Alexandr Abramov a Alexandr Frolov, dva ruští oligarchové, kteří se řadí na 17. a 33. místo v žebříčku nejbohatších Rusů, jsou skrytými vlastníky jednoho z nejluxusnějších developerských projektů na okraji Prahy. Mimo to vlastní nemovitosti, podíly ve firmách či přepychové jachty po celém světě, avšak jen u zlomku toho všeho lze prokázat, že jsou opravdovými majiteli. „Využívají anonymitu offshorů, protože tím chrání své vlastnické právo. V Rusku už totiž nikdo nevěří v nezávislé a spravedlivé soudy,“ vysvětluje ruský investigativní novinář Roman Anin. 

V Popovičkách nedaleko Prahy vzniká jeden z nejpozoruhodnějších developerských bytových projektů. Jde o satelitní městečko s vlastním golfovým hřištěm a renomovanými restauracemi, jehož součástí je třeba i privátní školka. V nabídce nemovitostí ke koupi jsou byty, rodinné domy nebo rovnou celé luxusní vily, které navrhovali proslulí architekti. Celkem by mělo jít o „přibližně 480 domovů“, přičemž několik objektů již existuje. Cena těch nejmenších garsonek začíná na 8,8 milionech korun. 

Projekt realizuje akciová společnost Arendon Development Company. Dohledání jejích konečných majitelů je ale kvůli komplikované majetkové struktuře de fakto nemožné. 

Arendon Development totiž patří kyperské firmě Lormont, která dostává půjčky od spřízněné společnosti Vollin Holdings z Britských Panenských ostrovů. 

Kdo stojí za offshorovou firmou Vollin Holdings, se podařilo zjistit jen díky uniklým informacím v rámci mezinárodního projektu Pandora Papers, na němž se investigace.cz podílela. Podle těchto dokumentů jsou majiteli Vollin právě Alexandr Abramov a Alexandr Frolov, a to skrze další síť britskopanenských a kyperských offshorových společností, jejichž vlastníkem jsou dva kyperské svěřenské fondy. Alexandr Frolov je beneficientem fondu The Elpins Trust, naopak Alexandr Abramov užívá výhod fondu The Dapore Trust. Svěřenské fondy vznikly již v roce 2005 a kromě Abramova a Frolova jsou na jejich platebních listinách i jejich manželky a děti. 

Z dokumentů, jež má redakce investigace.cz k dispozici díky spolupráci na Pandora Papers, také vyplývá, že offshorová struktura, kterou pro investování do českého developerského projektu v Popovičkách oba Rusové využili, není zdaleka ojedinělá. 

Přečtěte si

Tryskáče, lustry, byty: Za co utráceli mocní Rusové v Česku

Frolov i Abramov vlastní další desítky skořápkových firem, které investují či investice spravují nebo jen drží podíly v dalších desítkách firem po celém světě. Tyto anonymní skořápkové firmy drží na účtech aktiva v hodnotě milionů dolarů. 

Má ho rád, nemá ho rád

Nedůvěra ve spravedlnost a ochranu obchodních zájmů má v Rusku mnoho příčin. Asi nejznámější varovný případ svévole mocných vůči neposlušným oligarchům představuje rozhodnutí v kauze ruské ropné společnosti Jukos a jejího majitele Michaila Chodorkovského, který v tomto byznysu přišel o všechno a na dlouhá léta skončil ve vězení jen kvůli tomu, že kritizoval prezidenta Vladimira Putina. 

„Je nutné pochopit jeden zajímavý fenomén. V Rusku soudům nikdo nevěří. A to ani lidé, kteří jsou Putinovi blízko. Navenek mohou hlásat, jací jsou vlastenci a jak Rusko milují, ale ve skutečnosti jsou si moc dobře vědomi, že když se něco semele, soud jim žádnou ochranu neposkytne, protože nezávislý soudní systém reálně neexistuje,“ vysvětluje Roman Anin, novinář z investigativního portálu iStories. 

Právě proto je pro bohaté Rusy výhodné vlastnit své majetky například přes kyperské schránky, jež jsou následně v rukou britskopanenské firmy. „Pak se na ně vztahuje britské právo, a to je rozhodně důvěryhodnější,“ uzavírá Anin. Investováním do kyperských společností si ruští boháči navíc často kupovali i tamní občanství, které funguje nejen jako vstupenka na evropský trh, ale otevírá jim i hranice do Unie. 

„Jmění, jež osoby blízké Kremlu nakumulovaly, si logicky chtějí užívat. Jenže to jde jen ve svobodné společnosti. Proto jsou pro bohaté Rusy kyperská víza tak lákavá – získají tím možnost volného pohybu po celé Evropské unii, jejímž členem je Kypr od roku 2004,“ říká kyperský investigativní novinář Stelios Orphanides. 

Přečtěte si

Pandora Papers: Oligarchové a bankéři

Dalším z důvodů, proč majetní Rusové raději ukrývají své majetky v zahraničí, je podle novináře Anina mnohdy pochybný původ peněz, jež do nemovitostí a ostatních luxusních věcí investovali. Může se jednat o peníze vytunelované ze státních firem, z rozpočtu nebo třeba o úplatky. 

To, že v ruskou spravedlnost nevěří ani Frolov s Abramovem, dokládá i fakt, že oni samotní se na žádném sankčním seznamu nevyskytují a oficiálně by tak nemuseli vlastnictví svých firem skrývat za nepřehledné offshorové struktury. Oba nadto nejsou ani aktivní v politice, a tím pádem nemusejí tímto pokoutným způsobem obcházet zákon, který ruským politikům zakazuje podnikat v zahraničí. 

