Sankce, které uvalily západní mocnosti na ruskou ekonomiku za poslední dekádu, se rozrostly do obrovských rozměrů. Po plnohodnotné invazi Putina do Ukrajiny 24. února 2022 Evropská unie připravila už devatenáct sankčních balíčků na ruské obchodní aktivity, k čemu se postupně přidávali i její západní spojenci. Poslední dva roky ale Západ bojuje s tím, že Rusko sankce obchází. Toto téma v redakci investigace.cz sledují i novinářky Kristina Vejnbender a Barbora Šturmová.

Ve fabrice s českým CNC strojem vyrobila ruská státní firma jaderný ledoborec Jakutsko. Investigace.cz také upozornila na příběh, kdy se samarský snajperský klub Rančo, který užívá mimo jiné zbraně České zbrojovky, chlubí tím, že ještě žádný jejich žák v Ukrajině nepadl.

Chtěli byste doma mít nábytek z krvavé ruské břízy? Redaktorky Barbora Šturmová a Kristina Vejnbender v Česku totiž našly firmu Orlimex, která dováží překližky z Gruzie. Jak se ale později ukázalo, dřevo této firmy může být i ruského původu.

Jak se tedy obcházejí protiruské sankce? A co by měla EU udělat pro to, aby sankce lépe fungovaly? Na tyto a další otázky přináší odpověď video redakce investigace.cz ke čtvrtému výročí ruské agrese v Ukrajině. Dozvíte se ve videu.

Přečtěte si

České zbraně v Rusku: stále v nabídce. Náboje putují přes Kazachstán, zbraně přes Kyrgyzstán a Arménii, optika přes Turecko

Přečtěte si

„Přátelíme se potichu.“ Jak české strojírenské firmy připravily Rusko na velkou válku

Přečtěte si

Boj o krvavou břízu. Jak do Evropy i nadále proudí ruské dřevo

Přečtěte si

Děravé sankce. Rusko a Bělorusko dovážejí do EU dřevo i přes obchodní omezení

The post VIDEO: Čtyři roky od ruské invaze do Ukrajiny: Evropský boj s obcházením sankcí zesiluje appeared first on investigace.cz.

Spojené státy od roku 2022 rozšířily sankční list z 6 300 na 17 tisíc položek. V listopadu 2024 na něj přibyl i český občan Daniel Haindl, vysoce postavený manažer ruské Národní rezervní banky, kterého americký Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC) na seznam zařadil pro podezření z obcházení sankcí. Haindlova česká firma Bohemian Unicorn poté rychle změnila majitele a nyní je v likvidaci. Ačkoli americké sankce v Česku formálně neplatí, Ministerstvo financí varuje před výraznými reputačními a obchodními dopady.

Poslední česká stopa na americkém sankčním seznamu se týká českého občana. V listopadu 2024 uvalila zpravodajská jednotka OFAC, spadající pod ministerstvo financí USA, sankce na osmačtyřicetiletého českého občana Daniela Haindla. Podle úřadu se měl zapojit do schématu obcházení sankcí. Haindl totiž pracuje jako vysoce postavený manažer v ruské Národní rezervní bance, kterou americká vláda rovněž zařadila na sankční seznam společně s desítkami dalších finančních subjektů a s několika bankéři. Jak ministerstvo ve své zprávě uvedlo, stalo se tak, aby „Rusku bylo zabráněno zneužívat mezinárodní finanční systém k platbám za technologie a vybavení, jež potřebuje k udržení své nelegální a nespravedlivé války proti Ukrajině“.

Haindl podle svého facebookového profilu žije v Moskvě, avšak od roku 2017 do začátku roku letošního podnikal i v České republice. Vlastnil šedesátiprocentní obchodní podíl ve firmě Bohemian Unicorn, která se podle svých webových stránek zabývala natáčením profesionálních videí technikou značky Black Unicorn.

Přečtěte si

Bývalý šéf Mezinárodní investiční banky byl přidán na sankční seznam. Banku poslal do bankrotu, své majetky ukryl v Dubaji

Black Unicorn na svém webu nabízí služby dvou společností v Rusku, jejichž servis využily například propagandistické pořady „Přímá linka s Vladimirem Putinem“ nebo „Moskevské večery“. Podle uniklých mailů ruské státní televize se ruský zástupce techniky Black Unicorn pravděpodobně už za covidu zúčastnil také konference nazvané „Rusko volá“. Vyplývá to z mailu, jejž manažer televize zaslal firmě Super Vision System, která je součástí skupiny Black Unicorn. Mail obsahuje rozpis covidového testování potřebného pro účast na akci. Konference „Rusko volá“ je určena pro investory a pořádá ji ruská banka VTB Capital, v níž Haindl rovněž pracoval na vedoucí pozici. Pravidelným řečníkem na této konferenci bývá i Vladimir Putin, stejně jako další lidé z vysoké politiky.

Krátce po uvalení sankcí na majoritního společníka Bohemian Unicorn byla firma přepsána na společnost Jejajel a Kikimora s.r.o., kterou vlastní Haindlův příbuzný spolu s jedním jeho známým, architektem Janem Vondrákem. Tuto firmu založili pouhý den po uvalení amerických sankcí. Bohemian Unicorn má nyní aktivní pouze webové stránky, podle obchodního rejstříku je v likvidaci.

Přečtěte si

Drazí krajané: Jak zaplatit české právničky ze sankcionovaných fondů?

Z vyjádření českého Ministerstva financí vyplývá, že Haindl ohledně svého českého podnikání nemusí mít obavy. „V rámci České republiky se dané osoby sankce uvalené ze strany USA formálně nejspíše nedotknou. Sankce uvalené Spojenými státy totiž nejsou za standardních okolností právně závazné na území České republiky nebo pro české občany a společnosti,“ sdělil naší redakci tiskový mluvčí Ministerstva financí. Podle něj může potenciální postih pro sankcionovanou osobu přijít v úvahu například v případě obchodních vztahů s americkými subjekty nebo vlastnění majetku v USA.

„Krom toho ale mohou mít americké sankce reputační dopad. Přestože nejsou právně závazné, české subjekty se mohou k dané osobě postavit jako k vysoce rizikové a přestat s ní obchodovat nebo ji mohou začít podrobovat přísným kontrolám,“ dodal mluvčí Ondřej Macura.

Haindl na otázky redakce do vydání článku neodpověděl.

Autorka článku: Barbora Šturmová

The post Český občan byl zapojený do schématu obcházení sankcí v ruské bance, tvrdí americký úřad appeared first on investigace.cz.

Kryptoměna Donalda Trumpa nese všechny známky schématu „pump and dump“, píše The Insider. Evropská unie plánuje přidat herní konzole na sankční seznam, protože je Rusové zneužívají k ovládání svých zbraní. Diamantový magnát Beny Steinmetz má být vydán do Rumunska, rozhodl o tom soud v Athénách. Europol dopadl gang, jenž zneužíval ukrajinské uprchlíky k praní peněz. Zabavených 116 želv, které se žena z Ukrajiny snažila pašovat do Bangkoku, se vrátilo zpět do Tanzanie. Ruský senátor a miliardář držel podíl v Muskově SpaceX navzdory sankcím.

Donald Trump spustil jen několik dní před svou inaugurací vlastní kryptoměnu. Jak napsal web The Insider, projekt nese všechny znaky schématu „pump and dump“, v němž je cena aktiva uměle nafouknuta (napumpována) prostřednictvím agresivní mediální kampaně, čímž hodnota aktiva skutečně vyletí často o tisíce procent, aby poté mohl příjemce své podíly prodat, a ztráty tak zůstaly na běžných investorech. Kromě toho Trump vytvořil bezprecedentní střet zájmů: na jedné straně profituje z vlastního tokenu a na straně druhé je zodpovědný za utváření regulačního prostředí, v němž toto odvětví funguje. Problematické je také to, že investice do tokenů mohou poskytovat vhodnou cestu pro zakrývání korupce.

Přečtěte si

Callisto: Bitva miliardáře a kryptotěžaře o ztroskotaný projekt za stamiliony

Ruský senátor a miliardář Sulejman Kerimov držel podíl ve společnosti SpaceX vedené Elonem Muskem prostřednictvím svěřeneckého fondu i poté, co na něj první Trumpova administrativa v roce 2018 uvalila sankce, jak nedávno zjistila agentura Bloomberg. Podle zdrojů agentury, k nimž patří dva bývalí vysocí představitelé americké národní bezpečnosti, držel Kerimov podíl ve výši přibližně 1 % prostřednictvím nadace Heritage Trust registrované ve státě Delaware.

Přečtěte si

Uvalte sankce na právníky a finanční správce ruských oligarchů, vyzývají EU analytici

Evropská komise navrhla zákaz prodeje herních konzolí do Ruska kvůli jejich používání ve válce. Deník Financial Times uvedl, že šéfka zahraniční politiky EU Kaja Kallas naznačila možnost zařadit herní konzole, jako jsou PlayStation nebo Xbox, na sankční seznam, protože je Rusko používá k řízení bezpilotních letounů. Společnosti Nintendo, Microsoft a Sony zastavily prodej svých konzolí v Rusku již v březnu 2022, tedy zhruba měsíc po zahájení invaze do Ukrajiny. To však prodejcům konzolí z druhé ruky nezabránilo v tom, aby je dostali k ruským kupcům. Cílem navrhovaných sankcí by mělo být uzavření této mezery. Další komoditou, kterou komise navrhla zařadit na sankční seznam, je primární hliník.

Přečtěte si

„Přátelíme se potichu.“ Jak české strojírenské firmy připravily Rusko na velkou válku

Odvolací soud v Athénách v úterý rozhodl, že francouzsko-izraelský podnikatel Beny Steinmetz, který do roku 2014 podnikal i v České republice, o čemž informovala investigace.cz, má být vydán do Rumunska, kde je na něj vystaven zatykač kvůli vytvoření „organizované zločinecké skupiny“. Skupina se údajně spolčila s rumunským princem Paulem Philippem, aby podvodně získala nemovitosti v hodnotě více než 100 milionů dolarů. Oba muži důrazně popírají, že by se něčeho podobného dopustili. Loni v říjnu byl Steinmetz zadržen policií v Řecku. Kromě rumunské kauzy je podezřelý například z toho, že díky úplatkům směrovaným manželce guinejského prezidenta získal práva na těžbu železné rudy v zemi. Steinmetz veškerá svá pochybení a vinu popírá a proti rozhodnutím soudů, tedy i o své extradici do Rumunska, se odvolává.

