Telefony Xiaomi, drony DJI, nebo auta BYD. To jsou možná nejznámější čínské značky v Česku. Tuzemské i zahraniční kyberbezpečnostní úřady upozorňují, že při jejich používání hrozí únik dat do rukou úřadů komunistické Číny. Redakce investigace.cz zjistila, že tyto výrobky najdeme i ve vlastnictví českých státních institucí, úřadů nebo soudů. Po upozornění redakce resort spravedlnosti zvažuje změnu instrukcí o zákazu některých technologických produktů.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Ještě začátkem letošního února mohli zaměstnanci severopolské vojenské základny v Gdyni pohodlně parkovat svá čínská elektroauta v prostorech areálu. To se však mělo brzy změnit. 

O dva týdny později tamní vláda zakázala pohyb čínských elektrických aut v blízkosti všech vojenských objektů. V polovině února se pak v médiích objevily zprávy, že tento zákaz byl koordinován v rámci Severoatlantické aliance. Co na to tedy jižní soused Polska – Česko?

„Analýza bezpečnostního prostředí, vyhodnocování rizik a následně i zavádění potřebných opatření probíhá v našem resortu průběžně,“ odepsal bez dalších detailů mluvčí ministerstva obrany Marek Vala na dotaz redakce investigace.cz.

Čínská špionáž

Čínské technologie, ať už jde o elektroauta, solární panely, mobily nebo třeba drony, vnímají české státní orgány jako rizikové. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal varování před čínskými technologiemi v září loňského roku.

„Všem fyzickým osobám, jejichž data by mohla být cílem aktivit zahraničních zpravodajských služeb, Úřad doporučuje, aby zvážily případné omezení či úplný zákaz využívání technologií či služeb, jejichž prostřednictvím by mohlo docházet k přenosu systémových a uživatelských dat do Číny,“ uvedl NÚKIB.

Varování NÚKIB není závazné a platí pouze jako doporučení. Odborníci však upozorňují, že riziko úniku citlivých dat do Číny je velmi vysoké. „Hrozbou ze strany Číny je pro Česko také vysoké zastoupení čínských technologií ve strategické infrastruktuře. To s ohledem na čínské právní prostředí a bezpodmínečnou povinnost čínských společností spolupracovat s tamějším režimem zvyšuje hrozbu špionáže, sabotáže a technologické závislosti,“ píše NÚKIB v Národní strategii kybernetické bezpečnosti pro období 2026–2030, kterou loni schválila ještě vláda Petra Fialy.

Přečtěte si

Nová éra kyberzločinu: Hackeři s umělou inteligencí

I přesto se objevují případy, kdy české veřejné instituce čínské technologie používají. Začátkem března novináři ze Seznam Zpráv upozornili na případ, kdy kolem jaderné elektrárny v Dukovanech létal dron DJI, který prováděl průzkum okolí na zakázku českého státu.

Redakce investigace.cz zjistila, že podobných případů je mnohem více. Po zářijovém varování kyberúřadu čínské drony zakoupily také například města Chomutov a Holešov nebo Česká geologická služba. A českých veřejných institucí, které používají třeba mobily značky Xiaomi, je ještě víc.

Starostu Holešova rizika nezajímají

Důvodem, proč některá města a některé veřejné instituce přese všechna varování nadále nakupují čínské technologie, bývá cena nebo dostupnost.

„Při výběru zařízení jsme vycházeli především z technických parametrů, dostupnosti servisní podpory a poměru ceny a výkonu. Drony společnosti DJI patří dlouhodobě mezi technologicky nejpokročilejší a v dané kategorii navíc představují velmi dobrý poměr ceny a výkonu, což je při nakládání s veřejnými prostředky důležité,“ napsal redakci náměstek primátora Chomutova Martin Bocian.

Podle něj bude radnice dron používat hlavně k dokumentaci města a záznamu veřejných nebo kulturních událostí. Bocian říká, že na úřadě jsou si vědomi diskuse o rizicích čínských technologií, ale prý používání dronu předem diskutovali s odborníkem na kyberbezpečnost. 

„Pořizovaná data jsou ukládána lokálně na paměťovou kartu zařízení a následně zpracovávána interně. Dron není připojen k internetu, nevyužíváme cloudové služby výrobce ani jiné externí služby pro ukládání nebo sdílení dat. Zařízení zároveň není napojeno na interní informační systémy úřadu či kritické části infrastruktury,“ doplnil Bocian.

Investigace.cz oslovila s dotazy k nákupu dronů i město Holešov a Českou geologickou službu. Geologický úřad do uzávěrky článku neodpověděl. Starosta Holešova Milan Fritz zase redaktorovi do telefonu sdělil, že ho tato problematika nezajímá a nebude s k ní vyjadřovat.

Přečtěte si

„Dokonalá bezpečnost neexistuje, nejlepší obranou je zdravá skepse.“ Expert Kamil Malinka o nových hrozbách kyberzločinu

Otočka po dotazech investigace.cz

Telefon značky Xiaomi loni koupil i Obvodní soud pro Prahu 9. „Předmětný telefon značky Xiaomi, na který jste upozornil ve svém dotazu, byl užíván pouze k běžné komunikaci. Nebyl nikdy napojen do žádných interních systémů ani skrze něj nebyly nikdy sdíleny žádné soukromé informace (ať už o zaměstnancích či správě soudu, či o účastnících řízení),“ uvedl na dotaz redakce mluvčí soudu Jan Šípal.

A dodal, že po dotazech redakce vedení soudu konzultovalo používání telefonu s bezpečnostní ředitelkou Městského soudu v Praze a s experty na kyberbezpečnost na ministerstvu spravedlnosti. „Bylo (nám) doporučeno, abychom se užívání veškerých produktů značky Xiaomi vyvarovali,“ doplnil.

„Dále vám sděluji, že díky vašim dotazům nyní ministerstvo spravedlnosti zvažuje vytvořit doporučující seznam nejčastějších produktů a výrobců z Číny, kterých by se mělo ministerstvo a potažmo i soudy a státní zastupitelství při nákupu vyvarovat,“ řekl Šípal.

Hrozba i bez připojení k internetu

Telefony Xiaomi v posledních měsících zakoupili i na Státní zemědělské a potravinové inspekci (SZPI) nebo na ředitelství Integrované dopravy Stredočeského kraje (IDSK). Mluvčí IDSK Filip Drápal uvedl, že nákup čínských telefonů byl jen „přechodným řešením pro pokrytí aktuální potřeby většího množství telefonů pro rychle narůstající skupinu terénních pracovníků, především revizorů“.

„Přes telefon se tito konkrétní pracovníci nemohou dostat ani do interní sítě IDSK. U terénních pracovníků může docházet, vzhledem k charakteru jejich práce, ke zvýšenému riziku zničení telefonů, není proto žádoucí pořizovat dražší přístroje,“ dodává Drápal.

Mluvčí navíc upozorňuje, že varování NÚKIB je pouze doporučením a že se podle něj řídili při vyloučení značek Huawei a ZTE ze zakázky. „V případě značky Xiaomi Redmi NÚKIB nevydal žádné konkrétní varování srovnatelné s varováním pro Huawei a ZTE. V blízké době IDSK vyhlásí novou veřejnou zakázku na rámcovou smlouvu na dodávku telefonů, ve které již čínské značky dle doporučení NÚKIB zcela vyloučí,“ doplnil Drápal

„Uvedené mobilní telefony neslouží k telefonování ani jiné komunikaci. Tyto telefony mají administračně nastaveno pouze focení, veškeré ostatní funkce včetně přístupu k internetu jsou blokované,“ vysvětlil nákup čínských telefonů mluvčí SZPI Pavel Kopřiva.

Přečtěte si

„Dokonalá bezpečnost neexistuje, nejlepší obranou je zdravá skepse.“ Expert Kamil Malinka o nových hrozbách kyberzločinu

Specialistka na kybernetickou bezpečnost v organizaci Cyber Valkyries Monika Kutějová ale říká, že hrozba úniku dat existuje i bez připojení k internetu. Argument úřadů proto nepovažuje za dostatečný.

„Když něco nepřipojím k internetu, nebo to, že jen fotím, ještě neznamená, že to není žádné bezpečnostní riziko. Když fotím město, tak fotím infrastrukturu, a to je zlatý grál – jaká je dopravní situace, kde je špička, kde jsou klíčové křižovatky a podobně. A to, že někdo říká, že zařízení není připojené k internetu, neznamená, že přes server data někam neodcházejí. Přenos nemusí probíhat jenom přes internet,“ vysvětluje Kutějová.

Stejně tak nevidí rozdíl ani mezi značkami Huawei a třeba Xiaomi. „Za mě je to prašť jako uhoď. Je to čínský dodavatel, který se řídí úplně stejnými zákony jako všechny další firmy a vládu prostě poslouchat musí. Rizika jsou velmi obdobná pro všechny čínské společnosti,“ dodává expertka.

Nejsme schopni se řídit NÚKIB

V odpovědích oslovených institucí se často zmiňuje právě problematika varování centrálního kyberúřadu. Kriticky směrem k NÚKIB se vyjádřil třeba i dříve zmíněný mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 9 Jan Šípal.

Upozorňuje, že instrukce vyhýbat se technologiím dostali jenom k umělé inteligenci DeepSeek a zařízením Huawei, čímž se podle něj soud řídí. „Vedení i zaměstnanci zdejšího soudu si jsou vědomi obecného varování NÚKIB, nicméně nikdo ze zdejšího soudu není expert na kybernetickou bezpečnost ani na vysledování původu veškeré užívané technologie. Varování NÚKIB je proto natolik neurčité, že se jím nejsme schopni efektivně řídit,“ říká Šípal.

NÚKIB slovy mluvčí Lenky Soukupové kritiku odmítá s tím, že jejich analýzy jsou maximum, co může úřad v tuto chvíli dělat. Podle ní za to částečně může i minulá vláda, která nedotáhla legislativní proces zákona o kyberbezpečnosti. Zákon je sice účinný od listopadu, vláda ale neschválila klíčový mechanismus prověřování bezpečnosti dodavatelských řetězců.

Boj proti škodlivým technologiím podle ministerstva obrany komplikuje i legislativa. Mluvčí Vala upozornil, že například zákon o zadávání veřejných zakázek neumožňuje vyloučit technologie na základě sídla výrobce. 

„V tomto směru by tak případné paušální vyloučení např. čínských technologií z veřejných zakázek bylo nejen v rozporu s platnými právními předpisy, ale rovněž by mohlo vést k rozporu se zásadami řádného hospodaření,“ upozorňuje mluvčí ministerstva obrany Marek Vala.

Přečtěte si

I sluchátka můžou poslouchat. Technologie bluetooth vás může připravit o bezpečí i o miliony

Napojení na čínskou komunistickou stranu

Rizikem je podle expertů i propojení čínských firem se státními orgány. Podle veřejně dostupných informací jsou lidé z vedení firem jako Xiaomi, automobilky BYD nebo třeba výrobce solárních panelů JA Solar členy nejen čínské komunistické strany, ale i orgánů státní moci, třeba parlamentu. V Číně také existuje hned několik zákonů, které firmám přikazují ukládat data v Číně a poskytovat je tamnímu ministerstvu národní bezpečnosti neboli zpravodajské službě.

