Nabízí se však i další otázka: proč si LOM PRAHA najímá právě firmy Vorrens a Defcon? S Vorrens totiž nemá zrovna dobrou předchozí zkušenost. LOM měl kvůli ní ostudu u slovenského zákazníka UTair Europe, firma Vorrens totiž LOM před sedmi lety dodala špatné náhradní díly, konkrétně krycí disky pro opravu vrtulníků.

Podle dohody o narovnání, zveřejněné v registru smluv, se podniku LOM povedlo zjednat nápravu teprve loni. Z dohody plyne, že krycí disky dodané Vorrens byly „neoriginální“ a k tomu s „neautentickými doklady“, tudíž „nebyly způsobilé k použití v letectví“. Firma až po letech dohadování přistoupila na to, že uhradí škodu ve výši bezmála milion korun.

„Dohoda o narovnání sama o sobě nevypovídá o špatné pověsti společnosti,“ stojí si LOM za pokračující spolupráci s firmou Vorrens.

Ještě vážnější pochyby jsou spojené s firmou Defcon, o níž před dvěma lety investigace.cz psala, že byla zapletena do velkého zbrojního skandálu v Nigeru. Konkrétně do podvodů s předraženou vojenskou technikou, kterou úmyslně nakupovalo tamní ministerstvo obrany.

Česká firma se zapletla do nigerského skandálu desetiletí

Auditoři nigerské Generální inspekce armády odhalili, že až třetinu z peněz, jež do výzbroje nigerské armády investovaly Spojené státy a Evropská unie, aby byla země mimo jiné schopna čelit útokům Islámského státu, spolkly uměle nafouknuté ceny vojenské techniky, protože o zakázky soutěžily navzájem propojené firmy. Další miliardy zmizely v úplatcích.

Jednou ze stěžejních tváří těchto machinací byl nechvalně známý africký zbrojař Aboubacar Hima, přezdívaný Petit Boubé, který měl na starost celé tři čtvrtiny zakázek, zpochybněných auditory. Dohromady šlo o smlouvy za pět a půl miliardy korun.

Himova klíčová firma Brid.A Defcon měla sídlo v Praze, jeho důležitým obchodním partnerem byla firma Defcon a její majitel Petr Markvart. V letech 2017 a 2018 měla Markvartova firma dodat nigerské armádě 80 nákladních aut rakouské společnosti Steyr v hodnotě přes 800 milionů korun. Druhou nabídku podával Aboubacar Hima v údajném zastoupení ukrajinské společnosti Motor Sič. Vedení společnosti Motor Sič nicméně tvrdilo, že se o podobnou zakázku nikdy neucházelo. Auditoři proto pojali podezření, že někdo jen zneužil jméno této společnosti.

Další zakázky, kvůli nimž jsou společnosti Brid.A Defcon a český Defcon v Nigeru vyšetřovány, měly být na dodávky granátů a bomb v hodnotě desítek milionů dolarů, jež ale do Nigeru také nikdy nedorazily.

„S médii nekomunikuji,“ odbyl majitel firmy Defcon Petr Markvart před dvěma lety pokus investigace.cz zeptat se ho na jeho roli ve zprávě nigerské Generální inspekce armády, která otřásala tamní politickou scénou.

 

Obdobně odbyl aktuální pokus investigace.cz dozvědět se, zda minulost firmy Defcon není překážkou její současné spolupráce se státním podnikem, i LOM PRAHA. „Firma Defcon nemá právě dobrou pověst – v roce 2020 figurovala ve velkém nigerském skandálu. Proč LOM přesto spolupracuje právě s ní?“ zněla otázka investigace.cz. LOM v písemné odpovědi, podepsané právničkou Henrietou Melicharovou, napsal: „Společnost Defcon je účastníkem zadávacích řízení vyhlašovaných ze strany LOM PRAHA, s. p. Smlouva je uzavřena pouze v případě, že tato společnost vyhraje veřejnou zakázku dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.“

Donášel na komunistickou vládu

Petr Markvart je celkem barvitá postava. Prezentuje se jako odborník na Blízký východ, který působil a žil několik let v Sýrii, Libanonu, Jordánsku, Iráku a Egyptě. Do Sýrie se dostal na konci 80. let jako zástupce podniku zahraničního obchodu (PZO) Technoexport. Krátce předtím se podpisem zavázal komunistické státní bezpečnosti (StB), že bude spolupracovat jako její agent.

