Orbánova vláda se opět uchyluje k taktikám autoritářských režimů, tentokrát namířených proti novináři Szabolcsi Panyimu, který odhaluje informace nepohodlné vládě. Redakce investigace.cz se přidává k prohlášení naší partnerské redakce VSquare a zveřejňuje celé jeho znění.

Těsně před publikací tohoto textu oznámil šéf kanceláře premiéra Viktora Orbána, že maďarská vláda podala na Szabolcse Panyiho a maďarské médium Direkt36 trestní oznámení pro špionáž. 

Náš kolega Szabolcs Panyi, který působí ve VSquare jako redaktor a editor a také jako redaktor maďarského Direkt36, se stal terčem brutálního útoku koordinovaného maďarskou vládou. Děje se tak kvůli jeho investigativní práci na odhalování ruského vlivu v Budapešti. Maďarská vláda vůči němu zahájila dehonestační kampaň, která má jediný cíl: podrývat kredibilitu jeho zjištění, odvést pozornost veřejnosti a zdiskreditovat reportéra, který kompromitující informace odhalil.

To vše se děje jen několik dní před maďarskými parlamentními volbami, které by poprvé za více než dekádu mohly vyústit v konec vlády Viktora Orbána.

Přečtěte si

Novinář Panyi: V Maďarsku máme v čele státu zločince s bílými límečky, na Slovensku jsou to spíše mafiáni 

Je to typický modus operandi Kremlu, přesně podle pravidel v sovětských manuálech napsaných v Lubjance (manuály pro výcvik KGB agentů).

Maďarská vláda s nezávislými médii systematicky bojuje již roky a chová vůči nim hlubokou zášť. Není to navíc poprvé, co se Szabolcs stal terčem vládní kampaně – v roce 2021 jsme společně s partnery z celého světa odhalili, že maďarská vláda špehovala novináře prostřednictvím spywaru Pegasus. Szabolcs byl jedním z prvních známých jmen mezi špehovanými osobami z Maďarska. Dnes ho ta samá vláda obviňuje z toho, že „předal telefonní číslo maďarského ministra zahraničním tajným službám“, jako kdyby si tajné služby neuměly samy sehnat kontaktní údaje politiků.

Co se ve skutečnosti stalo: Szabolcs dlouhodobě zkoumá, jakými způsoby a kanály předával maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó tajné informace z jednání představitelů EU ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi.

Přečtěte si

PROTAGONISTA: 2. díl – Szabolcs Panyi – Novinář, kterého sledoval stát

Orbánovu vládu nezajímají fakta ani logika. Zoufale se snaží přijít s divadlem, které by zlepšilo její pozici v nadcházejících volbách – například když maďarské složky zadržely ukrajinský konvoj ze státní banky, který prováděl rutinní převoz peněz z Rakouska do Ukrajiny. Zadržení personálu a peněz ale nemělo žádné právní opodstatnění. Za odhalením bizarního pozadí této akce stál také Szabolcs a právě kvůli jeho dlouhodobé zásadní novinářské práci se z něj stal cíl vládní pomlouvačné kampaně.

Maďarský úřad pro ochranu suverenity (Sovereignty Protection Office) o redakci VSquare šíří naprosté lži dlouhodobě, často jako součást šikany našich maďarských partnerů. Nařčení z toho, že sloužíme „cizím“ (polským, evropským, americkým…) zájmům, už jsou ze strany maďarské vlády ohraná písnička. Jejich jediným účelem je odvést pozornost od stále viditelnějších vazeb Budapešti na Moskvu.

Nenecháme se zastrašit. Budeme pokračovat v naší práci a sloužit veřejnému zájmu, našim čtenářům a demokracii, kterou Orbán tak opovrhuje.

Autoři prohlášení jsou Anna Gielewska (šéfredaktorka VSquare) a Wojciech Cieśla (předseda nadace Fundacja Reporterów, která vydává VSquare, a šéfredaktor polského FRONTSTORY).

Autorka české verze: Zuzana Šotová

The post Maďarská vláda podala trestní oznámení pro špionáž na nepohodlného novináře appeared first on investigace.cz.

V Athénách od minulého týdne pokračuje soudní líčení v případu zneužití spywaru Predator firmy Intellexa proti tamnímu novináři a dalším osobám. Bývalý zaměstnanec firmy u soudu popsal, jakým způsobem Intellexa využívá neprůhledné firemní struktury k obcházení sankcí, které na ni a její nejvyšší představitele uvalilo loni USA. 

Soudní proces s Intellexou v Řecku začal v dubnu letošního roku. Athénská prokuratura obvinila čtyři osoby – zakladatele firmy Tala Diliana, jeho dlouholetou obchodní i osobní partnerku Saru Hamou, oficiálního majitele Intellexy Felixe Bitziose a majitele řecké společnosti, která zakoupila Predator, Giannise Lavranose. Čtyři obžalovaní čelí obvinění za neoprávněný přístup k soukromým komunikačním systémům a údajům, jakož i za porušení zákonů o ochraně soukromí a údajů, konkrétně za sledování řeckého novináře Thanasise Koukakise a bývalé zaměstnankyně společnosti Meta Artemis Seaford.

Bývalý zaměstnanec Intellexy Panagiotis Koutsios nejprve v letech 2021 a 2022 pracoval přímo pro řeckou pobočku Intellexa SA a později po dobu jednoho roku do března 2024 pro jinou firmu, která s Intellexou neměla zdánlivě nic společného. Náplň jeho práce však byla totožná: objížděl potenciální klienty a nabízel služby. Nesetkával se ale jen se zástupci vlád – nikomu jinému by totiž spyware prodáván být neměl –, ale také přímo s tajnými službami a bezpečnostními složkami.

Po dobu svého působení nabízel spyware v Británii, Keni, Mexiku, Kolumbii, Uzbekistánu, Kazachstánu a Mongolsku. A to i v době, kdy se již zneužívání spywaru v Řecku provalilo. Celkem mělo být totiž v Řecku spywarem Predator napadeno 116 lidí, kromě novinářů také ministři, vysoce postavení úředníci, prokurátoři nebo vojenští důstojníci.

Koutsios v práci pro Intellexu pokračoval skrze společnost Remote Greek, která na papíře zaměstnává osoby, jež ve skutečnosti pracují pro někoho jiného, a spadá pod Remote Europe Holding B.V. Firma tak může pomoci zakrývat skutečné zaměstnavatele a prodejce technologií. Právě díky Remote Europe tak mohla Intellexa nadále volně operovat a obchodovat navzdory americkým sankcím. Právní zástupci poškozených to u soudu opakovaně zdůrazňovali jakožto porušení sankcí.

Koutsios zároveň u soudu prozradil, že software, který nabízel, byl interně označován různými názvy: Zefyr, Uran nebo Nebula. K práci pro Intellexu se prý vrátil proto, že mu firma sdělila, že „je ho potřeba“.

Přečtěte si

Špionážní technika z Krnova pro řeckou Intellexu

Nemohli jsme vyšetřovat

Tento týden u soudu vypovídal Christos Rammos, bývalý šéf ADAE, tedy úřadu pro bezpečnost komunikací a ochranu soukromí, který špehovací skandál poté, co se provalil, vyšetřoval. Rammos uvedl, že vyšetřování, které probíhalo u tamních tajných služeb, bylo nedostatečné a jeho úřad čelil překážkám ze strany dalších orgánů a odmítnutí spolupráce. Nikdy se totiž nedostal k dokumentům, na jejichž základě bylo sledování schváleno.

„Nebyli jsme spokojeni!“ odpověděl na dotaz soudce Rammos. „Šli jsme tam a požádali o kompletní spisy, abychom si je mohli prohlédnout. Odpověděli nám, že došlo ke změně vedení a musí je zkontrolovat. Pak nám řekli, že provedli kontrolu a vše je v pořádku. Šli jsme tam třikrát nebo čtyřikrát a pokaždé byla odpověď negativní. Žádné spisy jsme neviděli,“ vysvětlil.

Jak jsme informovali v létě, několik osob z Česka pro řeckou Intellexu SA pracovalo jako dodavatelé – jeden napomáhal s webovou infrastrukturou, další s dodávkami technického vybavení, ale i dalšími službami.

Autorka textu: Zuzana Šotová

The post Soud v Athénách: Intellexa obcházela sankce a nabízela spyware přímo tajným službám appeared first on investigace.cz.

Maďarský investigativní novinář Szabolcs Panyi se v druhé epizodě podcastové série Protagonista vrací k okamžiku, kdy zjistil, že je jedním z cílů sledování špionážním softwarem Pegasus. Popisuje, jaké to je objevit své jméno v databázi vedle mafiánů, politiků i jiných novinářů — a co všechno se stane, když stát začne využívat vojenské nástroje proti vlastním reportérům. „Cítil jsem hrdost, stud, šok. Ale především adrenalin. A v jistém zvráceném smyslu i pocit štěstí,“ říká.

V rozhovoru s Pavlou Holcovou, šéfredaktorkou investigace.cz mluví o svých novinářských začátcích, ale i o velkých kauzách spojených s korupcí a ruským vlivem, na kterých pracoval. Mluví o tom, jak se z akademika, který se původně chtěl věnovat antisemitismu v literatuře, stal reportér čelící sledování, dezinformacím a pokusům o diskreditaci.

Dozvíte se, jak vypadá život člověka, který ví, že jeho komunikace je odposlouchávána, že ho sledují při schůzkách se zdroji — a přesto se odmítá nechat zlomit. „Nejdůležitější je nezbláznit se. Pokud ztratíš chladnou hlavu, staneš se špatným novinářem – a to si nemůžeš dovolit,“ říká s jistou hořkostí i lehkým humorem.