Přečtěte si

Skandály diamantového magnáta

Europol dopadl zločineckou síť složenou z ukrajinských, arménských, kazašských, ázerbájdžánských a čínských státních příslušníků. Organizace poskytovala služby praní špinavých peněz, kurýrní služby a bankovnictví pro zločinecké skupiny zapojené do pašování a obchodu s drogami. V čele skupiny stáli dva ukrajinští bratři. Podezřelí zneužívali lidi prchající z Ukrajiny pro převážení hotovosti, přičemž využívali volnější kontroly na hranicích. Tito kurýři, včetně rodinných příslušníků vůdců sítě, deklarovali nelegálně nabytou hotovost jako osobní majetek, což umožnilo její následný oběh mezi Španělskem, Kyprem, Francií a dalšími zeměmi. Jak přibývalo zatýkání kurýrů s hotovostí, přešla síť na kryptoměny, aby mohla v praní peněz pokračovat. Europol odhaduje, že organizace vyprala v období od března 2023 do února 2024 nejméně 75 milionů eur, což je v přepočtu přes 1,8 miliardy korun.

Celkem 116 želvích mláďat se vrátilo do Tanzanie dva roky poté, co se je odtamtud snažila v zavazadlech propašovat žena z Ukrajiny. Policie ji zadržela na letišti v Bangkoku. Vyšetřování vedlo k zatčení čtrnácti podezřelých z různých zemí. Mezi 116 zvířaty byly želvy skalní, želvy paprsčité a želvy obrovské. Všechny tyto druhy jsou chráněny Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Přestože mnoho z želv po letu v zavazadlech zahynulo, byly navráceny do své původní vlasti jako důkazní materiál.

Přečtěte si

Bez důvodů a s mláďaty. Střílení medvědů na Slovensku

Autorka článku: Barbora Šturmová

The post #zesvěta: Trumpova pochybná kryptoměna appeared first on investigace.cz.

Nejnovější analýza odpadních vod zmapovala, jak vypadá konzumace kokainu v Evropě. Do výzkumu byla zahrnuta menší města i metropole. V Česku však místo kokainu nadále dominuje pervitin. Ruští miliardáři manipulují se svými profily na Wikipedii, snaží se smazat například informace o svém spojení s Kremlem. Mezitím trvá konflikt v Pásmu Gazy a podle expertky může tamní hladomor ovlivnit i dosud nenarozené generace budoucích obyvatel Gazy.

Analýza odpadních vod odhaluje, jak a kde se v Evropě konzumuje kokain z Jižní Ameriky. Droga je podle analýzy rozšířená v menších městech i v metropolích. Zpráva, kterou 20. března zveřejnilo Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), mapuje spotřebu kokainu v zúčastněných evropských městech. Letos se analýza týkala asi 90 měst a obcí, několik velkých aglomerací včetně Londýna či Berlína se však na výzkumu nepodílelo. Hlavním městem spotřeby kokainu na evropském kontinentu jsou Antverpy. Svou roli v tom hraje tamní důležitý přístav, přes který drogy z Latinské Ameriky putují do Evropy. Východoevropské státy, hlavně Česká republika a Slovensko, podle zprávy nadále dominují ve spotřebě pervitinu.

Přečtěte si

Česko je stále hlavní varna pervitinu, místní dostupnost konopí a kokainu stoupá

Africkým královstvím Eswatini, dříve známým jako Svazijsko, proudí podezřelé toky peněz. Kauzou se v sérii investigativních článků zabývá International Consortium of Investigative Journalists (ICIJ). Eswatini je poslední absolutistickou monarchií v Africe. Většina obyvatel sice trpí chudobou, avšak král i členové jeho rodiny si užívají života v luxusu. Analýza dokumentů uniklých z eswatinského finančního úřadu teď odhaluje, jak touto zemí protékají podezřelé finance a jakým způsobem odsud proudí miliony dolarů do Dubaje.

Přečtěte si

Dubaj jako útočiště zločinců, zkorumpovaných politiků a kontroverzních postav

Ruský podnikatel Arťom Uss utekl v Itálii z domácího vězení, aby se vyhnul vydání do Spojených států. Uss byl obviněn z porušování sankcí a zadržen na základě amerického zatykače loni v říjnu, v listopadu byl pak přemístěn do domácího vězení. Dne 21. března italský soud uznal žádost USA o jeho vydání. O den později si Uss zřejmě sundal elektronický monitorovací náramek a uprchl. Nyní se údajně nachází v Rusku. Jak popisuje investigace Radio Free Europe, v útěku mu pomohl balkánský zločinecký gang.

Přečtěte si

K vraždě balkánského bosse pomohly i otevřené zdroje informací

Ruští miliardáři manipulují se svými životopisy na Wikipedii, snaží se změnit hlavně údaje o občanství, majetku, sankcích a vazbách na Kreml. Úpravy se začaly s větší četností objevovat hlavně po vypuknutí války v Ukrajině. Ruští podnikatelé, úředníci, manažeři i další veřejné osobnosti si mění například místa narození a pobytu nebo jakékoli zmínky o spojení s Ruskem. Se zjištěním přišel investigativní web iStories.

Přečtěte si

Jak Rusko paralyzuje OBSE: Sabotáž, špioni a zatčení úředníci

Ruské zpravodajské služby byly aktivní v Rumunsku, odhaluje zpráva tamních úřadů. Rusové se pokoušeli infiltrovat mezi ukrajinské uprchlíky, pronikat do klíčových institucí a sbírat informace o podpoře Ukrajiny. Měli také podkopávat důvěru Rumunů v armádu a její spojence, a to prostřednictvím dezinformací.

Přečtěte si

Bývalý kontrarozvědčík Katrein: „Pokud chcete naverbovat ruského agenta, musíte nabídnout protiváhu.“

Ukrajinským hackerům se prý podařilo napadnout ruského výrobce dronů Albatros. V souvislosti s jejich hackerským útokem uniklo sto gigabajtů dat, včetně interní dokumentace a technických údajů. Skupina hackerů, která si říká Cyber Resistance, uvedla, že data sdílela s dobrovolnickou komunitou InformNapalm, jež informuje o ruské invazi v Ukrajině a aktivitách ruských speciálních služeb. InformNapalm v pondělí zveřejnila zprávu, v níž analyzuje údaje z Albatrosu. Ne všechna získaná data se však do zprávy dostala, některé informace totiž nemohly být zveřejněny, protože je už několik měsíců používá ukrajinská armáda, uvedli hackeři.

Hacking #Russian #UAV manufacturer. Part 1: who assembles Geran-2? Ukrainian hacktivists of the Cyber Resistance team @CyberResUa , in collaboration with @InformNapalm volunteer intelligence community, conducted a multi-level CYBINT operation retrieving more than 100 GB of… pic.twitter.com/enfgxpaVZE

— InformNapalm (@InformNapalm) April 17, 2024

Hladomor může ovlivnit obyvatele Gazy na několik generací dopředu. Po šesti měsících konfliktu mezi Izraelem a Hamásem čelí nedostatku potravin odhadem 2,2 milionu lidí, každé třetí dítě v severní Gaze trpí podvýživou a očekává se, že počet úmrtí v důsledku hladu se bude rychle zvyšovat, varovali američtí experti. Podle nizozemské výzkumnice Tessy Roseboom pocítí dopady hladomoru nejspíš i generace, které se ještě nenarodily.

Autorka textu: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní fotografie: investigace.cz

The post #zesvěta: Spotřeba kokainu v Evropě. Ruští miliardáři si upravují Wikipedii. Hladomor v Gaze appeared first on investigace.cz.

Kypr má již delší dobu pověst pochybného obchodního centra, a to kvůli špatně vymahatelným zákonům, volně nastaveným regulacím, systému skrytého vlastnictví firem a kvetoucímu byznysu zprostředkovatelských společností. To vše umožňuje obcházet sankce vůči ruským oligarchům. Nedávno však kyperští představitelé zveřejnili plán, který by měl pomoci se této pošramocené pověsti zbavit. 

Kypr plánuje do konce roku vytvořit nový útvar pro uplatňování finančních sankcí. Tamní představitelé to oznámili poté, co projekt Cyprus Confidential, na němž se podílela i investigace.cz, odhalil podíl kyperských firem na obcházení západních sankcí uvalených na Putinovy spojence.

Společnosti pomáhaly obcházet sankce Romanu Abramovičovi, Alexandru Abramovi či Alexandru Frolovovi. Kyperské firmy také například zprostředkovaly zakázané dodávky zboží do Sýrie či honorář pro proputinovského německého novináře.

Se zřizováním nového útvaru pro uplatňování finančních sankcí budou Kypru pomáhat experti ze Spojeného království, jež přislíbilo poskytnout technickou podporu a rady na základě vlastních zkušeností. Nedávno byl totiž v Británii zřízen Úřad pro uplatňování obchodních sankcí, jehož cílem je uplatňovat přísnější sankce proti společnostem, jež se sankcím vyhýbají. Úřad také pomáhá podnikům při dodržování sankcí a vyšetřuje jejich porušování. Kypr a Velká Británie již v květnu 2023 uzavřely vzájemnou dohodu o posílení spolupráce při zastavování nezákonných finančních toků.

Investigace Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) také ukázala, jak některé advokátní kanceláře pomáhaly sankcionovaným Rusům pokračovat v podnikání. Šéf kyperské advokátní komory Michael Vorkas následně slíbil, že potrestá všechny právníky, u nichž se prokáže, že porušili pravidla. „Můžete si být jisti, že případy, které se týkají závažného porušení zákona, nezůstanou v šuplíku, ale vyjdou najevo a jména budou zveřejněna,“ prohlásil podle listu Cyprus Mail šéf kyperské advokátní komory Vorkas na lednové tiskové konferenci. „Musíme chránit společnost a společnost nám musí důvěřovat.“

Útvar pro uplatňování sankcí má být vytvořen do konce roku. Kypr tím chce napravit svou pověst finančního útočiště pro ruské oligarchy. „Pověst a důvěryhodnost naší země je klíčová,“ řekl kyperský prezident Níkos Christodúlídés krátce po zveřejnění článků projektu Cyprus Confidential a slíbil, že vše, co vyšlo najevo, bude prošetřeno. S vyšetřováním Kypru pomáhá 24členný tým amerických odborníků na finanční kriminalitu z FBI.

Méně oligarchů

Ačkoli efektivita nových reforem a snah ještě měřitelná není, už nyní se ukazuje, že kyperská ekonomika se pomalu zbavuje závislosti na ruském bohatství. Podle agentury AP se mezi lety 2014–2022 ruské a ukrajinské vklady v kyperských bankách propadly ze 76 procent na 67 procent. I počet ruských a ukrajinských klientů se snížil, a to z 82 procent na 54 procent.

