Pohybují se mnohdy v „šedé zóně“, na hraně zákona. A zároveň se jedná o rostoucí a výnosný byznys. Pražské konopné weedshopy. Redakce investigace.cz zkoumala, jak obchod s kanabinoidy funguje a kdo jsou největší dodavatelé. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Byznys s kanabinoidy v Česku stále roste. Společnosti mají stamilionové obraty, člen výkonné rady Českého konopného klastru František Švejda pro redakci odhadl velikost trhu na více než dvě miliardy korun. Zároveň s rostoucími obraty však rostou i obavy o zdraví uživatelů, jelikož prodejci často tají, co v produktech opravdu je.

Weedshopy tvoří nemalou část tohoto byznysu. Jen kolem Václavského a Staroměstského náměstí v Praze jich najdeme desítky. A jak zjistil redaktor investigace.cz, jedním z hlavních dodavatelů konopných produktů do těchto obchodů je firma Euphoria.

Společnost Euphoria patří na českém trhu v daném odvětví k těm největším. Její obrat se pohybuje v nižších stovkách milionů korun a svoje produkty vyváží do více než čtyřiceti zemí. Zaujme i díky osobnosti extravagantního spolumajitele Sardora Varisova, který na sociálních sítích rád sdílí svoji lásku ke zbraním a drahým autům. Své produkty nechává testovat a prohlašuje je za bezpečné. 

Ucho Mika Tysona

Firmu Euphoria vedou dva podnikatelé – Eva Sassersen Hill a Sardor Varisov. Společnost se specializuje na dodávání produktů s CBD a má široký sortiment. Podle e-shopu si u ní lze pořídit vše od konopné sušiny přes cookies a vaporizéry až po merch nebo čokolády.

Euphoria sází na nápaditý marketing. Vyvinula například produktovou řadu ve spolupráci s bývalým boxerem Mikem Tysonem. Nabízí čokolády nebo želé ve tvaru ucha, čímž odkazuje na incident z roku 1997, kdy Tyson během zápasu kousl svého protivníka do ucha a pak ho kousek vyplivnul. Zákazník si tak může koupit třeba „knockout konopné gumové bonbony inspirované boxerskou legendou“.

Jiná produktová řada, kterou Euphoria zaštítila značkou T9HC, vyvolává při bližším pohledu méně pobavení a více otázek. V nabídce jsou produkty určené ke konzumaci nebo kouření za účelem dosažení psychoaktivních účinků.

Firma je na e-shopu nabízí jako zboží „pro zkušené uživatele“, se „super silným účinkem“ či „rychlým nástupem“. Zároveň ale v popisu produktu dodává, že je určen „výhradně pro sběratelské účely“. 

České zákony nepovolují prodej psychoaktivních nebo halucinogenních látek. V případě kanabinoidu THC, na který odkazuje název zmiňované produktové řady, je povolen prodej jenom do jednoho procenta objemu celého výrobku. Prodejci zákon obcházejí dvěma způsoby: neuvádějí složení produktu a deklarují ho jako suvenýr, který není určen ke konzumaci.

Přečtěte si

Konopí bez pravidel: Pražské weedshopy balancují na hraně zákona

Složení je obchodní tajemství

Redakce se spojila s oběma spolumajiteli firmy. Sassersen Hill s redakcí mluvit nechtěla, Varisov už byl sdílnější. Na dotazy ohledně řady produktů T9HC odpověděl, že jde jen o obchodní značku a výrobky neobsahují THC. „T9HC jako kanabinoid neexistuje. To je jen název, něco jako Euphoria, trademark. Používáme legální kanabinoidy, které nejsou zakázané,“ říká Varisov. „Když to vypadá jako sušenka a můžete to jíst, tak tam nemá být THC,“ dodává.

I na webu firmy ale lze najít například želé produkty, které jsou zjevně určeny ke konzumaci, v popisu je ovšem varování, že slouží „pouze pro dekorativní, aromatické a suvenýrové účely“. V popisu produktu je taky poznámka „THC free“, co však produkt opravdu obsahuje, to Varisov nechtěl prozradit.

„Z hlavy vám neřeknu, co v tom je, ale i kdybych věděl, je to naše obchodní tajemství. Jsou to nějaké kanabinoidy, různé deriváty, které jsou legální na trhu. Máme na to certifikáty, že to není nic zakázaného,“ říká Varisov.

Úřady však jednohlasně upozorňují, že pokud je produkt zjevně určen ke konzumaci, zkoumá se jako potravina. 

Varisov v rozhovoru pro investigaci.cz tvrdí, že jejich produkty jsou bezpečné a testované. „U VŠCHT utrácíme stovky tisíc korun ročně na testování. Taky potravinářská inspekce mám pocit, že kontroluje jenom nás. Každý měsíc jsou u nás ve skladu, něco kontrolují a posílají do VŠCHT, takže proto i my sami to tam posíláme,“ říká spolumajitel společnosti Euphoria.

Redakce investigace.cz se spojila i se zmíněnou laboratoří na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Ředitelka metrologické a zkušební laboratoře Jana Hajšlová potvrdila, že firma Euphoria si nechává testovat produkty, o jejich výsledcích ale nechtěla mluvit.

„Statisíce to nejsou určitě. Děláme pro ně akreditované zkoušky, aby byly (produkty) v souladu s legislativou. Ale jak to vychází, to vám v žádném případě říct nemůžeme, protože to je smluvní vztah mezi naší akreditovanou laboratoří vázanou mlčenlivostí a zákazníkem. Oni si (u nás) dávají svoje produkty testovat a s výsledky pracují tak, aby je měli bezpečné,“ řekla Hajšlová.

„Pokud jde o látku delta-9-THC, tak na to je nařízení, takže to se kontroluje. Jestli oni říkají, že je to bezpečné, tak to už je jejich interpretace. Oni mají od nás přesnou představu, kolik (čeho) ten jejich produkt obsahuje. Pokud si to vyhodnotí, že to je bezpečné, to už je na nich. My nemůžeme dávat červené nebo zelené světlo,“ dodává ředitelka laboratoře.

Přečtěte si

Juicy Fields: Investoři do léčebného konopí přišli o miliardy korun

Varisov – „kluk s ambicemi, co chce hračky“

Sardor Varisov je v konopném byznysu významná postava a dává to najevo i svým sledujícím na sociálních sítích. Na odiv vystavuje svůj luxusní životní styl. Prezentuje se například nákupem drahého vozu Bentley v Monaku nebo vlastnictvím konceptového automobilu Dart, který je zvenčí obrněný.

Varisov také neskrývá svoji fascinaci zbraněmi. Ve veřejně dostupných příspěvcích na sociální síti Instagram se chlubí vlastnictvím několika pistolí, útočné pušky AR-15 nebo několika odstřelovacími puškami.

„Když jsem přijel do Česka, chtěl jsem něco dokázat. Jako děti jsme si hráli se zbraněmi a autíčky. Teď, když si to můžete dovolit, tak si koupíte ty pravé. První, co jsem udělal, když jsem dostal trvalý pobyt, byl zbroják. Pak jsem studoval v Polsku na odstřelovače,“ popisuje Varisov s dodatkem, že všechny zbraně vlastní legálně. „Nejsem žádný gangster, jsem kluk s ambicemi, co chce hračky,“ dodává.

Sardor Varisov se netají přátelstvím s MMA zápasníkem Machmudem Muradovem. Muradova označily tajné služby za bezpečnostní hrozbu kvůli jeho napojení na balkánský organizovaný zločin. Ministerstvo vnitra kvůli tomu chtělo Muradova vyhostit, zápasník nicméně stále pobývá v Česku. V posledních dnech údajně získal trvalý pobyt na Slovensku, chce však pokračovat ve sporu s ministerstvem. Naposledy se Muradov objevil v lednu na fotografii s poslancem za Motoristy Filipem Turkem a místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO.

„Muradov je můj dlouholetý kamarád. Já ho znám jenom z dobré strany. Každý, kdo ho zná osobně, ví, že je příjemný člověk. Jestli orgány ví o nějakém spojení s kriminálníky, tak proč ho nezavřou, jestli to je dokázané. My jsme s ním o tom nemluvili,“ přiblížil Varisov.

Neexistující Ygritte

Další společností, která dodává konopné výrobky do pražských weedshopů v turistickém centru, je společnost Ygritte. Kontaktovat ji však nelze a rovněž její majitel Martin Holečko je nezastižitelný. Ve veřejných zdrojích lze dohledat sídlo firmy v pražské Troji. Na fasádě budovy visí seznamy firem, jež tu mají virtuální sídlo, Ygritte na nich ale nefiguruje.

Virtuální sídla v budově spravují dvě firmy. U jedné z firem měla Ygritte zaplacené sídlo do roku 2024, dál už podle informací redakce nezaplatila. Kontakt na Ygritte firma poskytla, nicméně číslo nebylo dostupné.

Jméno společnosti lze najít v popisku britského e-shopu the1010boyz.uk. Web se v kontaktních informacích odkazuje na e-mail českého e-shopu Canapuff, jehož adresu používá i jako reklamační, tedy na vrácení produktů. E-shop nicméně sídlí na virtuální adrese v Kalifornii.

Canapuff je česká společnost vlastněná plzeňským podnikatelem Davidem Bukovjanem a onkologem Vítem Martinem Matějkou. Redaktor investigace.cz s Davidem Bukovjanem mluvil, ten však spojení se společností Ygritte odmítl. Rovněž popřel provoz britského e-shopu.

„S firmou Ygritte nemám nic společného a ten web jen obšlehl náš e-shop Canapuff,“ řekl Bukovjan. Nicméně i v pražských weedshopech lze najít produkty Canapuff.

Do weedshopů nedodáváme, tvrdí Bukovjan

Redaktor při návštěvě obchodu Hempo poblíž pražského Václavského náměstí od obsluhy dostal nabídku, že pokud chce něco „silnějšího“ než jen CBD, může si vybírat z produktů ve vitríně vedle pokladny.

Právě tam byly i produkty společnosti Canapuff. Když se redaktor ptal, jak silné jsou ty produkty, odpověď byla „20–25 procent THC“. Pokud by opravdu obsahovaly takový objem THC, byl by jejich prodej v rozporu se zákonem. 