Oligarchové a Putin

Jak Abramov, tak Frolov obdrželi před více než pěti lety od ruského prezidenta Vladimira Putina vyznamenání za zásluhy. Americké ministerstvo financí oba oligarchy zařadilo na „Putinův seznam“, tedy k výčtu vlivných Rusů s blízkými vazbami na Kreml. Místo na „Putinově seznamu“ ale automaticky neznamená uvalení sankcí, oba podnikatelé proto mohou i nadále nakládat se svým majetkem jak v USA, tak v Evropě. 

Na otázku, zda jsou si obchodní partneři s ruským prezidentem blízcí, kroutí Roman Anin hlavou. „Podle mě Abramov ani Frolov v okruhu Putinových nejbližších nejsou. Obecně se tento kruh v posledních letech zužuje, podle našich zdrojů je nejbližších lidí momentálně přibližně pět.“ 

Jak investigativní novinář dodává, ruský prezident měl dříve mnohem více přátel i spojenců. Postupně ale okruh lidí, kterým věří, zásadně omezil jen na pár lidí a Alexandr Abramov ani Alexandr Frolov mezi nimi nejsou. To je pravděpodobně důvod, proč se ještě ani jeden z nich nedostal na sankční seznamy, ačkoli jejich obchodní partner Roman Abramovič figuruje na tom evropském i americkém. 

Zdaleka však nejsou jediní Rusové, kteří vlastní firmy tak komplikovaným způsobem. Jen v únicích dat pojmenovaných Pandora Papers bylo takzvaných konečných vlastníků firem s ruským občanstvím téměř 4,5 tisíce, vůbec nejvíce ze všech národností. Samotná nedůvěra v právní stát v Rusku se ale netýká pouze ekonomického odvětví a podnikání.

Vladimir Putin v roli prezidenta vytvořil systém, který je mu hierarchicky podřízený – na klíčové posty v soudnictví totiž dosadil sobě poslušné lidi a ti rozhodují buď podle jeho instrukcí, nebo podle pokynů ruské bezpečnostní služby FSB, nástupkyně sovětské KGB, z jejíchž řad Putin vzešel. Současný ruský prezident tak soudy začal mimo jiné využívat k likvidaci nepohodlných oligarchů typu Chodorkovského, ale i nezávislých médií či opozičních politiků, jakým je například Alexej Navalnyj. „V Rusku v nějaký spravedlivý soudní proces nikdo nevěří. Všechna rozhodnutí stojí na vůli prezidenta, FSB nebo dalších tajných služeb,“ uzavírá ruský investigativní novinář Roman Anin.

The post Proč je tak těžké dohledat majetek ruských oligarchů appeared first on investigace.cz.

Jedno procento Rusů vlastní majetek v hodnotě téměř padesáti procent bohatství všech obyvatel Ruska. Právě na tuto hrstku vyvolených míří sankce různých zemí světa. Efektivita sankcí přitom souvisí s tím, jak kreativní jsou politicky exponované osoby a oligarchové v ukrývání svých majetků. Nová ekonomická zpráva EU Tax Observatory a World Inequality Lab vysvětluje nejen nerovnoměrné rozložení bohatství v Rusku, ale i klíčovou roli funkčních a dobře nastavených rejstříků skutečných majitelů. 

Zpráva „Effective sanctions against oligarchs and the role of a European Asset Registry“ organizací EU Tax Observatory a World Inequality Lab, které se zabývají finančnictvím, daněmi a rozložením bohatství ve světě, vysvětluje, jak sankce uvalené západními zeměmi dopadají na osoby, na něž jsou namířeny, tedy oligarchy a mocensky vlivné Rusy.  

Horních 10 % privilegovaných Rusů vlastní 74 % z celkového bohatství ruských domácností.  Tímto pojmem se myslí veškeré soukromé – nestátní – majetky ruských občanů. Jedná se například o úspory na bankovních účtech, podíly ve firmách, auta nebo nemovitosti. Pouhé jedno procento občanů Ruska pak drží téměř 50 % celkového jmění domácností. Toto procento své majetky často získalo v devadesátých letech, kdy po rozpadu Sovětského svazu v Rusku probíhala ve velkém privatizace. 

Podle zprávy je většina majetku a aktiv nejbohatších Rusů přímo ukryta nebo alespoň spravována přes offshorové destinace. V praxi to znamená, že je velmi těžké dopátrat se konečných vlastníků firem, přes které lze pohodlně nakupovat v podstatě cokoliv – od luxusních lodí a plážových vil až po zámky ve střední Evropě. Takzvané offshorové destinace v tomto případě neslouží k vyhýbání se placení daní, ale právě k zakrytí majetku. Na osoby s takto nastavenými schématy pak nelze efektivně uvalit sankce. Pro samotné ruské politiky pak offshorový systém navíc představuje nástroj, jak obejít zákony své vlastní země, podle nichž politik nesmí podnikat ani vlastnit majetek v zahraničí. 

