Díky Panama Papers se světová veřejnost před deseti lety poprvé dozvěděla o obrovských majetcích Vladimira Putina, o vyvádění státního bohatství z Afriky, ale i o daňových únicích evropských politiků. První velká mezinárodní spolupráce stovek investigativních novinářů vnesla světlo do machinací panamské právnické firmy Mossack Fonseca díky bezprecedentnímu úniku jedenácti a půl milionu důvěrných dokumentů. Co dnes víme o příběhu whistelblowera Johna Doea? Jaké důsledky Panama Papers měly? Co se na nich naučilo světové novinářstvo? Petr Gojda pozval k bilančnímu rozhovoru šéfredaktorku Pavlu Holcovou, která byla společně s celým týmem ICIJ za práci na Panama Papers oceněna Pulitzerovou cenou.

The post Podcast Odposlech: Daňové úniky, praní peněz, korupce. Deset let s Panama Papers appeared first on investigace.cz.

Dánská investigativní reportérka Eva Jung z deníku Berlingske ve třetí epizodě podcastu Protagonista popisuje, jak se od nenápadného anonymního tipu dostala k odhalení největšího finančního skandálu v historii Dánska – masivnímu praní špinavých peněz přes estonskou pobočku Danske Bank. Během několikaletého pátrání musela se svými kolegy vyhodnotit přes 100 000 bankovních transakcí, procestovala Evropu a postupně odkrývala síť peněz proudících z Ruska, Ázerbájdžánu a dalších zemí k evropským politikům, zbrojařům i do autoritářských režimů.

Jak poznat podezřelou transakci? Jak fungují zákulisní tlaky velkých bank? A co se stane, když se při pátrání dotknete rodiny Vladimira Putina? Eva Jung si s Pavlou Holcovou povídá i o strachu svých zdrojů, o práci v utajení, psychické zátěži a o tom, jak důležité je nenechat se zastrašit – a publikovat, i když víte, že tím naštvete velmi mocné lidi.

V příštím díle Protagonisty uslyšíte Stevana Dojčinoviće, srbského investigativního reportéra z KRIK.rs, který mluví o tenké hranici mezi balkánským organizovaným zločinem a politikou a popisuje jeden z nejbrutálnějších klanů, jenž byl po léta chráněn policií i vládou.

Přečtěte si

PROTAGONISTA: Novinářky a novináři, kteří se nechtěně stali hrdiny svých vlastních kauz – celá série

The post PROTAGONISTA: 3. díl – Eva Jung – Jeden dopis. Sto tisíc transakcí. Jedna banka appeared first on investigace.cz.

Německý podnikatel a náruživý běžec Oliver Herrmann byl zatčen v Austrálii s obrovským množstvím kokainu. Vyšetřování odhalilo jeho vazby na mezinárodní drogový kartel Christyho Kinahana, který ovládá údajně až třetinu evropského trhu s kokainem. Digitální stopy z běžecké aplikace Strava a recenzí na Google Maps ukázaly, že Herrmann se často pohyboval v blízkosti šéfa kartelu. Podnikatel pravidelně cestoval i do Prahy, kde spoluvlastnil firmu. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Německý podnikatel Oliver Herrmann byl zapálený běžec, což dokládá fakt, že před lety vyhrál maraton v jeho rodném Mnichově. Běhal i v Praze na své oblíbené trase po Prokopském údolí.

Na konci prosince 2024 Herrmanna a dalšího muže zatkla po tříměsíčním vyšetřování australská policie ve městě Perth. V jejich hotelovém pokoji policisté našli celkem dvě stě kilogramů kokainu. Droga byla zabalená v kufrech, a to v kilových blocích spolu s brýlemi na noční vidění, leteckým vybavením a hardwarovou peněženkou na kryptoměny.

Úřady hodnotu zabavených drog odhadly na 65 milionů australských dolarů (v přepočtu 941 milionů korun) a inspektor tamní policie uvedl, že za celou záležitostí nejspíš stojí „syndikát organizovaného zločinu“.

Oba muži nyní čekají na soud, který proběhne v květnu. Podle webu Bellingcat se zatím nepřiznali. Stále tak pro ně platí presumpce neviny.

Přečtěte si

MAFIE: 5. díl – Irská rodinná mafie. Kinahanovi ovládají z Dubaje evropský trh s kokainem

Kinahanův zástupce

Deník The Sunday Times letos v lednu zveřejnil informaci, že Herrmann má úzké finanční vazby na Christyho Kinahana, sedmašedesátiletého vůdce drogového kartelu, po němž pátrají úřady po celém světě. Herrmann údajně působil jako Kinahanův zástupce v Indonésii.

The Sunday Times se přitom odvolal na svůj skrytý zdroj, jenž novinářům sdělil, že jej Herrmann jednou představil vůdci kartelu. „Kinahan byl Oliverův šéf,“ řekl zdroj. „Měl z něj strach. Kinahan na něj pořád křičel,“ dodal.

Běžcova digitální stopa

Novináři z Bellingcatu spolu s kolegy z The Sunday Times před rokem zmapovali pohyb Christophera Kinahana na základě jeho profilu na Google Maps, kde hledaný zločinec v průběhu pěti let zveřejňoval stovky recenzí pod přezdívkou Christopher Vincent. Upozornil tak na přesná místa svého pobytu na třech kontinentech včetně Dubaje, kde se nyní údajně skrývá. Mafián cestoval také do Maďarska, Španělska, Belgie či Turecka.

Reportéři rovněž provedli analýzu Herrmannovy digitální stopy z jeho veřejného profilu v aplikaci Strava, kde mohou uživatelé sdílet své běžecké či cyklistické trasy. Výsledky ukázaly, že se německý podnikatel nacházel ve stejný čas v totožných destinacích jako Kinahan, který tam zrovna hodnotil restaurace a hotely.

Herrmannův účet na Stravě například potvrzuje, že podobně jako Kinahan často cestoval do Zimbabwe. Mezi únorem 2018 a květnem 2022 zaznamenala jeho aplikace v hlavním městě Harare téměř pět set aktivit. Kinahan mezitím v Harare v období od června 2019 do září 2021 udělil pětadvacet hodnocení na Googlu.

V jedné z těchto recenzí vůdce nadnárodního syndikátu organizovaného zločinu uvedl, že strávil čtyři noci v hotelu Amanzi Lodge na „konferenci o navazování obchodních kontaktů“. Den před zahájením této události běžel Herrmann pouhých 5,5 kilometrů od místa, kde byl Kinahan ubytovaný. Herrmannova aktivita na Stravě z roku 2019 tak opakovaně naznačuje, že v Harare skutečně trávil čas v blízkosti tohoto místa.

Dvě z Herrmannových běžeckých aktivit z let 2021 a 2022 se naopak konaly v centru Dubaje jen několik set metrů od kanceláře sankcionované společnosti, kterou podle americké vlády ovládá Daniel Kinahan, syn Christyho Kinahana.

Další místa, kde Kinahanův spolupracovník sportoval, souvisejí se společnostmi, v nichž Herrmann figuroval jako společník či ředitel. Desítky běhů zaznamenal mezi lety 2016 a 2019 také v Praze, konkrétně v již zmíněném Prokopském údolí. Začátek a konec jeho běhání po této trase zase ukazují, že čas podle všeho trávil v jednom z panelových domů na sídlišti Nové Butovice, a to poblíž kanceláře firmy, kterou spoluvlastnil.

