněla však ani delegace Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, která v Česku zkoumala střet zájmů koncem února. Brzy zveřejní zprávu ze své návštěvy.

Pomatená a vlastizrádci

„Ona je trošku pomatená. Ona vůbec nerozumí, jak fungují dotace,“ znevažoval letos koncem února český premiér Andrej Babiš europoslankyni Moniku Hohlmeier. Důvodem byl fakt, že delegace Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu (CONT) vedená zmíněnou europoslankyní přijela do Česka prošetřit Babišův střet zájmů. O dvou českých zástupcích v šestičlenné delegaci, Tomáši Zdechovském (lidovci) a Mikuláši Peksovi (piráti), předseda vlády zase prohlásil, že jsou to „vlastně vlastizrádci“, kteří „bojují proti českému premiérovi, místo aby bojovali za české zájmy“.

Osobně se premiér s europoslanci nesetkal. Žádost o schůzku podle členů delegace nejdříve přijal, pak ale řekl, že nemá místnost pro celou delegaci a bude mluvit jen s jejími vyslanci. Nakonec plánované setkání zrušil. Své rozporuplné postoje pak novinářům vysvětlil následovně: „Neměl jsem žádný důvod se s nimi setkat. Protože já o dotacích nerozhoduji, nikdy jsem nerozhodoval. Žádný střet zájmů nemám.“

Hohlmeier hned na konci únorové návštěvy shrnula, že český systém předcházení a zjišťování střetu zájmů při čerpání evropských dotací je velmi chabý, nejasný a dá se snadno obejít. Pravidla pro rozdělování dotací jsou nadto nastavena tak, aby je získávali především velcí hráči, velké podniky v průmyslu i v zemědělství: „Nabyla jsem dojmu, že to není náhoda, ale záměr.“

Začátkem dubna delegace dokončila návrh závěrečné zprávy z návštěvy. Resumé je jednoznačné: v Česku neexistuje žádný jasný mechanismus, který by řešil střet zájmů při čerpání evropských dotací. Až zprávu odsouhlasí všech šest členů delegace a seznámí s ní kolegy z více než padesátičlenného rozpočtového výboru, bude se jí zabývat i Evropský parlament. Nyní, když se vyjednává další sedmileté dotační období, může europoslance obzvlášť zajímat.

Pravda ze Slovenska

O střetu zájmů Andreje Babiše v souvislosti s dotacemi se v Česku začalo mluvit na začátku roku 2017. Babiš (ANO) byl tehdy čtvrtým rokem ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD), premiérem se stal až na sklonku roku 2017 po výrazném vítězství (skoro 30 procent) hnutí ANO v tehdejších sněmovních volbách. 

V únoru toho roku začala v Česku platit novela zákona o střetu zájmů, která zakázala, aby společnost ovládaná členem vlády dostávala dotace, státní investiční pobídky, veřejné zakázky či provozovala televizní a rozhlasové vysílání a vydávala periodický tisk. V polovině roku 2018 pak vešlo v platnost finanční nařízení Evropské unie, v němž je střet zájmů precizně popsán.

Babiš zavedl pro novelu přezdívku „lex Babiš“. Všechny zmíněné oblasti se ho totiž týkaly. Český premiér začal být v celé Evropě dáván za odstrašující příklad střetu zájmů a poslanci přijetím novely do značné míry reagovali na neudržitelnou situaci. Neuralgickým bodem této situace se stal koncern Agrofert, který Babiš jako jeho jediný majitel budoval od 90. let minulého století a který zahrnuje více než 250 firem z různých oborů, např. chemie, potravinářství, zemědělství či lesnictví. Obrat společnosti se pohybuje kolem 150 miliard korun a zaměstnává přes 25 000 lidí. 

Právě do Agrofertu tečou masivní dotace, skoro 2 miliardy korun ročně. Z jeho výročních zpráv navíc vyplývá, že od Babišova vstupu do vlády v roce 2013 dotační proud zesílil (ze zhruba jedné miliardy ke zmíněným dvěma). Firmy holdingu dostávají také státní investiční pobídky a stejně tak se hojně účastní veřejných zakázek. Dalším svébytným střetem zájmů je i to, že Babiš krátce před svým vstupem do vlády koupil vydavatelství Mafra (patří do něj druhý nejčtenější deník MF Dnes nebo Lidové noviny).

Pár dní před nabytím účinnosti novely vznikly dva svěřenské fondy (AB Private Trust I a AB Private Trust II), do kterých Andrej Babiš vložil své firmy. Od té doby tvrdí, že tím je jeho střet zájmů definitivně vyřešený.

Jenže není, Babiš je nejen zakladatel fondů, ale také jejich beneficient, takže má prospěch z toho, když prosperují. Může mít rovněž vliv na dění ve fondech. Správcem jednoho z nich je Zbyněk Průša, který je zároveň předsedou představenstva Agrofertu, a Babiš s ním dlouhodobě spolupracuje, stejně jako se správcem druhého fondu, právníkem Alexejem Bílkem. V radě protektorů obou fondů pak zasedá i Babišova manželka Monika.

V tomto směru navíc existuje klíčová informace – Babišem podepsaný verifikační dokument, že je skutečným majitelem svěřenských fondů. Dokument byl nalezen ve slovenském rejstříku skutečných majitelů, a to díky nové straně s protikorupčním potenciálem Piráti, která se po volbách 2017 poprvé dostala do sněmovny. 

V Česku sice takový rejstřík skutečných majitelů rovněž existuje, na rozdíl od toho slovenského je ale bezzubý – neveřejný, informace v něm nikdo neověřuje, za nepravdu nehrozí téměř žádný postih (na Slovensku může být citelně postižen nejen autor nepravdivých informací, ale i právní kancelář, jež data stvrzuje verifikačním dokumentem). Povinnost být v rejstříku splnila v Česku jen asi třetina firem. 

Český rejstřík skutečných majitelů byl zaveden za vlády Bohuslava Sobotky ovlivněné zmíněnou evropskou směrnicí o střetu zájmů. Za resjtřík byl zodpovědný právě Andrej Babiš coby tehdejší ministr financí. Piráti míní, že „je otázka, zda neměl zájem, aby rejstřík skutečných majitelů byl nefunkční“.