Russian Asset Tracker: Největší databáze majetků mocných Rusů

Ruští oligarchové a politicky exponované osoby pro své finanční aktivity často využívají evropské daňové ráje a tajnůstkářské destinace. Pro snazší přístup na evropský trh oligarchové využívají takzvaných “zlatých víz”, zvláště těch z Kypru, Malty, nebo z Velké Británii, kde se dá občanství poměrně snadno získat výměnou za investici v zemi. Autoři zprávy předpokládají, že s přibývajícími sankcemi začnou bohatí Rusové své majetky přesouvat do benevolentnějších mimoevropských offshorových destinací a pryč ze zemí, jež na ně uvalují sankce.

Sankce proti Rusku a Rusům mají za cíl izolovat tamní ekonomiku. Nutně tak dopadají i na obyčejné lidi, snižují jejich životní úroveň a zhoršují situaci na trhu práce. Současně klesá i hodnota rublu a omezují se vnitřní i vnější finanční toky, tudíž běžní lidé například nemají přístup ke svým úsporám. Majetky nejbohatších Rusů jsou podle odhadů ze dvou třetin v jiných měnách než rublech nebo v nefinančních aktivech v zahraničí – což jsou právě nemovitosti, lodě, umělecké předměty. Najít vlastníky těchto majetků se vlivem netransparentnosti offshorových destinací a roztříštěnosti či neucelenosti rejstříků uživatelů konečných výhod daří jen těžko.

Podle autorů zprávy přitom bohatí Rusové drží v zahraničí stejně hodnotné majetky jako celá ruská populace v Rusku. Průzkum organizace World Inequality Lab ukázal, že každý z pouhých 20 tisíc obyvatel Ruska (0,02 % z celkového počtu populace) vlastnil v roce 2021 majetky přesahující zhruba 250 milionů korun.  

Tryskáče, lustry, byty: Za co utráceli mocní Rusové v Česku

Majetky „zaparkované“ v offshorových destinacích samozřejmě nejsou jen problémem Ruska. Odborníci odhadují, že 10 % celkového světového HDP, což je zhruba 8,3 bilionů dolarů, tedy na peníze přepočtená hodnota statků a služeb, se nachází v offshorech. Služby těchto tajnůstkářských zemí používají lidé z celého světa, a nejedná se jen o ostrovy v Karibiku, ale i o evropské státy. 

Země EU by podle autorů zprávy mohly za účelem efektivního uvalování sankcí nastavit obecně platný systém kontroly toku financí. Specificky by se členské státy měly zaměřit na daňové ráje a offshorové destinace, na jejich zneužívání, ale i na to, jakým způsobem se k zakrývání vlastnictví a toků peněz používají skořápkové firmy nebo různé instituce.

V rámci Evropy sice existují více či méně otevřené obchodní rejstříky nebo katastry, jedná se ale o kusé a roztříštěné informace. Některé státy zavádějí i rejstříky konečných uživatelů výhod, jejich vyplňování lze ale často nějakým způsobem obejít. Nejucelenější informace o majetcích boháčů tak mají ti, kteří jim je pomáhají ukrývat – banky, právníci, společnosti, jež zakládají firmy nebo offshorové struktury na klíč. Autoři zprávy proto navrhují, aby vznikl jednotný evropský registr skutečných vlastníků, který by konkrétním státům a jejich příslušným orgánům, jako je policie nebo finanční správa, ale i například firmám a obyčejným lidem umožnil zjistit, do které kapsy putují peníze z té či oné společnosti, developerského projektu nebo prodeje bytu. Podobný rejstřík by zároveň usnadnil a zefektivnil uvalování sankcí, což je vzhledem k jejich účinnému dopadu vůči mocným a bohatým Rusům přímo či nepřímo spojeným s agresí vůči Ukrajině naléhavá výzva. 

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autor úvodní grafiky: investigace.cz

The post Jak účinněji na mocné a bohaté Rusy appeared first on investigace.cz.

Ázerbájdžánským investorům se zalíbily jižní Čechy. Vlastní tam parcely, které leží ladem, a jinde plánují velkolepé výstavby, ty se však zasekly někde mezi plány a realizací. Přes firmy a nemovitosti v Česku se přitom dají ulívat a přelévat peníze nebo díky nim získat vstup do schengenského prostoru. Kdo stojí za penězi, jež tečou na český jih, a kdo jsou majitelé firem, které kousek od českobudějovického náměstí poklidně spí? Provedeme vás několika příběhy, které vyvstávají ze složitého klubka kontaktů a rodinných vazeb.

V propletenci firem s ázerskými a českými vlastníky, které téměř všechny sídlí na stejné adrese a v jejichž registračních dokumentech se střídají ta samá jména, figurují osoby napojené na ázerbájdžánskou vládu a tamní státní firmy, ale i naprosto nedohledatelní podnikatelé. Kromě známých destinací, jako je Lipno nebo České Budějovice, je pro náš příběh důležitý rychle rostoucí satelit na kopci nad Českými Budějovicemi – Hlincová Hora, Kodetka.

Ázerbájdžánci u českého moře ve videu na YouTube:

Geneze ázerbájdžánské story v jižních Čechách sahá do roku 2000, kdy se v Českých Budějovicích registruje firma AKAR-CB, s. r. o., kterou s českým partnerem zakládá člen vlivné ázerbájdžánské rodiny Imamverdijevů. Firma sídlí na Kodetce, kde také později kupuje stavební parcelu. To už ale v jejím vedení vystupují další dva členové rodiny – Rufat, bývalý šéf pobočky ázerské banky v Londýně, a Kamila. Rufat je zároveň jednatelem českobudějovické firmy LECO-CB, s. r. o., jejíž ázerbájdžánská majitelka je momentálně v hledáčku britských finančních úřadů. Podobně zarostlá vedlejší parcela na Kodetce zase patří jiné ázerbájdžánské společnosti – ALPS, s. r. o., která plánuje výstavbu u Lipna. Firmu vlastní Ázerbájdžánec žijící v Londýně, jehož otec ještě nedávno příslušel k vládním elitám země. 