Herrmann byl uveden jako finanční ředitel dnes již zaniklé irské společnosti Leveris Limited, orientované na finanční technologie a bankovní systémy. Zkrachovala v roce 2021 s dluhy ve výši zhruba 950 milionů korun. Její pražská dceřiná firma Leveris, s. r. o., je nyní v insolvenci a na firemní majetek byl vyhlášen konkurz. Svým zaměstnancům, především z oboru IT služeb, dluží odměny za vykonanou práci v řádech milionů korun.

Herrmannův společník Conor Fennelly řekl novinářům z Bellingcatu, že se s německým podnikatelem seznámil v roce 2016 prostřednictvím svého spolupracovníka ze společnosti Leveris. Herrmann údajně do společnosti následně investoval a stal se jejím finančním ředitelem. Fennelly ho považoval za „spolehlivého, klidného, kompetentního a důvěryhodného“. Zpráva o jeho zatčení v Austrálii pro něj prý byla „naprostý šok“. Domníval se totiž, že Herrmann žil v Zimbabwe a trénoval běh.

Fennelly byl rovněž uveden jako „zmocněnec“ u jiné Herrmannovy firmy v Indonésii. Bellingcatu však sdělil, že o indonéské společnosti „nikdy neslyšel“ a „nemá žádné informace“ ani o její činnosti. Nakonec prohlásil, že s Herrmannem nemá žádné obchodní spojení mimo společnost Leveris a od krachu irské technologické firmy v roce 2021 s ním nebyl v kontaktu.

Zda se Herrmannovy pobyty v Praze týkaly i jeho spolupráce s Kinahanovými, není z veřejně dostupných dokumentů jasné.

Podle irského webu The Journal byla Česká republika vedle Belgie jednou ze zemí, kde Kinahanovi legalizovali výnosy ze své trestné činnosti.

Autorka textu: Barbora Šturmová

Speciál Mafie od investigace.cz si můžete poslechnout v kanálu podcastu Odposlech, který najdete na všech podcastových platformách. V pátém dílu se věnujeme irské rodinné mafii Kinahanových.

The post Spolupracovník Kinahanova drogového kartelu podnikal v Praze appeared first on investigace.cz.

Kryptoměna Donalda Trumpa nese všechny známky schématu „pump and dump“, píše The Insider. Evropská unie plánuje přidat herní konzole na sankční seznam, protože je Rusové zneužívají k ovládání svých zbraní. Diamantový magnát Beny Steinmetz má být vydán do Rumunska, rozhodl o tom soud v Athénách. Europol dopadl gang, jenž zneužíval ukrajinské uprchlíky k praní peněz. Zabavených 116 želv, které se žena z Ukrajiny snažila pašovat do Bangkoku, se vrátilo zpět do Tanzanie. Ruský senátor a miliardář držel podíl v Muskově SpaceX navzdory sankcím.

Donald Trump spustil jen několik dní před svou inaugurací vlastní kryptoměnu. Jak napsal web The Insider, projekt nese všechny znaky schématu „pump and dump“, v němž je cena aktiva uměle nafouknuta (napumpována) prostřednictvím agresivní mediální kampaně, čímž hodnota aktiva skutečně vyletí často o tisíce procent, aby poté mohl příjemce své podíly prodat, a ztráty tak zůstaly na běžných investorech. Kromě toho Trump vytvořil bezprecedentní střet zájmů: na jedné straně profituje z vlastního tokenu a na straně druhé je zodpovědný za utváření regulačního prostředí, v němž toto odvětví funguje. Problematické je také to, že investice do tokenů mohou poskytovat vhodnou cestu pro zakrývání korupce.

Přečtěte si

Callisto: Bitva miliardáře a kryptotěžaře o ztroskotaný projekt za stamiliony

Ruský senátor a miliardář Sulejman Kerimov držel podíl ve společnosti SpaceX vedené Elonem Muskem prostřednictvím svěřeneckého fondu i poté, co na něj první Trumpova administrativa v roce 2018 uvalila sankce, jak nedávno zjistila agentura Bloomberg. Podle zdrojů agentury, k nimž patří dva bývalí vysocí představitelé americké národní bezpečnosti, držel Kerimov podíl ve výši přibližně 1 % prostřednictvím nadace Heritage Trust registrované ve státě Delaware.

Přečtěte si

Uvalte sankce na právníky a finanční správce ruských oligarchů, vyzývají EU analytici

Evropská komise navrhla zákaz prodeje herních konzolí do Ruska kvůli jejich používání ve válce. Deník Financial Times uvedl, že šéfka zahraniční politiky EU Kaja Kallas naznačila možnost zařadit herní konzole, jako jsou PlayStation nebo Xbox, na sankční seznam, protože je Rusko používá k řízení bezpilotních letounů. Společnosti Nintendo, Microsoft a Sony zastavily prodej svých konzolí v Rusku již v březnu 2022, tedy zhruba měsíc po zahájení invaze do Ukrajiny. To však prodejcům konzolí z druhé ruky nezabránilo v tom, aby je dostali k ruským kupcům. Cílem navrhovaných sankcí by mělo být uzavření této mezery. Další komoditou, kterou komise navrhla zařadit na sankční seznam, je primární hliník.

Přečtěte si

„Přátelíme se potichu.“ Jak české strojírenské firmy připravily Rusko na velkou válku

Odvolací soud v Athénách v úterý rozhodl, že francouzsko-izraelský podnikatel Beny Steinmetz, který do roku 2014 podnikal i v České republice, o čemž informovala investigace.cz, má být vydán do Rumunska, kde je na něj vystaven zatykač kvůli vytvoření „organizované zločinecké skupiny“. Skupina se údajně spolčila s rumunským princem Paulem Philippem, aby podvodně získala nemovitosti v hodnotě více než 100 milionů dolarů. Oba muži důrazně popírají, že by se něčeho podobného dopustili. Loni v říjnu byl Steinmetz zadržen policií v Řecku. Kromě rumunské kauzy je podezřelý například z toho, že díky úplatkům směrovaným manželce guinejského prezidenta získal práva na těžbu železné rudy v zemi. Steinmetz veškerá svá pochybení a vinu popírá a proti rozhodnutím soudů, tedy i o své extradici do Rumunska, se odvolává.

Přečtěte si

Skandály diamantového magnáta

Europol dopadl zločineckou síť složenou z ukrajinských, arménských, kazašských, ázerbájdžánských a čínských státních příslušníků. Organizace poskytovala služby praní špinavých peněz, kurýrní služby a bankovnictví pro zločinecké skupiny zapojené do pašování a obchodu s drogami. V čele skupiny stáli dva ukrajinští bratři. Podezřelí zneužívali lidi prchající z Ukrajiny pro převážení hotovosti, přičemž využívali volnější kontroly na hranicích. Tito kurýři, včetně rodinných příslušníků vůdců sítě, deklarovali nelegálně nabytou hotovost jako osobní majetek, což umožnilo její následný oběh mezi Španělskem, Kyprem, Francií a dalšími zeměmi. Jak přibývalo zatýkání kurýrů s hotovostí, přešla síť na kryptoměny, aby mohla v praní peněz pokračovat. Europol odhaduje, že organizace vyprala v období od března 2023 do února 2024 nejméně 75 milionů eur, což je v přepočtu přes 1,8 miliardy korun.