Ministr spadl ze židle

Právě Piráti se hned poté, co začalo v srpnu 2018 platit evropské nařízení o střetu zájmů, obrátili na Evropskou komisi, aby se „závažnému střetu zájmů“ premiéra Babiše a ministra zemědělství Miroslava Tomana (jeho otec vlastní velký zemědělský podnik Agrotrade, ministrův bratr jej řídí) věnovala. 

Na konci loňského roku pak evropský audit, který se týkal dotací ze strukturálních fondů, střet zájmů opravdu potvrdil. Premiér Babiš podle něj jako šéf vlády ovlivňuje dotační politiku a z ní skrze Agrofert sám profituje, což je v rozporu s evropskými pravidly. Druhý audit, jenž cílí na peníze ze zemědělských fondů, spěje ke stejnému závěru.

Piráti se proto na podzim 2019 obrátili na vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou s podezřením, zda se Babiš, lidé z firem Agrofertu či státní úředníci čerpáním a proplácením dotací a veřejných peněz nedopouští „dotačního podvodu, porušení povinností při správě cizího majetku či zneužití pravomoci úřední osoby“. Věcí se poté začala zabývat Národní centrála proti organizovanému zločinu.

Pirátské trestní oznámení má 45 stran a doplňuje ho 58 příloh. Jeho součástí je několik právních rozborů „střetu zájmů“ a „skutečného majitele svěřenských fondů“. Všechny analýzy docházejí k tomu, že premiér Babiš tuto skutkovou podstatu naplňuje. „Andrej Babiš nikdy neuvedl ani jednu nezávislou autoritu, která by potvrdila, že není ve střetu zájmů,“ zdůrazňuje se v oznámení. „Nejde o střet dvou různých právních názorů, ale o právní shodu na této věci.“

Několik dokumentů trestního oznámení zmiňuje, že premiér Babiš má na dotační politiku vliv, neboť spolu s ministrem zemědělství Tomanem na evropské půdě bojuje proti stropu zemědělských dotací pro velké podniky, jedná o pravidlech dotací s eurokomisaři. 

A nepřímý vliv má také na úředníky, kteří určují českou dotační praxi. Příkladem může být zážitek Leo Steinera, jenž dělal ředitele národních programů ve Státním fondu životního prostředí. Rozhodl se, že kvůli střetu zájmů pozastaví dotaci pro podnik Ethanol Energy z holdingu Agrofert a počká, až se Česko dobere k nějakému jednotnému postoji. 

„Pozastavených projektů jsou desítky ročně,“ popsal Steiner investigaci.cz svou zkušenost, „v tomto případě se ale postup zcela vymykal běžnému průběhu.“ Místo kritické debaty na téma, zda Agrofertu proplácet nebo neproplácet, mu ředitel fondu Petr Valdman poslal e-mail s emotivním vyjádřením ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) ve sněmovně. Bylo v něm, že když si ministr Brabec přečetl evropskou auditní zprávu, „málem spadl ze židle“, poněvadž jsou to jenom „ničím nepodložené spekulace“. Steiner nakonec kvůli „nepřátelské atmosféře“ z fondu odešel.

Většina úředníků ale v české iracionální atmosféře tak zásadový postoj neprojevuje. Jsou v obtížné situaci, fakta vypovídají o střetu zájmů, ale vládnoucí politici jej zpochybňují. Ekologický ministr Brabec (ANO) mluví o „nepodložených spekulacích“, ministr zemědělství Toman zase o „útocích na české zemědělství“, ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) se děsí, že zásadový přístup k dotacím by ohrozil „stovky a stovky českých lidí“, zaměstnanců dotovaných firem a jejich rodiny. Úředníci v tomto terénu alibisticky lavírují, svá pozitivní rozhodnutí odkazují například na to, že v žádosti o dotaci nebo o veřejnou zakázku není uveden jako skutečný majitel Babiš, případně se kryjí tak, že vyžadují „čestné prohlášení o neexistenci střetu zájmů“. 

Hřiště pro velké hráče

Jak ale konstatovala europoslankyně Hohlmeier, v Česku nejde jenom o střet zájmů, nýbrž  i o to, že pravidla rozdělování dotací jsou nastavená takovým způsobem, aby je získávali především velcí hráči v průmyslu i v zemědělství. A že to „není náhoda, ale záměr“.

Týdeník Euro například v polovině roku 2019 sestavil tabulku největších příjemců evropských dotací na rozvoj podnikání a ochranu životního prostředí. Přestože peníze měly jít dle unijních pravidel malým a středním podnikům, tabulce kralují „miliardáři“. Největší částku, přes 800 milionů korun, získal v období od roku 2014 zbrojař Jaroslav Strnad a jeho syn Michal (vlastníci skupiny Czechoslovak Group a firem Tatra Trucks a Excalibur Army), třeba na energetické úspory, vývoj nového motoru tatrovek nebo vývoj obrněného vozidla. Svěřenskými fondy spravovaný Babišův Agrofert skončil s více než 400 miliony korun čtvrtý. Euro ale upozorňuje, že zmíněné průmyslové a ekologické dotace představují jen malý díl veřejné podpory Agrofertu, po započtení zemědělských dotací či investičních pobídek od státu se dostaneme jen za období 2014 až 2017 k sumě kolem 6,5 miliardy korun.

Záměru pomoci velkým hráčům se už v roce 2016 věnoval například server neovlivni.cz. Zveřejnil dopis Petra Cingra, místopředsedy představenstva Agrofertu a prezidenta Svazu chemického průmyslu, zaslaný náměstkovi ministra průmyslu Tomáši Novotnému, který byl zodpovědný za čerpání peněz (zhruba 120 miliard korun) z programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK).