O práci Markvarta pro StB vypovídají hned dva svazky v Archivu bezpečnostních složek. Nejdříve byl její důvěrník s krycím jménem Marek, později tajný spolupracovník (agent) s krycím jménem Mirta. S StB začal spolupracovat v roce 1988, krátce poté, co zahájil slibnou kariéru ve státním podniku Technoexport.

„Jmenovaného lze charakterizovat jako ambiciózního mladého pracovníka. Jeho postavení v PZO bylo podmíněno známostí s generálním ředitelem,“ zhodnotila StB spolupráci s důvěrníkem Markem v květnu 1989. Jím předané zprávy měly ale „spíš informativní charakter“, byl využíván také „k ověření některých obecně známých skutečností v PZO“, sám však prý „hodnotit situace a rozlišovat informace pro potřeby bezpečnosti“ nedokázal.

Markvart upozornil StB třeba na to, že ve švédském večerníku vyšel „pomlouvačný článek“, podle nějž velvyslanectví některých socialistických zemí ve Stockholmu, včetně toho československého, začala fungovat jako špionážní centra – poté, co byla řada Rusů označena za špiony a vyhoštěna.

Rovněž hlásil, že vláda posledního předrevolučního premiéra Ladislava Adamce jednala se dvěma tureckými podnikateli, kteří měli zájem stavět novou budovu letiště v pražské Ruzyni a sídliště s dvaceti tisíci byty. Za zvýhodnění svých firem nabízeli pomoc s vymáháním dluhů v Turecku, Sýrii a Iráku. „O výstavbu letiště má zájem také rakouská firma,“ varoval důvěrník Marek. „Může dojít k prosazení tureckých firem za podmínek pro československé hospodářství nevýhodných.“

„Slib o spolupráci“ s komunistickou státní bezpečností podepsal tehdy šestadvacetiletý Petr Markvart pouhý půlrok před sametovou revolucí, v květnu 1989. StB měla zájem o intenzivnější spolupráci, protože měl vyjet do syrského Damašku. Slibovala si od něj, že bude donášet informace nejen o lidech z Technoexportu, ale také o osobách „z vyšších syrských obchodních kruhů“.

Od agenta k Peťulíně

Momentálně se Petr Markvart věnuje nejen byznysu s vojenskou technikou. Mluví se o něm také v souvislosti s několika twitterovými účty, které sdílí protivládní propagandu a chválí Andreje Babiše. Třeba začátkem října se na účtu Petra Markvarta objevil příspěvek: „Rodinná oslava. Za tři hodiny jsem slyšel tolik nadávek na vládu a neschopnost PF, že bych to nespočítal. Pan Babiš chybí každému normálnímu člověku.“

 

Rodinná oslava. Za tři hodiny jsem slyšel tolik nadávek na vládu a neschopnost PF, že bych to nespočital. Pan Babiš chybí každému normálnímu člověku. pic.twitter.com/n9TjfwSjhJ

— Petr Markvart (@MarkvartPetr) October 8, 2022

 

Pozornost budí také účet Peťulíny Markvartové, jenž používá jako profilový obrázek fotku modelky Kelly Jean. Tomuto nejspíš anonymnímu účtu se v minulosti věnovalo například Forum24.

Zprávy z účtu Peťulíny Markvartové hojně retweetoval další účet, který je dáván do souvislosti s Petrem Markvartem – Jsem zděšena! „Peťulína Markvartová i Jsem Zděšena je Petr Markvart, další šmejd,“ tvrdí například známý český internetový publicista Daniel Dočekal.

Spojení Petra Markvarta s účtem Jsem zděšena! se nepodařilo potvrdit. Jisté ale je, že expremiér Babiš se s majitelem účtu setkal loni v Průhonicích na akci pro podporovatele a fanoušky jeho pořadu Čau, lidi. Marketingový tým si od účastníků vzal kontakty, aby jim nové díly mohl posílat přímo do e-mailu. S některými z nich si vyměnil osobní kontakt též sám Babiš.

Na jméno Jsem zděšena! si ale nikdo z Babišových spolupracovníků nepamatuje. Vybavili si jen historku o muži, který se s Babišem potkal – prý jde o důchodce, jenž premiérovi fandil, a proto si budoval zmíněný účet na sítích.

