Další česká firma je napojená na spywarovou Intellexu. Intellexa stojí za špionážním systémem Predator, který ke sledování opozice zneužívají vlády po celém světě. Irské pobočce Intellexy účtovala peníze za zprostředkování služeb česká firma. Jejím jednatelem byl v té době syn bývalého izraelského premiéra Juval Rabin. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Konsorcium Intellexa zahrnuje firmy s různými názvy a v různých zemích. Do povědomí veřejnosti se v posledních letech dostala zejména řecká Intellexa SA, jejíchž služeb zneužila řecká vláda ke sledování novinářů nebo politické opozice. Letos v březnu athénský soud nepravomocně rozhodl o vině majitelů a představitelů konsorcia.

„Fakturujeme Vám za práci zástupce 4% provize z Vámi uzavřených kontraktů,“ zní popis faktury z 30. srpna 2022. Irská Intellexa Limited měla české Sigi Consulting s.r.o. zaplatit 92 899 euro (tedy zhruba 2,2 milionu korun). Co přesně firma zprostředkovala ale není jasné. Firma sídlí ve Stanovicích u Karlových Varů. Podle účetnictví nakládá s jednotkami milionů korun. Kromě toho, že zprostředkovala práci zástupce pro Intellexu, se toho o její činnosti dá zjisti jen málo.

K faktuře, již česká Sigi Consulting vystavila irské Intellexa Limited, je přiložen také notářský zápis, který jako majitelku firmy jmenuje Natalyu Aharon a jakožto jednatele Juvala Rabina. Rabin je synem Jicchaka Rabina, premiéra Izraele v letech 1974–1977 a následně od roku 1992. V roce 1995 byl Jicchak Rabin zavražděn.

Přečtěte si

Řecká kauza špehování novinářů a opozice: Představitelé a spolupracovníci Intellexy odsouzeni na 8 let

Majitelem domu, na jehož adrese je vedeno sídlo firmy, je majitelčin syn. Zároveň zde sídlí chovná stanice barzojů, ruských chrtů, jíž je Aharon hrdou majitelkou. Podle sociálních sítí měla minimálně v minulosti s Rabinem romantický vztah.

Aharon jednatele Rabina z funkce loni v dubnu odvolala, nově ji zastává sama. Zároveň si v obchodním rejstříku změnila adresu na bytový dům v centru Nitry.

Kdo je Juval Rabin

Kariéra Juvala Rabina začala v 80. letech v elitní výcvikové technologické jednotce izraelské armády (IDF) MAMRAM, kterou Rabin následně několik let vedl. Poté působil v několika firmách jako softwarový specialista nebo na manažerských pozicích v technologických či telekomunikačních firmách.

Izraelské médium Haaretz v textu z roku 2015 popsalo Rabinovu cestu od technologických firem po lobbying: „Při pohledu na jeho kariéru lze říci, že Rabin začínal v oblasti počítačů a nyní je nezávislým podnikatelem, který se zabývá hlavně zprostředkováváním, otevíráním dveří a lobbováním.“

Mezi Rabinovy první firmy patřila společnost Galila Line Cellular, kterou Haaretz popsal jako „lab“ pro mobilní telefony. Tu Rabin v roce 2010 zrušil. V následujících letech se ale pohyboval v dalších technologických firmách a jedna z jeho společností poskytovala například služby v oblasti exportu obranných prostředků do Nigérie. Mezi jeho byznyspartnery patřili lidé z IDF, izraelských tajných služeb nebo obchodník se zbraněmi. Následně se podle dostupných informací Rabin soustředil na investice v rámci různých fondů, několik z nich sídlilo v Polsku.

V dubnu 2019 se americko-izraelský investiční fond Lazar Vision Fund, v němž je Rabin partnerem, stal majitelem polské UseCrypt. Ta vyvinula šifrovanou komunikační platformu pod stejným názvem. „Technologie vytvořená a využívaná společností UseCrypt revolučním způsobem mění telekomunikaci. UseCrypt nabízí průlomový komunikační nástroj a komplexní nástroj pro výměnu a ukládání digitálních dat, který z těchto procesů odstraňuje zprostředkovatele,“ prezentoval tehdy platformu Juval Rabin. V roce 2021 se do UseCrypt rozhodl investovat i spoluzakladatel Netflixu Mitch Lowe. Polskou společnost Lazar opustil v roce 2024.

Investiční fond vedl právě Rabin. Podle dostupných informací se soustředil na investice do umělé inteligence, kyberbezpečnosti a obecně technologií. Do jiné než polské společnosti ale fond zřejmě neinvestoval a nyní není aktivní.

Přečtěte si

Spywarová firma Intellexa platila programátorovi z Krnova

UseCrypt na dotazy, zda někdy spolupracovala s Intellexou nebo českou Sigi Consulting, neodpověděla. Stejně tak na dotazy zaslané na WhatsApp účet označený business s popiskem „SC“ nereagovali Juval Rabin ani Natalya Aharon; Rabin nereagoval ani na zprávu na síti LinkedIn.

Sigi Consulting není jediná česká firma, která s Intellexou spolupracovala – jedním z nejvýznamnějších dodavatelů řecké Intellexy SA byl muž z českého Krnova, jak zjistila investigace.cz. O napojení českých firem na irskou část konsorcia se zatím nevědělo.

Firmy typu Intellexa dlouhodobě umožňují porušování lidských práv – prodávají totiž své špionážní produkty i do zemí, kde je vysoce pravděpodobné, že budou autoritářskou vládou zneužity proti novinářům, opozici nebo občanské společnosti. Případy útoků na novináře, opoziční politiky či občanskou společnost ale známe i z Evropy – například z Maďarska, Polska nebo zmiňovaného Řecka.

Autorka textu: Zuzana Šotová

The post Česká firma inkasovala 2,2 milionu korun od tvůrců špionážního systému Predator appeared first on investigace.cz.

Telefony Xiaomi, drony DJI, nebo auta BYD. To jsou možná nejznámější čínské značky v Česku. Tuzemské i zahraniční kyberbezpečnostní úřady upozorňují, že při jejich používání hrozí únik dat do rukou úřadů komunistické Číny. Redakce investigace.cz zjistila, že tyto výrobky najdeme i ve vlastnictví českých státních institucí, úřadů nebo soudů. Po upozornění redakce resort spravedlnosti zvažuje změnu instrukcí o zákazu některých technologických produktů.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Ještě začátkem letošního února mohli zaměstnanci severopolské vojenské základny v Gdyni pohodlně parkovat svá čínská elektroauta v prostorech areálu. To se však mělo brzy změnit. 

O dva týdny později tamní vláda zakázala pohyb čínských elektrických aut v blízkosti všech vojenských objektů. V polovině února se pak v médiích objevily zprávy, že tento zákaz byl koordinován v rámci Severoatlantické aliance. Co na to tedy jižní soused Polska – Česko?

„Analýza bezpečnostního prostředí, vyhodnocování rizik a následně i zavádění potřebných opatření probíhá v našem resortu průběžně,“ odepsal bez dalších detailů mluvčí ministerstva obrany Marek Vala na dotaz redakce investigace.cz.

Čínská špionáž

Čínské technologie, ať už jde o elektroauta, solární panely, mobily nebo třeba drony, vnímají české státní orgány jako rizikové. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal varování před čínskými technologiemi v září loňského roku.

„Všem fyzickým osobám, jejichž data by mohla být cílem aktivit zahraničních zpravodajských služeb, Úřad doporučuje, aby zvážily případné omezení či úplný zákaz využívání technologií či služeb, jejichž prostřednictvím by mohlo docházet k přenosu systémových a uživatelských dat do Číny,“ uvedl NÚKIB.

Varování NÚKIB není závazné a platí pouze jako doporučení. Odborníci však upozorňují, že riziko úniku citlivých dat do Číny je velmi vysoké. „Hrozbou ze strany Číny je pro Česko také vysoké zastoupení čínských technologií ve strategické infrastruktuře. To s ohledem na čínské právní prostředí a bezpodmínečnou povinnost čínských společností spolupracovat s tamějším režimem zvyšuje hrozbu špionáže, sabotáže a technologické závislosti,“ píše NÚKIB v Národní strategii kybernetické bezpečnosti pro období 2026–2030, kterou loni schválila ještě vláda Petra Fialy.

Přečtěte si

Nová éra kyberzločinu: Hackeři s umělou inteligencí

I přesto se objevují případy, kdy české veřejné instituce čínské technologie používají. Začátkem března novináři ze Seznam Zpráv upozornili na případ, kdy kolem jaderné elektrárny v Dukovanech létal dron DJI, který prováděl průzkum okolí na zakázku českého státu.

Redakce investigace.cz zjistila, že podobných případů je mnohem více. Po zářijovém varování kyberúřadu čínské drony zakoupily také například města Chomutov a Holešov nebo Česká geologická služba. A českých veřejných institucí, které používají třeba mobily značky Xiaomi, je ještě víc.