Podle místních médií několik velkých společností s ruskými majiteli přesunulo své sídlo z Kypru jinam. Kyperské úřady ale agentuře AP na četné dotazy na to, kolik firem a o které konkrétní firmy jde, neodpověděly.

Koncem ledna také Bank of Cyprus uzavřela své pobočky v Moskvě a Petrohradě.

Kypr jako člen Evropské unie musí dodržovat směrnice proti praní špinavých peněz, a aktualizovat tak své právní předpisy v této oblasti. Dlouhodobě je ale kritizován za to, že předpisy neuplatňuje dostatečně. Když v roce 2013 Kypr žádal o finanční pomoc kvůli probíhající ekonomické krizi, podmínkou bylo, aby začal důsledně bojovat proti praní špinavých peněz tím, že implementuje právní rámec proti praní špinavých peněz.

Přečtěte si

Cyprus Confidential: Abramovičovy společnosti s fotbalisty podepsaly smlouvy o „moderním otroctví“, které mohou porušovat pravidla FIFA

Země sice disponuje úřady, které mají na starosti regulaci finančních zločinů – například již v roce 1997 ustanovila Útvar proti praní špinavých peněz MOKAS –, jak ale ukázala investigace Cyprus Confidential, vinou volně nastavených pravidel a jejich laxního vymáhání v zemi k praní docházelo i nadále.

Samotný bývalý prezident Nikos Anastasiadis byl zakladatelem jednoho z největších poskytovatelů offshorových služeb. Investigace OCCRP zjistila, že partneři jeho advokátní kanceláře působili jako úředníci fiktivních společností, které byly spojeny s rozsáhlými podezřeními z praní špinavých peněz. Anastasiadis sice z firmy v roce 2013, kdy byl do veřejné funkce zvolen, vystoupil, ve firmě poskytující offshorové služby ale zůstaly jeho dcery. Kancelář měla také zprostředkovávat obchody s lidmi napojenými na Vladimira Putina a byla spojena s ruskou bankou Troika Dialog, která proslula coby pračka peněz pro organizovaný zločin.

Firma bývalého prezidenta byla zapojena i do kontroverzního programu „zlatých víz“, který fungoval mezi lety 2007 a 2020. Tento program je považován za korupční systém, který umožnil kleptokratům, oligarchům a zločincům snadno získat evropské občanství, díky čemuž se mohli volně pohybovat po všech evropských státech nebo zde vlastnit bankovní účty. Stačilo jen zaplatit kolem 2,5 milionu dolarů, což bylo v přepočtu kolem 55 milionů korun. Prezidentova společnost měla podle OCCRP pro tyto klienty obstarávat zlaté pasy.

The post Konec obcházení sankcí? Kypr zřídí nový specializovaný útvar appeared first on investigace.cz.

Ázerbájdžán, jeden z největších dodavatelů ropy a plynu do Evropy i Česka, se v půlce minulého roku dohodl s Evropskou unií na zdvojnásobení dodávek těchto surovin do roku 2027. EU souhlasila i přesto, že v zemi již dlouhou dobu dochází k porušování lidských práv a ázerbájdžánské věznice překypují disidenty i nezávislými novináři. Situace se výrazně zhoršila v posledních několika měsících před prezidentskými volbami, kdy počet politických vězňů podle výpočtu Sdružení pro svobodu politických vězňů Ázerbájdžánu (UFPPA) narostl o několik desítek a dosáhl 254 lidí.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Žalu Bajramovu jsem poprvé potkala na konferenci Fórum 2000, která se konala koncem minulého roku v Praze. Toto každoroční setkání, na němž se shromažďují stovky aktivistů, politiků a novinářů zabývajících se tématy lidských práv, kdysi založil sám Václav Havel.

Žala Bajramova (označující svou identitu jako nebinární, proto používáme množné číslo), kteří se zabývají aktivismem a právničinou, se vyjádřili k závažnosti toho, jak se jejich stát chová k vlastním občanům. „Ázerbájdžánský režim je horší než tady zmiňované Rusko, Bělorusko nebo Írán, přesto na něj nejsou uvaleny žádné ekonomické sankce,“ vzkázali ministru zahraničních věcí Janu Lipavskému a dalším přítomným politikům i diplomatům.

Přestože se ve svém profesním životě Žala většinou zaměřují na práva členů komunity LGBTQ+, tentokrát se objevil další naléhavý důvod obrátit se na komunitu ochránců lidských práv, evropských diplomatů a politiků. Měsíc před začátkem konference, v říjnu minulého roku, oslavil jejich otec, ázerbájdžánský opoziční aktivista, vědec a ochránce práv Gubad Ibadoghlu své 52. narozeniny v ázerbájdžánském vězení. V té době byl již 52 dní bez přístupu ke kvalifikované lékařské péči, bez kontaktu s blízkými nebo možnosti poradit se s právním zástupcem.

Russian Ambassador to Azerbaijan, Mikhail Yevdokimov stated that thanks to sanction, 2023 trade turnover between #Russia and #Azerbaijan increased significantly. He also mentioned about large industrial projects, that plans to move goods with the help of Azerbaijan through Turkey… pic.twitter.com/8EbSHf3GoZ

— Zhala B. #experienceazerbaijan #freegubad #Cop29 (@BayramovaZhala) February 13, 2024

Pronásledování

Koncem července minulého roku byl akademik Ibadoghlu zatčen spolu se svou manželkou v Ázerbájdžánu, kam dorazil navštívit svou nemocnou matku, babičku Žaly. Oficiálním důvodem zatčení bylo obvinění z padělání peněz – v jeho bývalé kanceláři, kde pracoval před 18 lety, bylo nalezeno 40 tisíc padělaných dolarů.

Stejnou částku objevila azerbájdžánská policie i v kanceláři zakladatele předního nezávislého média Abzas Media, jenž se pravidelně věnovalo korupčním kauzám spojeným s vládnoucí rodinou Alijevových. „Zatkli ho na příkaz Ilhama Alijeva (prezidenta Ázerbájdžánu, pozn. red.), protože jsme odhalili, jak firmy členů prezidentovy rodiny získávaly zakázky prostřednictvím neprůhledných schémat. Jejich cílem je zastavit naši práci,“ sdělila novinářka Abzase Sevinj Vaqifqizi, která se dobrovolně vrátila z exilu, aby podpořila svého kolegu, a později byla policií zadržena na letišti.

Stejně jako mnoho dalších opozičních novinářů a aktivistů ani vědec Ibadoghlu nežil v Ázerbájdžánu – kvůli rostoucímu tlaku provládních médií i hrozícímu zatčení nebo napadení spywarem musela celá řada z nich uprchnout do exilu. Novináři z organizace Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) dokázali identifikovat 245 ázerbájdžánských majitelů telefonních čísel napadených špionážním softwarem Pegasus, jejž si Alijevův režim zakoupil od izraelské společnosti NSO Group. Mezi napadenými jsou opoziční novináři a politici, stejně jako jejich přátelé a blízcí. Nejznámějším případem pronásledování se však stala investigativní novinářka z OCCRP, Chadídža Ismailova, jejíž uniklá intimní videa byla použita k vydírání.

Přečtěte si

Ázerbájdžánská digitální diktatura

Ani rodina Žaly Bajramovy se nevyhla digitální represi. „Provládní média šířila fotografie mě a mého otce s vlajkou LGBTQ+ – Ázerbájdžán je extrémně homofobní země,“ líčí Žala. Jako nebinární člověk stále dostává výhružky. „Můj bratr žije také v exilu a je pod ochranou státních bezpečnostních složek. V bezpečí se necítím ani já, ale nemám na výběr. Můj otec je v závažném zdravotním stavu – po zatčení mu byly odebrány léky, pitná voda i jídlo a nemá přístup ke kvalitní lékařské péči. Před zatčením bral pouze jeden lék denně – nyní jich potřebuje osm,“ uvádí.

Horší než Rusko

Skutečný důvod zatčení tohoto opozičníka spočívá v jeho práci. Ibadoghlu se dlouhodobě věnoval výzkumu praní peněz a korupce mezi vládnoucí elitou Ázerbájdžánu. V červnu 2023 akademik spolu s dalšími dvěma ázerbájdžánskými opozičními politiky založil ve Velké Británii Nadaci pro vzdělávání ázerbájdžánské mládeže, jejímž cílem bylo podpořit vysokoškolské vzdělávání mladých Ázerbájdžánců v zahraničí a vychovávat novou generaci demokraticky smýšlejících odborníků.

„Nadace měla být financována ze zahraničního majetku zabaveného zkorumpovaným ázerbájdžánským elitám. Tím by se ukradené peníze vracely zpátky ázerbájdžánskému národu,“ vysvětlují Žala. Krátce před svým zatčením chtěl Ibadoghlu vydat studii o korupci ázerbájdžánských elit v Náhorním Karabachu a okolí – to se mu však už nepovedlo.

„V poslední době otec publikoval řadu článků zaměřených na dohodu EU o ropě a plynu – v nich varoval před tím, že plyn, který má Ázerbájdžán dodat Evropě, bude pocházet z Ruska – Ázerbájdžán nemá tak rozsáhlou těžební kapacitu. Tím, že Evropa platí za ázerbájdžánský plyn a ropu, podporuje tamní režim a také válku v Ukrajině,“ uvádí Žala.

Navzdory drastickým případům porušování lidských práv je Ázerbájdžán na Západě stále vnímán jako mnohem přijatelnější obchodní partner než Rusko. „Zatímco stav lidských práv v Rusku, svoboda tamních novinářů a práva LGBTQ+ komunity jsou pravidelně předmětem zájmu světových médií, situace v Ázerbájdžánu se často ignoruje. Přitom v mnoha ohledech je ázerbájdžánský režim mnohem horší,“ vysvětlují Žala. Podle indexu lidskoprávní organizace Freedom House se Alijevův režim nachází na 9. příčce nejméně svobodných zemí na světě, zatímco Rusko je na 16. místě.

I observe that all over the world people protest for Navalny, while in #Azerbaijan they cannot. Unofficial news stated that one person who decided to put flower for #Navalny, is detained and maybe deported to Russia. How is Azerbaijan trustable partner when they do not allow a…

— Zhala B. #experienceazerbaijan #freegubad #Cop29 (@BayramovaZhala) February 18, 2024

Důvodem ignorace situace v Ázerbájdžánu může být i skutečnost, že tamní vláda investuje významné finanční prostředky do tzv. kaviárové diplomacie. Termín odkazuje na sérii zjištění, že Ázerbájdžán vynaložil vysoké částky i drahé dary, včetně konzerv s kaviárem, k získání přízně zákonodárců v Radě Evropy.