Dvě z těchto firem pak spojuje tajemný podnikatel ázerbájdžánského původu Elchin Kazimov, o jehož osudu a kontaktech jsme psali v minulém díle ázerbájdžánské série.

Ázerbájdžánci u českého moře: Takový normální podnikatel

Příběh pokračuje na začátku roku 2008, kdy se v Českých Budějovicích zaregistrovaly další tři ázerbájdžánské firmy. Všechny mají společné jednatele – rodinu Mirošničenkových. Igor, Jurij a Viktorija Mirošničenko navíc vlastní firmu KIBUL, s. r. o, která rovněž sídlí na zmiňované Kodetce. V domě ukrytém ve slepé ulici za vzrostlou jabloní se kromě této rodinné firmy vystřídalo od roku 1996 několik ázerbájdžánských společností. Sídlila tam i jedna z trojice firem založených v roce 2008 – LECO-CB. Mirošničenkovi byli také jedni z prvních kontaktů Kazimova v Česku. Rodina původem z Ukrajiny podle sousedů v domě nadále bydlí, avšak hledat jejich jména či názvy firem na zvoncích je zbytečné, nejsou tam.

Nákupná maniačka

Českobudějovická firma LECO-CB, s. r. o., patří Zamiře Hadžijevě, Ázerbájdžánce také žijící v Londýně, a její dceři Leyle. Hadžijeva je manželkou bývalého ředitele Mezinárodní ázerbájdžánské banky (International Bank of Azerbaijan) Džahangira Hadžijeva, který si ve své kavkazské vlasti momentálně odpykává 15letý trest odnětí svobody za rozsáhlé podvody a zpronevěru. Hadžijev tvrdí, že je obětním beránkem a naprosto nevinný. Podle rozsudku ale v průběhu svého mnohaletého působení v čele citované banky prováděl její tunelování. Bance, z větší části vlastněné ázerbájdžánským státem, předsedal od roku 2001 do roku 2015, kdy ze zdravotních důvodů odstoupil. V oficiálním prohlášení ázerbájdžánského ministerstva financí stojí, že „mezi lety 2009–2015 tato banka poskytla nezákonné půjčky ve výši několika miliard dolarů“, přičemž Hadžijev z banky údajně vyvedl v přepočtu zhruba 133 miliard korun. Finance zamířily na několik zahraničních účtů, většinou vlastněných anonymními offshorovými firmami. Hadžijev byl odsouzen v roce 2016. V kauze mu podle všeho příliš nepomohla ani vášeň jeho manželky Zamiry Hadžijevy pro nakupování luxusního zboží. Zamira totiž platila i kreditkami vystavenými právě Mezinárodní bankou. Její utrácení – ať už za šperky, tryskáč, golfové hřiště, či parádní byt – zaujalo i britské finanční kontrolory, kteří ji v roce 2018 požádali o objasnění původu jejího a manželova majetku. Hadžijeva se proti příkazu odvolala, ovšem neúspěšně, a britská vláda tak nadále drží její majetky zmrazené.

Že z ázerbájdžánské Mezinárodní banky odtékaly peníze, popsal už projekt OCCRP Ázerbájdžánský laundromat, jehož součástí byla i investigace.cz. Peníze se praly přes britské firmy a mířily na úplatky nebo nákupy nemovitostí. 

Jak Ázerbájdžán korumpoval evropské politiky

Co firma LECO-CB v Česku dělá, zůstává záhadou. Elchin Kazimov, jednatel jiné ázerbájdžánské společnosti sídlící na stejné adrese, tvrdí, že Hadžijevu nezná a o její firmě nic neví. Podle účetních závěrek, vedených jen do roku 2014, můžeme spekulovat, že LECO-CB spí neboli negeneruje žádné zisky ani činnost. Tomu nasvědčuje i fakt, že jednatelem firmy je již 6 let mrtvý Rufat Imamverdijev. 

Důvodem, proč LECO-CB v Česku před lety vznikla a od té doby se nic neděje, může být i fakt, že cizinci ze zemí mimo schengenský prostor tady v minulosti zakládali firmy s cílem snazšího získání trvalého pobytu a s tím spojeného jednoduššího cestování mezi evropskými státy, které volný pohyb osob umožňují. 

Rodinný byznys

Rufat Imamverdijev působil mimo LECO-CB jako společník nebo jednatel i v jiných českobudějovických firmách. Povoláním byl vedoucí Mezinárodní ázerbájdžánské banky v Londýně (International Bank of Azerbaijan) a tuto funkci vykonával třináct let až do své smrti v dubnu 2015. V bance tedy pracoval ve stejné době jako již zmíněný Džahangir Hadžijev. Podle komentáře na svém facebookovém profilu zemřel na zástavu srdce, ázerbájdžánskými médii ovšem kolovala informace, že spáchal sebevraždu, protože si pod jeho jménem Hadžijev půjčil peníze, které pak nesplácel.

