Pod rouškou konzervativních hodnot ruského establishmentu bují sexbyznys s dívkami na hranici zletilosti. Na základě policejních spisů zmapoval tým ruských exilových novinářek a novinářů z redakcí IStories a Verstka svět, ve kterém se nadbíhá erotickým fantaziím oligarchů a sex slouží jako výtah ze všeobecné chudoby. S autorkami nové investigace, novinářkami Olesjou Gerasimenko a Marií Žolobovou natáčela redaktorka Kristina Vejnbender.

The post Podcast Odposlech: Ruští oligarchové jsou posedlí pannami. Je Děripaska jedním z nich? appeared first on investigace.cz.

„Unikátní prémiová řemeslná piva z pivovaru s dlouhou a pohnutou historií. Založen v roce 1567, zničen komunisty v 50. letech a v posledních letech znovu oživen.“ Tak zní oficiální příběh, kterým se prezentuje pivovar Švabín. Jak ale ukázala reportérka Kristina Vejnbender z investigace.cz, příběh záchrany středověkého pivovaru má i své překvapivé stránky. Chátrající budovu pivovaru totiž na konci roku 2017 koupil syn vlivného ruského oligarchy a bývalého agenta KGB s vazbami na Vladimira Putina.

Co se s pivovarem dělo dál? Kdo vlastně stojí za jeho obnovou? A co tento příběh vypovídá o působení ruského kapitálu v Česku? S Kristinou Vejnbender natáčel Jiří Slavičínský.

Přečtěte si

Syn Putinova parťáka z KGB investoval do českého pivovaru. Je rovněž vystudovaný rozvědčík

The post Podcast Odposlech: Na začátku obnovy českého pivovaru stál ruský oligarcha appeared first on investigace.cz.

Středověká budova pivovaru Švabín chátrala až do konce roku 2017 – tehdy se jí ujala monacká firma syna oligarchy a bývalého agenta KGB Vladimira Stržalkovského. Syn Jevgenij Stržalkovskij v minulosti rovněž vystudoval ruskou Akademii služby vnější rozvědky a v současnosti vlastní síť evropských podniků vyrábějících a prodávajících alkoholické nápoje po celém kontinentu. V roce 2018 byl pivovar přepsán na českou firmu. Její nový majitel však také pochází z komunity kolem Stržalkovského. 

Jméno Vladimira Stržalkovského se v českých médiích objevilo loni především v souvislosti s jeho superjachtou. Zpráva o tom, že luxusní plavidlo v hodnotě 85 milionů dolarů (v přepočtu 1,9 miliardy korun) uvízlo v norském přístavu, protože nikdo nechtěl oligarchovi prodat naftu, obletěla česká i zahraniční média. Ke svému bohatství se Stržalkovskij dostal díky kariéře v KGB, a hlavně díky svému kolegovi Vladimiru Putinovi, budoucímu ruskému prezidentovi. Pouhé tři měsíce poté, co se Putin v roce 1999 stal premiérem, byl Stržalkovskij jmenován náměstkem ministra tělesné kultury, sportu a cestovního ruchu. V průběhu let vystřídal několik vysokých úřednických pozic, například působil jako šéf ruské společnosti Norilsk Nickel, největšího světového těžaře niklu, nebo byl členem představenstva Banky Kypru.

Český pivovar ruských špionů

Syn Stržalkovského Jevgevnij, občan Ruska a Monaka, milovník rekonstrukcí historických bitev, zejména těch středověkých, a podle zjištění ruského exilového média The Insider absolvent ruské Akademie služby vnější rozvědky, se od roku 2017 věnuje obnově historických vináren, lihovarů a hotelů po celé Evropě, které skupuje hlavně prostřednictvím své monacké firmy Thesauro Praetor SAM. Mezi podniky, do nichž se rozhodl vdechnout nový život, patří i český středověký pivovar Švabín poblíž zámku Zbiroh, jehož chátrající budovu koupil v roce 2017.

„Není žádným tajemstvím, že ruské bezpečnostní služby aktivně využívají nejen tajné agenty v přestrojení za diplomaty, ale také tajné agenty v přestrojení za podnikatele. A zatímco diplomaté jsou poměrně ostře sledováni, podnikatelé jednají mnohem volněji a mají řadu výhod, například disponují právnickými osobami, bankovními účty a nemovitostmi – toho všeho mohou ruské bezpečnostní služby využít a aktivně toho využívají,“ komentuje činnost rodiny Stržalkovského v Evropě šéfredaktor The Insider Roman Dobrochotov, jenž se specializuje na otázky národní bezpečnosti a rozvědky. 

Stržalkovského případ je podle odborníka obzvláště závažný. „Je nepředstavitelné, že by si Putin nechal ujít příležitost a nevyužil svého důvěryhodného kolegu, kterého zná z působení v KGB od 80. let, obzvláště při takovém nedostatku personálu. I kdyby byl Stržalkovského byznys fiktivní, firemní účty by se daly použít k udržení rezidentury SVR a GRU, ale je to ještě horší: on vlastní i síť skutečných hotelů, což znamená přístup k osobním údajům,“ dodává. Vladimir Stržalkovskij ani jeho rodina přitom nejsou na evropském ani americkém sankčním seznamu. Jediný stát, který na oligarchu sankce uvalil, je Ukrajina.

V rukou samuraje

Jen několik měsíců po nákupu, v prosinci 2017, převedla monacká firma pivovar na nově vzniklou českou společnost Taiseiko Operations s.r.o. Ta podle českého obchodního rejstříku patří Ivanu Marčukovi, původně ruskému občanovi z Moskvy, jenž později získal i rumunské občanství.

 „Majitel, nadšenec do historie, se inspiroval tematickým parkem Puy du Fou ve Francii (zábavní park ve stylu středověku, pozn. red.) a rozhodl se, že řemeslný pivovar Švabín si dá za cíl prodávat pivo nejen ve Zbirohu a České republice, ale i po celé Evropě,“ popisuje na svých stránkách firma Švabín s.r.o. začátky znovuzrození pivovaru. Kvůli „různým překážkám, včetně pandemie COVID-19“, však renovace začala až v lednu 2022 a její dokončení bylo naplánováno na začátek roku 2024. Podle stránek stavební firmy Henderson rekonstrukce objektu dodnes probíhá, pivovar se však už loni zúčastnil dvou fantasy festivalů a stal se výhradním dodavatelem piva na 20. výročí Rekonstrukce bitvy na Bílé hoře. Podle finanční závěrky pivovaru za rok 2023 byla hodnota současného majetku firmy 143 milionů korun.

Redakci investigace.cz se podařilo dohledat současného majitele Ivana Marčuka – jedná se o bývalého finančního ředitele kyperské poradenské společnosti Direct Capital Solutions s „více než dvacetiletou zkušeností v oblasti řízení, financí, účetnictví a auditu“ a s bohatou praxí v odvětvích, jako jsou těžba ropy a plynu, finanční služby či telekomunikace. 

Marčuk je také „fotografem-cestovatelem a amatérským historikem“ či autorem několika knih věnovaných feudálnímu Japonsku. S rodinou Stržalkovských jej pojí nejen společné zájmy, ale i řada kontaktů z úzké ruskojazyčné komunity věnující se rekonstrukci historických bitev. Marčuk se například pravidelně účastní ruského vojensko-historického festivalu Rekon, organizovaného neziskovou organizací Doblest vekov, v jehož vedení zasedá i Jevgenij Stržalkovskij. První jednatel pivovaru, Ivan Borovikov, je členem stejné komunity a mezi jeho přátele na sociální síti Instagram patří i Jevgenij Stržalkovskij.

Společnost Švabín redakci sdělila, že nemá žádné vazby na společnost Thesaurus Praetor SAM. „Nejsme s ní ani s jejími zástupci v kontaktu. Na konci roku 2017 naše firma koupila pozemek a budovy bývalého pivovaru, které předtím patřily této investiční společnosti,“ zní odpověď zaslaná z informačního mailu pivovaru.

