Obchod s drogami způsobuje nárůst násilí na původních obyvatelích peruánské Amazonie. Satelitní snímky ukazují rozsah nelegálních aktivit pašeráků v pralese. Kypr odebral občanství ruským oligarchům, kteří jej získali v rámci kontroverzního programu „pas za peníze“. Drogové kartely v Mexiku do svých řad verbují studenty chemie pro posílení výroby fentanylu. Deportace ukrajinských dětí z okupovaných území za účelem jejich rusifikace probíhaly pod přímou kontrolou Vladimíra Putina.

Drogové gangy pěstují koku hluboko v amazonském pralese a napadají při tom komunity původních obyvatel Peru. Satelitní snímky analyzované investigativními novináři z Mongabay Latam zachycují uprostřed amazonské džungle desítky nelegálních přistávacích drah pro letadla. Za jejich vybudováním stojí pašeráci drog, kteří z peruánské Amazonie převážejí lístky koky nutné k výrobě kokainu. Gangy čím dál více zasahují i do území původních obyvatel. Domorodé kmeny, jež se snaží pašerákům vzdorovat, čelí vyhrožování a stupňujícímu se násilí. Jen za poslední čtyři roky zde bylo zavražděno nejméně patnáct domorodých vůdců. Ne všechny vraždy zatím byly vyšetřeny, narkozločin je nicméně považován za jeden z hlavních zdrojů narůstajícího násilí na původních obyvatelích.

Přečtěte si

NarcoFiles: Kokainová dálnice do Evropy

Mexické drogové kartely do svých řad verbují studenty chemie kvůli výrobě fentanylu. Pouze za minulý rok zemřely ve Spojených státech na předávkování fentanylem desítky tisíc lidí. Tento nebezpečný syntetický opioid do USA pašují ve velkém právě mexické kartely. Jejich současným cílem je začít v Mexiku syntetizovat i samotné prekurzory – chemické sloučeniny, bez nichž se výroba fentanylu neobejde. Kartely se tak chtějí osvobodit od závislosti na dovozu prekurzorů z Číny a studenti chemie jim v tom mají pomoci. Svědectví o tom přinesl přímo od lidí z mocného kartelu Sinaloa deník The New York Times.

Podle jednoho z členů kartelu se studentům zatím podařilo vyrobit daleko silnější fentanyl. Pokud by se jim povedlo uspět i ve výrobě vlastních prekurzorů, znamenalo by to podle znalců novou nebezpečnou fázi fentanylové krize. Syntetické opioidy z Mexika nekončí jen ve Spojených státech, ale dostávají se také do Evropy, jak podrobněji popisujeme v našem článku.

Přečtěte si

Pašerácké stezky vedou z Mexika do Evropy. Hrozí nám fentanylová epidemie?

Kypr odebral pasy dalším 86 cizincům, kteří je získali v rámci programu „občanství za peníze“. Seznam zveřejněný deníkem Politis zahrnuje jména řady ruských oligarchů včetně těch umístěných na sankčních seznamech Spojených států a Evropské unie. Patří mezi ně miliardář Oleg Děripaska, akcionář ruské investiční skupiny Alfa Group Alexej Kuzmičev nebo bývalý vyšetřovatel FSB Sergej Kovbasjuk.

Kyperská vláda v rámci kontroverzního programu „zlatých víz“ v minulosti rozdala tisíce pasů zejména miliardářům z Ruska a Číny. Výměnou za občanství měl být příslib milionových investic v zemi. V roce 2020 byl program pozastaven poté, co novináři Al Jazeery odhalili, že díky němu získali kyperské občanství i usvědčení zločinci a lidé obvinění z korupce nebo praní špinavých peněz. Od té doby vláda odebrala už více než 280 takto udělených pasů.

Únosy ukrajinských dětí do Ruska za účelem jejich rusifikace probíhaly pod přímou kontrolou Vladimíra Putina. Nové důkazy o rozsahu deportací přinesl v investigativní zprávě tým výzkumníků z Yale University. Podařilo se jim identifikovat více než tři sta ukrajinských dětí deportovaných z Ruskem okupovaných území a následně zařazených do ruských databází dětí určených k adopci. Unesené děti ve věku od dvou do sedmnácti let obdržely ruské občanství a většina z nich podle zjištění výzkumníků skončila v rodinách napříč Ruskou federací. Pomocí satelitních snímků pak výzkumníci odhalili, že řada dětí byla do Ruska deportována letadly podléhajícími přímo prezidentu Putinovi.

Celkově se mluví až o statisících ukrajinských dětech, jež Kreml unesl za účelem jejich rusifikace. Nucené deportace z okupovaných území představují podle mezinárodního práva válečný zločin. Mezinárodní trestní tribunál proto minulý rok vydal zatykač na Vladimíra Putina a na zmocněnkyni Kremlu pro práva dětí Marii Lvovu-Bělovu, která je v procesu nucených adopcí Putinovou pravou rukou. Podle výzkumníků z Yale University přináší jejich zpráva nové důkazy o možných válečných zločinech, zločinech proti lidskosti a spolu s dalšími důkazy rovněž o možném aktu páchání genocidy.

The post #zesvěta: Pašeráci drog se v amazonském pralese střetávají s původními obyvateli appeared first on investigace.cz.

Poslední červencové #zesvěta přináší letní všehochuť z prostředí zločinu, přičemž leckteré z příběhů připomínají zápletky detektivních románů. Honduras plánuje vybudovat obří supervěznici pro dva tisíce mafiánů, byť stále nevyřešil problémy v již existujících káznicích, v nichž mají vliv samotní gangsteři. Německé policii se zase podařilo přijít na stopu loupežné skupině, jež se zaměřovala na starobylé poklady. A kyrgyzské firmy se nežinýrují a nestydatě obcházejí protiruské sankce. V dnešním výčtu nechybí ani umělá inteligence, kterou využívají podvodníci v Peru. Právě AI se týká i bonusová zpráva o nepříliš veselém varování z budoucna.

#1 Ostrovní supervěznice

Bude pobyt ve vězení na Labutích ostrovech labutí písní pro honduraské gangstery? Necelých 250 kilometrů od pobřeží Hondurasu má na souostroví Islas del Cisne vzniknout obří vězeňský komplex s maximální ostrahou. Odsouzenci zavření v izolovaných celách by tam měli ztratit veškerý kontakt s vnějším světem. Prezidentka země Xiomara Castro by do věznice ráda umístila až dva tisíce kriminálníků, a to hlavně z gangů Barrio 18 a Mara Salvatrucha. Obě skupiny v zemi už dlouhá léta podněcují násilí, a mají vliv dokonce v již existujících věznicích. V červnu navíc došlo k masakru v ženské káznici, při němž bylo zabito 46 odsouzených. Španělský deník El País upozorňuje, že prezidentka Castro zjevně upouští od reforem zkorumpovaného právního systému a uchyluje se k drakonickým řešením. „Nové vězení vám ovšem bude k ničemu, pokud nejdřív nezískáte zpět kontrolu nad věznicemi, které už máte,“ uzavírá Tiziano Breda, expert na Latinskou Ameriku z italského think-tanku Istituto Affari Internazionali.

Podrobnosti o pokusech honduraské političky vyřešit problémy s násilím se dočtete na webu El País či agentury AP.

#2 Zloději keltského pokladu dopadeni

Němečtí vyšetřovatelé zatkli čtyři loupeživé nájezdníky. Lupiči ukradli 483 keltských mincí z Keltsko-římského muzea v bavorském Manchingu. Samotné mince pocházejí z doby kolem roku 100 př. n. l. a mají hodnotu 1,6 milionu eur. Několik z nich stihli zločinci roztavit, vyšetřovatelé ale doufají, že se jim ostatní mince podaří najít v pořádku. Stále také pátrají po dalších pachatelích, kteří jsou součástí gangu zaměřeného na kulturní poklady. A hledat budou v opravdu rozmanitých vodách, zloději mají historii jen jako koníček – jeden ze zadržených pracuje jako telekomunikační inženýr, druhý je účetní, další vedoucí obchodu a poslední zaměstnanec demoliční firmy. 

O vyšetřování této troufalé krádeže se více dozvíte na webu agentury AP.