Přečtěte si

Zákonodárci Procházková a Doubrava chválili volby v Ázerbájdžánu. Za peníze Ázerbájdžánu

V čem je smysl sankcí?

Z více než stovky diskuzních panelů a přednášek na Foru 2000 v roce 2023 nebyla ani jediná věnována výhradně lidskoprávní situaci v Ázerbájdžánu – debatám dominoval rusko-ukrajinský konflikt. Během panelu zaměřeného na sankce vůči ruské ekonomice, kterého se účastnil i ministr zahraničních věcí Jan Lipavský, se Žala přihlásili o slovo. „Můj otec, jenž získal důkazy o tom, že Ázerbájdžán pomáhá Rusku v obcházení sankcí, je dnes ve vězení a umírá. Pokud zavřeme oči nad tím, že Rusko obchází sankce přes Ázerbájdžán, v čem je vůbec smysl těchto sankcí?“

„Máte pravdu, nemůžeme se dívat na tento konflikt jenom jako na rusko-ukrajinskou válku. Je to studená válka mezi zeměmi, které porušují lidská práva, a těmi, jež je respektují,“ zněla odpověď jednoho z řečníků panelu, šéfa Institutu Raoula Wallenberga pro lidská práva Brandona Silvera.

Jen několik měsíců před konáním konference přitom český ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela podnikl cestu do Baku, kde prohlásil, že plyn z Ázerbájdžánu může Česku pomoci nahradit dodávky z Ruska.

„Ministr měl na mysli, že podnikne kroky, které otevřou českým firmám nové možnosti v rámci jejich komerční spolupráce s partnery z Ázerbájdžánu. Další kroky jsou již plně na dotčených komerčních subjektech. Plyn ani ropu na tuzemský trh nenakupuje ani nedováží stát, ale soukromé subjekty,“ vysvětluje investigaci.cz mluvčí ministerstva David Hluštík ministrova slova.

V roce 2022 ČEZ zahájil jednání se SOCAR, státní energetickou společností Ázerbájdžánu. „Byl dokončen rámcový kontrakt s evropskou entitou SOCAR a provedeny první obchody. Vzhledem k omezeným exportním kapacitám Ázerbájdžánu se však nejedná – z hlediska spotřeby České republiky – o významnější objemy plynu. Od roku 2027 Ázerbájdžán plánuje těžby na nových polích a teprve pak bude možné očekávat významnější dodávky plynu na dlouhodobé bázi,“ sdělil mluvčí Huštík. Doplnil, že Ázerbájdžán je na druhém místě v dovozu ropy do Česka s výjimkou roku 2021, kdy ho mírně předběhl Kazachstán.

https://twitter.com/JozefSikela/status/1664248183231266817

Vstřícný obchodní postoj Česka vůči Ázerbájdžánu ale není v Evropě výjimečný. V létě roku 2022 podepsala Ursula von der Leyen spolu s prezidentem Alijevem dohodu o zdvojnásobení dodávek plynu z Ázerbájdžánu. „Tímto memorandem o porozumění se zavazujeme k rozšíření jižního plynového koridoru. Ten je již nyní velmi důležitou cestou dodávek pro Evropskou unii, která v současné době přijímá z Ázerbájdžánu více než 8 miliard metrů krychlových plynu ročně. Během několika let rozšíříme jeho kapacitu na 20 miliard metrů krychlových. Od příštího roku bychom měli dosáhnout již 12 miliard metrů krychlových. To pomůže kompenzovat výpadky v dodávkách ruského plynu a významně přispěje k bezpečnosti dodávek pro Evropu,“ oznámila předsedkyně Evropské komise.

Přečtěte si

Evropský plyn z ázerbájdžánského tunelu

Příjmy z prodeje ropy a plynu tvoří 92 procent celkového exportu a polovinu ročního státního rozpočtu Ázerbájdžánu. „Externí legitimita Alijeva je založena na prodeji surovin. Samozřejmě, že sankce na prodej surovin by mohly extrémně oslabit režim a jeho legitimitu. Je to jeden z mála způsobů, jak zastavit režim a předejít nové válce proti Arménii,“ říká Bahruz Samadov, ázerbájdžánský politický komentátor serveru Open Caucasus Media a doktorand na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Nové volby – nové represe 

Začátkem února letošního roku se v Ázerbájdžánu konaly prezidentské volby. Původně měly proběhnout až v říjnu, ale prezident Ilham Alijev po vítězné ázerbájdžánské ofenzívě v Náhorním Karabachu vyzval v prosinci 2023 k předčasným volbám. „Někteří dokonce doufali, že s koncem ázerbájdžánsko-arménského konfliktu nastane politická obleva a demokratizace společnosti.

To se však nestalo. Spousta novinářů, kteří vyšetřovali korupci, byla zatčena v listopadu minulého roku. Což jen dokazuje, že vláda nehodlá měnit své antidemokratické postupy,“ vysvětluje Samadov.

Samotné výsledky voleb – 92 procent hlasů pro stávajícího prezidenta Alijeva – vyvolaly u nezávislých médií pochybnosti. „Přestože je celý náš tým v zahraničí, sledovali jsme volby online prostřednictvím kamer, které byly nainstalovány v nejméně 1 000 volebních místnostech. Zjistili jsme falšování volebních výsledků v nejméně dvou volebních místnostech. Kromě nás se volbám věnovala i další nezávislá média a ta zjistila další porušení – falšování hlasovacích lístků a případy takzvaného volebního kolotoče, kdy stejní voliči odevzdávali své hlasy hned v několika volebních místnostech,“ popsala nám situaci Fatima Karimova, šéfredaktorka nezávislého exilového média Mikroskop, které je stejně jako investigace.cz členskou organizací sítě OCCRP.

Kvůli odhalení volebních podvodů musela celá redakce Mikroskopu čelit tlaku ze strany vlády a provládních médií. „Zhruba dvacet provládních médií a televizních stanic obvinilo Mikroskop ze lží a provokací a vydalo sérii článků a reportáží útočících na členy našeho týmu, přičemž všechna média použila stejný text,“ konstatovala novinářka.

„Další tlak na Mikroskop spočívá i v blokování jeho účtu na sociálních sítích v Ázerbájdžánu. Od našich kolegů novinářů, kteří působí v Ázerbájdžánu, jsme se dozvěděli, že naše stories na Instagramu, jež se týkají voleb, nelze na území Ázerbájdžánu sledovat. To se týká i našich příspěvků na Facebooku,“ sdělila Karimova.

Postoj šéfredaktorky Mikroskopu vůči smlouvě o dodávkách plynu do Evropy rezonuje s názory Žaly Bajramovy i komentátora Bahruze Samadova. „Dohoda se zeměmi EU pomáhá Alijevovi získat více moci a zvyšuje pronásledování i tlak na nezávislá média. Kvůli dohodám a smlouvám o plynu a ropě se politici EU vyhýbají kritice vnitřní situace Ázerbájdžánu. To znamená, že stoupenci demokracie v Ázerbájdžánu zůstávají sami. Ačkoli země EU uzavřely dohodu o plynu a ropě, neměly by přestávat kritizovat Alijeva a upozorňovat na porušování lidských práv v Ázerbájdžánu,“ vzkazuje Fatima Karimova Evropanům.

Páté funkční období prezidenta Alijeva má trvat do roku 2030.

Autorka textu: Kristina Vejnbender

The post Další krvavý plyn: Česko chce nahradit ruský plyn ázerbájdžánským, Alijevův režim mezitím vězní stovky svých odpůrců appeared first on investigace.cz.

Ruské věznice se postupně plní aktivisty, politickými oponenty, ale i nezávislými novináři. Na podzim minulého roku se Alsu Kurmaševa, novinářka z pražské redakce Rádia Svobodná Evropa, která dlouhodobě žije v Česku spolu s rodinou, vydala za nemocnou matkou do Ruska. Na letišti byla zadržena, dnes jí hrozí minimálně deset let vězení. O tom, co by ji mohlo zachránit, zda podobný osud čeká každého ruského novináře v exilu, jenž navštíví rodnou zemi, a jak se okolo svobodných médií stahovala putinovská smyčka, jsme hovořili s Galinou Arapovou, šéfkou ruské neziskové organizace Centrum pro ochranu práv médií, toho času v exilu.

Podle Mezinárodní federace novinářů patří Rusko do první pětice států s největším počtem zatčených novinářů. Přesto se zdá, že navzdory tlaku cenzury a riziku ze zatčení nebo dokonce otrávení konkrétních redaktorů se ruské investigativní žurnalistice daří. V průběhu uplynulého roku vyšla zejména v exilu, ale i v Rusku, celá řada důležitých textů odhalujících válečné zločiny, korupci, obcházení sankcí a porušování lidských práv. Souvisí tento stav i s tím, že většina ruských investigativních novinářů dnes pracuje v exilu a nemusí se přizpůsobovat tlaku domácí cenzury i požadavkům po takzvaných zahraničních agentech?

Nemyslím si to. Investigativci jsou speciální kategorií novinářů a kvalitu jejich práce jen málo ovlivňují požadavky ruských cenzurních úřadů nebo status zahraničního agenta. Pod tlak se dostali již mnohem dříve a uvědomili si tak rizika své práce. Invaze v roce 2022 to v tomto smyslu příliš nezměnila.

V roce 2021 schválila Státní duma zákon zakazující šíření informací o soukromém majetku a rodinných záležitostech soudců a zaměstnanců činných v trestním řízení a v dozorčích orgánech Ruska. Na svých stránkách varujete novináře, že ani „veřejný zájem“ není ruskými úřady považován za důvod pro výjimku ze zákona o soukromí. Má tento zákon praktický dopad na práci investigativních novinářů? Odrazuje je od práce?

Tento zákon ještě víc zvyšuje rizika jejich práce. Cílem je odradit novináře od téměř jakýchkoli témat spojených s korupcí státních zaměstnanců. Tyto kroky zvýší pravděpodobnost pronásledování samotných novinářů i jejich rodin. Navíc se zákon uplatňuje jednostranně – prokremelská média nebo státní úřady nejsou za zveřejňování soukromých informací trestány.

Zadržení Alsu Kurmaševy, rusko-americké novinářky z Rádia Svobodná Evropa, která dlouhé roky pracovala a žila v Česku, vzbudilo rozruch. Byla zatčena jen kvůli tomu, že se nenahlásila jako zahraniční agentka, což zní dost absurdně. 