Majitele pivovaru však nezná ani obchodní manažer firmy Petr Melichar. Podle něj Marčuk pivovar nikdy nenavštívil. „Také jsem na začátku měl pochybnosti ohledně toho, že pivovar vlastní Rusové. Pak jsem viděl, že se budova hezky rekonstruuje a náš sládek je Čech jako poleno, a pochybovat jsem přestal,“ sdělil redaktorce.

Co patří do evropského holdingu rodiny Stržalkovských?

Velkou část evropských aktiv vlastní Stržalkovskij mladší prostřednictvím monacké společnosti Thesauro Praetor SAM. Ve Spojeném království patří této monacké firmě společnost Maison Eugène René UK Limited. Jedna z jejích dceřiných firem působila jako distributor alkoholu se sídlem ve skotském Glasgow. Druhá dceřiná společnost plánovala obnovit provoz dvousetleté skotské palírny a zaregistrovala značku Lamont, avšak v roce 2023 zanikla, aniž by vyrobila jedinou láhev.

Prostřednictvím Thesauro Praetor vlastní Stržalkovskij také francouzskou společnost Maison Eugène René France, jež vyrábí vermut pod značkou Monte Carlo. Firma je registrovaná v Burgundsku, zatímco samotná výroba probíhá v Monaku, kde se italské víno z Piemontu mísí s destiláty z rostlin pocházejících z Grasse, světového centra parfumerie.Nejhodnotnější zahraniční majetek rodiny Stržalkovských se však nachází na severozápadě Itálie. Prostřednictvím maltské společnosti Winocracy Holdings Ltd. vlastní Stržalkovskij mladší vinařství La Scarpa – historické vinařství založené v roce 1854. Po koupi v roce 2018 noví majitelé investovali nejen do samotného vinařství, ale i do rozšíření vinic.

Manželce Stržalkovského staršího Irině navíc podle zjištění The Insider patří síť hotelů v Itálii a Řecku. „Značná část majetku rodiny Stržalkovských však neprodukuje žádné příjmy, nebo je dokonce ztrátová, ale má obrovské obraty, což nemůže nevzbuzovat podezření, že veškerý tento majetek je zástěrkou pro praní špinavých peněz a jejich legalizaci ve velkém měřítku,” poznamenává šéfredaktor The Insider Dobrochotov.

Autoři: Sergej Panov (The Insider), Kristina Vejnbender

Medailonek vznikl v rámci projektu KremRule, jehož cílem je zpřehlednit a katalogizovat majetky ruských oligarchů a klíčových spolupracovníků prezidenta Vladimira Putina v Česku. Jde o lidi, kteří z velké části drží Putina při moci, slouží jako prostředníci pro jeho soukromé investice nebo drží strategické pozice v silových složkách a tajných službách.

Na rozšiřování databáze i nadále pracujeme. Pokud víte o něčem, co jsme přehlédli, dejte nám prosím vědět na info@investigace.cz. Chcete-li se podílet na dalším mapování majetku ruských oligarchů v Čechách, podpořte nás. Jakákoliv částka nám velmi pomůže. Děkujeme.

The post Syn Putinova parťáka z KGB investoval do českého pivovaru. Je rovněž vystudovaný rozvědčík appeared first on investigace.cz.

Ališer Usmanov je nejen oblíbeným oligarchou ruského prezidenta Vladimira Putina, ale i jedním z nejbohatších lidí na světě a největším donorem Mezinárodní šermířské federace (International Fencing Federation – FIE). Není proto divu, že byl koncem listopadu po krátké pauze opět zvolen jejím šéfem. Ze 146 členských zemí jich pro Usmanova v čele federace hlasovalo 120. Proti bylo jen 26 zemí, mezi nimi i Česká republika.

„Náš milovaný sport je stále populárnější, navzdory pokusům udělat ze světa sportu, a šermu zvlášť, arénu pro nesportovní bitvy,“ řekl Usmanov agentuře Reuters po svém zvolení.

V březnu 2023 se FIE stala prvním olympijským řídicím orgánem, který oficiálně obnovil činnost ruských a běloruských sportovců a funkcionářů.

„Kongresu se jako zástupce Českého šermířského svazu zúčastnil člen Výkonného výboru, pan Vilém Mádr. Český šermířský svaz prostřednictvím svého zástupce hlasoval proti zvolení Ališera Usmanova předsedou FIE,“ sdělil naší redakci zástupce Českého šermířského svazu Oldřich Kubišta.

Přečtěte si

Russian Asset Tracker: Největší databáze majetků mocných Rusů

Krátkou přestávku v panování Ališera Usmanova šermířské federaci způsobilo to, že byl zařazen na sankční seznamy Evropské unie, USA i Velké Británie. V Německu byl navíc vyšetřován z legalizace výnosů z trestné činnosti čili praní peněz a vyhýbání se placení daní. Obžaloba nicméně toto vyšetřování zastavila a Usmanov se následně rozhodl dobrovolně zaplatit čtyři miliony eur (přes sto milionů korun) německému státu a neziskovému sektoru.

Fakt, že se ocitl na sankčních seznamech EU, Velké Británie i USA, Usmanovovi značně komplikuje možnost cestovat. Do všech zemí, které ho na sankční seznam zahrnuly, má totiž zakázaný vstup. Byl mu tam navíc zmrazen majetek, a to včetně luxusní jachty Dilbar, která je zároveň i největší jachtou na světě. Když ji německá policie zajišťovala, našla na ní obrazy v hodnotě stovek milionů korun včetně originálu od Marca Chagalla.

Zároveň tak nemůže navštěvovat „své“ nemovitosti v Německu, Francii, Itálii nebo Velké Británii. Usmanovovy právníci tvrdí, že nechápou, proč je majetek zmrazen, když Ališer Usmanov není jeho majitelem a jen si jej pronajímá od svěřenského fondu, který sice založil, ale vzdal se své pozice beneficienta – a to shodou okolností jen pár dní před Ruskou invazí do Ukrajiny. Zároveň však jeho právníci odmítají říct, kdo je tedy vlastníkem nemovitostí, kam Usmanov pravidelně jezdí.

Jak se později ukázalo, Usmanov po znovuzvolení okamžitě pozastavil své pravomoci a do čela FIE dosadil svého zástupce, který na sankčních seznamech nefiguruje. Usmanov tak bude věci řídit z pozadí.

The post Sankcionovaný rusko-uzbecký miliardář Ališer Usmanov byl zvolen šéfem celosvětové šermířské federace. Česko bylo proti appeared first on investigace.cz.

Jeden z nejbohatších Poláků Cezary Smorszczewski působil v petrochemickém koncernu Orlen nebo ve firmě vlastněné oligarchou Michailem Fridmanem. A právě on převzal milionovou investici ve Slovinsku, když po vypuknutí konfliktu v Ukrajině začali Rusové z tohoto podniku couvat.  Příběh o ruském napojení na slovinské investice odhalují polští novináři z webu Frontstory. Objevuje se v něm i česká stopa v podobě podnikatele Petra Šmída.

V jedné z nejzelenějších částí Lublaně má vzniknout moderní rezidenční Regentská čtvrť (Regentov kvart), podle webu ideální pro mladé rodiny a šetrná k životnímu prostředí. Má jít o 356 bytů a více než 500 parkovacích míst. Celková hodnota projektu se odhaduje na 65 milionů eur (asi 1,6 miliardy korun).

Oficiálním vlastníkem pozemku a investorem je slovinská společnost Lesnep. Tato firma má přitom za sebou síť obchodních vazeb sahajících až do Lucemburska, na Kypr, do Polska a do Ruska. Ve skutečnosti ji vlastní kyperská společnost Brusnika. Abroad.

Krátce po ruské invazi do Ukrajiny na jaře 2022 většinu akcií  Brusnika. Abroad získal polský podnikatel a investor Cezary Smorszczewski, v Polsku známý jako bývalý viceprezident firmy Orlen. Do roku 2020 také působil jako manažer a nepřímo i akcionář společnosti, do které investoval koncern spojený s ruským oligarchou Michailem Fridmanem.