Když se redakce Bukovjana ptala na prodej těchto produktů, popřel, že by je přímo dodávali do obchodů. „Do těch obchodů pravděpodobně dodávají nějací překupníci ze zahraničí nebo si obchody udělaly velké zásoby před měsíci. My s nimi nijak nespolupracujeme,“ řekl Bukovjan.

Bukovjan popisuje, že jejich produkty neobsahují žádnou syntetickou látku a jenom nízké procento THC. „Tuším, že se tam jednalo o nějakých 0,2 %. To znamená, že se do toho používal nějaký konopný extrakt, který už THC v sobě má.” 

Stejně jako v případě dalších výrobků se i zde Bukovjan odvolává na to, že „nejsou určeny k přímé spotřebě”. „Je to tam několikrát napsané. A neměly by tak být ani prodávané, ale za to už my neručíme,“ popisuje Bukovjan.

První změna přijde v červenci

Weedshopy a dodavatele konopných produktů čekají velké změny. Stát se „šedou zónu“ prodeje psychoaktivních látek snaží prostřednictvím nových zákonů likvidovat.

Novela zákona rozšiřuje seznam psychoaktivních látek, které mohou být pro lidský organismus nebezpečné. Další skupinu látek pak testují odborníci s tím, že do 30. června rozhodnou o tom, zda je možné tyto produkty volně prodávat.

„My aktuálně doprodáváme hlavně vaporizéry s konopím. Stát nám na to dal šest měsíců. Takže možná některé nabídky na webu už nebudou aktuální,“ připouští v rozhovoru pro investigaci.cz Varisov.

A stát chystá i další změnu, která by měla významně změnit dosavadní praxi v prodeji konopných produktů. Zaměří se na prodej potravinových výrobků jako sběratelských předmětů. „Toto se řeší, to máte pravdu. SZPI bude mít možnost důrazněji kontrolovat i upomínkové předměty, které vypadají jako potravina,“ tvrdí ředitelka metrologické a zkušební laboratoře na VŠCHT Jana Hajšlová.

Autor textu: Dávid Pásztor

The post Pozadí byznysu s konopím v Česku: Produkty testujeme, ale jejich složení je tajné appeared first on investigace.cz.

Pražské weedshopy, které nabízejí produkty obsahující marihuanu a zaměřují se na zahraniční turisty, často poskytují zkreslené informace, nebo přímo lžou. Redakce investigace.cz zkoumala, jak fungují i zda a nakolik může být nákup v těchto obchodech nebezpečný. 

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

Weedshopy nabízející konopné produkty se začaly ve velkém objevovat v posledních několika letech. Podle mnoha kontrolních úřadů přitom balancují na hraně zákona, a podle ministerstva zdravotnictví dokonce zákon porušují.

Obchodů s konopím v turistickém centru Prahy je více než desítka. Problémem přitom není samotná jejich existence, nýbrž jaké zboží prodávají. Často totiž chybí základní informace – výrobce, složení, případně překlad do angličtiny. A právě tady se mohou prodejci dostat do střetu se zákonem a zároveň ohrozit své klienty.

Redaktor investigace.cz se vydal na obhlídku pražských weedshopů v turistickém centru a zjišťoval, jestli může být jejich nabídka nebezpečná.

Falešná reklama

Z Karlova mostu je cestou na Malou Stranu už z dálky vidět nápis MARIJUANA SOUVENIRS. Stejně jako reklamy na konopné produkty. Uvnitř obchodů i u jejich výloh postávají desítky turistů.

Většina turistů pravděpodobně netuší, že reklama na konopné produkty je v Česku zakázaná nebo že obrázky před weedshopy jejich tvůrci nepokládají za reklamu, ale za „umělecká díla“. Často ani nemají ponětí, co přesně si v obchodech kupují. Výběr je široký: rozmanité suvenýry, sušené květy, sušenky s příchutí konopí, sladkosti obsahující nějakou psychotropní látku. Jenže informace o výrobcích chybí nebo jsou zavádějící.

Některé předměty prodejci označují za dekorační nebo sběratelské, nikoli určené ke konzumaci. Redaktorovi investigace.cz nicméně obsluha jednoho z obchodů vysvětlila, že „tady toto si můžete klidně dát, není to protizákonné“. Pravdu však neměla.

Jana Dobrá z tiskového odboru ministerstva zdravotnictví pro investigaci.cz uvedla, že resort o této praxi ví a považuje ji za protiprávní. „Ministerstvo zdravotnictví plánuje zkoordinovat postup kontrolních orgánů a mediálně upozornit na nelegálnost těchto prodejů s tím, že prodejci jsou povinni předmětné výrobky z trhu stáhnout, jinak budou čelit řízením o přestupku a vysokým sankcím,“ vysvětluje Dobrá.

„S ohledem na skutečnost, že se v nedávné minulosti vyskytla úmrtí spojená s užitím tzv. CBD výrobků, se jedná o zhoršující se problém, na který je třeba se zaměřit,“ dodává mluvčí. „CBD výrobky“ byly v těchto případech ve skutečnosti květy technického konopí, na které jsou uměle nanášeny jiné látky, nejčastěji syntetické kanabinoidy.

Nemluvíš česky, máš smůlu

V jednom z weedshopů se redaktor investigace.cz pod záminkou, že je anglicky mluvící turista, snažil zjistit informace o nabízené „dekoraci“. Byl na ní nápis THC 90 MG a barevný obrázek Snoop Dogga s marihuanou doplněný o text v češtině obsahující informaci, že výrobek není určen ke konzumaci. Na žádost, zda mu obsluha může text přeložit, dostal redaktor strohou odpověď: „No.“

Mezi prvními na tyto praktiky upozornil novinář Janek Rubeš, spoluautor youtubového kanálu Kluci z Prahy. V jednom z posledních videí vyprávěl příběh turistky, jejíž kamarádi si koupili podle všeho halucinogenní houbičky v obchodu nedaleko stanice metra Malostranská.

Jeden člen skupiny nakonec skončil na urgentním příjmu s otravou muscimolem, tedy látkou, kterou obsahuje muchomůrka červená. Turistka příběh zveřejnila v recenzích na obchod spolu s lékařskou zprávou. Redakce investigace.cz recenzi četla, nyní je již smazaná.

Redaktor investigace.cz zjistil, že minimálně pět pražských weedshopů prodává nedostatečně označené kanabinoidní produkty. Mohou to být sušenky, želé medvídci, elektronické cigarety a další. Na obalech mají informaci o obsahu látky THC, často ve stovkách miligramů. To je ale samo o sobě zavádějící. V Česku je legální prodávat výrobky, které obsahují nejvýše 1% THC z celkové hmotnosti.

Majitelem zmíněných pěti obchodů, které prodávají nedostatečně označené zboží, je podnikatel Duc Hiep Duong.

Redaktor investigace.cz se s ním spojil telefonicky, po první položené otázce však Duong rozhovor odmítl a telefon zavěsil.

Kdo to kontroluje?

Redaktor investigace.cz zjišťoval, kdo byznys pražských weedshopů kontroluje a případně reguluje. Je to mnoho úřadů – hygienická stanice, potravinářská inspekce, obchodní inspekce. V relevantních případech pak podněty z kontrol přebírá policie. Jak se redaktor přesvědčil z vlastní zkušenosti, weedshopy zatím fungují dál.

Hygiena a potravinářská inspekce kontrolují označení a složení nabízených výrobků. Mluvčí Hygienické stanice hlavního města Prahy Petra Batók redakci potvrdila, že v rámci kontrol zjistili, že v obchodech lze koupit i elektronické cigarety se zakázanými látkami jako THC, HHC, HHC-O nebo THCP. Jejich zjištění následně vyšetřovala policie.

„Tyto kontroly jsou časově náročné a v souvislosti s nutností provádět laboratorní analýzy rovněž finančně náročné,“ dodává mluvčí.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) provedla podle svého mluvčího Pavla Kopřivy v loňském roce 58 kontrol a odebrala 35 vzorků k dalšímu posouzení. „U 33 z těchto vzorků jsou rozbory ukončeny a nevyhovující parametry byly zjištěny u všech hodnocených vzorků,“ uvedl pro investigaci.cz Kopřiva.

Přečtěte si

Juicy Fields: Investoři do léčebného konopí přišli o miliardy korun

Česká obchodní inspekce kontroluje prodej tzv. bylinných výrobků ke kouření, tedy sušených květů konopí, lidem mladším osmnácti let. „V těchto případech tak ČOI sankcionovala prodávající pro porušení zákazu prodávat bylinné výrobky určené ke kouření prostřednictvím prodejního automatu či prostřednictvím internetového obchodu, aniž by bylo zajištěno ověření věku kupujícího, respektive zákazu prodeje těchto výrobků osobám mladším osmnácti let,“ řekl mluvčí ČOI František Kotrba.

Kopřiva i Kotrba zároveň upozorňují, že označení výrobku jako „sběratelského předmětu“, neznamená, že se nejedná o potravinu, pokud lze předpokládat, že produkt bude člověk konzumovat. Tudíž mohou příslušné orgány i tyto produkty kontrolovat.

V současnosti pražská policie žádný případ související s prodejem těchto výrobků nevyšetřuje, v minulosti se jim však věnovala. „Všechna prověřování byla odložena z důvodu, že nebylo nikdo prokázáno, že by prodávané výrobky obsahovaly více než 1 % THC, a tudíž se nejednalo o zakázanou látku,“ sdělil redakci investigace.cz mluvčí pražské policie Richard Hrdina.

Dodal, že namátkové kontroly odhalily polosyntetické kanabinoidy, které nejsou na seznamu zakázaných látek. Jak ale upozorňuje Evropská drogová zpráva z roku 2025, právě syntetické nebo polosyntetické kanabinoidy mohou být velkou hrozbou. Podle zprávy zachytila za rok 2024 policie v EU 47 nových druhů psychoaktivních látek o celkové hmotnosti 41 tun. Téměř polovina z nich byly syntetické kanabinoidy.

„Syntetické kanabinoidy jsou často vysoce potentní a jsou spojeny s rizikem otravy. Tyto sloučeniny mohou být také nesprávně prodávány nebo používány k míchání konopí a polosyntetických kanabinoidů bez vědomí uživatelů, což zvyšuje zdravotní rizika. Mohou k nim patřit konopné produkty určené ke konzumaci, což jsou potraviny, často ve formě sladkostí, které obvykle obsahují konopný výtažek a jsou od roku 2021 na nelegálním evropském trhu stále dostupnější,“ píše ve zprávě Agentura EU pro drogy.