V jejím případě jde o porušení paragrafu 330 ruského trestního zákoníku ohledně takzvaných zahraničních agentů. Paragraf má nyní tři části. První dvě se týkají těch, co už byli prohlášeni za zahraničního agenta, a také osob, které nedodržují stanovená nařízení. Jakmile je člověk označen za zahraničního agenta, musí dodržovat soubor nařízení. Musí podávat hlášení, nemá právo šířit informace v prostředí nezletilých, například přednášet na školách, být poslancem nebo členem volebních komisí a tak dále. Pokud „zahraniční agent“ tato nařízení opakovaně nedodrží, nejdříve dostane dvě pokuty jako varování a poté proti němu úřady zahájí trestní řízení.

A co ta třetí část zákona?

Půl roku před začátkem války se tento paragraf změnil a byl doplněn o třetí článek, jenž představuje něco jako Damoklův meč neustále visící nad všemi novináři, kteří chtějí informovat o dění na frontě. Nový článek ukládá povinnost všem, co se zabývají „účelovým shromažďováním“ neutajovaných informací o ruských vojenských a vojensko-technických aktivitách, o tom předem informovat ministerstvo spravedlnosti, aby mohli být zařazeni do registru „zahraničních agentů“.

Přečtěte si

Podpořte ruské novináře v exilu. Nám jen tak nepomůžete, vzkazuje mluvčí listu Novaja gazeta

Cílem změny bylo zabránit šíření jakýchkoli informací o armádě – například o pohybu vojsk, jejich stavu a vybavení, psychologickém rozpoložení, porušování práv vojáků a mnoha dalších podobných. Článek obsahuje přes 60 kategorií nepovolených informací, byť za normálních okolností tyto informace nejsou tajné, nejsou státním ani vojenským tajemstvím. Kurmaševa je redaktorkou tatarsko-baškirské služby Rádia Svobodná Evropa a je spoluautorkou knihy o válce, na kterou se výše popsaný článek dokonale vztahuje. (Kniha Ne Válce popisuje 40 příběhů Rusů, kteří odmítli podpořit válku, pozn. red.)

Podobným případem je i americký novinář Evan Gerškovič z Wall Street Journal, kterého v Rusku zatkli na jaře uplynulého roku?

Ne, Gerškoviče stíhají za špionáž. V případě Kurmaševy se bavíme o informacích, které jsou běžně k nalezení v otevřených zdrojích. Ovšem v okamžiku, kdy je začnete cíleně sbírat – například počty zemřelých vojáků na frontě nebo příběhy mobilizovaných –, začíná se na vás vztahovat zákon o zahraničních agentech a měl byste se nahlásit jako zahraniční agent.

Podobným popisem lze ovšem charakterizovat práci každého novináře, jenž píše o válce.

Přesně tak. A také jakéhokoli vojenského analytika nebo právníka, který pracuje pro organizace pomáhající rodinám vojáků. Tato část zákona byla vytvořena na míru s cílem zabránit informování veřejnosti o průběhu války. Přitom novela zákona byla přijata přesně půl roku před začátkem invaze do Ukrajiny, na konci září 2021. Organizace, které se věnovaly právnické podpoře rodin vojáků, vzápětí ukončily své podpůrné programy, váleční experti umlkli, protože pokračování v činnosti by pro ně znamenalo okamžité trestní stíhání. Dnes si uvědomujeme, že stát se už v té době připravoval na válku. 

Doporučila byste novinářům, kteří přece jen píší o válce a pracují v exilu, aby nejezdili do Ruska?

Ano, pokud by se tam vrátili, mohl by je čekat stejný osud jako Kurmaševu. Myslím, že si to uvědomují. Mohou je zatknout za falešné obvinění ohledně armády nebo za spolupráci se zahraničními aktéry. V Rusku existuje více než deset paragrafů, kvůli nimž by mohli být tito novináři stíháni. Nemůžeme jim dávat obecné rady, ale můžeme jim pomoci zhodnotit rizika návštěvy Ruska, tedy pokud nás o to požádají. Vždy záleží na konkrétním případu, tedy jakým tématům se dotyčný věnuje, zda se podepisuje vlastním jménem, a na mnoha dalších faktorech. O tom, že Kurmaševa jede do Ruska, jsme ale nevěděli.

Takže s vašimi právníky svou návštěvu Ruska nekonzultovala?

Ne, o jejím vycestování do Ruska jsme se dozvěděli až v říjnu, když ji zadrželi. Strategie snižování rizik je individuální – konkrétní postup vytváříme teprve na základě potřeb dané redakce. Téměř každý z novinářů v exilu má v Rusku rodinu, majetek, děti. Dostali se do zahraničí ze dne na den, ne z vlastní vůle – není to řádná „migrace“, na kterou se člověk obvykle připravuje dlouho dopředu. Naopak sbalili děti, kočky, psy a základní věci do jednoho kufříku a vyrazili. Byla to mimořádná situace. V dějinách žurnalistiky neexistuje žádný další obdobný případ, kdy by najednou pracovalo tolik novinářů v exilu.

Ještě bych se vrátila k případu Kurmaševy. Jaká je vaše předpověď? Má nějakou šanci dostat se v brzké době z vězení? 

Šance je nulová. Byla proti ní zahájena tři trestní stíhání. Podle posledních informací je stíhána i za šíření dezinformací o armádě, za což hrozí až desetiletý trest odnětí svobody. Je tedy velmi pravděpodobné, že dostane přinejmenším deset let vězení.

Mohou novinářce pomoct americké nebo třeba i české úřady? 

České rozhodně ne. Jediné, co by ji mohlo zachránit, je výměna za jiného amerického vězně. Stejně jako v případě Evana Gerškoviče, kdy Rusko vyjednává o jeho výměně za ruského vězně v americké věznici. 

Připomíná mi to výměnu válečných zajatců…

Ano, v principu je to trochu podobné, ale existují zde právní rozdíly. Zatímco výměna válečných zajatců se řídí mezinárodním humanitárním právem, výměna vězňů může proběhnout až v okamžiku, kdy je člověk odsouzený a odpykává si svůj trest. Teprve poté může prezident podepsat milost a stát přistoupit k výměně.

Kurmaševa má oproti Gerškoviči velkou nevýhodu v tom, že má dvojí občanství – americké a ruské, zatímco Gerškovič je výhradně americkým občanem. Spojené státy o něj proto budou mít větší zájem. S její výměnou nemusí současně souhlasit také Rusko, neboť je ruskou občankou. Nicméně nejdříve musí padnout odsuzující rozsudek. Pokud bychom viděli, že trestní řízení v případě Gerškoviče i Kurmaševy postupují neobvykle rychle, mohlo by to naznačovat, že se státy domluvily a připravují se na výměnu.

Při pohledu ze zahraničí se zdá, že hlavní vlna útlaku vůči nezávislým novinářům v Rusku přišla až po začátku války v roce 2022. Je to mylný dojem?

Skutečnost je taková, že to nezačalo 24. února. Po rozpadu Sovětského svazu se většina médií transformovala na soukromé subjekty a získala možnost stát se nezávislými a mít vlastní redakční politiku. První velkou ránu tomuto konceptu zasadil ruský stát v roce 2001, kdy prostřednictvím Gazpromu znárodnil soukromý televizní kanál NTV, do té doby nezávislý. Mezi lety 2005 a 2007 se pak objevila snaha o znárodnění regionálních médií – rádií, televizí a tisku. V té době Aliance nezávislých regionálních redakcí sdružovala 70 největších médií, všechna byla finančně nezávislá a měla vlastní redakční politiku. Právě na ně se tehdy Putinův režim začal zaměřovat.

Přečtěte si

Ruský novinář Roman Anin: Během protestů policie na právo kašlala

V roce 2010 už většina regionálních médií byla ve státním vlastnictví. Vznikly státní mediaholdingy, jež zahrnovaly veškerá regionální média včetně televizních kanálů. Státní už také byly všechny televizní kanály pokrývající celé Rusko. Existovaly sice ojedinělé výjimky, jako byly petrohradské noviny Fontanka, moskevský opoziční list Novaja Gazeta nebo televizní kanál Dožď, avšak i na ty stát a provládní skupiny vyvíjely tlak – jen v Nové Gazetě bylo za dobu její existence zavražděno šest novinářů. Tato média také neustále čelila omezením, pokutám a soudním sporům.

Od roku 2010 až dodnes se pak postupně zpřísňoval mediální zákon týkající se internetových médií – zvyšovaly se pokuty, restrikce a cenzura. Už se nesmělo psát o sebevraždách, o dětských obětech zločinců nebo o extremistických organizacích. V roce 2012 byl vytvořen zákon o zahraničních agentech, který byl v roce 2015 ještě zpřísněn. O dva roky později se mezi zahraničními agenty poprvé objevila média jako Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Mezi lety 2020 až 2022 se seznam zahraničních agentů výrazně rozrostl a zahrnul velké množství médií. Během posledních pěti až sedmi let jejich redakce zkrátka neustále vážily rizika, byly ochotny zaplatit několikatisícové pokuty za vydání textu – jejich rozpočet dokonce počítal s těmito pokutami.

Takže rok 2022 představoval jakýsi vrchol dvacetileté snahy ruského státu o úplnou cenzuru?

Přesně tak. Ze zpětného pohledu to připomíná smyčku kolem krku, která se postupně utahovala. V průběhu dvou měsíců po začátku války v roce 2022 Roskomnadzor (federální úřad Ruské federace, který zodpovídá za monitorování, kontrolu a cenzuru sdělovacích prostředků, pozn. red.) zablokoval 250 nezávislých internetových médií. Před zbylými nezávislými novináři tak vzniklo dilema: buď riskovat dlouhé roky vězení, nebo opustit zemi. Během té doby odjelo kolem 1 500 pracovníků médií a zhruba stovka redakcí – jsou to neuvěřitelná čísla. Nedávno publikovaná zpráva od JX Fund (Evropský fond pro novináře v exilu) ukazuje, že žádná jiná země nemá tak velký počet novinářů pracujících v exilu. Tito novináři zůstávali v Rusku až do poslední chvíle, rok 2022 byl pro ně poslední kapkou. 

Autorka rozhovoru: Kristina Vejnbender

Líbil se vám tento text? Podpořte redakci investigace.cz

The post Advokátka Arapova: Zatčenou pražskou novinářku zachrání jen Spojené státy, nejspíš to ale neudělají appeared first on investigace.cz.

Evropská unie od roku 2014 financovala v rámci programu Horizont celkem 95 projektů spojených s kritickými surovinami. Novináři z Investigate Europe však zjistili, že miliony eur z tohoto programu skončily u společností, které byly v minulosti obviněny z ekologických prohřešků nebo jsou spojeny s karibskými daňovými ráji. Nemalé částky evropských daňových poplatníků také putovaly do Ruska a do Číny.

