Zastupitel a radní města Mariánské Lázně za hnutí ANO Miloslav Chadim používá veřejně titul JUDr., v dřívější komunikaci uváděl i titul Mgr. Redakce investigace.cz zjistila, že titul Mgr. na českých vysokých školách nezískal a nestudoval ani právo. Jak získal titul JUDr., není jasné. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Píše se rok 1985. V červnu probíhá na pražském Strahově šestá a taky poslední Spartakiáda. Československá hokejová reprezentace v Praze poráží Kanadu a stává se pošesté mistrem světa. V Moskvě na post generálního tajemníka ÚV KSSS nastupuje Michail Gorbačov.

Pro následující příběh je ale důležité město Mariánské Lázně. Tam u Městského stavebního podniku pracuje Miloslav Chadim. Je zaměstnaný na pozici elektromechanik. O rok později nastupuje do tamního hotelu Cristal, kde minimálně dva roky pracuje jako údržbář-elektrikář. Po roce 1989 se jeho stopy ztrácejí, i kvůli restrukturalizaci hotelu.

Ve stejné době, kdy měl opravovat rozvaděče v městských budovách a dělat údržbáře v hotelu, ale podle diplomu nastupuje i na studium psychologie na moskevské Lomonosovově univerzitě v Moskvě, které končí až v roce 1991.

V Praze ani v Plzni nestudoval

Miloslav Chadim je v současnosti radní a zastupitel v Mariánských Lázních, od roku 2014 také členem hnutí ANO. V životopise, který přiložil k přihlášce do hnutí ANO a který má redakce k dispozici, má před jménem uvedené dva tituly: JUDr. a Mgr. V záložce vzdělání pak uvádí dvě české vysoké školy a jednu slovenskou – Univerzitu Karlovu, Západočeskou univerzitu a Univerzitu Mateja Bela v Banské Bystrici.

Na pražské Univerzitě Karlově měl podle svých slov studovat psychologii, na plzeňské Západočeské univerzitě zase právní vědu, obě jako magisterské studium. Na banskobystrické univerzitě si měl doplnit rigorózní řízení na titul JUDr.

Jak ale zjistila redakce investigace.cz, na českých univerzitách titul nezískal. Na Karlově univerzitě si Chadim nechal v roce 2007 uznat zmíněné studium psychologie z moskevské Lomonosovovy univerzity, to však podle vyjádření mluvčí Univerzity Karlovy Terezy Vrublové není to stejné, jako kdyby tam studoval.

To potvrzují i dokumenty, které má redakce k dispozici. Studium, které měl Chadim v Rusku završit v roce 1991, bylo podle Univerzity Karlovy rovnocenné s vysokoškolským vzděláním získaným v Česku.

Přečtěte si

Kosmetička Martonová usedla v radě Energetiky Slovensko. O své kvalifikaci mlží, korupci manžela odmítá

„Fakulta vzdělání doporučila k uznání a rektorát UK na základě tohoto doporučení rozhodl o vydání osvědčení o uznání vzdělání žadatele,“ doplnila mluvčí.

Tady ale podobnost s magisterským vzděláním na Univerzitě Karlově končí, titul Mgr. mu automaticky nenáleží. „Získáním osvědčení ale nebyl žadateli přiznán český akademický titul ‚magistr‘, ve zkratce ‚Mgr.‘ Uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání dle zákona o vysokých školách není přiznáním českého akademického titulu,“ upozorňuje Vrublová.

Doplnila také, že pokud by Chadim chtěl, může užívat titul, který mu udělila moskevská univerzita v originálním znění. Na diplomu z Lomonosovovy univerzity, který má redakce k dispozici, ale žádný titul uvedený není.

Investigace.cz se Univerzity Karlovy ptala, jestli mohl Chadim titul Mrg. získat jiným nebo dalším studiem, jelikož i v životopisu má uvedeno, že na škole studoval. To mluvčí Vrublová vyvrátila.

„Na Univerzitě Karlově Miloslav Chadim nestudoval,“ dodala stručně.

V životopisu, který přiložil k přihlášce do hnutí ANO, má také uvedeno, že vystudoval magisterské studium na Západočeské univerzitě, obor právní věda.

„V seznamu studentů a absolventů Fakulty právnické ZČU neevidujeme nikoho se jménem Miloslav Chadim,“ sdělila na náš dotaz mluvčí Západočeské univerzity Andrea Čandová.

Kde se tedy vzal Chadimův titul, nevíme. O to víc je záhadné jeho studium na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici, jelikož by mělo jít o rigorózní řízení na titul JUDr., tedy vyšší právnické vzdělání. To měl absolvovat v roce 2014.

V podmínkách vykonání rigorózní zkoušky na webu banskobystrické univerzity je napsáno, že zkoušku bez právnického vzdělání absolvovat nelze.

Univerzity jsme se proto zeptali, jak Chadim své magisterské vzdělání v právnickém oboru doložil. Univerzita Mateja Bela se odmítla vyjádřit a redakci zaslala výzvu k podání žádosti o poskytnutí informace.

O vysvětlení nesrovnalostí redakce investigace.cz opakovaně žádala i samotného radního za hnutí ANO Miloslava Chadima. Na e-maily nereagoval a telefonní číslo, které uvedl v přihlášce do ANO, nefunguje. Kontakt na něj nemají ani zaměstnanci na radnici v Mariánských Lázních.

Otázky kolem maturity

V případě Miloslava Chadima se pochybnosti o jeho vzdělání neobjevily poprvé. Už před volbami v roce 2014, kdy kandidoval do tamní radnice poprvé za hnutí ANO, se objevil anonymní dopis. Ten Chadima obviňoval z absolvování vysokoškolského vzdělání bez ukončení střední školy s maturitou.

Studium na střední průmyslové škole v Plzni mezi lety 1981 a 1985 uvádí Chadim ve svém životopisu. Zda studoval na některé z plzeňských středních průmyslových škol, se nám nepodařilo ověřit – většina z nich na dotazy nereagovala, dvě se odvolaly na ochranu osobních údajů podle GDPR.

Přečtěte si

Sankce ruskou propagandu nezastavily. Pod novými názvy sankcionované weby dál publikují i v češtině

Z dokumentů, které má redakce k dispozici, je patrné pouze to, že mezi lety 1980 a 1986 byl Chadim v učebním a pak zaměstnaneckém poměru ve stavebním podniku v Mariánských Lázních.

V potvrzení o zaměstnání je taky uvedeno, že byl vyučen v oboru elektromechanik rozvaděcích zařízení. Studoval ale tři roky, což odpovídá studiu zakončenému výučním listem, nikoli maturitou.

Miloslav Chadim kandidoval do zastupitelstva v Mariánských Lázních za hnutí ANO i letos. Získal 1 053 hlasů a propadl se ze třetího místa na kandidátce až na sedmé. Mandát se mu však podařilo obhájit.

Jestli se Chadimovi podaří obhájit i post radního, zatím není zřejmé. O moc ve městě soupeří dva bloky, jeden vedený jeho hnutím ANO a druhé opozičním hnutím STAN.

Autor článku: Dávid Pásztor

The post Radní za hnutí ANO v Mariánských Lázních používá dva vysokoškolské tituly. Není zřejmé, jak je získal appeared first on investigace.cz.

Sankce je zasáhly, jejich obsah ale nezmizel. Na ruské propagandistické weby Euromore a Golos podle rumunské redakce Public Record navázaly jiné projekty. Pod jinými názvy šíří stejné proruské narativy a nabízejí je i v češtině.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Evropské státy průběžně zavádějí sankce proti ruským propagandistickým médiím. Následkem toho sice některá z nich přestávají publikovat, jejich obsah se ale šíří dál pod novou značkou.

Novináři z rumunského média Public Record zjistili, že tento scénář se týká webů Euromore a Golos, které v minulosti přebíraly články z ruských propagandistických webů Sputnik a RT.

Původní weby po zavedení sankcí přestaly fungovat. Jejich obsah ale podle Public Record převzaly nové weby, Govorit a Euroview. Novináři zjistili, že původní a nové platformy nespojuje pouze podobný obsah, ale také technické zázemí, přesměrování internetových adres a společné identifikátory používané pro zobrazování reklamy. Evropské úřady zařadily tyto nové platformy na sankční seznam na jaře 2026. Oba weby ale obsah šíří dál.

Govorit a Euroview vycházejí ve čtyřiceti jazykových verzích včetně češtiny.

Česká jazyková verze Govoritu se představuje pod názvem Evropa mluví a používá heslo „pravda spojuje“. V jejím obsahu se pravidelně objevují tvrzení, která vykreslují Ukrajinu jako zkorumpovaný a rozpadající se stát, obviňují Západ z prodlužování války a představují Rusko jako zemi usilující o mírové řešení konfliktu. Weby také publikují názory proruských expertů.

Letos v září se na stránkách Euroview objevil například rozhovor s Ladislavem Zemánkem, bývalým akademikem a nynějším redaktorem Parlamentních listů, který se nedávno podílel na pořádání akce financované sankcionovaným ideologem a politologem Fjodorem Lukjanovem, jak informovaly Seznam Zprávy.