Přečtěte si

Investiční podvody Recyclix a Juicy Fields mají vazby na ruskou rozvědku

Záchranáři evidují skokový nárůst výjezdů

Praxe prodávání neoznačených výrobků se nelíbí novému národnímu protidrogovému koordinátorovi Pavlu Bémovi. Jestli však jde o něco protizákonného, to podle něj musí posoudit orgány činné v trestním řízení.

„Když se jedná o obsah THC do jednoho procenta, tak jde o legální zboží, protože tak je upravena česká legislativa. Ale z mého pohledu to určitě nestačí. Není to žádná referenční kvalita pro spotřebitele. Není to však jen otázka regulace, ale i byznysu. V tuto chvíli regulace a ochrana spotřebitele v žádném případě není na úrovni, se kterou můžeme být spokojeni,“ uvedl Bém.

K intoxikaci tuzemských zákazníků nebo turistů vyráží často i pražská záchranka, ačkoli otravy nelze automaticky spojovat se sortimentem zmíněných obchodů. Mluvčí záchranky Karel Kirs upozorňuje, že nedisponují přesnými daty ohledně toho, jakým způsobem se pacient k látce dostal. Rovněž nemohou přesně určit, jakou konkrétní látkou se otrávil, jelikož používají diagnostickou klasifikaci, která zná jen obecnou diagnózu intoxikace kanabinoidy. Dodává ovšem, že jejich data ukazují zřetelný nárůst takových případů.

„Z dostupných dat vyplývá, že v období let 2022–2024 docházelo k meziročnímu nárůstu počtu výjezdů k pacientům s obtížemi po užití kanabinoidů. V roce 2022 jsme evidovali 95 takových výjezdů, v roce 2023 celkem 349 a v roce 2024 pak 581. Mezi roky 2022 a 2023 tedy došlo ke skokovému nárůstu, přičemž rostoucí trend pokračoval i v následujícím roce,“ vysvětluje redakci Kirs. Data za rok 2025 zatím zpracovaná nemají.

Autor textu: Dávid Pásztor

The post Konopí bez pravidel: Pražské weedshopy balancují na hraně zákona appeared first on investigace.cz.

Srb Palj Domdoni se dostal na titulní stránky českých médií letos v březnu, když po něm začala pátrat policie. Podle vyšetřovatelů je podezřelý z pokusu o vraždu v pražské Masné ulici. Policie zveřejnila jeho fotografii s varováním, že je ozbrojený a nebezpečný. Do té doby byl stíhaný na svobodě za obchodování s kokainem a organizaci zločinecké sítě. Nedávno byl v nepřítomnosti odsouzen k 12 letům vězení, mimo jiné na základě důkazů ze šifrované komunikace SkyECC. Zatímco Národní protidrogová centrála neeviduje jeho vazby na balkánské podsvětí v Česku, redakce ⁠investigace.cz⁠ odhalila spojnice vedoucí k už souzeným i trestaným albánským zločincům, například bratrům Azemi.Kauzu mapovaly redaktorky Janka Bílková a Pavla Holcová. Rozhovor vede Petr Gojda.

The post Podcast Odposlech: Balkánská mafie, násilí, luxus a kila kokainu v Praze. Kdo je uprchlý Palj Domdoni? appeared first on investigace.cz.

Na okraji pražské čtvrti Dejvice stojí honosná vila. Patří firmě VT – COMPANY, s. r. o, kterou vlastní ruská rodina Toni. Na první pohled neobydlené sídlo je přísně střeženo kamerami, což dokládá i očividná nelibost muže, jenž vyběhl ven a rezolutně se dotazoval reportéra investigace.cz, proč se kolem budovy potlouká. Jedním z majitelů vily je Sergej Toni, záhadný muž, který skrz lucemburské firmy vlastní luxusní nemovitosti po celé Evropě, byť není známo, čím se živí. Naopak zaměstnání jeho otce tajemstvím není. Oleg Toni je zástupce šéfa státního dopravního monopolu Ruské dráhy. Jenže ani z ředitelského platu by si podle výpočtů OCCRP nemohl dovolit nemovitosti, jimiž se coby majitel pyšní syn Sergej. 

Lucembursko v roce 2019 s velkou pompou spustilo rejstřík skutečných majitelů nebo beneficientů firem sídlících v této zemi. Prezentovalo to jako revoluční krok k transparentnosti a odpověď na kritiku Evropské unie. Rejstřík však zůstal pro veřejnost de facto nepoužitelný, dalo se v něm totiž vyhledávat jen podle jména firmy, nikoliv jména majitelů. Díky uniklým dokumentům nazvaným OpenLux se ale novináři dostali k datům, která ukazují, jak je na tom lucemburská transparentnost doopravdy. Na povrch zkrátka vypluly jak tajnůstkářské finanční toky, tak i legitimní podniky. 

Jedním ze spíše podezřelých schémat je sedm firem zmíněného Sergeje Toniho, skrz které vlastní například novogotický palác z 19. století poblíž Paříže, apartmán nedaleko Louvru, dvě vily na Francouzské riviéře, tři domy a tři byty na pobřeží Španělska a hotel ve Švýcarsku. Kromě toho je Toni uveden i jako ředitel investičního fondu registrovaného v Lucembursku, který spravuje komerční nemovitosti v hodnotě přes miliardu korun, jež dříve vlastnili různí členové rodiny Toni. Fond ale spravuje i jiné cenné statky v hodnotě přes 1,5 miliardy korun. Současní vlastníci fondu jsou neznámí. 

Přečtěte si

OpenLux: Kdo jsou opravdoví majitelé lucemburských firem?

Třiatřicetiletý Rus Sergej Toni je zahalen rouškou tajemství – není totiž úplně jasné, co vlastně dělá. V českém živnostenském rejstříku má jako bydliště adresu v dejvické vile, kterou vlastní skrze společnost VT – COMPANY, s. r. o., společně s příbuznými žijícími v Petrohradě. OCCRP přitom uvádí, že Toni není majitelem žádného podniku, který by mu mohl vydělat na takové jmění, navíc nemovitosti, které patří jeho lucemburským firmám, podle záznamů vykazují nulové příjmy. Přesto si jeho manželka Hanuška Toni na Instagramu pochvaluje, jak si rodina užívá luxusního života a pohybuje se mezi Londýnem a Monakem. Hanuška je dcerou bývalého ázerbájdžánského velvyslance v Londýně a patří jí dvě firmy, jež ale rovněž negenerují žádný příjem. 

Vzhledem k tomu, že lucemburský rejstřík ukazuje jen současné majitele firem, není jasné, kdy se v něm jako majitel svého realitního impéria objevil Sergej Toni. V době nákupu prvních nemovitostí, které mu momentálně říkají pane, byl ve věku 15 let. 

Možným vysvětlením bohatství záhadného Sergeje by mohl být jeho otec, Oleg Toni, zástupce generálního ředitele Ruských drah. Tento státní dopravní monopol zaměstnává přes 700 tisíc lidí a ročně vydělává zhruba 17,6 miliard korun. Jenže jedna z největších transportních společností na světě je známá také svou pověstnou zkorumpovaností. 

Za doby působení ředitele podniku Vladimira Jakunina vyšly v roce 2014 na povrch například zakázky za stovky milionů dolarů, jež Dráhy přikleply skořápkovým firmám přítele a „neplaceného poradce“ ředitele Jakunina. Tyto firmy přitom neměly s železniční dopravou nic společného a některé dokonce existovaly jen na papíře. Jakunin je jeden z nejvlivnějších ruských oligarchů, blízký přítel prezidenta Vladimira Putina, a v čele Ruských drah stál do roku 2015. Vřelé vztahy má mimo jiné i s Milošem Zemanem, kterého pravidelně zval na konference v Řecku. 

Přečtěte si

Bratrstvo finanční pračky pochází z Ruska

Jakuninovým přítelem je podle všeho i Oleg Toni. Při stavbě infrastruktury a dopravních spojů v Soči, kde se v roce 2014 konaly Olympijské hry, Jakunin svého podřízeného veřejně vychvaloval. Údajně to byl právě Toni, komu Rusko vděčilo za dopravní výstavbu, jež umožnila hladký průběh olympiády. „Za pět let zvládl vybudovat něco, co by dokázal málokdo,“ napsal tehdy Jakunin na svém blogu. 

S olympiádu v Soči se váže i další skandál. V roce 2010 měly Ruské dráhy přiklepnout zakázku právě v souvislosti s výstavbou infrastruktury dvěma bývalým kolegům Olega Toniho ze soukromé stavební firmy. Dráhy tenkrát uvedly, že neporušily žádné zákony. 

Oleg Toni do Ruských drah nastoupil v roce 2003. Mezi lety 2003 a 2004 nashromáždila jeho rodina podle zjištění OCCRP majetky za zhruba 180 milionů korun. Jedním – a nejkontroverznějším z nich – je již zmiňovaný opulentní palác Chateau de Montapot u Paříže. Rozkládá se na ploše, kam by se vešly skoro čtyři tenisové kurty, a má 19 ložnic.

Nákup zámku a několika dalších nemovitostí probíhal přes anonymní společnost registrovanou na Britských Panenských ostrovech, známém daňovém ráji. Ředitelkou společnosti byla Olegova manželka Irina Toni. Anonymní firma pak nemovitosti předala právě společnostem z Lucemburska, jejichž majitelem je synáček Sergej. 

Přímé důkazy, že by rodina Toni byla zapletena do finančních machinací v Ruských drahách, neexistují. Nicméně složité a neprůhledné schéma zahraničních firem i fakt, že Oleg Toni všechny své majetky přepsal na syna, vzbuzují podezření. Stejně jako neznámý původ financí potřebných k nákupu luxusních nemovitostí, na které by státní zaměstnanec, ač šikovný, vzhledem ke svému platu nemohl dosáhnout. 

Otec ani syn Toni na dotazy novinářů neodpověděli. 

The post OpenLux: Ruské realitní impérium čítá i vilu v Praze appeared first on investigace.cz.