Cingr v dopise náměstkovi děkuje za „velmi konstruktivní jednání ve sněmovně“ a shrnuje, na čem si myslí, že se dohodli. Jednak by měla padnout „současná představa“, která omezuje počet žádostí „jednoho propojeného podniku“ ohledně dotací na jednu až dvě, aby se tak „koncerny i velké podniky“ mohly ucházet o peníze na neomezené množství projektů. Změnit by se mělo také omezení, podle kterého by velké podniky směly vyčerpat jen 20 procent z celkové částky nabízených dotací. Cingr zdůrazňuje, že chápe „obavu ministerstva průmyslu“ z nadměrné poptávky velkých podniků a z toho, že vyčerpají většinu peněz a Evropská komise pak bude mít výhrady. Navrhuje proto alespoň část veřejné podpory pro velké hráče dvakrát zvětšit, na 40 procent celkové částky. Zdůvodňuje to bohulibě, je třeba „nastartovat připravené větší projekty“ a tím také „hospodářství ČR“ a „podpořit zaměstnanost“.

Lobista Cingr se podepsal jako prezident Svazu chemického průmyslu. Faktem ale je, že z jím navrhovaných změn by měl prospěch také koncern Agrofert, v jehož představenstvu seděl.

 

Lidé z praxe popisují i subtilnější možnosti, jak směřovat peníze k velkým podnikům. Za markantní příklad lze použít jeden z programů OPPIK, nazvaný technologie; Upřednostňuje žadatele, kteří si kromě stroje k němu koupí i řídící systém. Na první pohled je to chválihodné, podporuje se tím přece modernější výroba. Při bližším ohledání se ale ukazuje, že malé firmy v tomhle programu nemohou moc uspět, k jednomu stroji řídící systém nepotřebují, navíc často prodraží investici nad jejich možnosti. 

Stejné pravidlo platí i při investicích v zemědělství. „Víc bodů dostane ten, kdo si k zemědělským strojům pořídí i satelitní navigaci,“ popsal investigaci.cz jeden příklad Jan Štefl, místopředseda Asociace soukromého zemědělství a člen monitorovacího výboru Programu rozvoje venkova. „Říkají tomu precizní zemědělství, protože kombajn si s pomocí satelitu najde optimální směr jízdy po poli, umí přesně sledovat předchozí řádek. Jenže takovou investici si mohou dovolit jen velké podniky, ti malí v důsledku bodového znevýhodnění nakonec z možnosti čerpat peníze na investice vypadnou.“

Oficiální punc dal domněnkám o systémovém protežování velkých hráčů Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). V polovině roku 2018 zveřejnil závěr o rozdělování dotací z Programu rozvoje venkova. Vybral si jedno opatření nazvané Spolupráce, na které šlo celkem 3,8 miliardy korun. NKÚ konstatoval, že ačkoliv deklarovaným cílem byla podpora malých a středních podniků, většina peněz skončila u velkých. „Je to díky pravidlům a podmínkám, které ministerstvo zemědělství nastavilo,“ napsali kontroloři. „Víc než 2,8 miliardy korun bylo vyčleněno na jednu konkrétní oblast, kde většinu žadatelů představovaly právě velké potravinářské společnosti.“ Třeba mlékárenský kolos Madeta takto dosáhl na 225 milionů korun, Vodňanská drůbež a Kostelecké uzeniny, obě firmy z holdingu Agrofert, dostaly celkem 397 milionů korun. 

Přečtěte si

Kontrolní mise EU v zemi kozla zahradníka

Klíčové okolnosti neznáme

Střet zájmů ale není první dotační kauzou Andreje Babiše, kterou se Česko a Evropa zabývá. Už v roce 2008 se psalo o dotaci 42,5 milionu korun z evropských fondů, jež získala Farma Čapí hnízdo. Babiš tehdy ještě nebyl v politice (hnutí ANO založil o tři roky později, ve sněmovních volbách s ním uspěl v roce 2013), byl ale známý jako jeden z nejbohatších Čechů, bezskrupulózní podnikatel a schopný lobbista. Články se také netýkaly věcí, které jsou dnes v souvislosti s Farmou Čapí hnízdo na pořadu dne – tedy podezření Andreje Babiše z dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie, ale faktu, že z evropských peněz podporujeme projekty miliardářů a běžní obyvatelé regionu z nich nemají žádný prospěch.

Na jaře 2010 byl rekreační a konferenční areál Čapí hnízdo hotov. Vznikl kolem ruin někdejšího lihovaru a hospodářského dvora, který se povedlo celkem citlivě rekonstruovat a začlenit do něj nové objekty. Jeho dominantou je jízdárna v podobě čapího hnízda, obložená zježenými dubovými kládami. Areál zahrnuje nejen konferenční sál pro asi 170 lidí, hotel, restauraci, hřiště na basketbal, házenou a golf, dětské hřiště, ale též farmu, patří k němu i rozlehlý rybník a přes sedmdesát hektarů pastvin a polí v okolí.

Babiš byl v době, kdy rostlo Čapí hnízdo, známý a médii sledovaný muž. Veřejnost se dozvídala nejen o expanzi jeho Agrofertu, ale i o kontroverzní kariéře tohoto byznysmena slovenského původu. Začal ji na sklonku komunistického režimu, kdy pracoval pro státní podniky zahraničního obchodu, například Petrimex, a později je zastupoval v Maroku. Ze slovenských archivů vyplývá, že poskytoval informace komunistické státní policii, Babiš tvrdí, že nebyl agentem, jen prý předával obchodní informace. 

Jeho vlajková loď Agrofert vznikla v roce 1993, několik týdnů po rozpadu Československa, jako česká pobočka na Slovensku sídlícího někdejšího státního podniku Petrimex. Babiš se stal ředitelem této pobočky a o dva roky později Agrofert ovládl. Klíčové okolnosti tohoto ovládnutí nejsou dodnes známé. Figurovaly v něm například peníze záhadné švýcarské společnosti O.F.I., která kromě vstupu do Agrofertu nevykázala žádnou jinou aktivitu. Babiš tvrdí, že za O.F.I. stáli jeho bývalí spolužáci ze švýcarského lycea, kde ale na přelomu šedesátých a sedmdesátých let studoval jenom pár měsíců a jméno žádného z nich nikdy neuvedl. Ani Petrimex uspokojivě nevysvětlil, proč se nechal připravit o pobočku, do které investoval stovky milionů korun a přenechal jí většinu svých klientů.