Přečtěte si

Na pražské konferenci po boku Miloše Zemana vystoupila Číňanka s vazbami na tamní tajné služby

Stejný web také odkazoval na článek Parlamentních listů nebo v červnu letošního roku zveřejnil komentář bývalého ukrajinského poslance Olega Vološina nazvaný „Život vedle Ukrajince nyní děsí 54 % Čechů – a to je jen začátek“. Text se odvolává na český průzkum veřejného mínění a výroky předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury. Tehdejší sociologické průzkumy ale ve skutečnosti ukazovaly jiné výsledky.

Ruská státní nadace

Za financováním starších webů Euromore a Golos stála podle novinářů ruská státní nadace Pravfond. Ta je financována ruským ministerstvem zahraničí a oficiálně má pomáhat krajanům v cizině s ochranou jejich práv. Uniklé dokumenty ale ukázaly, že vedle právních služeb platila i propagandistické projekty a obhajobu lidí podezřelých ze špionáže.

Přečtěte si

Drazí krajané: Kdo v Česku čerpá peníze z ruského sankcionovaného fondu

Část peněz putovala také na právní pomoc Rusům žijícím v Česku. Jak v minulosti informovala redakce investigace.cz, která dokumenty zkoumala v rámci projektu Drazí krajané, šlo od začátku ruské invaze do Ukrajiny o desítky tisíc eur. Pravfond například schválil patnáct tisíc eur na obhajobu ruského hackera žijícího v Česku, zadrženého ve Francii při zásahu proti ransomwarové skupině Ragnar Locker.

Z dokumentů dále vyplynulo, že Pravfond schválil granty v celkové hodnotě nejméně 64 tisíc eur pražskému ruskojazyčnému týdeníku Pražský telegraf. Týdeník dlouhodobě vedla Natalia Sudlianková, kterou české úřady v roce 2025 vyhostily kvůli spolupráci s ruskou vojenskou rozvědkou GRU.

Přečtěte si

Drazí krajané: Asmat Šanava z Karlových Varů řeší problémy ruského organizovaného zločinu i ruského státu

Pravfond zařadila Evropská unie v dubnu 2026 také na sankční seznam mířící proti ruským destabilizačním aktivitám. Rada EU jej označila za jeden z klíčových nástrojů ruské strategie zahraničního vlivu.

Medvedčukova síť

Govorit zveřejňuje obsah mimo jiné pod jménem Viktora Medvedčuka, který financoval propagandistický web Voice of Europe. Podle novinářů z Le Monde byl Medvedčuk spojován rovněž s předchůdcem Govoritu, Golosem.eu.

Vedle Medvedčuka se na platformě objevují příspěvky připisované bývalému ukrajinskému premiérovi Mykolovi Azarovovi, ruskému komentátorovi Vladimiru Kornilovovi nebo bývalému ukrajinskému poslanci Olegu Vološinovi.

Autorka článku: Barbora Šturmová 

The post Sankce ruskou propagandu nezastavily. Pod novými názvy sankcionované weby dál publikují i v češtině appeared first on investigace.cz.

Společnost OpenAI vydala na konci srpna prohlášení, ve kterém tvrdí, že narušila novou ruskou vlivovou operaci. Konkrétně zablokovala skupinu účtů na své platformě ChatGPT, které propagovaly think tank s názvem International Burke Institute sídlící v Izraeli. Společnost OpenAI dále uvádí, že je to poprvé, co narušila skrytou operaci napojenou na Rusko, která byla takto propracovaná. O International Burke Institute a s ním spojené vlivové operaci s datovým analytikem Josefem Šlerkou natáčel Jiří Slavičínský.

The post Podcast Odposlech: Ruská propaganda v převleku za vědu. Příběh International Burke Institute appeared first on investigace.cz.

Think tank, který se vydává za izraelský, je podle OpenAI a Mety součástí ruské vlivové operace. Jeho index suverenity a některé studie se dostaly do seriózních médií i odborných textů. Uniklé dokumenty dokazují, že stejný plán měla už v roce 2024 moskevská propagandistická agentura SDA.

International Burke Institute (IBI) se prezentuje jako nezávislý think tank se sídlem v Tel Avivu. Na webu ibi.institute zveřejňuje analýzy k mezinárodní politice, zprávy o jednotlivých zemích, ale také seznam stovek expertů, kteří s ním údajně spolupracují. Mezi nimi je jako expert uveden i prorektor brněnské Masarykovy univerzity Radim Polčák. Ten však o svém údajném angažmá až do chvíle, kdy se na ně investigace.cz zeptala, nevěděl. Zařadil se tak mezi další odborníky, které IBI vedl na seznamu bez jejich vědomí, aniž by s ním spolupracovali. Institut byl podle srpnové zprávy OpenAI ústředním aktérem vlivové operace spojované s Ruskem.

Zprávu o tom, že odhalila novou ruskou vlivovou operaci, vydala společnost OpenAI koncem srpna 2026. Uvedla také, že zablokovala účty, které ji pomáhaly vytvářet. Podle OpenAI vedou stopy operace velmi pravděpodobně do Ruska. Její provozovatelé se k účtům na ChatGPT připojovali přes VPN, zadávali pokyny v ruštině a nechávali si z textů odstraňovat jazykové stopy, které by prozradily, že je nepsal rodilý mluvčí. Hlavním produktem IBI je vlastní žebříček, takzvaný Burke Sovereignty Index. Ten má měřit „skutečnou suverenitu“ téměř dvou set zemí v sedmi oblastech, od politiky a ekonomiky přes armádu až po „kognitivní suverenitu“. Podle žebříčku jsou nejsuverénnější zemí Spojené státy, jež následuje Čína a Švýcarsko. Rusko se umístilo čtvrté.

Podle IBI na indexu pracovalo přes sto expertů z padesáti zemí. Ne všichni o tom ale vědí. Americký think tank Council on Foreign Relations (CFR) zjistil, že IBI na svém webu uváděl nejméně tři jeho současné či bývalé experty. Ani jeden z nich o institutu nikdy neslyšel. Spolupráci popřel i Dětský fond OSN (UNICEF), přestože ho IBI dál vydával za partnerskou instituci. Na seznamu se objevili také Francis Fukuyama a Noam Chomsky, ani jeden z nich se k tomu však oficiálně nevyjádřil.

Mezi experty IBI uvádí i jméno českého profesora Radima Polčáka. Ten redakci investigace.cz sdělil, že o tom neměl tušení: „Vůbec nevím, o co jde, a nemám s nimi nic společného.“

Operátoři propagující IBI investovali také do reklamy na sociálních sítích. Jeho obsah se objevoval i na webech používajících názvy podobné časopisům Forbes a Rolling Stone. Veřejné stopy zároveň spojují IBI se skutečnými lidmi v Izraeli.

Proč zakládat falešný think tank?

„Dosah této vlivové operace byl skromný,“ napsala v analýze pro CFR bývalá ředitelka Foreign Malign Influence Center Jessica Brandt, která se věnuje analýze zahraničních vlivových operací. Pozoruhodné je podle ní něco jiného: vybudování rozsáhlé infrastruktury, tedy instituce s údajnými experty, studiemi a vlastním indexem. Umělá inteligence podle Brandt umožňuje vyrábět cílený obsah ve velkém a ztěžuje určení původce, čímž zahraniční informační operace „urychluje, i když je zcela nemění“.

Myšlenka institutu, který by vystupoval jako seriózní think tank a pomáhal Rusku nastolit zdání příznivé agendy, není nová. Jak upozornil Le Monde, téměř totožný koncept se objevuje v uniklých interních dokumentech Social Design Agency (SDA), moskevské marketingové agentury, kterou Spojené státy a EU sankcionovaly za vlivové operace proti Západu.

Redakce investigace.cz má k dispozici celý dokument nazvaný v překladu „Projekt NNO/institutu/think tanku v Izraeli“, který byl podle metadat vytvořen 28. prosince 2024. Zaměstnanci SDA v něm mimo jiné píší, že z pohledu západních médií, názorových lídrů a výrazných uživatelů sociálních sítí postrádají ruské narativy legitimní zdroj informací. Za nejlepší variantu proto SDA považuje vytvoření takového centra na území státu Izrael. „Zakladateli by měli být občané Izraele s akademickým titulem v oboru politologie (…). Institut by mohl rozesílat výsledky svých výzkumů hlavním západním médiím a oficiálně prezentovat materiály, na které by se dalo dále odkazovat v publikacích jakékoli úrovně.“ Materiál obsahuje i marketingovou strategii pro šíření výstupů takového think tanku.

Doména ibi.institute byla zaregistrována 22. února 2025, necelé dva měsíce po vzniku dokumentu. Ještě v červenci 2025 na ní byla jen parkovací stránka a institut začal intenzivně působit až koncem léta. Neexistuje ale žádný důkaz, že by IBI provozovala Social Design Agency, a mezi technickou infrastrukturou IBI a SDA jsme žádný překryv nenašli. Plán institutu však prokazuje, že myšlenka falešného think tanku, který by pomáhal vytvářet prostředí vhodné pro šíření Rusku nakloněného výkladu světa, je v profesionálním dezinformačním světě živá.

Skutečná suverenita zemí světa

Index na první pohled nevypadá jako propaganda. Podle informací na webu IBI měří „skutečnou autonomii státu“. IBI ve své metodice zveřejňuje seznam ukazatelů i zdrojů dat a popisuje kombinaci statistik s expertním hodnocením. Na této stránce však neuvádí konkrétní expertní odpovědi ani podrobný převod jednotlivých údajů na výsledná skóre. Členství v EU nebo NATO sice metodika jako samostatný ukazatel nezmiňuje, v části doprovodných textů však začlenění do těchto organizací popisuje jako omezení politické či vojenské autonomie.