Celkem 116 želvích mláďat se vrátilo do Tanzanie dva roky poté, co se je odtamtud snažila v zavazadlech propašovat žena z Ukrajiny. Policie ji zadržela na letišti v Bangkoku. Vyšetřování vedlo k zatčení čtrnácti podezřelých z různých zemí. Mezi 116 zvířaty byly želvy skalní, želvy paprsčité a želvy obrovské. Všechny tyto druhy jsou chráněny Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Přestože mnoho z želv po letu v zavazadlech zahynulo, byly navráceny do své původní vlasti jako důkazní materiál.

Přečtěte si

Bez důvodů a s mláďaty. Střílení medvědů na Slovensku

Autorka článku: Barbora Šturmová

The post #zesvěta: Trumpova pochybná kryptoměna appeared first on investigace.cz.

Vyšetřování kontroverzních influencerů Andrewa a Tristana Tateových, obviněných z obchodování s lidmi a praní špinavých peněz, přináší nové důkazy o jejich podezřelých finančních operacích. Odposlechy naznačují, že bratři Tateovi používali zahraniční účet k ukrytí zisků ze svého „webkamerového byznysu“. Uniklé bankovní záznamy, jež analyzovali novináři z Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (International Consortium of Investigative Journalists, ICIJ) spolu s rumunským médiem Context, navíc odhalují, že od roku 2015 inkasovali miliony dolarů. Okolnosti případu vyvolávají další otázky ohledně jejich manipulativních praktik a vztahu k obětem. 

Nové dokumenty, jež se objevily v rámci vyšetřování kontroverzních influencerů Andrewa a Tristana Tateových, kteří jsou obviněni z obchodování s lidmi, praní špinavých peněz a organizovaného zločinu, prohlubují pochybnosti o jejich finančních operacích spojených s jejich „webkamerovým byznysem“. Sám Andrew Tate svou náplň práce, kterou provozuje nejméně od roku 2015, popsal na svém webu následovně: „Potkat dívku, jít na pár rande, vyspat se s ní, dosáhnout toho, aby se do mě zamilovala tak moc, že udělá všechno, co jí řeknu, a pak ji dostat před webkameru, abychom mohli společně bohatnout“ (tento text byl z jeho webové stránky již smazán).

Rumunská policie provedla v srpnu tohoto roku razii v domech bratrů a některých jejich spolupracovníků, načež dvojici zatkla. V nedávných obviněních je uvedeno 35 obětí a samotný Andrew Tate je obžalovaný z obchodování s nezletilou osobou za účelem sexuálního vykořisťování a ze sexuálního styku s jinou nezletilou osobou.

Bratři Tateovi jsou rovněž obviněni z toho, že se snažili zastrašovat a korumpovat svědky, aby nevypovídali před státním zastupitelstvím nebo vypovídali nepravdivě. Další dva spolupachatelé jsou také nařčeni z maření vyšetřování. Bratrům Tateovým bylo následně zabaveno šestnáct automobilů, motocykl, hotovost v hodnotě tisíců amerických dolarů, notebooky a paměťové disky.

Přečtěte si

#zesvěta: Andrew Tate bez aut

Den po razii soudce rozhodl o propuštění Tristana Tatea na kauci a Andrewa Tatea umístil do domácího vězení, a to do doby dalších předsoudních slyšení. Podle rumunských médií tentýž soudce varoval, že důkazy o praní špinavých peněz jsou nedostatečné. Mluvčí rumunské Agentury pro boj proti organizovanému zločinu (DIICOT) odmítl situaci komentovat.

Tristan a Andrew Tateovi spolu se dvěma dalšími spolupracovníky nyní čekají na soudní řízení v dalším případu z roku 2023, o němž již investigace.cz informovala. V rámci tohoto případu jsou obviněni z obchodování s lidmi a Andrew i ze znásilnění. Bratři i jejich údajní komplicové v obou kauzách popřeli jakékoli provinění. Jejich mluvčí odmítl k článku ICIJ poskytnout komentář.

Finanční operace u karibské banky

ICIJ a jeho rumunský partner Context již dříve informovali o bankovním účtu Tristana Tatea u karibské společnosti Paxum, což byla oblíbená banka podnikatelů v pornoprůmyslu. Později tuto firmu koupila Paxum Bank, malá karibská finanční instituce. Firmy měly společný název Paxum a podobnou značku webových stránek. Matka majitele Paxum Bank Antona Postolnikova byla podle rumunských médií také jednou z majitelek společnosti Paxum Inc.

Novináři z ICIJ analyzovali uniklé bankovní záznamy Tristana Tatea a zjistili, že platforma pro dospělé jménem MFCXY od roku 2017 postupně zasílala na jeho účet u této banky celkem 2,6 milionů dolarů (v přepočtu kolem 58,5 milionů korun). Poslední platba proběhla krátce předtím, než byli bratři v roce 2023 obviněni z obchodování s lidmi.

V rámci nejnovějšího vyšetřování se rovněž objevily nové souvislosti ohledně Tateových a Paxum. Prokurátoři získali přepisy textových zpráv a telefonních rozhovorů, jež ukazují, jak bratři využívali svůj účet u Paxum ve svém „webkamerovém byznysu“. Kvůli přísným pravidlům pro anonymitu obětí nemohli novináři z ICIJ určit, zda ženy zmíněné v přepisech prokurátorů patří mezi 35 obětí v novém souboru obvinění.

Podle přepisů Andrew Tate dne 23. října 2019 poslal bratrovi zprávu s dotazem na „chybějící platbu. Paxum? Platba z 15. října.“ Tristan Tate odpověděl: „Mohlo by to být hodně peněz. Blíží se dvojitá platba.“ (ICIJ přeložilo příslušné výměny z rumunských přepisů do angličtiny na základě překladu rumunských prokurátorů z původního anglického rozhovoru bratrů Tateových. Překlad tedy nemusí přesně odpovídat původnímu rozhovoru.)

Téhož dne – v jiném přepisu z odposlechů – Tristan svému bratrovi řekl, že jedna z žen, která pro ně pracovala, „požádala o nahlédnutí, co je na bankovním účtu“, a dodal: „Vše tam přijde najednou přes Paxum. Patnáct tisíc přišlo od všech tří dívek,“ aniž specifikoval konkrétní měnu.

Přezkum výpisů z účtu Tristana Tatea u Paxum, jenž provedlo ICIJ, ukazuje, že v týdnech před zmíněnou konverzací bylo na účet Paxum zasláno několik plateb z webkamerové platformy MFCXY. Dne 1. října 2019 byly na účet uloženy tři platby ve výši 5 180,95 dolarů, 9 634,20 dolarů a 5 407 dolarů, následované jednou platbou ve výši 7 034,15 dolarů ze dne 21. října 2019. Tyto částky činily dohromady v přepočtu přes 622 tisíc korun.

Přečtěte si

Andrew Tate obžalován za obchodování s lidmi a znásilnění

Dne 11. listopadu téhož roku se podle jednoho přepisu Andrew zeptal Tristana: „Přišly už peníze z videokamery? Paxum? Dorazily před několika dny na Paxum? Kolik peněz bylo z videokamery?“ Uniklé soubory ukazují, že na Tristanův účet přibyla 4. listopadu 2019 platba od MFCXY ve výši 18 785,15 dolarů, což podle tehdejšího kurzu představovalo přes 429 tisíc korun.

Novináři z ICIJ srovnali přepisy z odposlechů předložené prokuraturou s aktivitou na účtu Paxum. Toto srovnání naznačuje, že Tristan Tate mohl používat účet Paxum k inkasování příjmů z webkamer od několika žen, které pro něj pracovaly. Přepisy poukazují na to, že bratři zřejmě souhlasili s tím, že si ponechají část výdělku těchto žen.