Řetězec transakcí vede do Ruska

Jak bylo řečeno, investorem Regentské čtvrti je firma Lesnep z Lublaně, jejímž ředitelem je Slovinec Matjaz Cerjak. Mezi říjnem 2020 a březnem 2022  ale společnost měnila majitele. Hlavní roli v tomto procesu hrály firmy pod hlavičkou „Brusnica“.

Informace z projektu Cyprus Confidential ukazují, že slovinskou odnož Brusnica vlastní Brusnika. Abroad z Kypru. Tato společnost až do března 2022 patřila Rusovi Alexeji Krukovskému, majiteli moskevské firmy Brusnika. Lesnep sice měnil v průběhu několika měsíců majitele, cena firmy se však podle novinářů z Frontstory vždy pohybovala mezi 5 (asi 121,6 milionů korun) až 5,6 miliony eur (asi 136,2 milionů korun).

V únoru 2022 však Rusko napadlo Ukrajinu. Pár dní poté, 7. března, byl kyperské advokátní kanceláři spojené s Brusnika. Abroad poslán referenční dopis týkající se Cezaryho Smorszczewského. O dva dny později zavedla Evropská unie sankce namířené vůči Rusku. Na přelomu března a dubna 2022 pak Smorszczewski koupil 90 % společnosti Brusnika. Abroad za celkem 9 tisíc eur (asi 219 tisíc korun). Polák se tak stal hlavním investorem Regentské čtvrti, přičemž hodnota této investice se má pohybovat v desítkách milionů eur.

Letošního května Smorszczewski koupil také většinový podíl ve slovinské firmě Brusnica, a to za 6 750 eur (přes 158 tisíc korun).

Levně koupit, draze prodat

Novináři z Frontstory se nového majitele Brusnika. Abroad ptali, proč se rozhodl do projektu investovat. Cezary Smorszczewski v odpovědi zdůraznil, že využil situace  „nakoupit levně a draze prodat“, což je jeho podnikatelským záměrem. Popřel, že by se Slovincem Cerjakem působili v lublaňské investici jako pouzí prostředníci, a zachránili tím projekt před podezřením z vazeb na ruské peníze.

Smorszczewski také řekl, že je většinovým vlastníkem akcií společnosti i skutečným majitelem a „ostatní narážky jsou nepravdivé a nepodložené fakty“. „Souhlasil bych s tím, že ruští investoři byli pod tlakem, aby opustili trhy. Příležitosti se tak naskytly samy. Mnozí toho využili a nakoupili aktiva za tržní cenu. Já jsem to udělal také,“ dodal podnikatel.

Přečtěte si

Co je Cyprus Confidential: Kypr kryl finance ruských oligarchů navzdory sankcím

Vysvětlil, že společnost, která se váže k lublaňské investici, ho stála „značnou částku“, prý několik tisíc eur za akcie a „mnoho milionů“ eur za její dluh. Zdůraznil, že jde o nominální cenu akcií společnosti a její finanční rozvaha zahrnuje také „významné“ úvěry. Navíc mu prý dlužné pohledávky vůči firmě byly prodány na základě zvláštní smlouvy a za „značnou částku“. Smorszczewski i Cerjak novinářům odmítli sdělit, o jaké částky se jednalo.

„Když jsem hledal investory, bylo nejjednodušší kontaktovat ty, s nimiž jsem spolupracoval během posledních devíti let. Proto byli naši první partneři právě Rusové,“ přiznal Matjaz Cerjak v rozhovoru pro slovinský web Delo letos v červenci. „S nimi jsme koupili projekt Regentská čtvrť. Vždy jsme ale chtěli přibrat i další investory a jedním z nich byl současný většinový vlastník firmy, Polák Smorszczewski. Loni, když došlo ke konfliktu v Ukrajině, byl právě on připraven do příběhu vstoupit místo ruských investorů.“

Nikdo si na něj nevzpomíná

Boháč Cezary Smorszczewski pochází z Bělostoku a narodil se v roce 1965. Vystudoval polytechniku a práva, vzdělával se i v zahraničí. Na počátku 90. let začínal pracovní kariéru v polské státem kontrolované ropné společnosti PGNiG a v bankovnictví.

https://twitter.com/FRONTSTORY_PL/status/1724709757238358032

V roce 2004 nastoupil do firmy PKN Orlen, kde byl tři roky viceprezidentem a zodpovídal za zahraniční investice. V té době působil jako generální ředitel Orlenu Igor Chalupec. Ten ve své knize Rusko, ropa, politika popisuje tehdejší klíčovou investici, totiž převzetí rafinerie v litevském městě Mažeikiai společností Orlen, kde měl mít Smorszczewski důležité postavení a nakonec také letěl do Londýna, kde měl jednat s Rusy o ceně této rafinerie.

Když se však novináři z Frontstory ptali lidí účastnících se jednání o Mažeikiai, na Smorszczewského se rozpomínali jen velmi matně. Někdejší vedoucí kanceláře polského prezidenta Lecha Kaczyńského si na žádný kontakt se Smorszczewským nevzpomněla, stejně tak ani tehdejší předseda vlády. Sám Igor Chalupec nejdříve souhlasil s rozhovorem, na poslední chvíli však schůzku s novináři zrušil.

Smorszczewski má prý v oblibě sportovní auta a podle bývalého spolupracovníka se velmi rád předvádí. Jeho žena Michalina se proslavila účastí v kuchařském televizním pořadu Master Chef. On sám pak investoval do restaurace Senses, kde Michalina pracuje jako manažerka.

Fond Michaila Fridmana

V roce 2018 vzniká v Lucembursku společnost A-Cloud (dříve také EC Partners). Formálně v ní má podíl Smorszczewského polská firma CKS Inwestycje, většinový podíl však patří společnosti Enern Capital českého podnikatele Petra Šmídy (podle české Evidence skutečných majitelů jsou přímými vlastníky Enern Capital Petr Šmída, Pavel Mucha a Radovan Nesrsta). Firma Enern Capital na dotazy investigace.cz zaslané e-mailem nereagovala.

Šmída býval až do roku 2018 předsedou správní rady a dlouholetým členem představenstva Alfa Bank, jedné z největších bank v Rusku, vlastněné sankcionovaným oligarchou Michailem Fridmanem.

Přečtěte si

Cyprus Confidential: Ivo Rittig vlastní skrze offshorové schéma pozemky v Česku. Do března patřily odsouzenému Überallovi

Hlavním investorem firmy A-Cloud se stal lucemburský koncern ABH Holdings, který patří Michailu Fridmanovi. To polským novinářům potvrdil Pavel Nazariyan, zástupce koncernu a obchodní partner zmíněného ruského oligarchy.

Podle získaných dokumentů z projektu Cyprus Confidential figuroval v ABH Holdings také Petr Šmída. Měl pozici ve správní radě spolu s Fridmanem nebo Petrem Avenem. Poslední zmíněný dříve také šéfoval ruské Alfa Bank a údajně má blízko k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.

Tentýž rok vznikly další dvě společnosti, Corviglia Carry Vehicle a Corviglia Capital Fund. Smorszczewského a Šmídova A-Cloud v nich byla hlavním akcionářem.

„Banky a finanční služby vstupují do období bezprecedentní změny pod vedením nejlepších podnikatelů současnosti. Rozhodli jsme se založit Corviglia Capital Fund za účelem tyto podnikatele najít a investovat do jejich růstu,“ popsal tuto aktivitu Petr Šmída pro web E15 v roce 2018.

Corviglia Capital Fund vkládal kapitál především do technologií pro finanční instituce. Podle Pavla Nazariyana tu byla hlavním investorem další Fridmanova společnost, ABH Financial Ltd., registrovaná rovněž na Kypru a vlastněná ABH Holdings. Za rok 2018 investovala do fondu 1,27 milionu dolarů.

Peníze z Ruska

Když v roce 2018 publikoval polský web Puls Biznesu článek o tom, že do fondu Corviglia investují Rusové, Cezary Smorszczewski to popřel. O měsíc později však agentura Reuters informovala, že kyperská společnost napojená na Fridmana je významným investorem v Corviglii.