Tento díl je syrovou výpovědí o strachu, hněvu, odhodlání i profesní posedlosti. O tom, co se stane, když investigativní novinář narazí na systém, který je demokratický jen podle jména.

V příštím díle série Protagonista uslyšíte příběh dánské reportérky Evy Jung o skandálu kolem Danske Bank – jednom z největších případů praní špinavých peněz v Evropě.

Přečtěte si

PROTAGONISTA: Novinářky a novináři, kteří se nechtěně stali hrdiny svých vlastních kauz – celá série

The post PROTAGONISTA: 2. díl – Szabolcs Panyi – Novinář, kterého sledoval stát appeared first on investigace.cz.

Neúprosné represe v Ázerbájdžánu zlikvidovaly v autoritářské zemi jakýkoli náznak nezávislých médií. Zatímco prezident Ilham Alijev kritické novináře označuje za nepřátele státu, ti se i nadále snaží hnát moc k odpovědnosti – z exilu, nebo dokonce z vězení. 

Jak popisuje Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), Fatima Movlamli věděla, že si pro ni policie přijde.

Mladá ázerbájdžánská aktivistka a nyní i novinářka celé měsíce dokumentovala osudy svých kolegů, kteří byli očerňováni provládními médii, stejně jako zadržováni a obviňováni před soudy z „pašování hotovosti“.

Fatima se však na hrozbu zatčení připravila. Čtyřiadvacetiletá novinářka poskytla přístup ke svému účtu na Facebooku přátelům v zahraničí a nahrála minutové video určené ke zveřejnění, až dojde k nevyhnutelnému.

K tomu došlo 28. února 2025, tedy v den, kdy byla zatčena a přiřadila se k šestadvaceti obětem osmnáctiměsíční čistky v ázerbájdžánských nezávislých médiích.

Fatima se stala terčem útoku úřadů již dříve, když se jako náctiletá aktivistka proslavila svými „one-woman“ protesty proti Alijevovi.

„I kdybych věděla, že místo, kam půjdu, je vězení, a že všichni nezávislí novináři budou označeni za pašeráky, nic z toho, co jsem dosud dělala, bych nezměnila,“ řekla ve zmíněném videu a slíbila, že se vrátí k novinářství „hned ten den, kdy mě propustí“.

Pak s úsměvem a polibkem vyslaným přímo na kameru dodala: „Dávejte na sebe pozor – za pár let se uvidíme!“

Od té doby byli zatčeni další dva novináři, jejich celkový počet je nyní už dvacet osm.

Bezprecedentní zásah fakticky zlikvidoval tamní nezávislou žurnalistiku. Mezi zadrženými jsou i vedoucí představitelé dvou novinářských škol.

Nezávislá ázerbájdžánská média a mezinárodní skupiny na ochranu práv obvinily vládu, že novináře zadržuje kvůli jejich práci a vytváří regulační prostředí znemožňující jejich legální činnost.

Rachel Denber, zástupkyně ředitele oddělení Human Rights Watch pro Evropu a Střední Asii, označila „rychlost a komplexnost“ současného zásahu proti novinářům v Ázerbájdžánu za největší od získání nezávislosti země po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.

Nejnovější Index svobody tisku Reportérů bez hranic, jenž byl zveřejněn v květnu 2025, zařadil Ázerbájdžán na 167. místo ze 180 zemí s odkazem na „novou vlnu tvrdých represí proti posledním zbývajícím novinářům v zemi“.

Naopak provládní média se k postoji úřadů připojila a zveřejnila obvinění, že nezávislí novináři dostávali nezákonné finanční prostředky. Mimo to je pravidelně dehonestovala zveřejňováním informací z jejich soukromí, a to včetně telefonních zpráv, osobních dokumentů a záznamů ze sledovacích kamer.

Stejnou taktiku zažila i Fatima. V dubnu 2019 unikly na internet její intimní fotografie a videa. Domnívala se, že byly vyjmuty z telefonu, když byla zadržena, zbita a donucena vydat své heslo. Jak tehdy informovala OCCRP, Fatima byla rovněž vybrána jako cíl špionážního softwaru.

Před únorovým zatčením Fatima pracovala na volné noze pro zpravodajské stanice včetně Meydan TV – dlouholetého členského centra OCCRP v Ázerbájdžánu – a pomáhala udržovat zpravodajství poté, co byli zadrženi všichni zaměstnanci centra v zemi.

Tato internetová stanice se díky svému nekompromisnímu zpravodajství o korupci a lidských právech v Ázerbájdžánu již před delší dobou stala terčem úředního pronásledování. Webové stránky Meydan TV jsou v zemi blokovány, přesto má obrovskou sledovanost na sociálních sítích, včetně téměř jednoho milionu sledujících na Instagramu a 640 000 odběratelů na YouTube (v Ázerbájdžánu žije 10 milionů obyvatel). Ačkoli médium již léta sídlí v zahraničí, podařilo se mu ještě před několika měsíci udržovat v Ázerbájdžánu tým novinářů, včetně šéfredaktorky Aynur Elgunash.

V nedávném dopise z vězení, zveřejněném televizí Meydan, Aynur popsala Ázerbájdžán jako zemi, která se „postupně mění v bažinu, jež se oddává polykání lidí“.

Vedení exilové redakce sdělilo OCCRP, že poprvé ve své dvanáctileté historii nyní nemá v zemi žádné zaměstnance.

Meydan TV je známá vysokou angažovaností místního publika – mnoho jejích reportáží vzniklo na základě čtenářských tipů. Momentálně sice nadále publikuje z exilu, ale nemůže již plně spolupracovat se svými ázerbájdžánskými příznivci a upozorňovat na společenská témata, která je zajímají. Bez reportérů v terénu je navíc téměř nemožné ověřovat fakta, což ještě zhoršuje blokování informací ze strany státních orgánů, jak dodalo vedení televize.

Zatčeným novinářům hrozí až dvanáct let vězení.

Co se týče existence a fungování nezávislých médií, Ázerbájdžán dlouhodobě patří k nejproblematičtějším zemím světa. Tamní vláda již dříve uvěznila novináře na základě obvinění označených obhájci práv svobody projevu za falešná a politicky motivovaná.

Od konce roku 2023 se však umlčování médií stupňuje.

Čistky odstartovaly v době před prezidentskými volbami v únoru 2024, které vyhrál Alijev s více než 92 % hlasů. Poté útoky vůči novinářům nabraly na obrátkách.

Televize Meydan TV, Toplum TV, Abzas Media a Kanal 13 nyní fungují výhradně z exilu a v Ázerbájdžánu nepracují žádní jejich zaměstnanci. Nejvlivnější nezávislá zpravodajská agentura v zemi, Turan News Agency, se v únoru rozhodla zcela ukončit svou činnost.

Citovaná média zveřejňovala reportáže odhalující korupci a porušování práv spojené s Alijevovým režimem.

Další nezávislá média menšího dosahu buď přestala fungovat, nebo výrazně omezila svou produkci, jakmile byli jejich zaměstnanci zadrženi.

Ti, co pro ně stále pracují ze zahraničí, se rozhodli zůstat v anonymitě, protože se obávají odvetných vládních opatření vůči rodinným příslušníkům, kteří žijí v zemi.

Z osmadvaceti novinářů a dalších pracovníků médií – například administrativních zaměstnanců – zatčených v posledních osmnácti měsících byli dva odsouzeni a uvězněni, patnáct je v současné době souzeno a zbytek na soud čeká.

Často jsou obviněni z toho, že do země přivezli cizí měnu, aniž by ji deklarovali, a to buď ve formě hotovosti, nebo v grantech ze zahraničí, za což jim hrozí až osm let vězení. Někteří ze zadržených ale čelí dalším obviněním včetně daňových úniků a praní špinavých peněz – v této kategorii dosahují tresty až dvanácti let. Všichni zatčení novináři podobná provinění popřeli.

Podmínky v ázerbájdžánských věznicích jsou notoricky známé. V červenci 2024 zveřejnila agentura Abzas Media dopis svého ředitele Ulviho Hasanliho, jenž napsal, že ve věznici, kde je držen během soudního procesu v hlavním městě Baku, dochází k „systematickému mučení“. „Mučení probíhá každý týden, někdy každý den. Někdy je bit jeden člověk a někdy deset až patnáct lidí najednou,“ informoval Hasanli.

Tentýž měsíc Výbor Rady Evropy pro zabránění mučení kritizoval ázerbájdžánské úřady za „přetrvávající nečinnost“ vzhledem k ukončení těchto praktik ve vězeňském systému.

Ázerbájdžánská prezidentská administrativa na žádost o komentář nereagovala.

Alijev, Trump a „nový světový řád“

V roce 2014 Ázerbájdžán zpřísnil právní omezení pro zahraniční dárce místních nevládních organizací, což vedlo k zavedení nových byrokratických a schvalovacích procesů ohledně grantů ze zahraničí. Důsledek pocítila právě k vládě kritická média, z nichž jsou mnohá zřízena jako nevládní organizace, subvencované i granty ze zahraničí.

Rachel Denber z organizace Human Rights Watch uvedla, že tato legislativa takovým médiím „prakticky znemožnila“ legálně působit. Legislativa podle ní „ponechává úřadům mnoho možností, jak svévolně odepřít schválení grantů“.

V Alijevových očích představují nevládní organizace součást sítě „pašeráků peněz“ podporovaných ze zahraničí, jejichž cílem je podkopávat stát. Na nedávném mezinárodním fóru v Baku proto Alijev chválil úspěchy ázerbájdžánského postupu proti těmto škůdcům.