Každopádně z hlášky Jsem zděšena! se stal internetový fenomén. Samotný účet Jsem zděšena! reagoval na spekulaci, že za ním stojí Petr Markvart, výzvou: „Vyplatím 100.000 korun tomu, kdo zde na Twitteru přinese nezpochybnitelné důkazy o tom, že za profilem Jsem zděšena! stojí Petr Markvart. Podle toho, jak to všichni s jistotou tvrdíte, to budou lehce vydělané peníze. Jde jenom o rychlost. Hodně štěstí. Jsem zděšena!“

Vyplatím 100.000 korun tomu, kdo zde na Twitteru přinese nezpochybnitelné důkazy o tom, že za profilem Jsem zděšena! stojí Petr Markvart. Podle toho, jak to všichni s jistotou tvrdíte, to budou lehce vydělané peníze. Jde jenom o rychlost. Hodně štěstí. Jsem zděšena!

— Jsem Zděšena! (@JZdesena) May 1, 2022

Kamarád z Brna se vrací

Smlouvy s firmami Defcon a Vorrens měl na starost obchodní úsek LOM PRAHA, který vedl Radomír Daňhel jako ředitel pro obchod a logistiku a současně zástupce ředitele Jiřího Protivy. Pod druhým kontraktem s firmou Defcon je už podepsaný ředitel, protože Daňhel podnik opustil. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) si ho na konci loňského roku opět vybral za ekonomického náměstka.

Blažkovi dělal Radomír Daňhel, jeho dlouholetý přítel a spolustraník z Brna, náměstka už během jeho prvního období v čele spravedlnosti, a to v letech 2012 a 2013. Daňhel působil také jako insolvenční správce (od roku 2009) a jeho firma Deup nabízela daňové poradenství.

Právě této firmě se média věnovala na začátku letošního roku. Jak zjistily Hospodářské noviny (HN) a server aktuálně.cz, firma Deup dělala účetnictví společnosti, která byla zapojena do stamilionových – a soudem potvrzených – daňových podvodů.

Skupinu řídil uprchlý podnikatel Hussein Rekhem a Saman El-Talabani (obžalovaný také ve známé brněnské kauze Stoka). Vytvořili dva řetězce zdánlivě nezávislých firem, jež si mezi sebou přeprodávaly textilní zboží s až stonásobně nadhodnocenou cenou. Vše se dělo jen naoko, obchody měly podle žalobce jediný cíl – okrádat stát. Na konci byly společnosti Larnk See a Nord Amstrdam, které pak vymáhaly po státu vratku daně z přidané hodnoty (DPH). Podle soudu připravily kasu státu o víc než tři sta milionů korun. Právě těmto společnostem dělala účetnictví Daňhelova firma Deup.

Radomír Daňhel novinářům řekl, že o podvodech nevěděl, protože neměl všechny potřebné podklady. Podle oslovených odborníků si nicméně podezřelého podnikání svých klientů musel všimnout. Každopádně Daňhel obžalovaný nebyl, u soudu figuroval jen jako svědek.

Na základě zjištění HN a aktuálně.cz detektivové momentálně prověřují další brněnskou kauzu, v níž figuruje nejen Daňhel, ale i ministr Blažek. Jde o možnou korupci při pronájmu městských prostorů rodině Rekhemových. Pronájmy schvalovalo vedení městské části Brno-střed, v němž seděla vedle Blažka i současná primátorka Markéta Vaňková.

Smlouvy měly ušetřit

Za smlouvami s Defcon a Vorrens si někdejší zástupce ředitele státního podniku LOM PRAHA a současný náměstek ministra spravedlnosti Radomír Daňhel stojí. „Smlouvy byly uzavřeny v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek a s vnitřními předpisy s cílem jak navýšit objem produkce, tak i šetřit finanční prostředky,“ vzkazuje Daňhel prostřednictvím tiskového mluvčího ministerstva spravedlnosti Vladimíra Řepky.