Rufat Imamverdijev se svou příbuznou Kamilou nakonec převzali firmu AKAR-CB, s. r. o., které momentálně patří stavební parcela na Kodetce. Stejně jako v případě LECO-CB ale není jasné, co tato firma v Česku dělá. Nám již známý Elchin Kazimov, jenž byl v AKAR-CB do února 2018 společníkem a jednatelem, investigaci.cz pouze sdělil, že jde o rodinný podnik. Údajně jej opustil kvůli rozvodu. V roce 2015 zesnulý Rufat Imamverdijev také nadále zůstává majitelem bytu v Hluboké nad Vltavou, kde žije příbuzná Kamila. 

Loď, která nevyplula 

Vedle vysokým plevelem zarostlé parcely v majetku AKAR-CB se z kopce nad Českými Budějovicemi svažuje ještě jeden podobně zaplevelený pozemek, což mezi okolními novými domy s upravenými zahradami působí minimálně zvláštně. Majitelem svahu je firma ALPS, s. r. o., která patří Ázerbájdžánci rovněž žijícímu v Londýně. Parcela je momentálně na prodej za více než 9 milionů korun s doporučením na výstavbu řadových domků. Její majitel se jmenuje Juma Ahmadzada, syn dnes již bývalého vládního zmocněnce pro vodní hospodářství. Z oficiálního prohlášení prezidenta Ázerbájdžánu Ilhama Alijeva nelze vyčíst, proč byl Ahmadzada senior odvolán z funkce. Je ovšem možné, že se tak stalo na základě informací zveřejněných OCCRP o podezřelém řetězci událostí, díky nimž Ahmadzada mladší získal luxusní byt v Londýně od offshorové firmy, za jejíž konzultace zaplatil turecký podnikatel, který s přispěním Ahmadzady staršího následně obdržel lukrativní vládní zakázku v Ázerbájdžánu. 

Ázerbájdžánská elita si oblíbila jižní Čechy

Manželkou Jumy Ahmadzady je dcera ředitele ázerbájdžánské Národní Banky (Central Bank of Azerbaijan) Elmana Rustamova, jmenuje se Gunel. Pár se do hledáčku novinářů dostal díky svému pohádkovému jmění, které však pochází z neznámých zdrojů. Podnikání manželské dvojice totiž není nijak úspěšné. 

Gunel Rustamova stála společně s Ahmadzadou ve vedení ALPS v prvních letech její existence. Jednatelem firmy tenkrát nebyl nikdo jiný než Jurij Mirošničenko. V roce 2014 Rustamova z vedení odešla a ALPS začal zastupovat Elchin Kazimov, jenž se podle vlastních slov s Ahmadzadou mladším přátelí již téměř dvě dekády. Kamaráda proto oslovil s tím, že „by se tady (v Česku, pozn. red.) dal dělat hezký byznys“. Ostatně pár měsíců před tím firma koupila od ministerstva obrany budovu bývalé vojenské zotavovny. Takzvaná Volareza v malé vesnici Hůrka na břehu lipenské vodní nádrže byla na prodej od roku 2011, o někdejší armádní rekreační zotavovnu ale nikdo nestál. 

Za ošklivý bílo-hnědý objekt Ázerbájdžánci zaplatili 26,1 milionů korun. Budovu chtěli nejdříve přestavět a zrekonstruovat. Podle slov starosty Jiřího Hůlky se místním jejich plány líbily, někteří z nich tam dokonce našli i pracovní uplatnění. Objekt byl totiž 24 hodin denně střežen a o jeho zabezpečení se starali právě obyvatelé Hůrky najatí firmou ALPS. V létě roku 2018 ale přijela demoliční četa a starou Volarezu srovnala se zemí. Na místě zbyly jen betonové základy, hromada štěrku a čistička odpadních vod. Jako obrovská dřevěná a prosklená loď plánovaný wellness hotel tak zůstal jen na papíře.

 

„Mysleli jsme si, že to půjde jako v Ázerbájdžánu. Požádáme o povolení a za dva roky máme postaveno,“ vysvětluje neměnnou přítomnost zbořeniště jednatel ALPS Elchin Kazimov a vzápětí argumentuje liknavou českou byrokracií: „Na stavební povolení jsme čekali skoro 6 let!“ Návštěvník tak jako první z vesnice uvidí nevzhledné ruiny, které v malebné přírodě kolem „jihočeského moře“ působí jako pěst na oko. Obyvatelé Hůrky z tohoto stavu samozřejmě nadšení nejsou, což potvrzuje i starosta Horní Plané, pod kterou Hůrka spadá. Projekt wellness hotelu přitom uvítal s otevřenou náručí, do obce by totiž přilákal novou klientelu. Nějaké výhrady starosta přesto měl. „Prodej toho objektu s námi nikdo neřešil, navíc je problematická právě ta čistička odpadních vod, která slouží celé obci, ale nyní je na soukromém pozemku.“ vysvětluje Jiří Hůlka. „Ano, investoři se mnou komunikují, ale už to celé trvá moc dlouho. Obávám se, aby nám tady nezůstaly jen ty rozemleté zbytky staré budovy,“ povzdychne si nakonec. Kazimov investigaci.cz sdělil, že firma ALPS má nyní v plánu postavit v Hůrce apartmány, protože hotel se zdá i kvůli koronavirové pandemii jako riskantní plán.

