Sklad oddělení CITES České inspekce životního prostředí (ČIŽP) působí na první pohled jako kabinet kuriozit. Jsou v něm rozmístěna vypreparovaná zvířata a na policích leží různé předměty – části zvířat či výrobky. Jaký s nimi měl jejich původní majitel úmysl, si můžeme jen domýšlet – některé věci vypadají jako módní doplňky, další patří do tradiční asijské medicíny. Jedno mají ale společné, hranice České republiky překročily nelegálně. 

Celní úřad Praha Ruzyně předal za rok 2023 inspekci celkem 117 případů porušení Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (CITES). Porušení byla odhalena během celních kontrol cestujících, při odbavování zboží dováženého leteckou nákladní dopravou, ale i v poštovních zásilkách ze zemí mimo Evropskou unii.

CITES reguluje obchod s více než čtyřiceti tisíci živočišnými i rostlinnými druhy. Bez povolení si tyto druhy lidé nemohou do České republiky dovézt. To samé se týká i jejich částí a výrobků z nich pořízených. Pokud celníci podobný exemplář u pasažérů objeví, Česká inspekce životního prostředí jej zajistí. Jestliže cestovatel nedodá potřebné dokumenty ani zpětně, stává se zadržený předmět majetkem Ministerstva životního prostředí, které jej pak může poskytnout například muzeu nebo různým výzkumným institucím. Některé exempláře má ČIŽP také uloženy ve svém skladu. Redakce investigace.cz se do něj podívala a přináší několik ukázek toho, co se lidé snažili přes hranice nelegálně propašovat.

Na tomto obrázku je zabavený vykuchaný luskoun. Luskouni jsou jediní savci, kteří mají po těle šupiny. Dokážou také chodit po zadních a matky vozí svá mláďata na ocase. Nedávno se v pražské zoo narodilo druhé mládě tohoto hmyzožravce.

Luskouni patří ke zvířatům, s nimiž se ve světě nejvíce obchoduje. Podle webu Ukradená divočina putuje z Asie každý den nelegálně přes hranice více než 100 kilogramů jejich šupin nebo těl. Populace těchto savců tak v přírodě klesá, a proto jsou chráněni úmluvou CITES.

V tradiční asijské medicíně se jejich šupiny drtí na prášek, který má léčit kožní a pohlavní nemoci, podporovat krevní oběh i laktaci nebo příznivě působit na otoky. Žádný výzkum však obdobné léčebné účinky nikdy neprokázal. Kromě šupin se loví i pro maso.

Minulý rok vyšla studie, na níž se podílely také vědkyně z České zemědělské univerzity. Studie pomohla detekovat hlavní ohniska pytláctví luskounů bělobřichých pomocí testů DNA.

Dalšími exempláři, jež má ČIŽP ve skladu, jsou různé části medvěda. Tradiční asijská medicína využívá i medvědí žluč. Podle webu Ukradená divočina má na rozdíl od mnoha jiných výrobků tradiční asijské medicíny skutečně léčivé účinky – její hlavní složka, kyselina ursodeoxycholová, rozpouští žlučové kameny, chrání játra a snižuje horečku. V minulém století se používala i v západní medicíně, ale v polovině století se podařilo najít alternativu. Někteří konzumenti, především v Asii, však stále věří, že nejlepším lékem na žlučové kameny a další potíže je pouze medvědí žluč. Jenomže obchodování s touto látkou citelně ohrožuje medvědí populaci, žluč se navíc získává neobyčejně krutým způsobem – medvěd je držen v kleci v kazajce a do žlučníku se mu zavede trubička, kterou je drahocenná látka čerpána. Tímto způsobem se získá více žluči, než kdyby byl medvěd zabit. Úmrtnost medvědů zapřičiněná popsanou metodou ovšem dosahuje kolem 50–60 procent.

Zneužívání medvědů se děje i jiným způsobem – například kvůli loveckým trofejím. Studie z roku 2020 ukázala, že jedním z největších dovozců medvědích trofejí je Evropa. Podle studie bylo v letech 2010–2018 do České republiky legálně dovezeno 495 částí (většinou trofejí) medvědů ze zahraničních zemí, a to zejména z Kanady a Ruska. Naopak nelegálních dovozů Česká inspekce životního prostředí v letech 2005–2020 zajistila celkem 36 z osmi zahraničních zemí. Obsahovaly celkem 346 exemplářů. Většinou šlo právě o části těl, jež byly přivezeny jako trofeje především z Kanady, Ruska a USA. ČIŽP mezi těmito dodávkami objevila i tradiční asijskou medicínu – žluč. V některých případech byly zajištěné věci vráceny, neboť jejich majitel doložil potřebné doklady.