Investigators looking into the theft of hundreds of ancient gold coins from a German museum have found lumps of gold that appear to have resulted from part of the treasure being melted down, but still hold out hope of finding the rest intact. https://t.co/KcAH0LHPi6

— The Associated Press (@AP) July 20, 2023

#3 Kyrgyzská šmelina

Něco tu nesedí. Minulý čtvrtek kyrgyzský šéf Státního výboru pro národní bezpečnost, Kamčybek Tašijev, prohlásil, že žádná firma v jeho zemi rozhodně neobchází americké sankce namířené proti Rusku. Jenže několik hodin poté se ozvaly Spojené státy americké s tím, že to tak úplně není pravda, neboť čtyři kyrgyzské firmy mají podle jejich zjištění protiruské sankce vesele porušovat. Načež je Američané potrestali stejným způsobem. Přesněji řečeno zavedli sankce právě proti nim. Tyto společnosti, registrované v Kyrgyzstánu krátce po ruském útoku na Ukrajinu, mají do Ruska vyvážet elektronické součástky a další technologie. Informovalo o tom americké ministerstvo financí a dodalo, že některé ze zásilek putovaly i do ruského obranného sektoru. Investigace.cz nedávno upozornila, že něco podobného se děje také v Kazachstánu.

Podrobnosti o kyrgyzském podnikání odhalují novináři z projektu OCCRP.

Přečtěte si

Kazachstánské firmy dodávají Rusku součástky pro zbraně ze Západu. Část z nich může pocházet z Česka

#4 Deepfakes

V Peru bylo zaznamenáno již několik desítek podvodů založených na využití umělé inteligence. Pomocí této nové technologie zločinci napodobují hlasy osob, které najdou na YouTube, Instagramu či WhatsAppu. Získané zvuky pak vkládají do softwaru deepfake a vymáhají výkupné za fingovaný únos poté, co hlasem údajného nešťastníka přesvědčí přátele a příbuzné, že je v nebezpečí či ohrožení života. Podobné případy se objevily i v USA, Kanadě či Hongkongu. Podvody, při nichž se někdo vydává za někoho jiného, jsou velmi výnosné. V roce 2020 zatkla argentinská policie vůdce gangu, jenž během deseti dnů ukradl 600 000 dolarů díky tomu, že se vydával za jiného člověka. 

O celé záležitosti s deepfake podvody v Peru si můžete více přečíst na stránkách InSight Crime. 

BONUS: Mami, prosím, nesdílej mě

Přes 75 % rodičů publikuje osobní informace a fotografie svých dětí na sociálních sítích. Osm z deseti takových rodičů ale na jejich profilech sledují i lidé, které nikdy nepotkali. Německý Telekom se proto v aktuální kampani #ShareWithCare snaží na palčivý problém týkající se sdílení dětských fotek a videí na internetu upozornit. Za pomoci umělé inteligence vzniklo video, na němž dospělá Ella z budoucnosti vysvětluje svým rodičům, proč by neměli sdílet snímky v současnosti ještě malé Elly na sociálních sítích. Experti varují, že právě publikování takovýchto obsahů může v budoucnu znamenat riziko a potenciální ohrožení. Rodiče tak neúmyslně vystavují své děti krádeži osobních údajů, pedofilii a dalším zločinům ohrožujícím soukromí a bezpečnost.

Více informací najdete na webu Telekomu.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

The post #zesvěta: Budou mít gangsteři v Hondurasu utrum? appeared first on investigace.cz.

Přepychové francouzské nemovitosti jsou již dlouho v hledáčku těch, kteří potřebují někam ukrýt své nelegálně nabyté finance. Latinskoameričtí novináři z Organized Crime and Corruption Project (OCCRP) odhalili, jak jihoameričtí vládní představitelé a podnikatelé obvinění z korupce a praní špinavých peněz nakupovali nemovitosti nejen v Paříži. Podobným způsobem nakupoval reality a pozemky na francouzské Riviéře i bývalý premiér České republiky Andrej Babiš.

Francie je díky velkému množství luxusních apartmánů a domů atraktivní zemí pro praní špinavých peněz právě přes nemovitosti. Vzhledem k tomu, že francouzské orgány shromažďují informace o skutečných vlastnících společností i nemovitostí, mělo by pro ně být sledování nelegálních finančních toků jednoduché. Informace o skutečných majitelích jsou navíc od roku 2021 veřejně dostupné. Podle letošní zprávy Transparency International (TI) a Anti-Corruption Data Collective (ACDC) jsou ale tato data jen málo spolehlivá a neúplná.

Venezuelský ministr dopravy a korupční skandál

Blízcí příbuzní bývalého venezuelského ministra dopravy Haimana El Troudiho vlastní v Paříži byt za dva miliony eur, což v přepočtu vychází na zhruba 47,5 milionů korun. Byt se nachází v honosné pařížské ulici Faubourg Saint-Honoré, nedaleko Vítězného oblouku a Champs-Elysées. Veden je na jméno pařížské společnosti SCI Republic. Jejími majiteli jsou tchyně El Troudiho a její syn. Novinářům se podařilo propojit tchyni bývalého ministra s dalšími dvěma byty, jeden je ve stejné budově a druhý ve stejné ulici. Za tyto byty zaplatili prostřednictvím společnosti Santa Elena Estates více než 80 milionů korun.

Několik let předtím, než se koupě nemovitostí uskutečnila, se desítky milionů dolarů v podobě úplatků přesunuly z brazilské stavební firmy Odebrecht, vlastněné brazilskou společností Odbinv S. A., na několik bankovních účtů El Troudiho manželky a tchyně. Firma byla už v minulosti zapletena do korupčního skandálu s názvem Myčka aut, kdy měla mimo jiné platit cesty po Latinské Americe a Africe tehdy bývalého prezidenta Brazílie Luize Inácia Luly da Silvy.

Přečtěte si

Volby v Brazílii: Důvodem k oslavám je Lulův respekt k demokracii

Z legálního dokumentu portugalských státních zástupců z roku 2020, o němž jako první informal americký deník Miami Herald, vyplývá, že portugalští vyšetřovatelé se domnívali, že El Troudi stojí za panamskou offshorovu společností Creswell Overseas S. A., která měla od firmy Odebrecht obdržet úplatky v hodnotě téměř dvou miliard korun.

Syn bývalého brazilského senátora a jeho pařížský byt

Márcio Lobão vlastní rovněž v centru Paříže byt o rozloze 110 metrů čtverečních se třemi ložnicemi. Márcio byl v roce 2019 obviněn z praní špinavých peněz, jeho otec a bývalý senátor Edison Lobão v té době také čelil obvinění, avšak z korupce. Podle brazilských úřadů někdejší senátor obdržel od výše zmíněné společnosti Odebrecht a společnosti Estre Group, zabývající se odpady, v přepočtu skoro čtvrt miliardy korun, a to v souvislosti se skandálem Myčka aut. Otec i syn jsou momentálně souzeni u brazilského federálního okresního soudu.

Luxusní apartmán Márcia Lobãa se nachází v blízkosti obchodu Gucci v bohatém šestém pařížském obvodu. Za nemovitost zaplatil v přepočtu téměř 30 milionů korun a pořídil si ji prostřednictvím své společnosti SCI Guignard, jejímiž společníky byly jeho manželka a děti. Když novináři v dubnu 2023 nemovitost navštívili, našli u dveří zvonek s nápisem „Guignard“, ale po zazvonění jim nikdo neotevřel. Jeden ze sousedů reportérům potvrdil, že se Lobão mladší v bytě zdržuje. Naposledy ho tam viděli v únoru letošního roku.

Přečtěte si

Brazilský prezident: Osobnost roku v organizovaném zločinu a korupci

Venezuelský podnikatel kupující ostrovní nemovitosti

Luis Oberto, venezuelský podnikatel vyšetřovaný v USA kvůli praní špinavých peněz, nakoupil přes své společnosti několik nemovitostí na francouzském ostrově Svatý Bartoloměj. Prostřednictvím společnosti Bucefalus koupil dům se dvěma bytovými jednotkami za téměř půl miliardy korun. Další společnost jménem Ganesha, kterou Oberto vlastní se svou manželkou, byla založena v roce 2008 za účelem nákupu vily se třemi ložnicemi na tomtéž ostrově a za cenu přesahující 50 milionů korun.

Oberto byl podle zprávy deníku Miami Herald vyšetřován spolu se svým bratrem kvůli praní špinavých peněz v USA. Zdroj obeznámený s průběhem vyšetřování uvedl, že bratři Obertovi platili milionové úplatky vládním úředníkům za přístup k miliardovým příjmům venezuelské státní ropné společnosti. Tyto peníze pak byly skryty na švýcarských účtech a následně převedeny do USA. Podle venezuelské prokuratury byl na Oberta a jeho bratra vydán zatykač. Žádné podrobnosti ale nebyly zveřejněny a venezuelské úřady se k dotazům novinářů nijak nevyjádřily.