Jeden ze zdrojů novinářům z Frontstory potvrdil, že nikdy nebylo utajovaným tématem, odkud plynou finance pro Corviglia Capital Fund, o penězích z Ruska se prý mluvilo zcela otevřeně.

Přečtěte si

Cyprus Confidential: Abramovičovy fauly v Chelsea

Smorszczewski však novinářům řekl, že nikdy nebyl zapojen do žádných projektů dotýkajících se sankcionovaných osob. V době, kdy měl Fridman do Corviglie investovat, nebyl ještě sankcionován, stalo se tak až po vypuknutí války, dodává Frontstory.

V Corviglii prý Smorszczewski jednal s „renomovanými a ve světě dobře hodnocenými investory“. Peníze pro fond údajně pocházely z Evropské unie a na vše dohlížely lucemburské úřady, dodal polský podnikatel.

„S Fridmanem jako ředitelem společností A-Cloud a Corviglia jsem neměl žádné formální kontakty,“ odepsal Smorszczewski novinářům. Podle něj se Fridman nikdy aktivně neangažuje ve společnostech, „v jejichž orgánech nesedí“, a kde je tak pouze jejich skutečným vlastníkem. „Jako úspěšný podnikatel Fridman vždy vyhledával talentované lidi a dával jim příležitost vydělat si peníze. Tento přístup se mi líbil,“ uzavřel Smorszczewski.

Před dvěma lety byl zrušen jak Corviglia Carry Vehicle, tak i Corviglia Capital Fund i firma A-Cloud.

Mezitím se obyvatelé Lublaně začali bouřit proti projektu Regentské čtvrti a podali dvě žaloby. Nechtějí prý v klidné zelené čtvrti vysoké bytové domy. „Při setkáních s místními obyvateli byly vzneseny teze a nápady, jak tuto investici zablokovat,“ vyjádřil se Smorszczewski. „Takové problémy se bohužel u developerských projektů objevují často. Je důležité dodržovat zákony.“

The post Cyprus Confidential: Ruské investice v Lublani zachraňoval polský byznysmen appeared first on investigace.cz.

Minul rok od vydání naší databáze českých majetků sankcionovaných ruských oligarchů a klíčových spolupracovníků putinovského režimu s názvem KremRule. Velká část figurantů z této databáze se pokusila svá aktiva převést na příbuzné nebo je odprodat dřív, než je zmrazí český Finanční analytický úřad. To není nic nového – nastrčené majitele firem a nemovitostí používají sankcionované entity běžně.

Přečtěte si

Nastrčené partnerky a loajální manažeři. Jak ruští oligarchové zachraňují svá česká aktiva

Dárcovské smlouvy, nepravé pohledávky, nastrčení majitelé, bleskový odprodej. Redakce investigace.cz již v minulosti identifikovala několik strategií, jež české firmy s ruskými kořeny používají k zastření vlastnictví majetků potenciálně ohrožených sankcemi. Pro postavy z databáze KremRule, kterou jsme vypracovali loni po uvalení sankcí na kremelské oligarchy a Putinovy blízké spolupracovníky, to platí několikanásobně. Většina z těch, co své české majetky nestihli úkryt už před začátkem války, se o to pokusila hned po jejím vypuknutí.

Dárek pro dceru

K náhlé majetkové změně došlo v průběhu roku i u rodiny ruského poslance za Jednotné Rusko Alexeje Vellera. Poslancův starší bratr Sergej Veller, bývalý člen městského zastupitelstva v Murmansku a blízký spolupracovník Alexeje, vlastnil v Praze spolu se svou manželkou Taťjanou tříčtvrtinový podíl v žižkovském bytě o rozloze 164 metrů čtverečních. Zbytek patřil jejich dceři Darii Dobrjakově (původně Isakově). Byt si pořídili v roce 2013, tedy v době, kdy Alexej Veller obsadil funkci starosty Murmansku a své podnikání přepsal na bratra.

V půlce října 2022, tedy půl roku po začátku ruské agrese vůči Ukrajině, manželé Vellerovi darovali své dceři zbylý tříčtvrtinový podíl ze svého pražského bytu. Byt na Žižkově a další byt v Braníku tak nově zcela patří Darii Dobrjakově. Dle informací uvedených v profilu na LinkedInu bydlí Dobrjakova v Praze od roku 2010 a dnes pracuje jako účetní ve společnosti Huawei. Vystudovala Elektrotechnickou fakultu ČVUT a Vysokou školu finanční a správní. Její manžel Dmitrij Dobrjakov, jenž tchána a tchyni u darování bytu zastoupil na základě jejich plné moci, je technologickým konzultantem v pražské pobočce společnosti Accenture. Redakce se pokusila dvojici kontaktovat, ovšem neúspěšně.

Starší generace rodiny Vellerovy dlouhodobě zastává provládní postoj v otázce ruské invaze do Ukrajiny. Pouhý měsíc po začátku války v Ukrajině napsala Taťjana Veller příspěvek na VKontakte věnovaný ruské okupaci, v němž označila celou řadu ukrajinských měst za ruská. „Charkov, Sumy, Poltava, Dněpropetrovsk, Luhansk, Doněck, Mykolajiv, Oděsa, Černihiv, Sevastopol, Mariupol, Kryvyj Rih, Záporoží, Krivograd. Jak s nimi souvisí Ukrajina? Jsou to ruská města,“ stojí v příspěvku. Později jej přesdílela na proruské stránky, které v Berlíně zorganizovaly kolonu aut na podporu Ruska. Taťjana spolu s manželem momentálně bydlí v Petrohradě kousek od Peterhofu na pobřeží Finského zálivu.

Samotný poslanec Alexej Veller je stále aktivní na ruské politické scéně a často se účastní televizních debat na státních kanálech, kde podporuje ruskou zahraniční politiku a kritizuje NATO. Užívat si dovolenou na Západě ale oběma manželům nevadí. Pouhé čtyři dny před začátkem rozsáhlého ruského útoku na Ukrajinu zveřejnila Taťjana Veller na své stránce na sociální síti VKontakte fotografie ze své evropské dovolené.

„Jsem Váš Putin“

Vladimir Ujba pořád zastává pozici guvernéra ruské republiky Komi, ačkoli podle ruského serveru Versija patří mezi nejvíce kritizované guvernéry současnosti. K tomu přispívá i jeho arogantní vystupování vůči veřejnosti. Například na stížnosti obyvatel vesnice, kde došlo k úniku ropy do řeky, Ujba prohlásil: „Nepotřebujete žádného Putina. Jsem Váš Putin.“ Politik aktivně podporuje válku v Ukrajině a často cestuje na okupovaná území. Republika Komi dokonce „převzala patronát“ nad luhanským městem Roveňky a podle úřadů pracuje na jeho obnově. Toto prohlášení vyvolává pobouření mezi obyvateli republiky, kteří začali na sociálních sítích sdílet fotografie místních zničených silnic a dlouhodobě neopravených nemocnic a škol.

Redakce již informovala, že česká firma Starodávné tradice, která patřila Ujbově manželce Galině Kazakově, skončila v roce 2021 v insolvenci. Insolvenční návrh podala bývalá majitelka firmy Karlovarská účetní Barbora Polanská, od níž si Starodávné tradice v minulosti půjčily 50 milionů korun. Celková výše pohledávky, jež byla kryta majetkem firmy, činila přes 133 milionů korun. Mezi věřitele se následně přihlásily Galina Kazakova, její ruská obchodní partnerka Světlana Bijatova a kyperská společnost Alloka Capital Group Limited, jejímž jednatelem je někdejší jednatel Starodávných tradic Volodomyr Alurdos. Úhrnná částka tří údajných závazků, jež měly vzniknout v roce 2013, činila 270 milionů korun. Jednalo se tak o skupinu věřitelů s potenciálně největšími hlasovacími právy v rámci insolvenčního řízení.

Insolvenční správce však koncem minulého roku vyvrátil pravost těchto pohledávek a soud mu dal za pravdu. Důvodem byl nedostatek důkazů potvrzujících vznik těchto závazků. Insolvenční správce rovněž upozornil na spojení těchto věřitelů s původními vlastníky firmy. Ve stejnou dobu se dostala do insolvence i mezinárodní škola Carlsbad International School, která sídlila na pozemku vlastněném Starodávnými tradicemi. 