Novináři z Investigate Europe analyzovali všechny projekty týkající se kritických surovin, jež byly podpořeny v rámci programu Horizont 2020 a jeho nástupce Horizont Evropa. První z nich rozdělil 80 miliard eur (skoro 2 biliony korun) v období mezi lety 2014–2020. Horizont Evropa má k dispozici 95,5 miliardy eur (přes dva a čtvrt bilionu korun) pro periodu 2021 až 2027. Programy jsou zaměřené na vědecký výzkum v různých oblastech – od klimatické krize až po léky a potravinovou bezpečnost.

Projekty spojené s kritickými surovinami nebyly reportéry Investigate Europe vybrány k analýze náhodně. Týkají se totiž kovů, nerostů a přírodních materiálů, bez nichž by se lidé v současné době neobešli, neboť se nacházejí v mnoha běžných spotřebičích a výrobcích, jako jsou třeba telefony. Neobejdou se bez nich ani elektrická vozidla, větrné turbíny nebo letadla. Kritickými se nazývají proto, že jsou z hospodářského hlediska velmi důležité, avšak zároveň hrozí vysoké riziko jejich nedostatečných dodávek.

Miliony škůdcům

Kontaminace vodonosné vrstvy arsenem a neoprávněné odebírání vody – k těmto proviněním vůči životnímu prostředí se v roce 2016 přiznala těžební firma Cobre Las Cruces SA, jež sídlí ve Španělsku, ale vlastní ji kanadská společnost First Quantum Minerals. Tři vedoucí pracovníci dostali jednoroční trest vězení a museli zaplatit odškodnění ve výši 293 000 eur (v přepočtu přes 7 milionů korun).

Půl roku před tímto rozsudkem začala společnost koordinovat projekt Intmet, na nějž získala dotaci ve výši 2,73 milionu eur (zhruba 67 milionů korun) v rámci programu Horizont. Cílem projektu Intmet bylo maximalizovat výtěžnost cenných kovů a kritických surovin a minimalizovat spotřebu energie i ekologickou stopu.

Firma Cobre Las Cruces byla vybrána k účasti na celkem sedmi projektech programu Horizont a dohromady získala 5,53 milionu eur (136,5 milionu korun). Mezi evropskými firmami, jimž bylo financování poskytnuto, tak jde o druhou nejvyšší částku.

Cobre Las Cruces přitom není jedinou firmou s pochybnou environmentální minulostí, která obdržela finance z EU.

Další je například nadnárodní společnost Boliden se sídlem ve Stockholmu, jež dodnes nezaplatila za všechny škody způsobené jednou z největších ekologických katastrof v evropské těžbě. Tragédie se odehrála roku 1998 nedaleko jihošpanělského města Aznalcóllar. Při protržení rybníka, který byl součástí pyritového dolu vlastněného společností Boliden, se do nedaleké řeky vylilo 6 milionů metrů krychlových toxického kalu, následkem čehož zahynuly tisíce ryb a bylo poškozeno přes 4 a půl tisíce hektaru půdy. Některé pozemky byly natolik kontaminovány, že se na nich již nedalo hospodařit.

Přečtěte si

Inovátor a datový analytik Smári McCarthy: Písek ze Sahary ovlivní prales v Amazonii. Budoucnost ekoterorismu je v řízení ekologických katastrof

Firma Boliden za škody zaplatila přibližně 40 milionů eur (necelá miliarda korun), načež její španělská dceřiná společnost vyhlásila bankrot. Všechny náklady na obnovu zničené krajiny ale 40 milionů ani zdaleka nepokrylo. Přestože společnost další výdaje na regeneraci půdy neplatí, za svou roli v projektech Horizontu obdržela 2,7 milionu eur, což je zhruba 66,2 milionu korun.

Kromě toho byla firma Boliden zmíněna i ve zprávě o porušování lidských práv ze strany společností ve třetích zemích, kterou si vyžádal Evropský parlament. Švédský gigant byl obviněn z vývozu těžebního odpadu do Chile, kde jej subdodavatel likvidoval, aniž by nebezpečnou surovinu řádně zpracoval, čímž poškodil zdraví místních obyvatel.

Jinou kontroverzní společností je francouzská firma Eramet. Ta obdržela 1,9 milionu eur (cca 46,5 milionu korun) na čtyři projekty Horizontu, přestože čelí obvinění z ničení lesů a půdy domorodých komunit v Indonésii, neboť neustále rozšiřuje největší niklový důl na světě Weda Bay. Dceřiná společnost Erametu, Société Le Nickel, která je rovněž příjemcem finančních prostředků z programu Horizont, zase devastuje životní prostředí v Nové Kaledonii.

Z programu Horizont přiteklo 200 tisíc eur také britské společnosti Anglo American (Velká Británie se k programu Horizont přidala navzdory brexitu), jež čelí hromadné žalobě kvůli údajné otravě dětí olovem v Zambii. Firma je obviněna i ze znečištění životního prostředí v Brazílii a dalších zemích.

Přečtěte si

Krvavé dřevo od vojenské junty. Západní firmy kupovaly teak z Myanmaru sankcím navzdory

Novináři Investigate Europe po těchto zjištěních položili Evropské komisi otázku, zda je páchání trestných činů proti životnímu prostředí slučitelné s poskytováním dotací tohoto typu. Komise odpověděla, že v souvislosti s financovanými projekty důkladně zvažuje environmentální faktory. Poukázala také na to, že evropská Zelená dohoda neboli Green Deal zavedla zásadu „nezpůsobit významnou škodu některému z cílů Zelené dohody“. Mluvčí Evropské komise dodal, že v programu Horizont Evropa musejí účastníci prokázat, že projekty respektují priority EU v oblasti klimatu a životního prostředí. K případům společností Cobre Las Cruces a Boliden, ale ani k tomu, proč byli další problematické firmy podpořeny, se však Komise nevyjádřila.

Čínské a ruské firmy

V záležitosti kritických surovin by EU ráda snížila svou závislost na zemích, jako je Čína nebo Rusko, od něhož nadále nakupuje nikl, měď a titan v obrovském množství. Data ale odhalila, že část peněz z programu Horizont skončila i v čínských a ruských rukou.

Například 5,53 milionu eur (v přepočtu 135,5 milionu korun) získala britská společnost Soil Machine Dynamics, přední firma v oblasti podvodní robotiky, která patřila do portfolia fondu soukromého kapitálu Inflexion. Společnost peníze obdržela na projekt Vamos, jehož cílem je vyvinout novou techniku těžby nerostných surovin z dosud nedostupných hloubek moří a oceánů. Projekt byl zahájen 1. února 2015. O pouhých pět dní později ale fond Inflexion oznámil, že britskou firmu prodal společnosti Zhuzhou CSR Times Electric neboli subjektu, jehož většinovým akcionářem je čínský stát. Projekt Vamos financovaný EU běžel do 31. ledna 2019.

Peníze Evropské unie čerpaly i firmy napojené na Rusy, jejichž jména jsou na sankčním seznamu.

Společnost Aughinish Alumina se sídlem v Irsku rafinuje bauxit – horninu, z níž se získává oxid hlinitý používaný k výrobě hliníku. Od roku 2007 firmu vlastní ruská skupina Rusal, která má v tomto odvětví světově dominantní postavení. Jedním z klíčových akcionářů je Oleg Děripaska, jehož jméno figuruje na sankčním seznamu EU, Spojeného království a USA. Společnost Aughinish Alumina mezi lety 2018–2023 obdržela 563 500 eur (skoro 14 milionů korun) za účast na projektu zabývajícím se „opětovným využitím bauxitových zbytků jak z ekonomického, tak i z průmyslového hlediska“.

Přečtěte si

Cyprus Confidential: Ruské investice v Lublani zachraňoval polský byznysmen

Kromě čínské a ruské firmy dostala peníze rovněž společnost se sídlem na Britských Panenských ostrovech, které patří k nejznámějším daňovým rájům na světě. Lancaster Exploration Limited se účastnila projektu, jehož cílem bylo poskytnout evropskému high-tech průmyslu nové „modely průzkumu alkalických a karbonátových provincií“. Společnost Lancaster se specializuje na průzkum vzácných zemin v Africe a z programu Horizont získala více než 168 000 eur (přes 4 miliony korun).

„Obecně platí, že právnické osoby musí dodržovat veškeré závazné právní předpisy, včetně daňových,“ uvedl mluvčí Evropské komise na dotaz Investigate Europe ohledně takového financování. Dodal, že EU má pravomoc ukončit financování, pokud účastník porušuje daňové povinnosti nebo byl vytvořen pod jinou jurisdikcí s úmyslem obejít daňové, sociální nebo jiné právní povinnosti v zemi původu.

Podle Komise šlo 45 % prostředků z programu Horizont do ziskových společností, 28 % získaly vzdělávací instituce, jako jsou například univerzity, a 20 % peněz putovalo do výzkumných center.

Těžba kritických surovin

Evropa se nyní připravuje na rozšíření svých domácích těžebních možností. V březnu tak Evropská komise představila zákon o kritických surovinách (takzvaný evropský akt o kritických surovinách), který si klade za cíl snížit závislost EU na třetích zemích v dodávkách lithia, niklu a prvků vzácných zemin.

Financování z programu Horizont odráží rostoucí zájem o kritické suroviny. Z 667 milionů eur (přes 16 miliard korun) vyčleněných v letech 2014 až 2023 na projekty zaměřující se na kritické suroviny byla necelá polovina prostředků přidělena těm, které byly zahájeny v posledních dvou a půl letech.

Nejvíce peněz získaly subjekty v Německu, Španělsku, Finsku, Francii a Norsku. Téměř 90 procent obdržely skupiny registrované v EU, včetně Velké Británie (v případě peněz z programu Horizont 2020). Financování z programu Horizont dále získaly různé subjekty z celkem 57 zemí.

V České republice bylo podle novinářů z Investigate Europe v souvislosti s kritickými surovinami financováno v 19 projektech 10 institucí či firem. Patří mezi ně například Karlova univerzita nebo společnost Geomet, která se chystá těžit lithium na Cínovci. EU této společnosti přidělila 93 500 eur (zhruba 2,3 milionu korun).

The post Jak EU financuje firmy spojené s ekologickým znečištěním appeared first on investigace.cz.

Organizovaný zločin se stále více přesouvá do online prostředí, počet ransomwarový útoků se zvyšuje i na území Česka. Nejvýznamnějším typem organizovaného zločinu ale zůstává ten ekonomický. Vyplývá to ze zprávy Europolu nazvané The Other Side of the Coin, která vyhodnocuje nebezpečí organizovaného zločinu v době pokročilých technologií a globalizace. Redakce investigace.cz již dříve informovala o kolotočových podvodech, porušování sankcí i kybernetických útocích, které zpráva zmiňuje.