Starostu Holešova rizika nezajímají

Důvodem, proč některá města a některé veřejné instituce přese všechna varování nadále nakupují čínské technologie, bývá cena nebo dostupnost.

„Při výběru zařízení jsme vycházeli především z technických parametrů, dostupnosti servisní podpory a poměru ceny a výkonu. Drony společnosti DJI patří dlouhodobě mezi technologicky nejpokročilejší a v dané kategorii navíc představují velmi dobrý poměr ceny a výkonu, což je při nakládání s veřejnými prostředky důležité,“ napsal redakci náměstek primátora Chomutova Martin Bocian.

Podle něj bude radnice dron používat hlavně k dokumentaci města a záznamu veřejných nebo kulturních událostí. Bocian říká, že na úřadě jsou si vědomi diskuse o rizicích čínských technologií, ale prý používání dronu předem diskutovali s odborníkem na kyberbezpečnost. 

„Pořizovaná data jsou ukládána lokálně na paměťovou kartu zařízení a následně zpracovávána interně. Dron není připojen k internetu, nevyužíváme cloudové služby výrobce ani jiné externí služby pro ukládání nebo sdílení dat. Zařízení zároveň není napojeno na interní informační systémy úřadu či kritické části infrastruktury,“ doplnil Bocian.

Investigace.cz oslovila s dotazy k nákupu dronů i město Holešov a Českou geologickou službu. Geologický úřad do uzávěrky článku neodpověděl. Starosta Holešova Milan Fritz zase redaktorovi do telefonu sdělil, že ho tato problematika nezajímá a nebude s k ní vyjadřovat.

Přečtěte si

„Dokonalá bezpečnost neexistuje, nejlepší obranou je zdravá skepse.“ Expert Kamil Malinka o nových hrozbách kyberzločinu

Otočka po dotazech investigace.cz

Telefon značky Xiaomi loni koupil i Obvodní soud pro Prahu 9. „Předmětný telefon značky Xiaomi, na který jste upozornil ve svém dotazu, byl užíván pouze k běžné komunikaci. Nebyl nikdy napojen do žádných interních systémů ani skrze něj nebyly nikdy sdíleny žádné soukromé informace (ať už o zaměstnancích či správě soudu, či o účastnících řízení),“ uvedl na dotaz redakce mluvčí soudu Jan Šípal.

A dodal, že po dotazech redakce vedení soudu konzultovalo používání telefonu s bezpečnostní ředitelkou Městského soudu v Praze a s experty na kyberbezpečnost na ministerstvu spravedlnosti. „Bylo (nám) doporučeno, abychom se užívání veškerých produktů značky Xiaomi vyvarovali,“ doplnil.

„Dále vám sděluji, že díky vašim dotazům nyní ministerstvo spravedlnosti zvažuje vytvořit doporučující seznam nejčastějších produktů a výrobců z Číny, kterých by se mělo ministerstvo a potažmo i soudy a státní zastupitelství při nákupu vyvarovat,“ řekl Šípal.

Hrozba i bez připojení k internetu

Telefony Xiaomi v posledních měsících zakoupili i na Státní zemědělské a potravinové inspekci (SZPI) nebo na ředitelství Integrované dopravy Stredočeského kraje (IDSK). Mluvčí IDSK Filip Drápal uvedl, že nákup čínských telefonů byl jen „přechodným řešením pro pokrytí aktuální potřeby většího množství telefonů pro rychle narůstající skupinu terénních pracovníků, především revizorů“.

„Přes telefon se tito konkrétní pracovníci nemohou dostat ani do interní sítě IDSK. U terénních pracovníků může docházet, vzhledem k charakteru jejich práce, ke zvýšenému riziku zničení telefonů, není proto žádoucí pořizovat dražší přístroje,“ dodává Drápal.

Mluvčí navíc upozorňuje, že varování NÚKIB je pouze doporučením a že se podle něj řídili při vyloučení značek Huawei a ZTE ze zakázky. „V případě značky Xiaomi Redmi NÚKIB nevydal žádné konkrétní varování srovnatelné s varováním pro Huawei a ZTE. V blízké době IDSK vyhlásí novou veřejnou zakázku na rámcovou smlouvu na dodávku telefonů, ve které již čínské značky dle doporučení NÚKIB zcela vyloučí,“ doplnil Drápal

„Uvedené mobilní telefony neslouží k telefonování ani jiné komunikaci. Tyto telefony mají administračně nastaveno pouze focení, veškeré ostatní funkce včetně přístupu k internetu jsou blokované,“ vysvětlil nákup čínských telefonů mluvčí SZPI Pavel Kopřiva.

Přečtěte si

„Dokonalá bezpečnost neexistuje, nejlepší obranou je zdravá skepse.“ Expert Kamil Malinka o nových hrozbách kyberzločinu

Specialistka na kybernetickou bezpečnost v organizaci Cyber Valkyries Monika Kutějová ale říká, že hrozba úniku dat existuje i bez připojení k internetu. Argument úřadů proto nepovažuje za dostatečný.

„Když něco nepřipojím k internetu, nebo to, že jen fotím, ještě neznamená, že to není žádné bezpečnostní riziko. Když fotím město, tak fotím infrastrukturu, a to je zlatý grál – jaká je dopravní situace, kde je špička, kde jsou klíčové křižovatky a podobně. A to, že někdo říká, že zařízení není připojené k internetu, neznamená, že přes server data někam neodcházejí. Přenos nemusí probíhat jenom přes internet,“ vysvětluje Kutějová.

Stejně tak nevidí rozdíl ani mezi značkami Huawei a třeba Xiaomi. „Za mě je to prašť jako uhoď. Je to čínský dodavatel, který se řídí úplně stejnými zákony jako všechny další firmy a vládu prostě poslouchat musí. Rizika jsou velmi obdobná pro všechny čínské společnosti,“ dodává expertka.

Nejsme schopni se řídit NÚKIB

V odpovědích oslovených institucí se často zmiňuje právě problematika varování centrálního kyberúřadu. Kriticky směrem k NÚKIB se vyjádřil třeba i dříve zmíněný mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 9 Jan Šípal.

Upozorňuje, že instrukce vyhýbat se technologiím dostali jenom k umělé inteligenci DeepSeek a zařízením Huawei, čímž se podle něj soud řídí. „Vedení i zaměstnanci zdejšího soudu si jsou vědomi obecného varování NÚKIB, nicméně nikdo ze zdejšího soudu není expert na kybernetickou bezpečnost ani na vysledování původu veškeré užívané technologie. Varování NÚKIB je proto natolik neurčité, že se jím nejsme schopni efektivně řídit,“ říká Šípal.

NÚKIB slovy mluvčí Lenky Soukupové kritiku odmítá s tím, že jejich analýzy jsou maximum, co může úřad v tuto chvíli dělat. Podle ní za to částečně může i minulá vláda, která nedotáhla legislativní proces zákona o kyberbezpečnosti. Zákon je sice účinný od listopadu, vláda ale neschválila klíčový mechanismus prověřování bezpečnosti dodavatelských řetězců.

Boj proti škodlivým technologiím podle ministerstva obrany komplikuje i legislativa. Mluvčí Vala upozornil, že například zákon o zadávání veřejných zakázek neumožňuje vyloučit technologie na základě sídla výrobce. 

„V tomto směru by tak případné paušální vyloučení např. čínských technologií z veřejných zakázek bylo nejen v rozporu s platnými právními předpisy, ale rovněž by mohlo vést k rozporu se zásadami řádného hospodaření,“ upozorňuje mluvčí ministerstva obrany Marek Vala.

Přečtěte si

I sluchátka můžou poslouchat. Technologie bluetooth vás může připravit o bezpečí i o miliony

Napojení na čínskou komunistickou stranu

Rizikem je podle expertů i propojení čínských firem se státními orgány. Podle veřejně dostupných informací jsou lidé z vedení firem jako Xiaomi, automobilky BYD nebo třeba výrobce solárních panelů JA Solar členy nejen čínské komunistické strany, ale i orgánů státní moci, třeba parlamentu. V Číně také existuje hned několik zákonů, které firmám přikazují ukládat data v Číně a poskytovat je tamnímu ministerstvu národní bezpečnosti neboli zpravodajské službě.

Výzkumnice Kamila Hladíková z Katedry asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci říká, že u čínských firem se nedá mluvit o nezávislosti, jelikož jsou pod kontrolou tamní komunistické strany. „Ve chvíli, kdy komunistická strana bude potřebovat nějaké informace, tak má mechanismy, jak toho dosáhnout. Firmy jsou součástí systému a jsou cíleně a strategicky vedené k tomu, aby pracovali pro něj,“ říká odbornice. 