„Takzvané granty poskytované takzvaným místním nevládním organizacím – ve skutečnosti pobočkám opozice – nyní musí být registrovány, a je tak velmi obtížné pašovat sem peníze,“ řekl Alijev, i když si posteskl nad tím, jak je cílení na takové „pašeráky“ vnímáno zvenčí.

„Když naše orgány činné v trestním řízení postaví tyto pašeráky peněz před soud, začnou nás obviňovat z nedemokratických věcí,“ prohlásil.

Fatima Movlamli ve videu zveřejněném na Facebooku v době svého zatčení poukázala na ironický fakt, že za pašeráky označuje Alijev novináře, kteří přitom jeho režim soustavně odhalují při tajném odčerpávání státních peněz do kapes svého nejbližšího okolí. Podle ní je prezident „patronem pašeráků“.

Na dubnovém fóru v Baku s názvem „Tváří v tvář novému světovému řádu“, kde se sešli zástupci z více než 44 zemí, Alijev pochválil amerického prezidenta Donalda Trumpa za zmrazení finanční pomoci médiím, jež kriticky informují o represivních režimech, jako je právě ten Alijevův.

„To, co prezident Trump začal dělat, je velmi slibné, myslím, že by neměl přestat,“ řekl Alijev.

„Měl by jít ještě hlouběji. Human Rights Watch, Freedom House, Amnesty International, Transparency International – celou tuto infrastrukturu politických nepřátel je třeba zcela znefunkčnit,“ dodal ázerbájdžánský prezident.

Během prvních 100 dní ve funkci Trump zrušil hlavní americkou vládní agenturu pro zahraniční pomoc USAID, kterou podle jeho názoru vedou „radikální šílenci“. Současně zmrazil i miliardy dolarů na projekty globální pomoci, včetně odhadovaných 268 milionů dolarů na podporu nezávislých médií po celém světě. (Organizace OCCRP podala na Trumpovu administrativu žalobu, v níž zmrazení financování napadá.)

Trump si zrušením financování vynutil také ukončení činnosti mezinárodních zpravodajských služeb včetně Hlasu Ameriky. VoA a další média financovaná USA, na něž se Trump zaměřil, jako například Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, často představovaly jedinou alternativu ke státním mediálním sítím v nedemokratických státech.

Dozor a očerňování cílí na stěžejní novináře 

Jak už bylo řečeno, souběžně s ázerbájdžánskými zásahy proti nezávislým novinářům vedou provládní média kampaň, jež posiluje jejich obvinění z nezákonného financování, přičemž ve svém zpravodajství někdy zveřejňují i informace, které údajně představují soukromou komunikaci týkající se obviněných.

Novináři, proti nimž byly tyto zprávy namířeny, uvedli, že ačkoli některé soukromé zprávy a záběry použité v reportážích mohly být vymyšlené, jiné se zdají být pravé, což vyvolává otázky, jakým způsobem byly získány.

Zprávy významné provládní televize Baku TV podle jejího vyjádření obsahovaly například screenshoty textových a hlasových zpráv mezi novináři Meydan TV z aplikací Signal a Slack.

Další provládní médium, Qafqazinfo.az, představilo montáž dokumentů, které podle média zahrnovaly návrhy grantových projektů a smlouvu s externím spolupracovníkem, a měly se týkat především Toplum TV a jednoho z jejích novinářů.

Oficiální Agentura Azeri-Press (APA) pak zveřejnila snímky obrazovek, jež údajně ukazovaly soukromé hovory a zprávy mezi novinářem v Ázerbájdžánu a novináři Meydan TV působícími v zahraničí, jakož i osobní údaje, které měly patřit nezávislému pracovníkovi Meydan TV Nurlanu Gahramanlimu. Po tomto zveřejnění byl Gahramanli zatčen.

Vedení Meydan TV sdělilo OCCRP, že pravé materiály použité při protivládním zadržení novinářů této stanice mohly být podle všeho získány „pod nátlakem“.

„Naši novináři byli vystaveni policejní brutalitě a výhrůžkám při pokusech získat přístup k jejich elektronickým zařízením,“ tvrdí Meydan TV.

Zástupce společnosti Abzas Media informoval OCCRP, že místní orgány činné v trestním řízení poskytovaly provládním médiím materiály s cílem „očernit novináře“ a „zdiskreditovat je v očích veřejnosti“.

Obhájci svobody sdělovacích prostředků rovněž vyjádřili obavy, jak mohly úřady a provládní média soukromé informace získat.

OCCRP v roce 2021 informovala o napadení desítek ázerbájdžánských novinářů špionážním softwarem Pegasus. Nevládní organizace Media Defence se sídlem v Londýně, která poskytuje právní pomoc několika zadrženým ázerbájdžánským novinářům, mezitím podala jménem řady obětí žádosti k Evropskému soudu pro lidská práva, v nichž tvrdí, že stát porušil jejich soukromí.

„Ať už to [úřady] získaly hackováním jejich telefonů, jejich sledováním či sledováním jinými způsoby, myslím si, že to všechno má velmi vážný dopad na způsob, jakým novináři vykonávají svou činnost,“ prohlásil Pádraig Hughes, právní ředitel organizace Media Defence.

Baku TV, APA a Qafqaz na žádosti o komentář nereagovaly.

Kdo ovládá média v Ázerbájdžánu? 

RSF ve své poslední zprávě uvedla, že „prakticky celý mediální sektor v Ázerbájdžánu je pod oficiální kontrolou“.

„Ze země nevysílá žádná nezávislá televize ani rádio a všechny tištěné noviny s kritickým postojem byly uzavřeny,“ uvádí se ve zprávě.

Vláda vlastní tři televizní stanice, včetně AzTV, a zpravodajskou agenturu Azertag.

Existují však také desítky soukromých provládních médií, přičemž podrobnosti o tom, kdo je ovládá, nejsou vinou nedostatečné transparentnosti veřejně zaznamenány. Ázerbájdžánská vláda v roce 2012 zakázala veřejný přístup k informacím o vlastnictví společností.

Například Baku TV je součástí holdingu Global Media Group (GMG), kterému patří i několik dalších provládních médií v Ázerbájdžánu – včetně zpravodajské agentury Report News Agency a zpravodajského webu Oxu.az – a také Haber Global TV v sousedním Turecku.

Z veřejných záznamů však nelze zjistit, kdo GMG vlastní.

Podle dostupných dokumentů registrovaných ázerbájdžánskými daňovými úřady je právním zástupcem a předsedou správní rady GMG bývalý úředník ministerstva dopravy Elnur Abdullayev.

Na své facebookové stránce má dvě fotografie s prezidentem Alijevem. Ten mu v roce 2020 udělil čestný diplom za „zásluhy o rozvoj masmédií v Ázerbájdžánské republice“.

V květnu 2024 se společnost GMG stala signatářem iniciativy OSN Global Compact, v níž se podniky dobrovolně zavazují k dodržování zásad udržitelného rozvoje, včetně lidských práv. Závazek podepsal Abdullayev.

E-mail zaslaný Abdullayevovi prostřednictvím společnosti GMG zůstal bez odpovědi.

Agentura Azeri-Press (APA) je pro změnu součástí holdingu APA Group, který ovládá řadu zpravodajských webových stránek v Ázerbájdžánu a jehož konečný vlastník je rovněž neznámý.

V rozhovoru o svobodě tisku z roku 2016 řekl generální ředitel APA Group Vusala Mahirgizi ázerbájdžánskému zpravodajskému serveru BBC News, že APA může psát o jakýchkoli tématech a její novináři nemají problém získat úřední dokumenty.

Pro média, jež jsou nyní nucena odejít do exilu, je situace zcela odlišná. Meydan TV i Abzas Media uvedly, že v tomto směru se musí spoléhat na odvahu nevládních novinářů, kteří jim poskytují informace pro jejich zpravodajství.

Zadržení, ale ne umlčení

Zatímco místní redakce jsou nyní prázdné, exilové publikace se starají o to, aby jejich zadržení zaměstnanci byli stále slyšet, a zveřejňují jejich výpovědi, soudní svědectví a dopisy z vězení.

„Věděli jsme, že kvůli naší práci na sebe strhneme hněv Ilhama Alijeva,“ řekl zatčený ředitel a zakladatel Abzas Media Ulvi Hasanli při soudním jednání v lednu. „To nás však neodradilo.“

Pracovníci Meydan TV v květnovém prohlášení rovněž uvedli, že jsou odhodláni nenechat se umlčet.

„Ti, kteří se domnívají, že nás umlčeli tím, že nás uvrhli za mříže, si neuvědomují osvobozující sílu vězení. Už se nemáme čeho bát – byli jsme zatčeni a odtud budou naše hlasy více slyšet, budou slyšet dál,“ uvedli zaměstnanci z Meydan TV.

Mimo odhodlání se v dopisech novinářů z vězení objevují i jiné zprávy. Například bývalá novinářka VoA Ulviyya Ali popsala své poslední minuty na svobodě následovně: „Když jsem v den svého zatčení zaparkovala u sebe před domem, červené světlo z černého auta krásně zbarvovalo deštěm skrápěnou zemi. Dokonce jsem si to vyfotila, a když jsem vzhlédla, přistoupil ke mně muž, že mě zatýká, a požádal mě o telefon. Netušila jsem, že to je poslední fotografie, kterou jsem pořídila na svobodě,“ stojí v dopise, který v květnu zveřejnila Meydan TV.