Tristan si dle záznamu například stěžoval, že jedna z žen požadovala čtyřicetiprocentní podíl ze svých výdělků ze služeb, jež poskytovala před webkamerou. Andrew Tristanovi odpověděl, aby „ji umlčel“ nebo „zfalšoval výpisy z jejich účtu s kryptoměnami“, případně aby jí „dal 30 a řekl jí, že je to 40, a svedl to na směnný kurz“ – což naznačuje, že ženy neměly přístup k bankovnímu účtu, na nějž byly jejich vlastní výdělky posílány.

Podle dalších důkazů předložených prokuraturou, jež získali novináři z rumunského média Context, bratři Tateovi nabízeli svým sledujícím online kurzy zaměřené na to, jak profitovat z platformy OnlyFans (online webové platformy pro předplatné obsahu pro dospělé) včetně strategií pro marketing na sociálních sítích a také kurzy, jak přesvědčit muže, aby se přihlásili k placenému obsahu. Vlastník OnlyFans je i majitelem společnost MFCXY Inc., která iniciovala převody peněz na účet Tristana Tatea u Paxum. Společnost neodpověděla na žádost ICIJ o komentář.

Před publikováním květnového článku ICIJ, jenž se zabýval spojením Tateových a Paxum Bank, tato banka popřela jakékoli pochybení a zaslala prostřednictvím právníka dopis, v němž varovala, že zveřejnění důvěrných bankovních informací by mohlo vést k právním krokům proti ICIJ.

Dne 4. září mluvčí Paxum ovšem vydal nové prohlášení.

„Bez ohledu na to, co se domníváte, že je pravda, Paxum Bank nikdy neotevřela ani nevedla účty pro žádného z bratrů Tateových. Možná si vy a další pletete banku s nesouvisející společností zvanou Paxum Inc., což byla kanadská společnost s jiným majitelem a nezávislým vedením, která již nefunguje.“

ICIJ odhalilo několik převodů peněz z Tateových účtů, jež dorazily na jeho další účty v evropských bankách – například u Santander a Raiffeisen. Byly označeny adresou Paxum Bank v Dominice, přičemž na dokumentu o bankovním převodu bylo také uvedeno „jméno zákazníka“ jako „paxumbank ltd.“. Výpisy z Tateových účtů nesou hlavičku s adresou Paxum Bank v Dominice, nikoli s kanadskou adresou nyní zaniklé společnosti Paxum Inc.

Paxum Bank v pozdějším prohlášení uvedla, že po koupi aktiv Paxum Inc. koncem roku 2022 její IT systém automaticky vygeneroval změnu z Paxum Inc. na Paxum Bank ve starších elektronických záznamech, což znamenalo, že transakce provedené společností Paxum Inc. se chybně zobrazovaly, jako by byly provedeny Paxum Bank.

Přepisy z odposlechů také obsahují rozhovory mezi bratry o otevírání více bankovních účtů a udržování relativně nízkých zůstatků, což je strategie, kterou mnohdy používají ti, kteří se snaží vyhnout kontrolám bank zaměřeným proti praní špinavých peněz. „Otevřeme účty ve všech bankách. Peníze rozložíme,“ prohlásil podle přepisů Andrew. „Zůstatek budeme držet nízko. Můžeme si koupit další dům. Nepotřebujeme velké zůstatky na bankovních účtech.“

Andrew rovněž uvedl, že ignoroval žádost banky o aktualizaci svých osobních údajů, a navzdory tomu účet zůstal otevřený. „Dodržování pravidel nikdy nefunguje,“ řekl dle přepisu Andrew Tristanovi.

The post Andrew Tate: Nové dokumenty poodhalují podezřelé finanční operace appeared first on investigace.cz.

Mezi nemovitostmi, jejichž majitele odhaluje novinářský projekt Dubai Unlocked, se objevuje také stopa o bytech Azize Al-Nassera a Jana Vinše, českých podnikatelů nepravomocně odsouzených v souvislosti s vytunelováním Metropolitního spořitelního družstva. Jaká byla role Jana Vinše v celé kauze a jak vysvětluje vlastnictví nabyté několik týdnů předtím, než kontrola České národní banky odhalila podvodné vyvedení peněz v hodnotě přes 1,2 miliardy korun?

Kauzu vysvětluje redaktorka investigace.cz Barbora Šturmová. Ptá se Petr Gojda.

Přečtěte si

Jan Vinš, obžalovaný v kauze vytunelované kampeličky, vlastní byt v Dubaji

Přečtěte si

Co je Dubai Unlocked?

Přečtěte si

Dubai Unlocked: Jak se špinavé peníze nalévají do dubajských nemovitostí

Přečtěte si

Místo srazu Dubaj. V emirátu má apartmán Rittig i Kočka

Přečtěte si

Šimkova kasina dluží státu miliony, podnikatel přitom dál vydělává v Dubaji

The post Odposlech: Byty v Dubaji a kauza Metropolitního spořitelního družstva appeared first on investigace.cz.

Kypr má již delší dobu pověst pochybného obchodního centra, a to kvůli špatně vymahatelným zákonům, volně nastaveným regulacím, systému skrytého vlastnictví firem a kvetoucímu byznysu zprostředkovatelských společností. To vše umožňuje obcházet sankce vůči ruským oligarchům. Nedávno však kyperští představitelé zveřejnili plán, který by měl pomoci se této pošramocené pověsti zbavit. 

Kypr plánuje do konce roku vytvořit nový útvar pro uplatňování finančních sankcí. Tamní představitelé to oznámili poté, co projekt Cyprus Confidential, na němž se podílela i investigace.cz, odhalil podíl kyperských firem na obcházení západních sankcí uvalených na Putinovy spojence.

Společnosti pomáhaly obcházet sankce Romanu Abramovičovi, Alexandru Abramovi či Alexandru Frolovovi. Kyperské firmy také například zprostředkovaly zakázané dodávky zboží do Sýrie či honorář pro proputinovského německého novináře.

Se zřizováním nového útvaru pro uplatňování finančních sankcí budou Kypru pomáhat experti ze Spojeného království, jež přislíbilo poskytnout technickou podporu a rady na základě vlastních zkušeností. Nedávno byl totiž v Británii zřízen Úřad pro uplatňování obchodních sankcí, jehož cílem je uplatňovat přísnější sankce proti společnostem, jež se sankcím vyhýbají. Úřad také pomáhá podnikům při dodržování sankcí a vyšetřuje jejich porušování. Kypr a Velká Británie již v květnu 2023 uzavřely vzájemnou dohodu o posílení spolupráce při zastavování nezákonných finančních toků.

Investigace Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) také ukázala, jak některé advokátní kanceláře pomáhaly sankcionovaným Rusům pokračovat v podnikání. Šéf kyperské advokátní komory Michael Vorkas následně slíbil, že potrestá všechny právníky, u nichž se prokáže, že porušili pravidla. „Můžete si být jisti, že případy, které se týkají závažného porušení zákona, nezůstanou v šuplíku, ale vyjdou najevo a jména budou zveřejněna,“ prohlásil podle listu Cyprus Mail šéf kyperské advokátní komory Vorkas na lednové tiskové konferenci. „Musíme chránit společnost a společnost nám musí důvěřovat.“

Útvar pro uplatňování sankcí má být vytvořen do konce roku. Kypr tím chce napravit svou pověst finančního útočiště pro ruské oligarchy. „Pověst a důvěryhodnost naší země je klíčová,“ řekl kyperský prezident Níkos Christodúlídés krátce po zveřejnění článků projektu Cyprus Confidential a slíbil, že vše, co vyšlo najevo, bude prošetřeno. S vyšetřováním Kypru pomáhá 24členný tým amerických odborníků na finanční kriminalitu z FBI.