Růst Agrofertu pod Babišovou taktovkou pak začíná akvizicemi chemiček, které vyrábí zemědělská hnojiva. Později skupuje například síť podniků, jimž patřila sila na skladování obilí. Jak strategické to bylo rozhodnutí, se ukázalo po nezvyklé úrodě obilí v roce 2004, kdy byl stát postaven před povinnost pomoci zemědělcům s nadúrodou takzvanými intervenčními nákupy. Stát ale sklady, do kterých by mohl takto nakoupené obilí uložit, neměl. Nastala tak absurdní situace, od zemědělců pšenici levně vykupovaly dva největší majitelé skladů (jedním z nich byl Agrofert) a intervenční peníze za skladování tekly k nim (šlo o zhruba jeden a půl miliardy korun pro oba majitele skladů).

Postupně Babiš nabaloval další články potravinářského výrobního řetězce, Agrofert vstoupil do zemědělské výroby, pořídil si zpracovatelské podniky, mlékárny, masokombináty, pekárny, a také výrobu biopaliv. Právě v souvislosti s biopalivy se Babiš proslavil lobbistickým majstrštykem. Prezident Václav Klaus na jaře 2010 vetoval zákon o vyšším povinném dílu biopaliv přimíchávaném do nafty a benzinu. Babišovi se ale podařilo přivést poslance do sněmovny na mimořádnou schůzi, kde veto přehlasovali. Novináři tehdy reportovali, že „demonstrací před sněmovnou to jistila Agrární komora“, v níž má Agrofert silnou pozici. Doporučení účastnit se demonstrace dostali také zaměstnanci firem holdingu Agrofert.

Musel jsem lhát

Vraťme se ale k Čapímu hnízdu. Až do poloviny roku 2010 se mělo jaksi samo sebou za to, že patří Babišovi. Bulvární deník AHA například nabídl čtenářům sérii fotek právě dostavěného „kuriózního objektu druhého nejbohatšího Čecha“ s titulkem: „Miliardář Babiš má Čapí hnízdo!“

První zmínka o dotačním problému padla na podzim roku 2010 v týdeníku Ekonom s podtitulkem: „Majitel holdingu Agrofert tvrdí, že mu areál Čapí hnízdo nepatří. Mlží kvůli dotacím?“ Původním záměrem reportéra nebyla žádná dotační investigace, text měl být o životě miliardářů, konkrétně o „dvou právě dokončovaných středočeských areálech“ dvou nejbohatších Čechů, majitele finanční skupiny PPF Petra Kellnera a majitele Agrofertu Babiše, které „propojují vesnické  stavby s moderní architekturou, luxusní ubytování s krásnou přírodou“. Redaktora Jiřího Pšeničku ale zaskočilo, že zatímco Kellner se k novému areálu otevřeně hlásí, Babiš „mlží“. 

„Možná proto, aby nepřišel o dotace,“ uvažoval v článku o Babišově tvrzení, že jeho Agrofert není majitelem Čapího hnízda, ale jen „strategickým partnerem“. Kdo je majitel, Babiš údajně nevěděl. Tuto informaci nebylo možné zjistit ani z obchodního rejstříku, protože Farma Čapí hnízdo měla anonymní listinné akcie na majitele. (Díky změně zákona byl tento vysoce korupční typ akcií v roce 2014 zakázaný a změněný na akcie na jméno.) Novinář v článku dovozoval, že důvodem vlastnické netransparentnosti může být fakt, že Farma Čapí hnízdo získala dotaci z evropských fondů – určenou jen pro malé a střední podniky. Kdyby se ukázalo, že je propojena s kapitálově mnohem silnější firmou, musela by dotaci vracet.

Zmíněný článek z roku 2010 příliš pozornosti nevzbudil, nejasnosti kolem dotace a vlastnictví Čapího hnízda zapadly jako jedna z mnoha zápletek v kariéře kontroverzního miliardáře. Na pořad dne se dotační otazník znovu vrátil po roce 2013, když Babišovo hnutí ANO skončilo ve volbách na druhém místě se skoro 19 procenty hlasů, a Andrej Babiš se stal ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD). 

Pokud jde o samotné vlastnictví Čapího hnízda, předvedl Babiš hotový veletoč protichůdných výroků. Co řekl v roce 2010 redaktorovi časopisu Ekonom, jsme už zmínili. Tři roky nato ale na Twitteru psal o Čapím hnízdě způsobem, jako by mu říkalo pane: „Zkušenosti v podnikání i politice mě ujistily, že nejlepší místo k životu je moje farma. Zvířata nelžou, nekradou a nemají lidské problémy.“ O pár dní později opět na Twitteru dodal: „Na naši farmu přiletěl čáp, takže už by se nemělo ochladit.“ Krátce před úspěchem ve sněmovních volbách naopak časopisu Respekt tvrdil: „S Čapím hnízdem nemám nic společného. Nevím, komu to patří. Farmu mají, myslím, nějací advokáti.“ 

Podobná tvrzení se několikrát opakovala. Na přímé dotazy novinářů vlastnictví Čapího hnízda vždy popřel, o to raději se jím ale chlubil před voliči. Katarze přišla na jaře 2017, k opozičním politikům, kteří dlouhodobě žádali, aby Babiš nejasnosti kolem Čapího hnízda vysvětlil, se přidali poslanci vládní ČSSD a svolali k tomuto tématu mimořádnou schůzi sněmovny. 

Babiš tam poslancům sdělil, že v době přidělení dotace vlastnily anonymní akcie Farmy Čapí hnízdo jeho dvě dospělé děti, Adriana Bobeková a Andrej Babiš mladší. Podíl za další dvě nezletilé děti a manželku Moniku držel její bratr Martin Herodes. „Proč jsem nechtěl říci jména akcionářů? No, protože jsem nechtěl ohrozit svoje děti. Svoji rodinu! To je to nejcennější, co mám!“ uzavřel emotivně Babiš. „Nemohl jsem říci pravdu! Toto přece musí každý rodič pochopit!“ Téměř padesátka poslanců hnutí ANO pak svému lídrovi dlouze a ve stoje tleskala.

Nevím, nepamatuji si

Záhada držitelů akcií byla tedy objasněna. Zbyla ale další záhada, proč vlastně Regionální operační program (ROP) Střední Čechy na Čapí hnízdo vůbec přispěl.