Výzkumnice Kamila Hladíková z Katedry asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci říká, že u čínských firem se nedá mluvit o nezávislosti, jelikož jsou pod kontrolou tamní komunistické strany. „Ve chvíli, kdy komunistická strana bude potřebovat nějaké informace, tak má mechanismy, jak toho dosáhnout. Firmy jsou součástí systému a jsou cíleně a strategicky vedené k tomu, aby pracovali pro něj,“ říká odbornice. 

Hladíková se domnívá, že v současnosti riziko zneužití informací čínským státem není vysoké, ale v budoucnu by se mohlo stát mnohem větším problémem. „Pokud by došlo k vyhrocení konfliktu nebo pokud se svět bude měnit, tak je dobré uvažovat o tom, na čem budeme závislí. Pokud nastane změna světového řádu, tak je dobré přemýšlet nad tím, jestli používáním čínských technologií nedáváme výhodu druhé straně konfliktu,“ dodává Hladíková.

Snižujeme závislost na Číně?

Na českém trhu jsou nejviditelnější čínské drony od společnosti DJI, telefony od Huawei, Xiaomi, ZTE nebo třeba Honor. Čínské značky ale dominují také například v oblasti solárních panelů. Jeden z největších českých dodavatelů solárních panelů Raylyst má v nabídce téměř výhradně čínské značky – JA Solar, Trinasolar, Huawei nebo BYD. A podobně jsou na tom i jiné firmy na českém trhu.

A pak jsou tu čínské automobily. Podle dat z Centrálního registru vozidel se loni v Česku zaregistrovalo téměř 7 500 vozů čínských značek. Magazín Autohled v únoru napsal, že to byl meziroční nárůst o 68 procent. Celkový podíl aut čínských značek na českém trhu je pak asi tříprocentní.

Statistiky o celkovém podílu čínských technologií na českém trhu k dispozici nejsou. A to ani pokud jde o veřejné instituce. „Statistiky tohoto typu nevedeme,“ upozorňuje mluvčí NÚKIB Lenka Soukupová. „V posledních letech nicméně pozorujeme u některých institucí snahu diverzifikovat technologie a snižovat závislost na dodavatelích z rizikového prostředí. Nejde však o plošný ani jednotně rychlý trend.“

Autor textu: Dávid Pásztor

The post Čína, kam až dohlédneme. Jak české státní instituce používají rizikové čínské technologie appeared first on investigace.cz.

„Strach a propaganda jsou to jediné, co tu zemi drží pohromadě,“ tvrdí běloruský exulant Alexandr Azarov, bývalý vysoce postavený představitel tamní policie. V rozhovoru pro investigaci.cz odhaluje fungování Lukašenkova režimu, jeho napojení na Rusko a roli běloruských tajných služeb. Azarov stojí za organizací Bypol, jež sdružuje bývalé i současné členy tajných služeb a usiluje v Bělorusku o návrat demokracie.

Jste bývalý podplukovník běloruské policie. Jaké události vedly k tomu, že nyní žijete v exilu a pracujete pro Bypol, odbojovou organizaci vůči Lukašenkově režimu?

Zlomový bod v mém životě nastal v říjnu roku 2020. Tehdy vyšli běloruští občané do ulic a protestovali proti zfalšovaným prezidentským volbám. Bezpečnostní složky na nich spáchaly nespočet zločinů: bili je na ulicích, mučili ve vazbách a mnoho dalšího. Já sám jsem tou dobou jakožto přednášející z policejní akademie byl přítomen ve volební místnosti. Na vlastní oči jsem viděl, jak členové komise falšovali volební výsledky ve prospěch stávajícího prezidenta Alexandra Lukašenka. Došlo mi, že ten muž je kriminálník, který volby prohrál, a přesto si ilegálně moc ponechal. Proto jsem mu už nemohl nadále sloužit. Dva týdny po zfalšovaných volbách jsem se rozhodl odstoupit ze služby, odešel jsem z Běloruska do Polska a tam se připojil k tehdy vznikajícímu Bypolu. Teď organizaci vedu. Byl jsem také jedním ze zakladatelů první běloruské exilové vlády a rok jsem působil jako ministr vnitra ve vládě Svjatlany Cichanouské.

Mohl byste podrobněji popsat činnost Bypolu? 

Bypol je zkratka pro běloruskou policii. Náš hlavní cíl je v Bělorusku znovu nastolit vládu zákona, demokracii. Chceme se vrátit a uspořádat nové prezidentské a parlamentní volby, a to pod kontrolou Evropské unie a Spojených států. Ústředna Bypolu je nyní ve Varšavě a k naší organizaci se od jejího založení připojilo zhruba 600 bývalých členů běloruských bezpečnostních služeb. Nepůsobíme však pouze z exilu, hodně našich členů v zemi i nadále žije – poté, co byli vyloučeni z různých státních útvarů. Někteří pro tajné služby stále pracují. Díky nim máme přístup k interním informacím, například o agentech běloruského režimu působících v Evropě. Vyšetřujeme rovněž zločiny a případy potlačování občanských práv, které páchají Lukašenko a jeho spolupracovníci, a veřejně o nich informujeme na svých webových stránkách, na YouTube a Telegramu. 

Jak byste charakterizoval současný stav běloruského státu? 

Je to učebnicová diktatura, Lukašenkův režim je v mnoha ohledech podobný tomu sovětskému. Prezident zemi vede jako kriminální organizaci a pomáhá Putinovi ve válce s Ukrajinou. 

Přečtěte si

Cesta bolesti a krve: svědectví z Běloruska

Bělorusko ale formálně ve válce s Ukrajinou není. 

To sice ne, ale celá běloruská ekonomika pracuje pro ruskou armádu. Lukašenko jim pomáhá dodávkami tanků, zbraní a spousty dalších věcí. Nic jiného mu ostatně ani nezbývá, Putin může kdykoli lusknutím prstu způsobit v Bělorusku ekonomický kolaps. Kvůli sankcím Evropské unie a Spojených států nemohou běloruské společnosti prodávat své produkty v zahraničí, snad jen s výjimkou Afriky, Íránu, Iráku, Afghánistánu, Bangladéše a několika dalších asijských států. Ale to je komplikované, exportovat z Běloruska do Ruska je mnohem jednodušší, protože jsou mezi zeměmi otevřené hranice. Devadesát procent běloruského zboží proto putuje do Ruska. Na území Běloruska navíc operují ruští vojáci. 

Co tam ruští vojáci dělají? 

Lukašenko loni pozval do země ruské Vágnerovce (skupina žoldnéřů, kterou Kreml využívá na špinavou práci, pozn. red.), aby v Evropě vyvolal strach z toho, že je může použít ke vpádu do Ukrajiny, Polska či Litvy. Pozval jich kolem deseti tisíc, víme však, že ve skutečnosti jich přišla zhruba polovina. Byl pro ně vytvořen speciální tábor, základna poblíž města Asipovičy, zhruba sto kilometrů od Minsku. Když ale zemřel jejich vůdce Jevgenij Prigožin, Vágnerovci začali postupně Bělorusko opouštět, vraceli se do Ruska nebo šli bojovat do Ukrajiny či Afriky. Ten tábor je už téměř prázdný, přesto jich v Bělorusku zhruba dvě stovky zůstaly. Zdržují se v největších běloruských městech jako Vitebsk, Grodno, Brest, Gomel a samozřejmě Minsk. Jsou tam totiž vojenská výcviková centra, kde Vágnerovci trénují běloruské vojáky. Učí je, jak se chovat ve skutečné válce, jak používat drony, bojovat uvnitř velkých měst a podobně, přičemž využívají své zkušenosti z Ukrajiny. A Lukašenko je platí. Chce si připravit svou armádu na válku. Jestli totiž dostane od Putina pokyn, aby zahájil invazi do Ukrajiny, nemůže odmítnout.

Proč Putin tento rozkaz ještě nevydal? 

Tak zaprvé, běloruská armáda se ještě nikdy do skutečné války nezapojila, vojáci nemají žádné zkušenosti. Je to ale především strategické rozhodnutí. Putin potřebuje, aby běloruští vojáci střežili bělorusko-ukrajinskou hranici, aby tam i Ukrajina musela mít část své armády, která tím pádem nemůže bojovat s tou ruskou. Běloruská armáda je umístěna i podél hranic s Polskem, Litvou a Lotyšskem. Kdyby Lukašenko vyslal své vojáky do Ukrajiny, kdo ochrání Rusko před Západem? Nikdo. Putin navíc ví, že Lukašenko potřebuje vojenskou sílu, aby v zemi udržel pořádek. Značná část Bělorusů svého prezidenta neuznává a jediné, co jim brání v tom, aby se vzbouřili, je strach z vojáků a bezpečnostních služeb. Strach a propaganda jsou to jediné, co tu zemi drží pohromadě. 

Jak vypadá běloruská propaganda? 

Je velmi podobná té ruské, obě nesou stejné poselství a využívají podobné narativy. Bělorusové a Rusové jsou vyobrazováni jako jeden národ. Po stovky let jsme spolu žili, bojovali bok po boku proti Německu v druhé světové válce, naše jazyky jsou si podobné… Celý svět kromě Běloruska a Ruska jsou naši nepřátelé a musíme společně bojovat proti ukrajinským fašistům. V roce 2020, po zfalšovaných prezidentských volbách, nařídil Lukašenko vyhodit ze státních médií mnoho běloruských novinářů a nahradit je rodilými Rusy. Nezávislá média teď fungují pouze ze zahraničí, převážně v Litvě a Polsku, zbytek je pod kontrolou státu. Novináře, kteří režim kritizovali a nestihli ze země uprchnout, nechal Lukašenko zatknout a drží je ve vězení. Zničil všechno, co nepatří státu, veškeré nezávislé struktury. Zůstaly jenom provládní organizace a média. 

Mají běloruští občané vůbec možnost získat přístup k nezávislému zpravodajství?

Ano, ale jedině skrze VPN (nástroj, který chrání své uživatele šifrováním jejich dat a maskováním jejich IP adres, pozn. red). Veškerá protivládní média totiž stát označil za extremistické organizace a lidé za jejich čtení můžou skončit ve vězení. Ale i používání VPN je pro lidi nebezpečné, všechny tajné služby spolupracují ve snaze je dopadnout.

Jak operují běloruské tajné služby? 

Existují dvě základní struktury. Výbor státní bezpečnosti, tedy běloruská KGB, která může působit za hranicemi země a vysílat tam své špehy, a ministerstvo vnitra, jež působí vnitrostátně. Snaží se potlačit protesty a hlasy lidí, kteří požadují změny. Veškeré ostatní instituce jsou těmto dvěma podřízeny a pomáhají jim v boji proti demokracii. 

Máte na mysli třeba policii a armádu? 