„V globalizovaném světě nás technologie sbližují, vytvářejí nové obchodní příležitosti. Je tu však i druhá strana mince; propojený svět zneužívají kriminálníci zapojení do trestné činnosti,“ uvádí ředitelka Europolu Catherine De Bolle zprávu The Other Side of The Coin, která popisuje, jak organizovaný zločin ovlivňuje každodenní život společnosti.

Ze zprávy vyplývá, že nejvýznamnějším typem organizovaného zločinu zůstává ekonomická kriminalita, například korupce, daňové úniky nebo praní peněz. Kriminální operace se stávají čím dál složitější tím, jak spolu různé zločinecké skupiny spolupracují nebo jinak ovlivňují svoji práci. Klíčoví aktéři ale obvykle zůstávají stranou, často v zemích pro ně „bezpečných“, kam na ně zákon nedosáhne. Drží se tak dál od velkých organizovaných skupin a mimo výsluní nerušeně vyvíjejí nové způsoby, jak nelegálně zbohatnout. 

V důsledku pandemie covidu-19 se práce z domova stala běžnou součástí profesních životů. Platí to i pro zaměstnání, jejichž součástí je práce s citlivými nebo tajnými daty a materiály. Organizovaný zločin na to reagoval přesunem do online prostředí a upravením svých pracovních postupů.

Organizovaný zločin začal využívat i chyb v bezpečnostních protokolech, které mají stránky před podobnými útoky ochránit, což vedlo k celosvětovému nárůstu kybernetických útoků. V červnu 2023 se podle Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) zvýšila frekvence útoků i na území České republiky. Jak psala redakce investigace.cz, pod útokem byla zbrojařská společnost Omnipol nebo online verze Českého rozhlasu, server iRozhlas. NÚKIB v reakci na to doporučil institucím a jednotlivcům omezit přístup k administrátorským účtům, vytvářet bezpečné zálohy a používat dostatečně silná hesla.

Přečtěte si

Ransomware v Česku: Skupina vyhrožuje zbrojařům, paralyzovali web iRozhlasu

Točí se točí kolotočové podvody

Velmi častým druhem kriminality jsou podle studií v Česku kolotočové podvody. Jde o přeprodávání zboží mezi společnostmi, při kterém se neodvede daň z přidané hodnoty (DPH). K nejjednoduššímu kolotočovému podvodu stačí jen tři společnosti, jedna na území Evropské unie a dvě na území České republiky. 

Kolotočový podvod začíná objednávkou zboží u dodavatele v jiném státě EU. Firma A sídlící v Česku si například objedná ze Slovenska mobilní telefony za milion korun. Společnost A je takzvaným chybějícím obchodníkem (v angličtině „missing trader“), neboť po této platbě zpravidla zmizí z trhu nebo zbankrotuje. Milion korun za telefony firma A zaplatí dodavateli na Slovensku a ten dodá zboží osvobozené od DPH obchodníkovi do Česka. Chybějící obchodník, tedy firma A, dále prodá telefony prodejci (firma B), který za ně firmě A zaplatí nejen původní milion korun, ale i DPH. Toto DPH by měla firma A odvést státu, což ale neudělá a místo toho peníze převede jinam, aby je skryla.

Společnost B, u které se mobilní telefony právě teď nacházejí, je znovu za milion korun prodá zpět původnímu dodavateli na Slovensku. Při této transakci firma B uplatní nárok na odpočet DPH, které za telefony zaplatila při koupi od chybějícího obchodníka. Stát takto firmě B zaplatí DPH, kterou měl obdržet od chybějícího obchodníka. Technicky je požadavek společnosti B na vrácení DPH legitimní, kdyby chybějící obchodník skutečně daň odvedl. Takto ale stát přichází o částku v hodnotě neodvedeného DPH, v případě milionového nákupu se jedná o 210 tisíc korun. 

Proti jednomu takovému podvodu, ve kterém společnosti obchodovaly s paměťovými kartami, zasáhl Europol spolu s policisty z Polska, Maďarska, Chorvatska a České republiky v roce 2021. Zločinci nakupovali paměťové karty včetně DPH od nizozemských společností, načež je pak prodávali společnostem v Chorvatsku a Česku a osvobodili je tak od daně podle pravidel EU. Nakonec využili společnosti v Chorvatsku a Polsku k tomu, aby se zboží osvobozené od daně prodalo zpět obchodníkům v Nizozemsku.

Přečtěte si

Kolotočové podvody v Česku

Příliš snadné obcházení sankcí

Evropská unie a další státy poprvé sankciovaly Rusko v roce 2014, když zabralo ukrajinský poloostrov Krym. Obchodní sankce, zákazy cestování a zmrazení majetku, ať už se to týká ruských organizací, nebo jednotlivců, mají za cíl zemi ekonomicky oslabit a tím omezit i její rozpočet na válečné operace. Sankcionované subjekty v reakci na to začaly obchodní omezení obcházet. Mezi nejčastější metody patří zatajování skutečného vlastnictví nebo falšování dovozních dokumentů. K obcházení sankcí a praní špinavých peněz se navíc používají i kryptoměny, jak psala redakce investigace.cz již v březnu 2022.

Sankce a jejich obcházení se týkají i zemí, které s Ruskem dlouhodobě spolupracují, například Běloruska. Do Česka a dalších států EU se dostala například běloruská močovina ze sankcionované státní společnosti Grodno Azot, o čemž informovala redakce investigace.cz letos v září. K tomu, aby společnost sankce obešla, stačilo pouze změnit jméno výrobce v dovozních dokumentech z Grodno Azot na jiné společnosti. Server VSquare zase přinesl zprávu o tom, jak se přes polské firmy do EU dováží běloruské palivové dřevo a střešní krytiny. Oficiálně se jedná o dřevo z Kazachstánu a Kyrgyzstánu, dokumenty ke zboží ale byly opět falešné. Novináři z OCCRP dále informovali o vzkvétajícím obchodu s levnými syrskými fosfáty. Podle jejich zjištění Srbsko, Ukrajina a čtyři státy EU od roku 2019 navzdory sankcím importovaly syrský fosfát v hodnotě téměř dvou miliard korun. Doly, kde se na syrském území fosfát těžil, patřily ruské společnosti Strojtransgaz, kterou vlastní Gennadij Timčenko, jeden z nejbohatších Rusů a blízký přítel prezidenta Vladimira Putina.

Novináři z OCCRP a ruského investigativního serveru IStories dále zmapovali schéma, jehož pomocí se porušují sankce opačným směrem – do Ruska se dostává zboží, ke kterému by země neměla mít přístup. Podle zjištění novinářů se přes kazašské firmy do Ruska dostávaly drony nebo mikročipy určené pro ruské zbraně.

Přečtěte si

Obcházení sankcí. Jak se do Česka dostává běloruská močovina

Jak bojovat? Mimo jiné zlepšit komunikaci

Samotný Europol má pod sebou pět odborných středisek zaměřených na boj s organizovaným zločinem. Ta zahrnují mimo jiné boj proti kriminalitě, terorismu a ekonomickému zločinu. Podle toho, co tvrdí ve zprávě, úzce spolupracuje s Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), Úřadem evropského veřejného žalobce (EPPO) a Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

Redakce investigace.cz se v reakci na zprávu Europolu zeptala ministerstva vnitra na akční plány, které mají strukturalizovat boj proti organizovanému zločinu v České republice. Podle aktuálního plánu na roky 2022 a 2023 si ministerstvo klade za cíl zlepšit spolupráci jak se státy EU, tak se zeměmi, jako je Čína, Vietnam nebo Spojené arabské emiráty. Dále si přeje zefektivnit procesy trestních řízení a posílit spolupráci mezi Celní správou ČR a poštovními službami za účelem lepšího dodržování zákonů v rámci poštovní přepravy. 

Celkové vyhodnocení plánů bude dokončeno až v červnu 2025. Podle Hany Malé z odboru komunikace se tedy zatím nedá říct, jak moc se ministerstvu daří dosahovat stanovených cílů. „U obou již ukončených akčních plánů byla podstatná část cílů splněna a jejich zbylá část byla naplněna částečně.“

The post Zpráva Europolu: Česko bojuje s kybernetickými útoky a obcházením sankcí appeared first on investigace.cz.

Sankcionovaná běloruská společnost Grodno Azot dováží chemicky vyráběnou močovinu do České republiky a Polska. V přepravních dokumentech se přitom vydává za jiné společnosti, na které se sankce nevztahují. Podobně obcházejí sankce i firmy importující k nám z Běloruska dřevo, v dokumentaci totiž uvádějí, že tato surovina pochází z Kyrgyzstánu. Státní celní správa ale žádné porušení sankcí neeviduje. Podle odborníka na sankce Jiřího Skuhrovce je třeba větší transparentnost: „Dokud bude možné zastřít původ zboží a majetkové struktury firem, které s ním obchodují, bude obcházení sankcí uvalených na mezinárodní obchod poměrně snadné.“ 

Běloruská společnost Technospectrading se na stránkách flagma.com, kde jinak inzerují nabídky práce, jazykové kurzy, oblečení nebo sdílenou přepravu mezi státy Evropy, chlubí tím, že může volně dovážet močovinu jak do Evropské unie, tak do jiných zemí světa. Jedna metrická tuna jejich granulované močoviny vyjde na 300 eur, což je v přepočtu 7,2 tisíce korun. Podle serveru The Global Economy je tedy o 800 korun levnější, než se momentálně pohybuje průměrná cena močoviny. 

Jenže jediným výrobcem močoviny v celém Bělorusku je státem vlastněná společnost Grodno Azot, která mimo to vyrábí další dusíkatá hnojiva. Evropská unie (EU) spolu s Kanadou, USA, Spojeným královstvím a později i Švýcarskem na tuto společnost uvalily sankce už v roce 2021. A to z důvodů „pokračujícího porušování lidských práv a základních svobod na území Běloruska“. Stalo se tak poté, co Alexandr Lukašenko navzdory pochybnostem o platnosti hlasování popáté vyhrál prezidentské volby.

Přečtěte si

Evropští právníci pomáhají nejbližším Putinovým přátelům obcházet sankce

Ačkoli jsou na Grodno Azot uvaleny sankce, netýkají se celého Běloruska. Technicky vzato lze proto ze země močovinu vyvážet, kdyby ovšem existoval nějaký její další, sankcemi nezatížený výrobce. Ten ale v Bělorusku není, což redakci investigace.cz potvrdili novináři z litevského centra OCCRP Siena.