Hladíková se domnívá, že v současnosti riziko zneužití informací čínským státem není vysoké, ale v budoucnu by se mohlo stát mnohem větším problémem. „Pokud by došlo k vyhrocení konfliktu nebo pokud se svět bude měnit, tak je dobré uvažovat o tom, na čem budeme závislí. Pokud nastane změna světového řádu, tak je dobré přemýšlet nad tím, jestli používáním čínských technologií nedáváme výhodu druhé straně konfliktu,“ dodává Hladíková.

Snižujeme závislost na Číně?

Na českém trhu jsou nejviditelnější čínské drony od společnosti DJI, telefony od Huawei, Xiaomi, ZTE nebo třeba Honor. Čínské značky ale dominují také například v oblasti solárních panelů. Jeden z největších českých dodavatelů solárních panelů Raylyst má v nabídce téměř výhradně čínské značky – JA Solar, Trinasolar, Huawei nebo BYD. A podobně jsou na tom i jiné firmy na českém trhu.

A pak jsou tu čínské automobily. Podle dat z Centrálního registru vozidel se loni v Česku zaregistrovalo téměř 7 500 vozů čínských značek. Magazín Autohled v únoru napsal, že to byl meziroční nárůst o 68 procent. Celkový podíl aut čínských značek na českém trhu je pak asi tříprocentní.

Statistiky o celkovém podílu čínských technologií na českém trhu k dispozici nejsou. A to ani pokud jde o veřejné instituce. „Statistiky tohoto typu nevedeme,“ upozorňuje mluvčí NÚKIB Lenka Soukupová. „V posledních letech nicméně pozorujeme u některých institucí snahu diverzifikovat technologie a snižovat závislost na dodavatelích z rizikového prostředí. Nejde však o plošný ani jednotně rychlý trend.“

Autor textu: Dávid Pásztor

The post Čína, kam až dohlédneme. Jak české státní instituce používají rizikové čínské technologie appeared first on investigace.cz.

V září 2022 došlo na dně Baltského moře k výbuchu. Někdo odpálil potrubí plynovodu Nord Stream, jenž zásoboval Evropu ruským plynem. Zpráva obletěla celý svět, ale informací bylo zoufale málo – mluvilo se jen o pronajaté jachtě a neznámé posádce. Spekulací přibývalo, naopak oficiální vyšetřování stagnovalo a státy mlčely.

Do pátrání se pustil mezinárodní tým novinářů. Jedním z nich byl polský reportér Wojciech Cieśla, který ve spolupráci s novináři z Německa, Dánska a Švédska mapoval trasu jachty Andromeda, odhalil falešné firmy i nastrčené zástupce – a postupně složil mozaiku, jež vedla až ke skupině z Ukrajiny. Klíčová ale byla i nečinnost polských úřadů – a také otázka, koho se snažily chránit.

V rozhovoru s Pavlou Holcovou mluví Wojciech Cieśla nejen o detailech práce na jedné z největších evropských kauz posledních let, ale i o profesní chybě, která mu zničila pověst, a rovněž o tom, jak těžké bylo znovu si ji vybudovat. Epizoda o síle novinářské spolupráce, odvaze klást nepohodlné otázky – a o moři, kde některé lodě raději nezapínají navigaci.

V příštím díle Protagonisty uslyšíte německou novinářku Patriziu Schlosser, která se vydala po stopách teroristů, neonacistů i tvůrců nelegální pornografie – a sama se stala obětí deepfake útoku.

Přečtěte si

PROTAGONISTA: Novinářky a novináři, kteří se nechtěně stali hrdiny svých vlastních kauz – celá série

The post PROTAGONISTA: 7. díl – Wojciech Cieśla – Na stopě výbuchu, který otřásl Evropou appeared first on investigace.cz.

V roce 2024 zahájila běloruská státní rozhlasová stanice Bělorusko šestihodinový pořad v polštině s názvem Volné slovo pro Polsko, který šíří propagandu na téma báječného života pod vládou Alexandra Lukašenka. V pořadu se objevil i Tomasz Szmydt, jenž v květnu 2024 v Bělorusku požádal o azyl.

„Poláci byli zkrátka ochuzeni o objektivní pohled na to, co se v Bělorusku děje,“ vysvětlil generální ředitel běloruského rádia Anton Vasjukevič.

Szmydt, který podle svých slov z Polska utekl kvůli omezování svobody slova, je ve své rodné zemi stíhán za špionáž a je na něj vydán mezinárodní zatykač. Dnes píše scénáře pro běloruská režimní média. Práci dostal ve státní mediální agentuře BelTA, kde údajně vyhrál výběrové řízení na spoluautorství 110 dílů. Jak zjistili naši kolegové z Buro.media, v roce 2024 si za to vydělal 6,3 tisíce eur (přes 150 tisíc korun) a v roce 2025 za 273 scénářů již přes 15 tisíc eur (v přepočtu více než 370 tisíc korun).

Za dva roky utratila BelTA v přepočtu více než deset milionů korun na propagandu zaměřenou na polské publikum.

Běloruští novináři také zjistili, že na výrobě tohoto propagandistického rozhlasového pořadu se podíleli i další občané Evropské unie, kteří kvůli trestnímu stíhání ve svých zemích našli útočiště pod křídly Lukašenkova režimu. Kromě Poláků jsou mezi nimi Litevec, Lotyš nebo Ital.

Jak jsme již dříve informovali, Szmydt v Minsku zřídil nadaci Polská pravda, jejímž úkolem má být pomoc v utužování vztahů mezi Ruskem, Běloruskem a dalšími slovanskými národy. Přesněji řečeno by nadace měla sdílet „skutečnou pravdu“ o dění v těchto zemích.

V souvislosti s jeho útěkem do Běloruska vyvolává znepokojení rozsah důvěrných informací, k nimž měl Szmydt jakožto soudce a člen ministerstva spravedlnosti přístup.

U správního soudu ve Varšavě působil u takzvané II. soudní divize, která se mimo jiné zabývá záležitostmi ochrany utajovaných informací a bezpečnostních prověrek. V praxi tedy Szmydt rozhodoval například o tom, kdo bude mít přístup ke zdrojům důvěrných informací s různým stupněm utajení. Podílel se i na bezpečnostních prověrkách polských příslušníků ozbrojených sil, policistů a tajných agentů působících mimo jiné v EU a NATO.

V květnu 2017 pak nastoupil na ministerstvo spravedlnosti, kde rychle stoupal po kariérním žebříčku díky povýšení od soudce a tehdejšího nižšího státního tajemníka Łukasze Piebiaka. K utajovaným informacím měl proto přístup i uvnitř ministerstva, osobně mu jej udělil někdejší státní tajemník a politik PiS (Právo a spravedlnost) Michał Wójcik.

Szmydt navštívil Bělorusko již v roce 2023. Co bylo cílem jeho návštěvy a jestli už tehdy spolupracoval s běloruskými tajnými službami, stále není jasné. Nečinnost tehdejší polské vlády v této záležitosti kritizoval na svém profilu na X ministr vnitra a státní správy za Občanskou platformu (PO) Tomasz Siemoniak: „Bezpečnostní služby pod vedením vlády Práva a spravedlnosti nezaznamenaly Szmydtovu několikadenní cestu do Běloruska v červnu 2023 a nepodnikly žádné kroky,“ uvedl. Ministr tak poukázal na to, že kdyby byl Szmydt již dříve sledován polskou kontrarozvědkou, mohlo být zabráněno jeho následnému útěku do Běloruska a potažmo také úniku citlivých dat, kterými disponoval. To, že byl Szmydt s největší pravděpodobností agentem ve službách cizího státu už v době své působnosti ve vládních strukturách, potvrdil také bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki (PiS).

The post Polský vysoce postavený soudce uprchl do Běloruska. Nyní pracuje pro tamní propagandu appeared first on investigace.cz.

Špionážní software Pegasus od společnosti NSO Group byl podle nového soudního dokumentu použit během hackerské kampaně v roce 2019 k napadení celkem 1 223 uživatelů WhatsAppu v jedenapadesáti různých zemích včetně České republiky. 

Minulý týden byly zveřejněny soudní dokumenty, jež předložila společnost Meta v rámci žaloby, kterou podala v roce 2019 proti výrobci spywaru Pegasus, izraelské společnosti NSO Group. Meta viní výrobce sledovacích technologií z toho, že zneužil zranitelnost její chatovací aplikace WhatsApp a infikoval telefony celkem 1 223 uživatelů nacházejících se celkem v jedenapadesáti zemích, a to v průběhu pouhých dvou měsíců. Cílem útoku byli také obránci lidských práv, novináři a další členové občanské společnosti.

Soudní dokument konkrétně ukazuje, ve kterých zemích se nacházely oběti napadené spywarem Pegasus od NSO Group.

Nejvíce jich bylo v Mexiku (456 jednotlivců), Indii (100), Bahrajnu (82), Maroku (69), Pákistánu (58), Indonésii (54) a Izraeli (51), jak ukazuje tabulka s názvem „Počet obětí podle země“, kterou WhatsApp předložil soudu.