Dokud do hry nevstoupil právě Kazimov, ALPS budila dojem spící společnosti a podle účetních závěrek byla v minusu téměř tři čtvrtě milionu. V roce 2014 se ale věci daly do pohybu a ve firemním účetnictví se objevila částka 63 milionů – z části se jednalo o půjčku, kterou dokládají přiložené dokumenty, z části je ovšem původ peněz nejasný. I sám Kazimov tvrdí, že neví, odkud peníze pocházejí. Podle jeho názoru by ale nebylo vhodné, aby se přítele Ahmadzady na zdroj financí ptal. Půjčka mohla směřovat ke koupi bývalé vojenské ozdravovny, oceněné na 26,1 milionu korun. Kam ale zmizel zbytek peněz, skoro 37 milionů korun, je zahaleno hávem tajemství. 

Společnost za rok 2014 odevzdala dvě verze účetní závěrky. V takovém případě se považuje za platnou ta, která je doručena později. První verze má balanci na řádku „závazky ke společníkům“ ve výši 35,3 milionu korun. Druhá varianta závěrky má na tomtéž řádku hodnotu 63,6 milionu korun, tedy téměř dvojnásobek. „Taková účetní operace je obvykle spojena s vkladem společníka mimo základní kapitál a slouží například k financování provozní činnosti společnosti. V aktivech se částka nejčastěji objeví ve formě krátkodobého finančního majetku, tedy peněz. To v tomto případě ale neplatí, položka se objevila v řádku jako ‚ostatní pohledávka‘. Z toho vyplývá, že majitel firmy do ní vložil peníze, které buď obratem půjčil někomu dalšímu a tím pohledávka vznikla, nebo majitel do společnosti vložil přímo pohledávku v této výši,“ vysvětluje finanční analytik Jakub Vojtíšek. Od roku 2014 firma své další účetnictví jednoduše nezveřejnila. 

O tom, jak vypadá ázerbájdžánské podnikání v hoteliérství a restauračním byznysu u Lipna a v Českém Krumlově, si můžete přečíst příště. 

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autorka úvodní grafiky a infografiky: Lenka Matoušková

 

The post Ázerbájdžánci u českého moře: Jednou jako byznys, podruhé jako vstupenka appeared first on investigace.cz.

Na první pohled nepůsobí ázerbájdžánská komunita v Česku nijak významně, čítá ani ne tisíc osob s trvalým pobytem. Přesto její vlivní, movití a dobrými kontakty vybavení zástupci čile nakupují lukrativní nemovitosti v oblíbených turistických destinacích za miliardy korun. V Karlových Varech vlastní tchán ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva luxusní hotel kousek od centra, prezidentova dcera tam naopak disponovala vilou, kterou posléze převedla na spřízněného poslance. Investice neznámého původu spojené s ázerským vládním zmocněncem pro boj proti korupci putovaly také do Mariánských Lázní a do Prahy. 

Rodina je pro Ázerbájdžánce extrémně důležitá. Lze proto očekávat, že jakmile se někdo z rodiny vypracuje nebo dostane na dobré místo, bude z té pozice pomáhat svým lidem. Princip sounáležitosti funguje i přes hranice. „Jestliže se například do Česka dostane schopná, a hlavně důvěryhodná osoba, její schopnosti a dovednosti se rychle roznesou mezi potenciálními investory,“ popisuje docent Horák, odborník na země Střední Asie, který působí na FSV UK. Když si v Česku přes tohoto schopného prostředníka proto koupí jeden Ázerbájdžánec hotel, dá se očekávat, že ho budou následovat další – ať už je původ jmění, které chtějí investovat, jakýkoli.

Ta nejdůležitější zjištění ze série Ázerbájdžánci u českého moře ve videu na YouTube:

O ázerbájdžánských podnicích na jihu Čech se toho dosud ví jen málo. Investice ze zemí jako Ázerbájdžán jsou přitom problematické – nikdy totiž není jasné, odkud lidé napojení na ázerbájdžánskou politiku s průměrným platem kolem 40 000 korun měsíčně berou velké peníze. Země potlačuje základní lidská práva, pronásleduje opozici i novináře, avšak na bohatství plynoucí z těžby ropy dosáhne jen pár vyvolených. Samotní prominenti si ale nejsou jistí, jak dlouho ještě režim vydrží a jestli neupadnou v nemilost. Proto se snaží ukrýt své majetky v zahraničí – ať už jde o Londýn, nebo Karlovy Vary.

Přečtěte si

Ázerbájdžánská koupel v českých lázních

Česká republika je pro investice ne vždy legálně nabytého majetku obecně atraktivní nejen díky své poloze, ale i ekonomické a politické stabilitě – například se nedá očekávat, že by se zde odehrála revoluce nebo nějaká rozsáhlejší finanční krize. Konkrétně v Ázerbájdžánu má Česko pověst příjemného prostředí, ideálního k dovolené a „vegetování“. Neškodí tady mít ani několik spřátelených vrcholných politiků, včetně prezidenta republiky. Popularitu Česka pro ázerbájdžánské prominenty dokazuje také zavedení přímé letecké linky z Baku do Prahy i do Karlových Varů. U obou destinací bývá business třída vyprodána daleko rychleji než ta ekonomická. Koktejl namíchaný ze stability, politiky a schopných „vybavovačů“ tak vytvořil ideální prostředí pro investice pocházející z peněz často neznámého nebo pochybného původu.