Jevgenij Prigožin je ruský miliardář podnikající v cateringu. Tedy oficiálně. Neoficiálně je šedou eminencí Vladimira Putina, který mu má svěřovat vlivové operace v zahraničí – mimo jiné na Ukrajině, v Sýrii či Africe. I proto se „Putinův šéfkuchař“ opakovaně ocitl na seznamu amerických sankcí. Spolu s kolegy z ruského nezávislého deníku Novaja Gazeta, kteří zanalyzovali letecká data, jsme rozkryli, jak Prigožin s pomocí skořápkových firem, tryskáčů a soukromé armády žoldáků pomáhal rozvracet státy. Jeden z jeho tryskáčů, jenž přistál ve Středoafrické republice nedlouho před tamní vraždou ruských novinářů pátrajících po Prigožinových aktivitách v Africe, byl zaregistrován na firmu, jež má v Česku pobočku. Ta je zároveň první společností v EU, s níž je Prigožin prokazatelně spjat. Našli jsme další dvě české firmy, od nichž vedou nitky k „Putinovu šéfkuchaři“.

Jevgenij Prigožin je jedním z nejostřeji sledovaných lidí z takzvané Putinovy kliky. Vláda Spojených států ho letos v září opět zařadila na sankční seznam lidí, s nimiž je zakázáno obchodovat. Důvodů, proč byl Prigožin sankcionován již potřetí, uvádí vláda USA hned několik: od financování „farmy trollů“ v Petrohradě přes podporu ruských zájmů v Sýrii a na Ukrajině až po vměšování se do amerických voleb.

Americká vláda uvalila další sankce na Putinova „šéfkuchaře“. Jeho „trollí farmu“ viní z vměšování do loňských voleb

Oficiálně je Prigožin jen úspěšný podnikatel. Vzhledem k tomu, že jádrem jeho podnikání v Rusku je catering, dostal od médií mnohoznačnou přezdívku „Putinův šéfkuchař“. Prigožin tvrdí, že mu je jedno, že se jeho jméno a podnikání objevilo na americkém sankčním seznamu, protože v USA ani v Evropě nepodniká a dovolenou tráví v Rusku. Jak jsme ale zjistili, právě Česko může být pro některé jeho aktivity klíčovou zemí. Sídlí tu totiž pobočka seychelské firmy LinBurg Industries Ltd., tedy firmy z Prigožinova impéria, která vlastní jeden z jeho soukromých tryskáčů. Tento tryskáč podnikal podezřelé cesty na Blízký východ a do afrických států – s ruskými žoldáky na palubě. A loni v létě přistál v hlavním městě Středoafrické republiky – deset dní před tamní skandální vraždou tří ruských novinářů.

Česká pobočka LinBurg Industries Ltd. je zároveň první firmou v Evropské unii, jež je s Prigožinem prokazatelně propojena. Společně s ruskými novináři z nezávislého deníku Novaja Gazeta jsme našli další dvě české firmy, Concorde Ventures a Wings Trade & Consulting, jež jsou přes obchodní styky a nastrčené ředitele s ruskými firmami „Putinova šéfkuchaře“ propojeny.

A právě zmíněná soukromá letadla a schránkové firmy mohou být klíčem k pochopení toho, co a jak Prigožin z pozice Putinova muže v zahraničí řídí.

Středoafrická republika: diamanty a smrt

Prigožinův vliv je jasně vidět ve Středoafrické republice. Ta oplývá nerostným bohatstvím a její armáda potřebuje zbraně kvůli častým konfliktům. Podle zpráv z médií jsou firmy propojené s Prigožinem aktivní v obou sférách: v těžařském i ve vojenském průmyslu.

Dokument, jejž obdržela CNN, ukazuje, že firma Lobaye Invest loni získala ve Středoafrické republice práva na průzkumnou těžbu diamantů a zlata. Podle CNN je Lobaye Invest vlastnicky propletena s konglomerátem Prigožinových cateringových společností vystupujícím pod názvem Konkord. Doly, v nichž bude Lobaye Invest těžit, mají navíc hlídat žoldáci z ruské skupiny Vágner. Tato soukromá nájemní armáda je zahraničními médii i experty na Rusko spojována s Jevgenijem Prigožinem, jenž ji má vlastnit a řídit.

O působení vágnerovců a Prigožinových společností ve Středoafrické republice se začala zajímat i ruská média. Tři novináři – Orchan Džemal, Alexandr Rastorgujev a Kirill Radčenko – koncem loňského července přicestovali do Středoafrické republiky, aby o těchto žoldácích natočili dokumentární film. Tři dny po příletu, 30. července 2018, byli zavražděni neznámými útočníky.

Soukromé vyšetřování centra Dossier, londýnské organizace sponzorované Michailem Chodorkovským, jenž finančně podpořil i produkci chystaného dokumentárního filmu, došlo k těmto závěrům: novináři byli během svého pobytu sledováni, vražda byla pečlivě připravena a provedena profesionály. Do vraždy měl být podle vyšetřování centra Dossier zapleten i úředník bezpečnostních složek Středoafrické republiky, jenž měl útok koordinovat se zaměstnanci jedné z Prigožinových firem.

Naopak středoafrická policie, ruské ministerstvo zahraničí a Vyšetřovací výbor Ruské federace trvají na tom, že novináři byli zabiti během loupežného přepadení „skupinou lidí v turbanech mluvících arabsky“. Tiskové oddělení Prigožinových společností v souvislosti s vraždou novinářů oznámilo, že zmíněný podnikatel „neměl ve Středoafrické republice žádné zájmy ani vojenské nebo civilní projekty, jako je těžba zlata“.

Údaje o trasách soukromých letounů, jež získali opět reportéři Novoj Gazety, však vypovídají o tom, že tryskáč Hawker 125-800B zaregistrovaný na Kajmanských ostrovech pod značkou VP-CSP přistál v Bangui, hlavním městě Středoafrické republiky, deset dní před vražedným útokem na tři ruské novináře. Tento tryskáč se rovněž dostal na seznam amerických sankcí kvůli tomu, že patří jedné z Prigožinových firem – LinBurg Industries Ltd. se sídlem na Seychelách.

Toto soukromé letadlo vlastní seychelská firma LinBurg Industries Ltd., kterou řídí Andrej Juščin. Ten podle svého životopisu pracuje posledních šest let jako šéf ochranky v Prigožinově ruském cateringovém holdingu Konkord.

České skořápky

Samotný LinBurg Industries Ltd. by byl jen další nevýraznou skořápkovou firmou spojenou s „Putinovým šéfkuchařem“ – kdyby v dubnu 2017 neotevřel pobočku v České republice a nestal se tak první firmou propojenou s Prigožinem, která sídlí v Evropské unii. V návrhu na zápis filiálky LinBurg Industries Ltd., určeném pro český obchodní rejstřík, je explicitně zmíněno, že její mateřská společnost se sídlem na Seychelách se „rozhodla rozšířit svou podnikatelskou činnost na trhy EU, především v její středoevropské části“.

Pobočka LinBurg Industries Ltd. byla v Česku zaregistrována s pomocí společnosti All4business.cz, která různým firmám nabízí virtuální sídlo, podporu s oficiální registrací nebo účetní služby.

Ve výpisu z obchodního rejstříku stojí, že podnikatelskou činností LinBurg Industries Ltd. je pronájem nemovitostí. Podle českého katastru nemovitostí však LinBurg Industries Ltd. žádné nemovitosti nevlastní. Ve sbírce listin chybí i jakékoliv účetní doklady, včetně účetních závěrek, jež jsou ze zákona povinné.

„Pronájem nemovitostí zapisujeme automaticky do každé smlouvy,“ vysvětlil investigaci.cz Alexandr Adamov, majitel firmy All4business.cz, když jsme se ho ptali, proč jsou podnikatelské zájmy firmy v obchodním rejstříku prezentovány takto.

Kromě pobočky LinBurg Industries Ltd. zaregistroval All4business.cz ještě dvě zajímavé firmy: Concorde Ventures, částečně sdílející název s Prigožinovou ruskou cateringovou společností Konkord, a společnost Wings Trade & Consulting. Všechny tři podnikatelské subjekty byly vlastněny či řízeny lotyšským občanem Ivo Zutisem a měly donedávna sídlo na téže adrese na pražských Vinohradech, ve stejné budově jako firma All4business.cz.

Adamov investigaci.cz potvrdil, že se sice s Ivo Zutisem v Praze opakovaně osobně setkal, v souvislosti s klientem si však nemůže vzpomenout na nic konkrétního. „Dělám to 25 let, nepamatuju si všechny klienty,“ odpověděl Adamov.

Když se kolegové z mezinárodní sítě investigativních novinářů OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project), jehož je investigace.cz jediným tuzemským členem, snažili s Ivo Zutisem v Lotyšsku navázat spojení, potvrdil jim po telefonu, že ve třech českých společnostech figuruje jako vlastník či jednatel. Otázka, zda a jak je propojen s Jevgenijem Prigožinem, ho nepřekvapila, nicméně odmítl jejich obchodní styky dále komentovat s tím, že upřednostňuje osobní schůzku. Následně přestal s reportéry komunikovat.

Dva měsíce poté, co byla jedna z těchto českých společností – Concorde Ventures  – založena, prodal Ivo Zutis její 99% podíl kyperské společnosti Renitavo Investment, jejíž konečný vlastník je neznámý.

Letos v dubnu pak Ivo Zutis opustil pozici jednatele v české pobočce LinBurg Industries Ltd. Dnes tuto funkci zastává ruský občan Vitalij Murencov, který za své bydliště uvádí Petrohrad. Kromě toho, že je prostřednictvím spletence firem propojen s lidmi z Prigožinových ruských společností, se o něm skoro nic neví. S největší pravděpodobností bude dalším z nastrčených ředitelů.

Podle tvrzení Adamova přestala jeho firma All4business.cz se společnostmi LinBurg Industries Ltd. a Concorde spolupracovat. Obě nahlásil Městskému soudu v Praze, který spravuje obchodní rejstřík. Například LinBurg Industries Ltd. podle něj přestal již na jaře platit za službu poskytování virtuální adresy. Adamov byl podle svých slov překvapen, když se z médií dozvěděl, že se tato firma objevila na americkém sankčním seznamu.

„Naštěstí již s těmito společnostmi nemáme nic společného,“ uvedl Adamov, který investigaci.cz sdělil i to, že o Jevgeniji Prigožinovi v životě neslyšel – tedy až do doby vyhlášení sankcí proti LinBurg Industries Ltd. koncem září.