Ministerstvo vnitra je policie. V jiných evropských zemích je typické, že policie funguje pod záštitou ministerstva vnitra jako samostatná entita. V Bělorusku je to ale jedna instituce. Armáda má zase své vlastní specializované týmy, například zvláštní brigády s IT specialisty, kteří sledují profily, které na internetu zveřejňují protivládní názory a snaží se vypátrat skutečné lidi, kteří za těmito účty stojí.

Spolupracují běloruské a ruské tajné služby? 

Běloruské a ruské ministerstvo vnitra působí v součinnosti, stejně tak spolupracují KGB a FSB (ruská Federální služba bezpečnosti, pozn.red.), aniž by do toho nějak zasahovala vláda. Funkcionáři FSB běžně žijí v Minsku, mají tam své kanceláře. Běloruská KGB má satelitní oddělení a z našich interních zdrojů víme, že jsou tam přítomni specialisté a důstojníci z FSB. S běloruskými satelity však pracují nejen Rusové, ale také Číňané. Zástupci FSB ovšem s běloruskými zaměstnanci nekomunikují, je to jako organizace uvnitř organizace. Chtějí od Bělorusů získat informace, ale snaží se jim žádné nedávat, protože jim nevěří. Když ruští důstojníci přišli do Minsku, byli pozvaní na všechna důležitá místa. Když jsem ale byl před lety v Moskvě kvůli spolupráci na vyšetřování trestné činnosti – šlo především o boj proti nelegální migraci a obchodování s lidmi –, nemohl jsem budovy tajných služeb navštívit. Komunikovali se mnou pouze v kavárnách, restauracích a na dalších veřejných místech, protože jsem pro ně byl potencionálně nebezpečný. 

Eviduje Bypol vlivné Evropany, kteří spolupracují s běloruskými, potažmo ruskými tajnými službami?

Ano, ale to nejsou informace pro veřejnost. Jakmile takové lidi odhalíme, informujeme bezpečnostní složky dané země. Pokud jde o Bělorusko, takových tajných agentů není mnoho, ale jsou velmi nebezpeční. Nepáchají sice násilí, ale sbírají informace o vnitřních záležitostech dané země, vojenské infrastruktuře a o běloruské exilové opozici. Pokud jde o Českou republiku, o žádných takových případech nevím, běloruští špioni jsou přítomni převážně ve státech sousedících s Běloruskem, například v Polsku a Litvě. Zato Kreml, ten si hledá své špehy všude a je ochotný jim zaplatit závratné částky. Běloruský režim takové finanční prostředky nemá, a proto využívá spíše své diplomaty a civilisty.

Jakých Bělorusů se to typicky týká?

Často cílí na lidi, kteří pobývají v zahraničí, ale do Běloruska se vracejí. Tedy například běloruské studenty, kteří studují na evropských univerzitách. Když se vracejí domů za rodinami, KGB je může vyslýchat o záležitostech země, ve které studují. Nebo běloruské řidiče, kteří pracují pro velké mezinárodní společnosti, jezdí s náklaďáky po celé Evropě a mají přístup ke spoustě informací. Také využívají část bývalé běloruské opozice a další politické vězně. Když se někdo takový dostane do vězení, členové Ministerstva vnitra a KGB jej navštíví a výměnou za kratší trest ho přimějí podepsat dokumenty o kolaboraci. Většina těchto lidí po propuštění z vězení odchází do zahraničí. Ale KGB o nich ví všechno, zná členy jejich rodiny, kteří stále žijí v Bělorusku. Ke spolupráci je můžou donutit výhružkami. 

Investigace.cz publikovala článek věnovaný Tomaszu Szmydtovi, bývalému polskému soudci, který v květnu letošního roku utekl do Běloruska. Víme, že momentálně pobývá v Minsku, kde běloruský režim využívá jeho „novinářskou“ práci jako nástroj propagandy. Máte informace o tom, jestli Szmydt s běloruskými tajnými službami spolupracoval ještě během své soudcovské kariéry v Polsku?

Ano. Nevíme, kdy přesně to začalo, ale Szmydt byl v kontaktu s běloruským GRU, což je v podstatě takové armádní KGB. Díky své pozici soudce mohl číst utajované dokumenty a tyto informace posléze předávat běloruským tajným službám. Do Běloruska uprchl z obavy, že by ho v rodné zemi mohla zatknout polská Agentura pro vnitřní bezpečnost (ABW, tedy zvláštní služba zodpovědná za vnitřní bezpečnost státu a dodržování ústavního pořádku, pozn. red). Bypol rovněž ví, že důstojníci ruského FSB přijeli do Minsku a vyslýchali Szmydta o všem, co ví. Szmydt i nadále s FSB spolupracuje, stejně jako s běloruským KGB.

Víte o dalších podobných případech?

Napadá mě například bývalý polský voják Czeczko, který si rovněž v Bělorusku zažádal o azyl a krátce nato zemřel. Máme důvod si myslet, že ho zavraždila KGB. Czeczkův duševní stav byl špatný, užíval drogy a poté, co sdělil KGB všechno, co chtěli vědět, už pro ně nebyl užitečný. Běloruská diktatura se nezastaví před ničím, nedodržuje žádná pravidla ani zákony. A tak se ho rozhodli zabít, jinak by se totiž mohl vrátit do Polska a působit problémy. Na rozdíl od Tomasze Szmydta, který má velký dosah a rozsáhlé vzdělání, byl tento muž jen bezvýznamný vojáček z malé polské vesnice. 

Může být Szmydt i nadále nebezpečný?

Rozhodně. Utekl z demokratické země do diktatury. Byl to soudce, což je významná pozice, a nyní říká, že Polsko je represivní, zkorumpovaný stát. A to je narativ nebezpečný nejen pro Polsko, ale i pro celou Evropskou unii.

Autorka rozhovoru: Adéla Gajdicová

The post Učebnicová diktatura. Rozhovor s ředitelem Bypolu o Vágnerovcích, běloruských agentech v Evropě a ruském vlivu appeared first on investigace.cz.

Spyware je zbraň, která by měla být prodávána pouze vládám. Špionážní programy by se měly používat jen v případech ohrožení národní bezpečnosti, při potírání terorismu nebo organizovaného zločinu. Přesto se spyware využívá proti novinářům a politické opozici po celém světě, byť se jedná o hrubé porušování lidských práv. Jednou ze společností, které spyware vyrábí, je severomakedonská firma Cytrox. Její ředitelkou, právně zodpovědnou za firmu vyvážející špionážní software Predator, byla až do loňského léta penzistka z České republiky. Dokud ji reportérka Zuzana Šotová nenavštívila, své funkce si zřejmě nebyla vědoma.  

Vedle Zuzany Šotové z ⁠investigace.cz⁠ v Odposlechu uslyšíte i Jana Cibulku, datového novináře z Českého rozhlasu, který se věnuje kyberbezpečnosti v žurnalistice. Podcast připravil Jiří Slavičínský.

Zajímají vás další podrobnosti? ⁠⁠Přihlaste se k našemu newsletteru⁠⁠, kam vám každý týden zašleme doplňující obsah k epizodě  🎧 Odposlechu.

Přečtěte si

Výrobce spywaru Cytrox změnil vedení z české seniorky na mladou Polku. Je možné, že o tom ani jedna nevěděla

The post Česká ředitelka spywarové společnosti appeared first on investigace.cz.

Spyware je zbraň, která by měla být prodávána pouze vládám. Použití tohoto špionážního programu by se mělo aplikovat jen v případech ohrožení národní bezpečnosti, při potírání terorismu nebo organizovaného zločinu. Přesto se spyware využívá proti novinářům a politické opozici po celém světě, byť se jedná o hrubé porušování lidských práv. Jednou ze společností, jež spyware vyrábí, je severomakedonská firma Cytrox. Její ředitelkou, právně zodpovědnou za společnost s mnohamilionovými zisky vyvážející špionážní software Predator, byla až do loňského léta penzistka z České republiky. Dokud jsme ji nenavštívili, své funkce si zřejmě nebyla vědoma.  

V Beskydech, zhruba hodinu od Ostravy, leží obec čítající přes 300 obyvatel. Je víkendové odpoledne a ve vsi panuje klid. Nedaleko autobusové zastávky, která jako by označovala střed obce, stojí nově postavený domek s béžovou fasádou a černou střechou. Před ním je menší udržovaná zahrada. Muž opravující potrubí před domem reportérce z investigace.cz potvrdí, že je na správném místě – ano, tady bydlí paní Morávková. Netrvá to dlouho a dveře se otevřou, na prahu stojí zmíněná žena, usměje se a pozve návštěvu do útulného obývacího pokoje.

Píše se konec května 2023 a paní Morávková, sedmdesátiletá dáma a na první pohled spokojená penzistka z Beskyd, podle severomakedonského obchodního rejstříku zároveň šéfuje technologické společnosti Cytrox, která vyvinula špionážní software Predator. Ředitelkou se stala v roce 2022, v dokumentech společnosti je uvedeno její jméno i adresa. Dokonce je tam i kopie jejího pasu. Na otázku, zda někdy o společnosti Cytrox slyšela, přesto odpovídá: „Ne, nikdy.“ Potom se zeptá, jak se název firmy píše.

Není spyware jako spyware

Na rozdíl od známějšího spywaru Pegasus, vytvořeného izraelskou společností NSO Group, není software Predator nasazován pomocí takzvaných zero-click exploits. V případě Predatoru tak cíl musí škodlivý software sice nevědomky, ale nějak aktivovat – například kliknout na odkaz. Z pohledu obchodních čísel je proto Predator levnější.

Cytrox však s tímto technologickým handicapem dokáže velmi dobře pracovat a využívá kreativní způsoby, jak nutnost interakce s infikovanými odkazy obejít. Jedním z nich je přímá spolupráce s poskytovateli internetových nebo mobilních sítí v konkrétní zemi. Jelikož klienty společností, jako je Cytrox, by měly být pouze vlády, mohou se v nedemokratických zemích vládnoucí politici či přímo autokraté domluvit na nasazení tohoto zařízení přímo do sítě. Dalším způsobem, jak cílové zařízení infikovat, je dostat telefon zvolené oběti do těsné blízkosti se zařízením, které na něj spyware nasadí. Existuje však i jednodušší způsob v podobě zaslání infikovaného odkazu prostřednictvím e-mailu, případně může být k infikování zařízení použit speciálně upravený obrázek.

V Řecku vyšlo najevo nasazení Predatoru proti politikům, podnikatelům a mediálně známým osobám v srpnu 2022 a vyvolalo skandál. Řecký úřad pro ochranu osobních údajů provedl vyšetřování, které odhalilo, že 92 chytrých telefonů, které patřily podnikatelům, novinářům, státním zástupcům, politikům, ministrům a jejich spolupracovníkům, bylo zacíleno pomocí programu Predator, a to skrze 350 esemesek zaslaných prostřednictvím online služeb pro zasílání zpráv.

Přečtěte si

Bylo by divné, kdyby Česko nemělo špionážní software, říká odborník

Lidská práva versus plné kapsy

V současné době v Řecku probíhá soudní řízení s novináři, kteří nasazení Predatoru zveřejnili, a to na základě žaloby pro pomluvu, kterou podal synovec tamního premiéra, v roce 2019 jmenovaný do čela řecké národní zpravodajské služby (EYP). Právě tato instituce mohla za tehdejším nasazení Predatoru stát. Případ byl označen za urážku svobody slova a pokus umlčet nezávislou žurnalistiku v zemi.