Z toho například vychází, že Uruguay má podle indexu vyšší politickou suverenitu než Česko, protože uruguayské instituce „vznikaly bez nadnárodního ústavního tlaku“, zatímco Česko od vstupu do EU „přeneslo značnou část zákonodárných, regulačních a soudních pravomocí na nadnárodní struktury“. Tentýž text ovšem Česku připisuje ekonomické výhody evropské integrace a vojenské výhody členství v NATO. O Německu se zde píše, že jeho strategickou autonomii omezuje začlenění do NATO „pod americkým velením“.

Rusku naopak IBI připisuje k dobru, že vojenské operace vede „výhradně samostatně“. Ruský profil mezi silné stránky řadí také kontrolu domácího informačního prostoru: v části o informační suverenitě popisuje dohled Roskomnadzoru a filtrování internetového provozu. V celkovém žebříčku se Rusko umisťuje na čtvrtém místě. Ve vojenské suverenitě dostává 96,5 bodu ze sta, Spojené státy 96.

Kromě indexu jsou ve webu IBI k nalezení četné články od expertů. Jenže jak upozornili výzkumníci OpenAI, velká část obsahu je ve skutečnosti převzatá. Ze vzorku 36 článků jich 34 našli i jinde na internetu. Například studie washingtonského Migration Policy Institute vyšla na webu IBI pod jménem údajné autorky Kate Howell, přestože připojené PDF je totožné s originálem a nese jména skutečných autorek. Archivní snímek z 28. srpna, tři dny po vydání zprávy OpenAI, už uvádí jméno Kate Hooper, jedné ze skutečných autorek studie.

Když s propagací pomáhá AI

ChatGPT sloužil podle OpenAI k tvorbě příspěvků propagujících články IBI na sociálních sítích. Výzkumníci je našli na Facebooku a síti X, ale také na Substacku, LinkedInu a Telegramu.

Operátoři podle zprávy nepoužívali AI jen k psaní příspěvků. Nechávali si jí generovat i odpovědi na příspěvky skutečných uživatelů Substacku, s nimiž tak aktivně komunikovali a vybízeli je, aby kanál IBI začali sledovat.

Výzkumníci OpenAI popisují dva operátory, kteří ChatGPT pro operaci použili. První z nich psal podle výzkumníků německé příspěvky pro telegramový kanál Lahme Ente (Chromá kachna), který pravidelně kritizoval Ukrajinu, EU a německou vládu. Druhý operátor vytvářel loga pro zhruba tucet telegramových kanálů zaměřených na Německo, USA, Francii, Polsko a Turecko. Pro anglicky psaný kanál American Observer vytvořil profilový obrázek a opakovaně si nechával připravovat ruskojazyčné souhrny jeho činnosti. Lahme Ente i American Observer šířily mimo jiné obsah IBI.

Zjištění OpenAI nepřímo potvrdila i společnost Meta. Ve své zprávě Adversarial Threat Report o zásazích proti zneužívání svých sítí uvádí, že zlikvidovala skupinu neautenticky jednajících účtů, které měly za úkol mimo jiné propagovat právě IBI. Za porušení zásad proti koordinovanému neautentickému chování zrušila sedm facebookových účtů, devět facebookových stránek a osm účtů na Instagramu. Stránky sledovalo dohromady jen asi dvě stě účtů na Facebooku a dvě stě na Instagramu. Za propagaci utratili provozovatelé přibližně 6 400 dolarů (tedy více než 130 000 korun), placených hlavně v amerických dolarech, eurech a guatemalských quetzalech. Podle Mety měly tyto účty vazby na aktéry v Rusku.

Na rusky hovořícího autora mohou ukazovat i drobné stopy, které našla redakce investigace.cz. Několik článků na webu IBI obsahuje uprostřed anglického textu písmena z cyrilice, například slovo „totaфl“ v článku o Íránu. Podobně v textu o Belize a Mongolsku, který vyšel na webu Foreign Policy Blogs pod jménem spolupracovnice IBI, stojí uprostřed anglické věty ruské slovo „удар“. Samy o sobě tyto chyby ruského autora nedokazují, zapadají ale do obrazu, který popisuje OpenAI.

Sponzorované články a odborné citace

Reklama na sociálních sítích nebyla jedinou cestou, kterou se obsah institutu dostával ke čtenářům. Jak zjistila redakce investigace.cz, téměř totožný článek propagující Burke Sovereignty Index vyšel nejméně na pětadvaceti zpravodajských webech zaměřených na Indii. Text upozorňoval na údajné nedostatky indické „kognitivní suverenity“ a obsahoval odkazy na institut i jeho profil Indie. Jednu z kopií zveřejnil například Daily Gossip Online.

Stopy placeného umístění našla investigace.cz i u totožného článku o indexu na webech forbeseu.com a rollingstonebritish.com, které napodobují značky Forbes a Rolling Stone. Odkazy na IBI byly v kódu obou stránek zapsány jako sponzorované, tedy s označením určeným pro placené umístění.

Čísla z indexu se objevila také v odborných publikacích. Například mezinárodní organizace The Future Society použila skóre IBI ve svém reportu o evropské suverenitě v oblasti umělé inteligence. Z citace neplyne, že by autoři reportu o původu IBI věděli nebo s institutem spolupracovali. Na akademických platformách APSA Preprints a SSRN se navíc objevily pracovní texty věnované indexu, podepsané mimo jiné Igalem Avanimem a Gabrielem Martem. Index IBI prezentovala také jeho zástupkyně na mezinárodní konferenci v Dubaji.

AI operace s reálnými výzkumníky?

Francouzský deník Le Monde upozornil, že IBI nemusí být jen virtuální fasádou. Několik lidí, kteří vystupují jako výzkumníci spojení s IBI nebo propagují jeho index, v Izraeli žije, ale narodilo se nebo vyrůstalo v Rusku. Část z nich se v minulosti účastnila aktivit spolku Dor Moriah, který sdružuje rusky mluvící Izraelce. Dor Moriah je podle Le Monde na rozdíl od IBI v Izraeli řádně registrovaný a zřejmě používá stejný bankovní účet jako institut.

Ředitel mezinárodních projektů Dor Moriah Grigory Pelman zastupoval institut na izraelsko-indické výstavě, kde se Dor Moriah prezentuje jako pořadatel OneFuture Forum. Obsah IBI se dostal také do zavedených médií. V prosinci 2025 zveřejnil izraelský web JNS a následně americký Washington Jewish Week komentář založený na Burkeho indexu. Jeho autorka se představovala jako expertka IBI. V lednu 2026 na článek ve Washington Jewish Week odkázaly telegramové kanály Lahme Ente a American Observer.

Nic z toho neprokazuje, že Dor Moriah operaci řídí nebo financuje ani že lidé, kteří s ním spolupracují, o ruském zapojení věděli. OpenAI uvádí, že IBI mohla při zasílání článků médiím a na konferencích zastupovat „hrstka skutečných lidí v Izraeli“. Jejich vztah k institutu a k operátorům v Rusku ale podle svého reportu nedokáže určit. IBI ani Dor Moriah na dotazy Le Monde nereagovaly.

Aktéři spojovaní s Ruskem nepoužívají AI k vlivovým operacím poprvé. Na serveru investigace.cz jsme o tom již několikrát psali. Před německými volbami v únoru 2025 provozovala operace Storm-1516 síť více než stovky webů vydávajících se za regionální německá média, které publikovaly převážně obsah parafrázovaný umělou inteligencí. Kampaň Matrjoška šířila videa s vymyšlenými prohlášeními akademiků a klonovanými hlasy nebo AI generované obrázky temné budoucnosti Německa pod vládou CDU.

Jinou cestou se vydala ruská síť Pravda: na 286 webech ve 49 jazycích vyrobila jen loni nejméně 6,3 milionu článků, které téměř nikdo nečte. Jejím skutečným publikem mají být jazykové modely, které se z internetu učí.

Na rozdíl od těchto operací ale v případě institutu AI nesloužila jen k masové výrobě propagandy. Byla součástí širšího projektu, který měl vybudovat zdánlivě důvěryhodnou instituci, na kterou se pak mohou odvolávat ostatní. Podle OpenAI význam operace nespočívá ani tak v publiku, které oslovila, jako spíš v infrastruktuře, kterou vybudovala.

Samotný IBI obvinění OpenAI a Mety odmítá. V nepodepsaném prohlášení z 26. srpna, které citoval Jerusalem Post a které reaguje na článek deníku Le Monde, institut důrazně odmítá označení za falešný think tank i spojování s cizími informačními operacemi. Izrael podle něj poskytuje „přirozené prostředí pro nezávislé myšlení a akademické bádání“. K tomu, proč jeho web vydával studie jiných autorů pod jmény lidí, kteří je nenapsali, se prohlášení nevyjadřuje.

Zveřejnění zprávy OpenAI činnost institutu nezastavilo. Web dál zveřejňuje nové texty. Profily, na které upozornily OpenAI a média, například profil údajné autorky Kate Howell, již však na webu nejsou. Místo nich přibyli skuteční autoři studií, které si institut dříve přivlastnil.