Přečtěte si

Francie: Drogoví dealeři jako záruka veřejného pořádku?

Bývalý prezident Peru a nenápadný prodej jeho pařížského bytu

Alan García byl prezidentem Peru v 80. letech, načež v roce 1992 ze země uprchl před nastupujícím autoritářským režimem. Až do roku 2001 žil střídavě v Kolumbii, kde obdržel politický azyl, a ve Francii. V listopadu 1997 si García pořídil čtyřpokojový byt v luxusní části Paříže. V přepočtu na tehdejší měnu zaplatil asi 430 tisíc dolarů, tedy něco přes devět milionů korun. V té době García se svou tehdejší manželkou založili společnost SCI FIDES. Její akcie rozdělili stejným dílem mezi své čtyři děti, které až na jedno byly nezletilé.

Garcíu začal vyšetřovat peruánský kongres kvůli údajné korupci a nezákonnému obohacení už během jeho výkonu funkce. Promlčecí lhůta však vypršela v roce 2001 a García se v témže roce rozhodl vrátit do Peru a znovu kandidoval na prezidenta. Vyhrál teprve v dalších volbách v roce 2006 a ve funkci zůstal do roku 2011. V posledním roce svého druhého funkčního období uvedl v čestném prohlášení, že v rodné zemi ani v zahraničí nemá žádný movitý ani nemovitý majetek. Svůj pařížský byt a další nemovitosti poté, co zveřejnil své prohlášení, prodal bez zbytečné pozornosti za přibližně 30 milionů korun. V té době byl znovu vyšetřován pro údajné bezdůvodné obohacení. Když ho v roce 2019 přišla zatknout policie, spáchal sebevraždu zastřelením.

Anonymní investování do francouzských nemovitostí Andreje Babiše 

Podle zprávy TI a ACDC jsou více než dvě třetiny francouzských nemovitostí, vlastněné prostřednictvím společností, drženy anonymně a téměř třetina ze všech francouzských společností dosud neoznámila, kdo je jejím skutečným majitelem. Pro porovnání, v České republice jde pouze o 15 % ze všech společností, které dosud nesplnily povinnost nahlásit své skutečné majitele, jak uvedla česká pobočka TI v analýze z roku 2022. 

Přečtěte si

Pandora Papers: Jak pokračuje vyšetřování Babišových offshorů?

Ze zprávy TI a ACDC vyplývá, že právě ty právnické osoby, jež s sebou nesou velké riziko finančních podvodů („high-risk legal entities“), jsou zároveň těmi, které své konečné majitele neoznamují. Mezinárodní prestiž Paříže, Francouzské riviéry a karibských ostrovů typu Svatý Bartoloměj podle francouzského právníka Williama Bourdona podporuje a přitahuje praní špinavých peněz.

Do šestnácti nemovitostí včetně luxusní vily Château Bigaud na Francouzské riviéře anonymně investoval i bývalý premiér Andrej Babiš. Na zakoupení nemovitosti si sám sobě půjčil téměř 400 milionů korun skrz offshorovou strukturu na Britských Panenských ostrovech, v americkém Washingtonu a Monaku. Původ těchto peněz je přitom dodnes neznámý.

V Česku, kde měl Babiš přiznat vlastnictví offshorových firem, se vyšetřování zastavilo. Přestupek, kterého se dopustil tím, že nepřiznal vlastnictví akcií offshorových firem, byl promlčen loni v červenci. V srpnu roku 2022 ovšem francouzská prokuratura oznámila předběžné vyšetřování Andreje Babiše. Francouzský úřad pro boj s korupcí a finančními a daňovými podvody („Office central de lutte contre la corruption et les infractions financières et fiscales“) současného českého poslance vyšetřuje od února tohoto roku.

Autorka textu: Kamila Plzáková
Autor úvodní grafiky: James O’Brien

The post Luxusní francouzské nemovitosti politiků obviněných z korupce appeared first on investigace.cz.

Peruánec Carlos Sein Atachahua pral peníze pro argentinskou zločineckou skupinu. Ta pašovala drogy po celém světě a její vazby vedou i k italské mafii ’Ndrangheta. Atachahua se spravedlnosti dlouho vyhýbal, teď je v domácím vězení v Argentině a čeká ho soud. Podrobnosti o jeho zločinech odhaluje novinářská skupina OCCRP.

Peruánský zločinec byl zatčen už v roce 2020, až teď ho ale čeká soud. Od roku 2006 pral peníze pro argentinské impérium pašeráků drog. Jeho kontakty sahaly z Latinské Ameriky až do Evropy. Organizace, se kterou Atachahua pracoval, měla v průběhu let vyprat až sedm milionů nelegálně získaných dolarů (v roce 2020 to bylo asi 166,7 milionů korun), podle úřadů ale částka může být ve skutečnosti mnohem vyšší.

Argentinští prokurátoři Atachahuu obvinili z praní špinavých peněz, ale nikoli z obchodování s drogami. Přitom se měl podílet i na pašování kokainu z Jižní Ameriky. Na balíčcích s drogou prý byla loga se starověkými peruánskými symboly, odkazujícími na pachatelův původ. Atachahua byl se svými ilegálními operacemi opatrný a chtěl se postupně stát běžným byznysmenem.

Jeho skupina byla napojená na kriminální organizace po celém světě, třeba na pašeráky v Kolumbii. A drogu prodával podle OCCRP také italské ’Ndranghetě. K praní nelegálně získaných peněz argentinští zločinci využívali podle vyšetřovatelů směnárny v Evropě. Hotovost putovala zpátky do Peru. Tyto peníze skupina zločinců následně využila k založení falešných společností nebo skupovala argentinské nemovitosti. Další takto nakoupený majetek byl navázaný také na Atachahuovu rodinu v Peru.

Pašerácká rodina

Dvaapadesátiletý Peruánec prý nevypadal jako zločinec. Přestože byl Atachahua movitý, nedával to moc najevo a choval se velmi obezřetně. Obchodoval hlavně s hotovostí a informace rozděloval mezi své lidi, jimž říkal vždy jen to nejnutnější – daný člověk věděl vždy jen 20 % informací o určité operaci, ne víc, protože to už by bylo riskantní.

Atachahua před úřady tvrdil, že je směnárník nebo obchodník s ojetými auty a využíval i falešná jména, třeba Abraham Levy. Jindy se zase prezentoval titulem z univerzity v Limě. Na svých cestách používal osm různých pasů a občanských průkazů.

Do obchodování s drogami byl zapletený už jeho otec, matka i sestra. Jeho dcera, která žila v Kanadě, dostávala od svých rodičů pravidelně různé dary, jež podle úřadů sloužily jako úkryt majetku nabytého zločineckou činností.

Už v roce 1999 peruánské úřady Atachahuu odsoudily k devíti letům vězení za pašování drog. Za nejasných okolností byl ale propuštěn a následně odjel do Argentiny, kde se usadil. Tam začal prodávat kokain, který posílal přes Uruguay a Brazílii do Evropy. Získal kontakty v Kolumbii, Uruguayi, Itálii nebo v Chile a svůj drogový byznys měl v plánu „korporatizovat“ a přesunout ze slumů na vyšší úroveň.

´Ndrangheta: mocný kalábrijský klan u břehů Vltavy

Balíčky drog na podvozcích aut

Jakmile Atachahuova skupina dostala kokain, jenž podle OCCRP nejspíš pocházel z Bolívie či z Peru, převezla jej přes Jižní Ameriku soukromými auty a komerčními náklaďáky – často společně s dalšími produkty, třeba s banány nebo toaletními potřebami.

Balíčky byly dobře schované v tajných přihrádkách na podvozcích aut. Na zásilkách drog byl prý často peruánský symbol slunce, odkazující na tradici Inků a Atachahuův domorodý původ, uvedl jeho účetní Diego Xavier Guastini.

Aby se pašeráci vyhnuli případným kontrolám, často si záměrně prodlužovali cestu, některé operace proto trvaly i 40 dnů. Než je poslali do Evropy, putovaly dodávky přes Brazílii i další země. Když se tu droga prodala, zisk putoval k Atachahuovi do Jižní Ameriky v příručních zavazadlech jeho lidí, kteří peníze převáželi komerčními lety. Další možností bylo využít směnáren v Itálii.