Mezinárodní měnový fond ve své zprávě z roku 2019 upozorňoval na nárůst vlastnictví nemovitostí v Česku zahraničními osobami a vyzýval k důkladnému prověřování rizik praní peněz na trhu s nemovitostmi. Ředitel Finančního analytického úřadu (FAÚ) Libor Kazda ale pro investigaci.cz vysvětlil, že to není tak jednoduché. „Občas se může stát, že pro některou povinnou osobu je zkoumání zdroje složité. Když nemají jinou možnost, když klient řekne, že jediné, co může dodat, je čestné prohlášení, co mají banky dělat?“ pokládá řečnickou otázku Kazda. „To ale neznamená, že se to dále nešetří. Fakt, že klient dodá jen prohlášení, může budit podezření, že něco není v pořádku.“ Dodává, že čestné prohlášení se při určování skutečného majitele peněz a jejich původu v Česku využívá „dost často“.

Když se řekne jižní Čechy, kdekomu se vybaví turisty obležený Český Krumlov nebo české „moře“ – Lipenská přehrada. Podnikat zde v gastronomii a ve službách je tedy rozhodně dobrý nápad. Podobně uvažovalo i několik investorů původem z Ázerbájdžánu, kteří se do velkolepých jihočeských projektů nebáli vložit stovky milionů korun. Jenže z jednoho takového plánu zůstala pouze byrokratická noční můra a zbořeniště na břehu Lipna, z druhého nepříliš úspěšná restaurace a jedna nikdy neotevřená restaurace a hotel, o který se začal starat někdo jiný. 

„Byly kolem toho velké plány, jezdili sem každý den, projekty jim dělal někdo z Prahy, řešili půjčky… Dokonce chtěli na Lipně koupit naši rodinnou firmu. Ale pak najednou ze dne na den zmizeli a projekty se zastavily,“ popisuje působení Ázerbájdžánců kolem Lipenské přehrady jeden z místních podnikatelů. „Říká se, že je tady lipenští moc nechtěli, že měli s těmi velkými investicemi problém.“

„Ano, velké plány tu byly, ale jak to teď vypadá, sami vidíte, jeli jste kolem. Zbořeniště a kopce písku. Ale alespoň je kolem toho plot,“ konstatuje Jiří Hůlka, starosta Horní Plané, pod níž spadá obec Hůrka, kde měl místo staré vojenské ozdravovny vzniknout krásný prosklený hotel ve tvaru lodi. 

Přečtěte si

Ázerbájdžánská elita si oblíbila jižní Čechy

Hůrka je malá vesnička nacházející se u vodní nádrže Lipno, největší vodní plochy v České republice. Hned po příjezdu si nelze nevšimnout oplocené vybetonované plochy, kde se dříve nacházela nepříliš vzhledná ubytovna a už před rokem měl stát wellness hotel. Celý projekt ale postupuje vpřed hlemýždí rychlostí, a to i kvůli byrokracii a epidemickým omezením. Společnost ALPS, s. r. o., která pozemek vlastní, koupila i stavební parcelu v satelitu poblíž Českých Budějovic. Ani tam se však nic neděje. Druhý ambiciózní projekt představovala koupě rodinného hotelu, pozemků a nemovitostí v další lipenské obci Frymburk a také dvou objektů v centru Českého Krumlova. Investor měl ale s podniky spíše problémy než radosti. Teď jsou všechny tři – dva hotely a restaurace – nejen kvůli koronaviru zavřené. „Prostě se tu jednoho dne vyloupl,“ komentuje zjevení Ázerbájdžánce v Krumlově místní hoteliér, jenž si nepřál být jmenován, „a pak zase zmizel. Určitě už déle než rok jsem ho neviděl.“

Zmíněnou společnost ALPS vlastní Ázerbájdžánec Juma Ahmadzada, který žije v luxusním londýnském bytě s nedohledatelným majitelem. Podivnou souhrou okolností apartmán zaplatila offshorová firma s neznámým majitelem ve stejné době, kdy se rozhodovalo o výstavbě obrovského vládního projektu v Ázerbájdžánu. Veřejná zakázka, o níž rozhodoval Ahmadzadův otec, tehdy přistála u tureckého investora a Ahmadzadova dobrého známého. Starší Ahmadzada byl v nedávné době odvolán z funkce kvůli možné korupci. 

V Českých Budějovicích je registrovaná ještě jedna pochybná firma, jejíž majitelé záhadně přišli ke jmění. Jedná se o LECO-CB a patří Zamiře Hadžijevě, manželce bývalého šéfa londýnské pobočky Mezinárodní ázerbájdžánské banky (International Bank of Azerbaijan). Bývalého proto, že Jahanir Hadžijev tuto banku vytuneloval a nyní si odpykává patnáctiletý trest. Hadžijeva žila v Londýně v domě za zhruba 340 milionů korun, kousek od luxusního obchodního domu Harrods, kde podle OCCRP za 10 let utratila více než 470 milionů korun, přičemž často používala kreditní karty vydané právě bankou, které šéfoval její manžel. Britské úřady po rodině momentálně požadují, aby vysvětlila zdroje svého bohatství, a zároveň zmrazily veškerý majetek této ázerbájdžánské rodiny ve Velké Británii. 

„Je třeba si uvědomit mentalitu ázerbájdžánských elit. Veškeré tamní státní podniky, a tedy i Národní banka, jsou tak trochu považovány za kasičku vládnoucí vrstvy. Když tedy někdo napojený například na šéfa banky potřebuje peníze, tak se vždy hledá cesta, jak peníze převést na potřebné účely,“ vysvětluje docent Horák. Podle jeho názoru se přitom nejedná o praktiku typickou jen pro Ázerbájdžán.