The post International Burke Institute: Akademická fasáda ruské vlivové operace appeared first on investigace.cz.

Německý komunální politik za AfD vlastní srbskou firmu, kterou americké ministerstvo financí označilo za součást infrastruktury ruské společnosti Aéza.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Společnost Aéza je známá mimo jiné v souvislosti s šířením prokremelských dezinformací prostřednictvím naklonovaných webů. Své servery měla i v Česku, jak zjistila investigace.cz. V listopadu se firma ocitla na sankčních seznamech USA, Austrálie a Velké Británie, a to kvůli spolupráci s kyberzločinci. Ještě předtím ale ruské úřady obvinily její zakladatele z provozu darknetového tržiště s drogami. V Evropě Aéza sankcionována není.

V listopadu loňského roku zařadil americký Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC) na sankční seznam také firmy, které podle něj společnosti Aeza Group LLC pomáhaly. Novináři z Balkan Investigative Reporting Network (BIRN) nyní dohledali majitele bělehradské firmy, na kterou Spojené státy uvalily sankce za napomáhání ruskému poskytovateli služeb v oblasti kyberkriminality.

Přečtěte si

Dvojníci. Po stopách prokremelské dezinformační kampaně v centru Evropy

Je jím Andreas Maul, který je od listopadu 2025 zastupitel německé krajně pravicové strany AfD v městečku Selm v Severním Porýní-Vestfálsku. Společnost Smart Digital Ideas d.o.o. založil v roce 2022 ve zchátralém nákupním centru z 90. let v Bělehradu. O měsíc později trávil podle BIRNu čas v Moskvě.

Firma uvádí, že se zabývá prodejem IT vybavení. Americké ministerstvo financí ale tvrdí, že její skutečné aktivity souvisely s obcházením sankcí a budováním infrastruktury, která neměla být veřejně spojována se značkou Aéza.

Podle zjištění novinářů z BIRN nemá v současné době srbská společnost německého radního žádné registrované zaměstnance. Podle srbské centrální banky navíc od prosince 2025 nemá přístup ke svým bankovním účtům. Banka důvod neuvedla.

Přečtěte si

Nezranitelná Aéza. Střední Evropa jako centrum dezinformační kampaně proti Západu

Andreas Maul se stal zastupitelem dva týdny předtím, než jeho srbskou společnost zasáhly americké sankce. Experti dlouhodobě popisují AfD jako proruskou stranu. Není to navíc poprvé, co německý politik za AfD pomohl Rusku uplatňovat vliv. Německý politik českého původu Petr Bystroň je podezřelý z přijímání úplatků od proruské sítě Voice of Europe. Další politik, Eugen Schmidt, měl zase za asistenta člověka, který byl ve spojení s ruskou tajnou službou FSB.

OFAC uvedl, že Aéza využívala společnost Smart Digital Ideas „k obcházení sankcí a k vybudování technické infrastruktury, která není veřejně spojována se značkou Aéza“.

Zjištění americké kyberbezpečnostní společnosti Recorded Future naznačují, že přesun části infrastruktury Aézy do Srbska nebyl náhodný. Analytici Recorded Future uvádějí, že do 24 hodin od vyhlášení amerických sankcí v červenci 2025 začala Aéza převádět své americké IP adresy na společnost Smart Digital Ideas. Srbská firma byla podle tamního obchodního rejstříku založena 1. července 2025, tedy ve stejný den, kdy Spojené státy sankce oznámily.

Přečtěte si

Ruský hosting Aéza, známý šířením dezinformací, čelí západním sankcím i stíhání v Rusku

Autorka textu: Barbora Šturmová

The post Radní za AfD pomáhal obcházet protiruské sankce appeared first on investigace.cz.

Síť dezinformačních webů Pravda chrlí statisíce článků měsíčně a její česká mutace patří k těm nejaktivnějším v Evropě. Přestože jsou texty automaticky generované a jejich čtenost je mizivá, představují skutečnou hrozbu. Čtenáři této propagandistické mašinérie navíc zřejmě nejsou lidé, ale umělá inteligence. Skutečným záměrem totiž může být zamořit trénovací data jazykových modelů a vyhledávačů dezinformacemi, které pak AI naservíruje uživatelům ve svých automatických shrnutích a odpovědích.

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

Na konci ledna letošního roku udělil server NewsGuard cenu Dezinformátor roku 2025 Jevgeniji Ševčenkovi, provozovateli sítě webových stránek nazvaných News Pravda. Ševčenkova síť podle NewsGuardu ke konci roku 2025 obsahovala celkem 286 webů ve čtyřiceti devíti jazykových mutacích a za rok 2025 stihla publikovat minimálně 6,3 milionu článků. V drtivé většině případů se jedná o zprávy z ruských či proruských zdrojů.

Ačkoli síť webů pod značkou Pravda produkuje obrovské množství textů, jejich čtenost je podle dostupných dat velmi nízká. Analýza francouzské státní agentury VIGINUM z roku 2024 popsala, že během pouhých tří měsíců (červen až září 2023) publikovaly portály Pravda přes 150 tisíc článků v pěti jazykových mutacích. Zároveň ale VIGINUM z dat společnosti SimilarWeb spočítalo, že návštěvnost webu se držela v řádu nízkých desítek tisíc měsíčně.

Od té doby se situace podle výzkumníků DFRLab a analýzy redakce investigace.cz nijak nezměnila. Web stále produkuje texty ve větším a větším, objemu ale jeho čtenost je stále mizivá.

Kupříkladu česká mutace Pravda Česko publikovala v období od března do července 2026 skoro 270 tisíc článku, což je průměrně 320 článků denně. V rámci evropských jazykových mutací je ta česká na druhém místě hned za Itálií. Podle SimilarWebu ale měsíčně českou mutaci navštíví v průměru jen 2 300 uživatelů.

Důvodem, proč dokážou weby jako Pravda Česko denně vyprodukovat stovky textů, je, že je nepíšou lidští redaktoři. Celý web je generován z tisíců jiných zdrojů. Část je přebíraná přímo ze zdrojů v mateřském jazyce podle jednotlivých jazykových mutací, část je překládaná automatickými překladači. Z dat DFRLabu vyplývá, že unikátních zdrojů je skoro deset tisíc a jsou mezi nimi i ruské agentury TASS, RIA nebo online noviny lenta.ru.

Texty s takto zřejmým původem ale tvoří jen zlomek obsahu serverů Pravda. Až 75 procent článků pochází z více než osmi tisíc telegramových kanálů, u nichž není vždy jasné, odkud informace čerpají. Navíc různé telegramové kanály hrají v každé zemi různou roli.

Například v českém prostředí tvoří informace z telegramových kanálů MGzpravy, selskyrozum, Libertas_info_cz, uk100a a neCT24 více než polovinu všech zpráv serveru Pravda Česko. Jenže to neznamená, že jsou původním zdrojem informací. Tyto kanály totiž samy přebírají zprávy z dalších a dalších serverů.

Web Pravda Česko například publikoval zprávu s titulkem „Zničen nepřátelský sklad a logistické objekty v Buči“. Jako zdroj uvedl telegramový účet @Libertas_info_cz. Nicméně teprve po přečtení celé zprávy zjistíme, že se nejedná o původní zdroj a že zpráva ve skutečnosti pochází z ruského telegramového účtu Dva majoři.

Další zpráva, která oznamuje, že starosta New Yorku zjišťoval, zda by bylo možné v jeho městě zatknout izraelského premiéra, je doslovným překladem ruského telegramového kanálu Operace Z, a to včetně formátování a videa s titulky v ruštině. Do českého prostředí ji pak rozšířil telegramový účet Libertas_info_cz bez uvedení zdroje. Informace sama je přitom pravdivá, ale do informačního prostředí se nedostává od původního zdroje, ale přímým překladem z ruských kanálů.

Vedle politických témat se čtenář na webu Pravda Česko setká i s příspěvky zdánlivě neutrálními. Web například 19. července 2026 přinesl zprávu o experimentu, v němž vědci testovali sklony jazykových modelů ke lhaní. Čtyři AI modely (ChatGPT-5.5, Claude, Grok a Gemini) hrály hru, ve které jeden z nich dostal informaci o tom, kde se nachází „místnost smrti“. Za to, že se snažil ostatní modely do místnosti navést, nebo alespoň zatajit, že informaci má, dostával body. Jako zdroj článku je uveden telegramový účet InfodefenseCZ. Ten ale přinesl jen překlad ruského originálu z účtu Lomovka (jednoho z nejcitovanějších zdrojů celé sítě Pravda), který ale sám na původní studii americké firmy Kradle z června 2026 nikde neodkazuje. Zato k ní přidává větu, která ve studii vůbec není: umělá inteligence se chová podobně i při vyhledávání vědeckých studií, často zkresluje data nebo je interpretuje nesmyslnými „progresivními“ tvrzeními.