Důležitou roli v tomto systému často zastával právě Diego Xavier Guastini, účetní peruánského kriminálníka. Ten osobně přejímal hotovost ve Španělsku, pronajal si pak auto a doručil peníze do Chavin Cash, směnárny v Milánu, kterou provozoval Peruánec Héctor Valdivia Chávez. 

Samotné praní peněz probíhalo jednoduchým způsobem: jakmile Peruánci poslali peníze z Milána svým rodinám, Valdivia k nim přidal další částku. Jiný komplic napojený na kriminální síť potom peníze získané prodejem drog vybral v Limě. 

Někdy také pachatelé vozili hotovost do Peru a nezákonné výdělky prali v tamních směnárnách. Peníze často cestovaly po stejných trasách, po jakých předtím putovaly drogy. V Argentině pak Atachahua údajně pral finance přes čtyři společnosti, v nichž zastávala vedoucí pozici třeba jeho žena nebo dcera. Peruánec s penězi vydělanými prodejem drog v Argentině rovněž kupoval garáže a další nemovitosti.

Část výdělku měla být posléze převedená na zlaté mince, skrývané ve falešných trubkách zdí bytu, kde Atachahua ubytoval starší pár. Chtěl tím vytvořit dojem, že jde o obyčejný příbytek. Argentinské úřady při razii ale žádné mince nenašly, informuje OCCRP. 

Atachahuova rodina vkládala špinavě vydělané peníze také do plynárenského průmyslu. V regionu San Martín v Peru založila třeba společnost Inversiones NCN S.A.C., jež prodávala palivo a měla pobočky i na dalších místech. Jako generální ředitelka působila v této společnosti Atachahuova sestra.

Uruguayská policie a kila kokainu

Atachahua se před zákonem dlouho schovával. V roce 2007 dopadly úřady dva jeho pohůnky. Měli u sebe 400 tisíc eur (v roce 2007 to činilo asi 11,5 milionů korun).

V červnu 2012 jel Atachahua se svým účetním Guastinim do Amsterdamu, aby se setkal s lidmi, kteří měli být napojení na ’Ndranghetu, mafiánskou skupinu z Kalábrie.

O pár měsíců později, v listopadu 2012, uruguayská policie odstartovala operaci proti Atachahuovým lidem. Pozatýkala několik lidí, jejichž aktivity podle OCCRP odhalily globální vazby skupiny. Jedním ze zatčených byl totiž i Francesco Pisano, italský překupník pracující pro ’Ndranghetu. Policie zatkla také dva Argentince a dva Uruguayce. Během operace se našlo celkem 276 kilogramů kokainu a 47 kilogramů kokainové pasty.

Atachahua a Guastini sice utekli, ale to, že se setkávali se zatčenými pachateli, doložily videozáznamy.

’Ndrangheta: Kokain od Pusinky už nebude

Uruguayská policie naopak neinformovala své argentinské protějšky o aktivitách Atachahuovy skupiny. Podle OCCRP prý „nedůvěřovali“ argentinské policii, protože s nimi plně nespolupracovala. Vyšetřování Atachahuova případu se táhlo roky, jeho skupina navíc několik svědků zastrašila, aby nešli vypovídat na slyšení, jenž mělo být pro rozřešení případu klíčové. Atachahua tak dál unikal spravedlnosti.

„Jsme rodina.“

Hlavní účetní peruánského zločince, Diego Xavier Guastini, od roku 2018 spolupracoval s argentinskými úřady a prozradil jim informace o operacích zločinecké skupiny i o svém šéfovi.

Atachahua to však vytušil a přizpůsobil tomu svou kriminální činnost. Několik měsíců před svým zatčením nachystal velkou zásilku drog k odeslání do Španělska. A protože nejspíš věděl, že je sledován, pokaždé, když přiletěl do Buenos Aires, jezdil několik hodin okolo letiště, aby zmátl policii, která ho pronásledovala.

Guastini byl v říjnu 2019 zastřelen, stalo se to jen pár dní poté, co poskytl úřadům další informace o Atachahuovi.

Peruánce nakonec přece jen chytli. V říjnu 2020 ho zatkli během akce, do které prý bylo zapojeno až 400 policistů. Ti vtrhli do 25 různých příbytků a podniků přidružených ke zločincovu byznysu. Našli tam miliony v hotovosti v deseti různých měnách, zbraň a 49 mobilních telefonů. Soudce poté obvinil Atachahuu i další členy jeho organizace a nařídil zabavit víc než 30 miliard argentinských pesos (v roce 2020 to bylo něco přes 10,275 miliard korun).

Peruánské úřady prý Atachahuu nevyšetřují a neví nic ani o kriminální činnosti účetního Guastiniho nebo Héctora Valdiviy Cháveze, který provozoval směnárny v Miláně. Podle informací OCCRP nebyl žádný z těchto mužů prošetřován ani v Itálii a Španělsku.

Atachahuova manželka Maribel těsně před jeho zatčením prchla ze země. Byla zatčena v říjnu 2021. Tvrdila, že nikdy nebyla v žádném gangu ani nezákonné organizaci. „Jsme rodina,“ řekla prý soudci.

Autor textu: OCCRP; autorka české verze: Mahulena Kopecká
Autor úvodní grafiky: James O’Brien, OCCRP

Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podporujte naši práci.

The post Peruánského experta na praní peněz čeká soud, zákonu unikal dlouhých 14 let appeared first on investigace.cz.

Tento týden se toho ve světě organizovaného zločinu hodně událo především v jedné disciplíně – obchodu s drogami. V tradičním pátečním výběru zpráv se dozvíte, jak se dají drogy upravit, aby se daly lépe pašovat, jak vynalézaví pašeráci staví tunely a nebo jak se naopak vlády distribuci těchto nelegálních látek snaží všemožně zabránit. To vše a ještě více přináší dnešní #zesvěta.

#1 Cukr je droga

Společnou operací španělských, francouzských a kolumbijských úřadů pro boj proti drogám se podařilo zabránit obchodu, při kterém pašeráci plánovali převézt nejméně 22 tun kokainu. Jak je známo, pašeráci drog mají mnoho kreativních způsobů jak se vyhnout odhalení kontrabandu. V tomto případě byl kolumbijský kokain kombinován se zásilkami cukru. Tyto zásilky byly určeny do tajné laboratoře ve Španělsku, kde měly být obě látky znovu odděleny, aby se kokain mohl dostat do další distribuce. Úřady uvádějí, že se jim podařilo zatknou pět údajných členů skupiny obchodující s drogami i jejich hlavní cíl: drogového bosse, který působil v Dubaji.

Více o úspěšném policejním zásahu se můžete dočíst od našich kolegů z OCCRP. 

#2 Země tunelových inženýrů

Podle zprávy amerického ministerstva spravedlnosti odhalili američtí vyšetřovatelé tunel, který propojuje mexickou Tijuanu s americkým městem Otay Mesa. Odhalený tunel se nachází v hloubce 18,5 metru, a je plně vybaven kolejnicemi a speciálně upravenými, zesílenými stěnami. Byla v něm také nainstalována elektřina a ventilační systémy. Při této podzemní akci zabavili federální vyšetřovatelé Spojených států téměř tunu kokainu a zatkli šest osob.

Od roku 1993 bylo odhaleno celkem 90 podzemních chodeb spojujících Mexiko s Kalifornií. Podle amerického ministerstva spravedlnosti bylo jen 27 z nich vybudováno stejně důmyslně jako ten vedoucí k Otay Mesa.

Zpráva amerického ministerstva spravedlnosti vám odhalí více detailů celé akce.

Amerika a evropské státy vedou v hodnocení netransparentnosti

#3 Státní koka

Vláda peruánského prezidenta Pedra Castilla přišla s kontroverzním nápadem jak bojovat proti obchodu s drogami. Peruánská vláda by měla vykupovat všechnu koku v zemi – od legálních i nelegálních pěstitelů.

Malá část vyprodukované koky se v zemi prodává a spotřebovává pro tradiční účely, jako je napříkald výroba čaje, ale odhadem 90% rostlin se zpracovává na kokain, který živí obchod s drogami. V roce 2020 odhadl americký úřad pro národní politiku kontroly drog produkci kokainu v Peru na přibližně 810 tun ročně, což z něj činí druhého největšího producenta kokainu na světě hned po Kolumbii.

Více o tomhle kontroverzním plánu naleznete v článku od InSight Crime.