„Víte co, já tady pracuju 25 let. Naši bývalí klienti mají možná známé, které posílají k nám, máme i nějakou inzerci na internetu. Mě to ale samozřejmě moc nezajímá, protože [jsme dali] jenom souhlas k sídlu společnosti,“ odpovídá Adamov lámanou češtinou s ruským přízvukem na dotaz, jakým způsobem byl kontaktován představiteli společností spojených s Prigožinem.

Městský soud v Praze zrušil s likvidací firmu Concorde Ventures letos v červnu. Česká pobočka LinBurg Industries Ltd. ale nadále existuje – navzdory sankcím vedeným proti její mateřské společnosti na Seychelách. Podle Adamova to může být tím, že jde o složitou mezinárodní korporátní strukturu a zahraniční filiálku mateřské firmy není pro české úřady jednoduché zrušit.

„Mám zkušenost, že soud v případě odštěpného závodu nemůže dělat likvidaci […], o výmaz z obchodního rejstříku České republiky musí zažádat mateřská společnost. Znám několik mateřských firem, které byly vymazány z rejstříku ve Velké Británii, ale jejich [odštěpný] závod je [v Česku] nadále platný a zapsaný v obchodním rejstříku,“ vysvětluje Adamov.

To potvrdila i Markéta Puci, tisková mluvčí Městského soudu v Praze. „Náš rejstříkový soud řízení nezahájil, protože odštěpný závod nemá právní subjektivitu. Odštěpný závod může zrušit svým vlastním rozhodnutím mateřská společnost. Ta potom našemu soudu zašle návrh na výmaz odštěpného závodu a my výmaz provedeme,“ dodala Puci.

Legislativní naděje

V tomto směru představuje naději nová evropská legislativa zaměřená na boj proti praní špinavých peněz. „[Ta by měla] vyjasnit i konkrétní vazby Jevgenije Prigožina na jeho podnikání v Česku a na území Evropské unie,“ říká Petr Janský, odborník na nelegální finanční toky a daňové ráje z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Směrnice, od níž se očekává zvýšení transparentnosti finálního vlastnictví firem a trustů, by měla být zahrnuta do národních legislativ jednotlivých členských států EU nejpozději do ledna 2020.

„V Česku mají podnikatelé výsadu založit společnost s ručením omezeným, proto by veřejnost měla mít možnost zjistit, kdo je konečným vlastníkem firem a jakou činnost vykonávají. Jak vidíme na příkladu tří [s Prigožinem propojených] společností, v současnosti se tak očividně neděje,“ říká Janský. „Tohle je do očí bijící příklad toho, jaké dalekosáhlé následky může mít nedostatečná firemní transparentnost pro národní bezpečnost Česka, Evropy a našich spojenců,“ dodává ekonom.

Zda budou mít americké sankce zaměřené na Prigožina dopad na jeho podnikatelské zájmy v Česku, tak zůstává zatím nejasné.

Na opakované dotazy reportérů ohledně podezřelých cest do Sýrie a Afriky odmítlo tiskové oddělení Prigožinových firem i ruské ministerstvo obrany odpovědět.

The post Putinův člověk na špinavou práci má firmy v Praze appeared first on investigace.cz.

Alexej Kostusev byl až do listopadu 2013 významným ukrajinským politikem. Začal jako poslanec, devět let předsedal vlivnému antimonopolnímu výboru tamního parlamentu, svou dosavadní politickou kariéru ukončil jako starosta Oděsy. Krátce poté se stal spolumajitelem luxusního hotelu v historickém jádru Prahy, ačkoliv si na svůj podíl z platu veřejného činitele nemohl vydělat. Rok po své rezignaci na post starosty vycestoval z Ukrajiny a… zmizel.

Alexej Kostusev se k pražskému hotelu dostal přes svého bratra Georgije Kostuseva, ukrajinského podnikatele. Ten v roce 2013 koupil Hotel Caruso v historickém centru Prahy za 5,4 milionu EUR (přibližně 140 milionů korun dle tehdejšího kurzu). V říjnu 2014 se stal polovičním vlastníkem této lukrativní nemovitosti i jeho bratr Alexej. Převod vlastnických práv proběhl necelý rok poté, co rezignoval na pozici starosty v jihoukrajinském přístavním městě Oděsa.

Podle zveřejněných majetkových přiznání, která na Ukrajině povinně rok co rok podávají určité kategorie státních zaměstnanců a politiků, si však Alexej na svůj podíl v Hotelu Caruso nemohl ani zdaleka vydělat. Možnosti, jak se dostat k velkým penězům, se ovšem nabízely jinde.

Od roku 2016 Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) prošetřuje osm let starou problematickou privatizaci oděského mezinárodního letiště, během níž došlo k četným porušením zákonů. Výnosné letiště prodala oděská radnice do soukromých rukou za zlomek reálné tržní ceny. Tou dobou byl starostou Oděsy Alexej Kostusev.

Oděsa, milionové město na pobřeží Černého moře, není jen největším přístavem Ukrajiny. Po rozpadu Sovětského svazu se proslavila i jako mezinárodní centrum pašování zbraní a drog. A taky jako město, kde má organizovaný zločin velmi blízko k politice a státním úřadům.

Já na bráchu, brácha na mě

Ale zpět k bratrům Kostusevovým. Zatímco si Alexej vybral politickou kariéru, Georgij podnikal. Dnes na Ukrajině vlastní a spravuje dvě firmy: Telecom Service Plus LLC, zabývající se produkcí filmů a televizních programů, a Viola Marine, jež najímá personál pro lodní posádky. Podle YouControl – ukrajinské služby využívající data z veřejných rejstříků – má první z těchto firem základní kapitál 500 hřiven (asi 420 korun) a druhá neměla v letech 2006 až 2017 více než deset zaměstnanců.

Pražský Hotel Caruso koupil Georgij Kostusev v červnu 2013 prostřednictvím několika českých skořápkových firem, tedy společností, které jsou zakládány za účelem prodeje. Počátkem roku 2014 se tyto skořápkové firmy sloučily s firmou Dušní s. r. o., která jako nástupnická společnost převzala jejich jmění, včetně Hotelu Caruso. Tou dobou byl jediným vlastníkem firmy Dušní Georgij Kostusev. V dubnu 2014 se stali jednateli podniku další tři členové rodiny – Georgijova žena a bratr Alexej se svou současnou manželkou. To však trvalo jen půl roku.

V říjnu 2014 v českém obchodním rejstříku figurují u firmy Dušní už dva majitelé a pouze dva jednatelé: bratři Georgij a Alexej. Oba mají poloviční podíl ve firmě a tudíž se dělí i o hotel, který firma před šesti lety koupila za 140 milionů korun.

„Hotel se ještě před koupí nacházel v majetku právnické osoby, proto bych nepovažoval za podezřelé, že hotel koupila jiná firma zřízená jen za tímto účelem,“ říká Kamil Kouba, český odborník na oblast prevence praní špinavých peněz (AML). „Za podezřelé, hodno dalšího zkoumání, bych považoval minulost Alexeje Kostuseva. Jakým způsobem a kolik zaplatil za svůj podíl ve firmě lze konfrontovat s výší jeho přiznaných příjmů. Pokud by legální příjmy neodpovídaly ceně za obchodní podíl, rozdíl by mohl být zdroj z nelegálního příjmu. Minimálně do té doby, než Alexej Kostusev s doktorátem z ekonomie vysvětlí, kde na to vzal peníze,“ dodává Kouba. 

Majitelé za všechny peníze

Butikový Hotel Caruso se nachází v secesní budově z roku 1908 v historickém jádru Prahy na rohu ulice U Milosrdných a Dušní, přibližně sedm minut chůze od Staroměstského náměstí. Svým hostům nabízí 47 pokojů, jejichž ceny v letní sezoně začínají na 170 eurech (4500 korunách) za noc v dvoulůžkovém pokoji.

Když jsme do pětipatrového hotelu vešli a oslovili recepčního, neuměl česky a nevěděl, kdo Caruso vlastní. Později jsme na internetu objevili inzerát na pozici recepčního v Hotelu Caruso. Vyvěsila jej manažerka podniku a podle textu oznámení požadovala aktivní znalost ázerbájdžánštiny a pouze pasivní znalost angličtiny, češtiny nebo francouzštiny.

Na majitele jsme se zeptali i manažera prodeje hotelu. „Majitele znám, ale žijí v Rusku nebo na Ukrajině. Přijíždí do hotelu jednou dvakrát za rok,“ odpověděl.

Týden poté se nám podařilo telefonicky spojit i s ředitelkou Hotelu Caruso, Carole Kabantsovou. Na otázku, zda nám může poskytnout kontakt na majitele, odpověděla, že majitelkou hotelu je ona sama. Když jsme ji konfrontovali s údaji v obchodním rejstříku, najednou obrátila a potvrdila, že majiteli jsou bratři Kostusevovi. „Už mi ale nevolejte, nebudu s vámi dál mluvit,“ dodala nervózně a zavěsila.

Novodobá historie majitelů Hotelu Caruso je vskutku pozoruhodná. Od roku 1996 byl ve vlastnictví dvou Italů – Giuseppe Ampolliniho a Tarcisio Persegony. Podle znalců realitního prostředí jsou oba italští podnikatelé v Praze známými developery. Renovace Hotelu Caruso náležela k jednomu z mnoha jejich developerských projektů.

V roce 2016 byla jedna z Persegonových firem v Itálii vyšetřována v rámci protimafiánské policejní operace Maglio 3. Tehdy italští policisté zadrželi 16 lidí, mimo jiné podezřelých ze spolčení s italskou mafií.

Ze Sachalinu do parlamentu

Vraťme se ale z Itálie k Alexeji Kostusevovi. Ten má za sebou působivou politickou kariéru.

Narodil se v roce 1954 do rodiny sovětského pohraničníka, který sloužil na ostrově Sachalin, ležícím severně od Japonska. Rodina se během Alexejova dětství přestěhovala do ukrajinské Oděsy, kde Alexej později stoupal po kariérním žebříčku. Do rozpadu Sovětského svazu se vypracoval na doktora ekonomických věd a vedoucího katedry Oděské národní univerzity.