Její instinkt zaznamenávat dění kolem sebe nebyl potlačen ani ve vězení. „Nejvíc mi chybí novinařina a samozřejmě hudba. Někdy si broukám sama pro sebe. Když se v cele stane něco zajímavého, je škoda, že to nemůžu zvěčnit fotkou. Ale všechno, co se stane, si zapisuji.“

Aynur Elgunash, šéfredaktorka Meydan TV, si pro změnu posteskla nad příšernými telenovelami, které jí ve vězení slouží jako jediná zábava. „Podle mého názoru je hlavním trestem ve vězení povinnost sledovat místní televizní kanály,“ napsala v dopise rovněž publikovaném Meydan TV.

Své psaní však zakončila výzvou úřadům: „Vůbec nelituji, že jsem šla do vězení. Jinak bych si nebyla vědoma hořké skutečnosti, kterou jsem zažila. Jsem člověk, jenž věří v bumerangový efekt života. Proto pevně doufám, že ti, kteří z této země udělali to, čím je, jednou také projdou touto cestou a utopí se v bažině, kterou sami vytvořili.“

The post Umíráček žurnalistiky v Ázerbájdžánu appeared first on investigace.cz.

Špionážní software Pegasus od společnosti NSO Group byl podle nového soudního dokumentu použit během hackerské kampaně v roce 2019 k napadení celkem 1 223 uživatelů WhatsAppu v jedenapadesáti různých zemích včetně České republiky. 

Minulý týden byly zveřejněny soudní dokumenty, jež předložila společnost Meta v rámci žaloby, kterou podala v roce 2019 proti výrobci spywaru Pegasus, izraelské společnosti NSO Group. Meta viní výrobce sledovacích technologií z toho, že zneužil zranitelnost její chatovací aplikace WhatsApp a infikoval telefony celkem 1 223 uživatelů nacházejících se celkem v jedenapadesáti zemích, a to v průběhu pouhých dvou měsíců. Cílem útoku byli také obránci lidských práv, novináři a další členové občanské společnosti.

Soudní dokument konkrétně ukazuje, ve kterých zemích se nacházely oběti napadené spywarem Pegasus od NSO Group.

Nejvíce jich bylo v Mexiku (456 jednotlivců), Indii (100), Bahrajnu (82), Maroku (69), Pákistánu (58), Indonésii (54) a Izraeli (51), jak ukazuje tabulka s názvem „Počet obětí podle země“, kterou WhatsApp předložil soudu.

Oběti se však nacházely i v zemích, jako je například Španělsko (12 obětí), Nizozemsko (11), Maďarsko (8), Francie (7), Spojené království (2) a Spojené státy (1). Jedna oběť se vyskytla i v České republice.

„Byly napsány desítky článků, které v průběhu let dokumentují použití Pegasu po celém světě,“ sdělila webu TechCrunch Runa Sandvik, expertka na kybernetickou bezpečnost, jež dlouhodobě sleduje případy špehování spywarem. „Co však v těchto článcích často chybí, je skutečný rozsah útoků – počet obětí, které nebyly informovány; kterým nikdo nezkontroloval zařízení; které se rozhodly svůj příběh nesdílet veřejně. Seznam, který zde vidíme – jen v Mexiku 456 případů, v zemi s dobře zdokumentovanými oběťmi z řad občanské společnosti –, jasně ukazuje na faktický rozsah problému s tímto spywarem,“ řekla Sandvik pro TechCrunch.

Přečtěte si

Úřady mlčí, kontrola vázne. Země Visegrádu pod drobnohledem špionážního programu Pegasus

NSO Group a její zákazníci

NSO Group existuje od roku 2010 a na svém webu uvádí, že „pomáhá vládním agenturám předcházet terorismu a zločinu, aby zachránila tisíce životů po celém světě“. Firma je navázaná na izraelskou vládu, armádu i zpravodajské služby. Samotný software je klasifikovaný jako zbraň, proto se NSO Group zabývá jen klienty, které schválí izraelské ministerstvo obrany.

Přesněji řečeno na vývoz spywaru od NSO musí ministerstvo udělit licenci. Od roku 2007 v Izraeli platí zákon regulující vývoz kybernetických technologií. Agentura pro kontrolu exportu obrany (DECA) v rámci izraelského ministerstva obrany údajně „přísně omezuje“ licencování některých sledovacích produktů. Rozhoduje se podle vlastní analýzy potenciálních zákazníků.

Agentura prý v několika případech odmítla NSO tuto licenci udělit. Společnost NSO Group tvrdí, že software prodává jen bezpečnostním složkám demokratických zemí, kde její spyware slouží k boji proti kriminalitě. Jenže v médiích se mluví i o tom, že stát Izrael se snaží využívat prodej softwaru jako nástroj k upevňování a budování diplomatických vztahů s jinými státy. Licenci na software totiž firma prodávala i do nedemokratických zemí.

Přítomnost obětí v určité zemi však automaticky neznamená, že právě vláda této země byla zákazníkem, který spyware Pegasus proti dané osobě nasadil. Spyware totiž mohl použít jiný zákazník proti osobě nacházející se mimo svou vlastní zemi.

Přečtěte si

EU: Svoboda médií versus špionážní softwary

Jak upozornil server CTech, na seznamu je uvedena s jedenácti oběťmi Sýrie, přestože jde o zemi, které NSO nesmí Pegasus prodávat. Syrské oběti se tak mohly stát terčem útoků třetích zemí či cizích zpravodajských služeb. Nicméně Mexiko, Indie, Bahrajn a Maroko – tedy státy s největším počtem obětí uvedených v novém soudním dokumentu – byly již dříve hlášeny jako zákazníci NSO Group.

Například Mexiko podle článku deníku The New York Times z roku 2023, který cituje i mexické úředníky, utratilo za spyware NSO Group více než 60 milionů dolarů, což by mohlo vysvětlovat, proč se na seznamu nachází tolik mexických obětí.

Kromě tohoto seznamu obětí vedl soudní proces zahájený WhatsAppem i k dalším odhalením – například k faktům, že NSO Group odpojila deset vládních zákazníků poté, co se objevily zprávy o zneužívání jejich spywaru, a že nástroj NSO Group určený k hackování WhatsAppu stál až 6,8 milionu dolarů za roční licenci, přičemž jen v roce 2019 společnost utržila „nejméně 31 milionů dolarů“.

Loni WhatsApp dosáhl historického vítězství, když americký soud rozhodl, že NSO Group porušila americké zákony o hackingu tím, že se zaměřila na uživatele WhatsAppu. Dalším krokem v soudním řízení je nadcházející slyšení, které určí výši odškodnění, jež bude muset výrobce spywaru WhatsAppu zaplatit.

Špehování novinářů a aktivistů 

O tom, jak vlády zneužívají špehovací software, informovala investigace.cz v rámci globálního novinářského Projektu Pegasus.

Nejnovější odhalený případ útoku spywarem na novináře se týká Srbska. Organizace Amnesty International nalezla důkazy o tom, že letos v únoru byli napadeni dva redaktoři ze srbské sítě investigativních novinářů Balkan Investigative Reporting Network (BIRN), a to skrze zprávu s odkazem v chatovací aplikaci Viber. Během dvou let je to již potřetí, co Amnesty International zjistila, že spyware Pegasus je využíván proti srbské občanské společnosti.

Dva novináři, kteří byli v únoru 2025 špionážním softwarem napadeni, pracují pro web BIRN, jehož redaktoři často čelí výhrůžkám, obtěžování a účelově cíleným žalobám, a to i ze strany vysokých vládních úředníků – například současného starosty hlavního města Bělehradu Aleksandara Šapiće, jenž podal dvě samostatné žaloby proti BIRN Srbsko s tvrzením, že reportáže novinářů jsou pomluvy, poškodily jeho pověst a způsobily mu psychickou újmu. Sám přitom podle BIRN porušil zákon tím, že úřadům nepřiznal svou vilu v Itálii.

Minulý rok v říjnu zase vyšlo najevo, že spyware použila předešlá polská vláda proti aktivistce za práva žen Klementyně Suchanow. Zneužívání tohoto spywaru se provalilo také v dalších evropských zemích, včetně Řecka a Španělska. Jako první se k jeho používání přiznalo Maďarsko.

Přečtěte si

Šéfka ruského exilového média Meduza o útoku spywarem Pegasus: Dnes napadli mě, zítra napíchnou vás

The post Spyware Pegasus napadl přes 1 200 uživatelů WhatsAppu včetně jednoho z Česka, ukazuje soudní dokument appeared first on investigace.cz.

Meta potvrdila útok spywarem přes aplikaci WhatsApp. Cílem bylo devadesát aktivistů a novinářů, mezi napadenými jsou i občané Česka. Srbské instituce čím dál častěji využívají různé druhy špionážních softwarů proti vlastnímu obyvatelstvu. Apple požádal o zamítnutí své žaloby vůči NSO Group, obává se úniku citlivých informací. Ruská federální služba bezpečnosti (FSB) použila spyware ke sledování programátora obviněného z pomoci Ukrajině.

Společnost Meta, která vlastní platformu WhatsApp, odhalila zneužití spywaru Graphite od izraelské firmy Paragon Solutions proti devadesáti novinářům a aktivistům. Mezi poškozenými mají být občané Belgie, Řecka, Litvy, Lotyšska, Rakouska, Kypru, České republiky, Dánska, Německa, Holandska, Portugalska, Španělska a Švédska. Zástupci WhatsAppu uvedli, že útočníci spyware pravděpodobně poslali poškozeným ve formě infikovaného dokumentu PDF. Ve vyjádření pro The Guardian zástupci Mety také zmínili, že „nebyli schopni identifikovat klienty, kteří si údajné útoky objednali“ a že společnost informovala poškozené a předala jim informace, jak se bránit.