Oběti se však nacházely i v zemích, jako je například Španělsko (12 obětí), Nizozemsko (11), Maďarsko (8), Francie (7), Spojené království (2) a Spojené státy (1). Jedna oběť se vyskytla i v České republice.

„Byly napsány desítky článků, které v průběhu let dokumentují použití Pegasu po celém světě,“ sdělila webu TechCrunch Runa Sandvik, expertka na kybernetickou bezpečnost, jež dlouhodobě sleduje případy špehování spywarem. „Co však v těchto článcích často chybí, je skutečný rozsah útoků – počet obětí, které nebyly informovány; kterým nikdo nezkontroloval zařízení; které se rozhodly svůj příběh nesdílet veřejně. Seznam, který zde vidíme – jen v Mexiku 456 případů, v zemi s dobře zdokumentovanými oběťmi z řad občanské společnosti –, jasně ukazuje na faktický rozsah problému s tímto spywarem,“ řekla Sandvik pro TechCrunch.

Přečtěte si

Úřady mlčí, kontrola vázne. Země Visegrádu pod drobnohledem špionážního programu Pegasus

NSO Group a její zákazníci

NSO Group existuje od roku 2010 a na svém webu uvádí, že „pomáhá vládním agenturám předcházet terorismu a zločinu, aby zachránila tisíce životů po celém světě“. Firma je navázaná na izraelskou vládu, armádu i zpravodajské služby. Samotný software je klasifikovaný jako zbraň, proto se NSO Group zabývá jen klienty, které schválí izraelské ministerstvo obrany.

Přesněji řečeno na vývoz spywaru od NSO musí ministerstvo udělit licenci. Od roku 2007 v Izraeli platí zákon regulující vývoz kybernetických technologií. Agentura pro kontrolu exportu obrany (DECA) v rámci izraelského ministerstva obrany údajně „přísně omezuje“ licencování některých sledovacích produktů. Rozhoduje se podle vlastní analýzy potenciálních zákazníků.

Agentura prý v několika případech odmítla NSO tuto licenci udělit. Společnost NSO Group tvrdí, že software prodává jen bezpečnostním složkám demokratických zemí, kde její spyware slouží k boji proti kriminalitě. Jenže v médiích se mluví i o tom, že stát Izrael se snaží využívat prodej softwaru jako nástroj k upevňování a budování diplomatických vztahů s jinými státy. Licenci na software totiž firma prodávala i do nedemokratických zemí.

Přítomnost obětí v určité zemi však automaticky neznamená, že právě vláda této země byla zákazníkem, který spyware Pegasus proti dané osobě nasadil. Spyware totiž mohl použít jiný zákazník proti osobě nacházející se mimo svou vlastní zemi.

Přečtěte si

EU: Svoboda médií versus špionážní softwary

Jak upozornil server CTech, na seznamu je uvedena s jedenácti oběťmi Sýrie, přestože jde o zemi, které NSO nesmí Pegasus prodávat. Syrské oběti se tak mohly stát terčem útoků třetích zemí či cizích zpravodajských služeb. Nicméně Mexiko, Indie, Bahrajn a Maroko – tedy státy s největším počtem obětí uvedených v novém soudním dokumentu – byly již dříve hlášeny jako zákazníci NSO Group.

Například Mexiko podle článku deníku The New York Times z roku 2023, který cituje i mexické úředníky, utratilo za spyware NSO Group více než 60 milionů dolarů, což by mohlo vysvětlovat, proč se na seznamu nachází tolik mexických obětí.

Kromě tohoto seznamu obětí vedl soudní proces zahájený WhatsAppem i k dalším odhalením – například k faktům, že NSO Group odpojila deset vládních zákazníků poté, co se objevily zprávy o zneužívání jejich spywaru, a že nástroj NSO Group určený k hackování WhatsAppu stál až 6,8 milionu dolarů za roční licenci, přičemž jen v roce 2019 společnost utržila „nejméně 31 milionů dolarů“.

Loni WhatsApp dosáhl historického vítězství, když americký soud rozhodl, že NSO Group porušila americké zákony o hackingu tím, že se zaměřila na uživatele WhatsAppu. Dalším krokem v soudním řízení je nadcházející slyšení, které určí výši odškodnění, jež bude muset výrobce spywaru WhatsAppu zaplatit.

Špehování novinářů a aktivistů 

O tom, jak vlády zneužívají špehovací software, informovala investigace.cz v rámci globálního novinářského Projektu Pegasus.

Nejnovější odhalený případ útoku spywarem na novináře se týká Srbska. Organizace Amnesty International nalezla důkazy o tom, že letos v únoru byli napadeni dva redaktoři ze srbské sítě investigativních novinářů Balkan Investigative Reporting Network (BIRN), a to skrze zprávu s odkazem v chatovací aplikaci Viber. Během dvou let je to již potřetí, co Amnesty International zjistila, že spyware Pegasus je využíván proti srbské občanské společnosti.

Dva novináři, kteří byli v únoru 2025 špionážním softwarem napadeni, pracují pro web BIRN, jehož redaktoři často čelí výhrůžkám, obtěžování a účelově cíleným žalobám, a to i ze strany vysokých vládních úředníků – například současného starosty hlavního města Bělehradu Aleksandara Šapiće, jenž podal dvě samostatné žaloby proti BIRN Srbsko s tvrzením, že reportáže novinářů jsou pomluvy, poškodily jeho pověst a způsobily mu psychickou újmu. Sám přitom podle BIRN porušil zákon tím, že úřadům nepřiznal svou vilu v Itálii.

Minulý rok v říjnu zase vyšlo najevo, že spyware použila předešlá polská vláda proti aktivistce za práva žen Klementyně Suchanow. Zneužívání tohoto spywaru se provalilo také v dalších evropských zemích, včetně Řecka a Španělska. Jako první se k jeho používání přiznalo Maďarsko.

Přečtěte si

Šéfka ruského exilového média Meduza o útoku spywarem Pegasus: Dnes napadli mě, zítra napíchnou vás

The post Spyware Pegasus napadl přes 1 200 uživatelů WhatsAppu včetně jednoho z Česka, ukazuje soudní dokument appeared first on investigace.cz.

Východní hranice NATO i Evropské unie prochází od podzimu 2023 velkou politickou proměnou. Vláda Donalda Tuska v Polsku nahradila vládu strany Právo a spravedlnost (PiS) po dlouhých osmi letech, během kterých se pozvolna proměnila polská demokracie. Období vlády PiS přineslo postupné oslabování právního státu a zhoršení situace médií, na což opakovaně kriticky reagovala i Evropská unie. Nová vláda nyní slibuje nápravu těchto problémů a důkladné prošetření korupčních skandálů spojených se stranou Jaroslava Kaczyńského. Jaká je teď v Polsku nálada a jak se proměnila tamní mediální scéna? Hostem Odposlechu je polský investigativní novinář Wojciech Cieśla, šéfredaktor Frontstory.pl a spoluzakladatel projektů Investigate Europe a Fundacja Reporterów. K mikrofonu ho pozval Petr Gojda. České znění Libor Vacek.

The post Podcast Odposlech: „Vrátit zemi na správnou cestu trvá dlouho,“ komentuje situaci v Polsku šéfredaktor Frontstory.pl appeared first on investigace.cz.

Ruské speciální jednotky GRU v Kaliningradu nacvičují sabotážní útoky. V Bělorusku zase vzniká nová jaderná hrozba. Evropští novináři na základě satelitních snímků s vysokým rozlišením mapují vývoj ruských vojenských základen na hranicích s Polskem a pobaltskými zeměmi. Jejich zjištění publikoval web VSquare.org.

Ve vesnici Parusnoje nedaleko polsko-ruských hranic a kousek od námořní základny u ruského města Baltijsk sídlí specializovaná ruská zpravodajská jednotka GRU. Ta cvičí sabotéry, kteří následně plní úkoly a provádějí útoky v Polsku a pobaltských státech.

Jak zjistilo litevské veřejnoprávní médium LRT (Lietuvos nacionalinis radijas ir televizija) na základě informací od bezpečnostních a vojenských zdrojů, na základně v Parusnoje pracuje až 120 lidí. Do speciální jednotky, která tu působí, jsou vybírání pouze muži, a to jen z řad profesionálních vojáků a takzvaných aktivních záloh (s výjimkou branců). Podle zdrojů LRT musí měřit alespoň 172 centimetrů, být fyzicky zdatní a nesmějí trpět žádnými fobiemi. Výhodou je také znalost cizích jazyků.

Tato jednotka je známá jako 390. průzkumný bod zvláštního určení. Její členové jsou připravováni na mise probíhající podél pobřeží Baltského moře a namířené proti NATO. Výcvik zahrnuje útoky na strategické cíle v zemích, jako je Litva a Polsko.