#4 Základní škola dealerů a vrahů

Ekvádorské město Duran má pověst násilného místa. Vraždy jsou tam běžnou součástí bojů mezi soupeřícími gangy obchodníků s drogami, které podle oficiálních údajů jen v Duranu vydělají měsíčně kolem 1,8 milionu dolarů. 

V týdnu vyšla investigativní reportáž od CBS News, ve které novináři popisují místní praktiky. Obchodníci s drogami v ekvádorské „škole vrahů“ připravují na budoucí krvavé zaměstnání děti již od 10 let. V úkrytu jednoho z kartelů v Duranu, našla policie sbírku plyšových krokodýlů, což je vedlo k domněnce, že gangy hračky používají, aby děti přilákaly. Ty z počátku “jen” prodávají drogy, pak jim ale šéfové do ruky vrazí zbraň a mladí zabijáci jsou na světě. Nízký věk gangsterů lze vypozorovat i ze statistiky – většina zatčených v Duranu za tento rok byla ve věku 17 nebo 18 let.

Celá reportáž od CBS News je zde.

Autorka textu: Nina Kodhajová
Autorka úvodní grafiky: Nikola Klepáčková

The post #zesvěta: Mexiko – země tunelových inženýrů appeared first on investigace.cz.

Zoran Jakšić, dlouhodobě hledaný za obchodování s tekutým kokainem v biovíně, opustil svou ženu a dceru, aby unikl před americkou protidrogovou agenturou (DEA). Byl zatčen v Peru, odkud z vězení financoval stavbu tunelu pro svůj plánovaný útěk. Ten mu ale nevyšel. 

Začátek konce

V budově federálního soudu v Morónu na území argentinské provincie Buenos Aires střeží policista dveře, kterými procházejí tři tajní agenti DEA. Jsou to Řekové a jsou na stopě mocného mezinárodního obchodníka s drogami, který přicestoval do Argentiny. Jedná se o Srba Zorana Jakšiće, šéfa organizované zločinecké skupiny Grupo America, jež patří k jedné z nejkrvavějších východoevropských kriminálních organizací.

Tato scéna se odehrála v roce 2007, kdy do kanceláře argentinského soudce Juana Pabla Salase dorazili zmínění řečtí agenti. Jakšić, hledaný za obchod s drogami a za vraždy dalších mafiánských bossů, se po světě bez problémů pohyboval díky mnoha falešným identitám a pasům, které používal (bylo jich víc než 40). To vše navzdory své nápadné výšce. U člena balkánské mafie, narozeného v roce 1959 v bývalé Jugoslávii, není přezdívka „El Alto“ (Dlouhán) překvapivá: Jakšić měří více než dva metry.

Řečtí detektivové soudci sdělili, že do země přijeli v srpnu na výzvu samotného Jakšiće. Podle jejich informací se hledaný Srb spolu se svou ženou usadil před několika lety ve venkovském domě v Puerto Madero.

Oba muži pak argentinskému soudci vysvětlili, že se jim Jakšiće podařilo dopadnout pomocí triku: přesvědčili ho, že s ním budou spolupracovat při přepravě tekutého kokainu v lahvích argentinského vína do Řecka. 

Soudce Salas neotálel a o akci informoval protidrogové ředitelství, současně nařídil i odposlech telefonů Jakšićova gangu, jejž tvořilo i několik peruánských občanů.

Fiktivní drogová operace financovaná srbským narkobaronem přitom již byla v plném proudu: gang sehnal vhodné lodě, koupil ekologický vinný sklep Fabril Alto Verde, korkovací stroje, angažoval „inženýra“ z Kanady, a především čekal na 500 kilogramů kokainu. Ten Jakšić hodlal získat přes své kontakty s dodavateli v oblasti Buenos Aires, ale i v Peru a v Brazílii.

Srb rovněž plánoval založení fiktivní společnosti v Itálii, která by celou operaci financovala. Dokonce se zjistilo, že organizace poslala zkušební lahev do Španělska, avšak na neexistující adresu, aby se vrátila zpět do Argentiny. Cílem bylo ověřit, zda drogy kamuflované vínem úspěšně projdou celními kontrolami a skeny.

V průběhu telefonních odposlechů detektivové slyšeli i Zoranovo chvástání o tom, že se stane „drogovým králem Jižní Ameriky“. Vzhledem k tomu, co měl za sebou a co připravoval, to policisté nepovažovali za nereálné. 

Grupo America 2: Den s narkobaronem za mřížemi

Uklouznutí

Operace, kterou vyšetřovatelé dlouho plánovali k dopadení mocného obchodníka s drogami a k rozbití mezinárodního kartelu Grupo America, se nečekaně a s předstihem spustila 8. září 2008. Toho dne zastavila policie při běžné silniční kontrole dvě osoby na motocyklu. V batohu měli 18 balíků kokainu. Jeden ze zadržených, Carlos Rómulo González Gamboa, byl ve spisu označen za jednoho ze Zoranových dodavatelů drog. 

Policie už dál nečekala a provedla razie v osmnácti nemovitostech spojených s balkánskými mafiány. V domě v Morónu našli tekutý kokain, práškový kokain a krabice plné lahví vína. Čtrnáct lidí bylo zatčeno, avšak srbský obr mezi nimi nebyl a někam zmizel. Soudce Salas proto požádal o mezinárodní zatykač.

Po Jakšićovi, jenž opustil svou ženu Sladanu i jejich malou dceru narozenou v Argentině, se slehla zem. Manželka byla zatčena v bytě, kde bydleli, ale krátce poté byla propuštěna, neboť se zjistilo, že s plány svého partnera neměla nic společného.

Po této zkušenosti se Sladana rozhodla Argentinu opustit, ještě předtím ale nechala jejich dceru adoptovat jistou rodinou z Buenos Aires, o které předpokládala, že nemá nic společného s mafiánským prostředím jejího muže. Nakonec se však ukázalo, že i tito lidé byli rovněž zapojeni do Zoranových pochybných obchodních transakcí. 

Ze zákulisí: Jak jsme zmapovali kartel Grupo America

Klec spadla v Barceloně

Dopadení členové Jakšićovy argentinské organizace byli odsouzeni k šesti letům vězení. Jejich šéfa se podařilo zatknout až rok později na základě tipu milánských úřadů. Na letišti v Barceloně zadržený Zoran měl u sebe pasy pěti různých zemí a sedm mobilních telefonů. V té chvíli ho hledali argentinské, německé, nizozemské, rakouské a řecké úřady.

Po stopách šéfa kartelu Grupo America se vydalo následné vyšetřování, kterého se spolu s OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project) zúčastnila i investigace.cz.. Jakšiće v peruánském vězení navštívila Pavla Holcová a podílela se na podrobném zmapování jeho zločinecké organizace, jež trvalo více než čtyři roky. Zoran Jakšić byl v roce 2016 v Peru odsouzen k 25 letům odnětí svobody.

Z peruanskeho vězení se pokusil uprchnout tunelem, který si objednal u specialistů z mexického kartelu Sinaloa, který založil proslulý „El Chapo“. Tomu se takhle podařilo v roce 2015 uprchnout 1,5 kilometrovým tunelem, který byl vybaven světly a systémem k načerpávání čerstvého vzduchu.

Práce na dokončení tunelu pro Jakšiće byly nakonec zastaveny v únoru 2019, kdy byl převezen do jiného vězení. V té době byl tunel už z víc než poloviny vykopán.

Grupo America: Pokračování příběhu

The post Grupo America: Příběh Zorana Jakšiće, který se chtěl stát drogovým králem appeared first on investigace.cz.

V peruánském městě Callao policisté v pátek zadrželi dalšího kriminálního partnera srbského zločince Zorana Jaksiće. Peruánec Mauro César Algumer Vilca, přezdívaný „Demonio“, byl jedním z nejhledanějších mužů v zemi poté, co jej v minulém roce spolu se Zoranem Jaksićem v nepřítomnosti odsoudili k 25 letům vězení za obchodování s drogami. 

„Demoinův“  dlouholetý obchodní partner a přítel Jaksić je známý jako jeden z vůdců a finančník mezinárodního drogového gangu Grupo America. Na pomyslném mocenském žebříčku tohoto drogového kartelu byl druhým v pořadí. 

Investigace.cz se kartelem Grupo America zabývala přes pět let. Zjistili jsme, že tato zločinecká skupina působí v desítkách zemí a zásobuje Evropu tunami kokainu z Jižní Ameriky, přičemž její aktivity sahají až do České republiky. Šéf skupiny Mileta Miljanić už také sedí za mřížemi a podle nejnovějších informací se z vězení hned tak nedostane. 