Naopak ti, kteří nemají takové konexe, o to víc strádají. Jestliže vládnoucí elity tunelují státní rozpočet, vždycky to znamená, že rozkradené peníze budou někde chybět – na důchodech, ve zdravotnictví, ve školství. Korupce a mafiánský styl vládnutí se navíc zákonitě projeví i na samotné politice. Když v roce 2017 vypukla v Ázerbájdžánu ekonomická krize způsobená propadem cen ropy, prezident Alijev začal ještě více potlačovat jakoukoli opozici a upevňovat svou moc – například za viceprezidentku Ázerbájdžánu jmenoval svou manželku, což z ní udělalo Alijevova nástupce. 

Podle nadnárodní organizace Freedom House, posuzující úroveň politické a osobní svobody v jednotlivých zemí světa, je Ázerbájdžán na úplném dně. V roce 2019 sice úřady povolily propuštění několika desítek politických vězňů, zároveň ale zadržely další. Velkým problémem je i koncentrace moci a utlačování jakékoli opozice. „Moc v zemi zůstává od roku 2003 v rukou prezidenta Alijeva, jeho rodiny a blízkých. V Ázerbájdžánu je vysoká míra korupce a politická opozice za roky útlaku téměř neexistuje. Úřady útočí na lidská práva a jakýkoli aktivismus je tvrdě potlačován,“ konstatuje ve své zprávě o svobodě ve světě za minulý rok (Freedom in the World 2020) Freedom House. V korupci pak podle Transparency International Ázerbájdžán zaujímá 129. příčku ze 180. 

„Ázerbájdžán – ač oficiálně republika – funguje na základě klanových vazeb. A v případě prezidentského postu dokonce formou nástupnictví. Jinými slovy, pokud jste ze spřízněného regionu, máte zkrátka nadějnější vyhlídky,“ vysvětluje pro investigaci.cz docent Slavomír Horák. „S nástupem současného prezidenta Ilhama Alijeva a jeho manželky k moci se v pomyslném hierarchickém žebříčku posunul nahoru celý bakinský region (oblast kolem hlavního města Baku), protože je odtud klan Pašijevů, z něhož pochází manželka prezidenta a současná viceprezidentka Mehriban Alijeva. Díky nástupu tohoto klanu se změnil premiér země a několik ministrů ze staré nachičevanské gardy (Nachičevan je autonomní republika oddělená od Ázerbájdžánu u hranic s Tureckem).“ 

V hodnocení svobody médií World Press Freedom Index 2021, jež každoročně vydává organizace Reportéři bez hranic (Reporters Without Borders), skončil Ázerbájdžán na 167 místě ze 180 hodnocených zemí (pro srovnání, Česko je 40.). „Prezident Alijev proti nezávislým novinářům vede od roku 2014 válku,“ uvádí zpráva této organizace, „ti, kteří nepodlehnou vydírání a nátlaku – nebo se nenechají podplatit – jsou uvězněni.“ 

Kam až dokáže vláda zajít v boji s novináři, co příliš šťourají v jejích záležitostech, zjistila na vlastní kůži i členka nadnárodní sítě investigativních novinářů OCCRP Chadídža Ismajlova. Poté, co byl v roce 2005 pěti výstřely zavražděn její kolega, ji násilná smrt v práci spíše motivovala, byť se tehdy ázerbájdžánští novináři drželi stranou od záležitostí vládnoucí rodiny Alijevů. Od roku 2009 tak Chadídža vydávala i ve spolupráci s velkými světovými médii články o korupci a záhadně nabytých majetcích vládnoucí rodiny. Nejdříve byla kritizována ve státní televizi a provládních médiích a také telefonicky vydírána. Pak se jí někdo vloupal do bytu, kde nainstaloval kamery, jež zachytily intimní momenty s jejím přítelem. Jenže Chadídža žije v konzervativní zemi a nebyla vdaná, tím pádem následovaly výhrůžky o zveřejnění intimních záběrů. Ani za tohoto nátlaku se však nehodlala vzdát své práce a videa ze skrytých kamer byla proto zveřejněna v několika médiích. Podle islámské tradice tak zostudila rodinu a její vlastní bratr byl odhodlán ji zabít. Nakonec Chadídža Ismajlova v roce 2014 skončila ve vězení, kde si za vykonstruovaná obvinění sice odseděla tři a půl roku, avšak kvůli obrovskému mezinárodnímu tlaku na ázerbájdžánskou vládu byla nakonec předčasně propuštěna. Psát o vládní korupci ale nikdy nepřestala.

Navzdory autoritativnímu, nedemokratickému a korupčnímu režimu je podle ministerstva průmyslu a obchodu Ázerbájdžán nejvýznamnějším obchodním partnerem Česka z regionu Jižního Kavkazu, přičemž hlavním důvodem atraktivity ázerského trhu je vývoz ropy – v roce 2020 jedna třetina objemu ropy dovezená do Česka pocházela právě odtud. Českých firem, které s Ázerem obchodují, jsou podle MPO desítky.

Co za Ázerbájdžánce naopak podniká v Jižních Čechách a kolik toho víme o jejich dalším podnikání a napojení na vládní elitu, se dočtete v následujících textech ze série.

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Ázerbájdžánci u českého moře: Není všechno demokracie, co se třpytí appeared first on investigace.cz.