Pravda Česko šíří i zprávy, které odborníci označují za konspirační a nevědecké. Web například převzal příspěvek s videem, v němž se tvrdí, že „Měsíc není kus horniny plující v prostoru, je to plazma“. Pátrání po původu obsahu vede přes telegramový účet @jarek53 až k anglickojazyčnému účtu @theflateartherr, který, jak název napovídá, razí přesvědčení, že Země je plochá. K původnímu anglickému textu („The moon is not a rock floating in space, it is plasma“) ovšem český účet přidal ještě vlastní větu: „Nikdo nemůže přistát na plazmě a nedej bože tam ještě něco stavět a budovat. Ani Rusové…“ A právě v této rozšířené podobě se text propsal i do obsahu Pravda Česko.

K čemu to je? 

Otázkou je, k čemu stránky, které denně publikují stovky textů a téměř nikdo je nečte, vlastně jsou. Odpověď nabízí tým výzkumníků kolem Toma Willaerta z Vrije Universiteit Brussel, který analyzoval více než pět milionů článků ze 147 webů sítě Pravda a došel k závěru, že se jedná o první velký příklad takzvané infrastrukturalizace propagandy. Zatímco klasické dezinformační operace od petrohradské trollí farmy po kampaně, jako byl Doppelgänger, stavěly na obsahu s konkrétním sdělením, cílovým publikem a lidskou prací, síť Pravda je automatizovaná infrastruktura.

Servery v síti Pravda obsah nevyrábí, jen ho přerozdělují. A díky tomu, že jsou krmeny hlavně telegramovými účty, se navíc vyhýbají evropským regulacím – tedy nařízení DSA, které platformám nad 45 milionů uživatelů ukládá regulaci obsahu, což se mimo jiné týká i dezinformací.

Vzniká tak propagandistický stroj, který funguje nepřetržitě a bez zásadího lidského přičinění a jeho skutečným publikem nejsou čtenáři, ale indexovací roboti vyhledávačů a jazykové modely. Willaertův tým říká, že síť Pravda „předjímá internet, v němž lidé už nejsou primárním cílem“. Propaganda se podle něj přestává obracet k lidem a začíná zamořovat systémy, z nichž lidé čerpají odpovědi, jako jsou velké jazykové modely. K lidem se tak její obsah může dostávat prostřednictvím odpovědí AI chatbotů ať již přímo, nebo jako součást odpovědí vyhledávačů.

Americká nezisková organizace American Sunlight Project razí pro tuto techniku termín LLM grooming, tedy záměrné zaplavování internetu obsahem, jenž má zasáhnout tréninkové datasety a vyhledávací nástroje umělé inteligence. Zjednodušeně se tedy jedná o snahu tyto nástroje „vycvičit“, aby svým uživatelům poskytovaly dezinformace – a čím více takového obsahu na internetu je, tím pravděpodobněji si jej AI modely všimnou a vyhodnotí ho jako relevantní.

Společnost NewsGuard otestovala deset předních AI chatbotů na patnácti nepravdivých narativech šířených sítí Pravda. Chatboti je zopakovali ve 33 procentech odpovědí a v desítkách případů přímo odkázali na weby sítě.

Loni v říjnu výzkumníci z Harvard Kennedy School Misinformation Review zopakovali podobný test na čtyřech chatbotech a došli k méně dramatickým číslům. Nepravdivá tvrzení se objevila jen v pěti procentech odpovědí a na weby Pravda odkázalo osm procent výstupů. A většinou navíc jen proto, aby je vyvrátili. Podle autorů se narativy sítě Pravda vyskytují téměř výhradně u úzce formulovaných, okrajových dotazů, kde k tématu neexistuje kvalitní obsah a vzniká takzvané datové vakuum („data void“), které pak zaplní jediný dostupný zdroj, a sice Pravda. Tomuto fenoménu se investigace.cz věnovala už v minulém roce.

Ačkoli se čísla liší, všichni se shodují, že chatboti narativy sítě reprodukují. Mění se jen to, v jaké míře, jak často a proč. Jisté ale je, že obsah sítě Pravda už prokazatelně prosákl do trénovacích dat, z nichž se modely učí. Analytici DFRLabu jej letos našli v archivu Common Crawl s více než 40 000 archivovanými stránkami. Právě data Common Crawl jsou běžným trénovacím základem pro vývoj AI chatbotů.

The post Ruský server Pravda produkuje miliony článků, které nikdo nečte. Skutečným publikem jsou roboti appeared first on investigace.cz.

Alexey Moldavantsev podle Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU) vedl okupační policii v Nové Kachovce v Chersonské oblasti na jihu země, která unášela a mučila civilisty. Redakce investigace.cz zjistila, že muž obviněný z páchání válečných zločinů drží padesátiprocentní podíl v brněnské společnosti STEEL QUEEN. Firma podle jednatelky „nic nedělá“, její poslední dostupná závěrka ale ukazuje milionové pohledávky a závazky.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Do obydlí Tamily M. z vesnice Korsunka v Chersonské oblasti vnikli únosci 15. září 2022, zavázali jí oči a proti její vůli ji převezli do budovy nelegální policie dosazené Rusy v Nové Kachovce. Tam ji bili a mučili elektrošoky. O měsíc dříve unesli na to samé místo Olgu L. Mučili ji elektrickým proudem a bili tak brutálně, že jí vyrazili zuby. Podobný osud potkal i další ukrajinské civilisty.

Za únosy podle Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU) stojí vedení okupační policie v Nové Kachovce v čele s Alexeyem Moldavantsevem a dalšími pětadvaceti osobami. Jde nejen o Rusy, ale i o Ukrajince, které tato policie naverbovala.

Podle soudních dokumentů si oběti měli vybírat na základě jejich proukrajinských postojů nebo podezření ze spolupráce s ukrajinskou armádou. Cílem únosců bylo pod fyzickým i psychickým nátlakem získávání informací o ukrajinské armádě a zastrašování civilistů.

Násilí okupantů na civilistech mapovala organizace Human Rights Watch již v červnu 2022. „Mučení, nelidské zacházení, stejně jako neopodstatněné zadržování a protiprávní věznění civilistů patří mezi zjevné válečné zločiny, které jsme zdokumentovali, a ruské úřady musí takové zneužívání moci okamžitě ukončit a uvědomit si, že za ně mohou být a budou hnáni k odpovědnosti,“ uvádí Human Rights Watch. Komise OSN v roce 2024 zjistila, že Rusové na okupovaném území popravili desítky civilistů.

Právě Alexeye Moldavantseva Ukrajina viní z mučení celkem sedmi lidí, přičemž číslo může být ve skutečnosti ještě vyšší – ukrajinské soudní dokumenty zmiňují, že šlo o systematickou činnost zaměřenou na tamní obyvatelstvo.

Firma v Brně 

Jak zjistila redakce investigace.cz, zmíněný Alexey Moldavantsev je společníkem v brněnské firmě STEEL QUEEN.

Data z českého registru skutečných majitelů pro redakci investigace.cz stáhla a analyzovala organizace Anti-Corruption Data Collective, sdružující datové analytiky, novináře, akademiky a experty na veřejnou politiku.

Moldavantsev ve firmě drží padesátiprocentní podíl od roku 2004. Dalším společníkem je Alexander Lyushin, což je ruský politik za krajně pravicovou Liberálně-demokratickou stranu Ruska (LDPR), kterou tehdy vedl populistický nacionalista Vladimir Žirinovskij. Když firmu v roce 2004 kupovali, Lyushin již byl členem LDPR a pracoval jako konzultant a zástupce ředitele ve firmě nabízející správu firem.

Moldavantsev byl v té době policista v Moskvě, kde později také vedl jeden z moskevských okrsků a v médiích se proslavil tím, že bojoval proti korupci uvnitř policie. V rozhovorech mluví třeba o kradení aut, přičemž z databáze ukradených vozidel záznam zmizel, jakmile pojišťovny vyplatily patřičnou částku.

Jednatelkou brněnské firmy STEEL QUEEN je od roku 2007 žena původem z Ukrajiny. „Pracovala jsem tehdy v hotelu a tam mě oslovili dva Rusové, jestli bych jim nepomohla s tím, že bych odevzdávala daňová přiznání. Jeden z nich říkal, že mu umřela manželka. Ta firma nic nedělá. Chci se toho ale zbavit, moje žádost už dva roky leží u soudu,“ řekla jednatelka společnosti redakci investigace.cz. „Tehdy byly věci úplně jinak, byla to jiná doba,“ říká poté, co jí redaktorka sdělila, že jeden ze společníků je v Ukrajině obžalován z válečných zločinů.

Z veřejně dostupných zdrojů není možné zjistit, k čemu firma slouží. Do roku 2004 uváděla jako předmět podnikání výrobu betonových výrobků. Poté, co se Lyushin s Moldavantsevem stali společníky, změnila předmět podnikání na zastavárenskou, hostinskou a realitní činnost.

Že firma působí jako prázdná schránka, samo o sobě nic neznamená. Samotná neaktivita firmy není protiprávní. V Česku bylo podle Dun & Bradstreet společností, které nevykazovaly žádnou činnost, v březnu 2022 přes sto tisíc – zhruba pětina všech firem.

V AML (Anti-Money Laundering, opatření proti praní peněz) praxi se ovšem takzvané schránkové společnosti považují za rizikové tehdy, když nevykazují skutečnou ekonomickou aktivitu, nemají běžné provozní náklady, nezveřejňují úplné účetní dokumenty nebo existují hlavně jako nástroj k převádění peněz. Takto je popisuje i odůvodnění české AML vyhlášky.