Satelitní snímky oblasti Parusnoje ukazují, že do základny byly během posledních deseti let zřejmě investovány značné finanční prostředky. Vznikla tu nová výcviková budova, bazén či přistávací plocha pro vrtulníky. Podle zdrojů obeznámených s ruskými vojenskými investicemi, s nimiž novináři z LRT mluvili, se potápěči cvičí také v Kurském zálivu. Výcviková stanoviště jsou i v oblasti písečného poloostrova Kurská kosa nebo přímo u litevských hranic.

Strach, oheň, sabotáž

Na začátku roku 2024 zadržela polská Agentura vnitřní bezpečnosti (ABW) Sergeje S., a tím zabránila plánovanému útoku na chemický závod ve Vratislavi. Sergej dostal instrukce k žhářské agresi přes Telegram od tajemné osoby vystupující pod jménem Alexej. Podle oficiálních spisů k tomuto případu, k nimž měl přístup polský deník Gazeta Wyborcza, byl Sergejův telefon registrován v Kaliningradu. Obviněný však popřel, že by toto město kdy navštívil. Přiznal ovšem, že za operací stály ruské služby.

Podle evropského zpravodajského zdroje novinářů odpovídá zmařená sabotáž informacím, jež získalo NATO o ruských plánech útočit na kritickou a civilní infrastrukturu, a to například v Polsku. Experti se domnívají, že tyto akce mají vyvinout tlak na Západ a zmírnit ukrajinské útoky na ruské cíle.

Přečtěte si

„Platíme dobře.“ Jak probíhá nábor proruských sabotérů působících v Evropě?

Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski prohlásil, že podobné případy žhářství se dějí po celé Evropě. Zdroje z řad polských vládních služeb a litevské rozvědky však nepotvrdily ani nevyvrátily, že by tito sabotéři útočící na evropskou infrastrukturu pocházeli z Parusného. „Nelze přesto vyloučit, že se ruské zpravodajské a bezpečnostní služby sídlící v Kaliningradu podílejí na plánování a provádění útoků v regionu,“ uvedla litevská rozvědka v odpovědi novinářům.

Jednotka GRU z Parusnoje je odborníky považována za jednu z nejnebezpečnějších ruských jednotek v blízkosti hranic NATO.

Cvičení v Litvě

Ruští diverzanti překročili litevskou hranici pravděpodobně během cvičení již v roce 2015. Rok poté o tom informoval tehdejší šéf litevského parlamentního výboru pro národní bezpečnost a obranu. Na ruskou infiltraci upozorňovaly litevské zpravodajské služby už v minulosti. Podle zdrojů LRT mohlo jít v roce 2015 nejspíš i o členy výše zmíněné skupiny z Parusnoje. V lokalitě podél Baltského moře se totiž nacházejí místa zásadního významu pro NATO.

Příslušníci jednotek GRU jsou cvičeni k působení na cizím území a k sabotážím. Monitorují i logistické a dodavatelské řetězce NATO. Námořní tým z Parusnoje je tak schopen proniknout na litevské území a ničit tu například infrastrukturu nebo provádět tajné výsadky na okrajích přístavů, neutralizovat bezpečnostní síly a přebírat kontrolu nad klíčovými oblastmi. Jednotka k tomu může využívat kombinaci kybernetických a fyzických útoků. To vše s cílem oslabit bojeschopnost NATO.

Zpravodajský zdroj novinářů z LRT popsal plán výcviku ruských diverzantů v roce 2015, tedy v době údajného průniku Rusů za litevskou hranici. Podle těchto informací bylo cílem skupiny dostat se během deseti až dvanácti dní nepozorovaně do Litvy a tajně přejít litevské území na předem určené místo u pobřeží Baltského moře. Tam měli Rusové zřídit pozorovací stanoviště.

Hrozba z Kaliningradu

V nedalekém Kaliningradu se nacházejí rakety krátkého doletu Iskander, jež Rusko poprvé rozmístilo u polských hranic v roce 2016. „Varšava a Berlín jsou v dosahu ruských raket Iskander. Je tam asi sto jaderných hlavic, možná i víc. Byly modernizovány a jejich počet se z nějakého důvodu zvýšil,“ vyjádřil se polský premiér Donald Tusk v únoru 2024. Obavy letos vyslovil také polský ministr zahraničí Radosław Sikorski a připomněl, že ruské rakety několikrát narušily polský vzdušný prostor.

Polské ministerstvo obrany potvrdilo novinářům z webu VSquare.org, že v posledních letech bylo v kaliningradských přístavech umístěno devět lodí schopných nést rakety s jadernými hlavicemi a v příštích měsících by měly přibýt další dvě. Jejich dolet je 2 500 kilometrů.

Ruská brigáda ve městě Čerňachovsk nedaleko polských hranic má rovněž raketový systém Iskander a dvanáct odpalovacích zařízení se 48 raketami, jejichž hlavice také doletí až do vzdálenosti 2 500 kilometrů.

Podle VSquare jsou na základně v Čerňachovsku i dvě jednotky protivzdušné obrany. Na jih od základny, jak vyplývá z analýzy VSquare, se nacházejí radarové systémy a Rusové tam připravují výstavbu radarové stanice „Container 29B6“, jež by dokázala detekovat cíle až do vzdálenosti tří tisíc kilometrů. Radar tohoto druhu monitoruje balistické rakety namířené na Rusko, vysvětlil polský analytik Konrad Muzyka ze společnosti Rochan Consulting, která se specializuje na sledování ruských vojenských pozic.

Psychologická válka a raketový úder

Rusko tedy nejspíš rozšiřuje svůj radarový systém, jenž v současné době funguje pouze z oblasti Mordvinska a monitoruje vzdušný prostor Ukrajiny. Od roku 2022 ukrajinské síly na toto radarové zařízení dvakrát zaútočil.

Na konci července 2024 Putin oznámil, že Rusko dokončuje modernizovanou verzi raket Iskander s doletem až tisíc kilometrů. A jak velký je ruský arzenál přímo u polských hranic? Podle polského ministerstva zahraničí odhadují otevřené zdroje, že může jít o 1 500 až 2 000 jaderných hlavic, a předpokládá se, že některé z nich jsou umístěny v Kaliningradu.

Odborníci přesto zdůraznili, že ruská prohlášení o raketách Iskander jsou částečně psychologickou válkou. „Iskandery byly v Kaliningradu dávno před ruskou invazí do Ukrajiny a jsou jen natolik nebezpečné, nakolik je Rusko skutečně ochotné je použít,“ upozornil Maciej Matysiak, bývalý zástupce šéfa polské vojenské kontrarozvědky. „Rusko vytváří scénáře vyvolávající strach a testuje reakce, například narušováním vzdušného prostoru NATO.“

Přečtěte si

Podcast Odposlech: Ve stínu sankcí. Zpravodajské kanály na Telegramu šíří ruskou propagandu

Specialista z polského Centra východních studií Andrzej Wilk novinářům vysvětlil, co by se dělo, kdyby Rusko provedlo raketový útok. „Máme stíhačky schopné zneškodnit rakety Iskander i mezikontinentální balistické střely. Jsme v procesu vytváření vícevrstvého systému protivzdušné obrany. Pokud budeme plnit naše cíle, nikde v Evropě nebude silnější protiraketový štít, než je ten náš. Otázkou však zůstává, zda schopnosti nepřítele naši obranu nepřekonají.“

Wilk připouští, že i nejlepší protiraketová obrana může být nedostatečná. „Klíčem k zastavení Iskanderů je zlikvidovat odpalovací stanoviště dříve, než mohou rakety vypálit. NATO má k okamžitému vyřazení systémů v Kaliningradu dostatek sil.“

Přerušený signál

Letos v březnu nedaleko Kaliningradu ztratilo letadlo britské Royal Air Force (RAF) signál GPS, když se vracelo z Polska. Na konci dubna 2024 pak společnost Finnair přerušila lety mezi Helsinkami a estonským městem Tartu kvůli opakovaným poruchám GPS, které se časově shodovaly s cvičením ruského námořnictva. Stále častější rušení GPS signálu přicházející z Kaliningradské oblasti je podle novinářů z VSquare.org součástí ruské hybridní války.

Polské zpravodajské zdroje novinářům potvrdily, že v posledních měsících se rušení GPS signálu zintenzivnilo, a to nejspíš proto, že Rusko testuje systémy, které se zaměřují na narušování signálu bezpilotních letounů. Zároveň může jít i o formu hybridní války a „pouhou provokaci“. Podle ruského nezávislého webu Mediazona systém schopný narušovat západní navigační struktury, zvaný „Baltic Jammer“, operuje z Kaliningradské oblasti.

Kromě toho se Kreml údajně snaží vytvořit v Kaliningradu centrum vlivových operací. Což také popisují uniklé dokumenty ruské Agentury pro sociální design (SDA), o nichž informovali žurnalisté z Delfi, VSquare a dalších médií. Ruská agentura prý zvažovala, že v Kaliningradu založí jednotku zaměřenou na pobaltské státy, Polsko a Německo.