Žádané jsou také drápy této šelmy používané na výrobu šperků nebo talismany z části medvěda. Hlavními dovozci do České republiky jsou již zmíněné země Kanada a Rusko.

Alkohol s naloženým hadem je tradičním nápojem v některých asijských zemích, zejména ve Vietnamu. Tamní obyvatelé věří, že má afrodiziakální účinky. V tradiční asijské medicíně jsou hadi považováni za symbol moudrosti, síly a dlouhověkosti. Na obrázku je alkohol s kobrou, jedovatým hadem, který je chráněn úmluvou CITES a bez povolení nesmí překročit hranice (nejen) České republiky. Nápoj se připravuje tak, že se had vykuchá, naloží do například rýžové pálenky a několik měsíců fermentuje na slunci. Pro vizuální efekt je do stáčeného alkoholu přidán menší had nebo jiná menší zvířata.

Kuriózní případ se odehrál v Číně. Tentokrát však nešlo o alkohol s kobrou, ale se zmijí. Výrobce sklenici s hadem špatně uzavřel a had nezahynul, neboť měl celou dobu přístup ke vzduchu. Ve stavu podobném hibernaci had dokáže přežít delší dobu. Když pak jedna Číňanka po několika měsících sklenici otevřela, aby se hadího lekvaru napila, zmije ji uštknula.

Na dalším obrázku je zabavený krém na klouby, přičemž na obalu je uvedeno, že byl vyroben z hadího jedu – ten se bez povolení převážet rovněž nesmí.

Ve skladu oddělení CITES se nachází také lebka nosorožce. Tato zvířata patří společně se slony a luskouny kvůli pytláctví a nelegálnímu obchodu k nejohroženějším živočišným druhům na světě. Podle odhadů činil v letech 2016–2018 celosvětový roční příjem z nelegálního obchodu s nosorožčími rohy 170 až 280 miliony dolarů (3,8–6,3 miliardy korun). Nejnovější studie ale ukazují, že nelegální obchod a pytlačení s nosorožci klesá a velké záchyty na hranicích jsou spíše ojedinělé. To ale neznamená, že nezákonný byznys tato zvířata stále neohrožuje. Nosorožci jsou atraktivní zejména pro své rohy, využívané v tradiční asijské medicíně. Hlavní spotřebitelské trhy s touto komoditou jsou v Číně a ve Vietnamu.

Podle webu TRAFFIC způsobil hospodářský růst v některých částech Asie od roku 2008 zbohatnutí městské třídy obyvatelstva, což přineslo i větší kupní sílu spotřebitelů, a tím pádem i zvýšený zájem o nosorožčí rohy. TRAFFIC uvádí, že právě tato skutečnost je jedním z faktorů, jež se podepsaly na situaci směřující k vyhynutí druhu. Ke zvýšené spotřebě vedly také mýty, šířené samotnými pytláky, o zdraví prospěšných účincích nosorožčích rohů schopných vyléčit rakovinu nebo zmírnit kocovinu.

Zhruba 80 procent afrických nosorožců se nachází v Jihoafrické republice, která nese hlavní tíhu pytláctví na kontinentu. V současné době je mezinárodní obchod s nosorožčí rohovinou zakázán úmluvou CITES právě kvůli rostoucím obavám vyvolaným zvýšenou poptávkou ze strany asijských zemí. Mimochodem v posledním desetiletí se v krizi ocitlo i samotné pytláctví, neboť populaci afrických nosorožců naprosto zdecimovalo.

Také krokodýli jsou chráněni a z nich vyrobené suvenýry si bez dokumentů přivézt nemůžete. To samé se týká i některých hadů. Z kůží těchto plazů se vyrábějí především módní doplňky považované za luxusní zboží. Nabízí jej řada prodejců, kteří zájemci předají spolu se zbožím také dokumenty CITES, pokud se tak ovšem nestane, jde o nelegální obchod. Podle ČIŽP si čeští turisté z Eurasie dovážejí často i kožešiny z kočkovitých šelem, vlků a medvědů.

Přes hranice bez povolení neprojdou ani různé druhy korálů a mušlí nebo sběratelské předměty. Turisté si z tropických destinací často přivážejí právě schránky chráněných druhů měkkýšů a tvrdé mořské korály, které nasbírali na pláži, aniž by věděli, že je to zakázané.

Česká inspekce životního prostředí může za nezákonný dovoz udělit pokutu ve výši až 1,5 milionu korun, a v některých zvlášť závažných a úmyslných případech může být nelegální dovoz posuzován i jako trestný čin. Pokud si turisté chtějí dovézt suvenýry, jež spadají pod úmluvu CITES, musí mít vývozní povolení země, z níž cestují, a zároveň i dovozní povolení České republiky.