Grupo America 1: Radiografie jednoho kartelu

Peruánská i srbská média o Jakšićovi píší jako o běsném mafiánovi s očima násilníka, který pašoval kokain po tunách, vraždil a po světě se pohyboval pod 42 různými identitami. Proslul i útěky z vězení.  Například zaplatil 500 000 dolarů za stavbu 230 metrů dlouhého ilegálního tunelu, jenž byl napojen na věznici Miguela Castra Castra. Tento útěk se však nepovedl a přesunuli jej do jiné věznice, kde si v současné době odpykává 25letý trest odnětí svobody za účast na mezinárodní síti obchodů s drogami a z pokusu o odeslání zásilky 800 kilogramů kokainu, kterou v roce 2016 zadržela policie.

Grupo America 2: Den s narkobaronem za mřížemi

Podle informací státního zastupitelství jsou „Demonio“ a Zoran Jaksić vyšetřování také kvůli příslušnosti ke zločinecké organizaci Las Golondrinas. Na podezřelého Vilca, který se nyní nachází u vrchního soudu v Callau, byl Interpolem vydán mezinárodní zatykač, posléze však uprchl přesně jako před dvěma lety ze svého domu ve Ventanille, kde byl v domácím vězení.

Ze zákulisí: Jak jsme zmapovali kartel Grupo America

Autorka textu: Nina Kodhajová
Autor úvodní fotografie: Flickr, CC, Shane McCoy / US Marshals

The post Grupo America: Další zatčení appeared first on investigace.cz.

Před půl rokem jsme vydali první text ze série o kartelu Grupo America, o jednom z nejlépe organizovaných zločineckých sdružení na světě. O tomto balkánském kartelu se dlouho nevědělo, přestože si téměř zmonopolizoval dovoz kokainu po moři do Evropy. Poté, co jsme portrét Grupo America publikovali, ale nastaly razantní změny – oba z vůdců kartelu jsou teď ve vězení. Jejich uvěznění ale jednoduché nebylo.

V roce 2016 byl Zoran Jakšić v Peru odsouzen k 25 letům odnětí svobody. Původem Srb, který používal přes 40 různých identit a byl spojen s 800kilogramovou dodávkou drog, měl být z vězení přesto propuštěn. A to kvůli soudní nedbalosti.

Přečtěte si

Grupo America 1: Radiografie jednoho kartelu

Z dokumentů vyplynulo, že při soudním jednání se Zoranem Jakšićem byla porušena zásada o nestrannosti soudce. Jednalo se o soudce Ricarda Manriqueho, který se v této kauze již zúčastnil přípravného vyšetřování a hodnotil 34 předběžných řízení. Kvůli tomuto porušení řádného postupu byl původní rozsudek anulován a proti Jakšićovi a deseti dalším obžalovaným byl nařízen nový soudní proces.

Z důvodu závažných trestných činů, jichž se Zoran dopustil, a také vzhledem k podezření z útěku mu nařídili tři měsíce domácího vězení. Šance, že z domácího vězení uteče, byly opravdu vysoké.

Jakšićův vytoužený přesun do domácího vězení ale zmařil jeho první pokus o útěk z vězení Castro Castro, kde si přitom užíval nebývalých výhod a svobod. Právě tam s ním v roce 2017 udělala rozhovor Pavla Holcová z investigace.cz.

Přečtěte si

Grupo America 2: Den s narkobaronem za mřížemi

Jakšić měl pro svůj útěk geniální plán a málem mu vyšel. U specialistů z mexického kartelu ze Sinaloa si objednal vykopání 300 metrů dlouhého tunelu, jenž by propojil dům umístěný na ulici Santa Rosa Avenue s věznicí. Peruánské úřady tvrdí, že stavba tunelu byla hodně nákladná a na jeho kopání se podílel zmíněný mexický kartel Sinaloa, jejž založili Joaquin „El Chapo“ Guzmán a Ismael „El Mayo“ Zambada. El Chapo je proslulý tím, že dvakrát unikl z vazby v Mexiku. Podruhé se tak stalo v roce 2015 z vězení Altiplano s maximální ostrahou přes tunel dlouhý téměř 1,5 kilometru, který byl vybaven světly a systémem k načerpávání čerstvého vzduchu.

Práce na dokončení tunelu pro Jakšiće byly nakonec zastaveny v únoru 2019, kdy byl převezen do vězení Ancon I. V té době byl tunel už víc než z poloviny vykopán.

Druhý soudní proces měl začít v lednu 2021, a to i s deseti dalšími obviněnými, z nichž se však dvěma podařilo utéct. Kvůli pátrání se tak proces odkládal, aby posléze začal bez dvou uprchlíků, kteří nebyli nalezeni.

V únoru 2021 soud v Limě odsoudil Zorana Jakšiće podruhé na 25 let vězení.

Minulý rok jsme psali i o šéfovi kartelu Grupo America Miletovi Miljanićovi. Tehdy ještě žil podobně jako klasičtí mafiánští bossové v New Yorku, kde bydlel v nenápadném bytě, chodil do kostela a podporoval místní balkánskou komunitu. Také se staral o uvězněného Zorana Jakšiće.

Přečtěte si

Ze zákulisí: Jak jsme zmapovali kartel Grupo America

Avšak i Miletu Miljaniće už spravedlnost dostihla. Během prohlídky jeho bytu jej 23. února 2021 zadržela FBI. Podle dokumentů, které máme k dispozici, našli agenti FBI v zásuvce jeho nočního stolku zbraň. Miljanićovi nepomohlo ani to, že o jeho osobě existují kriminální záznamy. Je pravděpodobné, že akce FBI byla součástí širšího vyšetřování, které se týká vazeb předáka newyorských odborů Jamese Cahilla na organizovaný zločin. Newyorští prokurátoři ve svých zprávách určených soudu dokonce citovali texty investigace. cz o kartelu Grupo America. 

The post Grupo America: Pokračování příběhu appeared first on investigace.cz.

Soud v Peru nařídil obnovení procesu s balkánským narkobaronem Zoranem Jakšićem.

Zoran Jakšić, dvojka balkánského narco kartelu Grupo America, může být brzy opět na svobodě. Z peruánského vězení, kde si odpykává pětadvacetiletý trest za obchodování s kokainem, ho mohou dostat procesní chyby.

Odvolací soud totiž na konci listopadu zrušil rozsudek soudu nižšího stupně. Ten byl vynesen v dubu 2019 a Zorana Jakšiće odsoudil jako recidivistu k dvaceti pěti letům vězení za obchodování s 800 kilogramy čistého kokainu.

Právník Zorana Jakšiće podal odvolání na základě toho, že byla porušena nestrannost soudce. Namítal podjatost, protože soudce se podílel už na přípravném řízení. 

Prokurátor má za to, že by z vězení propuštěný Zoran Jakšić mohl během doby, než bude zahájen nový soudní proces, utéct do zahraničí. Nařídil mu proto tři měsíce domácího vězení, hned jak bude propuštěn. Otázkou je, zda domácí vězení bude jako prevence útěku stačit. Zoran Jakšić se totiž pokusil utéct i ze samotného vězení. 

Grupo America 1: Radiografie jednoho kartelu

Balkánský narkobaron tak bude opět souzený i s dalšími osmi spolupachateli, kteří mu kokain měli přivést ve speciálně upravených skrýších v autech od farmářů až do Limy. 

Právník Zorana Jakšiće má s právním systémem a odvoláním na základě procesní chyby bohaté zkušenosti. V roce 1997 byl zadržen a obviněn z terorismu. To se stalo během autoritářské vlády prezidenta Alberta Fujimoriho a zuřící války proti povstalecké maoistické organizaci Světlá stezka (Sendero Luminoso). Vojenský soud ho odsoudil k třiceti letům odnětí svobody za vlastizradu. V roce 2001 byl ale rozsudek anulován. Vojenský soud pak nařídil, ať tento případ řeší civilní soud. 

Ve vazbě ale strávil téměř pět let. Na svobodu se dostal díky tomu, že policie, která ho zadržela, u sebe neměla zatykač. Svou roli sehrálo i porušení podmínky, která stanovuje, že člověk nesmí být souzen dvakrát za stejnou věc. Později se z něj stal odborník na procesní právo.