Ve sbírce listin chybí u firmy STEEL QUEEN účetní závěrky za většinu let existence firmy. Za poslední dvě dekády je zveřejněna jen závěrka za rok 2001, kdy ještě firma neměla ruské majitele, a za rok 2022. Ukazuje téměř totožné krátkodobé pohledávky a závazky v řádu šesti milionů korun. Z dokumentu ale není zřejmé, komu firma dluží, kdo dluží jí ani proč.

„Pokud společnost dlouhodobě neodevzdává státu své účetní závěrky, a tedy nenechává stát nahlížet do svého fungování, je třeba hledat příčinu tohoto problému. Zároveň ale v jediné zveřejněné účetní závěrce vidíme, že společnost dlužila necelých šest milionů korun, a přitom sama někomu půjčila podobnou částku. Podobné kroky jsou pak typické pro společnosti, které jsou nebo byly součástí schémat praní špinavých peněz,“ řekl redakci Marek Chromý z Transparency International.

Redakce investigace.cz se Alexeye Moldavantseva pokusila kontaktovat, zprávy však zůstaly bez odezvy. Redakce se také pokusila získat informace u Krajského soudu v Brně, kde je společnost zapsaná, do vydání článku ale jejich tiskové oddělení neodpovědělo.

Přečtěte si

Česká spojka v ruské pračce

Česká republika dlouhodobě figuruje v kauzách praní peněz. Šlo například o kauzu Troika Laundromat, kdy jsme společně s novináři z OCCRP zdokumentovali podezřelé platby z Ruska, Ázerbájdžánu a dalších zemí, které souvisely s Českou republikou, ve výši přes šest miliard korun.

Redakce investigace.cz v rámci dalšího projektu, FinCEN Files, zjistila, že přes schránkové firmy Českem prokazatelně protekly miliardy korun. Uniklé dokumenty potvrdily fakt, že se Česko stalo jedním z evropských center, kde se perou peníze z Ruska – ať už ukradené zkorumpovanými úředníky z ruského státního rozpočtu, z vytunelovaných firem, nebo z úplatků pro celníky.

Také česká sekce Transparency International v srpnu 2022 publikovala analýzu, v níž poukázala na to, že se v letech 2014–2016 dostaly do Česka v přepočtu tři miliardy korun z Ruska. Jako nástroj na převádění peněz byly používány schránkové firmy. Analýza odhalila vazby finančních převodů na vlivné ruské oligarchy.

The post Válečný zločinec v Česku spoluvlastní firmu s ruským politikem appeared first on investigace.cz.

„Když se zeptáte tady v Pobaltí, jestli nás Rusko napadne, řekneme, že nevíme, ale připravujeme se,“ říká v rozhovoru pro investigaci.cz lotyšská novinářka Sanita Jemberga. Lotyši na hranicích s Ruskem podle ní žijí ve válečné situaci. „V Praze to možná působí jinak – vyjdete ven, vidíte davy turistů a máte pocit, že žijete v míru. My ten pocit nemáme,“ dodává.

Myslíte si, že vás Putin chce napadnout?

Putin asi chce spoustu věcí. Otázka ale je, čeho je schopný. A myslím si, že v Pobaltí dnes panuje docela široká shoda na tom, že nás vlastně zachraňují Ukrajinci. Dokud je Rusko zabředlé v Ukrajině a daří se mu tam tak zle, jak se mu tam daří, nebude mít kapacitu podniknout cokoli proti zemím NATO. Je to tedy spíš odložená hrozba. To ale neznamená, že jsme v bezpečí před hybridními útoky, sabotážemi, drony narušujícími vzdušný prostor nebo propagandou. To všechno zažíváme neustále.

Dá se říct, že v Pobaltí obecně převládá podpora Ukrajiny?

V Lotyšsku i dalších pobaltských zemích byla od prvního dne obrovská podpora Ukrajiny, protože její bolest vnímáme jako svou vlastní. Od chvíle, kdy Putin prohlásil rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu 20. století, bylo jasné, že období klidu skončilo. Bylo jen otázkou času, kdy se pokusí tohle strašidlo Sovětského svazu znovu oživit.

Když Rusko v roce 2014 obsadilo Krym, mnoho z nás si uvědomilo, jak moc jsme rádi, že jsme v NATO. A po plnohodnotné invazi jsme okamžitě stáli za Ukrajinou, protože jsme věděli, že jsou první na ráně a brání nás všechny, takže je naší povinností je podporovat. Navíc u nás žije velká ukrajinská komunita.

Platí to i o ruské menšině v Lotyšsku?

To je složitější. U etnických Lotyšů nikdy v průzkumech nebylo víc než dvě až pět procent lidí podporujících Putinovy kroky – a i to jsou spíš okrajové skupiny. Když se ale zeptáte ruskojazyčných rodin, častěji uslyšíte odpověď typu: „Nevíme, vinu nesou obě strany.“ A čím déle válka trvá, tím častější takové postoje jsou. Podpora Ukrajiny je tedy mezi Lotyši velmi silná, zatímco mezi ruskojazyčnými obyvateli je situace mnohem složitější.

A samozřejmě čím déle válka pokračuje, tím větší je obava, že nějaký ukrajinský dron jednou spadne do města a někdo při tom zemře. Pak se teprve ukáže, co to s náladou společnosti udělá.

Ke dronům se dostaneme. Teď bych ještě chvilku rád zůstal u ruské menšiny. Je ruská menšina v Lotyšsku cílem ruské propagandy?

Myslím, že cílem ruské propagandy jsou v Lotyšsku všichni už od chvíle, kdy jsme v 90. letech získali nezávislost. Po mnoho let tu byly bez problémů dostupné televizní stanice ovládané Kremlem. Neexistovala omezení pro proruské weby. Peníze z Moskvy proudily do falešných neziskových organizací napojených na Kreml. Nepovažovali jsme to za hrozbu – spíš jen za nepříjemnost.

Po začátku války se ale všechno změnilo. Ve chvíli, kdy se z Ruska stala hrozba, se podle toho část Lotyšů začala chovat. Omezilo se vysílání v ruštině v našich veřejnoprávních médiích, odstranili jsme pomníky, které ruská komunita ctila, zpřísnila se pravidla kolem používání ruštiny a někdy se objevuje i otevřená nevraživost.

Takže ruskojazyčná komunita je teď pod tlakem ze dvou stran – na jedné stojí ruská propaganda, na druhé nedůvěra části lotyšské společnosti. Není to příjemná pozice.

Když omezujete ruské pořady ve veřejném vysílání, rušíte školní programy a odstraňujete pomníky, není to vlastně způsob, jak lotyšské Rusy vehnat do náruče Putinova Ruska?

Je to trochu složitější. Já třeba žiju v Rize. Podle mě jsou věci, o kterých se vyjednávat nedá. Jednou z nich je lotyština – je to jediný státní jazyk. Proběhlo o tom referendum a 75 % lidí hlasovalo pro. O tom se tedy jednat nedá. Stejně tak se nedá zpochybňovat, že naše země byla okupována Sovětským svazem a že si zaslouží nezávislost. To nemá nic společného s Ruskem.

Myslím si, že pokud lidé uznávají tyto dvě věci, Lotyši jsou vůči nim obecně vstřícní. Je to něco na způsob „buď jsi s námi, nebo proti nám“. Nejde zůstat někde mezi.

Je to složitá situace. Já vždycky říkám: chci, aby moje země udělala všechno pro to, aby mi v případě Putinova útoku místní Rusové nestříleli do zad a nevítali armádu s květinami.

Jasně, to chápu. Když už jsme mluvili o ruské propagandě, zeptám se na jednu aktuální dezinformační kampaň. Pobaltské státy podle ní měly zpřístupnit svůj vzdušný prostor ukrajinským dronům. O tom jste psali v Re:Baltice. Na koho podle vás tahle propaganda míří?

Myslím, že míří jak na Rusy, tak na Lotyše. Rusům žijícím v Rusku říká, že Lotyšsko je nepřátelská země. Od začátku 21. století nás Rusko takhle vnímá – jako nepřátelskou zemi, člena NATO, který útočí na Rusko nebo pomáhá Ukrajině útočit na Rusko. To zapadá do propagandistického diskurzu, podle nějž Rusko v Ukrajině bojuje proti NATO a vlastně Ukrajinu nenapadlo.

Zároveň je ta propaganda zaměřená i na lotyšské Rusy – hlavně na ty nerozhodnuté nebo proruské. Mezi nimi je velmi populární slogan: „My chceme jen mír.“ A když se pak ptáte: „Tak co se děje v Ukrajině?“, řeknou: „Na to neumím odpovědět, ale my prostě chceme mír.“ Takže jim tahle propaganda říká: ptejte se své vlády, proč vás do toho teď zatahuje.

Co víte o posledních incidentech s drony v Lotyšsku? Vím, že před dvěma nebo třemi dny byla vydána další dronová výstraha, ale mám na mysli hlavně incident ze 7. května, kdy v Lotyšsku spadly dva ukrajinské drony. Co o tom vlastně víme? Je oficiální ukrajinská verze věrohodná? Tedy že drony byly ruskou armádou odkloněny z kurzu?

