V roce 2006 se přišlo na to, že během privatizace ruského státního podniku na zpracovávání drahých kovů zmizelo 33 tun zlata a stříbra. Zhruba v tom samém období rozjelo bývalé vedení závodu dva české realitní projekty v hodnotě stovek milionů korun. Zatímco z jednoho zůstaly aspoň byty, druhý se nikdy neuskutečnil a peníze zmizely v offshorových destinacích. Z některých investorů se pak v Rusku stali politici na celostátní úrovni.

Kam zmizelo zlato?

Na jaře roku 2006 účetní kontrolního orgánu vydali šokující zprávu o tom, že z podnikových skladů Jekatěrinburského závodu na zpracovávání drahých kovů zmizelo 33 tun zlata a stříbra. První podezření samozřejmě padlo na lidi, kteří společnost tenkrát řídili. Vyšetřovatelé pracovali s verzí, že zlato a stříbro mizelo postupně, a to mezi lety 1993–2005. Výtěžek z prodeje drahých kovů pak podle této teorie podvodníci použili jako základní kapitál svých vlastních firem, které tak mohly kupovat nemovitosti i v Česku.

Alexej Fisenko, jenž mezi lety 2002–2005 metalurgický závod vedl, ale obvinění odmítl. Podle něj šlo o chybu výpočtů.

„Na poplach se začalo bít kvůli jednomu špatně sepsanému závěru Účetní komory (ruský orgán pro finanční kontrolu, pozn. redakce). V závodě nepřetržitě pracovali tři zástupci ministerstva financí. Každý měsíc závod také informoval o spotřebě drahých kovů. Inventarizace se dělala každých šest měsíců. Jednou ročně se v Moskvě na ministerstvu financí obhajovala hutní bilance. Předtím zkontroloval veškerý pohyb kovů až na gram Puncovní úřad. K tomu se dodaly všechny roční kontroly ministerstva financí. Kdyby se ukradlo takové množství kovu, copak by za to nikoho nezavřeli?“ vysvětloval v roce 2013 Fisenko Nové gazetě. V té době už ale v metalurgickém závodě nepracoval. Rozhodl se totiž pro politickou kariéru. V březnu 2009 se stal členem Městské dumy Jekatěriburgu za Jednotné Rusko. 

Podle Ireka Murtazina, investigativního novináře z Nové gazety, jenž se kauze věnoval, pachatelé nebyli dodnes nalezeni. „V dopise, který jsem obdržel z ministerstva vnitra, se píše, že mě o nových skutečnostech budou informovat. Nic dalšího jsem ale od té doby nedostal,“ řekl Murtazin investigaci.cz.

Kovpakovi v trnovském „byznys hubu“

V roce 2005, tedy těsně před oficiálním oznámením o manku drahých kovů, založil tehdy ještě ředitel metalurgického závodu Fisenko českou firmu Fonestum. Ta sídlila v rodinném domě v malé středočeské obci Trnová u Jíloviště. V tomto dvoupatrovém domku bylo jen mezi lety 2005 a 2007 zaregistrováno devět nových firem s převážně ruskými majiteli. Většina z nich patřila buď k blízkým spolupracovníkům Fisenka z metalurgického závodu a spřízněného těžebního odvětví, nebo šlo o uralské politiky.

Nejviditelnějším z posledně jmenovaných byl mladý a slibný politik Lev Kovpak, jenž v době zakládání firem působil jako poslanec Městské rady Jekatěrinburgu. V roce 2007, když mu bylo 28 let, založil spolu se svým otcem českou firmu IK Group, která také sídlila ve zmíněném domě v Trnové. Politikův otec Igor Kovpak je v ruské Sverdlovské oblasti známý jako významný podnikatel a majitel obchodního řetězce Kirovsky, zastřešujícího 172 obchodů a nákupních center v Jekatěrinburgu a v dalších městech regionu. 