Důchodkyně v čele evropské investiční společnosti

Česká investiční společnost European Investment Holding se sídlem v pražské Ječné ulici patřila až do června minulého roku sankcionovanému veřejnému činiteli a rektorovi ruské univerzity v Zelenogradu Vladimiru Bespalovovi. Těsně po začátku války Bespalov podepsal prohlášení podporující invazi do Ukrajiny. Evropská unie i Spojené státy ho poté zařadily na sankční seznam.

Vzápětí, v červnu téhož roku, se novou majitelkou české investiční společnosti stala Lidija Kalašnikova, téměř osmdesátiletá důchodkyně z Luhanské oblasti. Společnost se podle informací uvedených na jejím webu věnuje investování do nemovitostí a výroby. Investovala například do sériové výroby luxusních motorových jachet s cenou dva miliony eur (48 milionů korun) za plavidlo.

Redakce investigace.cz navíc zjistila, že v roce 2017 firma zakoupila luxusní vilu na španělském pobřeží u Středozemního moře za cenu 1,7 milionů eur (zhruba 41 milionů korun). Nyní je vila na prodej za necelých 12 milionů eur, což představuje zhruba 287 milionů korun. Bespalovovi a jeho rodině patří i další španělská nemovitost, opět luxusní vila, kterou rodina nabízí k pronájmu za tisíc eur za noc (24 tisíc korun).

Nemovitostní exodus

Mediálně sledovaný developerský projekt Oaks Prague, jenž byl spojen s dvojicí ruských sankcionovaných oligarchů Alexandrem Abramovem a Alexandrem Frolovem, má nové majitele. Většinový podíl získala v září roku 2022 investiční skupina Kaprain miliardáře Karla Pražáka. Z českého obchodního rejstříku také vyplývá, že Abramov dodnes vlastní poloviční podíl chátrající secesní vily Margareta v Karlových Varech, pořízený v roce 2019. Na jaře letošního roku ČT informovala, že vila je na prodej a její současná cena je podle reportérů ČT sto milionů korun.

Další ruský podnikatel, v ruském kriminálním světě známý pod přezdívkou Robson, Ruben Tatuljan opustil českou společnost Dastyno Commerce. Novým jednatelem se v červenci roku 2022 stal Arman Mkrtchyan a v září byla firma zařazena do likvidace. Ruská média přitom spekulují, že Tatuljan opustil Rusko a je na útěku.

V únoru tohoto roku se změnila i jména majitelů české rodinné firmy Contract Services. Namísto Jekatěriny Demidovy, dcery ruského poslance Vladimira Resina, a jejího zetě Vitalyho Demidova, je jediným vlastníkem 13 bytů, zapsaných na firmu, Resinův vnuk Vladimir Demidov, trvale žijící v Tel-Avivu. Dva z těchto bytů byly zakoupeny po začátku války v Ukrajině.

Za zmínku stojí i změna v majetkových vztazích v české filiálce rakouské stavební společnosti Strabag. Dne 8. dubna 2022 byl podnikatel Oleg Děripaska zařazen na sankční seznam EU a v důsledku toho byly zmrazeny veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, jež Děripaska vlastní, včetně jeho podílu ve Strabagu.

„To v praxi mimo jiné znamená, že nemůže vykonávat žádná hlasovací práva ani mu nemohou být vypláceny dividendy. V důsledku zmrazení akcionářských práv vyplývajícího ze sankčních režimů EU nelze považovat Olega Děripasku za koncového vlastníka ve smyslu rakouského zákona o evidenci skutečných majitelů a byl tedy proveden jeho výmaz z příslušného rakouského registru,“ uvádí firma na svých stránkách. Podle firmy jde o potvrzení toho, že Oleg Děripaska neměl a nemá na koncern žádný vliv a z akcionářského podílu mu v důsledku výše uvedených kroků neplynou žádné finanční prostředky. Z evidence skutečných majitelů byl Oleg Děripaska ze stejného důvodu vymazán i u všech koncernových firem, které působí na území České republiky.

Co se naopak nezměnilo

Z ruského ministra školství Sergeje Kravcova se na plný úvazek stal ministr propagandy. Během uplynulého roku odvedl velký kus práce – pod jeho vedením vznikly nové ruské učebnice dějepisu, kde je představena prokremelská verze současné historie, byl také zaveden nový školní předmět věnovaný ruskému vlastenectví a ruskému světu. Ministrovým rodičům Alle Kravcově a Sergeji Braunovi stále patří několik karlovarských bytů. Samotný Kravcov vztah k těmto nemovitostem popřel.

Ani ohledně českých majetků Sergeje Katyrina, prezidenta ruské Obchodní a průmyslové komory, se nic nezměnilo. Jeho české firmě Gejzír real, s. r. o., stále patří parcely v takzvané ruské vesničce v Karlových Varech.

The post KremRule: Co se stalo za uplynulý rok s českými majetky v ruských rukou appeared first on investigace.cz.

Z analýzy datové společnosti Dun & Bradstreet vyplývá, že od roku 2014 klesl počet českých firem s ruskými kořeny téměř o třetinu. Nejrychleji tyto firmy ubývaly v prvním roce válečného konfliktu v Ukrajině. V období mezi květnem 2021 a 2022 se jejich počet meziročně snížil o 8 %. Zatímco někteří bohatí Rusové byli dostatečně obezřetní a zabezpečili svůj majetek v Česku již před uvalením sankcí v roce 2014, zbytek se musel s problémem vypořádat až za pět minut dvanáct, tedy hned po únoru roku 2022. Firmy s ruskými vlastníky, kteří se obávají dopadu sankcí na svůj majetek, od té doby převádějí svá aktiva na členy rodiny, manažery nebo třetí osoby.

Zabírají sankce na ruské oligarchy? Jak konstatovala letošní studie založená na rozboru databáze offshorových leaků, západní protiruské sankce „se obcházejí mnohem snadněji, než jejich zákonodárci očekávali“. Problémem je skutečnost, že většina aktiv oligarchů není zapsána přímo na ně, ale na třetí osoby. Podle autorů studie by proto bylo mnohem účinnější uvalit sankce na tyto profesionální správce majetků, tedy na bankéře, právníky, manažery a účetní, kteří s ruskými oligarchy spolupracují.

Redakce investigace.cz identifikovala několik strategií, jež české firmy s ruskými kořeny používají k zastření vlastnictví majetků potenciálně ohrožených sankcemi. Patří k nim urychlený odprodej aktiv nebo jejich převod na rodinné příslušníky a blízké spolupracovníky, kteří zatím nejsou na sankčním seznamu. O tom, zda jsou zmíněné strategie úspěšné, rozhoduje jak správné načasování změn v registraci obchodních podílů, tak pohotovost českých úřadů.

Nové developerské hvězdy

Lovecký zámeček na Sokolovsku, pozemky poblíž pražského letiště, rezidenční projekt se stovkami bytů v centru Brna nebo lukrativní pozemky určené k výstavbě rodinných domů v Nouzově a v Čestlicích. To je pouze několik developerských projektů, jež před začátkem války v Ukrajině patřily do portfolia společností vlastněných rodinou Bažajevových. Mavlit a Musa Bažajevovi jsou podnikatelé čečenského původu a oba mají blízko k čečenskému vůdci Ramzanu Kadyrovovi i k Vladimiru Putnovi. Na oba, tedy Mavlita i Musu, se vztahují mezinárodní sankce.

Každý z těchto developerských projektů a na něj navázané nemovitosti spadaly do roku 2021 pod českou firmu Aza Trade, která část z nich získala v devadesátých letech tak, že je odkoupila od České konsolidační agentury za zlomek jejich původní ceny. Firmu Aza Trade Bažajevovi vlastnili prostřednictvím offshorové společnosti Harton Engeneering Ltd. Následně byly obě firmy převedeny pod jiný offshore, Higglo Investments, který ale stále patřil do portfolia Bažajevových. Situace se změnila až se začátkem války v Ukrajině, kdy všechny společnosti vlastnící a spravující citované české nemovitosti získaly nové majitele, kteří s Bažajevovými, zdá se, nemají nic společného. 