Méně oligarchů

Ačkoli efektivita nových reforem a snah ještě měřitelná není, už nyní se ukazuje, že kyperská ekonomika se pomalu zbavuje závislosti na ruském bohatství. Podle agentury AP se mezi lety 2014–2022 ruské a ukrajinské vklady v kyperských bankách propadly ze 76 procent na 67 procent. I počet ruských a ukrajinských klientů se snížil, a to z 82 procent na 54 procent.

Podle místních médií několik velkých společností s ruskými majiteli přesunulo své sídlo z Kypru jinam. Kyperské úřady ale agentuře AP na četné dotazy na to, kolik firem a o které konkrétní firmy jde, neodpověděly.

Koncem ledna také Bank of Cyprus uzavřela své pobočky v Moskvě a Petrohradě.

Kypr jako člen Evropské unie musí dodržovat směrnice proti praní špinavých peněz, a aktualizovat tak své právní předpisy v této oblasti. Dlouhodobě je ale kritizován za to, že předpisy neuplatňuje dostatečně. Když v roce 2013 Kypr žádal o finanční pomoc kvůli probíhající ekonomické krizi, podmínkou bylo, aby začal důsledně bojovat proti praní špinavých peněz tím, že implementuje právní rámec proti praní špinavých peněz.

Přečtěte si

Cyprus Confidential: Abramovičovy společnosti s fotbalisty podepsaly smlouvy o „moderním otroctví“, které mohou porušovat pravidla FIFA

Země sice disponuje úřady, které mají na starosti regulaci finančních zločinů – například již v roce 1997 ustanovila Útvar proti praní špinavých peněz MOKAS –, jak ale ukázala investigace Cyprus Confidential, vinou volně nastavených pravidel a jejich laxního vymáhání v zemi k praní docházelo i nadále.

Samotný bývalý prezident Nikos Anastasiadis byl zakladatelem jednoho z největších poskytovatelů offshorových služeb. Investigace OCCRP zjistila, že partneři jeho advokátní kanceláře působili jako úředníci fiktivních společností, které byly spojeny s rozsáhlými podezřeními z praní špinavých peněz. Anastasiadis sice z firmy v roce 2013, kdy byl do veřejné funkce zvolen, vystoupil, ve firmě poskytující offshorové služby ale zůstaly jeho dcery. Kancelář měla také zprostředkovávat obchody s lidmi napojenými na Vladimira Putina a byla spojena s ruskou bankou Troika Dialog, která proslula coby pračka peněz pro organizovaný zločin.

Firma bývalého prezidenta byla zapojena i do kontroverzního programu „zlatých víz“, který fungoval mezi lety 2007 a 2020. Tento program je považován za korupční systém, který umožnil kleptokratům, oligarchům a zločincům snadno získat evropské občanství, díky čemuž se mohli volně pohybovat po všech evropských státech nebo zde vlastnit bankovní účty. Stačilo jen zaplatit kolem 2,5 milionu dolarů, což bylo v přepočtu kolem 55 milionů korun. Prezidentova společnost měla podle OCCRP pro tyto klienty obstarávat zlaté pasy.

The post Konec obcházení sankcí? Kypr zřídí nový specializovaný útvar appeared first on investigace.cz.

„Peníze jsou krásná věc, ale odsaď pocaď,“ prohlásil v roce 1995 František Mrázek, jedna z významných postav českého podsvětí, jehož život sloužil jako předloha filmu Příběh kmotra. Kde začíná odsaď a končí pocaď je ovšem individuální, takže se v dnešním #zesvěta podíváme na britské politiky, kteří vesele přijímají peníze od izraelské lobby, ale i na nový rekord v praní špinavých peněz v Hong Kongu. Na závěr prozkoumáme, jak se ve Španělsku kradly bankomaty. Aby tento výběr bizarních zpráv nakonec nevyzněl monotónně, zastavíme se v Ukrajině, kde oligarchovi Děripaskovi doručili významné psaní.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Izraelské kapesné

Pětina všech zástupců labouristické strany v britském parlamentu si přišla na v přepočtu 8,4 milionu korun. Vysoké platy funkcionářů by rozruch asi nevyvolaly, avšak tentokrát šlo o peníze z kapes izraelské lobby a vystačily na více než 50 návštěv v Zemi zaslíbené judaismu. Mezi štědré sponzory patří například organizace Labourističtí přátele Izraele (v angličtině Labour Friends of Israel, LFI), která labouristické poslance vysílá do Izraele na „zjišťovací“ mise. Co při svých misích zjišťují, přitom není specifikováno. Naopak víme, že 32 z 41 takto financovaných labouristických poslanců neutratilo za cestu do Izraele ani penny. Tedy z vlastní poslanecké peněženky.

Více o tom, jak labourističtí poslanci těží z izraelské štědrosti, se dočtete na stránkách Declassified UK. 

#2 Rekordmani v praní špinavých peněz

Kategorie legalizace výnosů z trestné činnosti má v Hong Kongu nového předáka. Co víc, má jich rovnou sedm, a to ve věkovém rozpětí od 23 let do 74 let. Těchto sedm podvodníků stojí za největším případem praní špinavých peněz na území Hong Kongu. Společnými silami proprali přes fiktivní účty a bankovní převody více než 42 miliard korun. Podle místních úřadů zločinecká skupina přijímala peněžní převody z Indie pod záminkou vývozu diamantů, drahokamů a drahých kovů. Obě země tak musely spolupracovat, aby podvodníky dostaly úspěšně za mříže. Z vazby se pravděpodobně jen tak nedostanou, může je ale hřát vědomí, že předchozí největší podvod tohoto typu dosáhl hodnoty pouhých 18 miliard. Zkrátka jak se říká, hranice lidských možností opravdu nejsou nepřekonatelné.

Podrobnosti o tom, jak moc podvodníci uškodili hongkongské ekonomice, lze prozkoumat na stránkách VnExpress.

Přečtěte si

Kryptopříběhy z Pobaltí: Estonsko jako centrum podvodů a praní špinavých peněz

#3 Oligarcho, nesu vám psaní

Oleg Děripaska je jeden z nejbohatších ruských oligarchů a menšinový spolumajitel rakouského stavebního koncernu Strabag. Právě proti němu se Ukrajina rozhodla podat oznámení o podezření ze všech nepravostí, které Putinův přítel spáchal. Ve své nepřítomnosti tak obdržel v tištěné formě, že je podezřelý z porušení hned sedmi článků ukrajinského trestního zákoníku. Například ze zpronevěry majetku, praní špinavých peněz a pokusu o změnu hranic Ukrajiny tím, že napomohl ruské invazi. A poněvadž se Děripaska vyhýbá Ukrajině jako čert kříži, Ukrajinci alespoň zadrželi dva jeho manažery, kteří mu v roce 2012 pomohli nezákonně převzít kontrolu nad výrobními zařízeními tamní těžařské společnosti.

Čemu se zatčení manažeři věnovali a co jejich pobyt za mřížemi pro Děripasku znamená, se dočtete na stránkách OCCRP.