Náš rozhovor vedeme ve velmi příhodný den (rozhovor probíhal v úterý 19. května, pozn. red.), zrovna před hodinou byla vyhlášena dosud nejrozsáhlejší výstraha před drony. Dosud se v květnu výstrahy týkaly jen pěti regionů. Tohle je šestý poplach. Obvykle se to týká hlavně pohraničí. Dnes ale šlo o devět lotyšských regionů, včetně oblastí blíž středu země. Výstrahu měli i Estonci a poprvé hlídka NATO sestřelila dron nad estonským územím. V Lotyšsku to neudělali, protože se prý obávali, že při pokusu o sestřelení by mohli zasáhnout civilisty na zemi. Dronové výstrahy se tak stávají skoro součástí každodenní reality, zvlášť pokud žijete blízko hranic.

Co se týče ukrajinské verze, že drony byly Ruskem odkloněny směrem k nám, myslím si, že to může být v zásadě pravda.

Ten incident nám také ukázal, jak citlivá tahle otázka je, protože teď poprvé byla zasažena obydlená oblast. Obvykle to vypadá tak, že někdo seká trávu, třeba farmář, a najednou řekne: „Hele, tady leží na zemi dron.“ Jenže tentokrát šlo o město – a ne malé – blízko hranic.

Jsou tyhle incidenty důsledkem změny ukrajinské taktiky? Létá teď víc dronů v blízkosti vašeho území, a proto častěji končí pádem na území pobaltských států?

Řekla bych, že ano. Zároveň vidíme stále více úspěšných ukrajinských útoků, což nás samozřejmě těší, protože to Ukrajincům pomáhá. Myslím ale, že jde o kombinaci více faktorů. Finové tvrdí, že Rusové drony záměrně odklánějí tak, aby padaly v Pobaltí. Má to znervózňovat naše obyvatelstvo a je jen otázkou času, kdy dojde k nějakému vážnějšímu incidentu. Tohle tvrzení z Finska ale zatím, myslím, nebylo potvrzené. Musíme přijmout fakt, že často nemáme úplný obrázek o tom, co se vlastně děje. Slyšíme jednu verzi od Ukrajinců, jinou od našich úřadů. Ale nemyslím si, že kdokoli z nás zná pravdu na sto procent – pokud tedy neslouží v armádě, což já nesloužím.

Lidé z toho ale musí být nervózní… Můžou se ptát, jak je možné, že ty drony nikdo nezastavil. Kde jsou stíhačky nebo systémy protivzdušné obrany? Jsou vůbec pobaltské státy na podobné situace připravené? Nebo jsou hranice NATO v podstatě nechráněné?

Myslím, že připravený není ve skutečnosti nikdo. Možná kromě Ukrajinců. Podívejte se na to, co se děje kolem Hormuzského průlivu mezi Íránem, Spojenými státy a dalšími aktéry na Blízkém východě. Způsob vedení války se mění strašně rychle. Myslím, že každý podobný incident nám ukazuje, kde ještě máme díry. Jsme na to připraveni? Ne. Nemyslím si, že je dnes kdokoli připravený.

Není to ale zároveň důležitá informace pro ruskou armádu? Že se zatím neumíme proti dronovým útokům pořádně bránit?

Myslím, že ano. Oni nás neustále testují. Sondují, co dokážeme a co ne. Hledají naše slabá místa. To je realita, ve které žijeme. Oni něco vyzkoušejí a NATO musí reagovat. Mluvíte ale s člověkem z Pobaltí. My nejsme hysteričtí. Spíš si řekneme: dobře, máme tu hranici. A tady jsou její slabiny. Tak pojďme něco udělat, abychom to opravili.

Takže nová realita. Život ve válce.

Jsme v Pobaltí. V Praze to možná působí jinak – vyjdete ven, vidíte davy turistů a máte pocit, že žijete v míru. My ten pocit nemáme. Nežijeme v tomhle luxusu. První varování přišlo už s válkou v Gruzii. Druhé byl Krym. Třetí Ukrajina. My opravdu žijeme ve válečné situaci, i když se přímo nebojuje na našem území. Válka je nad našimi hlavami. Válka je na internetu. Válka je na hranicích kvůli sankcím. Je součástí každého dne.

Vraťme se k 7. květnu. Spadlé ukrajinské drony sice nezpůsobily žádné oběti na životech, ale měly politické oběti. Premiérka Evika Siliņa donutila po tomto incidentu k rezignaci ministra obrany, obratem přišla o koalici a nakonec musela odstoupit sama. Co se přesně stalo a co bude dál?

Premiérka Evika Siliņa naprosto neodhadla, co její krok udělá s vládou. V Lotyšsku máme vždy koaliční vlády, protože se do parlamentu obvykle dostane pět, šest nebo sedm stran. Ve stávající koalici byli poprvé Progresivní. Jsou přesně takoví, jak si asi představíte: pro-LGBT, velmi liberální, propalestinští a podobně. Ostatní strany se s nimi nikdy necítily úplně komfortně. A navíc platí jedna věc, kterou asi znáte i z Česka: můžete si zvolit dobré, hodné lidi, ale to ještě neznamená, že budou umět vládnout.

Progresivní dostali ministerstvo obrany, dopravy a kultury. Ukázalo se, že jim skvěle jde PR, ale samotné řízení resortů už trochu pokulhává. A obrana je oblast, kde si to nemůžete dovolit. Premiérka z toho byla dlouhodobě nervózní. Jenže Progresivní jsou zároveň druhou nejpopulárnější stranou v zemi – výrazně populárnější než její vlastní strana. Když tedy došlo k incidentu s drony, rozhodla se premiérka ministra obrany odvolat a myslela si, že to všichni podpoří, protože nebyl příliš oblíbený. Jenže se přepočítala. Ministr odešel, jeho strana opustila koalici a opoziční strana, se kterou premiérka počítala, odmítla spolupráci. Tím vláda padla.

Uvidíme, jak to dopadne. Pokud se ukáže, že tenhle parlament není schopný vytvořit funkční většinu, až do října to nějak potáhne vláda v demisi – s Ruskem za humny a drony nad hlavou.

Člověk by řekl, že právě teď…

… že právě teď bychom potřebovali rozumné, dospělé politiky a stabilní vládu. Jenže ten luxus nemáme. Máme prostě to, co máme.

Otázka na závěr: čeho se v příštích dnech, měsících a letech nejvíc bojíte – a v co naopak doufáte?

Doufám, že moje děti nikdy nezažijí válku zblízka. Jednomu z nich je osmnáct a příští rok chce dobrovolně vstoupit do armády. Takže doufám, že válku nikdy neuvidí, ale zároveň budeme připravení, kdyby se něco stalo. A samozřejmě doufám, že válka v Ukrajině skončí. Máme tam spoustu přátel, tolik lidí už přišlo o život – a myslím, že už to všichni opravdu potřebujeme.

Celý rozhovor v nezkrácené verzi si můžete poslechnout zde:

The post Nebojuje se přímo na našem území, ale válka je součástí každého našeho dne, říká lotyšská novinářka appeared first on investigace.cz.

V Lotyšsku už válka není jen vzdálený konflikt na Ukrajině. Nad zemí létají zbloudilé drony, zní výstrahy a společnost řeší, jestli by v případě ruského útoku držela při sobě. O hybridní válce, ruské propagandě, napětí mezi Lotyši a ruskojazyčnou menšinou, politickém chaosu i o tom, proč Ukrajina dnes podle Pobaltí brání celou Evropu, mluví v Odposlechu šéfredaktorka Re:Baltica Sanita Jemberga. K mikrofonu si ji pozval Petr Gojda.

Podcast Odposlech z produkce investigace.cz získal už čtyři Novinářské ceny v kategorii Nejlepší audiovizuální rozhovor nebo diskuse. Ocenění letos získala epizoda Gaza: Marah chce zemřít.

Podcast Odposlech přináší investigativní rozhovory a reportáže, které jdou do hloubky a dávají událostem kontext.

Přečtěte si

Odposlech získal už počtvrté Novinářskou cenu. Uspěla epizoda Gaza: Marah chce zemřít

The post Podcast Odposlech: Na dronovou válku není NATO připravené. V Pobaltí se bojí prvních obětí appeared first on investigace.cz.

Podvod, kterému čelila česká cestovní kancelář Blue Style, nemá podle zjištění redakce a vyjádření odborníků v oblasti cestovního ruchu obdoby. Společnost zaplatila kyperské firmě Kinetca Aviation desítky milionů korun za leteckou dopravu, která nikdy neexistovala. Investigace.cz podrobně zmapovala pozadí tohoto podvodu a odhalila strukturu fiktivní společnosti. 

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

V lednu 2025 v Praze zástupci cestovní kanceláře Blue Style uzavřeli smlouvu s kyperskou charterovou společností Kinetca Aviation Services v hodnotě přes pět milionů eur, tedy přibližně 124 milionů korun. Kinetca Aviation se ve smlouvě zavázala zajistit leteckou přepravu pro zhruba čtyřicet tisíc klientů. 

Podle advokáta Blue Style Michala Hanzlíka se cestovka především spolehla na doporučení dlouhodobého partnera, jehož identitu odmítl upřesnit, a na celkový dojem ze schůzek – kombinaci zdánlivé odbornosti zúčastněných, kteří měli bohaté znalosti o celém odvětví. Tak podle Hanzlíka začalo drama, které málem skončilo zrušenými dovolenými desítek tisíc klientů cestovní kanceláře a vyústilo v trestní oznámení, jež podala cestovní kancelář Blue Style na několik aktérů.