Ať už se zkrátka jednalo o Pegasus, nebo Predator, špionážní softwary byly používány vládními subjekty proti novinářům, aktivistům a opozičním představitelům po celém světě. Ten, kdo si zakoupil služby společnosti, jako je Cytrox, jejím prostřednictvím získal neomezený přístup do soukromého i profesního života vybrané osoby. Spyware totiž může skenovat a odesílat všechny informace zevnitř zařízení, které napadl, ale také například zapnout kameru a mikrofon a takto poskytnout živé pokrytí, přesněji řečeno přímý přenos veškerých aktivit napadeného. Což může být posléze využito jako materiál pro případné vydírání, nebo dokonce trestní stíhání oběti spywaru. Získanými informacemi lze navíc ohrozit osoby, s nimiž se cíl setkává – například novinářské zdroje.

Amnesty International ve své rozsáhlé studii The Predator Files uvádí, že používání špionážního softwaru představuje porušení základních lidských práv. „Aliance Intellexa, tedy evropští vývojáři Predatoru a dalších sledovacích produktů, neudělala nic pro to, aby omezila, kdo a za jakým účelem může tento spyware používat. Místo toho si plní kapsy a ignorují závažné důsledky pro lidská práva… Jedinou účinnou reakcí je státy zavedený okamžitý celosvětový zákaz vysoce invazivního spywaru,“ uvádí Amnesty International.

Přečtěte si

Větší než Watergate? Znepokojivá zpráva o špehování v EU

Kdo stojí za Predatorem

Podle informací, jež získal Balkan Investigative Reporting Network (BIRN), byla severomakednoská společnost Cytrox založena jako akciovka v březnu 2017 pěti izraelskými státními příslušníky a jedním Maďarem. V roce 2018 Cytrox koupila společnost WiSpear.

V roce 2020 přešlo vlastnictví společnosti Cytrox na maďarskou společnost Cytrox Holding. Cytrox je také součástí aliance společností spadajících pod značku Intellexa. Ta vznikla v roce 2019 spojením společností Intellexa s francouzskou skupinou Nexa. V tiskové zprávě oznamující zrod této aliance se uvádí, že jejími členy jsou společnosti Nexa Technologies, Advanced Middle East Systems, WiSpear a Senpai Technologies.

Skupinu společností Intellexa založil v roce 2018 bývalý velitel izraelských obranných sil Tal Dilian, který je úzce spojen s další kontroverzní společností NSO Group a jejím špionážním softwarem Pegasus. Stalo se tak v roce 2014, kdy se Dilianova první společnost zabývající se sledovacím softwarem s NSO Group spojila.

Součástí francouzské skupiny Nexa je i česká společnost, která se do začátku roku 2022 jmenovala Nexa Technologies CZ, s. r. o. Současný název zní Setco Technology Solutions, s. r. o., a jediným společníkem je opět francouzská společnost FLANDRIN TECHNOLOGIES S.A.S. Česká firma zaměstnává méně než deset lidí a sídlí v Brně.

Přečtěte si

Kauza Pegasus: Bezpečnostní konferenci v Praze sponzoruje tvůrce špehovacího softwaru

Fiktivní ředitelé

„Ano, je to můj pas. Nerozumím tomu,“ říká paní Morávková poté, co jí reportérka investigace.cz ukázala dokumenty společnosti Cytrox s jejím jménem, adresou a kopií pasu. Adresa uvedená v dokumentech firmy je už ale neplatná, v původním místě bydlela, než se asi před půl rokem přestěhovala do domu, kde sedíme. Jak se mohla ocitnout v severomakedonském obchodním rejstříku coby ředitelka společnosti na vývoj špionážního softwaru, si paní Morávková podle svých slov nedokáže nijak vysvětlit.

Na druhou stranu není neobvyklé, že společnosti po celém světě využívají nastrčené nebo takzvané profesionální ředitele. Ať už s jejím vědomím, nebo ne, takováto osoba je jmenována, aby společnost formálně zastupovala, ačkoli její role je pouze na papíře a nemá žádnou skutečnou moc firmu ovlivňovat ani jakýkoli osobní profit z jejích zisků. U offshorových a skořápkových společností jsou nominálními řediteli obvykle profesionálové, kteří dostávají zaplaceno za formální zastávání této funkce, což někdy provádějí i ve stovkách společností. Vyskytly se však případy, kdy ředitelé společností neměli vůbec tušení, že tuto funkci zastávají – mohli například podepsat dokumenty, kterým nerozuměli, nebo jim byla ukradena identita. Nominální ředitel většinou představuje nástroj, jak formálně naplnit zákony o transparentnosti vlastnictví společností, aniž se odhalí skutečný majitel nebo řídicí struktury.

„Poslední tři roky jsem kvůli covidu nikam necestovala,“ pokračuje paní Morávková. „Předtím jsem párkrát byla v Izraeli, když jsem pomáhala dceři rozjet podnikání. Víte, její manžel je původem z Izraele, zavolám jim,“ vstane a vyjde ven prosklenými dveřmi vedoucími na terasu.

Dcera paní Morávkové vlastní v Česku se svou obchodní partnerkou kosmetickou značku, která nabízí výrobky od bahna z Mrtvého moře po různé pleťové vody a šampony, dovážené z Izraele. Dcera také vyučuje hebrejštinu. Její manžel je majitelem společnosti, jež se zabývá „obchodním poradenstvím a investicemi do nemovitostí na izraelském a českém trhu“. „Zeť ani dcera o firmě nic nevědí,“ říká paní Morávková po návratu z terasy. Při loučení dostala kontakt na redakci investigace.cz, aby napsala nebo zavolala, až si s rodinou o tomto tématu znovu promluví. Od té doby se neozvala. Když se redakce pokusila spojit s její dcerou prostřednictvím jejího kosmetického podniku, nikdo neodpověděl.

Přečtěte si

Vlády špehovaly spywarem novináře, aktivisty i disidenty

Nová šéfka

Několik dní poté, co reportérka investigace.cz navštívila paní Morávkovou, se ředitelka Cytroxu změnila. Na základě kopie oficiálních záznamů této společnosti funkci nyní zastává pětadvacetiletá Sylwia Jastrzębska z Polska. Kolega z polského média Frontsotry.pl se vydal na její adresu ve Varšavě, uvedenou v dokumentech společnosti. Byt se nachází v činžovním domě sovětského stavebního slohu v centru města.

Na adrese bydliště Sylwie Jastrzębské novinář z Fronstory.pl zaklepal na dveře bytu uvedeného ve firemních dokumentech, otevřel mu ale muž a po dotazu vysvětlil, že tam bydlí se svou partnerkou. O slečně Jastrzębské nikdy neslyšel, stejně jako muž na recepci domu nebo majitelka bytu, která ho pronajímá.

Slečnu Jastrzębskou se nám podařilo najít na sociálních sítích a potvrdit její totožnost porovnáním fotografie z jejího pasu – který je součástí dokumentů společnosti Cytrox – s jejími fotografiemi na internetu. Náš kolega z Fronstory.pl ji pak kontaktoval prostřednictvím jejího účtu na Instagramu. Sdělil jí, že je uvedena jako ředitelka severomakedonské společnosti Cytrox, a požádal o rozhovor. „Hmm, myslím, že je to omyl nebo shoda jmen,“ odepsala. Když jí kolega vysvětlil, že je v dokumentech uvedena i její varšavská adresa, zeptala se, co chce vědět. Požádal ji, aby mu zavolala, Sylwie Jastrzębská ale reagovala tím, že dává přednost napsaným otázkám. Poslal jí proto následující dotazy: „Jak se dostala do vedení společnosti Cytrox? Ví, čím se společnost zabývá, a slyšela někdy o Predatoru?“ Zprávy si přečetla a neodpověděla. Krátce po této konverzaci svůj účet na Instagramu deaktivovala. Nyní je zpět s jiným uživatelským jménem.

Na základě jejího účtu na Instagramu není jasné, čím se slečna Jastrzębska živí a kde skutečně žije. Většina obsahu na jejím profilu se točí kolem cestování po celém světě. Není také jasné, zda o své práci ředitelky výrobce špionážního softwaru věděla.

Společnost Cytrox na otázky investigace.cz, které jsme zaslali po návštěvě u paní Morávkové, neodpověděla.

Evropská komise v reakci na používání špionážního softwaru proti novinářům navrhla úplný zákaz této praxe. Eurokomisařka Věra Jourová k tomu ale redakci investigace.cz současně řekla, že se i novinář může stát součástí aktivit, jež ospravedlňují vyšetřování. „Nikdy nemůžeme vyloučit, že se jednoho dne špion nebo zločinec rozhodne získat novinářský průkaz a zneužít ho.“ Několik zemí včetně České republiky zároveň návrh Evropské komise odmítlo.

Líbil se vám tento text? Podpořte redakci investigace.cz

The post Výrobce spywaru Cytrox změnil vedení z české seniorky na mladou Polku. Je možné, že o tom ani jedna nevěděla appeared first on investigace.cz.

Byl odhalen ruský špion. Jak ho dostat na svou stranu a nabídnout mu práci dvojitého agenta? A je k tomu potřeba pomoci od Britů, Francouzů nebo Američanů? Pokud však verbování nevyjde, jakým způsobem lze agenta vyhostit a poslat do Moskvy? To vše, ale i spolupráci bezpečnostních agentur při odhalování a maření špionážních aktivit ruských diplomatů, v rozhovoru popisuje pro server VSquare bývalý maďarský kontrarozvědčík Ferenc Katrein, který působil ve funkci ředitele operací Úřadu pro ochranu ústavy (AH). 

Proč jsou ruští diplomaté jen zřídka vyhošťováni za špionáž?

Kontrarozvědka se vždy musí rozhodnout, zda začne pracovat na špionážním případu s cílem vedoucím k vyhoštění, nebo zda chce špiona přetáhnout na svou stranu. Pokud se kontrarozvědčíkům už podařilo odhalit ruského špiona a dva nebo tři další agenty z jejich sítě naverbovat, vyhoštění toho jednoho nedává smysl. Naopak mohou buď dvojité agenty využít k tomu, aby dotyčnému ruskému zpravodajci podávali falešné informace, nebo se ho pokusit oslovit a naverbovat. Probíhá to asi takto: „Poslyš, příteli, všechno, co jsi poslední dva roky hlásil do Moskvy, byly dezinformace, kterými jsme krmili tvé agenty. Buď se kvůli tomu dostaneš do vážných potíží, nebo můžeš pracovat pro nás.“ Když to nevyjde, teprve potom ho vyhostíte.

Jak takového člověka přesvědčíte, aby pro vás začal pracovat?