Slova o šetření vysvětluje Daňhel tím, že Defcon a Vorrens dostanou zaplaceno jedině tehdy, když podniku LOM zprostředkují v Etiopii a v Alžírsku nějaké zakázky: „Cena za poskytnuté služby byla sjednána v jednotkách procent až z plateb přijatých státním podnikem LOM za realizované plnění,“ píše prostřednictvím mluvčího Daňhel. „Tedy přesto, že v průběhu platnosti smlouvy byly aktivity v daném teritoriu vykonávány, nemusí být vyplaceno nic.“

Na otázku, zda angažmá firmy Defcon v nigerském korupčním skandálu není důvod, aby státní podnik s tímto subjektem nespolupracoval, náměstek Daňhel odpověděl: „Státní podnik jako veřejný zadavatel nemohl vyloučit účastníka z jiných než zákonných důvodů.“

Podle protikorupčních expertů z Mezinárodního centra pro boj proti korupci (IACRC) je nápadně vysoká částka 50 milionů korun za vágně popsané služby (zprostředkování, konzultace, pomoc), které nemají jasně danou a fakticky ověřitelnou hodnotu, navíc za práci v zemích s pověstí vysoké míry korupce, často právě symptomem korupce. Je možné, že firmám Vorrens a Defcon zůstane jenom část peněz a další miliony půjdou jako úplatky lidem, kteří se podílejí na rozhodování o tom, kdo dostane státní zakázky.

„Nemyslím si, že by zpráva auditorů měla na jejich život jakýkoli dopad. Nevěřím, že by tu byla vůle je stíhat,“ tvrdí Hassane Diallo, šéf nigerského protikorupčního Centra právní pomoci a občanské akce (Centre d’Assistance Juridique et d’Action Citoyenne). „Všichni aktéři zmínění v auditu patří k vládnoucí klice. Jsou ze stejného regionu jako prezident,“ vysvětluje.

Aboubacar Hima během své kariéry zbrojaře získal přezdívky „Malý Boubé“ nebo „Divoký styl“ a ve svém rodném Nigeru vede okázalý způsob života. V hlavním městě Niamey vlastní obrovský palác s bazénem na břehu řeky Niger, který v jedné z nejchudších zemí světa přitahuje pozornost nejen protikorupčních aktivistů, ale i místních obyvatel.

Hima měl na starosti celé tři čtvrtiny zakázek zpochybněných v auditu Generální inspekce armády. Dohromady to byly smlouvy za 240 milionů USD (přes pět a půl miliardy korun).

Ženatý se zakázkami

Jak se z Himy, syna úředníka na nigerském ministerstvu zemědělství, stal tak veleúspěšný podnikatel, není úplně jasné. Místní novináři považují za klíčový moment jeho kariéry okamžik, kdy se v roce 2005 oženil s dcerou bývalého prezidenta Ibrahima Baré Maïnassary, jenž byl zavražděn během státního převratu v roce 1999. Vzhledem k tomu, že politická strana, kterou kdysi Maïnassara vedl, dnes plně podporuje novou vládu, mu toto manželství pravděpodobně pomohlo dostat se blíž k vládnoucí elitě.

V roce 2003 si Hima založil tiskárnu, která funguje dodnes. V roce 2010 začal v sousední Nigérii obchodovat se zbraněmi, a založil si tam proto několik společností. Ty se později staly klíčovými pro machinace, jež se státními zakázkami dělal ve svém rodném Nigeru.

Většina smluv, jež Hima výhodně podepsal, byla sepsána na základě zbrojního zákona z roku 2013, který ve speciálních případech povoloval vyjednávat o zbrojních kontraktech přímo s firmami, a to bez nutnosti dodržovat pravidla zadávání veřejných zakázek. Tento zákon sice v Nigeru v roce 2016 změnili a definovali mnohem transparentnější proces nákupu zbraní, jenže už bylo pozdě.

Při jedné zakázce na nákup helikoptér od ruské firmy Rosoboronexport za 55 milionů dolarů (1 320 000 000 korun) auditoři vypočítali, že byla předražená o téměř 20 milionů dolarů (bezmála půl miliardy korun), tedy skoro o polovinu. Na to nigerští auditoři promptně zareagovali a vydali se do Moskvy pro vysvětlení. To ale nedostali, neboť v Rosoboronexportu jim tvrdili, že smlouvy jsou v režimu utajení, a proto jim k celé záležitosti nemohou nic říct.

Auditní zpráva ale popisuje i mnohem divočejší a v jednom případě i naprosto nelegální praktiky, které Himovi umožnily mít pod plnou kontrolou většinu státních zakázek na nákup vojenského materiálu.

Zbrojař dozoruje obchod se zbraněmi

Firma TSI, kterou Hima založil v sousední Nigérii, získala plnou moc na zastupování nigerského ministerstva obrany, což Aboubacaru Himovi přineslo téměř neomezené možnosti – od schvalování zakázek na nákup vojenského materiálu až po udělování certifikátů konečného uživatele. Právě těmito certifikáty má vláda kontrolovat a regulovat obchod s vojenskou technikou a zamezovat tomu, aby zbraně končily u teroristických skupin, diktatur nebo ve válečných zónách. Podle zákona může certifikát konečného uživatele vydat pouze vláda dané země.