Přečtěte si

Šéf CITES: Rozbalovat celní poštu je jako Vánoce, občas vyleze brouk, prasečí embryo nebo štír v čokoládě

The post Luskoun a medvědí žluč. Co lidé nelegálně dovezli do Česka? appeared first on investigace.cz.

Česko je chovatelskou velmocí, říká vedoucí oddělení CITES z České inspekce životního prostředí Jindřich Novák. Ne vždy je však s vzácnými zvířaty a rostlinami zacházeno podle pravidel. Jen letos bylo za spolupráce oddělení CITES pravomocně ukončeno více než sto řízení týkajících se nezákonné činnosti a kolem šedesáti případů je rozpracovaných. 

Českými i světovými médii nedávno proletěla zpráva, že čínští celníci odhalili muže, jenž pašoval přes sto hadů v kalhotách. Podobných neuvěřitelných zpráv ohledně pašování zvířat byly v minulosti spousty. Který případ, na němž jste se podílel, byl pro vás nejvíce překvapivý?

Asi před patnácti lety jsme zadrželi 1 200 ještěrů trnorepů afrických, jež putovali ve škodovce z Maroka. Takové množství je přece jenom obrovské, zvířata zaplnila velkou část auta.

Jak se tam vešla?

Hadi a ještěrky se velmi dobře převážejí v plátěných, tkaničkou zavázaných sáčcích, kde můžou dýchat. Čas od času namočíte roh sáčku do vody, aby se zvířata mohla napít a byla zvlhčená. Plazi takto můžou vydržet mnoho dnů.

Jak tato akce probíhala?

Dostali jsme od celníků zprávu, že auto směřuje do města, kde bydlel člověk převážející ještěry. Čekali jsme několik hodin na příjezdech do města, měli jsme SPZ. Naše hlídka už pomalu spala, ale najednou se auto objevilo. Zavolali jsme celníkům a ti ho zastavili. K večeru jsem volal do zoologické zahrady, že máme šest set exemplářů. V zoo říkali, že je to strašné, ale že je přijmou. Víte, ten proces chvíli trvá – než to spočítáte, zúřadujete, navíc ten člověk nechtěl moc spolupracovat. V devět večer jsem do zoo znovu volal, že jich je už devět set, a o půlnoci jsme došli k finálnímu číslu 1 200. Pan Velenský (kurátor plazů pražské zoo, pozn. red.) mi pak říkal, že jsme jim zvýšili fundus zvířat o sto procent.

Vzali si je? Měli na ně prostor?

Připravili terária a někdy ve dvě v noci jsem jim ještěry slavnostně přivezl. Byli velmi životaschopní a zajímaví – měli různá zbarvení. Nakonec se stali majetkem státu a ministerstvo životního prostředí je začalo nabízet. Braly si je výzkumné instituce, domy mládeže nebo erudovaní chovatelé. Ale nezaznamenal jsem, že by se odchov těchto plazů nějak zvlášť dařil, aby se zamezilo jejich dovozu, jako je tomu třeba u želv.

Přečtěte si

Zadržené opice a mrtví koníci. Jak se v Česku pašují živočišné druhy

Takže želvy se už nelegálně tolik nepřepravují?

Můžeme říct, že řadu druhů želv se už nikomu nevyplácí převážet, protože želvu si u nás může každý koupit od chovatele, s doklady a bez parazitů z přírody. V Česku jsou excelentní chovatelé želv. Obecně lze říct, že v některých případech můžou chovy velmi dobře zajistit ochranu zvířat před jejich zneužitím, neboť jich nabídnou dostatečné množství, a proto nemá cenu je nelegálně dovážet. Což ovšem neznamená, že se želvy přestaly pašovat úplně.

Dobře, tuzemský chov tedy může pomoci v ochraně některých zvířat, ale co třeba v zahraničí, mimo Evropu, kde se běžně a veřejně obchoduje s exotickými zvířaty mnohdy ve špatném stavu? Lze je zachránit odkoupením?

To má mnoho aspektů a také to záleží na konkrétní situaci. Například jdete na trh někde v Asii a tam prodávají nějaké zubožené zvíře, třeba opici. Instinktivně si řeknete, že ji koupíte a postaráte se o ni nebo ji pustíte na svobodu – zkrátka jí chcete nějak zachránit život. Proti tomuto emočnímu přístupu ovšem stojí jiná filozofie – jestliže zvíře koupíte, podpoříte toho prodejce, který bude tím pádem v této formě nezákonného obchodu se zvířaty pokračovat, protože vidí, že zvíře prodal. Takto jednoduché by to ovšem bylo jenom v případě, kdy by prodejce neměl jinou možnost, jak s opicí naložit, než ji prodat. On ji ale může také sám sníst. Takže tak jako tak půjde většinou chytit další zvíře.

Jaké jsou momentální „trendy“ ve zločinech proti ohroženým druhům – stále vede tradiční asijská medicína? 