#4 Pod rouškou reflexních vest

Když si oblečete reflexní vestu a se soustředěným výrazem se budete věnovat opravám ve veřejném prostoru, pravděpodobně nevzbudíte přílišnou pozornost. Dokonce se nikdo nepozastaví ani nad tím, pokud v reflexních vestách za pomoci autojeřábu rozbouráte stěny, odpojíte bankomaty, naložíte je na nákladní auta a odjedete s nimi kamsi do neznáma. Přesně to provedla zločinecká skupina ve Španělsku a možná by jim jejich plány i prošly, kdyby je policie nezastavila při běžné silniční kontrole. Zloději ztratili chladnou hlavu a rozprchli se ve snaze utéct, navíc jednoho z řidičů auta nenapadlo nic lepšího, než se pokusit policisty přejet. Strážníkům se podařilo skupinu dopadnout a zadržet i jejich lup. Zloději tak přišli o nakradených v přepočtu 2,5 milionu korun v bankovkách a také o své loupežnické vybavení: stroje na počítání peněz, autojeřáby a slavné reflexní vesty.

O geniálním plánu s převleky najdete informace na webu OCCRP.

The post #zesvěta: Peníze proprané, darované, ukradené appeared first on investigace.cz.

Přes Českou republiku stále putuje velké množství špinavých peněz. Nový návrh, jak tomu zamezit, představilo ministerstvo spravedlnosti společně s dalšími orgány. Šlo o to, zda se takzvané průtokové účty budou nově vyšetřovat v civilním, správním, nebo trestním řízení. Vláda včera schválila přípravu varianty trestního řízení, kdy by k zabavení majetku stačilo, že velmi pravděpodobně pochází z nelegálních zdrojů.

Nezávislý finanční monitorovací orgán Rady Evropy Moneyval, který sleduje toky peněz v eurech, již v roce 2018 ve své hodnotící zprávě kritizoval české banky například za to, že „při zjišťování skutečného majitele a zdroje finančních prostředků některým z nich stačí prohlášení klienta a údaje z obchodního rejstříku“. Laxní přístup se tak odráží i na celkově nelichotivé situaci.

Jen v průběhu let 2021 a 2022 totiž přes Česko prostřednictvím podezřelých tranzitních účtů proteklo více než 104 miliard korun. Podle ministerské analýzy, kterou má redakce investigace.cz k dispozici, úřady zablokovaly necelou miliardu. Dokument uvádí, že do těchto statistik se promítá i určitá skepse bank, Finančního analytického úřadu (FAÚ) a orgánů činných v trestním řízení, vědomých si toho, že pro daný typ případů neexistuje v českém právním řádu efektivní legislativní řešení. Zároveň musí Česko počítat s budoucí implementací nové evropské směrnice o vymáhání a konfiskaci majetku, kterou chystá Evropský parlament. 

To by mohl vyřešit návrh vycházející ze zmíněné analýzy, s nímž přišlo ministerstvo spravedlnosti společně s FAÚ, Národní centrálou proti organizovanému zločinu (NCOZ), Nejvyšším státním zastupitelstvím, Generálním finančním ředitelstvím, Generálním ředitelstvím cel, ministerstvem vnitra a Úřadem služby kriminální policie. 

Vláda tento týden schválila jednu z jeho variant, z níž nyní bude vycházet ministerstvo spravedlnosti při tvorbě návrhu zákona. 

Přečtěte si

Jak ruští oligarchové perou peníze v ČR

K jakému řešení se tedy vláda přiklonila? Zabavení majetku by umožnila speciální úprava trestního zákona, a to i v případě, že by nebyl prokázán specifický trestný čin, tedy pouze na základě předpokladu, že majetek s vysokou pravděpodobností pochází z určitého typu trestné činnosti. O tom, zda se tak skutečně stalo, tedy že neexistuje jiné vysvětlení jeho nabytí než trestná činnost, by následně rozhodoval soud. Návrh také vysvětluje, jaké jsou varovné znaky praní peněz. Podezřelé jsou například opakované převody vysokých částek nebo používání offshorových firem, případně finanční machinace v zemích, s nimiž podezřelá osoba nemá nic společného.

Výhodou této varianty, kterou vláda přijala, je to, že nejvíce odpovídá i plánované evropské směrnici. 

Ve hře byly i další možnosti, například civilní proces se státním zástupcem jako navrhovatelem. Aby civilní soudy mohly zkonfiskovat majetek, muselo by celému procesu předcházet zastavené nebo odložené trestní řízení, během něhož došlo k zajištění majetku. Pro zavedení této varianty by se musel změnit zákon, který by dovolil použít záznamy o sledování, odposlechy či domovní prohlídky jako důkazy – to je běžné v rámci trestního řízení, ne však civilního. Výhodou by ovšem bylo rozložení důkazního břemene i na odpůrce, jenž by musel dokázat, že majetek získal legální cestou. Civilní řízení by podle dokumentu bylo výhodné i z toho důvodu, že země, z nichž například podezřelé finanční toky přicházejí, nemusí být ochotné s českými orgány komunikovat. 

Jednou z možností, jak se s nelegálně nabytými majetky vypořádat, kterou v současné době český právní řád využívá, je zákon o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon). Úřady, jež se ministerskou analýzou zabývaly, vycházely v návrhu jedné z variant právě z tohoto zákona. Správní řízení by spadalo pod gesci FAÚ, který by k tomuto účelu založil nové oddělení a začal vyšetřovat buď na základě vlastního šetření, nebo oznámení policie. Za této varianty by důkazy, že majetek nebyl nabyt ilegální cestou, musel předkládat jeho majitel, nikoli FAÚ. Podle analýzy by toto řešení bylo rychlejší i kvůli tomu, že by jej prováděl samotný FAÚ, jenž se problematikou praní špinavých peněz přímo zabývá. Tato zákonná úprava by bezprostředně navazovala na současné nastavení českého AML zákona.

Jak do Česka začaly téct peníze z Pobaltí

Podle analýzy ministerstva spravedlnost činil v letech 2020 a 2021 podíl oznámených podezřelých obchodů souvisejících s průtokovými (tranzitními účty) 10,5 % (2020) a 6,8 % (2021). „To při existenci desítek různých technik a modů operandi praní peněz a široké škály zdrojové trestné činnosti představuje alarmující podíl. Navíc je třeba konstatovat, že nejvyšší výskyt těchto případů se odehrál v letech 2016 a 2017,“ uvádí zpráva. 

Právě v těchto letech začalo do Česka téct více peněz kvůli bankovní krizi v Pobaltí. Jak již dříve psala investigace.cz, Česko prominentně figuruje v takzvaných laundromatech neboli velkých kauzách, jež se týkají právě masivního praní špinavých peněz. Ty často pocházejí z vytunelovaných ázerbájdžánských nebo ruských státních rozpočtů. Jedním z indikátorů, jenž toto dění signalizuje, je podle Valdise Dombrovskise, místopředsedy Evropské komise, který má na starost finance, podíl nerezidentů na vkladech v bankách. Lotyšsko dovedl masivní podíl cizinců na finančním trhu až k pádu tamní třetí největší banky ABLV. Právě v době, kdy mezinárodní instituce kritizovaly státy Pobaltí za velký objem peněz nerezidentů, v Česku jejich vklady začaly narůstat. Je pravděpodobné, že zejména ruské peníze původně uložené v Pobaltí se přelily do Česka. 