V Česku patří jistému Igoru Kovpakovi byty ve smíchovské rezidenci Pod Mrázovkou v ulici Kováků. To, že se pravděpodobně jedná o otce poslance Kovpaka, dokládá fakt, že na stejné adrese uvádí své bydliště i osoba jménem Julie Kovpak. Podle ruských médií je Julie manželkou Kovpaka staršího. Na účtu v české pobočce banky Sberbank měla Julie uloženou částku ve výši 282 milionů korun. Přišel na to deník E15. K těm se ale zřejmě jen tak lehce nedostane, Sberbank totiž momentálně prochází likvidací. Do problémů se banka dostala poté, co začala čelit velkému odlivu vkladů po zahájení ruské invaze do Ukrajiny. Informace o věřitelích banky je veřejně dostupná v insolvenčním rejstříku.

Dalších čtvrt miliardy korun bylo pro změnu uloženo na účtu poslancovy manželky Veroniky. Té byl ale účet kvůli sankcím letos zmrazen, o čemž informovaly Seznam Zprávy. Jak přišla Kovpakova manželka či samotný Kovpak mladší k milionům, není zřejmé. V roce 2016, kdy se politik stal poslancem ve Státní dumě, Kovpakův roční příjem činil zhruba půl milionu dolarů (12 milionů korun), zatímco jeho manželka neměla žádné výdělky. V roce 2021 si rodina sice polepšila, ale společné příjmy manželů dosahovaly jenom 1,1 milionů dolarů ročně (26 milionů korun). Ačkoli poslanec nevydělával malé částky, částka čtvrt miliardy na zmrazeném manželčině účtu jeho příjmy přece jen podstatně převyšuje. Z daňových přiznání totiž plyne, že od roku 2014 až do současnosti rodina vydělala celkových 440 milionů rublů, tedy zhruba 170 milionů korun.

Nepříznivý dopad války na svou finanční situaci ale Kovpak zřejmě předvídal. Byl jedním z 16 poslanců Dumy, kteří hlasovali proti připojení Luhanské a Doněcké republiky k Ruské federaci. Dle zdrojů Uralskýn novin se tento poslanec, kterému patří nemovitost nejen v Česku, ale podle URA.ru i v Rakousku, obával zmrazení svého majetku kvůli možným evropským sankcím. Jeho nesouhlas s připojením samozvaných republik je přitom výjimečný – jen v průběhu posledního roku Kovpak podpořil ve Státní dumě 70 procent návrhů zákonů – u zbývajících 29 procent hlasování chyběl a jen u jednoho procenta návrhů se zdržel nebo hlasoval proti.

Kovpakova opatrnost je pochopitelná – finanční situace jeho rodiny od loňského roku skutečně není nejlepší. Mimo sankcemi zmrazené zahraniční finance totiž rozhodčí soud Sverdlovské oblasti loni zabavil účty a majetek poslance, jeho manželky i otce. Společně s dalšími příslušníky rodiny čelí zákonodárce obvinění, že z potravinářské firmy Prodovolstvennaja kompanija nezákonně vyvedl majetek v hodnotě 650 milionů rublů, tedy zhruba 199 milionů korun. Peníze putovaly do firem z holdingu Best Group, který kontroluje rodina Kovpaků.

Investigativní tým OCCRP loni zjistil, že v roce 2011 Kovpak starší založil offshorovou společnost Sikesko Enterprises Limited se sídlem na Britských Panenských ostrovech. Od roku 2016 firmě patřil švýcarský bankovní účet v hodnotě 56 milionů dolarů, v té době zhruba 1,3 miliardy korun. Offshorová společnost ale byla v témže roce zrušena. O tom, kam byly převedeny miliony z jejího účtu, neexistují žádné informace. Kovpakův syn přitom z pozice politika offshory v minulosti urputně kritizoval a vyzdvihoval rodinnou síť prodejen Kirovsky jakožto příklad korektního podnikání. 