„Tenhle projekt měl být stopnut, neměl dostat žádné peníze, oba posudky na něj byly negativní,“ řekla investigaci.cz na adresu Čapího hnízda Ivana Havlíková, jedna ze dvou externích hodnotitelů, které si úředníci ROP Střední Čechy v roce 2008 najali. Před dvanácti lety Havlíková uzavřela čtyřstránkové hodnocení jasně deklarovanou pochybností o tom, že projekt širší veřejnosti prospěje. Doslova napsala: „Plánovaný areál by jistě úspěšně sloužil k prezentaci investora a k pořádání jeho firemních akcí, jeho přínos pro celý region a efektivní využití vložených prostředků nebyly ale podle mého názoru dostatečně prokázány.“ 

Hodnotitelé také zmiňovali, že se nevyznají v propletenci firem, jež se okolo projektu točily  – pozemky koupila a o stavební povolení požádala Imoba z holdingu Agrofert, daňová přiznání doložilo ZZN Agro Pelhřimov z téhož holdingu, žadatel byla Farma Čapí hnízdo, jejíž majitel nebyl známý. Hodnotitelé proto chtěli, aby tento propletenec žadatel vysvětlil. Havlíková dnes říká, že si po hodnocení domluvila schůzku s úředníky ROP: „Projednávali jsme to osobně, upozorňovala jsem na to, že projekt má vážné nedostatky a ptala se, jak budeme dál postupovat, jestli se to stopne, nebo jestli budeme po žadateli chtít upřesnění.“

Projekt se ani nestopl, ani nepřepracoval. Naopak, v srpnu 2008 hladce prošel hlasováním výboru Regionální rady. V patnáctičlenném výboru byli politici především ze stran, jež jsou dnes v parlamentní opozici, převahu měla ODS. 

Opozičním politikům ale žádný významný otisk kauzy, u jejíhož zrodu kdysi stáli, v hlavě nezůstal. „Proboha, jak si mám z doby před dvanácti lety pamatovat projednávání nějakého projektu, rozumějte, projednávaly se jich stovky, že tam bylo nějaké Čapí hnízdo si vůbec nepamatuji,“ říká dnešní senátor ODS Jiří Burian a dodává: „Jestli jsem na tomhle zasedání vůbec byl.“ (Podle zápisu z jednání byl přítomen.) 

„Na Čapí hnízdo si nepamatuji, projekty hodnotili hodnotitelé a úředníci, my jsme dostávali jenom výsledky,“ tvrdí pro změnu poslankyně TOP 09 Helena Langšádlová. „Prošlo nám rukama mnoho a mnoho desítek projektů. Aby se člověk některým z nich podrobně zabýval, musel by mít podezření, že něco není v pořádku, a my jsme žádné takové podezření neměli.“

Jednou z příčin může být i to, že úředníci si výhrady externích hodnotitelů nechali pro sebe. Politici, kteří peníze na Čapí hnízdo odhlasovali, o nich podle tehdejšího předsedy výboru, dnes poslance ODS Petra Bendla, neměli ani tušení. „My jsme je neměli vůbec k dispozici, nebyly součástí dokumentace. My jsme dostali doporučení, o ničem takovém jsme nevěděli,“ uvedl Bendl pro irozhlas.cz. „Úřad neavizoval žádné problémy. Rada rozhodla na základě toho, co připravil úřad.“

Podle Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), který se Čapím hnízdem také zabýval, kritika projektu ze strany hodnotitelů nedorazila ani k žadateli, tedy k Farmě Čapí hnízdo. „Příjemce dotace nebyl o externím hodnocení nikdy vyrozuměn a nikdy nebyl požádán, aby objasnil problematické prvky,“ stojí v závěrečné zprávě OLAF z roku 2017. „Projekt byl schválen navzdory závažnosti expertních komentářů a absenci vysvětlení od žadatele.“

Zodpovědní úředníci nechtějí svou někdejší roli komentovat. „Moc se omlouvám, nechci o tom mluvit,“ říká Iveta Holá, jedna ze dvou žen, jež měly projekt a externí hodnotitele na starosti. Dnes pracuje v soukromé konzultantské společnosti, která radí obcím, krajům a ministerstvům v oblasti regionálního rozvoje a kvality životního prostředí. Její bývalá kolegyně Martina Pecháčková dělá projektovou manažerku evropských a národních programů na ministerstvu pro místní rozvoj a také nechce mluvit. Má tu stejného šéfa jako kdysi na úřadě ROP Střední Čechy, jeho někdejší ředitel Marek Kupsa dnes zastává funkci ředitele jejího odboru. Ani on se ale s médii nechce bavit. „Podával výpověď na policii, je vázán mlčenlivostí,“ říká sekretářka za nepřítomného ředitele. „Můžete mu zkoušet volat, ale jsem si jistá, že vám řekne totéž, co já.“

Přečtěte si

Koronavirus: Premiér v porcelánu

Nepravdy a zatajené informace

Policisté zvažovali, zda nemají stíhat také úředníky, kteří dotaci areálu posvětili, a to kvůli porušování povinností při správě cizího majetku. Dospěli však k závěru, že jejich případný zločin je už promlčený.

Nakonec policie v září 2017 obvinila celkem jedenáct osob z dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie. Hrozilo jim pět až deset let za mřížemi. Vedle samotného Andreje Babiše se obvinění týkalo lidí ze statutárních orgánů Farmy Čapí hnízdo a dalších kooperujících firem. Mezi obviněnými byli i Babišova dcera, syn, manželka a její bratr.

Policisté shromáždili řadu důkazů o tom, že v případě Farmy Čapí hnízdo se nikdy nejednalo o samostatnou firmu, naopak byla propojená s kolosem Agrofert, a dotaci pro malé a střední podniky tak získala podvodem. K podobným závěrům došel i OLAF (European Anti-Fraud Office), který kauzu šetřil ve stejné době jako česká policie (2015-2017). Také OLAF píše o „nepravdivých a zatajených informacích“ v žádosti o dotaci. Jak OLAF ve své zprávě uvádí, z úplných informací by muselo být zřejmé, že žadatel „netrpěl handicapy typickými pro malé a střední podniky“, a proto nepotřeboval finanční pomoc. Zároveň Evropský úřad pro boj proti podvodům dospěl k závěru, že rodinné vazby mezi osobami vlastnícími Farmu Čapí hnízdo a holding Agrofert „znemožňují, aby bylo na firmy nahlíženo jako na nezávislé“, ale byly „propojené“. 