Dokonce ještě předtím, než Hima získal tuto plnou moc, udělil ruskému Rosoboronexportu jménem ministerstva obrany certifikát konečného uživatele. Tuto firmu Hima zároveň zastupoval jako zprostředkovatel obchodů pro Niger. To znamená, že celý obchod byl plně v jeho režii. Zatímco jménem ministerstva organizoval nákup, jako obchodní zástupce Rusů přišel s „nejlepší“ nabídkou.

„Samotný fakt, že Himovo TSI zastupovalo ruskou firmu Rosoboronexport a Hima nigerské ministerstvo obrany, je asi nejextrémnějším příkladem korupce ve zbrojním sektoru, který jsem za svůj život viděl,“ okomentoval tuto situaci Andrew Feinstein, odborník na mezinárodní obchod se zbraněmi.

Nabídka, která se neodmítá

Mezi další techniky, jimiž si Hima zajišťoval vysoké výdělky, patřilo i vytváření falešného zdání konkurence. Když se „Malý Boubé“ ucházel o státní zakázku na nákup vojenských helikoptér, využil svých dalších firem k tomu, aby podaly velmi nevýhodnou konkurenční nabídku. Tím pádem předem vybraná Himova firma nabídla nejlevnější, i když stále enormně předraženou nabídku.

Tímto způsobem Himova firma Brid.A Defcon například vyhrála kontrakt v hodnotě 4,3 milionu USD (přes sto milionů korun) na to, aby postavila speciální hangár pro prezidentův oficiální letoun. U této zakázky si konkurovaly pouze Himovy firmy.

Další zakázka byla na vybavení prezidentského letounu protiraketovým systémem. Jak ale vyšlo najevo, dodaný protiraketový systém nebyl s letounem kompatibilní a nešel tedy použít.

Nebyl to ale jen Hima, kdo vydělal na machinacích kolem nigerských zbrojních zakázek a měl vazby na Česko. V auditní zprávě je přímo jmenována i česká firma Defcon a její majitel Petr Markvart. Jeho firma byla v auditní zprávě opakovaně zmíněná jako obchodní partner Himovy společnosti Brid.A Defcon.

Petr Markvart se prezentuje jako odborník na Blízký východ, kde ke konci 80. let působil jako zástupce podniku zahraničního obchodu Technoexport.

Markvart je zároveň propagátorem ruské vojenské techniky a má velmi dobré konexe. Pro vzdušné síly Burkina Faso například Markvartova firma Defcon školila letecký personál, podobně dobré vazby má i v Nigérii nebo v Ghaně. Na svém facebookovém profilu rád pózuje se zbraněmi a vlivnými africkými politiky, například s bývalým nigerijským prezidentem, generálem Ibrahimem Badamasim Babangidou.

Konkurence, která neexistuje

Ve letech 2017 a 2018 měla Markvartova česká firma Defcon dodat nigerské armádě 80 nákladních aut rakouské společnosti Steyr v hodnotě 33,6 milionu dolarů (přes 800 milionů korun). Druhou nabídku podával Aboubacar Hima v údajném zastoupení ukrajinské společnosti Motor Sich.

Vedení společnosti Motor Sich nicméně tvrdí, že se o podobnou zakázku nikdy neucházeli. Auditoři proto pojali podezření, že někdo jen zneužil jméno této společnosti.

Novináři z Africa Intelligence poukazují i na to, že tato zakázka, kterou česká firma získala, byla předražená téměř o polovinu. Navíc prý náhradní díly v hodnotě 1,4 milionu dolarů (přibližně 33 milionů korun) nebyly podle auditorů nikdy dodány.

Další zakázky, kvůli kterým jsou teď společnosti Brid.A Defcon a český Defcon v Nigeru vyšetřovány, měly být na dodávky granátů a bomb v hodnotě desítek milionů dolarů, jež ale do Nigeru také nikdy nedorazily. Češi v tomto případě měli poskytovat podkladové dokumenty a faktury.

Management Defconu nicméně popírá, že by na výše zmíněných zakázkách s Brid.A Defcon spolupracoval. Spolupráci s Aboubacarem Himou na dalších projektech ale nepopřel.