Nic z těchto podezřelých a v případě vyvedeného majetku potravinářské firmy přímo nezákonných aktivit ale poslanci nebrání, aby pokračoval v agilní politické kariéře – o své zastupitelské činnosti také pravidelně informuje na svém profilu na sociální síti VKontakte. O zmrazeném, zabaveném ani offshorovém majetku tam samozřejmě není ani slovo. Investigace.cz oslovila politika s žádostí o komentář, žádné odezvy se však nedočkala.

„Dům uralských uprchlíků“

Kovpakovymi sousedy ve smíchovské rezidenci, které se v ruských médiích přezdívá „dům uralských uprchlíků“, jsou i další významní rodáci z Jekatěrinburgu. 

V roce 2007 si tady pořídil byt Fisenkův předchůdce na postu ředitele metalurgického závodu Nikolaj Timofejev. Ten do Česka utekl poté, co bylo zahájeno vyšetřování zmizelých 33 tun zlata a stříbra. O nemovitost ale v roce 2012 přišel, neboť na něj uvalila insolvenci americká společnost, jež mu na nákup bytu půjčila v přepočtu 14,6 milionu korun.

Timofejev se bránil tím, že ho podvedl jeho obchodní partner Michail Kindler, který měl údajně koupit byt jako protislužbu za společné podnikání. Proto mu Timofejev vystavil plnou moc k zastupování při tomto nákupu. Kindler ji však použil k uzavření smlouvy o úvěru na Timofejevovo jméno.

A znovu Trnová

Michail Kindler, mimochodem také zeť dalšího uralského metalurgického a energetického magnáta Vjačeslava Spitsina, stál v letech 2004 a 2005 v čele dvou trnovských developerských společností, Fontana Development s.r.o. a HGF Development s.r.o. V roce 2009 si rovněž odkoupil Kovpakovu IK Group. Všechny citované firmy se podílely na společném developerském projektu v Trnové, kde se chystaly postavit 350 rodinných domů v hodnotě 140 milionů korun.

Projekt se ale zadrhl. Zástupci tří offshorových firem se sídlem na Maltě – Sogeca Limited, Seattle Engineering Group Limited a Toyama Consulting Group Limited, které měly podíly ve společnosti Fontana Development, totiž obvinili Kindlera, že z firmy nezákonně vyvedl desítky milionů korun. Kindler se bránil tak, že z tohoto činu nařkl protistranu. V roce 2013 byl na společnost Fontana Development vyhlášen konkurz a trnovské pozemky v hodnotě 104 milionů korun byly vydraženy. 

Celková výše pohledávek z tohoto projektu dodnes dosahuje 43,6 milionů korun. Mezi věřiteli jsou firmy Zenobia a Grilan, jež patří seychelské společnosti Sunflower Production Ltd. 

Za zmíněnými maltskými a seychelskou společností stojí další dvě rodačky z Jekatěrinburgu – Natalia Kuzjušina, manželka exšéfa Uralsevergazu a pozdějšího honorárního konzula Maďarska v Jekatěrinburgu Vladimira Kuzjušina, a Jevgenija Kondratěva, manželka generálního ředitele jedné z největších ruských energetických společností, MRSK Ural, Valerije Rodina.

Prostřednictvím české firmy Zenobia vlastní Kuzjušina v domě Pod Mrázovkou pět bytových jednotek. Jistému Alexeji Valerjeviči Kondratěvovi, což by na základě jména mohl být syn Valerije Rodina, patří další tři jednotky. Jejich jména ani jména Kovpaka, Timofejeva nebo Kuzjušiny ale na zvoncích nenajdeme. Až na pár výjimek zvonky nejsou popsány a dům působí opuštěně. 

Autorka textu: Kristina Vejnbender

Zdroj úvodní fotografie: Osobní stránka Lva Kovpaka VKontakte.

The post V Rusku zmizelo 33 tun zlata. Hlavní podezřelí investovali v Česku appeared first on investigace.cz.