Navzdory těmto skutečnostem státní zástupce Jaroslav Šaroch stíhání všech obviněných na podzim 2019 zastavil. Konstatoval sice, že mezi Farmou Čapí hnízdo a společnostmi z holdingu Agrofert panovaly „zcela nadstandardní vztahy“, avšak dle jeho názoru se nepodařilo prokázat, že by Babiš byl skutečným vlastníkem akcií, a na Farmu Čapí hnízdo se tak může pohlížet jako na malý či střední podnik. Podle Šarocha nebylo prokázáno ani to, že nepravdivé či zkreslené údaje někdo napsal do žádosti o dotaci úmyslně.

Kauza pak putovala k nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi. Ten zrušil Šarochem zastavené stíhání v případě dvou lidí, současného premiéra Babiše a Jany Mayerové, dotační expertky a členky představenstva Farmy Čapí hnízdo, která žádost o dotaci z evropských peněz vypracovala. Konec jejich stíhání žalobce Zeman označil za „nezákonný a předčasný“ a kauza se znovu vrátila ke státnímu zástupci Šarochovi.

Toho teď spolu s vyšetřovateli čeká spousta práce. Musí se znovu a hlouběji zabývat tím, zda Čapí hnízdo a Agrofert byly, či nebyly propojené – Šarochovi totiž na rozdíl od OLAF rodinné vazby jako důkaz nestačily. Nevěděl si také rady s konstatováním, co je přesně malý podnik –  jasná definice takového subjektu podle něj údajně neexistuje. Tento problém by nyní měly vyjasnit evropské instituce. Vyšetřování by rovněž mělo cílit i na otázku, zda Babiš nebyl takzvaným nepřímým pachatelem, tedy někým, kdo řídil získání dotace z povzdálí, aniž by v procesu sám figuroval.

Koncem dubna by měla být hotová konečná verze zprávy europoslanců z rozpočtového výboru, kteří kvůli premiérovu střetu zájmů v únoru pod vedením Moniky Hohlmeier navštívili Česko. Výbor pak doporučí europarlamentu, jak by měl postupovat při schvalování nového evropského rozpočtu, jenž se právě projednává. Dá se očekávat, že ochota naslouchat lobistům velkých hráčů z Česka bude snad konečně nižší než dosud. 

Autorka článku: Hana Čápová

Autorka grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja Reporterów, Investigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.

The post Česká dotační bažina appeared first on investigace.cz.

V rámci mezinárodního projektu investigativních novinářů z 31 zemí jsme analyzovali bankovní převody, o nichž získala informace naše partnerská organizace OCCRP a ruský deník Novaja Gazeta. Mezi lety 2011 a 2014 pouhých 21 skořápkových firem poslalo 26 746 plateb z účtů v lotyšské Trasta Komercbance a Moldavské Moldincombance. Platby odešly do globálních finančních ústavů zhruba ve stovce zemí po celém světě, a to téměř bez povšimnutí.

Zjistili jsme, kdo jsou strůjci těchto schémat, na kterých českých a slovenských účtech peníze skončily nebo kam dál putovaly a kdo na tom celém profitoval.

Chyť mě, když to dokážeš

Peníze, které pocházejí z machinací s veřejnými rozpočty v Ruské federaci a které bylo třeba legalizovat, se shromáždily na bankovních účtech v několika ruských bankách, mimo jiné i v První česko-ruské bance.

Hlavní roli sehrály Ruská zemská banka (RZB), moldavská Moldincombank a lotyšská Trasta Komercbanka (tato banka se objevuje i v příběhu Sergeje Magnitského). Přes spletitou strukturu 21 firem, existujících pouze na papíru coby prázdné skořápky bez zaměstnanců, se tak až do roku 2015 nedohledatelně přelilo a legalizovalo přes 25 miliard dolarů (přes 625 miliard korun).

Peníze zpravidla pocházely z tisíců transakcí, jimiž byl v Rusku porušen zákon: provize z předražených veřejných zakázek, daňové úniky, úplatky, zpronevěry, falešné půjčky, celní podvody. Kvůli zdání legálnosti jsou však tyto peníze promíchány s naprosto reálnými platbami za služby a zboží. Odborně se tomu říká vrstvení a jeho účelem je ztížit sledování a dohledání nelegálních peněz. Poté, co se miliardy smíchají a zlegalizují v globálním finančním systému, putují znovu ke svým ruským majitelům: státním úředníkům a podnikatelům.

Jak to fungovalo v Rusku…

Ruská zemská banka (RZB) sloužila jako depozitář pro peníze, jejichž původ jsme se snažili osvětlit. Moldavští vyšetřovatelé poskytli OCCRP zprávu, v níž je uvedeno, že mezi lety 2012 a 2014 převedla Ruská zemská banka na účet moldavské Moldincombank 152,5 miliard rublů (přibližně 65,7 miliard korun). Většina těchto peněz pak pokračovala do lotyšské Trasta Komercbanky a odtud dál na evropský finanční trh. Více o RZB zde.

Moldavskou banku Moldincombank si jeden z duchovních otců systému Alexandr Grigorijev nevybral náhodně. Moldavské soudy totiž v celém schématu hrají zásadní roli, přičemž trik, který je využívá, je v podstatě prostý.

Člověk, který potřeboval legalizovat peníze, založil tři firmy, zpravidla dvě ve Velké Británii a jednu v Rusku. Britská firma A fiktivně půjčila britské firmě B obrovskou, často mnohamilionovou částku peněz. Do smlouvy o půjčce navíc přidala klauzuli o obří pokutě v případě nesplácení. Ručitelem půjčky byla firma z Ruska s nastrčeným jednatelem z Moldavska. Firma B odmítla půjčku splácet, a tak šly všechny tři firmy k moldavskému soudu. Ten pak rozhodl, že půjčka – a v některých případech směnka – je v pořádku, a že ruská firma musí zaplatit. Tím pádem dal soud oficiální důvod pro převod peněz z Ruska do zahraničí. Z Ruska tak peníze mohly bezproblémově odplout dál do globálního bankovního světa.