Firma Paragon Solutions původem z Izraele nabízí spyware, jejž prodává vládám na boj proti organizovanému zločinu a digitálním hrozbám. V prosinci roku 2024 firmu za více než 500 milionů dolarů koupila americká investiční skupina AE Industrial Partners. Deník Haaretz to označil za „začátek nové éry vztahů mezi Washingtonem a Jeruzalémem ohledně komerčního spywaru“.

Přečtěte si

Větší než Watergate? Znepokojivá zpráva o špehování v EU

Srbské úřady rutinně využívají špionážní software v rámci šikany a represí prováděných vůči svým občanům. Vyplývá to z výzkumu Amnesty International. Ve výstupu s názvem Digitální vězení je podrobně dokumentován vývoj situace v Srbsku, postupy tamních úřadů, typy použitého spywaru i jednotlivé případy napadení. Aktivisté a novináři, kteří na policejní stanici před výslechem odevzdali své telefony, si krátce po jejich navrácení všimli nestandardního chování. Laboratoře Amnesty International po analýze zařízení odhalily napadení spywarem.

Srbská policie a tajné služby využívají forenzní software Cellebrite, jenž mobil odemkne, extrahuje z něj data a umožní nainstalovat spyware. V minulosti tyto instituce využívaly Predator či Pegasus, nově pak v Srbsku na zakázku vytvořený software NoviSpy. Ten je technologicky méně vyspělý než například Pegasus, avšak dokáže zapnout mikrofon, kameru nebo pořizovat snímky obrazovky a dostat se k šifrované konverzaci. Napadení aktivisté popsali pro výzkum Amnesty International pocit ztráty soukromí, zvýšenou autocenzuru v soukromých online konverzacích a strach.

Přečtěte si

Výrobce spywaru Cytrox změnil vedení z české seniorky na mladou Polku. Je možné, že o tom ani jedna nevěděla

Společnost Apple požádala o stáhnutí své žaloby na firmu NSO Group. Reaguje tak mimo jiné na únik přísně zabezpečených dat v rámci sporu mezi WhatsAppem a NSO Group. Společnost Apple by totiž u soudu musela poskytnout striktně utajované interní informace o zabezpečení, které používá na ochranu uživatelů proti spywaru. Rozhodla se proto žalobu stáhnout, obává se totiž, že by tato data mohla uniknout.

Zároveň se podle Applu situace v průmyslu zabývajícím se výrobou špionážních programů od roku 2021, kdy společnost podala žalobu, významně změnila. Od té doby se na trhu objevila spousta nových firem specializujících se na špionážní programy, a pokud by data Applu unikla, mohly by je tyto firmy zneužít.

Přečtěte si

Špehovaní novináři a podezřelí politici. Maďarsko dva roky po kauze Pegasus

Ruské tajné služby (FSB) se pokusily pod pohrůžkou doživotního vězení naverbovat do svých služeb programátora. Ten je napálil a uprchl ze země. V dubnu roku 2024 byl Rus Kirill Parubec obviněn z vlastizrady za převod peněz do Ukrajiny. FSB mu po zatčení a vazbě trvající patnáct dnů dala na výběr mezi doživotním vězením, nebo spoluprací. Konkrétně mělo jít o špehování jeho blízkého přítele. Aby získal čas, Kirill nabídku spolupráce přijal. Jakmile mu příslušníci FSB vrátili telefon, všiml si podezřelé notifikace. Jakožto programátor se zájmem o kyberbezpečnost dokázal identifikovat spyware z rodiny Monocle, který je schopný poskytnout útočníkům kompletní vzdálený přístup k zařízení. Po tomto zjištění si s manželkou vypnuli telefony a podle pokynů lidskoprávních aktivistů odcestovali ze země.

Tajné služby do telefonu programátora nainstalovaly upravenou verzi aplikace pro nahrávání hovorů. Ta je navržena tak, aby opakovaně vyžadovala oprávnění přístupu k aplikacím, a díky tomu mohla z telefonu sbírat data o kalendáři, poloze, nahrávaní obrazovky, spouštět kameru a podobně.

Autorka textu: Jana Bílková

Přečtěte si

Šéfka ruského exilového média Meduza o útoku spywarem Pegasus: Dnes napadli mě, zítra napíchnou vás

Přečtěte si

Bylo by divné, kdyby Česko nemělo špionážní software, říká odborník

The post #zesvěta: Česko mezi zeměmi zasaženými útokem spywaru přes WhatsApp appeared first on investigace.cz.

V posledních deseti letech se novináři stali oběťmi sledování ve více než 12 evropských zemích, množí se přitom podezření, že tento fenomén nadále pokračuje. Tématu se věnoval projekt BIRN. Investigativní reportéři v Polsku pro změnu odhalili, že nedávno zvolený poslanec měl vazby na firmu napojenou na organizovaný zločin. V Rumunsku pak tamní krajně pravicová strana a podobně i strana maďarského premiéra Viktora Orbána sdílely narativy napojené na Rusko za účelem politického zisku. 

Krajně pravicové strany v Rumunsku a Maďarsku využívají staré konflikty k politickému prospěchu

Rétorický antagonismus mezi rumunskou krajně pravicovou stranou AUR a maďarskou vládnoucí stranou FIDESZ populistického premiéra Viktora Orbána připomíná historické konflikty mezi oběma národy, které mají kořeny především v Transylvánii, jež byla kdysi součástí Rakouska-Uherska.

Investigace našich kolegů z Rise Project Romania ukazuje, že ačkoli obě strany využívají tyto narativy proti sobě, jejich obsah je velmi podobný. Podporují především nacionalistické nálady ve svých zemích, aby získaly voliče, kteří nesdílejí zájmy EU a naopak se shodují spíše s geopolitickou agendou Ruska. AUR a FIDESZ strategicky využívají starých narativů z roku 1990, kdy se v rumunském městě Târgu Mureș, ležícím právě v Transylvánii, kde dodnes žije početné maďarské etnikum, rozhořelo mezietnické násilí. Oba politické subjekty využívají a propagují historické konflikty proti domnělým „cizím“ vlivům v tradičních i na sociálních médiích.

Podobné narativy mířící proti určitým etnickým skupinám navíc mohou napomáhat protiukrajinským náladám a snižovat podporu Ukrajiny v rámci Evropské unie.

Ukrajinští uprchlíci se vracejí z Rumunska domů kvůli nedostatku finanční pomoci

Investigativní novináři z média Context.ro zjistili, že Rumunsko zablokovalo rozdělování finančních prostředků EU, které by podle Bruselu mohly být přesměrovány z jiných projektů na pomoc ukrajinským uprchlíkům.

Tento krok zanechal mnoho z těch, co uprchli před ruskou vojenskou agresí, bez jakéhokoli příjmu a donutil je k návratu do jejich válkou těžce zkoušené vlasti.

V návaznosti na loňskou invazi Ruska do Ukrajiny sdělila Evropská komise Bukurešti, že prostředky, jež tamní vláda obdržela na jiné projekty EU, může přesměrovat na pomoc uprchlíkům. Část těchto peněz byla například určena jako finanční pomoc na zmírnění fiskálních důsledků z pandemie COVID-19. Místo toho, aby úřady tyto peníze použily na pomoc uprchlíkům, nakoupily v roce 2023 zdravotnické vybavení, přestože pandemie již byla v té době pod kontrolou.

Sledování novinářů ve střední a jihovýchodní Evropě zůstává nekontrolováno

Odposlouchávané telefony. Odposlouchávané byty. Sledování na ulici. Špionážní software v mobilních telefonech. Naši kolegové z maďarského Átlátszó se zúčastnili projektu BIRN, v jehož rámci byli dotazováni novináři z 15 zemí, které v posledních desetiletích sledovaly zpravodajské služby, zločinecké skupiny nebo soukromé společnosti.

Rozhovory objasňují, jak sledování ovlivnilo práci a životy novinářů od dob komunismu až po současnost a proč pokusy domoci se spravedlnosti za tyto nezákonné praktiky často selhávají. Odpovědi respondentů rovněž odhalily, jak významným problémem zůstává sledování pracovníků médií ve střední a jihovýchodní Evropě.

Vražda Jána a Martiny: Jeden soudce byl pro Kočnerovo odsouzení

Ve středu 21. února 2018 vstoupil Miroslav Marček do domu investigativního novináře Aktuality.sk Jána Kuciaka a zastřelil ho. O život připravil i Kuciakovu zde přítomnou snoubenku Martinu Kušnírovou. Marček, jeho řidič Tomáš Szabó a pomocník při vraždě Zoltán Andruskó si již odpykávají dlouhé tresty.

Marian Kočner a Alena Zsuzsová, obvinění z objednání novinářovy vraždy, byli v prvním procesu osvobozeni. V květnu 2023, poté co Nejvyšší soud původní rozsudek zrušil a nařídil obnovení procesu, byla Alena Zsuzsová shledána vinnou, ale Marian Kočner – který již byl odsouzen za podvod se směnkami televize Markíza – byl opět osvobozen. Proti tomuto rozhodnutí podali prokurátoři a poškozené strany odvolání k Nejvyššímu soudu, jenž pravděpodobně rozhodne příští rok.