Podle dokumentu SDA je Kaliningradská oblast díky své poloze i kulturním vazbám na Evropu „vhodným odrazovým můstkem pro organizování a provádění informačních operací v zemích EU“. Mezi tyto operace patří propagace ruských narativů, ovlivňování politických a ekonomických rozhodnutí či volebních procesů a vytváření sítě spojenců k prosazování ruské agendy v médiích a na sociálních sítích.

Jaderná hrozba z Běloruska

Pokud by Rusko zaútočilo na pobaltské země, jedním z jeho cílů by bylo odříznutí těchto států od veškeré pomoci proudící přes Polsko, a to tím, že by ovládlo takzvanou Suwalskou kapsu. Jde o oblast okolo polsko-litevské hranice, která se nachází mezi Kaliningradem a Běloruskem. Během případného konfliktu by spojenci NATO využívali k podpoře pobaltských států právě toto místo.

„Suwalská kapsa by byla na dostřel ruské palby z obou stran,“ vysvětluje Andrzej Wilk z Centra východních studií s tím, že by síly NATO musely neutralizovat raketové systémy v Kaliningradu a ruské dělostřelecké jednotky na běloruské základně nedaleko města Asipovičy. Pokud by skutečně došlo k útoku na Suwalskou kapsu, mohly by se právě tyto vojenské útvary přesunout do blízkosti Polska, kde jsou údajně uloženy jaderné hlavice pro Iskandery.

Podle satelitních snímků začalo kolem roku 2023 rozšiřování infrastruktury právě na základně v Asipovičy. Vznikla tu pravděpodobně i budova pro odpalovací zařízení Iskander.

Přečtěte si

Evropské děti na mušce Kremlu: Jak Rusko vede západní děti s ruskými kořeny k patriotismu

Novináři z VSquare upozorňují i na těsnou spolupráci běloruské a ruské armády. Sjednocení linie vojenského velení je jedním ze strategických cílů Ruska v Bělorusku. Obě armády se už několik let rovněž účastní společných vojenských cvičení podél hranic NATO.

Bělorusko má kousek od hranic s Polskem a Litvou u města Grodno dvě vojenské základny. Mimochodem od minulého roku tam pobývá až sto žoldáků ze skupiny wagnerovců. Wagnerova skupina spolupracuje s běloruskými operačními jednotkami a zúčastnila se i cvičení běloruské armády.

Analytici také spekulují o tom, že důležitým místem „jaderné spolupráce“ Ruska a Běloruska by mohlo být i běloruské letiště Lida. To se nachází několik desítek kilometrů od litevských hranic. Běloruské stíhačky by podle odborníků mohly být upraveny tak, aby mohly nést jaderné zbraně.

Letos v září se běloruský vůdce Alexandr Lukašenko vyjádřil, že sice nechce válčit, ale musí se na válku připravit. Následně tamní ozbrojené síly zahájily inspekce připravenosti vzdušných sil a jednotek protivzdušné obrany. Běloruská skupina Hajun, která monitoruje vojenskou činnost v zemi, upozornila, že na každém domácím letišti se nacházejí jednotky protiletadlového raketového pluku ruských ozbrojených sil.

Zaútočí Rusko?

Plnohodnotná ruská anexe pobaltských států je nepravděpodobná, shodují se bývalí vrchní velitelé estonských obranných sil Martin Herem, Veiko-Vello Palm a Jüri Saska. Americký generál ve výslužbě Ben Hodges naopak považuje ruskou hrozbu vůči Estonsku a dalším pobaltským státům za velmi reálnou.

Polský analytik Andrzej Wilk se však domnívá, že Rusko na NATO nezaútočí, alespoň dokud bude NATO dostatečně silné, aby ho odrazilo. Rusko by k tomu potřebovalo příznivé geopolitické klima, protože útok na některou ze zemí NATO by vyvolal globální válku mnohem většího rozsahu, než je konflikt v Ukrajině.

Přečtěte si

Jak ochránit dítě před vlivem propagandy? Rodinná kultura je klíč, říká ruský pedagog

Také Konrad Muzyka je přesvědčen o bezpečnosti NATO, a nadto upozorňuje, že téměř veškerou ruskou vojenskou produkci spotřebovává válka v Ukrajině. Většina pozemních sil z Kaliningradu je již na frontové linii. „Dokud jsou USA součástí NATO a nejsou zaměstnány v Asii, jsme v bezpečí, a to i kdyby Ukrajina padla a Rusko si zabralo její polovinu. Rusko vyjde z této války značně oslabené.“

Muzyka současně připomněl, že podle obranné doktríny NATO by v konfliktu byla klíčová vzdušná převaha. „Neutralizujeme ruskou protivzdušnou obranu a nebudeme potřebovat masivní dělostřelectvo, naše letadla jsou dostatečně přesná, aby zničila nepřátelské pozemní síly.“ Komplikace by ovšem nastaly v případě, že by se USA musely zaobírat například případným konfliktem mezi Čínou a Tchaj-wanem.

Eskalace hybridní války

„Rusové jsou s námi již zjevně ve válce, i když si to neuvědomujeme,“ sdělil novinářům generál Ben Hodges. Myslel tím poškozování podmořských kabelů, sabotáže v Evropě, narušování vzdušného prostoru nebo kybernetické útoky. Rusko prý podobnými operacemi testuje reakci Západu.

Politici polské vládní koalice přiznávají, že Rusko využívá také řízenou migraci na hranicích Polska a Běloruska. „Naše rozvědka nepochybuje o tom, že jde o ruskou operaci,“ řekl v srpnu polský generál Rajmund Andrzejczak v rozhovoru pro web Baltic Sentinel.

Polská ministerstva národní obrany a zahraničních věcí uvádějí, že hybridní akce se od počátku roku 2024 stupňují: „Akce Ruska jsou stále agresivnější a ve skutečnosti připomínají teroristické aktivity.“ Jde o sabotáže, žhářství, kybernetické útoky nebo rušení signálu GPS. „Tento zesílený ruský hybridní útok na území EU a NATO je nejen taktikou nátlaku na státy, aby omezily svou podporu Ukrajině, ale také důkazem nepřátelské politiky Ruska vůči Západu,“ odpovědělo novinářům z VSquare polské ministerstvo zahraničí.

V letošním roce Kreml plánuje vyčlenit na válečné úsilí 10,4 bilionu rublů (asi 2,4 bilionu korun), v polovině roku pak byly vojenské výdaje na příští rok zvýšeny na 13,2 bilionu rublů (asi 3 biliony korun). Jak přesně budou tyto prostředky využity, zůstává nejasné, protože 85 procent financí určených armádě je utajováno. „Zvýšení ruských výdajů na obranu naznačuje, že očekávají, že válka potrvá i po příštím roce,“ řekl pro web Delfi plukovník Ants Kiviselg, šéf estonské vojenské rozvědky. „Zda bude pokračovat v Ukrajině nebo v jiném regionu, je jiná otázka. Ruská federace se ale určitě připravuje.“

Autoři článku: Anna Gielewska, Anastasiia Morozova, Daniel Flis (Frontstory.pl/VSquare.org), Mindaugas Aušra, Indrė Makaraitytė (LRT), Oliver Kund, Kaur Maran, Holger Roonemaa (Delfi Estonia)
Autorka české verze: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní fotografie: Ministerstvo národní obrany Litvy

The post Ruská válečná mašinérie na prahu NATO appeared first on investigace.cz.

Polské bezpečnostní služby nasadily spyware Pegasus proti Klementyně Suchanow a pokusily se jej použít proti Martě Lempart. Obě ženy stály v čele Celopolské stávky žen (Ogólnopolski Strajk Kobiet) proti zákazu interrupcí. Web VSquare.org popisuje čínské vlivy v Maďarsku i operace takzvané jednotné fronty, která dohlíží na čínskou diasporu v zahraničí. Novináři z Al-Džazíry odhalují izraelské zločiny v Gaze v novém dokumentárním snímku.

Proti polské aktivistce Klementyně Suchanow byl nasazen spyware Pegasus. Polské bezpečnostní služby se pokusily špionážní software použít také proti Martě Lempart. Obě zmíněné ženy měly zásadní roli v Celopolské stávce žen (Ogólnopolski Strajk Kobiet, OSK), v níž Polky protestovaly proti zákazu umělého přerušení těhotenství v Polsku.

V době vrcholících masových protestů organizovaných OSK měla polská Agentura pro vnitřní bezpečnost předložit varšavskému okresnímu soudu žádost o povolení nasadit spyware na Suchanow a Lempart, a to prý kvůli podezření ze špionážní činnosti. Soud schválil žádost o nasazení Pegasu pouze na Suchanow. Spyware Pegasus umožňuje úřadům odposlouchávat telefonní hovory, aktivovat mikrofon a kameru napadeného telefonu a sledovat e-maily, fotografie i videa.