Mimochodem, směnky často obsahovaly očividné chyby ve jménech účastníků obchodní transakce (vysvětlení může být prozaické: ač měly být údajně sepsané v Londýně, ve skutečnosti vznikly v Rusku nebo v Moldavsku).

O celém mechanismu jsme podrobněji psali zde.

…a jak to prasklo v Moldavsku

Podvody s falešnými půjčkami a směnkami a zkorumpovanými soudci se nakonec provalily. Viorel Morari, šéf Protikorupčního útvaru na moldavské prokuratuře, to pro OCCRP shrnul: “V současné době je vedeno trestní stíhání proti šestnácti moldavským soudcům. Na jednoho jsme vydali mezinárodní zatykač. A jeden během vyšetřování zemřel. Takže u soudu skončilo 14 případů. Čtyři soudní exekutoři byli obviněni, jeden se postrádá, tak jsme na něj také vydali mezinárodní zatykač. Dva z těchto případů už jsou u soudu. A navíc prošetřujeme sedm lidí z banky Moldincombank.”

Moldincombank je jedna z největších a nejstarších moldavských bank. Banka byla původně státní a jmenovala se Strojbank. Objemy peněz, které přes tuto banku ročně protečou, zrovna neodpovídají charakteristice Moldavska jako nejchudší evropské země. Po převratu v roce 1991 se banka dostala do rukou soukromých majitelů. Přes anonymní offshoreové firmy byl majoritním vlastníkem Vjačeslav Platon, jedna z prominentních postav ekonomické kriminality v Moldávii.

Z Moldincombank putovaly peníze buď přímo do dalších evropských finančních ústavů, nebo do Trasta Komercbanky, která kdysi nabízela jednoduchý vstup na bankovní trh Evropské Unie.

Trasta Komercbanka byl finanční ústav, který po mnoha skandálech přišel v roce 2016 o bankovní licenci. Podle oficiálního vyjádření lotyšských finančních úřadů přišla banka o licenci kvůli tomu, že “závažným způsobem porušila [bankovní předpisy] v řadě svých aktivit” a její majitelé Igor Buimister and Ivan Fursin “nebyli schopni dostát svým závazkům vůči bance.”

Byla to také jedna z bank, jejíž služby využívali podvodníci zodpovědní za případ Sergeje Magnitského, psali jsme o tom zde.

V moldavské Moldincombank a lotyšské Trasta Komercbank měly otevřené účty skořápkové firmy registrované zejména ve Velké Británii, ale i na Kypru nebo na Novém Zélandu. Tyto firmy sice podle daňových přiznání nikdy reálně nepodnikaly, zato však posílaly milióny dolarů na účty vedené v českých a slovenských bankách.

Kromě podobně vytvářených názvů mají společnou ještě jednu věc: všechny jsou jak v Rusku, tak v Moldávii vyšetřovány pro podezření z praní peněz. Například kyperské firmy Crystalord Limited a Atlanta Sales Limited zakládala buď přímo Elena Papapavlou nebo společnost CyWorld Group, jejíž je zaměstnankyní. CyWorld Group je kyperská společnost, která zakládá, registruje a prodává firmy. Papapavlou napřed souhlasila, že se s námi sejde a odpoví na naše otázky ohledně firmy Crystalord, následně pak ale přestala odpovídat na telefonáty a místo ní nám zavolal muž, který se představil jen jako Andreas. Tvrdil, že o vyšetřování firmy Crystalord nic neví, takže se s námi nemá o čem bavit.

Elena Papapavlou byla mimo jiné tajemnicí Fynel Ltd – firmy, která figuruje v případu Sergeje Magnitského.

Kdo to celé vymyslel

Podle informací, které máme k dispozici, mohou tři hlavní autoři neboli architekti systému na praní a vyvádění peněz pocházet z Ruska. Jsou to ruský bankéř a developer Alexandr Grigorijev, který úzce spolupracoval s Igorem Putinem – bratrancem současného ruského prezidenta Vladimira Putina. Více se o Alexandrovi Grigorijevovi a jeho bance můžete dočíst zde. Druhým strůjcem systému na praní peněz je Sergej Magin alias Dvouprocentní Serjoža. Ten si z celkové částky vypraných peněz měl brát dvě procenta jako poplatek za legalizaci. Sergej Magin mimo jiné řídil i britskou společnost, jejíž jménem obdržela rakouská pobočka japonské korporace Hitachi přes půl milionu eur, které však pocházely z Globální pračky. Podle některých ruských médií je Magin majitelem krymské banky Mast-Bank, kde údajně v managementu opět figuroval Igor Putin.

Třetím „architektem“ je Vjačeslav Platon, jehož portrét si můžete přečíst zde. Všichni tři jsou v současné době ve vězení.

Kdo na tom mohl vydělat

Peníze z “Globální pračky” se proměnily v platby za luxusní zboží jako kožichy nebo šperky, odměny za turné hudebních skupin po Rusku, nebo jako platby malým neziskovým organizacím, které propagují ruský pohled na svět v Evropské Unii. Konkrétním příkladem je kauza Mateusze Piskorského, polského vůdce pro-kremelské strany, který byl zatčen kvůli špionáži ve prospěch Ruska.

Dalším případem, který ukazuje na to, že část vypraných peněz sloužila jako šedá kapitola ruského rozpočtu, je kauza americké firmy Trident International Corp, kterou vlastnil Pavel Semjonovič Flider. Jako naturalizovaný občan Spojených států byl Flider v roce 2015 obviněn z pašování amerických high-end elektronických komponentů do Ruska, kde se dostávaly k místním firmám s vojenskou technikou.

Agenti americké FBI u soudu vysvětlili, že Flider dodával elektroniku “firmám dobře známým v ruském vojensko-průmyslovém prostředí, z nichž tři byly […] zasaženy americkými sankcemi proti ruským vojenským subjektům.”

Ve schématu, které Flider k pašování využíval, figuroval i převod 197 500 dolarů z české PPF banky.