Jestliže už máte několik naverbovaných agentů a spoustu osobních informací o daném špionovi, nejprve si na to sednete s další zpravodajskou agenturou, zejména jste-li z kontrarozvědky malé země. Pokud totiž chcete ruského špiona naverbovat jako dvojitého agenta, musíte mu nabídnout určité záruky a možnosti. Kromě velkého balíku peněz mu můžete obvykle navrhnout lékařské ošetření pro nemocné příbuzné, kvalitní vzdělání pro děti a podobné věci. Především však musíte zaručit jeho i jejich bezpečnost. A to dokáže opravdu jen málo zemí: Britové, Francouzi, nejspíš i Američané. Takže požádáte o pomoc i je.

Vraťme se k základům. Jak se prověřují ruští diplomaté, kteří žádají o akreditaci?

Je to automatický proces. Když ministerstvo zahraničí obdrží žádost o akreditaci diplomata, informuje o tom příslušné kontrarozvědky, které pak žádost proženou svými informačními sítěmi. Tyto agentury jednak prověřují vlastní databázi, zda se v ní nenacházejí informace o diplomatově minulosti, jednak zasílají jeho jméno i osobní údaje všem členským státům NATO a žádají o informace.

Přečtěte si

Jak Rusko paralyzuje OBSE: Sabotáž, špioni a zatčení úředníci

Všem v severoatlantické alianci?

Ano, všem. Obvykle je to tak, že buď je minulost nového diplomata v naší vlastní databázi, nebo nás některá z partnerských zpravodajských služeb upozorní a pošle konkrétní zprávu, že osoba byla prověřena, nebo dokonce zpracována u nich, zda se podezření na příslušnost ke zpravodajské službě potvrdilo či nepotvrdilo a jaké informace o něm přesně mají. Pokud existuje náznak, že diplomat je napojen na zpravodajskou službu, je rovněž důležité vědět, k jakému resortu patří. Což se člení podle kategorií, přičemž rozhoduje, zda je osoba podezřelá z práce pro Federální službu bezpečnosti (FSB), Službu vnější rozvědky (SVR) či Vojenskou zpravodajskou službu (GRU). Kategorie mají své názvy nebo kódy. Například linie N je nelegální rozvědka, linie X je špionáž v oblasti technologií a tak dále.

Jak to poznáte, kam ho zařadit?

Pokud nám partnerský stát dá vědět, k jaké linii dotyčný patří, vyplývá z toho i zpravodajská příslušnost diplomata. Například řádek X velmi pravděpodobně znamená, že diplomat pracuje pro SVR. Pokud je akreditovaný diplomat ale přidělen k úřadu vojenského atašé, je pravděpodobné, že jde o GRU. Pracovní pozice tedy předpovídá, ke které zpravodajské službě asi patří. Řekněme, že pokud na ruské velvyslanectví přijde nový bezpečnostní důstojník s novou akreditací, bude pravděpodobně patřit k FSB.

Naopak oddělení médií, kultury a politiky je v podstatě Služba vnější rozvědky, SVR. Což platí i pro vědecko-technické pozice. Obhajoba a prosazování ruských ekonomických zájmů je rovněž typickou oblastí SVR. Konzulární oddělení může být FSB, ale vždy se najde místo i pro někoho ze SVR. Vojenské záležitosti, jako otázky ohledně válečných hrobů, jsou v gesci GRU. Vnitřní záležitosti, atašé pro vymáhání práva, bezpečnost hranic či otázky migrace jsou záležitostí FSB. Často však záleží i na osobní historii daného člověka.

Je pravda, že určité pozice v zahraničí, jako je například zástupce vedoucího obchodního zastoupení, dostávají vždy zpravodajští důstojníci?

Ano, to je běžná praxe. Pokud zpravodajský důstojník po čtyřech letech skončí ve své funkci třeba zmíněného zástupce vedoucího obchodního zastoupení a odjede do Moskvy, je velká šance, že nastupující zpravodajec obsadí stejnou pozici. Jestliže budeme uvažovat jako Rusové, je přece jednodušší připravit své zpravodajské důstojníky pod diplomatickým krytím tak, že je předem naučíme, co budou dělat a jaká bude jejich krycí práce. Důležité je, aby krycí příběh byl vždy připravený a věrohodný, aby on či ona dokázali krycí práci bezchybně vykonávat.

A jaké jsou kategorie v procesu identifikace zpravodajského důstojníka?

Většinou existuje kategorie „podezřelý zpravodajský důstojník“ a „identifikovaný zpravodajský důstojník“. Nemá smysl udržovat žádnou jinou kategorii.

Lze stanovit procento podezřelých a identifikovaných zpravodajských důstojníků mezi všemi ruskými diplomaty?

To je obtížná otázka. Pokud můžete jasně říci, že někdo byl identifikován, pak k tomu musíte mít dokumenty, podklady. Takových případů je samozřejmě obvykle méně. Identifikace znamená například provedení operace, jejímž výsledkem byly nějaké pádné důkazy. Například získáte výplatní listiny, na nichž je seznam zaměstnanců nepřátelské zpravodajské služby. 

Médium VSquare loni informovalo o tom, že zástupce ruského velvyslance v Belgii a chargé d’affaires Kirill Logvinov byl belgickou kontrarozvědkou identifikován jako tajný zpravodajský důstojník. Je běžné, že zástupce velvyslance na ruské ambasádě je zároveň vysoce postaveným špionem?

Rozhodně, ale diplomatické krytí ve skutečnosti neurčuje, jak je kdo významný. Nejdůležitější může být třeba zástupce velvyslance, ale může to být i nejníže postavený diplomat. Tak jako tak je to jen krytí.

Evropská komise odmítla Logvinova a další podezřelé ruské špiony z Bruselu vyhostit. Jaký to má smysl?

Samozřejmě mohou existovat i politické důvody – snaha zcela si neznepřátelit Rusko. Nebo může jít o strach ze zrcadlové odvety. Pak je tu možnost, že tito ruští zpravodajští důstojníci ve skutečnosti fungují jako komunikační kanály nebo zadní vrátka do ruské vlády. V pozadí mohou probíhat pravidelné diskuse, takže i to lze vnímat jako legitimní důvod. Pokud ale neplatí ani jedna z takových možností, je jejich nevyhoštění přijatelné pouze v případě, že Logvinov nebo podobní ruští tajní zpravodajští důstojníci jsou pod úplným dohledem a situace je pod kontrolou. 

Mohlo by se například stát, jak jsme o tom již hovořili, že více ruských agentů je již naverbovaných tamní kontrarozvědkou. Nejsem si však zcela jistý, zda má bezpečnostní aparát samotné EU schopnost i kompetence naverbovat ruského agenta. Nemůžeme ovšem ani vyloučit, že jim v tom pomáhají zahraniční kontrarozvědky jako britská nebo francouzská.

Přečtěte si

Příběh ruského špiona. Operoval v Maďarsku, ze Slovenska ho vyhostili

Na jaké bázi probíhá mezinárodní organizace?

Existuje například Bernský klub, což je samostatná odborná spolupráce týkající se konkrétních případů. Tam se konají pravidelná setkání minimálně dvakrát do roka, jednou na úrovni generálního ředitele, dvakrát na úrovni kontrarozvědných expertů.

Skrz jaký kanál se sdílejí informace o minulosti ruských diplomatů?

Existuje speciální síť, centrální systém, který není napojen na nic jiného a je určen pouze pro zpravodajskou spolupráci. Není jen pro kontrolu diplomatů, ale pro jakoukoli výměnu informací mezi partnerskými agenturami aliance. 

Pokud se ukáže, že ruský diplomat je identifikovaný agent SVR, je možné, že hostitelská země přesto přijme jeho diplomatickou akreditaci?

Jedná se o politické rozhodnutí. Můžete vyzvat ruské ministerstvo zahraničí, aby poslali někoho jiného, ale můžete ho také přijmout.

Znamená to, že ho akceptujete, protože můžete na toho člověka dohlížet a sledovat, co dělá?

Samozřejmě nelze vyloučit ani takovou operativní úvahu. Má smysl, jestliže k tomu máte kapacitu. Pokud tu kapacitu nemáte, tak ho nepřijímejte. To se netýká jen diplomatů, ale i technického a administrativního personálu ambasády, který s diplomatem pracuje, a také jeho rodinných příslušníků. Tím se počet osob nutných k prověření násobí. Běžnou praxí je i skutečnost, že si osoba s diplomatickým krytím přiveze manželku nebo manžela, kteří také mohou být zpravodajci.

Mají rodinní příslušníci stejnou diplomatickou imunitu?

Mají určitou úroveň, ale ne plnou. Jejich použití pro zpravodajské účely je proto rizikovější. Obvykle se používají pro drobné úkoly, doručování, finanční transakce a podobně, kde jsou vystaveni menšímu riziku. Je zřejmé, že se nebudou používat pro nejcitlivější úkoly, protože jim chybí plná ochrana.

Vysílání ruských zpravodajských důstojníků s manželem/manželkou je běžné?

Většinou je posílají ve dvojicích. Je to pro ně bezpečnější, pokud tedy takové správné rodinné zázemí mají. Záleží však i na tom, o jakou misi se jedná. Jednotlivci mohou být vysláni na jinou misi, nebo dokonce nemusí být použiti pro operace v zemi, do které jsou akreditováni.

Stává se často, že samotní ruští diplomaté nejsou těmi nejdůležitějšími špiony? Že jsou spíše návnadou, která má zaměstnat kontrarozvědku hostitelské země?

Rusové to někdy dělají záměrně. V takovém případě je důležité zmínit, že existují i neoficiální nediplomatická krytí. Diplomatické krytí poskytuje ochranu prostřednictvím diplomatické imunity, což znamená, že ten, kdo bude přistižen při činu, může být bez dalšího odeslán domů. Pokud imunita neexistuje, mají naopak prokurátoři a kontrarozvědka mnohem rozsáhlejší možnosti. Když však diplomatické krytí nemáte, existuje větší šance, že zůstanete mimo pozornost, nemusíte přitahovat pozornost kontrarozvědky, takže máte více možností špionáže. Větší rizika zkrátka přinášejí i větší zisky.

Jak se postupuje při vyhošťování diplomatů?

Kontrarozvědka shromažďuje informace, jasně identifikuje nepřátelského zpravodajského agenta, a když ruská aktivita překročí určitou hranici nebo si špion začne budovat vazby na politické či ekonomické aktéry, kteří jsou v opravdu citlivém nebo vysokém postavení, vzniká na kontrarozvědku tlak, aby jednala. V takových případech kontrarozvědka podává návrh vládnímu kabinetu, aby zpravodajského důstojníka nejprve přistihla při činu a teprve poté požádala vládu o jeho vyhoštění.

Nejprve však musí politici schválit identifikaci a „chycení“ špiona. Jde o rozhodnutí na úrovni člena vlády, ministra, někdy dokonce premiéra, protože vláda to musí vysvětlit na politické a diplomatické úrovni. Může to mít vážné politické a ekonomické důsledky. Dnes už to není problém, ale dříve tomu tak bylo, neboť rozhodovaly například obavy ze zastavení dodávek plynu ze strany Ruska.

Přečtěte si

Podcast ODPOSLECH: Ženy ve službách Jeho Diktátorstva

Následuje něco jako typická ruská reakce?