Případ „Vlaštovky“

Peruánská protidrogová policie DIRANDRO si Jakšiće všimla jen náhodou během policejní operace Vlaštovky (Golondrinas). V průběhu této akce policisté sledovali, jak organizovaná skupina pašuje a prodává peruánský kokain z údolí VRAEM, kde se koka pěstuje, do dalších zemí. Zoran Jakšić je zaujal jako vysoký bílý muž, který mezi ostatní Peruánce rozhodně nezapadal. 

„Netušili jsme, že máme co do činění s takovou šajbou,“ řekl investigaci.cz v rozhovoru peruánský policista, jenž případ vyšetřoval. „Takhle vysoce postavené lidi v Peru nemíváme. Oproti nám je to Liga mistrů.“

Podle vyšetřovatelů Zoran Jakšić pokračoval v obchodování s kokainem i poté, co skončil ve vězení. Když s ním reportérka investigace.cz dělala v jeho vězeňské cele rozhovor, měl na posteli rozložených několik chytrých telefonů. 

„Tady se dá koupit cokoli. Mám televizi. Kupuju si jídlo zvenku. Láhev whisky stojí stovku dolarů plus úplatky,“ připustil Jakšić během rozhovoru.

Pokud bude v novém procesu Zoran Jakšić propuštěn na svobodu, bude vydán do Řecka, které na něj v roce 2007 vydalo mezinárodní zatykač kvůli tomu, že se tajnému agentovi snažil prodat větší objem drog. Vězení mu hrozí i v Itálii, kde je obviněný z toho, že řídil a dozoroval předávku deseti kilogramů kokainu. 

The post Balkánský narkobaron Jakšić se může dostat z vězení appeared first on investigace.cz.

Na začátku bylo jméno. Přesněji řečeno přibližně dvacet jmen. Poslal mi je Stevan Dojčinović, můj kolega z OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project). Stevan je Srb, zakladatel tamního portálu Krik.rs, a také chodící encyklopedie balkánského organizovaného zločinu. Většinu informací, jež jsem se dozvěděla o tomto typu zločinu na Balkáně, mám právě od něj. 

Jakmile dostanu seznam jmen, udělám to, co pravděpodobně každý novinář. Progoogluju si je, projedu v obchodních rejstřících a v katastrech. V tomto případě jsem našla jednu shodu v příjmení: Miljanić.

Obrátila jsem se na Stevana, jestli to může být příbuzný někoho ze seznamu, co mi nasdílel. Mladen Miljanić je bratranec šéfa celého balkánského kartelu Grupo America. Vysoce postavený „voják“ kartelu, který měl za úkol dohlížet na evropskou vykládku kokainu z lodí připlouvajících z Jižní Ameriky. 

Pár dní po té mi Stevan nasdílel asi dvacetistránkový spis italských vyšetřovatelů, kteří popisovali, jak Mladen Miljanić ještě s jedním kumpánem jedou autem z Bratislavy do Itálie dohlížet na vyzvednutí zásilky kokainu. Spis byl samozřejmě italsky. Přestože jsem z italštiny maturovala, číst si policejní spis byla výzva. Policejní spisy mají totiž velmi specifický jazyk i strukturu. 

Stevan tento spis získal od italského prokurátora, jenž velmi dobře věděl, co za nebezpečnou a vlivnou zločineckou skupinu vyšetřuje. Byl také frustrovaný, že jeho vyšetřování nikam nevede, protože Grupo America kryje někdo hodně vysoce postavený. Podle názoru prokurátora to měly být americké i srbské tajné služby. 

Po prvním čtení spisu jsem pochopila, o co šlo. Po druhém čtení jsem pochopila, kdo je kdo a jakou hrál roli při předávce drog. Po třetím čtení jsem začala rozumět kontextu odposlechů, které byly v dokumentech přepsány. Pro jistotu jsem si spis přečetla i počtvrté a vypsala jsem si všechna jména i podrobnosti, jež by mohly být pro celou kauzu klíčové: SPZ auta, ve kterém jel Mladen. Jméno Braim Sinani, který se chtěl do kšeftování s kokainem víc zapojit a stát se „obchodním zástupcem“ Grupo America na Slovensku. Borislav Grager a Marin Vehtić – neboli lidé, co byli poslíčci a policie je s balíčky kokainu chytila. A také Mileta Miljanić a Zoran Jakšić – vůdcové kartelu.

V prvních měsících jsme vůbec neměli představu, jak zdlouhavá práce to bude a jak obrovský a vlivný kartel je. Všechny informace o něm totiž byly jen v archivech na policejních stanicích ve vícero zemích – neexistovala jedna souhrnná studie kartelu a útržky informací byly rozesety po celém světě. S každou novou informací, kterou se nám podařilo dohledat, se případ rozšiřoval i prohluboval a museli jsme pátrat na dalších kontinentech.

Přečtěte si

Grupo America 1: Radiografie jednoho kartelu

Práce v terénu. Doslova.

Vytvořila jsem si tak vlastní seznam jmen a znovu začala pátrat v databázích. Z černohorského obchodního rejstříku vyplynulo, že Mladen Miljanić spolu s jedním Slovákem mají v Černé Hoře firmu. Z katastru nemovitostí pak vyšlo najevo, že firma vlastní rozsáhlé pozemky v horách. Z Google Earth to vypadalo, že na pozemcích není nic kromě lesa, luk a jedné rozpadající se kůlny. Domluvila jsem se proto s černohorskými kolegy, že tam zajedu a jestli by mi mohli půjčit dron. Rozsáhlé opuštěné pozemky totiž vyvolávaly mnoho otázek – pěstuje tam kartel marihuanu? Zakopávají tam mrtvoly? Skladují zbraně? Překládají drogy? 

Obhlídkou tohoto netradičního turistického místa jsem strávila celý den. Kopřivy po kolena, šípky, hadi, horko, zarostlý les, vymleté polňačky, kudy projede možná jednou za čas traktor. Prostě opuštěné pozemky, kde se nic nedělo. Potvrdili to nakonec i sousedé, co žili v okolí. Poprosila jsem je o vodu, dali mi slivovici a sušenky. „Nevíme, komu ten les patří, prý to bylo nějaké dědictví, kus dokoupili. Ne, nic se tam neděje.“

Druhý den jsem se přesunula do přístavního města Budva, kde sídlila černohorská firma Mladena Miljaniće. Večer jsem se šla podívat na její adresu. Nebylo úplně jednoduché najít konkrétní dům – vypadá totiž jako přízemí nedostavěného domu, který má na střeše nájezd s rampou pro opravu automobilových podvozků. Zazvonila jsem, ale nikdo neotvíral. Tak jsem nahlédla pootevřeným oknem. Uvnitř stála rozestlaná postel, leželo pár svršků a visel ručník. Rozhodně nic, co by připomínalo sídlo developerské společnosti. 

Slovák Martin Hudec, který měl v této firmě podíl a byl i jedním z jednatelů, měl po celém světě další desítky firem – mimo jiné na Slovensku, v Česku, ale i v Brazílii. Bylo potřeba je všechny zmapovat, dát do tabulky, přečíst si jejich finanční závěrky i zprávy o likvidaci a udělat časovou osu, jak vznikaly, zanikaly, přesouvaly jmění i lidi. Tisíce a tisíce stran dokumentů, formulářů, tabulek. Nakonec z dat vykrystalizovaly dva hlavní podnikatelské záměry: developerské projekty a soukromá letecká společnost. Na papíře to vypadalo jako ideální servisní organizace pro organizovaný zločin. Přes developerské projekty prát peníze, přes soukromou leteckou společnost vozit peníze a drogy. Ani jedno se nám ale nepodařilo prokázat ani po několikaleté práci. Tyhle informace jako by neexistovaly.

Přečtěte si

Grupo America 3: Slovenská verze kartelu

Pro informace do peruánského vězení

Z mého seznamu bylo důležité ještě jedno jméno: Zoran Jakšić. V roce 2016 byl zatčen v Peru. Místní média o tom dopodrobna informovala, policie i prokurátoři svolávali tiskové informace o úspěchu roku. Chyběl jim ale evropský kontext. Napsali jsme proto se Stevanem kolegům z Peru, zda by si nemohli promluvit s místní prokuraturou a požádat je o jakékoliv dokumenty, které by jim vyšetřovatelé mohli poskytnout. Jako odpověď jsme dostali jednu policejní powerpointovou prezentaci o případu, tím to skončilo. Se Stevanem jsme se proto rozhodli, že do Peru pojedeme a potřebné materiály zkusíme získat sami. Přemluvit našeho šéfa, aby nám zaplatil ty nejlevnější letenky a ubytování, trvalo několik týdnů. Nakonec souhlasil s tím, že se nesmíme vrátit s prázdnou. 