V roce 1998 byl zvolen poslancem ukrajinského parlamentu, kde v letech 2001–2010 předsedal vlivnému Antimonopolnímu výboru. V té době se stal členem Strany regionů, kterou vedl někdejší prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč. Toho v roce 2014 sesadilo z funkce revolučním hnutí Majdan. Janukovyč je na Ukrajině dodnes vnímán jako symbol korupce a nepotismu.

Právě za vlády Janukovyče byl Alexej Kostusev zvolen v roce 2010 starostou Oděsy a konečně se tak dostal do vysněného úřadu, o nějž předtím dlouhodobě neúspěšně usiloval.

Jó, tenkrát v Itálii

Mohl si Alexej Kostusev během svého angažmá ve funkci veřejného činitele – ti nejsou na Ukrajině bůhvíjak dobře finančně ohodnocení – vydělat na pětipatrový hotel v historickém centru Prahy?

Průměrný měsíční plat předsedy Antimonopolního výboru Věrchovne rady – ukrajinského parlamentu – byl v nultých letech přibližně 2500 dolarů. Na pozici oděského starosty Alexej Kostusev pobíral podle oficiálních informací naopak plat okolo 1000 dolarů měsíčně. Za devět let práce v parlamentním výboru a tři roky starostování si zkrátka vydělal zhruba něco přes 300 tisíc dolarů (tedy částku pohybující se okolo šesti milionů korun podle kurzu z roku 2013). Odpovídá tomu i jeho majetkové přiznání z roku 2012, v němž uvedl jmění v celkové hodnotě 245 tisíc dolarů (4,9 milionu korun), za rok 2013 pak 114 tisíc dolarů (2,3 milionu korun).

Kde tedy vzal dalších cca 64 milionů korun, aby si mohl koupit polovinu hotelu Caruso? Někdejší starosta Oděsy Alexej Kostusev tvrdí, že svůj majetek nabyl v 90. letech, kdy v Itálii podnikal v námořním průmyslu. „Tehdy jsem vydělal první velký balík peněz. Šlo o byznys v nákladní lodní dopravě,“ řekl v rozhovoru pro ukrajinskou televizní stanici 1+1.

Naši italští kolegové však žádnou aktivní nebo zaniklou firmu spojenou s jeho jménem v tamním obchodním rejstříku nenašli.

Bratři, po nichž se slehla zem

Alexej Kostusev rezignoval na pozici starosty v listopadu 2013.

Veřejně svou rezignaci nijak neodůvodnil. Tamní protikorupční aktivista a lídr politického hnutí „Síla lidu“, Oleg Mychajlyk, má ohledně jeho nenadálé rezignace jasno. „V době Kostusevova starostování bylo místní zastupitelstvo plně pod kontrolou Janukovyčovy Strany regionů. Padlo mnoho nelegálních rozhodnutí, mimo jiné o privatizaci oděského letiště, prodeji obecního majetku, rozvoji pobřeží a městských pláží, přidělování pozemků v chráněných zónách nebo v parcích podporovatelům strany. Alexej Kostusev se zalekl, že všechny tyto podvody padnou na jeho bedra i s tím, že je pomáhal krýt. Bál se toho, že se stane obětním beránkem,“ říká Mychajlyk, jehož se loni na podzim snažil usmrtit neznámý střelec, vystřelený projektil se zastavil půl centimetru od aktivistova srdce.

Po své rezignaci v listopadu 2013 Alexej Kostusev zmizel zrakům veřejnosti jako pára nad hrncem. Spolu s bratrem vycestovali z Ukrajiny neznámo kam. Kde se dnes oba majitelé firmy Dušní s. r. o. nacházejí, údajně netuší ani zaměstnanci oděské firmy Viola Marine, kterou dosud vlastní Georgij. Alexej Kostusev byl v roce 2014 spatřen spolu se svou čtvrtou ženou v lotyšské Rize.

Kde v současnosti bratři Kostusevovi žijí a před čím se schovávají tak není jasné. Podle českého obchodního rejstříku má Alexej své trvalé bydliště uvedené v Kyjevě, zatímco Georgij v Oděse. Jasné je naopak to, že oba stále mají aktivní firmy v Oděse a vlastní luxusní hotel v Praze, jehož zaměstnanci netuší, komu hotel patří, a ředitelka na první dotaz novinářů odpovídá, že majitelkou je ona.

Tuto investigaci finančně podpořila německá nadace Robert Bosch Stiftung a nevládní organizace n-ost v rámci společného programu „Reporters in the Field“.

The post Akta Oděsa III: Hotel Caruso hledá své majitele appeared first on investigace.cz.

Jeden z nejdůležitějších vůdců balkánského podsvětí Slobodan Kašćelan byl v noci ze středy na čtvrtek zatčen v Praze. Speciální jednotka české policie ho zatkla v pronajatém bytě na základě zatykače vydaného Interpolem v únoru 2017. Kašćelanovi se dařilo vyhýbat policii i díky tomu, že často měnil místo svého pobytu a používal falešné identity.

Obžalován je v prvé řadě za vytvoření kriminální organizace, takzvaného Kaščeljanského klanu a jeho vedení. Ten měl zformovat v květnu 2010.

Mezi hlavní aktivity tzv. kavački klanu patří mj. obchodování s drogami, praní peněz, vydírání, lichva, ale i další trestné činy. Skupina je maximálně efektivní, protože pracuje podle přesně definovaných pravidel a každý z jejích členů má předem stanovenou roli a úkol.

Na konci května loňského roku bylo ve zvláštním stíhání obviněno 15 lidí kvůli podezření z členství v této kriminální skupině. Jako vůdci byli označeni Slobodan Kašćelan a Igor Božović, který je v současnosti stále na útěku.

Dalším důvodem, proč se po Slobodanu Kašćelanovi shání černohorská policie, je obvinění z pokusu o vraždu. Podle obžaloby se měl v roce 2010 pokusit zastřelit Igora Markoviće v černohorském městě Prčanj. Vzhledem k tomu, že muži na sebe stříleli navzájem, byli oba v tomto soudním řízení nejprve odsouzeni na 2,5 roku vězení. Avšak odvolací soud toto rozhodnutí na konci roku 2015 zrušil a nařídil nový proces.

Přečtěte si

Balkánští narkobaroni v Praze – Život a dílo Darko Šariće

Zatčení Slobodana Kašćelana je zatím posledním v řadě zatýkání osob napojených na černohorský organizovaný zločin. V září letošního roku byl v Turecku zatčen a následně vydán do Srbska a odsouzen k 15 měsícům vězení za používání falešných dokladů Jovan Vukotić, kterého bezpečnostní služby označují jako vůdce tzv. škaljarski klanu.

Tyto dva klany vedou od roku 2014 krvavou válku kvůli zmizelým 200 kilogramům kokainu. Na obou stranách již zemřelo několik lidí. O Jovana Vukotiće se zajímá i Řecko, které žádá jeho vydání kvůli obvinění z pašování kokainu. Jen o pár dní později byl v Bulharsku zatčen vysoce postavený člen kavački klanu Predrag Knežević.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Vůdce černohorského gangu zatčen v Praze appeared first on investigace.cz.

Leona Kunayová

Historie projektu rekonstrukce parku sahá do roku 2002 a probíhala v několika fázích, kdy byly postupně rekonstruovány budovy, viniční altán, oplocení, Grotta a další objekty v areálu. Poslední, závěrečná fáze oprav byla zaměřená na revitalizaci veřejného prostranství parku. Tuto fázi oprav financovala Městská část Praha 2 spolu s příspěvkem z Evropských strukturálních fondů (Operační program Praha-Konkurenceschopnost) v hodnotě 61,5 milionů korun. Na opravy byla vypsána veřejná zakázka, kterou vyhrála firma SWIETELSKY stavební s. r. o. ve spolupráci se společností CENTRA a. s., s nabídkovou cenou 91 899 900 Kč. Do výběrového řízení se ale přihlásily další dvě firmy s nižší nabídkovou cenou, které byly z konkurzu vyřazeny. Jenže podle auditorů pověřenými Ministerstvem financí, se tak stalo neoprávněně. Jedná se o firmy Skanska a.s. s nabídkou za 69 564 711 korun a HOBAK a. s. s nabídkou za 83 976 838 korun.

Oficiálními důvody pro vyloučení těchto dvou firem byla skutečnost, že nepředložily čestné prohlášení o obratu dosaženém s ohledem na předmět veřejné zakázky. A že z doložených dokumentů nebylo jasné, zda uchazeč prokázal zkušenosti s obdobnými zakázkami.

Komise, která se sešla 23. května 2011, požádala o doplnění požadovaných dokumentů. Přestože obě firmy chybějící materiál v prodloužené lhůtě dodaly, byly dne 30. května 2011 hlasováním komise vyřazeny z konkurzu s odvoláním na rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Podle ní údajně nelze přihlížet k žádnému z dokumentů předložených po uplynutí lhůty pro podání nabídek.

„Komise, která posuzovala kvalifikaci, však k doplnění již nemohla přihlédnout, neboť dle § 52 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., je v otevřeném řízení dodavatel povinen prokázat splnění kvalifikace ve lhůtě pro podání nabídek a jak vyplývá z rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pro prokázání kvalifikace lze přihlížet pouze k dokumentům zařazeným v nabídce každého uchazeče, tedy nelze přihlížet k žádnému dokumentu doloženému po uplynutí lhůty pro podání nabídek.“

To je však podle auditorů v rozporu s výkladovou praxí ustanovení § 59 odst. 4 ZVZ, podle níž je postup výzvy k doplnění kvalifikace legitimní a umožňovala ho i zadávací dokumentace.  Společnost Skanska a.s. na výzvu zadavatele řádně a včas reagovala a dokumenty doplnila, nabídka tak netrpěla jinými vadami, a přesto byl uchazeč vyřazen. Podle nich tak zadavatel, tedy Městská část Praha 2, porušil principy hospodárnosti a vzniklé škody vyčíslili na 26 802 227 korun. Odpovědnost za tuto škodu (v případě prokázání zavinění) by měli nést členové komise, kteří o neoprávněném vyloučení firem rozhodli. 