Kyperský offshore Higglo Investments, tedy i firmy, jimž patří například pozemky kolem pražského letiště nebo zámeček na Sokolovsku, podle Evidence skutečných majitelů nyní vlastní Rustam Muchamedrachimov z Kazachstánu. Za celý balík společností a nemovitostí měl zaplatit v přepočtu necelých 290 milionů korun. Muchamedrachimov je majitelem kazachstánské sítě potravinových skladů a obchodů Green House Trading se sídlem v Almaty. V roce 2007 měla dle jeho slov organizace sedmnáct poboček. Jak rozsáhlá je dnes, se redakci dosud nepodařilo zjistit. Žádná aktuální informace o podnikateli totiž není veřejně dostupná.

Po opakovaných neúspěšných pokusech kontaktovat přímo Muchamedrachimova se nám alespoň podařilo spojit se s jeho zástupkyní Annou Kiseljevou. Podle jejích slov má kazašský podnikatel „velkou zkušenost v developmentu, přesněji řečeno se stavbami logistických, obchodních, průmyslových a obytných objektů“ a s Bažajevovým se seznámil až v době, kdy došlo k uzavření obchodu. 

Martin Diviš, starosta Čestlic, kde se jeden z Muchamedrachimovových zakoupených pozemků nachází, se s novým majitelem stavebních parcel setkal v prosinci minulého roku. „Konkrétní záměr nám nebyl představen, pouze jsme dostali ujištění, že chtějí navázat na pokračování v jednání, které bylo vedeno se společností AZA, tedy ohledně obytné výstavby, což umožňuje náš územní plán,“ dodal.

Společnost Aza Trade, jež původně zastřešovala osm českých firem vlastnících zmiňované nemovitosti, se na konci loňského roku stala majetkem Oleny Derbencevy. Firma zároveň změnila název na Trabcde. Derbenceva, která společnost z holdingu Bažajevových koupila za 1,8 milionu korun, je podle obchodního rejstříku majitelkou ukrajinské cestovní agentury Vojaž, jejíž základní kapitál tvoří necelých šest tisíc korun. Na otázky redakce Olena Derbenceva neodpověděla. „O aktuálních aktivitách společnosti AZA již nemám informace, tudíž tuto otázku neumím komentovat,“ sdělil nám bývalý ředitel Aza Trade David Kučera. 

Prostřednictvím dalšího offshoru Bažajevovi vlastnili i společnost Mendel Plaza. Ta v Brně plánuje výstavbu pěti obytných domů s kapacitou až 500 bytů. I Mendel Plaza loni změnila majitele – nově se jím stal Jásir Sofyan Asad Amro z Jordánska. „Ano, u zmiňovaných projektů došlo k jejich prodeji a mohu s dobrým pocitem potvrdit, že noví vlastníci těchto projektů již zahájili přípravy na jejich aktivní rozvoj. Věřím, že se to projeví již během letošního roku, a to minimálně ve formě finalizace konceptu každého z projektů a zahájení projekčních prací,“ potvrdil investigaci.cz prodej ten samý David Kučera, jenž momentálně zastává funkci jednatele Mendel Plaza.

Jásir Amro je podle dostupných informací vlastníkem pětiny akcií ukrajinské cestovní agentury Cosmos Travel Star, která Ukrajincům nabízí zájezdy do Spojených arabských Emirátů. Výše základního kapitálu firmy činí necelých 142 tisíc korun. Žádné další zmínky o novém majiteli miliardového projektu nejsou v otevřených zdrojích k dispozici. Totéž platí i pro informace, které by svědčily o zkušenostech podnikatele s developmentem. Na dotazy redakce ohledně nákupu developerského projektu v Brně Amro nereagoval. Zahájení stavby bytového komplexu se v minulosti několikrát odkládalo, aktuální datum dokončení prací není známo.

Partnerka jako paraván

Miliardář Vladimir Jevtušenkov je důležitou osobou nejen v Rusku. Od začátku války v Ukrajině dodává jeho koncern RTI Systems, jeden z největších výrobců obranných vojenských mechanismů na světě, rádiová zařízení pro řídicí a komunikační systémy ruských zbraní a bezpilotní vojenská letadla. Právě kvůli tomu jsou na firmu uvaleny mezinárodní sankce ze strany Ukrajiny, USA, Spojeného království a Evropské unie. Další Jevtušenkova společnost AFK Sistema vlastní strojírenské, zbrojařské, farmaceutické i technologické firmy a síť luxusních lázeňských a hotelových resortů Cosmos. Až do letošního ledna jí patřila také česká společnost Lunisoft, s. r. o., které náleží karlovarský pětihvězdičkový hotelový komplex Savoy Westend.

Jedná se o pět přepychových secesních vil, jež pocházejí z konce devatenáctého století a byly vyhlášené už mezi prvorepublikovými státníky. Do karlovarského komplexu jezdil relaxovat například první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk s rodinou. Hotel nabízí 115 pokojů včetně apartmánů. Všechny vily jsou vzájemně propojeny podzemními chodbami, a to i s hotelovým ozdravným centrem. „Jednou z největších výhod hotelu Savoy Westend je jeho přímé spojení s minerálními prameny,“ popisuje luxusní zařízení hotelový web. Cena za pokoj se pohybuje od 100 do 562 eur za noc, poslední zmíněná částka se vztahuje na prezidentský apartmán.

Téhož dne, kdy britské úřady zveřejnily rozhodnutí o Jevtušenkově zařazení na sankční seznam a zmrazily jeho britská aktiva, převedl ruský miliardář desetinu základního kapitálu společnosti AFK Sistema na svého syna Felixe, jednoho z vrcholových manažerů této firmy. Felixův nový podíl činil 15,2 %, Jevtušenkov starší si ponechal 49,2 % a pak dobrovolně odstoupil z představenstva společnosti a vzdal se postu předsedy.

K podobnému kroku přistoupil i v případě karlovarského luxusního hotelu. Od konce letošního ledna patří Savoy Westend prostřednictvím české společnosti Lunisoft, s. r. o., ruské firmě Hotel Holding se sídlem v Moskvě, jež byla založena měsíc po rozpoutání války v Ukrajině. Přestože skutečným majitelem karlovarského hotelu je v české evidenci stále uveden Jevtušenkov, stoprocentní majitelkou akcií firmy Hotel Holding je Jelena Anatoljevna Brusilova. Jedná se o Jevtušenkovu neoficiální partnerku, která působí od roku 2014 jako prezidentka ruské sítě lékařských center a soukromých klinik Medsi, což je další z firem z holdingu AFK Sistema. Šedesátileté Brusilové, s níž má Jevtušenkov děti, též patří několik vil na italském pobřeží Forte dei Marmi.

Na sankčním seznamu Evropské unie Vladimir Jevtušenkov ani jeho rodinní příslušníci zatím nejsou, ovšem koncem letošního června se podnikatel i jeho syn dostali na český seznam Magnitského. V obchodním rejstříku se tak objevil záznam o tom, že obchodní podíl společnosti Hotel Holding ve společnosti Lunisoft „se považuje za majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce“. Hotel Savoy Westend poté přestal registrovat nové hosty a rezervační hotelový systém už nenabízí možnost rezervace. 

Redakce se obrátila na Finanční analytický úřad (FAÚ) s dotazem, zda skutečnost, že obchodní podíl Hotel Holding patří třetí osobě, formálně nesouvisející s ruským miliardářem, může zabránit trvalejšímu zmrazení. „FAÚ ani ministerstvo financí na základě mlčenlivosti dané zákonem nebudou komentovat konkrétní případy, kterými se FAÚ zabývá,“ odpověděl mluvčí ministerstva financí Stefan Fous. Tuto situaci odmítla komentovat i ředitelka odboru Magdalena Plevová.