Sliby, mlčení a prázdné účty

Podle trestního oznámení, které máme k dispozici, na jednáních v Praze vystupovali za Kinetcu advokát David Sprecher a muž, který se měl představit jako John Morgan. Až později Blue Style zjistila, že se tento muž ve skutečnosti jmenuje Qaddah Fadi a že byl klíčovou postavou promyšleného schématu. Na prvních schůzkách ale Morgan na zástupce Blue Style zapůsobil svými detailními znalostmi leteckého provozu – věděl o letadlech prakticky všechno. V kombinaci s reputací izraelské advokátní kanceláře, ve které David Sprecher pracoval, působila celá firma důvěryhodně.

Z celkové částky, kterou Blue Style zaplatila, bylo necelých 85 milionů určeno jako záloha na lety v období od 1. do 28. dubna 2025, zbývající část pak lety od 29. dubna 2025. První část letů měl zajistit litevský dopravce. Zpočátku vše vypadalo jako běžná rutina: cestovní kancelář dostala letové informace a na jejich základě informovala své klienty o termínech odletů na dovolenou.

Kinetca podle Hanzlíka mezitím budovala dojem důvěryhodnosti i v detailech. Prezentovala vizuály interiérů letadel, návrhy rozmístění sedaček i branding – všude mělo být logo Blue Style, na podhlavnících, na trupu i uvnitř kabiny. Dokonce prý nechávali šít uniformy palubního personálu. Jenže když začali zástupci Blue Style požadovat konkrétní provozní informace – s jakými letadly mají počítat, jak bude zajištěn catering nebo údržba –, odpovědi přestávaly přicházet nebo byly vyhýbavé.

Cestovní kancelář proto kontaktovala přímo litevskou leteckou společnost a zjistila, že u ní Kinetca žádné služby neobjednala. Na poslední chvíli se jí pak podařilo zajistit náhradní leteckou kapacitu.

Schůzky v Praze

Podle trestního oznámení se na začátku dubna uskutečnila další schůzka zástupců cestovní kanceláře Blue Style se zástupci Kinetcy. Ti měli Blue Stylu přiznat, že sjednané služby nezajistili. Tvrdili ale, že lety pro druhé smluvní období, které měla zajišťovat rumunská společnost, jsou již zajištěny a uhrazeny. Ani tyto závazky však nakonec nesplnili. Komunikace ze strany Kinetcy se postupně zcela zastavila. Zástupci BlueStyle se proto rozhodli podat u pražského soudu návrh na vydání evropského příkazu k obstavení účtů Kinetca Aviation. Zároveň ji upozornili, že případ předají českým orgánům činným v trestním řízení.  

Podle Hanzlíka pod tlakem těchto právních kroků vrátila Kinetca Aviation čtrnáctého dubna v přepočtu 85 milionů korun. Zbývajících necelých 39 milionů korun však na účtech Blue Style chybí dodnes. Cestovka tuto částku vymáhá právně.

Advokát Sprecher měl následně Blue Stylu sdělit, že Kinetca nikdy nebyla jeho klientem a komunikaci s Blue Style ukončil.

„Při takhle sofistikovaném podvodu by na to skočilo 99,9 % cestovních kanceláří. Silné doporučení, silná historie, špičková znalost byznysu, elitní advokát z jedné z největších izraelských kanceláří – všechno etablovaní experti,“ tvrdí Hanzlík.

Izraelský sexuolog, ruský politik a nedohledatelná žena

Jak Blue Style zjistila až během jednání, generálním ředitelem Kinetcy, a tedy osobou zodpovědnou za její činnost, měl být muž jménem Loizos Loizou z Kypru – v kyperském obchodním rejstříku je Loizou veden jako “sekretář”, tedy osoba, jež má na starosti formální záležitosti firmy. Na pozici jednatele je vedena další kyperská firma, jež na svém webu uvádí Loizose jako ředitele. Naší redakci se o muži dále podařilo zjistit pouze to, že figuruje v několika dalších firmách ve Velké Británii. Na dotazy ohledně působení Kinetcy zaslané přes WhatsApp pouze stručně uvedl, že se k věci nebude vyjadřovat.  

Nesrovnalosti se ale týkají i osob, které jsou uvedeny na webu Kinetcy a které za tuto firmu podle Hanzlíka vystupovaly při jednáních v Praze. Vedle právníka Davida Sprechera, jenž následně přestal komunikovat a popřel, že by firmu zastupoval, sehrál klíčovou roli muž vystupující jako John Morgan. Podle zjištění Blue Style jde ve skutečnosti o osobu jménem Qaddah Fadi, která na webu společnosti vůbec nevystupuje.

Další zmatek panuje kolem muže, který se účastnil jednání osobně a byl na jednání Johnem Morganem zmiňován jako zástupce firmy. Na webu Kinetcy figuruje jako projektový manažer Alexander Bouras, jehož fotografie odpovídá ruskému politikovi Andreji Sigidinovi. Osoba přítomná na schůzkách byla ve skutečnosti podle trestního oznámení Mihai Doroftei. 

Nejasnosti se objevují i u dalších prezentovaných zaměstnanců. Analýza fotografií ukazuje, že snímky na webu společnosti byly převzaty od reálných osob – například prezentovaná fotografie muže, údajného charterového specialisty Aureliena Lacroixe, odpovídá fotografii ruského podnikatele Sergeje Andrejeva. Fotografie údajného generálního manažera zase odpovídá sexuologovi působícímu v Izraeli, Sergeji Derkachovi. 

Redakci investigace.cz se nepodařilo prokázat, že by se kterákoli z osob, jejichž fotografie se na těchto stránkách objevily, na podvodu jakýmkoli způsobem podílela.  

Samostatnou kapitolou je žena vystupující na pražských jednáních pod jménem Yulia Mylos. Tu se nepodařilo spolehlivě identifikovat.

Redakce investigace.cz se pokusila kontaktovat všechny klíčové aktéry případu. Právník David Sprecher na dotazy nereagoval a komunikaci ukončil s odkazem na profesní mlčenlivost. Muže vystupujícího jako John Morgan, kterého Blue Style později identifikovala jako Qaddaha Fadiho, se nepodařilo dohledat ani kontaktovat. Redakci se nepodařilo navázat kontakt ani s mužem vystupujícím jako Mihai Doroftei, ani s ženou, která vystupovala jako Yulia Mylos.

Mimořádný podvod jako varování

Podle zástupců cestovního ruchu jde o výjimečný případ, se kterým se oslovené společnosti dosud nesetkaly. Shodují se, že standardní praxe v oboru je postavena na spolupráci s dlouhodobě prověřenými partnery.

Mluvčí Čedok Klára Divíšková uvedla, že firma má stabilní síť dopravců a s podvodnými subjekty nabízejícími falešné charterové služby se dosud nesetkala. Obdobně se vyjádřil i Jan Bezděk ze společnosti FISHER, která podle něj spolupracuje výhradně s velkými a zavedenými aerolinkami.

Zkušenost s podobným případem nemá ani Smartwings. Její mluvčí Vladimíra Dufková uvedla, že společnost spolupracuje pouze s prověřenými partnery, kteří procházejí pravidelnými audity.

Asociace cestovních kanceláří prostřednictvím svého místopředsedy pro vnější vztahy Jana Papeže popsala, jak by mělo standardní prověření nového zprostředkovatele vypadat v praxi. Podle Papeže by mělo zahrnovat minimálně ověření obchodních údajů, licence, pojištění a ekonomické situace. U charterových brokerů pak považuje za klíčové zjistit, zda skutečně disponují smlouvami s leteckými dopravci, jaká konkrétní letadla mají být nasazena a zda jejich provozovatel je držitelem platného osvědčení leteckého provozovatele (AOC).  

„V praxi si některé cestovní kanceláře nechávají doložit i reference od jiných klientů nebo spolupracujících letišť,“ dodal Papež. Míra prověřování se přitom liší podle toho, zda jde o nového, nebo dlouhodobého partnera. Zatímco u zavedených protistran postačuje průběžné sledování jejich stability, u nových subjektů bývá kontrola výrazně přísnější a obvykle zahrnuje osobní jednání i kontrolu dokumentů. Standardní postup zahrnuje také dotaz na agentury akreditované IATA (Mezinárodní asociace leteckých dopravců) a ověření, zda daný subjekt není v insolvenci nebo exekuci.

Redakce investigace.cz se právníka Blue Style Michala Hanzlíka zeptala, jak firma postupovala při prověřování Kinetca Aviation. Konkrétně jsme se ptali, jaký přesný postup při prověřování klientů byl v tomto případě použit, jaké zdroje, nástroje nebo systémy při prověřování využívají a jak celý proces probíhal, co bylo provedeno, v jakém pořadí a s jakým výsledkem. 

Hanzlík odpověděl, že požadované informace jsou důvěrné a jejich případný únik by mohl ohrozit probíhající vyšetřování. Podklady podle jeho slov již byly předány Policii České republiky v rámci trestního oznámení. 

Na základě této odpovědi nelze posoudit, zda postup Blue Style splňoval všechny standardy prověřování klientů. 

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Falešné identity a ukradené fotky: Jak podvodníci okradli českou cestovku o desítky milionů appeared first on investigace.cz.