Řídící orgán Operačního programu Praha Konkurenceschopnost se seznámil s obsahem auditní zprávy Ministerstva financí, nesouhlasil však s výší nezpůsobilých výdajů, které rozporoval a snížil na cca 15 milionů korun. Koncem srpna 2016 odeslal příjemci dotace výzvu k vrácení části finanční podpory.  Na tuto výzvu neobdrželi žádnou reakci, a proto vydal platební výměr, který byl odeslán 14. listopadu 2016. Proti tomuto výměru se příjemce odvolal a toto odvolání v současné době řeší Odbor 12 Ministerstva financí. Pokud by odvolání zamítl, městská část Praha 2 by ze svého rozpočtu musela vrátit částku přibližně 15 milionů korun. Na situaci již zareagovala politická konkurence stávajícího vedení radnice Prahy 2. Pražští Piráti budou v dubnu interpelovat ministryni financí kvůli liknavosti odvolacího orgánu a v souvislosti s možnou škodou plánují podat trestní oznámení.

Projekt byl zpracovaný ve spolupráci se studenty v rámci projektu „Odhal si svůj europodvod“ s podporou Nadačního fondu rodiny Orlických.

The post Bude stát Grébovka Prahu 2 dalších 15 milionů korun? appeared first on investigace.cz.

S kolegy z arménského zpravodajského portálu Hetq jsme se rozhodli zmapovat české obchodní aktivity Roberta Yeritsyana, na kterého je v Arménii vydán zatykač pro osnování vraždy a těžké ublížení na zdraví. V Praze jim patří restaurace a domek, o jejich vydání do Arménie se vzhledem k udělenému azylu neuvažuje. Arménská média spekulují, že může jít o odvetu za to, že Antranik Soghoyan, arménský „vor v zakoně“, byl po zatčení v Praze a vydání do Arménie propuštěn na svobodu.

Yeritsyan a synové – impérium dostalo úder

Rodina Yeritsyanových bývala jednou z nejmocnějších v Arménii. Albert Yeritsyan založil síť supermarketů „Yeritsyan a synové“, stal se výhradním zástupcem značky Nestlé pro Arménii a navíc pod značkou Atenk provozoval významný masokombinát. V roce 2008 vstoupil do politiky a stal se starostou nejlidnatější Jerevanské čtvrti Arabkir. A tady začaly jeho problémy.

Arménská média napřed přinesla zprávu, že Albert Yeritsyan vyvíjel nátlak na voliče a kupoval si jejich hlasy. Později byl obviněn i z toho, že jeho syn Robert Yeritsyan pobodal podporovatele opozičního kandidáta Haovhannese Shahinyana, tehdejšího starosty čtvrti Arabkir.

Albert Yeritsyan to okamžitě popřel. V policejní zprávě o incidentu vyšetřovatelé napsali, že „… dvě osoby se přišly přihlásit na policii. Tyto osoby tvrdily, že se pohádaly se zástupcem starosty, a že se dostaly do rvačky.“ Jak se ukázalo, jedna z těchto osob, co se k incidentu přiznala, byl řidič Roberta Yeritsyana. Když policie ten stejný večer přišla Roberta Yeritsyana zatknout do volebního štábu, nebyl k nalezení. Případ se odložil.

O rok později, na jaře roku 2009, se Robert Yeritsyan dostal do potíží, které už nebylo možné jen tak zamést pod koberec.

Nájemný vrah Voják Gago

Když šel pracovník bezpečnostní služby na rutinní obhlídku objektu v podvečer 23. května, nestačil se divit. V domě prominentů na rušné jerevanské ulici Teryan číslo 19 totiž našel podomácku vyrobenou bombu s rozbuškou ovladatelnou na dálku.

Národní bezpečnostní servis (NSS) pozatýkal osm podezřelých. Jako jejich vůdce označili Gagika Matevosyana aka Vojáka Gago. Gagik Matevosyan byl mezi lety 1992 – 1997 vojenským důstojníkem. Prohlídka jeho domu přinesla další důkazní materiál. Voják Gago měl ve sklepě skrytou chemickou laboratoř na výrobu výbušnin a jedů. Ve vedlejší místnosti policie nalezla celý arsenál zbraní, munice, výbušnin a rozbušek.

Během výslechů a dalšího vyšetřování vyšlo najevo, že zadavatelem vraždy měl být Robert Yeritsyan. Ten si údajně najal jako zprostředkovatele Rafaela Masoumyana aka Zpěváka Afu a za nájemnou vraždu mu měl zaplatit 150 000 dolarů.

Jako možný motiv uvedla policie dlouhodobé nepřátelství mezi Robertem Yeritsyanem, který byl až do roku 2008 důležitým funkcionářem Výboru pro clo, a Gagikem Kachataryanem – zamýšlená oběť výbuchu, byl ředitelem této finanční správy, pod kterou celníci spadali. Yeritsyan měl za to, že ho na schůzce s tehdejším nově zvoleným prezidentem Arménie Kachataryan zostudil a pomluvil. Podle Arménské bezpečnostní služby byly gangem Vojáka Gaga naplánovány i další vraždy: Roberta Tocharyana a Serzhe Sargsyana – bývalého a současného prezidenta Arménie.

Zprostředkovatel nájemné vraždy Rafael Masoumyan se snažil uprchnout do Vídně, byl ale zadržen na letišti. Na Roberta Yeritsyana, který uprchl do České republiky, byl vydán mezinárodní zatykač.

V říjnu roku 2014 byl Robert Yeritsyan v Česku zatčen. Arménský státní zástupce, který měl na starosti vyšetřování Roberta Yeritsyana, to okomentoval: „Když jsme zjistili, kde by se Robert Yeristyan mohl nacházet, obrátili jsme se na české úřady s prosbou o pomoc. Žádali jsme o vydání muže, který je obviněný z organizování vraždy státního úředníka.“

Česká republika ale Roberta Yeritsyana nevydala. „O návrhu na vydání pana zadrženého jsme rozhodovali 14.9.2015. Usnesením soud rozhodl, že vydání je nepřípustné. Shodly se […] obě procesní strany, tedy nejen zadržený se svým obhájcem, ale i státní zástupce. Obě strany se dokonce na místě vzdaly práva stížnosti. Soud zamítl žádost o vydání, protože zadrženému byl v ČR 11.5.2015 udělen azyl,“ sdělila nám Markéta Puci z Ministerstva spravedlnosti.

Otec Roberta Yeritsyana to v rozhovoru pro arménský zpravodajský portál Hraparak okomentoval: “Jsem si jistý, že můj syn je nevinný. Ale nikdo by ho neměl spojovat s mojí reputací. Moji lidé mě respektují a milují. A to je pro mě tím největším úspěchem.“

Robert Yeritsyan nám telefonicky odmítl odpovědět na otázky jak ohledně svého podnikání v Česku, tak ohledně získaného azylu.

K azylu se odmítlo vyjádřit i české Ministerstvo vnitra. „Ministerstvo vnitra nemůže s ohledem na mezinárodní závazky z oblasti ochrany uprchlíků zásadně poskytovat žádné informace k osobám, které žádají či v minulosti žádaly o mezinárodní ochranu v ČR a následně ani o těch, kterým ČR případně mezinárodní ochranu udělila, ať již formou azylu či doplňkové mezinárodní ochrany,“ vysvětluje Klára Pěknicová z tiskového odboru.

Druhý syn Alberta Yeritsyana Artak se zapletl do jiného skandálu. V červnu roku 2009 opilý Artak Yeritsyan začal vyhazovat lidi z restaurace Giar, kde zrovna večeřel. Místo placení pak několikrát vystřelil.

Po roce 2009 se kvůli politické nevoli, kterou vyvolalo vyšetřování a útěk Roberta Yeritsyana, začalo podnikatelské impérium Yeritsyan a synové hroutit. Albert Yeritsyan nebyl znovu zvolen do funkce starosty městské části Arabkir. V září roku 2009 požádal o odklad splátek DPH na zboží v hodnotě 4 milionů dolarů, které dovezl z České republiky jako vybavení pekáren. Arménská vláda, která sice oficiálně prohlašovala, že bude podnikatelům pomáhat překonat celosvětovou finanční krizi, tento návrh na odklad platby DPH odmítla.

Albert Yeritsyan byl postupně nucen prodat pekárny, masokombinát a nakonec i pronajmout supermarkety Yeritsyan a synové. „Yeritsyan a synové nikdy neprodám, vždyť to nese moje jméno!“ okomentoval spekulace o nuceném výprodeji impéria Albert Yeritsyan. Z Yeritsyanovského podnikatelského impéria ale zůstala nedotčená jeho česká větev.

České podnikání

Jeritsyan Holding byl založen v Praze v roce 2006 za účelem prodeje a pronájmu nemovitostí. Zakládali ho spolu Albert a Robert Yeritsyanovi. Později do vedení firmy přibyli i další rodinní členové: Artak Yeritsyan a Lilit Asatryan – manželka Roberta. Podle účetní závěrky za rok 2015 má firma dlouhodobý hmotný majetek v hodnotě 12 milionů korun a dva zaměstnance. Do nedávna firma Jeritsyan Holding navíc vlastnila dům v Kyjích na Tálinské ulici. Tuto nemovitost, ve které sídlí restaurace U Eriky, prodali letos dalšímu Arménci: Sarukhanyanu Harutyunovi.

Kromě Jertisyan Holdingu je Artak Yeritsyan společníkem ve spící firmě BZ Vend Company, která má nula zaměstnanců a nulový obrat a ve společnosti Platinum.

Arménská média spekulují, že udělený azyl, který má být garancí bezpečného pobytu i bezproblémového podnikání Robera Yeritsyana, mohou být českou odpovědí na případ arménského „vora v zakoně“ Andranika Soghoyana.

Šéf post-sovětské mafie se špatným čichem na lidi

Andranik Soghoyan je známý pod přezdívkou Zap nebo Zaporožec – podle ruského auta. Na takzvaného „Vora v zakoně“, tedy šéfa jedné z post-sovětských mafií, byl korunován v roce 1994 v Moskvě.

V roce 2007 si zaplatil vraždu arménského podnikatele žijícího v Praze, který údajně dlužil 500 000 dolarů do společné kasy. Výběr nájemného vraha nechal na svých pobočnících. Ti ale neměli šťastnou ruku. Jak vyplývá z obvinění, nájemný vrah původem z Čečny Timur Tretyakov napřed na Václavském náměstí pobodal jiného Arménce, a pak na Vinohradech zastřelil řidiče tehdejšího šéfa Sazky Aleše Hušáka jen proto, že řídil stejné Bentley jako plánovaná oběť. U soudu se bránil tím, že je jen „otrok boží“ a že za nic nemůže. Dostal doživotní trest, který mu byl posléze snížen na 22 let.