Loajální manažer

Část českých firem se sankcionovanými majiteli řeší omezení spojená s uvalením sankcí až post factum. To se stalo například firmě Safina, jež se věnuje zpracování drahých kovů a výrobě laboratorních potřeb. Už od roku 2018 musela společnost čelit americkým sankcím uvaleným na jejího ruského majitele miliardáře Viktora Vekselberga, přezdívaného hliníkový magnát, a jeho společnost Renova, které česká Safina patřila.

V roce 2019 si generální ředitel Safiny Vadim Kartavcev dokonce postěžoval, že americké sankce brání české firmě v růstu. „Do budoucna je kvůli dalšímu rozvoji společnosti, a to i na trhu v USA, proto potřeba systémové řešení otázky sankcí, což je v kompetenci mateřského holdingu. Ten již podobné situace v důsledku sankcí úspěšně vyřešil u svých dalších firem v západní Evropě,“ prohlásil Kartavcev.

Ve stejném roce došlo k avizovanému řešení i v Česku – Safina byla prodána novému majiteli. Tím se stal Alexandr Okatov, vrcholový manažer a generální ředitel jekatěrinburgského závodu na zpracování drahých kovů, jenž byl dlouhá leta součástí Vekselbergova holdingu Renova. Jedná se o závod, který před deseti lety „ztratil“ 33 tun zlata a výnosy z prodeje „ztraceného kovu“ byly investovány do nemovitostí po celé České republice.

Přečtěte si

V Rusku zmizelo 33 tun zlata. Hlavní podezřelí investovali v Česku

Změna vlastníků přinesla kýžený efekt. Auditní uzávěrka firmy za rok 2021 uvádí, že válka v Ukrajině, jakkoliv „hrůzná sama o sobě, ekonomicky nikterak neovlivňuje další chod společnosti, neboť společnost neodebírá ani nedodává zboží státům zúčastněným v konfliktu“. 

Daniel Chvátal, který je odpovědný za dodavatelský řetězec Safiny, redakci odpověděl, že není oprávněný poskytnout informace o tom, zda používané kovy pocházejí z Ruska. Asistentka ředitele společnosti Jaroslava Záhejská redakci potvrdila, že firma momentálně neobchoduje s žádnými státy z postsovětského prostoru. Vedení společnosti Safina také odmítá, že by měl podnik s Viktorem Vekselbergem ještě nějaké skryté vazby. Objem letošních zakázek pro státní instituce včetně například České geologické služby nebo ČVUT v Praze se pohybuje ve výši zhruba 340 tisíc korun, v roce 2022 jejich hodnota dosáhla 2,4 milionů korun.

Jak Jevtušenkov, tak hliníkový magnát Vekselberg jsou na nově publikovaném seznamu nazvaném „Váleční psi“, který sestavil ruský investigativní server Projekt. Seznam obsahuje jména 81 ruských podnikatelů, jejichž firmy se podílely na vývoji ruských zbraní používaných při vojenských operacích či ostřelování civilního obyvatelstva Ukrajiny. Jevtušenkovy i Vekselbergovy společnosti například přispěly k vývoji BMD-4 neboli ruského bojového vozidla pěchoty určeného k přepravě výsadkových jednotek a také dalších zbraní. Oba se také podílejí na výrobě ruské rakety FAB-500.

The post Nastrčené partnerky a loajální manažeři. Jak ruští oligarchové zachraňují svá česká aktiva appeared first on investigace.cz.

Štěstí si za peníze nekoupíte. Tohle přísloví je sice hezké, ale pravda je, že za peníze se dá koupit spousta jiných věcí. Mezi nimi například vstupenka do jiného státu. O tom, jak si bohatí investoři kupují povolení k pobytu nebo občanství prostřednictvím takzvaných zlatých víz jsme mluvili v předchozím díle Odposlechu. Když už tedy víme, jak se dají zlatá víza využít, je načase se zabývat jejich možným zneužíváním.

V některých případech tzv. zlatá víza dokážou ohrožovat bezpečnost v Evropské unii. Když si investor koupí zlaté vízum státu EU, koupí si tím i všechna privilegia, která jakožto členové EU máme: volný pohyb mezi zeměmi EU, bezvízové cestování do řady dalších zemí anebo přístup na vnitřní trh. Známými firmami v oblasti zlatých víz byly donedávna Kypr s Maltou. Tyto ostrovy byly proslavené tím, jak jednoduché je získat zde občanství.

Kypr sice už s programem zlatých víz skoncoval, ale jeho dozvuky vidíme doteď. OCCRP v únoru 2023 přineslo zprávu o tom, jak polovina osob, na něž Spojené státy americké uvalily sankce, měla evropské občanství právě díky kyperským zlatým pasům. Spojené státy uvalily sankce na 10 osob a 12 společností, které jsou podle amerického Úřadu pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC) součástí sítě vedené obchodníkem se zbraněmi Igorem Zimenkovem, jenž podle OFAC působí z Ruska a Kypru. Zimenkov a lidé kolem něj dodávali do Ruska hi-tech pomůcky včetně elektrooptických a infračervených zařízení, a to i po ruské invazi do Ukrajiny* v únoru 2022. Také si dopisovali přímo se sankcionovanými ruskými zbrojními společnostmi Rosoboronexport a Rostěch, aby jim usnadnili zahraniční prodeje: například prodej vrtulníků jedné latinskoamerické vládě.

A Malta nejenže se svým programem prodeje zlatých víz neskončila, ale dál přijímá nové žádosti, což pomáhá jak jejímu státnímu rozpočtu, tak i zločincům a zkorumpovaným politikům. Tamní občanství není nijak zvlášť drahé, váží se k němu pochopitelně všechny výhody plynoucí z příslušnosti k EU a žadatelům podle všeho stačí v zemi strávit pár dní. Ideální pro pochybné podnikatele hledající azyl před zákonem.

Jak se dá zneužít další občanství? K čemu je člověku diplomatická imunita? A co mají společného hnutí Hizballáh, ruští oligarchové a jistí čeští a slovenští byznysmeni? Dozvíte se ve 104. díle Odposlechu. Dostupný je na všech podcastových platformách.

Autoři textu: Kamila Plzáková, Lukáš Nechvátal

Podcast vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Podcast ODPOSLECH: Zlatá brána otevřena appeared first on investigace.cz.

Soudní dvůr Evropské unie v prosinci minulého roku rozhodl, že evidence skutečných majitelů firem nemusí být veřejná. Rozhodl tak na základě dvou žalob, které se týkaly ochrany osobních údajů zapsaných v rejstříku. Jedním ze žalobců byl Patrick Hansen, lucemburský rodák a ředitel soukromé letecké společnosti. Podle OCCRP je možné, že má vazby na ruské podnikatele.

Patrick Hansen, podnikatel pocházející z hlavního města Lucemburku a generální ředitel soukromé letecké společnosti, jež přepravovala významné osobnosti jako třeba současného britského panovníka Karla III. nebo členy belgické královské rodiny, byl do loňského listopadu veřejnosti téměř neznámý. Proslavila ho až žaloba, kterou podal proti lucemburskému obchodnímu rejstříku. Hansen v ní tvrdil, že otevřený přístup ke zmíněnému rejstříku ohrožuje jeho bezpečnost, poněvadž se může kdokoli dozvědět, které společnosti vlastní.

Jak ukázalo pátrání OCCRP, Hansen je nebo byl ředitelem či vlastníkem v nejméně 117 společnostech rozesetých v Lucembursku, na Britských Panenských ostrovech, na Belize a v dalších zemích po celém světě. Podle něj jsou všechny jeho podniky v plném souladu s předpisy proti praní špinavých peněz a všechny obdržené půjčky prošly bankami a pečlivou kontrolou. V odpovědi na dotazy OCCRP připustil, že sice provozuje „nadprůměrný počet společností“, ale údajně má nemálo zaměstnanců, kteří mu pomáhají.

Vazby na ruské oligarchy

Hansenovy podnikatelské i finanční aktivity ho zároveň spojují se dvěma bohatými ruskými podnikateli z plynárenského byznysu. Jeden z nich hrál klíčovou roli ve výstavbě strategicky důležitého plynovodu Nord Stream 2 a spolu se svým synem půjčil Hansenově společnosti Luxaviation více než dvě miliardy korun, čímž podpořil přerod jeho malé evropské firmy na společnost působící po celém světě.