Určitě je potřeba počítat se „zrcadlením“, odvetou. Rusko může vykázat stejný počet diplomatů, kteří pracují na obdobných pozicích jako ti ruští u nás.

Jaké jsou typy vyhoštění?

Existuje „tiché vyhoštění“, kdy si generální ředitel kontrarozvědky předvolá diplomata, styčného důstojníka ruského velvyslanectví nebo ruského velvyslance, a navrhne, aby se diplomat vrátil domů. Možná že generální ředitel ukáže velvyslanci také jednu nebo dvě fotografie, aby vysvětlil důvod vyhoštění. Tento způsob vždycky funguje.

Pak je tu i možnost, kdy například na diplomatické recepci nebo večírku ministr zahraničních věcí zahájí rozhovor s ruským velvyslancem a na toto téma s ním prohodí pár slov. Je to jemnější, elegantnější a méně provokativní. Mohl by to být také způsob, jak se vyhnout právě té odvetě.

Stává se také, že na vyhoštění žádná reakce nepřijde?

Je to rozhovor džentlmena s džentlmenem typu „vyřešíme si to sami“. Rusové mohou delegovat někoho jiného, aby vyhoštěného diplomata nahradil. V takových případech odveta být nemusí.

Přečtěte si

Opoziční novináři hledali bezpečný úkryt v Evropě. Tajní agenti si je ale našli

Co se děje při oficiálním vyhoštění?

V těchto případech je předvolán velvyslanec a ministerstvo zahraničí mu předá písemnou nótu, v níž je konkrétní diplomat prohlášen za personu non grata, což má i právní důsledky. Tuto nótu obvykle předává ministr zahraničí. V zásadě platí vyhoštění pouze z hostitelské země, ale v závažnějších případech může být vydáno doporučení, že se vyhoštění vztahuje i na celý schengenský prostor. Což je do jisté míry závazné i pro spojence.

Jaká je lhůta pro opuštění země?

Záleží na tom, o jak závažný případ se jedná. Někdy je okamžitá, tedy v podstatě do jednoho nebo dvou dnů. Když se však jedná o klidné vyhoštění, hostitelská země obvykle bere v úvahu rodinné poměry, například to, že děti musí být odebrány ze školy. V podobném případě se ruskému velvyslanci třeba řekne, že diplomat by měl odjet do konce měsíce. Ale pro formální vyhoštění existují stanovená pravidla, jak by mělo fungovat. 

Je vyhoštěný diplomat i před svým odjezdem stále pod dohledem kontrarozvědky?

Samozřejmě, a platí to až do jeho posledního pohybu na našem území! V té době ho kontrarozvědka sleduje ještě bedlivěji, aby zjistila, jaká následná opatření udělá. To jsou další bonusové informace pro kontrarozvědku. S kým se diplomat rozloučí, kde si něco vyzvedne, kde něco odloží. Proto ho bez ohledu na to, kolik času dostane na opuštění země, jeho šéfové pravděpodobně co nejdříve posadí na letadlo do Moskvy.

The post Bývalý kontrarozvědčík Katrein: „Pokud chcete naverbovat ruského agenta, musíte nabídnout protiváhu.“ appeared first on investigace.cz.

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) čelí podezření, že do ní pronikají ruští špioni. Situaci v organizaci komplikují i ruští úředníci, kteří sabotují její rozhodování a mírová jednání. Rusko také stále zadržuje tři zaměstnance OBSE. Podle mluvčího Ministerstva zahraničních věcí je OBSE kvůli ruskému působení čím dál méně schopna naplňovat své původní poslání. 

Zástupci Ruska už delší dobu komplikují situaci v OBSE, například výhružkami na adresu kritiků ruské války proti Ukrajině. Když jeden ze zástupců Litvy v březnu 2022 válku odsoudil, moskevský diplomat mu pohrozil, že jej v Rusku, kde za obdobnou kritiku hrozí 15 let vězení, postaví před soud. „Chytit lze kohokoli a kdekoli,“ varoval jej s tím, že dlouhá ruka Ruska může dosáhnout velmi daleko.

Česká republika již podnikla opatření, jež mají v rámci OBSE vést ke snížení ruského vlivu na Česko. „Česko v srpnu 2022 sdělilo Rusku a Bělorusku, že v reakci na závažná porušení mezinárodního práva, kterých se tyto země dopustily v souvislosti s agresí Ruska proti Ukrajině, dočasně přerušuje vůči těmto dvěma zemím provádění politických závazků vyplývajících z Vídeňského dokumentu OBSE,“ řekl investigaci.cz mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Daniel Drake.

V důsledku toho tak Česko nepředává Rusku a Bělorusku v rámci pravidelné výměny například informace o svých ozbrojených silách. „Vůči všem ostatním účastnickým zemím OBSE své závazky vyplývající z Vídeňského dokumentu OBSE naplňujeme,“ doplnil Drake. To se ovšem o Rusku říct nedá. V lednu totiž oznámilo, že kvůli rozhodnutí Česka rovněž nebude dodávat informace, ač mu to Vídeňský dokument ukládá, a to celé OBSE.

Zástupci Ruské federace v OBSE kromě toho také blokují rozhodnutí. Ze stolu smetli například prodloužení mise pozorovatelů, kteří měli od začátku ruské okupace Krymu v roce 2014 za úkol monitorovat dodržování příměří a organizovat výměny zajatců v této lokalitě. OBSE tam ale nyní má novou misi. „Naši lidé pomáhají v oblasti lidských práv, demokratizace společnosti, s odminováním nebo s ochranou vysídlenců před organizovaným zločinem, jako je třeba obchod s lidmi,“ prohlásil v rozhovoru pro Deník N Ivo Šrámek, zástupce Česka v OBSE.

Ruští diplomaté zablokovali i několik dalších rozhodnutí OBSE. Odmítli například udělit souhlas s tím, aby v roce 2024 organizaci předsedalo Estonsko. Moskva z velké části pozastavila i své platby do společné pokladny. Podle zdrojů Der Spiegel činí neuhrazená částka více než 10 milionů eur (v přepočtu zhruba 244 milionů korun).

Napětí panuje také ohledně zasedání. Polsko například odmítlo povolit ruskému ministru zahraničí Lavrovovi vstup do země na prosincové shromáždění, jehož se zúčastnili ministři zahraničí všech členských států, načež Rusko na únorové zasedání ve Vídni vyslalo několik delegátů, na které se vztahují evropské i americké sankce. Mezi nimi byl i Pjotr Tolstoj, pravnuk spisovatele Lva Tolstého, nechvalně proslulý mimo jiné i tím, že vyzval k bombardování Ukrajiny. Někteří delegáti z ostatních zemí reagovali na přítomnost těchto osob alespoň svým oblečením, neboť vystoupili v ukrajinských barvách. Když se slova ujala ruská delegace, mnozí demonstrativně opustili sál, zatímco jiní vyvěsili ukrajinskou vlajku.

Rusko se nevyhýbá ani obviňování pracovníků OBSE. Jeho úřady zabavily během invaze Putinových vojsk více než 70 vozidel této organizace, která se je marně snažila získat zpět. V ruském prohlášení stálo, že vozidla byla zabavena jako důkazní materiál v trestních záležitostech proti několika zaměstnancům OBSE, jež Rusko obvinilo z účasti na řízení palby na Doněck a Luhansk.

Přečtěte si

KremRule: Co se stalo za uplynulý rok s českými majetky v ruských rukou

Tyto úředníky Rusko již přes rok zadržuje. Dle oficiální zprávy organizace již několikrát vyzvala k jejich okamžitému propuštění. „Je naprostou parodií na spravedlnost, že Rusko drží jako rukojmí tři členy organizace, k níž patří i sama Moskva, kteří sloužili v misi, kterou schválila,“ řekl pro Der Spiegel americký velvyslanec při OBSE Michael Carpenter. Podle něj představují ruští diplomaté v organizaci bezpečnostní riziko. Zástupce Česka Ivo Šrámek však soudí, že OBSE nemá žádný nástroj k tomu, aby si vynutila dodržování svých stanov. Řekl to v rozhovoru pro Deník N.

Ukrajinská vláda již vyzvala k dočasnému vyloučení Ruska z organizace. To by nebylo poprvé, kdy by byl konkrétní stát dočasně vyloučen – v roce 1992 organizace na několik let vyloučila Jugoslávii, kde probíhala válka mezi tamními národy. Někteří ale poukazují na to, že organizace by mohla poskytnout prostor pro sblížení, jakmile ruská agrese vůči Ukrajině skončí.

Některé státy podezírají Rusko i ze špionáže. Jak uvádí Der Spiegel, podle zahraničních tajných služeb využívá Rusko různé mezinárodní organizace poměrně často ke krytí svých agentů. Ti patří oficiálně k ruským delegacím, ve skutečnosti ale vykonávají špionážní činnost. Epicentrem těchto aktivit je podle zjištění novinářů Vídeň, kde sídlí OBSE i další mezinárodní organizace či jejich pobočky. Financial Times k tomu uvádí, že tajným agentům se ve Vídni daří i díky zákonům země, které tyto aktivity netrestají, pokud jejich cílem není přímo Rakousko.

Členské státy jako Lotyšsko, Litva či Polsko již identifikovaly zaměstnance OBSE, jež považují za podezřelé. V minulosti šlo například o manželku náměstka ruského ministra zahraničí, která pro organizaci pracovala ještě několik měsíců po ruské invazi do Ukrajiny.

Někteří podezřelí pro organizaci stále pracují. Jeden ze zástupců Lotyšska na zasedání Stálého výboru Parlamentního shromáždění OBSE například kritizoval, že vídeňskou kancelář Parlamentního shromáždění vede Daria Bojarskaja, která má ze své pozice přístup k důvěrným dokumentům. Tato žena dříve pracovala na ruském ministerstvu zahraničí a pravidelně cestovala s ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem i s Vladimirem Putinem, pro něhož tlumočila při setkání s Donaldem Trumpem v roce 2019 v japonské Osace.

Generální tajemnice OBSE Helga Schmid mezitím upozorňuje, že pro OBSE pracuje jen velmi málo Rusů, ať už jako přímí zaměstnanci, nebo úředníci vyslaní z Ruska. Navíc jsou podle ní stejně jako všichni zaměstnanci povinni zastupovat výhradně zájmy OBSE, nikoli zájmy svých států, a to bez ohledu na jejich státní příslušnost.

„Vlivem ruského destruktivního působení může OBSE čím dál méně naplňovat své původní poslání a základní účel. Smyslem OBSE je rozvíjet dialog, budovat důvěru mezi státy a podporovat spolupráci. Rusko jako účastnická země aktuálně neplní své závazky, rozvrací partnerství a narušuje chod organizace. Avšak je třeba dodat, že ve svém snažení je izolované,“ uzavírá mluvčí Ministerstva zahraničních věcí.

The post Jak Rusko paralyzuje OBSE: Sabotáž, špioni a zatčení úředníci appeared first on investigace.cz.