Před zvýšením objemu bankovních vkladů nerezidentů v lotyšských bankách varoval už v roce 2016 americký Narcotics Control Strategy Report (INCSR), který to označil za značné riziko. Podle jejich zprávy pocházelo přes 15 miliard eur (více než polovina všech peněz v lotyšském bankovním systému) od zahraničních klientů. Z grafu Mezinárodního měnového fondu (MMF) je patrné, že již na počátku roku 2016 začaly z Lotyšska odtékat peníze ve velkém, což časově odpovídá zveřejnění zprávy INCSR. 

Značná část celkového zahraničního kapitálu se tak z Lotyšska přesunula jinam ještě před zahájením samotného vyšetřování banky ABLV. Během dvou let, od roku 2016 do roku 2018, tedy od zveřejnění zprávy INSCR do začátku likvidace banky, klesl podíl zahraničních vkladatelů v lotyšském bankovním sektoru z více než padesáti na necelých 40 %. V období od konce roku 2016 do roku 2018 naopak narostly vklady nerezidentů z eurozóny v českých bankách zhruba o bilion korun (z přibližně 600 miliard na 1,6 bilionu korun) a vklady nerezidentů ze zbytku světa asi o dvě stě miliard korun (z 200 miliard na 400 miliard korun).

Vražda právníka

Jedna z největších kauz spojených s bankovní krizí v Pobaltí se týká vyšetřování třetí největší lotyšské banky ABLV. Všechno začalo v únoru 2018 na základě obvinění ze strany amerického regulátora finančního trhu Financial Crimes Enforcement Network (FinCEN). Regulátor banku podezíral, že kryje praní špinavých peněz, uplácí klíčové mocenské představitele a umožňuje porušovat sankce proti severokorejskému režimu. Agentura Reuters tehdy uvedla, že přes Lotyšsko se provádějí nezákonné finanční transakce související s Ruskem, Ukrajinou i Severní Koreou. Samotná banka ABLV sice obvinění z praní peněz odmítala, nebylo jí to ale nic platné. Závažné podezření ji destabilizovalo, vkladatelé vybrali během několika dnů zhruba 600 milionů eur (více než 15 miliard korun) a banka se potácela na pokraji krachu.

Evropská centrální banka lotyšské bance nařídila, aby zastavila veškeré platby. Krach ABLV ale nepřišel zničehonic. Jak už bylo řečeno, mezinárodní instituce již dříve vysílaly varovné signály, že ABLV stejně jako další banky v Lotyšsku mají příliš vysoký objem peněz od zahraničních klientů – kolem roku 2016 se podíl vkladů nerezidentů v této pobaltské zemi vyšplhal nad polovinu. Lotyšská vláda pár dnů před vyhlášením krachu ABLV prohlásila, že v rámci boje proti praní peněz bude postupně snižovat objem bankovních vkladů nerezidentů na polovinu. V únoru 2018 ale ministryně financí Dana Reizniece-Ozola dala od záchrany třetí největší banky v zemi ruce pryč: údajně nebyla životně důležitá. Majitelé poté vyhlásili bankrot. V tu dobu měla banka aktiva v hodnotě 2,4 miliardy eur (přes 57 miliard korun). 

Na počátku odhalení nelegálních finančních operací v ABLV stál podle všeho právník Martin Bunkus, specializující se na insolvenční řízení. Právě on měl získat dokumenty o poměrech v bance, jež svědčily o porušování zákona proti praní peněz a obcházení mezinárodních sankcí. Tyto informace pak poskytl kompetentním úřadům v USA. Snaha rozkrýt poměry v ABLV ho nakonec stála život. V květnu 2018 byl Martin Bunkus cestou do zaměstnání rozstřílen ve svém voze dávkou z kalašnikova. O čtyři roky později, v květnu 2022, lotyšská státní policie oznámila, že kvůli podezření z organizování právníkovy vraždy zadrželi jednoho z konečných majitelů banky LPB Mihailse Ulmanse a jeho dlouholotého obchodního partnera Alexandrse Babenka. 

Pračky špinavých peněz

Jak fungují finanční schémata praček na peníze, mapovala investigace.cz společně s investigativními novináři z Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). V pobočce Danske bank v Estonsku mohlo být podle odhadů OCCRP vypráno denně až 10 milionů dolarů (cca 219 milionů korun). V ázerbájdžánském laundromatu to bylo téměř 6 milionů dolarů (cca přes 130 milionů korun). Podle auditu dánské právní kanceláře Bruun & Hjejle, která zpracovávala data z estonské pobočky Danske Bank, šlo o značně rizikové vklady. Závěry auditu také vyzněly jasně: většina podezřelých plateb byla bankami provedena pro klienty z bývalého Sovětského svazu včetně Ruska. Lidé stojící za těmito vklady často patřili k vládnoucím či mocenským elitám, například šlo o příslušníky rodiny Vladimira Putina nebo o osoby z okolí Ruské federální bezpečnostní služby (FSB). 

V kauze ruské pračky zvané Troika zdokumentovali novináři z OCCRP platby, jež souvisely i s Českou republikou, a to ve výši přes 6 miliard korun. Z velké části tyto peníze směřovaly na nákupy bytů – například v Praze a v Karlových Varech. Část transakcí pokrývala i luxusní služby. Za stamilionovou částku byly v Česku nakoupeny rovněž tisíce firem na klíč, jejichž smysl není úplně jasný.

The post Přes průtokové účty se legalizují miliardy korun. Česko chystá nový zákon na jejich zabavení appeared first on investigace.cz.

Přepychové francouzské nemovitosti jsou již dlouho v hledáčku těch, kteří potřebují někam ukrýt své nelegálně nabyté finance. Latinskoameričtí novináři z Organized Crime and Corruption Project (OCCRP) odhalili, jak jihoameričtí vládní představitelé a podnikatelé obvinění z korupce a praní špinavých peněz nakupovali nemovitosti nejen v Paříži. Podobným způsobem nakupoval reality a pozemky na francouzské Riviéře i bývalý premiér České republiky Andrej Babiš.

Francie je díky velkému množství luxusních apartmánů a domů atraktivní zemí pro praní špinavých peněz právě přes nemovitosti. Vzhledem k tomu, že francouzské orgány shromažďují informace o skutečných vlastnících společností i nemovitostí, mělo by pro ně být sledování nelegálních finančních toků jednoduché. Informace o skutečných majitelích jsou navíc od roku 2021 veřejně dostupné. Podle letošní zprávy Transparency International (TI) a Anti-Corruption Data Collective (ACDC) jsou ale tato data jen málo spolehlivá a neúplná.

Venezuelský ministr dopravy a korupční skandál

Blízcí příbuzní bývalého venezuelského ministra dopravy Haimana El Troudiho vlastní v Paříži byt za dva miliony eur, což v přepočtu vychází na zhruba 47,5 milionů korun. Byt se nachází v honosné pařížské ulici Faubourg Saint-Honoré, nedaleko Vítězného oblouku a Champs-Elysées. Veden je na jméno pařížské společnosti SCI Republic. Jejími majiteli jsou tchyně El Troudiho a její syn. Novinářům se podařilo propojit tchyni bývalého ministra s dalšími dvěma byty, jeden je ve stejné budově a druhý ve stejné ulici. Za tyto byty zaplatili prostřednictvím společnosti Santa Elena Estates více než 80 milionů korun.