S názorem, že vraždu od začátku do konce kompletně vymyslela Alena Zsuzsová bez vědomí Mariana Kočnera, se však celý senát složený ze tří soudců neshodl. Dva z nich – Ružena Sabová a Rastislav Stieranka – shledali Zsuzsovou jako jediného viníka, třetí – Jozef Pikna – ale napsal odlišné stanovisko, které se podle analýzy novinářů ze slovenského ICJK zdá být mnohem více v souladu s důkazy.

Pikna souhlasí se svými spolusoudci, že Alena Zsuzsová je vinna, avšak zároveň píše, že „důkazy provedené v hlavním líčení tvoří logickou a ničím nenarušenou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů, které ve svém celku vylučují možnost jiného závěru, než že obžalovaný Marian Kočner spáchal trestný čin…“. Podle něj důkazy „nade vší pochybnost prokazují, že objednávka vraždy nezačala u Aleny Zsuzsové, ale u Mariana Kočnera“.

Přečtěte si

Slovensko: Emoce v soudní síni – Zsuzsová dostala 25 let, Kočner osvobozen

Krajně pravicový polský politik napojený na podnikatele s pochybnou minulostí

Setkání podnikatelů organizované lídrem polské nacionalistické strany Konfederace Sławomirem Mentzenem, který se po podzimních volbách stal poslancem parlamentu, sponzorovala cateringová firma Kuchnia Vikinga (Vikingova kuchyně) z Białystoku neboli skupina osob, jejichž šéf je obviněn z podílení se na organizovaném zločinu.

Polská prokuratura gang obvinila z kuplířství, únosů a dalších trestných činů. Po srpnovém zveřejnění vyšetřování, které odhalilo úzké vazby mezi Mentzenem a zločineckou skupinou napojenou na Kuchnia Vikinga, pozastavil například fotbalový klub Wisła Kraków, jehož byla tato značka sponzorem, spolupráci se společností až „do vyjasnění pochybností“.

Ukončení spolupráce se společností Kuchnia Vikinga bylo oznámeno také na sociálních sítích. Investigativní novináři z polského Frontstory.pl hovořili s členy gangu a výsledky své práce zveřejnili v angličtině na webu VSquare.org.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Největší kauzy II appeared first on investigace.cz.

Po začátku ruské invaze na Ukrajinu opustila Rusko řada nezávislých novinářů a novinářek i opozičních aktivistů. V evropských zemích hledali úkryt a možnost svobodně pokračovat ve své práci. V poslední době se ale množí zprávy o útocích na exilové novináře – od výhrůžek až po možné případy otrav. Jsou dnes ruští exiloví novináři v Evropě v bezpečí? A co mohou evropské státy pro jejich bezpečnost udělat? O situaci exilových novinářů mluvil s redaktorkou investigace.cz Kristinou Vejnbender Jiří Slavičínský.

The post Podcast ODPOSLECH: Iluze bezpečí. Dokáže Evropa ochránit novináře v exilu? appeared first on investigace.cz.

Deljan Peevski je jednou z nejkontroverznějších postav bulharské politiky, byznysu a médií. Kvůli své roli v nejrůznějších korupčních skandálech byl přidán na takzvaný Magnitského seznam osob vystavených sankcím ze strany USA. Bulharský novinář Atanas Čobanov odhalil, že si bulharské firmy spojované s Peevskim v USA najaly problematického lobbistu Anthonyho Podestu, který měl vylepšit jejich reputaci. Podesta ale spolupráci v oficiální databázi lobbingových smluv nikdy nepřiznal. Tři dny poté, co oběma aktérům smlouvy o lobbingu poslal novinář Čobanov otázky, dostal varování, že se ho někdo snaží umlčet.

Co se přesně stalo?

Zrovna jsem psal první verzi článku o nepřiznaných smlouvách mezi bulharským politikem Deljanem Peevskim a americkým lobbistou Tonym Podestou, když mi zazvonil telefon. Volalo mi neznámé bulharské číslo. Zvedl jsem to a ohlásil se člověk z jedné zahraniční ambasády. Představil se a vzápětí omluvil, že tohle bude poněkud netradiční hovor. Pak mi oznámil, že mi hrozí bezprostřední nebezpečí, neboť jejich ambasáda má k dispozici informace o mé chystané vraždě. Musel mi to několikrát zopakovat, než mi došlo, o čem mluví.

Nenapadlo tě, že jde spíš o žert?

Zdůraznil, ať to varování beru opravdu vážně. Tak jsem se ho zeptal, jestli se mám někde schovat. Odpověděl, že rozhodně nemám jezdit do Bulharska (Atanas Čobanov žije dlouhodobě ve Francii, pozn. red.). O samotné hrozbě mi nechtěl říct víc podrobností, ale povinnost informovat možnou oběť má ambasáda jen ve třech případech: když jde o vážné ublížení na zdraví, únos nebo plánovanou vraždu.

Pak jsem se ho zeptal, jestli je důvodem té hrozby má práce na kauze s Peevskim a Podestou. Odpověděl, že takovou informací nedisponuje. Což dost zkomplikovalo celou situaci. Poněvadž jsem nevěděl, kdo další může být ohrožený a koho mám případně varovat.

Proč si myslíš, že by tě chtěl někdo zavraždit právě kvůli této kauze?

Protože pouhý den před tímto telefonátem jsem začal oslovovat lidi, o kterých v kauze píšu. Žádal jsem je, aby se vyjádřili ke zjištěním, na které jsme s kolegou narazili. Navíc to časově zapadá do toho, jak jsem na kauze pracoval. Žádnou další velkou kauzu rozpracovanou nemáme, nic podobného jsme ani nevydávali. Proto si nemyslím, že by to měla být pomsta za něco, co jsme už publikovali. Novináři se neumlčují až poté, co vydají nějaké odhalení, ničemu by to nezabránilo.

Navíc bulharští klienti Podesty jsou přímo napojení na organizovaný zločin.

Máš o tom důkazy?

Peevski a jeho lidé v minulosti podnikali s jedním mafiánem, který byl později zavražděn. Samotný Peevski se také blízce přátelil s jednou z výrazných postav bulharského organizovaného zločinu. Ten muž byl nakonec zastřelen. Střelili ho do hlavy. Peevski s ním podnikal. Mají i společné fotky.

Co přesně si myslíš, že fungovalo jako spouštěč? Proč by tě chtěli umlčet?

Myslím, že pro Podestu mohl být opravdovým problémem fakt, na který jsme přišli, a to že jednu ze smluv v hodnotě přes 1,2 milionu dolarů (přibližně 25 milionů korun) nenahlásil do americké databáze smluv o lobbingu FARA. Což je porušení zákona s trestem až pět let odnětí svobody. Podesta byl navíc za podobné „opomenutí“ už jednou vyšetřován.

Kdyby američtí prokurátoři rozjeli další vyšetřování, pravděpodobně by zjišťovali, o jakou firmu, která si Podestu najala, se jedná a také odkud bere peníze. To by je logicky dovedlo až do Bulharska za Deljanem Peevskim. Takže by zjistili, že Podesta pomáhá člověku z amerických sankčních seznamů, který se tam dostal kvůli korupci. To by byl Podestův konec. 

Takže ti chtěl ublížit Tony Podesta?

Ne, to si nemyslím, že by se snížil k něčemu takovému. Spíš si myslím, že Podesta v tomto smyslu vyjádřil obavy, což Peevskému a jeho lidem stačilo, aby začali jednat.

Bulharsko: Podpora terorismu začala korupcí

Řešil jsi tu situaci s bulharskou policií nebo s tajnými službami?

Ano, kontaktoval jsem několik svých zdrojů, kteří jsou na vysokých postech v tajných službách nebo u policie. O ničem nevěděli. Dokonce ani lidé z vlády o ničem nevěděli. Jsem přesvědčený, že bulharské policii a tajným službám ty zahraniční partneři nevěří. Proto jim nic neřekli.

Jak bys popsal Deljana Peevského?

„Špička bulharského korupčního ledovce“. To o Peevském řekli novináři z německého Der Spiegel a já s nimi naprosto souhlasím. Peevski má obrovskou moc. Má velký vliv jak v soudnictví, tak v tajných službách. V Bulharsku toho má pod palcem spoustu: ať už jde o byznys, nebo justici. Jednotlivé lidi ovládá buď úplatky, nebo tím, že je vydírá. Sbírá na lidi kompromitující informace. Jako své právníky také zaměstnává bývalé agenty tajných služeb. Trochu se bojím, že může být bílým koněm něčeho mnohem většího.

Atanas Čobanov je investigativní novinář a zakladatel portálu Bird.bg. Na Paris Nanterre Université získal doktorát z počítačové lingvistiky. Pravidelně přináší informace o propojení bulharské vlády a organizovaného zločinu. Od roku 2010 je členem OCCRP a také držitelem mnoha mezinárodních novinářských ocenění, včetně Global Shining Light.

The post Kdo chce zabít bulharského novináře Čobanova appeared first on investigace.cz.

Petr Špiřík je zodpovědný za kybernetickou bezpečnost mezinárodní technologické firmy SUSE, která vyvíjí mimo jiné operační systém na bázi Linuxu a poskytuje ho zákazníkům na celém světě. „Asi bych neuměl zabránit tomu, aby Pegasem kompromitovali můj mobil. Ale uměl bych najít způsob komunikace, aby to nevadilo,“ říká v rozhovoru o bezpečí v kyberprostoru, o NSO Group a o zneužití softwaru Pegasus ke sledování nepohodlných lidí.

Globální novinářský Projekt Pegasus analyzoval, o koho se zajímaly vlády zemí, které si u izraelské firmy NSO Group objednaly služby softwaru Pegasus. Ten dokáže nepozorovaně napadnout mobil, vysát citlivá data, číst konverzaci nebo zapnout mikrofon a kameru. Znáte Pegasus?