Máme za sebou další tropický týden, a protože je pátek, je čas na další #zesvěta! Nakupujete v online obchodu jménem Shein? Neměli byste – nejenže zahlcuje už tak oblečením zahlcenou planetu, jejich návrháři ještě k tomu kradou! Svatouškem týdne však není ani země, kde se zrodila diplomacie, a František Josef I. (dej mu Pánbůh věčnou slávu) se musí v hrobě obracet. Prošlou trvanlivost ale nemá pouze Rakousko, nýbrž i některé potraviny, které se dostaly na evropské pulty – kdo za tím stál? Poslední nešťastník, na něhož se dnes zaměříme, není nikdo jiný než známý internetový podnikatel Mark Zuckerberg, který by si svou firmu měl už konečně srovnat do latě. Tedy alespoň co se obsahu zveřejňovaných reklam týče. 

#1 Nejen zneužívání cizích módních návrhů

Okresnímu soudu v Kalifornii přišla žaloba, v níž tři módní návrháři obviňují čínský řetězec Shein z porušení autorských práv. To mělo být údajně až tak agresivní, že by se dalo přirovnat k vykořisťování. Shein vyrábí oblečení tzv. rychlé módy a snaží se vytvořit až 6 000 kusů konfekce denně. Jelikož se však jejich návrhářům evidentně nedostává vlastní invence, vykrádají cizí autorské návrhy. Proti tomuto porušení práv se ve Spojených státech lze bránit odvoláním na zákon proti ovlivňování a korupci. Paradoxní je, že zákon vznikl v sedmdesátých letech minulého století s cílem potírání organizovaného zločinu. Zmíněná žaloba je pravděpodobně ale nejmenším problémem společnosti Shein. Letos v květnu totiž čínský řetězec začala vyšetřovat americká Komise pro kontrolu cenných papírů, zda při výrobě nekonečného množství oblečení nevyužívají ujgurské muslimy k nucené práci. Inu, Šejna na vás, přesněji řečeno chrabrého pistolníka z písně prvního českého rapera Ladislava Vodičky „Byl to Shane“. 

Jak se k celé záležitosti staví čínský Shein, si můžete přečíst na zpravodajském webu Al Jazeera. 

#2 Ples v opeře nebo lyžovačka v Kaprunu? 

Rakousko je zemí, kde sídlí několik světových organizací včetně OSN, navíc to byl náš jižní soused, kdo světu dal verbální umění jménem diplomacie. V současné době má však tato země k ideálu daleko. Rakouská vláda se totiž zuby nehty snaží bagatelizovat, či přímo zamítat jakékoli pokusy opozičních stran o pojmenování špionáže jako kriminální činnosti. Od začátku agrese Ruska proti Ukrajině uplynul už více než rok a během této doby evropské země vyhostily ze svých území přes 400 ruských špionů pod diplomatickým krytím. Ne tak Rakousko, které doposud nařídilo sbalit kufry pouze čtyřem podobným týpkům. Vysoký představitel západní tajné služby proto potvrdil, že v současnosti ve Vídni přebývá více než 180 akreditovaných ruských diplomatů, byť tajná služba minimálně o třetině z nich ví, že mají diplomatické krytí jen kvůli shromažďování zpravodajských informací. Situaci na březích Dunaje přesně popsal rakouský vojenský důstojník, jenž uvedl, že pokud by Rusko chtělo z rakouského území špehovat Německo, nikdo by mu v tom nebránil, poněvadž to nijak neohrožuje rakouské zájmy. Zkrátka dokud v ruském hledáčku nebude samotná rakouská vláda, je všechno v pořádku. Ruští agenti tak nemusí riskovat cestu na německé území, své zdroje mohou pozvat třeba na alpskou lyžovačku nebo do vídeňské opery. Ostatně vytěžit pramen, třeba i český, lze dobře i nad čokoládovým sachrem se šlehačkou a cappuccinem v proslulé kavárně Hawelka. Ta je nadto nedaleko ruských diplomatických budov, jejichž střechy pokrývají tu více, tu méně viditelné satelity, většinou smontované a zprovozněné v průběhu několika posledních měsíců. Válka v Ukrajině tak pravděpodobně proměnila Rakousko v ruskou špionážní základnu určenou k pokrytí minimálně střední Evropy. 

O argumentech rakouské vlády proti schválení kriminalizace špionáže se lze více dozvědět na webu The Financial Times. 

#3 Prošlé jídlo znovu na pultech supermarketů

Vyšetřování v několika evropských státech odhalilo zločineckou síť, která prostřednictvím dodavatelských řetězců prodávala prošlé potraviny. Výsledkem bylo zatčení 27 zločinců ohrožujících zdraví a bezpečnost evropských spotřebitelů. Zločinci využili nedostatků kontrolního systému, jenž během pandemie covidu pozbyl přísného dohledu, a na prošlé potraviny začali lepit nové etikety. Operace vedená Europolem společně se členskými státy odhalila, že skupina zločinců na trh uvedla miliony prošlých potravin, čímž si měli vydělat nejméně milion eur (téměř 24 milionů korun). Do tohoto poměrně nového kriminálního fenoménu se zapojily osoby z Francie, Německa, Itálie, Estonska, Litvy, Rumunska a Španělska. Naopak s čistým štítem z aféry vyšli výrobci potravin, máslo na hlavě však mají mezidodavatelé nebo subjekty působící v oblasti likvidace potravin. 

O vyšetřování tohoto exkluzivního zločinu najdete podrobnější informace na stránkách Europolu. 

#4 Extrémní obsah na sociálních sítích

Před chudobou, hladem, občanskými nepokoji, znásilňováním nebo zabíjením prchají ze subsaharské Afriky tisíce migrantů. Láká je Jižní Afrika, kde údajně existuje poměrně progresivní politika na ochranu uprchlíků. V reálu je ale všechno jinak. Místo bezpečného útočiště musí migranti čelit nenávistným projevům na sociálních sítích. Jihoafričané proti nim brojí i skrze speciální operace, v nichž vyzývají k násilným protestům, žhářství a vraždám. Organizace Global Witness a The Legal Resources Centre provedly společný výzkum, v němž se zaměřily na schopnosti Facebooku, Tiktoku a Youtube odhalit a ze svých sítí odstranit skutečné případy xenofobních a nenávistných projevů vůči uprchlíkům v Jižní Africe. Konkrétně byly monitorovány pojmy jako střelba, zabíjení, rasistické urážky či výrazy xenofobní propagandy. Společnosti odeslaly platformám tento obsah jako reklamu a všechny tři sítě jej schválily ke zveřejnění, kromě jedné reklamy, kterou Facebook odmítl přeložit do angličtiny, do afrických jazyků ji však bez problémů přeložil. 

Co by měly platformy udělat pro důslednější moderování obsahu a v jakých dalších zemích se podobné násilí vyskytuje, si můžete přečíst na webu mezinárodní nevládní organizace Global Witness, jež se snaží bojovat nejen proti porušování lidských práv ve světě. 

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

The post #zesvěta: Na modrém Dunaji Rusové vesele špehují appeared first on investigace.cz.

Jméno Anna je mezi ženami, které vedou dvojí život, zřejmě populární. Americkou smetánku nejdříve obelstila Putinova špionka Anna Chapman. Letos se do povědomí široké veřejnosti dostala ruská podvodnice Anna Sorokin alias Anna Delvey, kterou proslavil i seriál Netflixu „Neskutečná Anna“. Jak ale praví lidové úsloví, do třetice všeho dobrého i zlého. Před týdnem přinesli investigativní novináři OCCRP ve spolupráci s Pittsburgh Post-Gazette příběh třetí „neskutečné“ Anny – Anny de Rothschild. Falešnou dědičku slavné evropské dynastie finančníků podezírají i z mezinárodní špionáže.

Její příběh se začal psát v květnu 2021, kdy třiatřicetiletá rádoby potomkyně slavného rodu Rothschildů vystoupila z luxusního terénního mercedesu Donalda Trumpa a zamířila do floridské rezidence Mar-a-Lago, kterou samotný Trump během své vlády přezdíval „zimní Bílý dům“.

Jde o stejnou rezidenci, kde se v průběhu vyšetřování spojeného s nedávnou domovní prohlídkou našly desítky tajných dokumentů, jež si bývalý šéf Bílého domu po odchodu z funkce odnesl a uskladnil bez povolení. Ze zprávy, kterou soud zveřejnil začátkem srpna, vyplývá, že instituce obdržela celkem 15 krabic s dokumenty z Trumpovy rezidence. V nich bylo skoro 200 tajných spisů, 18 z nich s označením „přísně tajné“.

Z Inny hravě Annou

Nebyl to však jediný průšvih stran tohoto sídla. Další spočíval v tom, že o žádnou Annu Rothschild nešlo. Do Mar-a-Lago ve skutečnosti přijela Ukrajinka s trvalým pobytem v USA jménem Inna Jaščyšyn a šlo o kriminálnici napojenou na podvodnou charitativní organizaci, kterou založil ruský podnikatel Valerij Tarasenko. Falešnou identitu využila, aby se dostala k vlivným lidem v okolí amerického exprezidenta v jeho rezidenci na Floridě.

Do Mar-a-Lago ji v květnu 2021 pozval newyorský bankéř a Trumpův velký podporovatel Elchanan Adamker. Není jasné, zda to byla její první návštěva, ale řada svědků si vybavuje, že se Anna prezentovala jako členka rodiny vlivných evropských finančníků. V Mar-a-Lago ji ten den potkal někdejší investiční bankéř a spisovatel John LeFevre. „Nešlo jen o to, že by zmínila rodinné jméno. Mluvila o vinicích a rodinných sídlech a také o tom, jak vyrostla v Monaku,“ řekl novinářům OCCRP.

S Trumpem se domnělá Anna de Rothschild tehdy sešla na golfovém hřišti. Na videu zaznamenaném během tohoto setkání je podle OCCRP slyšet, jak přítomní lidé vtipkují o jejím jménu: „Anno, ty jsi přece Rothschild, můžeš si dovolit zaplatit milion dolarů za fotku s Trumpem.“

Falešná charita

Falešná identita není jediný Annin prohřešek proti zákonu. Působila i jako ředitelka miamské pobočky podvodné charitativní organizace United Hearts of Mercy. Tu v roce 2010 (upraveno 15. 9.2022 pozn.red.)  založil moskevský podnikatel Valerij Tarasenko. Na své facebookové stránce organizace uvádí, že pomáhá „vysvobodit děti z duchovní, sociální, ekonomické a fyzické chudoby“ v Africe, USA, Kanadě, Dominikánské republice a na Haiti.

Jelikož šlo o organizaci s údajně nízkými příjmy, nemuseli zveřejnit, že ve skutečnosti získali za rok kolem 200 tisíc dolarů (přibližně pět milionů korun). K dětem se statisíce dolarů pravděpodobně ale nikdy nedostaly a charita dnes čelí vyšetřování za finanční podvody v Kanadě a pravděpodobně i ve Spojených státech.