Několik let předtím, než se koupě nemovitostí uskutečnila, se desítky milionů dolarů v podobě úplatků přesunuly z brazilské stavební firmy Odebrecht, vlastněné brazilskou společností Odbinv S. A., na několik bankovních účtů El Troudiho manželky a tchyně. Firma byla už v minulosti zapletena do korupčního skandálu s názvem Myčka aut, kdy měla mimo jiné platit cesty po Latinské Americe a Africe tehdy bývalého prezidenta Brazílie Luize Inácia Luly da Silvy.

Přečtěte si

Volby v Brazílii: Důvodem k oslavám je Lulův respekt k demokracii

Z legálního dokumentu portugalských státních zástupců z roku 2020, o němž jako první informal americký deník Miami Herald, vyplývá, že portugalští vyšetřovatelé se domnívali, že El Troudi stojí za panamskou offshorovu společností Creswell Overseas S. A., která měla od firmy Odebrecht obdržet úplatky v hodnotě téměř dvou miliard korun.

Syn bývalého brazilského senátora a jeho pařížský byt

Márcio Lobão vlastní rovněž v centru Paříže byt o rozloze 110 metrů čtverečních se třemi ložnicemi. Márcio byl v roce 2019 obviněn z praní špinavých peněz, jeho otec a bývalý senátor Edison Lobão v té době také čelil obvinění, avšak z korupce. Podle brazilských úřadů někdejší senátor obdržel od výše zmíněné společnosti Odebrecht a společnosti Estre Group, zabývající se odpady, v přepočtu skoro čtvrt miliardy korun, a to v souvislosti se skandálem Myčka aut. Otec i syn jsou momentálně souzeni u brazilského federálního okresního soudu.

Luxusní apartmán Márcia Lobãa se nachází v blízkosti obchodu Gucci v bohatém šestém pařížském obvodu. Za nemovitost zaplatil v přepočtu téměř 30 milionů korun a pořídil si ji prostřednictvím své společnosti SCI Guignard, jejímiž společníky byly jeho manželka a děti. Když novináři v dubnu 2023 nemovitost navštívili, našli u dveří zvonek s nápisem „Guignard“, ale po zazvonění jim nikdo neotevřel. Jeden ze sousedů reportérům potvrdil, že se Lobão mladší v bytě zdržuje. Naposledy ho tam viděli v únoru letošního roku.

Přečtěte si

Brazilský prezident: Osobnost roku v organizovaném zločinu a korupci

Venezuelský podnikatel kupující ostrovní nemovitosti

Luis Oberto, venezuelský podnikatel vyšetřovaný v USA kvůli praní špinavých peněz, nakoupil přes své společnosti několik nemovitostí na francouzském ostrově Svatý Bartoloměj. Prostřednictvím společnosti Bucefalus koupil dům se dvěma bytovými jednotkami za téměř půl miliardy korun. Další společnost jménem Ganesha, kterou Oberto vlastní se svou manželkou, byla založena v roce 2008 za účelem nákupu vily se třemi ložnicemi na tomtéž ostrově a za cenu přesahující 50 milionů korun.

Oberto byl podle zprávy deníku Miami Herald vyšetřován spolu se svým bratrem kvůli praní špinavých peněz v USA. Zdroj obeznámený s průběhem vyšetřování uvedl, že bratři Obertovi platili milionové úplatky vládním úředníkům za přístup k miliardovým příjmům venezuelské státní ropné společnosti. Tyto peníze pak byly skryty na švýcarských účtech a následně převedeny do USA. Podle venezuelské prokuratury byl na Oberta a jeho bratra vydán zatykač. Žádné podrobnosti ale nebyly zveřejněny a venezuelské úřady se k dotazům novinářů nijak nevyjádřily.

Přečtěte si

Francie: Drogoví dealeři jako záruka veřejného pořádku?

Bývalý prezident Peru a nenápadný prodej jeho pařížského bytu

Alan García byl prezidentem Peru v 80. letech, načež v roce 1992 ze země uprchl před nastupujícím autoritářským režimem. Až do roku 2001 žil střídavě v Kolumbii, kde obdržel politický azyl, a ve Francii. V listopadu 1997 si García pořídil čtyřpokojový byt v luxusní části Paříže. V přepočtu na tehdejší měnu zaplatil asi 430 tisíc dolarů, tedy něco přes devět milionů korun. V té době García se svou tehdejší manželkou založili společnost SCI FIDES. Její akcie rozdělili stejným dílem mezi své čtyři děti, které až na jedno byly nezletilé.

Garcíu začal vyšetřovat peruánský kongres kvůli údajné korupci a nezákonnému obohacení už během jeho výkonu funkce. Promlčecí lhůta však vypršela v roce 2001 a García se v témže roce rozhodl vrátit do Peru a znovu kandidoval na prezidenta. Vyhrál teprve v dalších volbách v roce 2006 a ve funkci zůstal do roku 2011. V posledním roce svého druhého funkčního období uvedl v čestném prohlášení, že v rodné zemi ani v zahraničí nemá žádný movitý ani nemovitý majetek. Svůj pařížský byt a další nemovitosti poté, co zveřejnil své prohlášení, prodal bez zbytečné pozornosti za přibližně 30 milionů korun. V té době byl znovu vyšetřován pro údajné bezdůvodné obohacení. Když ho v roce 2019 přišla zatknout policie, spáchal sebevraždu zastřelením.

Anonymní investování do francouzských nemovitostí Andreje Babiše 

Podle zprávy TI a ACDC jsou více než dvě třetiny francouzských nemovitostí, vlastněné prostřednictvím společností, drženy anonymně a téměř třetina ze všech francouzských společností dosud neoznámila, kdo je jejím skutečným majitelem. Pro porovnání, v České republice jde pouze o 15 % ze všech společností, které dosud nesplnily povinnost nahlásit své skutečné majitele, jak uvedla česká pobočka TI v analýze z roku 2022. 

Přečtěte si

Pandora Papers: Jak pokračuje vyšetřování Babišových offshorů?

Ze zprávy TI a ACDC vyplývá, že právě ty právnické osoby, jež s sebou nesou velké riziko finančních podvodů („high-risk legal entities“), jsou zároveň těmi, které své konečné majitele neoznamují. Mezinárodní prestiž Paříže, Francouzské riviéry a karibských ostrovů typu Svatý Bartoloměj podle francouzského právníka Williama Bourdona podporuje a přitahuje praní špinavých peněz.

Do šestnácti nemovitostí včetně luxusní vily Château Bigaud na Francouzské riviéře anonymně investoval i bývalý premiér Andrej Babiš. Na zakoupení nemovitosti si sám sobě půjčil téměř 400 milionů korun skrz offshorovou strukturu na Britských Panenských ostrovech, v americkém Washingtonu a Monaku. Původ těchto peněz je přitom dodnes neznámý.

V Česku, kde měl Babiš přiznat vlastnictví offshorových firem, se vyšetřování zastavilo. Přestupek, kterého se dopustil tím, že nepřiznal vlastnictví akcií offshorových firem, byl promlčen loni v červenci. V srpnu roku 2022 ovšem francouzská prokuratura oznámila předběžné vyšetřování Andreje Babiše. Francouzský úřad pro boj s korupcí a finančními a daňovými podvody („Office central de lutte contre la corruption et les infractions financières et fiscales“) současného českého poslance vyšetřuje od února tohoto roku.

Autorka textu: Kamila Plzáková
Autor úvodní grafiky: James O’Brien

The post Luxusní francouzské nemovitosti politiků obviněných z korupce appeared first on investigace.cz.