Běloruští a litevští novináři rovněž odhalili, že stačí pouhá změna exportéra na dovozních dokumentech a zboží ze sankcionovaných společností se dostane bez kontroly přes hranice. Jednou z firem, za kterou se Grodno Azot vydávala, byla právě výše zmíněná Technospectrading.

Jak redakci investigace.cz řekl analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček, k řešení této situace lze použít dvě možnosti: „Buďto sankcionovat dané zboží či produkt, […] nešlo by se tedy po firmách, ale po konečném produktu, pak by nebylo co řešit. Druhou variantou by bylo daleko důkladnější prověřování všech subjektů spojených s dovozem daného výrobku.“ 

Jiří Skuhrovec z analytické společnosti Datlab, jež se dlouhodobě zabývá veřejnými zakázkami a sankcemi, upozorňuje, že EU zatím neposkytla dostatečné nástroje ke kontrole původu zboží: „Podle stávající legislativy lze sice na importéry tlačit, aby si ověřovali původ zboží – zejména v případě pochybností by si pak měli dodavatelský řetězec prověřit, například když jsou na to upozornění.“ Jedním z příkladů nástroje, který by mohl pomoci lepšímu prověřování, jsou podle Skuhrovce spolehlivější registry konečných vlastníků (v Česku Evidence skutečných majitelů). Ta je však v českém případě jak podle analýz Transparency International (TI), tak Skuhrovcova projektu Datlab, nespolehlivá.

Přes litevské hranice

V únoru tohoto roku běloruští aktivisté zastavili dva kamiony, které údajně převážely běloruskou močovinu přes Litvu do Srbska. Řidič jednoho z nich potvrdil novináři z Běloruského investigativního centra (BIC), jež je součástí OCCRP, že převážená močovina ve skutečnosti pochází z Grodna Azot. Kvůli podezření z porušování sankcí proto litevští celníci zahájili vyšetřování. Společnost Grodno Azot ale v dokumentech nebyla nikde uvedená, takže se nakonec nic neprokázalo.

Podobný případ falšování odhalili i litevští novináři, když v nákladových dokumentech několika železničních vagónů naplněných hnojivy nalezli jako výrobce společnost Technospectrading, jinak obchodující se zemědělskými stroji. Jak vyplývá z otevřených zdrojů investigace BIC, tato společnost nevlastní žádná technologická zařízení potřebná k výrobě močoviny.

Litevské železnice proto oznámily zpřísnění kontrolních opatření u běloruských hnojiv i u dalších zásilek z Východu do Evropské unie. Tamní vláda v současnosti rovněž zvažuje zákaz dodávek jakéhokoli zboží z Běloruska a Ruska. Ministr dopravy Marius Skuodis pro OCCRP uvedl: „Byl bych rád, kdyby nedocházelo k žádným přepravám zboží, které by mohly ohrozit pověst této společnosti (Litevské železnice, pozn. red.) i Litvy.“ 

Přečtěte si

Děravé sankce. Rusko a Bělorusko dovážejí do EU dřevo i přes obchodní omezení

Zvedneme kotvy a jedeme dál

Poté, co litevské úřady zpřísnily kontroly na hranicích, se dovoz močoviny do Litvy snížil. Zatímco od září 2022 do února 2023 dovezli z Běloruska močovinu v hodnotě přesahující 40 milionů korun, po zásahu úřadů ji dovezly jen v dubnu 2023, a to v hodnotě necelých dvou milionů korun. 

V březnu a květnu letošního roku pak byla běloruská močovina importována i do České republiky. Dohromady šlo o dovoz za více než 5,5 milionů korun, jak potvrzují data Eurostatu i Českého statistického úřadu (ČSÚ). S dovezenou močovinou by se dalo pohnojit přibližně 23 125 hektarů orné půdy, což představuje přes 0,78 % orné půdy celé České republiky.

Ještě větší problém má s dovozem běloruské močoviny ale Polsko. První dodávky proběhly již v lednu roku 2022 a kromě tří měsíců pokračovaly po zbytek roku. Celková hodnota močoviny od ledna 2022 do června překonala hodnotu 145 milionů korun. Kromě České republiky putovala běloruská močovina i do Estonska a Bulharska, avšak za podstatně nižší finanční částky než u dvou výše zmíněných zemí.

Od močoviny ke kyrgyzskému dřevu a čipům

Není to však jen Grodno Azot, kdo navzdory sankcím v Bělorusku vydělává na exportu do Unie. Podobně si vedou i tamní obchodníci se dřevem a střešními krytinami. Bělorusko bývalo jedním z největších mimounijních dodavatelů dřeva do Evropy. Jakmile ale dodávky z této země začaly klesat, zvedl se dovoz z Kazachstánu a Kyrgyzstánu, a to až osmtisíckrát. Litevští novináři, kteří se vydávali za obchodníky se dřevem, se setkali s jedním litevským byznysmenem a dodavatelem této suroviny, jenž je ujistil, že „na peletách není napsáno, kde byly vyrobené“, a nabídl jim, že do dokumentů napíše, cokoli si budou přát. Dokumenty, které doprovázejí dovoz údajného kyrgyzského dřeva, tak podle všeho bývají falšovány.

To potvrdil i případ polské firmy PLRBL, oficiálně se zaměřující na stavebnictví a získávání pracovních povolení pro dělníky z východní Evropy, která nakupovala dřevěné pelety od do té doby neexistující kyrgyzské společnosti Admit. 

Výmluvný důkaz v tomto směru ostatně podaly i samotné kyrgyzské úřady, když v prosinci 2022 oznámily, že vývoz dřeva z celé oblasti Euroasijské hospodářské unie, jejíž součástí je i Kyrgyzstán, je nulový. Přesto se tímto způsobem od ledna 2022 do začátku února 2023 dovezlo do Polska 5 300 tun palivového dřeva. 

Sankce se ale obcházejí i opačným směrem, jedná se o porušování takzvaných druhotných sankcí. Letos v červnu novináři z OCCRP a nezávislého ruského média IStories zmapovali schéma, s jehož pomocí se do Ruska dostávají z Kazachstánu sankcionované drony a mikročipy určené pro ruské zbraně. 

Vypovídají o tom i tato čísla: od začátku ruské agrese vůči Ukrajině se dovoz mikroelektroniky do Kazachstánu více než zdvojnásobil. Podle Úřadu národní statistiky Kazachstánu byly v roce 2021 do země dovezeny integrované obvody v hodnotě přesahující 800 milionů korun, šlo zhruba o stejné množství jako v předchozích letech. V následujícím roce se tato částka ale více než zdvojnásobila. Vývoz mikroobvodů z Kazachstánu do Ruska byl přitom v roce 2021 mizivý a jeho objem se odhadoval na něco přes pět milionů korun. V roce 2022 se export zvýšil na 73násobek původního objemu.

Jak moc jsou sankce účinné? Příliš ne

Podle plukovnice Hany Prudičové z tiskového oddělení Celní správy ČR tato instituce neeviduje ani jeden případ zadržení běloruské močoviny v souvislosti s porušováním mezinárodních sankcích. „Je třeba si uvědomit, že pokud je uvedené zboží prodáváno subjektem, který není na sankčním seznamu, není důvod k zadržení tohoto zboží kvůli podezření z porušování mezinárodních sankcí,“ upozorňuje Prudičová. 

Případ kyrgyzského dřeva podle jejích slov naráží na stejný zádrhel: „Pokud subjekt v Kazachstánu k zásilce dováženého dřeva předloží certifikát, jenž prokazuje, že dřevo pochází z Kazachstánu, neexistuje jiný možný způsob, jak prokázat, že dřevo pochází odjinud.“ 

Michaela Lagronová, ředitelka odboru vnějších vztahů a komunikace ministerstva financí, redakci odpověděla, že „z důvodu zákonem stanovené mlčenlivosti se ministerstvo financí nemůže vyjadřovat ke konkrétním kauzám, kterými se zabývá FAÚ (Finanční analytický úřad, pozn. red.)“. „Sankce ale mohou být uvaleny jak na konkrétní fyzické a právnické osoby, tak na celé státy,“ dodává Lagronová s odkazem na nařízení Rady Evropské komise z prosince 2021, zakazující prodávat, dodávat, převádět nebo vyvážet zboží používané k výrobě nebo zpracování tabákových výrobků. „Sankce jsou uvalovány na základě politického uvážení příslušných politických orgánů, v tomto případě Rady Evropské unie, konkrétní podoba sankcí je tak zcela v její režii.“ 

Přečtěte si

Podnikavý Malofejev. V Česku platil proruské demonstrace, přes kyperskou firmu obcházel sankce

Už v případu kazachstánských čipů se redakce investigace.cz obrátila na tiskové oddělení Evropské komise s cílem zjistit, zda v tomto směru Unie plánuje podniknout nějaké kroky. Možnost uvalení druhotných sankcí na Kazachstán kvůli dodávkám mikroelektroniky do Ruska nicméně EU momentálně nezvažuje. „EU neuplatňuje extrateritoriální sankce. Toto je zásada, kterou jsme dlouho hájili a nadále ji budeme dodržovat,“ uvedl mluvčí Daniel Sheridan Ferrie.

Jiří Skuhrovec upozorňuje, že sankce uvalené na celé státy by sice pomohly, ale za velkou cenu. „Zcela zakázat EU obchod s Kazachstánem, Tureckem? Dopad by byl obrovský a pro řadu subjektů nespravedlivý.“ Sankce v současné době ale nemají požadovaný dopad: „Dokud bude možné zastřít původ zboží a majetkové struktury firem, jež s ním obchodují, bude obcházení sankcí uvalených na mezinárodní obchod poměrně snadné.“ 

Jak shrnuje analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček, obecně neuspokojivé nastavení mezinárodních sankcí má celou řadu aspektů: „Zaprvé postoj západních zemí nesdílí část států světa, které se k sankcím vůbec nepřipojily. Kromě toho se samozřejmě bavíme o slabinách samotné implementace na straně EU a členských států, viz situace s běloruskými hnojivy, ale také o obecnějších problémech týkajících se zákazu vstupu některých komodit a sektorů do EU.“

Dodržování sankcí se totiž primárně kontroluje při vstupu do EU. „Pokud není na první pohled zřejmé jejich porušení, jsme málo schopní si je vynutit. Neumíme třeba sami doložit, kde importér skutečně vzal močovinu, a často ani nemáme vůli to zjišťovat,“ doplňuje Skuhrovec.

The post Obcházení sankcí. Jak se do Česka dostává běloruská močovina appeared first on investigace.cz.