Feministické hnutí Celopolská stávka žen (Ogólnopolski Strajk Kobiet) vzniklo v září 2016 v reakci na sérii rozhodnutí polského parlamentu týkajících se omezení přístupu Polek k interrupcím.

Přečtěte si

Šéfka ruského exilového média Meduza o útoku spywarem Pegasus: Dnes napadli mě, zítra napíchnou vás

Čína rozšiřuje svůj vliv v Maďarsku. Informoval o tom web VSquare.org. Institut jednotné fronty je napojený na zpravodajskou službu Komunistické strany Číny, kontroluje čínskou diasporu v zahraničí a pokouší se potlačovat hlasy kritické k čínské politice.

V Maďarsku se organizace spojené s jednotnou frontou snažily ovlivnit třeba budování budapešťského kampusu čínské univerzity. V roce 2022 se ukázalo, že maďarská vláda chtěla na budování kampusu použít téměř dvě miliardy dolarů, a v Budapešti proti projektu protestovalo víc než deset tisíc lidí. Jednotná fronta se také pokoušela zajistit pozitivní přijetí čínského prezidenta veřejností při jeho návštěvě Maďarska letos v květnu.

Reportéři analyzovali dokument z hackerského fóra, jenž obsahoval jména více než dvou tisíc osob, které vedly čínská sdružení v zahraničí a měly vazby na jednotnou frontu. V Maďarsku šlo o 56 lidí a 26 sdružení, a to včetně politických nebo kulturních organizací, podnikatelů a novinářů.

V posledních letech odhalilo tajné operace vedené jednotnou frontou, která chtěla nezákonně získávat informace a ovlivňovat politiku, i několik západních zemí. Zpráva české Bezpečnostní informační služby (BIS) za rok 2023 informovala, že jednotná fronta prováděla tajné operace také v Česku.

Přečtěte si

Bratrská podpora. Unikla rusko-čínská dohoda o vzájemné mediální výpomoci

Novináři z Al-Džazíry v novém dokumentu pátrají po izraelských zločinech v pásmu Gazy. Materiál odhaluje celou řadu nezákonných činností od ničení a rabování až po demolice budov nebo vraždy. Dokument obsahuje i fotografie a videa, která během rok trvajícího konfliktu zveřejnili na internetu izraelští vojáci. Snímek vypráví příběh konfliktu z perspektivy palestinských novinářů, lidskoprávních organizací i obyvatel pásma Gazy. „Západ se nemůže skrývat, nemůže tvrdit, že neví. Nikdo nemůže říct, že o tom nevěděl,“ uzavírá palestinská spisovatelka Susan Abulhawa.

Přečtěte si

„Odejít může jen ten, kdo má peníze.“ Lidé z Gazy platí tisíce dolarů za útěk přes Egypt

Rusko zablokovalo komunikační platformu Discord, následně web cenzurního úřadu Roskomnadzor zasáhla řada útoků. Roskomnadzor tvrdí, že DDoS útoky jsou neúspěšné a že všechny její služby včetně oficiálních webových stránek „fungují bez omezení“. Podle informací na webu Meduza hlavní útoky „pocházejí ze zahraničních sítí“. Služba Downdetector.su, jež zaznamenává fungování webových stránek, publikovala mnoho zpráv o selhání webu Roskomnadzoru s hashtagem #FREEDISCORD.

Roskomnadzor zablokoval přístup k Discordu 8. října, údajně kvůli porušení ruských zákonů. Platforma byla oblíbeným místem hráčů počítačových her, využívali ji však i ukrajinští či ruští vojáci a v Rusku měla až 40 milionů uživatelů.

Přečtěte si

Ruský cenzurní úřad zakazuje slova a blokuje i česká média: Pomáhá mu software české firmy

Úřady v Miláně zatkly 19 fotbalových fanoušků kvůli vydírání a vazbám na mafii ‚Ndrangheta. Případ podle agentury Reuters ukazuje, jak se fanouškovské kluby proměnily ve zločinecké gangy, které si vydělávají podvody se vstupenkami na fotbalová utkání. Podle prokuratury a policie podezřelí vyvíjeli nátlak na funkcionáře a hráče milánských fotbalových klubů, aby jim předali velké množství vstupenek k prodeji. Vůdce skupiny „ultras“ klubu Inter Milán, Andrea Beretta, byl nedávno zatčen za vraždu vrcholného představitele ‚Ndranghety, podle policie nejspíš kvůli finančním neshodám.

Autorka článku: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní fotografie: Attila Husejnow / Zuma Press / Profimedia

The post #zesvěta: Polsko nasadilo spyware Pegasus na aktivistku ze Strajk Kobiet appeared first on investigace.cz.

Jako soudce polského Správního soudu a Ministerstva spravedlnosti měl Tomasz Szmydt přístup k utajovaným dokumentům NATO i Evropské unie. Letos v květnu emigroval do Běloruska a na tiskové konferenci z Minsku mluvil o tom, že je šikanován kvůli svým politickým názorům.

V Polsku vzniklo podezření, že by Szmydt mohl spolupracovat s běloruskými a ruskými tajnými službami. Následně na něj byl vydán evropský zatykač. Polák se ve svém novém působišti začal vydávat za novináře a minulý týden oznámil vznik nové platformy Polská pravda. Ta má publikovat informace o Polsku, západním i ruském a běloruském světě, které jsou ovšem jiné, než jaké přináší západní tisk.

Případ mapovala redaktorka Adéla Gajdicová, kterou si k mikrofonu pozval Petr Gojda.

Přečtěte si

Zrádce v taláru. Bývalý polský soudce zakládá v Bělorusku nadaci šířící proruskou propagandu

The post Podcast Odposlech: Z význačného polského soudce běloruským propagandistou appeared first on investigace.cz.

Bývalý vysoce postavený polský soudce Tomasz Szmydt uprchl letos v květnu do Běloruska, kde si u prezidenta Lukašenka zažádal o azyl. O půl roku později si muž, jenž dříve nakládal s tajnými materiály EU i NATO a nyní je stíhán na základě evropského zatykače, v Minsku zřizuje nadaci Prawda Polska (Polská pravda). S její pomocí chce utužovat vztahy mezi Ruskem, Běloruskem a dalšími slovanskými národy a sdílet „skutečnou pravdu“ o dění v těchto zemích.

„Nadace byla založena mimo jiné proto, aby lidé mohli získávat informace o evropských a amerických politicích, jejich napojení na zpravodajské služby a korupci,“ oznámil Szmydt dne 24. září na tiskové konferenci běloruské národní zpravodajské agentury BelTA. Otevřeně tak potvrdil vznik organizace, jejímž posláním má, jak sám tvrdí, být především podpora dobré sousedské spolupráce. Szmydt si klade nemalé cíle, chce vytvořit mezinárodní mediální platformu dostupnou v ruském, běloruském, polském, anglickém a německém jazyce. „Polskou pravdu bude samozřejmě slyšet v samotném Polsku. Tajné služby už o ní vědí, lidé také. Ale uslyší o ní nejen v Polsku,“ uvedl.

Tajné informace

V souvislosti s útěkem do Běloruska vyvolává znepokojení rozsah důvěrných informací, k nimž měl Szmydt jakožto soudce a člen ministerstva spravedlnosti přístup.

U správního soudu ve Varšavě působil u takzvané II. soudní divize, která se mimo jiné zabývá záležitostmi ochrany utajovaných informací a bezpečnostních prověrek. V praxi tedy Szmydt rozhodoval například o tom, kdo bude mít přístup ke zdrojům důvěrných informací s různým stupněm utajení. Podílel se i na bezpečnostních prověrkách polských příslušníků ozbrojených sil, policistů a tajných agentů působících mimo jiné v EU a NATO.

V květnu 2017 pak nastoupil na ministerstvo spravedlnosti, kde rychle stoupal po kariérním žebříčku díky povýšení od soudce a tehdejšího státního podtajemníka Łukasze Piebiaka. K utajovaným informacím tak měl přístup rovněž uvnitř ministerstva, osobně mu jej udělil tehdejší státní tajemník a politik PiS (Právo a spravedlnost) Michał Wójcik.

Polská pravda?

„Jak víte, jsem v Bělorusku už šest měsíců. (…) Mám sice X, Telegram, ale to není to, co je potřeba, aby informace fungovaly a měly vliv na vnitřní politické záležitosti, na dobré vztahy mezi Běloruskem, Ruskem a Polskem. Podle mého názoru by se to mělo dít prostřednictvím nadace,“ uvedl bývalý soudce v rozhovoru pro BelTA. Touto nadací má být právě Polská pravda se sídlem v Minsku. Přestože byl její vznik medializován teprve u příležitosti nedávné tiskové konference, ze záznamů Ministerstva daní a poplatků Běloruska vyplývá, že byla založena už 10. června letošního roku. Tedy pouze zhruba měsíc po Szmydtově příjezdu do země, což může nasvědčovat dřívější spolupráci. „Myslím, že běloruský režim ho využije jako propagandistický nástroj ke kritice evropské politiky. Vypadá to, že Szmydt už pracuje pro běloruskou státní agenturu BelTA,“ sdělil investigaci.cz exilový běloruský investigativní novinář z Buro Media Alexander Yarashevich. Szmydta jsme s žádostí o vyjádření rovněž kontaktovali, na výzvu však nereagoval.