Ano, není to nic zásadně nového. O té firmě je už pár let veřejně známo, že se podobným věcem věnuje.

Je takový software výjimečný?

Je zajímavý technologicky. Nefunguje totiž tak, že byste někomu dali svůj mobil a nechali ho tam něco nainstalovat nebo byste si z obchodu stáhli aplikaci a ta by váš mobil dostala pod kontrolu – třeba svítilnu či kalkulačku, které ve skutečnosti mají nějaké další funkce, třeba zaznamenávat vaše klávesy či hesla a posílat je „domů“. To je vir, jenom se tváří jako například kalkulačka. To nic odborně zajímavého není, děje se to dnes a denně.

U firmy NSO Group je ale zajímavé to, že dělá vlastní bezpečnostní výzkum takzvané zranitelnosti, doslova „zranitelnosti nultého dne“ (zero day exploit, pozn. red). Vyhledávají a nacházejí zranitelnosti, o nichž často neví ani samotný výrobce telefonu. Skrze ně pak útočí přímo na konkrétní zařízení. Někdy v součinnosti s uživatelem, kterého přimějí na něco kliknout. Nebo i bez něj – uživatel jen zabrousí na nějaké webové stránky, které jsou jimi připravené jako návnada. Přes ně ho napadnou a infikují mu telefon, to je technologicky daleko zajímavější.

Je tedy Pegasus jedinečný?

Jedinečný určitě ne, zároveň ale takových softwarů nejsou tuny. Investovat do adekvátního výzkumu je hodně náročné na lidi. Potřebujete jich mít docela dost a musejí být docela dobří, vlastně hodně dobří. Lepší než vývojáři a sekuriťáci výrobců mobilů. Nebo musíte mít hodně peněz, abyste ty zranitelnosti mohli koupit. Cena takové zranitelnosti – na černém nebo šedém trhu – může jít klidně do milionů dolarů. Není to úplně hlavní oblast mého zájmu, ale z toho, co vím, je firma NSO Group a její Pegasus asi nejlepší na světě, tedy z těch veřejných komerčních softwarů, rozhodně je nejznámější. Možná, že vlády vyvíjejí nějaký vlastní software, ale o tom pochopitelně nevím.

NSO Group tvrdí, že software je určený pro boj s kriminalitou a terorismem. Analýza nahrávek z více než 50 000 telefonů ve zhruba 50 zemích ale ukázala, že organizovaný zločin byl cílem jenom v části případů. Většinou se vládní klienti zajímali o politické oponenty, aktivisty, nezávislé novináře, prostě lidi, kteří jim byli z nějakého důvodu nepohodlní. Potřebujeme takové softwary pro boj s organizovaným zločinem i za cenu jejich možného zneužití? Nebo je to nekorektní úvaha?

Není, ale myslím, že míří špatným směrem. Produkt NSO Group je pouze nástroj. Jádro úvahy zní: Chceme, aby stát neboli ten, kdo typicky používá takový nástroj, měl možnost nasadit odposlech? V principu Pegasus není nic jiného. Je sice sofistikovanější, obchází nějaké ochrany, ale v principu umožňuje tomu, kdo ho má k dispozici, nasadit odposlech. Proto se vnucuje další otázka: jakým způsobem je kontrolováno, že firma NSO Group skutečně prodává Pegasus pouze státním aktérům, kteří mají legální možnost odposlech nasadit, a neprodává jej také na černém trhu.

Jak se ale ukázalo, některé státy Pegasus zneužily. Lze tomu nějak zabránit?

To není chyba toho produktu, softwaru, ale státu, je to jeho systémové selhání. Z mého pohledu se mu dá bránit úplně stejně, jako při zneužívání jiných možností špehování, jež má stát k dispozici. Po zemi, v níž žiji, chci, aby neumožnila policistům či zpravodajským službám jen tak mírnix týrnix nakráčet k mému poskytovateli internetu nebo mobilního telefonu a chtít můj odposlech. Aby tam byl nějaký proces, důvod sledování, jeho schválení a zpětná kontrola, že důvod i samotné sledování byly v pořádku. To bych považoval za demokratické minimum své ochrany. Pokud taková ochrana nefunguje, není to problém toho produktu, ale státu, aktéra, který software zneužil.

Tím se ale znovu dostáváme k původní otázce. Chceme, aby státy měly k dispozici takové nástroje i za cenu jejich zneužití?

To je hrozně důležitá otázka. Myslím, že za určitých podmínek je to užitečné a nezbytné. A periodicky se rovněž vrací myšlenka některých států, že by měly mít možnost takový odposlech dělat samy, kdykoli, včetně šifrované komunikace. Zrovna teď je v Bruselu návrh, který chce – v rámci boje proti dětské pornografii, jestli se nepletu – zavést v Evropské unii povinnost pro technologické platformy ve smyslu umožňování státním složkám odposlouchávat a číst jakoukoli komunikaci, kterou přes ně lidi dělají, pokud nastane nějaké takové podezření. 

Státy to chtějí proto, aby nebyly závislé na komerčním produktu, jakým je Pegasus, aby ho nemusely kupovat. Zároveň to ale zvyšuje zranitelnost všech lidí. Jakmile je totiž platforma jednou učiněná zranitelnou kvůli možnosti systematického odposlechu, tak je pro jakoukoli firmu typu NSO Group či její ilegální variantu daleko jednodušší odposlech realizovat. Kdyby takový zákon prošel, kromě neznámých zranitelností, jež musí hledat, aby byla úspěšná, se firma jako NSO Group může navíc zaměřit na zranitelnosti v tom, jak se dostat k zákonem nařízenému přístupu pro státní složky. Pro mě by byl takový zákon už za legitimní hranou, neboť by se tím vytvořil prostor pro preventivní sledování, nikoli pro sledování až na základě určitého důvodu.

Vlády špehovaly spywarem novináře, aktivisty i disidenty

Co vám vadí na preventivním sledování?

Je škodlivé, mylně proti sobě staví bezpečí a soukromí. Postavit tyto dva principy proti sobě je falešné dilema, zneužívané k tomu, abych prosazoval nebezpečné prvky. Bojím se, že možnost preventivního sledování ale může projít. Taková debata je vždy zarámovaná bojem proti terorismu nebo proti dětskému pornu, což jsou dva evergreeny. Pro politiky je těžké být proti, hrozí jim pak nálepka – vy tedy hájíte dětské porno?

Kdyby státy prosadily snazší cestu ke sledování lidí, bude to konec soukromých softwarů, jako je Pegasus? Nebo by to naopak vedlo k jejich rozkvětu?

Zjednodušilo by jim to existenci, takže by jich zřejmě přibylo. Zároveň by zůstal trh těch špičkových, protože ne všechny platformy by byly v záběru, ne všechny by se asi podvolily. Také by to povzbudilo systémovou korupci, přístup k podobným možnostem by získalo víc policistů a zpravodajců a někteří by mohli být ochotni vyjít vstříc poptávce a pro někoho zjišťovat, co dělá jeho politický nebo ekonomický konkurent, kdo mu chodí za manželkou… 

V principu jsou dvě cesty, jak to zvrátit. První je politická: jsou strany, u nás hlavně Piráti, které říkají, že to není dobrý nápad – za takové zvýšení bezpečnosti zaplatíme výrazným redukováním důvěry a soukromí, a v důsledku toho vlastně snížením bezpečnosti. Druhá je technologická, té věřím já, je možné se tomu bránit, na úrovni platforem, programů, jiných technologií. Vést vyrovnanou až vítěznou válku. Když vím, že veškerá moje konverzace je monitorovatelná policií a mám seznam platforem, které to umožňují, používat je nebudu. Budu používat jiné, které bezpečnostní slabinu nemají.

Jak se dá zjistit, které platformy mají bezpečnostní slabinu?

Zjednodušeně řečeno jde o služby, na které Evropská unie dokáže dosáhnout, kde to dokáže vynutit. Tedy takové, které spadají pod její jurisdikci, jsou dostatečně velké a sledování umožňují technologicky zavést. Jde o velké téma, které by nevyhnutelně opravdu velké hráče přimělo vyjádřit se. Říci, zda podporují a zavádějí opatření, aby byli v souladu s evropským nařízením, nebo zda s ním naopak nesouhlasí a budou se bránit soudně. Případně říci, že jejich technologie nic takového neumožňuje. To je případ komunikátorů založených na takzvané end-to-end enkrypci čili šifrování, které zaručí právě to, že mezi dva komunikující se nemůže vložit nikdo třetí. Dobrým příkladem je třeba platforma Signal. Navíc je open source a zdrojový kód je k dispozici všem na internetu a případné „obohacení“ o sledovací podprogram či funkci je tak možné odhalit.

Sledovaný novinář Panyi: Postavili mě na stejnou úroveň jako nebezpečného zločince

Nebo můžu chodit na schůzky bez mobilu?

To je úplně legitimní nápad. Možná to přispěje k tomu, že lidé přestanou spoléhat na zabezpečení svého mobilu, a to se týká jak kriminálních živlů, tak lidí, kteří třeba dělají investigativní žurnalistiku. Prostě si řeknou, dobře, budeme se setkávat osobně a psát si věci na papír.