Tyto peníze přišly na účty Luxaviation prostřednictvím společností se sídlem na Britských Panenských ostrovech a na Kypru. Právě v těchto státech jsou informace o vlastnictví skryty před zraky veřejnosti stejným způsobem, za který bojoval Hansen v Evropské unii.

Přečtěte si

Boj proti finanční kriminalitě se komplikuje v Evropě i Americe

Jiné firmy, které řídil Hansen a vlastnil Alexej Baženov, bývalý manažer dceřiné společnosti ruského státního energetického koncernu Gazprom, pomáhaly přesouvat miliony mezi Britskými Panenskými ostrovy, Lucemburskem a Spojeným královstvím. Další společnosti vedené Hansenem jsou naopak napojeny na rodinu někdejšího regionálního guvernéra a iráckého podnikatele zapleteného do rozsáhlého korupčního skandálu.

Lucemburský podnikatel strávil několik let tím, že pracoval jako konzultant v Rusku, aby v roce 2008 spoluzaložil již zmíněnou společnost Luxaviation spolu s Nikolajem Bogačevem – bývalým agentem KGB, jenž se po pádu Sovětského svazu stal ropným magnátem. Když se Bogačeva novináři z OCCRP ptali, v jaké souvislosti se jeho jméno objevilo ve vlastnické struktuře Luxaviation, odpověděl, že to nedokáže vysvětlit a že do aktivit společnosti údajně vůbec zapojen není.

Z dokumentů přitom vyplývá, že Bogačev společnost opustil roce 2009, načež se generálním ředitelem v roce 2010 stal Hansen. Pod jeho vedením začal Luxaviation expandovat a koupil řadu evropských konkurentů. Mezi nimi například švýcarskou firmu Execujet, která vyrábí soukromá letadla. V roce 2019 se Hansen v médiích vyjádřil, že jde o veřejnou společnost vlastněnou z „33 % čínskou skupinou Minsheng Investment a zbylých 70 % patří investorům z Lucemburska nebo Belgie“.

Podle informací OCCRP ale byly nákupy této společnosti přinejmenším částečně financovány masivními půjčkami od offshorových společností dalšího ruského investora Alexandra Kolikova.

Transparentnost jako morální konstrukt

Obhájci stanoviska, že by vlastnické struktury měly být přístupné veřejnosti, tvrdí, že v prostředí utajovaného majetku může vzkvétat korupce, praní špinavých peněz a daňové úniky. Podle Helen Darbishire a její skupiny založené v Madridu, která bojuje za přístup k informacím, ale nejde jenom o korupci: „Veřejný přístup k záznamům o skutečném vlastnictví má více výhod. Pro podnikatele je důležité vědět, s kým obchodují. Občan má zase právo vědět, kdo je konečným majitelem médií nebo zda výrobek, který konzumuje, nevyrábí společnost vlastněná ruským oligarchou.“

Stejný názor sdílí Konrad Duffy, odborník na finanční kriminalitu z německé neziskové organizace Finanzwende. Podle něj je transparentnost také morální otázkou, jelikož „přístup veřejnosti je důležitý proto, aby vymizelo přesvědčení, že existuje právo na anonymní firemní struktury“. Neboli možnost dopouštět se takto beztrestně a bez kontroly korupce či různých podvodných machinací.

Autoři původního textu: Dragana Peco (OCCRP/KRIK), Alina Tsogoeva (OCCRP), Antonio Baquero (OCCRP), Tom Stocks (OCCRP), Luc Caregari (Reporter.lu), Carina Huppertz (Paper Trail Media/Der Spiegel)

The post Žalobce, který pomohl s uzavřením registru vlastníků, pracuje pro Rusy appeared first on investigace.cz.

Mezivolební týden je skoro za námi a my přinášíme světové novinky, které Vás na chvíli vyvedou z bludiště prezidentské kampaně. V Chorvatsku zmizela loď, kterou evidentně ukradli její vlastní majitelé. Západ se angažuje v myanmarských zvěrstvech a Čína stupňuje nátlak a výhrůžky vůči Tchaj-wanu, který už do záloh armády povolává i ženy. Třešničkou na dortu pak může být vyhlášení tyrana roku. Tak pojďme na to! 

#1 Jak ukrást vlastní loď? 

Z chorvatského přístavu Betina se vypařila 35 metrů dlouhá jachta Irina Vu, která patří ruským oligarchům a Putinovým kamarádům, Ališeru Usmanovovi a jeho ženě Irině. Kvůli ruské agresi je Irina Vu pod sankcemi EU, Velké Británie a USA, což ji z přístavu zakazuje vyplout. Navzdory tomu jachta z Betiny 6. října večer bez problémů vyplula a o tři dny později byla lokalizována v tureckém přístavu Didim. Podle vysoce postavených zdrojů se tak údajně stalo proto, že chorvatská policie neměla žádné informace o tom, že odplutí jachty je zakázáno. Tím pádem mohla pohraniční stráž manželům majitelům na jejich romantické plavbě při měsíčku ještě zamávat. Chorvatské úřady se o říjnovém zmizení dozvěděly až tento týden a společně s mezinárodními agenturami „krádež“ vyšetřují, přičemž s vysokou pravděpodobností disponují jmény všech lodních pasažérů z oné osudné noci. 

Všechny podrobnosti se můžete dočíst na webu JutarnjiLIST.

Přečtěte si

Letadla ruských oligarchů létají dál navzdory sankcím

#2 Krev barmských obyvatel na rukách Západu

Globální společnosti z Evropy, Asie a Severní Ameriky dodávají Myanmaru materiál, z něhož se vyrábějí zbraně pro vojenskou juntu. Díky zprávě Zvláštního vyšetřovacího sboru pro Myanmar víme, že stroje, suroviny a technologie dodávají firmy se sídlem v Německu, Francii, Rakousku a USA. Armáda násilně ovládla Myanmar v únoru 2021, od té doby zabila už téměř 3 000 lidí a 18 000 jich zadržela. Vojenská junta, která tam vypaluje vesnice a mučí i děti, čelí vyšetřování za genocidu Mezinárodním soudním dvorem v Haagu. 

Jaké další státy dodávají do Myanmaru své prostředky a co na to říkají nejen evropské země, se dozvíte v článku The Guardian. 

#3 Tchajwanské ženy v zeleném

Tchaj-wan poprvé umožní ženám dobrovolně vstoupit do výcviku záložních vojenských sil. K plánům na tento krok dospěla tchajwanská armáda, a to kvůli neustále se zvyšujícímu nátlaku ze strany Číny. Podle CIA World Factbook má Tchaj-wan 170 000 vojenských příslušníků, přičemž ročně vycvičí až 120 000 mužů do zálohy. Služba v armádě nebo v záložních silách je povinná pro všechny muže od 18 do 36 let. Ženy již od roku 2021 tvoří 15 % tchajwanské armády, zatím ale převážně sloužily na nebojových postech. 

Originální zprávu si můžete přečíst na webu CNN. 

#4 Výsledky Tyrana roku 2022

A na závěr slíbené výsledky dalšího ročníku ankety Tyran roku. Vyhlášení vítěze se překvapivě nekonalo v divadle Karlín a večerem ani neprovázel moderátor Libor Bouček. Nevadí. Každopádně první místo bere Mexiko, tyranem roku 2022 se totiž stal Andrés Manuel López Obrador, hlava státu, v němž bylo loni zabito 11 novinářů. Na světě přitom loni bylo zavražděno celkem 57 novinářů. V zemi jsou na denním pořádku také únosy, přepadení a zatýkání. López Obrador je rovněž věrným stoupencem mexické armády a neméně oddaným příznivcem Donalda Trumpa. Deník Forbes ho označil za katastrofu v oblasti lidských práv. 

O existenčních i pracovních podmínkách mexických novinářů a také o dalších finalistech Tyrana roku píše britský časopis Index of cenzorship.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

The post #zesvěta: Záhada na Jadranu appeared first on investigace.cz.