Stejný trest dostal i organizátor vraždy Andranik Soghoyan. Ten ale k výkonu trestu nikdy nenastoupil. Utekl do Arménie, kde byl v říjnu 2014 zadržen a dán do vazby. Nicméně 23. ledna 2015 arménský soud odmítl žádost arménského ministerstva spravedlnosti o prodloužení vazby, takže Andranik Soghoyan byl propuštěn na svobodu.

Český soud vydal na Soghoyana evropský zatykač, který se ale nevztahuje na Arménii. A vzhledem k tomu, že Česká Republika a Arménie nemají podepsanou bilaterální dohodu o vydávání zločinců, Andranik Soghoyan pravděpodobně k výkonu trestu v České republice v nejbližší době nenastoupí.

Přečtěte si

Kdo z vlivných Arménů podniká v Česku

Autoři článku: Vahe Sarukhanyan, Lukáš Nechvátal, Pavla Holcová

The post Na útěku. Syn vlivného arménského podnikatele podezřelý z vraždy se schovává v Česku. appeared first on investigace.cz.

Česká republika a zejména Praha se stávají bezpečným přístavem pro politiky z Arménie. Jejich rodinní příslušníci zde zakládají firmy a nakupují nemovitosti. Jsou mezi nimi ministři i starostové.

Vahe Sarukhanyan, Lukáš Nechvátal, Pavla Holcová

Já na bráchu, brácha na generála

Když jsme se ptali členů arménské komunity v Česku na Shanta Aleksanyana, mladšího bratra arménského generála Aleksana Aleksanyana, odpovídali, že je jako přízrak. Všichni o něm slyšeli, ale nikdo ho neviděl. I přes to v roce 2010 vítal Shant Aleksanyan delegaci bývalého ministra obrany Martina Bartáka. Delegace se sešla s arménským prezidentem a ministrem obrany a Shant Aleksanyan byl představen jako zástupce česko-arménské komunity. To vzhledem k jeho „neviditelné pověsti“ vyvolalo v komunitě pobouření.

Shant Aleksanyan není jen mladším bratrem generála s kontroverzní pověstí, ale i důvěrníkem a obchodním partnerem bývalého ministra obrany Seyrana Ohanyana. V České republice je spoluvlastníkem několika firem a kasina v Železné rudě.

V Arménii založil Shant Aleksanyan roku 2002 firmu s divokou historií a prominentními společníky: společnost S.T.Sh Piramida (název je akronymem jmen zakladatelů Seyrana Ohanyana, bývalého ministra obrany, Tigrana Movsisyana a Shanta Aleksyana). S.T.Sh Piramida se stala provozovatelem nočního klubu a nevěstince a na stole manažerů přistálo několik žalob: od ukrajinské tanečnice za ublížení na zdraví, od banky za falšování dokumentů nebo od státních zástupců za kuplířství a provozování nevěstince. To už ale ani Shant Aleksyan ani Tigran Movisisyan nebyli společníky firmy.

Joka SL

První Aleksanyanovou firmou založenou v Česku je Joka SL. Do roku 2005 byla zaregistrována v Praze-Krči, roku 2005 se přestěhovala na Volutovou 2524/12 ve Stodůlkách, kde Shant Aleksanyan vlastní tři byty.

Zpočátku vlastnil Shant 60% firmy, jeho žena 30% a zbylých 10% Artak Grigoryan. V průběhu let podíly ve firmě postupně cestovaly po různých arménských obchodnících, až nakonec skončily opět u Shanta Aleksanyana, který je v lednu 2016 převedl na svého syna Johna. Momentálně firmu spoluvlastní rovným podílem manželka a syn Aleksanyana, kteří jsou zároveň ředitelé firmy.

Joka 90

Joka 90 je jedna z Aleksanyanových stěžejních společností. Založena byla roku 2007 a to rovnou na Volutové 2524/12. S počátečním kapitálem 200 000 korun českých podniká na trhu s nemovitostmi.

Zpočátku Shant Aleksanyan a jeho obchodní partner Edgar Sargsyan vlastnili oba 50% akcií firmy. Nedlouho poté však Sargsyan převedl svůj podíl na svou manželku Larisu Zakaryan. Ihned na to k páru přibyl Stepan Akhoyan, bratr arménského poslance a ředitele stavební firmy SPITAK TNAK LCC Aragatse Akhoyana. Mezi lety 2012 a 2015 byly akcie Joky 90 rozděleny stejně mezi Shanta Aleksanyana a obchodního partnera arménského ministra obrany Konstantina Sarkisova. V květnu 2015 se pak k těmto dvěma společníkům přidala globální hazardní společnost APEX ENTERPRISE LLC.

V říjnu 2012 se firma přestěhovala do Alžbětína u Železné Rudy, kde vlastní pozemky. Tady stojí i jedno z největších českých kasin se 180 hracími automaty: Star’s Casino. Samotná stavba kasina byla dokončena 25. listopadu 2016 a má 2427 čtverečních metrů.

Zástavní právo k obchodním podílům Joka SL a Joka 90 patří firmě Multicnotinental Distribution Limited registrované ve Velké Británii. Ta patří do struktury firem jednoho z nejbohatších Arménů: Vartana Sirmakese, který žije ve švýcarské Ženevě. Je spoluzakladatelem luxusní hodinářské firmy Franck Muller a bankovního domu Armswissbank. Vzhledem k tomu, že Sirmakes navštívil Náhorní Karabach, kde chtěl rozjet kaviárovou farmu, vydala na něj ázerbájdžánská vláda mezinárodní zatykač.

Další vlivní politici a jejich rodiny

Armen Gevorgyan – bývalý zástupce předsedy vlády, tajemník Bezpečnostního výboru.

Médii bývá často kritizován za přátelství s developerem Samvelem Mayrapetyanem, který je častým vítězem státních zakázek. Byty v budovách, které Mayrapetyan postavil, podle arménských novin Haykakan Zhamanak získává celá řada arménských politiků.

Tamara Gevorgyan, manželka Armena Gevorgyana, založila v Praze v roce 2008 firmu Oftoma. Firma Oftoma vlastní dům a pozemky v Osnici, na předměstí Prahy. Podle poslední dostupné finanční rozvahy z roku 2014 je dlouhodobý hmotný majetek Oftomy oceněn na 22 milionů korun.

Otec Tamary Gevorgyan se jmenuje Ruben Hakhverdyan a v prosinci roku 2010 založil Rubendyan Invest na stejné adrese jako sídlí Oftoma – Ibišková ulice 439. Firma Rubendyan Invest je majitelem bytu a dvou komerčních prostorů na adrese Nákupní 1127 v nedaleké Jesenici, její dlouhodobý hmotný majetek byl v roce 2014 vyčíslen na 32 milionů korun.

Rubendyan City je další společnost rodiny Gevorgyanů. V roce 2011 se podílníky firmy stali Andranik a Zhanna Gevorgyan. Andranik je otec Armena Gevorgyana. V poslední dostupné účetní závěrce je jako hodnota dlouhodobého hmotného majetku uvedena částka 211 700 000 korun. Společnost vlastní tři čtyřpodlažní domy v Cedrové ulici v Jesenici a příslušné pozemky.

Na dotaz, proč se Armen Gevorgyan rozhodl investovat právě do realitního byznysu v Česku, nám odpověděl: „Chtěli jsme vytvořit sociální bydlení pro seniory a mladé rodiny, kteří potřebují dostupnější bydlení. Zvažovali jsme i Arménii, ale Českou republiku jsme vyhodnotili jako lepší investici.“ Když jsme se ho ptali, proč se k tomuto majetku nikdy nepřiznal, odpověděl, že majetek patří jeho ženě, a že on nikdy nebyl majitelem ani jednatelem společnosti. Proto nebylo co přiznávat.

Yervand Zakharyan – bývalý ministr dopravy a komunikací (1998 – 2000), Ministr financí (2001 – 2002), starosta Yerevanu (2003 – 2009) a Ministr energetiky (2014 – nyní).

V roce 2008 jeho tři děti: Artak, Gayaneh a Lilit vlastnily třetinové podíly ve společnosti Argalie, později přejmenované na Arevs.

Erik Sahakyan, zeť Yervanda Zakharyana, vlastní v Praze byt s garáží. Erik Sahakyan byl i podílníkem ve společnosti Můj bar, a to společně s Miroslavem Bosnjakem. Miroslav Bošnjak je obchodním partnerem údajného chorvatského mafiána Vjeka Sliška, který byl v roce 2001 zastřelen v chorvatském Záhřebu.

Karo Karapetyan – člen Výboru pro národní bezpečnost a mezinárodní otázky.

Jeho syn Vilik Karapetyan v době, kdy v Arménii mezi lety 2012 – 2014 deklaroval nulové příjmy a nulové majetky, v roce 2015 založil v Praze firmu ViloKaro a investoval do ní 100 000 kurun. Když jsme se Karo Karapetyana ptali na ViloKaro, slíbil, že nám odpoví ihned po jednání parlamentu. Čekali jsme na něj venku, Karapetyan ale odešel zadním východem a na naše otázky nikdy neodpověděl.

Robert Nazaryan – člen Výboru regulace veřejných služeb. Bývalý starosta Jerevanu (2001 – 2003).

Syn Roberta Nazaryana, který se jmenuje Levon Nazaryan, společně se svojí ženou Marine Gevorgyan založili v roce 2008 Lemar Invest. Od roku 2014 je Marine Gevorgyan jedinou majitelkou firmy.

Byt, kde je společnost registrovaná, vlastní Marine Gevorgyan. Samotný Levon Nazaryan v roce 2014 založil firmu Pohodlné Bydlení. Navíc od roku 2011 seděl v představenstvu společnosti Borano Sci Finance. Společnost byla založena v roce 2007 a původně se jmenovala After Dark. Kapitál společnosti je 2 milióny korun. Dalším členem představenstva je Kim Yaganyan – synovec šéfa arménského imigračního úřadu.

The post Kdo z vlivných Arménů podniká v Česku appeared first on investigace.cz.