Podstatné je, že každý sledovací nástroj, ať už je to produkt jako Pegasus, nebo zákonné zachycení komunikace, o kterém diskutuje Evropská unie, může být sám napaden, být cílem útoku. Na což také existuje precedent – v roce 2015 byla hacknutá italská komerční firma Hacking Team. Nabízela vládám, že pro ně bude dělat ofenzivní bezpečnost, jinými slovy hackovat jejich cíle na zakázku. Měli na to nástroj, podobný jako Pegasus, byl to stejný byznys model. Jejich materiály se ale dostaly ven na internet, každý si mohl přečíst, kdo jsou zákazníci, kolik zaplatili za služby. Vyšlo najevo, že od Hacking Teamu nakupovala i česká policie, konkrétně Útvar zvláštních činností.

Myslíte, že se spyware Pegasus používal také v Česku?

O tom, úplně upřímně, nic nevím.

Co se o tom ve zdejší bezpečnostní komunitě vlastně ví?

Myslím, že přímo o používání spíš málo. Protože by to mělo být používané jen policií, zpravodajskými službami nebo někým podobným a ti by o tom nasazení neměli mluvit. V komerčním světě by se to nemělo objevit, a pokud by to nějaká komerční firma měla, tak ví, že je to proti podmínkám použití, a mluvit o tom taky nebude.

Je možné, že by také v Česku došlo ke zneužití Pegasu?

To je citlivá otázka, ale v principu je to možné podobně jako v jiných zemích. Nemělo by se to stávat, stejně jako by neměly být zneužívané či nadužívané odposlechy. Ale zda se to opravdu děje nebo neděje, k tomu nemám žádné informace.

V roce 2015, když byla hacknutá italská firma Hacking Team, vyšlo najevo, že jejím zákazníkem byla česká policie, Útvar zvláštních činností. Ví se, jaké informace policie sháněla a jak s nimi naložila?

V době, kdy byl Hacking Team hacknutý, unikly všechny jejich informace na internet, bylo to volně ke stažení a každý, koho to zajímalo, se tím mohl prohrabat. Byla tam spousta balastu, ale daly se najít také záznamy, co s tím kdo dělal. Z toho bylo vidět, že ten český útvar měl vůbec problém to spustit, že to neuměl moc používat.

A umí se vůbec česká policie v kybernetickém terénu pohybovat, pracovat s takto získanými daty?

Úplně bych je nepodceňoval. Komerčním zájmem firem jako NSO Group nebo Hacking Team zároveň je, aby jejich produkt uměl používat průměrný zaměstnanec policie či rozvědky. Budou se snažit, aby to bylo snadno použitelné, a mají support team, který pomůže. Odtud je ostatně záznam, jak Hacking Teamu píší čeští lidé, že jim to nejde spustit, nefunguje to, jak by čekali, co mají dělat.

Takže jsme se díky hacknutí Hacking Teamu o české policii nedozvěděli, koho chtěla sledovat, ale že měla problém software spustit?

To je taková spíš anekdota. Dozvěděli jsme se, že český stát měl koupené služby Hacking Teamu, přes koho je měl koupené a že to minimálně zkoušel aktivně využívat.

Není to obrovské selhání, že z firmy jako NSO Group, která spravuje tolik citlivých dat, nakonec data uniknou?

Je to složitější. V reálném světě probíhá závod mezi obranou a útokem. Právě obrana je můj obor. Od některých mých kolegů přitom často slýchávám, že se to nedá vyhrát, že útočník vždy dosáhne svého. Myslím si, že to není pravda, souboj je daleko vyrovnanější. Někdy se ubráníte a jindy je úspěšný útočník. V tom případě pak jde o to, jak rychle si ho všimnete, jak brzy se ho zbavíte neboli jestli je to dřív, než napáchá škody, nebo až potom. Každopádně jde o dění, které je součástí tohoto průmyslu. Samozřejmě čím důležitější a senzitivnější data zpracovávám, tím víc bych měl investovat do své obrany, být těžším cílem pro útočníka. Ale obrana není nikdy stoprocentní.

Etický hacker Lupták: Podobnému útoku se skoro nedá bránit

Je problém, že je NSO Group soukromá firma?

Občas se objevují snahy zakázat soukromým firmám bezpečnostní výzkum, udělat ho ilegální. Z mého pohledu jsou tyto snahy neprozřetelné. Znemožněn nebo zatlačen do ilegality by v tu chvíli byl i pozitivní bezpečnostní výzkum a to asi nechceme. Výzkum by pak dělaly jen státy a organizovaný zločin. Soukromá firma se řídí zákony země, ve které existuje, v případě NSO Group je to Izrael, proto si nedovedu představit, že by prodávali takové nástroje každému, kdo jde zrovna kolem.

To, že někdo její nástroj zneužil, není odpovědnost a selhání firmy?

Pokud – a to je velké pokud – ta firma skutečně dělá, co říká, opravdu prodává jen legitimním nákupcům, státům nebo jejich zpravodajským a policejním složkám, tak to není její selhání. Nic dramaticky problematického tam není. Kauzu sleduji docela detailně a myslím si, že by se šetření mělo zaostřit na kontrolu těch, kdo nástroj používají, tam docházelo ke zneužívání.

Firma NSO neprodávala software, ale službu – „útok spywarem Pegasus“. Státy dodávaly mobilní čísla „cílů“, jejichž telefony měly být vyhackovány. Neměla si tedy firma NSO Group udělat – a zejména u notoricky opresivních států jako Saúdská Arábie nebo Ázerbájdžán – aspoň základní due diligence čísel, na která bude útočit? Popřípadě reagovat, když si Maroko objednalo špehování zahraničních (francouzských) čísel? Není právě tohle na zodpovědnosti té firmy?

Zodpovědnost je silný, ale zároveň neurčitý pojem. Rozdělil bych tu otázku na legalitu a legitimitu. Jestli je v izraelském právním systému legální poskytovat podobným režimům nástroje umožňující sledování a odposlech a jestli cílový zákazník požádal o nasazení Pegasu v souladu se svými zákony, due diligence firmy NSO Group by pravděpodobně došlo k závěru, že je vše v pořádku. Legitimita neboli správnost takového počínání je jiná otázka, možná důležitější. Je v pořádku takovým režimům prodávat nástroje, které lze zneužít? To je otázka osobní etiky. Osobní proto, že firmy nemají hlavu ani srdce, firmy jsou tvořené lidmi, kteří přijímají rozhodnutí. 

Kdybych já stál před takovým rozhodnutím, nejdřív bych se zeptal právníků, zda je to legální, a doufal, že řeknou ne. Mé etické dilema by nastoupilo ve chvíli, kdy by řekli, že legální to je. A neudělal bych to. Kdybych byl v pozici majitele firmy, šlo by o čistě obchodní rozhodnutí, jako zaměstnanci by mi hrozily kariérní dopady. Ale neudělal bych to. Zároveň vím, že mám luxus a privilegium rozhodovat se svobodně – že by mi nehrozila existenční tíseň.

A státy, které nástroj Pegasus zneužily, zaslouží trest?

Není to otázka odpovědnosti státu, ale odpovědnosti člověka. Zneužití chtěli a dovolili konkrétní lidé, někdo za službu zaplatil, někdo schválil, že se to nakoupí, někdo to použil, což mu zase někdo povolil. Dělali to konkrétní lidé, a pokud to šlo mimo zákonný rámec daného státu, dopustili se nelegální činnosti a měli by být proto hnáni k zodpovědnosti, postaveni před soud. 

V každé firmě, kde jsem působil, jsem měl díky své pozici velmi podobné možnosti, jak monitorovat prostředí firmy, její zaměstnance. Ve zneužití nástroje mi nikdy nezabrání žádné tlačítko, ale moje svědomí. Aby se však nespoléhalo pouze na svědomí, je tu nějaký právní systém, který říká, co se smí a co nesmí. Když to poruším, následuje trest.

Dokázal byste se ubránit softwaru Pegasus?

Přemýšlel jsem o tom a nemám úplně jasnou odpověď. Řekněme, že kdybych cestoval do nějaké problematické země a na hranici by mě úředník požádal o mobil a někam s ním odešel, asi by to byl signál, že ten mobil už pro mě není důvěryhodný a při první příležitosti bych se ho zbavil. Mobil vybírám podle toho, jak firma dbá na bezpečí a soukromí uživatelů, snažím se zkrátka dělat to nejlepší, co udělat mohu. Avšak vůči zranitelnostem nultého dne, které používá Pegasus, to nemusí stačit.

Kdybych měl důvod se domnívat, že jsem součástí zájmu dejme tomu bezpečnostních složek, které by mohly mít k dispozici Pegasus, asi bych neuměl zabránit tomu, aby můj mobil kompromitovaly. Ale uměl bych najít způsob komunikace, jímž bych to obešel. Citlivé věci bych řešil mimo telekomunikační dosah, osobně a na papíře. Nebo bych si sestavil nějaké vlastní komunikační spojení.

Petr Špiřík působí jako Chief Information Security Officer / Vice President of Information Security ve firmě SUSE, mezinárodní technologické open source společnosti, která vyvíjí mimo jiné operační systém na bázi Linuxu. Předtím zastával funkci globálního bezpečnostního ředitele PricewaterhouseCoopers (PwC), mezinárodní sítě poskytující auditorské, daňové a poradenské služby. V této firmě předtím pracoval na různých pozicích, jeho úspěchem bylo, že integroval threat intelligence, řízení zranitelnosti a incident response do společného portfolia služeb poskytovaných z takzvaného Cyber Fusion Centre v Praze. Je fanouškem ochrany soukromí, moderních metod vzdělávání v oblasti informační a kybernetické bezpečnosti, zastává mezidisciplinární přístup k problematice.

The post Zneužití softwaru Pegasus chtěli konkrétní lidé appeared first on investigace.cz.