Našemu odletu tak předcházely intenzivní přípravy a desítky telefonátů, domlouvání schůzek na prokuratuře, policii, správě věznic, s novináři. Prokurátorka, co měla kauzu se Zoranem Jakšićem na starost, se schůzkou souhlasila. „A kdy by se Vám to hodilo?“ ptala jsem se po telefonu. „No prostě až půjdete kolem, tak se stavte a uvidíte, jestli mám čas…“ Podobně nezávazné byly i odpovědi od šéfa DIRANDRO – peruánské protidrogové policie. Odlétali jsme na čtyři dny a nebyli si jistí vůbec ničím.

První den jsme se sešli s místními novináři, kteří se kauzou zabývali. Dali nám pár tipů a další powerpointovou prezentaci celého případu, vytvořenou místní policií. Druhý den jsme vyrazili na úřad prokurátorky. Na recepci bylo několik policistů, ale poté, co si zapsali naše občanky a zjistili, za kým jdeme, nás pustili dál. Paní prokurátorka je zrovna u případu v Callau, ale mohla by být tak za hodinu a půl zpátky. Přejeme si počkat? A zatím si třeba studovat spis případu Zorana Jakšiće v zasedačce? BINGO!

Ano, přístup k celému spisu včetně odposlechů, fotografií, výpovědí svědků a přesného popisu toho, co se dělo, opravdu chceme. Jakmile se za asistentem prokurátorky zaklaply dveře, oba jsme vytáhli telefony a začali celý spis fotit. Tohle jsou přesně ty materiály, po kterých každý novinář touží. Spis měl skoro deset tisíc stran, ale pracovali jsme v naprostém soustředění a velmi rychle. Báli jsme se, že budeme při focení přichyceni a vykázáni. Najednou někdo otevřel dveře. Strnuli jsme nad otevřenými spisy s mobily v rukou. Asistent se však jen usmál a dveře s tichou omluvou zase zavřel.

Třetí den jsme šli na protidrogovou policii. Do kanceláře nás pozval šéf protidrogové jednotky a začal obšírně mluvit o tom, že peruánský kokain je nejlepší a že v Peru nejsou kartely jako v Mexiku nebo v Kolumbii, ale jde vlastně o takové rodinné farmaření. Když z našich dotazů pochopil, že nás zajímá Zoran Jakšić, nabídl nám, že se máme sejít rovnou s člověkem, jenž vyšetřování celé kauzy vedl. A hned mu také zavolal, jestli by měl večer čas. Tak jsme se dostali k hlavnímu vyšetřovateli Zorana Jakšiće, který nám nad kávou povyprávěl o náhodách i přešlapech jeho týmu, ale i o tom, jak se ho Jakšić po zatčení snažil podplatit a jak se zadrženým narkobaronem letěl z města zatčení Tumbes do Limy. 

Zbýval nám poslední den pobytu v Peru. Vězeňská správa naši žádost o interview se Zoranem Jakšićem zcela ignorovala, proto jsme se rozhodli to risknout a dostat se do vězení sami. Dojeli jsme na předměstí Limy a začali zjišťovat, jakým způsobem lze vniknout do jednoho z nejnebezpečnějších vězení v Peru (že je tak nebezpečné jsme tehdy nevěděli). Zrovna byl návštěvní den pro ženy, takže jsem mohla předstírat, že jsem Jakšićem očekávána. 

Stevan měl smůlu, musel čekat venku. Když jsem se po přibližně čtyřech hodinách strávených ve vězení dostala opět ven, byla jsem plná euforie. Stevan měl ale nervy na pochodu a hned mě zpražil. Prý jsem mu měla dělat tlumočnici a návštěvu domluvit s ředitelem věznice, aby mohl také dovnitř. Emoce však postupně vyprchaly a dostavila  se úleva, že jsme to zvládli. Šéfovi jsme proto poslali zprávu, že muzea i výlet na Machu Picchu byly fajn a jedeme domů. Do tří do rána jsme pak se Stevanem sepisovali moje zážitky z vězení, Stevan mě nutil vzpomenout si i na ty nejdrobnější detaily. Ve čtyři ráno jsem si sbalila věci a odjela na letiště. Celý let mezi Peru a Evropou jsem prospala.

Přečtěte si

Grupo America 2: Den s narkobaronem za mřížemi

A kdy už to bude?

Po návratu odjel Stevan znovu do Itálie, kde se mu podařilo získat asi jedinou komplexnější zprávu o tom, co je a jak funguje kartel Grupo America. Zpráva má přes 120 stran a mapuje stopy, jež kartel zanechal v Polsku nebo v Jihoafrické Republice. Znovu jsme tak vypisovali jména, místa, časy a ověřovali, co se ověřit dalo. Polský kolega z OCCRP zamířil do Gdaňsku, kde od místních policistů zjišťoval, jestli si na zátah, při němž Grupo America přišli o zásilku kokainu ukrytou v sojových bobech, někdo náhodou nepamatuje. Pamatoval. 

A zatímco jsem se snažila rozklíčovat podnikatelské struktury a řetězce firem kolem Martina Hudce, Mladena Miljaniće a Albánců z Bratislavy, Stevan pracoval se svými zdroji jak z policie, tak i z organizovaného zločinu. Prý o tom nemáme psát, prý je to nebezpečné, prý jde o národní bezpečnost a národní zájmy. Prý tomu nerozumíme. 

Jeden večer se Stevan díval na zprávy. Upoutala ho informace, že srbský ministr zahraničí odjel na oficiální návštěvu New Yorku, kde se zúčastnil znovuotevření srbského pravoslavného kostela. V televizním záběru vykukovala hned za ramenem ministra hlava Miljaniće, šéfa kartelu. Naše snahy zjistit, nakolik je srbská vláda propojená s kartelem, se rozjely naplno. Volali jsme do srbského kostela v New Yorku, urgovali ministrovy odpovědi na naše dotazy. To, že by se s Miljanićem osobně znal, se nakonec neprokázalo. Miljanić byl největším dárcem peněz na opravu vyhořelého newyorského kostela a ministr byl důležitý host, proto stáli vedle sebe. 

Další dlouhé měsíce jsme pročetli tisíce stran peruánských, italských, španělských, českých i slovenských dokumentů, včetně leteckých deníků, seznamů návštěv ve vězení, rozsudků i odposlechů. Mluvili jsme s vyšetřovateli, prokurátory, s lidmi z prostředí organizovaného zločinu, ale i s experty na nemovitosti, praní peněz, s odborníky na letadla, lodě a přepravní kontejnery. 

Kauza Grupo America narostla do netušených rozměrů. Bylo docela běžné, že k jednotlivým aktérům jsme měli hned několik možných dat i míst narození, a to z oficiálních policejních dokumentů. Snažili jsme se všechny informace dál ověřovat, občas to ale prostě nešlo, protože tento typ informace mají jen lidé přímo z tvrdého jádra Grupo America. A tak jsme se museli jednoho dne rozhodnout, že stačí, že bychom po dalších střípcích do mozaiky kartelu mohli pátrat donekonečna.

Konečně jsme pak začali psát první řádky, radili se při tom, hádali se, nechápali a také nechápali, proč ten druhý nechápe. Tímto způsobem vzniklo asi deset textů. První i druhý editor z osobních důvodů od redigování odstoupili. Teprve třetí editor byl dostatečně houževnatý, aby nás donutil texty po třicáté přepsat. Mezitím jsme řešili desítky dalších projektů a já přišla o mobil, kde jsem měla uložené fotky udělané krátce po té, co jsem vyšla z peruánského vězení.

Posledním krokem před vydáním kauzy Grupo America je tzv. fact checking, prověřování faktů, faktických tvrzení v článcích. Texty byly nakonec připraveny a na zabezpečený cloud (online úložiště) jsme nahráli všechny důkazy, které jsme během práce na Grupo America shromáždili. Jsou to tisíce a tisíce dokumentů, fotografií, audio i video záznamů, emailů a dalších zpráv. Samotný fact checking trval šesti lidem šest týdnů a byl nesmírně náročný. Články nakonec vycházejí. Není ale čas slavit, ani si dopřát čas na oddych, za dva týdny spouštíme další kauzu.

The post Ze zákulisí: Jak jsme zmapovali kartel Grupo America appeared first on investigace.cz.