Mezi Tarasenkem a Innou Jaščyšyn podle všeho ovšem neklapalo ani jejich soužití. Žena ukrajinského původu totiž tvrdí, že s Annou de Rothschild nemá nic společného a doklady zfalšoval její bývalý obchodní partner Tarasenko. Oba na sebe navíc podali žaloby za domácí násilí. Zatímco on prohlásil, že Jaščyšyn je podvodnice, která se přiživuje na bohatých starších mužích, ona ho nazývá zločincem, jenž si z ní udělal rukojmí.

Je to nejen Trumpův problém

Na celé aféře je ale nejvíce znepokojující fakt, že Jaščyšyn zřejmě navštívila Mar-a-Lago několikrát. Není ovšem jasné, jakou identitou se prokázala u Trumpovy ochranky ani zda se vůbec musela nějak prokazovat. Tamní kancelář služeb pro hosty novináře OCCRP odkázala na Trump Organization, která se k jejich dotazům dodnes nevyjádřila.

Annina skutečná identita ale Trumpa a členy jeho týmu zaskočila. Pravdu o údajné Anně Rothschild se dozvěděli od hudebního producenta a vlastníka půjčovny luxusních aut Deana Lawrence během jeho letošní návštěvy v Mar-a-Lago. Ten se s Annou seznámil skrze společnost Rothschild Media Label, která se stará o mladé umělce, mimo jiné i o Tarasenkovu dospívající dceru vystupující pod uměleckým pseudonymem Sofia Rothschild. „Chci, abyste věděli, že nemá s Rothschildovými nic společného. Nepleťte ji proto do žádných obchodních jednání,“ řekl Lawrence bývalým poradcům během večeře. Zprávou byli údajně šokováni.

Shodou náhod pak začátkem srpna provedla FBI v Mar-a-Lago razii a zajistila téměř dvě stě tajných dokumentů o americké bezpečnosti, jež podle zákona nikdy neměly opustit Bílý dům. Trump označuje vyšetřování za vykonstruované, ale uchovávání přísně tajných dokumentů pro něj znamená vážný právní problém. Ještě závažnější problém je, že nikdo netuší, zda je Anna jenom nadaná podvodnice, nebo celostátní bezpečnostní riziko.

„Otázkou je, zda to byl podvod, nebo máme co do činění se špionážní hrozbou. Už samotný fakt, že se na to ptáme, je problém,“ shrnuje dosavadní průběh aféry bezpečnostní poradce, který v minulosti pracoval pro Billa Clintona a George W. Bushe, Charles Marino.

The post Neskutečná Anna. Podvodnice se dostala do Trumpovy rezidence plné tajných spisů appeared first on investigace.cz.

Je tu další pátek a to znamená další výběr toho nejzajímavějšího ze světa organizovaného zločinu! Věděli jste například, jaký trest vám hrozí za špionáž? A nebo co teď frčí ve světě pašeráků zvířat? A co dělá Švýcarsko pro podporu nezávislé novinařiny? Vše a ještě více se dozvíte v dnešním #zesvěta.

#1 Každý není James Bond

Ve Spojených státech byla tento týden v pondělí odsouzena 59letá Xiaorong You za špionáž a podvody ke 14 letům vězení. Její příběh je ale poněkud nudnější než ten, co můžete znát například z filmů s Jamesem Bondem. You byla chemická inženýrka společnosti Coca-Cola, jež ukradla ve prospěch čínské vlády a čínských obchodních zájmů cenné informace týkající se speciálního nátěru plechovek. Obchodní tajemství, jehož vývoj stál v přepočtu téměř 2,9 miliard dolarů.

Že špionáž v reálném světě nemusí být nutně jako z filmu se můžete dočíst na stránkách amerického ministerstva spravedlnosti.

#2 Falešné profily stojí za Ruskem

Že se rusko-ukrajinský konflikt neodehrává pouze na území Ukrajiny ale i na internetu, není žádnou novinkou. Společnost CASM Technology, která se zabývá výzkumem škodlivých informací a dezinformací na internetu, ve dnech 2. a 3. března vysledovala 9 907 profilů propagujících podporu Ruska. BBC dál prozkoumala několik stovek z nich a zjistila, že značnou část tvoří profily falešné. Stovky profilů, které „stojí za Ruskem“, vznikly pár dní po začátku invaze a pouze ve velkém množství retweetovaly zprávy. Kryly se přitom za ukradené profilové fotografie, včetně například fotografií australské influencerky nebo amerického rappera, který byl před třemi lety zastřelen.

O dalším způsobu hybridní války se dozvíte na webu BBC.

Obrázky z denacifikace a populismu na domácím Twitteru

#3 Oslí kůže jako nový bitcoin?

Podle nové zprávy organizace Donkey Sanctuary je vedle mnoha nelegálních částí volně žijících zvířat, s nimiž se obchoduje po celém světě, rostoucím odvětvím také obchod s oslí kůží. Ačkoli se legálnost obchodu s oslí kůží různí, je často hluboce spojen s nelegálním obchodem s volně žijícími živočichy. Podle zprávy prodej nelegálních produktů z volně žijících živočichů spolu s oslími kůžemi umožňuje obchodníkům využívat legálně složitý obchod k maskování obchodu zcela nelegálního. Kůže se tak například používají k zakrytí zásilek nelegálních částí zvířat, jako jsou šupiny luskounů. Mezi největší zprostředkovatele tohoto obchodu pak patří sociální média, kde obchodníci často otevřeně a bez následků nabízejí své zboží.

#4 Švýcarský boj proti transparentnosti

Většina zemí světa si uvědomuje, jak je důležitá transparentnost a podporuje novináře a aktivisty v odhalování neprůhledných struktur. A pak je tu Švýcarsko. Místní zákonodárci se minulý týden rozhodli nedotknout se článku 47 federálního zákona o bankách a spořitelnách, který stanovuje trest odnětí svobody až na tři roky a pokutu pro toho, kdo prozradí důvěrné bankovní informace o klientovi švýcarské banky. Článek byl kritizován OSN, novináři a obhájci lidských práv jako porušující svobodu tisku. Švýcarští bankéři následně toto úterý rozhodnutí parlamentní komise nezrušit kontroverzní článek obhajovali. Dosud sice nebyl nikdo na základě tohoto zákona stíhán, zákon však účinně umlčuje místní whistleblowery a například zabránil místním novinářům v účasti na nedávné mezinárodní kauze Suisse Secrets.

Více se o nešťastném směřování jedné z nejneprůhlednějších jurisdikcí se dozvíte ve zprávě OCCRP.

Autor textu: Lukáš Nechvátal
Autorka úvodní grafiky: Nikola Klepáčková

The post #zesvěta: Každý není James Bond appeared first on investigace.cz.

Ačkoliv asi úplně všichni netrpělivě sledují vývoj a dění na Ukrajině, svět se nepřestal točit. A už vůbec se nezastavil svět organizovaného zločinu. Švýcarské banky nedobrovolně odhalily svá tajemství v rámci novinářského projektu Suisse Secrets, drogové kartely v Mexiku údajně přikrmují své tygry členy znepřátelených gangů a ve Velké Británii začali bojovat proti domácímu násilí vodou.

#1 Co to má v banšičkách?

Švýcarské banky jsou po desetiletí synonymem tajemství a vyvolávají představu obrovského bohatství bezpečně uloženého v horských trezorech. Je to silný brand a švýcarská vláda dělá vše pro to, aby ho ochránila. Problém ovšem je, že možností švýcarského bankovního systému využívají k nekalým účelům také například zkorumpovaní politici nebo organizovaní zločinci. Drakonické švýcarské zákony o bankovním tajemství téměř znemožňují ostatním vládám nebo novinářům s tím cokoliv udělat. Až dosud.

Prostřednictvím svého partnera, německého deníku Süddeutsche Zeitung, získala OCCRP uniklé záznamy o více než 18 000 účtech Credit Suisse. Jedná se o největší únik informací z velké švýcarské banky v historii, který novináři zpracovali v rámci projektu nazvaného Suisse Secrets (neboli Švýcarská tajemství). Jedná se jen o malou část celkových aktiv banky, ale i tak novináři v údajích našli desítky pochybných postav, včetně alžírského generála obviněného z mučení, dětí brutálního ázerbájdžánského mocipána, a dokonce srbského drogového bosse známého jako Miša Banana.

Celý projekt OCCRP Suisse Secrets spolu s jednotlivými odhaleními najdete na tomto odkazu.

#2 Vodou proti domácímu násilí

Policie ve Velké Británii zkouší při boji proti domácímu násilí novou zbraň. Vodu. Přesněji řečeno chytrou vodu, speciální forenzní kapalinu, která na první pohled vypadá jako voda, ovšem při nasvícení ultrafialovým světlem svítí. Ženy, které jsou oběťmi domácího násilí nebo třeba obtěžování, mají takovou vodu nastříkat na pachatele, čímž ho policie může díky unikátnímu složení každé dávky „chytré vody“ prokazatelně spojit s obětí, případně místem činu. Voda navíc zůstává na kůži až šest týdnů a na oblečení mnohem déle.

Jak léčit domácí násilí vodou se dočtete ve zprávě BBC.

#3 Příkrm tygrů bengálských podle mexických drogových kartelů

Mexické úřady zatkly člena zločinecké skupiny Los Ardillos, zabavily 11 ukradených vozidel, 28 kilogramů marihuany, zbraně, náboje a tři bengálské tygry. K čemu choval člen drogového kartelu tygry? Podle místních médií k tomu, aby je mohl krmit svými nepřáteli. Los Ardillos jsou totiž zapleteni do sporu o kontrolu nad drogovými trasami směřujícími do USA s nejméně dvěma dalšími mexickými zločineckými skupinami: Los Rojos (Rudí) a Los Guerreros Unidos (Spojení bojovníci). Je ale dost možné, že vysvětlení bude daleko prostší. Latinskoameričtí obchodníci s drogami rádi chovají exotická zvířata, jako jsou krokodýli, lvi a tygři, jako své domácí mazlíčky.

Když vám dojdou peníze na krmivo pro vaše domácí mazlíčky, prostě začněte válku gangů, jak se dozvíte od OCCRP.

#4 Nevěřte všem, co potkáte na internetu

Manželský pár se ve Spojených státech amerických u federálního soudu v Západní Virginii přiznal ke spiknutí za účelem poskytnutí důvěrných dat. Jonathan Toebbe byl odborníkem na jaderné pohonné systémy ponorek, což je jedno z nejpřísněji střežených národních tajemství. Podle ministerstva spravedlnosti se pokusil tyto informace prodat zahraniční vládě a posílal zprávy někomu, o kom se domníval, že je zahraničním úředníkem. Ve skutečnosti se jednalo o tajného agenta FBI. Jonathanu Toebbeovi měla asistovat jeho manželka Diana, která působila jako hlídka, zatímco její manžel zanechával informace v tzv. mrtvých schránkách. Bývalá učitelka půjde na základě dohody s federální prokuraturou do vězení až na tři roky, jejího manžela čeká trest v rozmezí 12-17 let.

Jak roky připravovaný komplot nakonec selhal kvůli jednomu falešnému přátelství si můžete přečíst u BBC.

The post #zesvěta: Švýcarská tajemství appeared first on investigace.cz.