Bývalý soudce okamžitě po zveřejnění zprávy zahájil intenzivní mediální turné, během nějž s nadšením sdílel stanovy své organizace. Zároveň potvrdil i záměr sdružovat v Bělorusku místní polské obyvatelstvo. Do Polska se však neplánuje vracet, a to nejen kvůli údajnému hrozícímu nebezpečí, ale také domnělému omezování svobody slova. Ochranu, volnost názoru a profesní rozvoj mu prý dokáže zajistit jedině běloruská vláda. Politoložka Edit Zgut-Przybylska však vykreslila podstatně méně optimistický scénář jeho budoucí kariéry. „Minsk ho bude využívat tak dlouho, jak bude potřebovat, a pak se ho pravděpodobně zbaví jako ostatních podobných typů v minulosti, když z něj vyždímá všechno,“ sdělila Visegrad Insight.

Diskreditace soudců a obtěžování novinářky

Szmydt započal svoji soudcovskou kariéru již v roce 2001 u Okresního soudu v Ciechanowě, městě na severovýchodě Polska. Z řadového soudce se postupně vypracoval až na pozici soudce Správního soudu ve Varšavě a nakonec i Nejvyššího správního soudu. I přes vysoké soudcovské platy byl v tísnivé finanční situaci. Například z majetkového přiznání za rok 2022 lze vyčíst, že nevlastnil žádné nemovitosti ani úspory. Jeho jediným majetkem bylo auto Seat Ibiza z roku 2015, naopak měl dluhy v hodnotě téměř tři a půl milionu korun. 

Během svého působení u soudů se spolu se svou tehdejší ženou Emilií Szmydt a několika dalšími politiky z ministerstva spravedlnosti angažoval v takzvaném hejterském skandálu (afera hejterska). Ten spočíval ve snaze zdiskreditovat a očernit polské soudce, kteří se za vlády PiS snažili protestovat proti systematickým politickým snahám o narušování nezávislosti soudů (tématu boje za soudní autonomii v Polsku se věnoval mimo jiné dokumentární film Soudci pod tlakem uvedený v roce 2022 na festivalu Jeden svět).

Šikanózním jednáním v podobě právních výhružek a zveřejňování osobních informací se snažili nepohodlné soudce zastrašit a připravit o mandáty. Szmydt se v roce 2022 k jednání veřejně přihlásil: „Ne že bych se za to nestyděl, protože se stydím, ale rozhodl jsem se o tom mluvit veřejně, přestože to není snadné,“ přiznal v rozhovoru pro TVN24, během nějž se poškozeným soudcům rovněž omluvil. Následkem mediální aféry se jeho manželství s Emílií rozpadlo. 

Nebyla to však zdaleka poslední Szmydtova kauza. V roce 2022 byl v disciplinárním řízení potrestán důtkou za to, že posílal jisté novinářce nevyžádané zprávy a videa s erotickým podtextem.

Útěk do Běloruska

Szmydt navštívil Bělorusko již v roce 2023. Co bylo cílem jeho návštěvy a jestli už tehdy spolupracoval s běloruskými tajnými službami, stále není jasné. Nečinnost tehdejší polské vlády v této záležitosti kritizoval na svém profilu na X ministr vnitra a státní správy za Občanskou platformu (PO) Tomasz Siemoniak: „Bezpečnostní služby pod vedením vlády Práva a spravedlnosti nezaznamenaly Szmydtovu několikadenní cestu do Běloruska v červnu 2023 a nepodnikly žádné kroky,“ uvedl. Ministr tak poukázal na to, že kdyby byl Szmydt již dříve sledován polskou kontrarozvědkou, mohlo být zabráněno jeho následnému útěku do Běloruska a potažmo také úniku citlivých dat, kterými disponoval. To, že byl Szmydt s největší pravděpodobností agentem ve službách cizího státu už v době své působnosti ve vládních strukturách, potvrdil také bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki (PiS).

Vinou nečinnosti tajných služeb však Szmydt soudil nadále, a to ještě v dubnu letošního roku. Ani ne o měsíc později vystoupil 6. května v Minsku na tiskové konferenci provládní agentury BelTA. Oznámil, že kvůli svému politickému přesvědčení a domnělému pronásledování ze strany polské vlády musel opustit zemi, a v Bělorusku si zažádal o azyl. Toto rozhodnutí odůvodnil strachem z možných útoků ze strany polských, britských či amerických tajných služeb. „Může to být autonehoda, sebevražda nebo něco jiného. Pokud chci žít, můj návrat je nemožný,“ sdělil během konference ruské zpravodajské agentuře TASS. Zároveň vyjádřil svou loajalitu a obdiv vůči diktatuře prezidenta Alexandra Lukašenka a podepsal dokument, jímž se oficiálně zřekl pozice soudce v Polsku. V reakci na tato prohlášení jej polská prokuratura obvinila ze špionáže a byl na něj vydán evropský zatykač. Interpol přes naléhání polské vlády ale jednat odmítl s tím, že stíhat pachatele politických trestných činů není v jeho kompetenci.

Mediální hvězda

Szmydt se vzápětí po svém příjezdu začal aktivně angažovat nejen v běloruských, ale také ruských médiích. Za zmínku stojí například jeho účast v talkshow Večer s Vladimirem Solovjovem, kde po boku známého ruského propagandisty a spřízněnce Putina vyzdvihoval ideu slovanské vzájemnosti a důležitost dobrých vztahů s Ruskem. Rovněž vystoupil v ruské provládní televizi RT a celé řadě dalších médií. Aktivní je také na sociálních sítích, včetně X a Telegramu, kde šíří prokremelskou propagandu a falešné zprávy ohledně ruské invaze v Ukrajině. „Ozbrojené síly Ukrajiny jsou teroristická organizace a po roce 2014 chtěly s Luhanskem a Doněckem udělat to, co Izrael dělá s Gazou,“ říká například.

Neštítí se ani osobních útoků na své bývalé politické oponenty. Zvláště ostré výpady směřuje na současného premiéra a předsedu Občanské platformy (PO) Donalda Tuska a ministra zahraničních věcí Radosława Sikorského (PO), který jej veřejně označil za ruského špeha. Szmydt tento narativ obrací a na svém youtubovém kanálu tvrdí, že Sikorski během telefonických rozhovorů poskytl ruské straně citlivé údaje týkající se bezpečnosti Polska a členských států NATO. Ty se měly týkat mimo jiné potenciálního vstupu NATO do války v Ukrajině. Szmydt proto Sikorského vyzývá, aby podal demisi, jinak prý bude odhalovat další data, jež ministr prozradil. Zdrojem těchto informací má být údajný rozhovor Sikorského s ruskými komiky Vovanem a Lexusem, kteří se během telefonátu měli vydávat za bývalého ukrajinského prezidenta Petro Porošenka. Ministerstvo zahraničí už dříve celou záležitost zamítlo s tím, že podobné zprávy jsou jen těžko uvěřitelné v situaci, kdy má ruská strana k dispozici technologie pro vytváření deepfake videí.

Nový život

Szmydtův případ není ojedinělý. V prosinci roku 2021 například utekl do Běloruska Emil Czeczko, polský voják a člen pohraniční stráže na polsko-běloruských hranicích. Podobně jako Szmydt si tam zažádal o politický azyl a své rozhodnutí zdůvodnil nesouhlasem s chováním pohraničníků v době probíhající migrační krize. Stejně jako bývalý soudce měl i on ve své rodné zemi problémy se zákonem. A jako Szmydt se i tento mladý dezertér stal mediální tváří běloruské propagandy. O tři měsíce později ale ve svých pětadvaceti letech zemřel. Běloruský vyšetřovací výbor sdělil, že bývalý voják byl nalezen oběšený v pronajatém bytě v Minsku. Okolnosti jeho smrti zůstávají dodnes nevyjasněny.

V Česku se od začátku ruské invaze do Ukrajiny rovněž šířila prokremelská propaganda, která lákala české občany k přestěhování do Ruska. Reálně do této země zamířilo jen několik jednotlivců, desítky dalších však takovou cestu „za lepším životem“ nadále zvažují. Sdružují se především na facebookových a telegramových skupinách a ruské sociální síti VKontaktě. O motivacích Čechů k životu v Rusku se dozvíte více v článku redaktorky investigace.cz Kristiny Vejnbender.

The post Zrádce v taláru. Bývalý polský soudce zakládá v Bělorusku nadaci šířící proruskou propagandu appeared first on investigace.cz.