Nepodařilo se nám dopátrat, u koho skončily všechny peníze, jejichž pohyb na účtech českých a slovenských bank jsme se snažili rozklíčovat. Z lidí, u kterých už vyprané peníze mohly skončit, nejvíc vyčnívá Alexej Krapivin. Tento známý ruský podnikatel je synem Andreje Krapivina, poradce a blízkého přítele Vladimira Jakunina, bývalého šéfa mocné ruské instituce Ruských železnic. Jakunin se jako člen vnitřního okruhu Vladimíra Putina ocitl v roce 2014 na sankčním listu USA i Austrálie. Spolu byli nejen v řadách ruské tajné služby FSB, ale také zakládali legendární družstvo vlastníků nemovitostí Ozero.

Vzhledem ke Krapivinovým velmi dobrým vztahům s Jakuninem se z něj stal hlavní dodavatel Ruských železnic. Jeho firmy, ač existovaly pouze formálně a s nastrčenými jednateli, získávaly obrovské množství státních zakázek jak od Ruských železnic, tak v rámci budování zázemí pro olympiádu v Soči. Jeho podnikání se utěšeně rozrůstalo, vlastnil desítky společností a několik bank.

Jakunin popisoval pro ruské noviny Vedmosti Andreje Krapivina jako “starého přítele” a “neplaceného poradce, který velmi dobře rozumí bankovnictví”. Problém je podle agentury Reuters v tom, že milióny dolarů z veřejných zakázek skončily u firem, které neměly vůbec nic společného s jakoukoliv prací pro železnice. A některé z těchto firem dokonce neměly nic společného vůbec s ničím, protože existovaly pouze pro-forma, nikdy nepodnikaly a neměly žádné zaměstnance.

Andrej Krapivin byl obchodním partnerem ruského bankéře Germana Gorbuntsova. Podle agentury Reuters spoluvlastnili Kapitálovou komerční banku (STB podle iniciál v ruštině). Poté, co se Krapivin ve zlém rozešel s Gorbuntsovem, odstěhoval se German Gorbuntsov do Londýna, a to údajně s kompromitujícími výpisy z bankovních účtů vlivných  Rusů. V Londýně přežil svoji vlastní vraždu, kdy ho nájemný vrah šestkrát postřelil.

Podle dokumentů, které máme k dispozici, je Alexej Krapivin majitelem belizské společnosti Redstone Financial Ltd a panamské společnosti Telford Trading. Obě tyto společnosti dostávaly na své švýcarské účty dolarové platby v celkové hodnotě 266 milionů dolarů (tedy necelých sedm miliard korun). Většina peněz byla na účty Krapivinových firem poslána od britských firem Ronida, Seabon, Tenby a Valemont Properties. Všechny tyto firmy jsou v britském obchodním rejstříku evidovány jako neaktivní a mají nastrčené jednatele z Ukrajiny. A všechny tyto britské společnosti popisují zprávy jak ruských tak moldavských vyšetřovatelů jako nástroje na praní peněz.

Podobně jako Alexej Krapivin, je přítelem Vladimíra Jakunina i český prezident Miloš Zeman. Ten rád navštěvuje Jakuninem pravidelně pořádanou konferenci Dialog civilizací na Rhodosu a minulý rok zde byl i jedním z hlavních řečníků. Zemana s Jakuninem údajně seznámil bývalý vysoký důstojník komunistické armády Zdeněk Zbytek před více než deseti lety. Zemanova účast na Jakuninově konferenci vzbudila bouřlivou reakci veřejnosti, a to nejenom z důvodu, že Vladimír Jakunin je od března roku 2014 na americkém a australském sankčním seznamu, ale také proto, že návštěva prezidenta Zemana, jeho ženy a několika členů jeho týmu, byla v roce 2014 placena pořadateli. Jakunin je kontroverzní osobou i v samotném Rusku, kde podle opozičního blogera Alexeje Navalného získala Jakuninova rodina obrovský majetek zejména díky korupci a zneužívání moci. Ke správě majetku pak Jakunin a jeho rodina využívají offshorové společnosti. Jakunin přijal v roce 2015 pozvání na Pražský hrad na akci Let My People Live!. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček popřel, že by byl Jakunin pozván přímo Milošem Zemanem. Ten se však s Jakuninem potkal na slavnostní večeři v Obecním domě. V roce 2015 byl Vladimir Jakunin odvolán z pozice šéfa Ruských železnic.

Přestože je většina firem z popsaného schématu v současnosti vyšetřována, není úplně jisté, že se někdy dočkáme nějakého výsledku. Moldavští vyšetřovatelé se v této kauze potýkají s neochotou ruských úřadů, které s nimi hrají ping-pong a místo odpovědi je odkazují na další a další oddělení ruské FSB (zpravodajské agentury Federální služby bezpečnosti FSB). Problémem totiž je, že zástupci FSB se objevili ve vedení minimálně jedné z bank, která vyvedla miliardy z Ruska. Podobně choulostivá je i přítomnost Putinova bratrance Igora Putina, který se také pohyboval ve vedení Ruské zemské banky, která je dle vyšetřování důležitou součástí celého systému.

Má se za to, že praní peněz je zločin bez obětí. Není to ale pravda. Praní peněz kazí finanční prostředí všech zemí, kde se odehrává. Banky, které mají fungovat na principu vysokých právních, profesionálních i etických standardů ztrácejí svoji integritu. Pokud banka nechá bez jakýchkoliv otázek projít velmi podezřelou platbu, ať už z nedbalosti nebo proto, že někdo uplatil jednatele a úředníky, stává se banka komplicem.

Podle vyjádření vyšetřovatelů útvarů zabývajících se finanční kriminalitou i lidí ze samotného bankovního sektoru se ukázalo, že české prostředí je sice oblíbené svou pozicí na rozhraní Evropské unie a Eurozóny, ale české bankovní ústavy podezřelé transakce hlásily a kontrolní mechanismy fungují.

Autorky textu: Pavla Holcová, Steffi Černá

Text vznikl za přispění Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a s přispěním Davida Grossmanna a Marie Kučerové. Infografiku vytvořila Lenka Matoušková.

The post Bratrstvo finanční pračky pochází z Ruska appeared first on investigace.cz.