Z hlediska počtu případů skutečně vedou přípravky takzvané tradiční asijské medicíny. Ročně jde o více než sto porušení zákona a setkáváme se s tím zejména při hraničních kontrolách na letišti. Bez povolení převážené živočišné druhy většinou nebývají ve velkém množství; vždy jde vesměs jen o několik balení – blistrů, krabiček nebo lahviček, které u sebe vezou fyzické osoby. Za společensky nebezpečnější považujeme nelegální chovy zvířat, hlavně kočkovitých šelem, opic, poloopic, papoušků, dravců a sov. Pokud držitel nebo vlastník neprokáže legální původ exempláře, nikdy si nemůžeme být jisti, zda zvíře pochází z chovu a jedná se jen o administrativní pochybení, nebo zda bylo odchyceno v přírodě a k nám propašováno. Sledování internetových prodejních serverů a sociálních sítí nám bezesporu velmi pomáhá.

Přečtěte si

Pytlačení mrtvých tygrů

Kdo chce s vlky výti…

V současnosti se mluví o takzvaném pozitivním seznamu zvířat, jehož princip spočívá v tom, že by byla vyčleněna ta, která se smějí chovat v zajetí. Myslíte, že by to mohlo pomoct jejich ochraně, nebo je to jen zbytečné omezování chovatelů?

Při bližším pohledu se téma rozpadá na dílčí okruhy, jejichž řešení si může protiřečit. Jako lepší řešení osobně vnímám spíš rozšíření seznamů těch druhů, které se chovat nesmějí, a to jakkoli by byly rozsáhlé. A také specifikovat druhy, jež se chovat smějí, ale nesmějí se už odebírat z přírody.

Druhým aspektem je výběr druhů a původ chovaných jedinců. Například proti chovu suchozemských želv nebo akvarijních ryb, které se v lidské péči dobře množí, bychom nemuseli nic namítat, protože domácí chovy můžou saturovat velkou část poptávky a tím do určité míry vlastně chránit přírodní populace. Pozitivně je třeba vnímat i záchranné chovy, jež by mohly sloužit k obnově ohrožených nebo zaniklých přírodních populací. Na druhé straně se domnívám, že chov velkých šelem, primátů, velmi vzácných živočichů všech skupin a jedovatých či jinak nebezpečných zvířat by se měl přísně regulovat, popřípadě zakázat.

Současně je třeba zvažovat i to, že velké omezení chovů by mělo i významné dopady ve sféře ekonomiky a zaměstnanosti v mnoha zemích. Společně se zákazy je proto nutné vytvořit systém výjimek, jež nesmějí mít nárokový charakter, ale které umožní chov zvířat z důvodů edukačních, výzkumných nebo záchranných, a to pro zoologické zahrady, vědecké instituce a podobně.

Rozhodnutí musejí vyjít z co nejširší diskuse, v níž by měla mít hlavní slovo signifikantní, vědecky podložená data. Ale nemůže mít hlas jen jedna strana. Kam třeba zařadíte úvahu, jakou je právo zvířete na to být chováno? Pro zvíře je chov luxusní hotel, jestliže je v dobrých rukou. Podívejte se, jak třeba v přírodě umírají staří lvi. Jistě krutě, pokud se na ně vrhnou hyeny.

Dá se ale například vlk, který je u nás chráněný, chovat v odpovídajících podmínkách?

Je to možné, vlk je smečkové zvíře, tudíž vazba na chovatele existuje. Pokud ho zvládnete a máte kompetence, tak je to v pořádku. Jsou tu také veterinární předpisy, které říkají, jak velký má být výběh, jak má být vybavený a tak dále. Jestliže tohle chovatel dodrží, má z hlediska veterinárních předpisů splněno. Musí ale respektovat rovněž ochranářské předpisy – potřebuje výjimku k držení, a pokud si vlka někde koupil, musí mít také výjimku ze zákazu obchodní činnosti.

V rozhovoru pro investigaci.cz jste v lednu řekl, že Česko je chovatelská velmoc. Chovají se tu i exotická zvířata, například tygři. Máte údaje o jejich počtech? A může mít vůbec zvíře jako tygr odpovídající podmínky v zajetí a v českém podnebí? Která další podobná zvířata tu lidé chovají?

Aktuálně je u nás v soukromých chovech okolo devadesáti tygrů, což je téměř třikrát víc než v zoologických zahradách, kde jich je něco přes třicet. Zejména sibiřské populace můžou být chované po celý rok venku. Nejčastější velkou kočkou v soukromých chovech je ale lev (téměř 140 exemplářů), poté puma – těch je kolem stovky, levhartů soukromníci chovají necelých čtyřicet, gepardů kolem deseti. Setkáváme se i s případy, kdy jsou vlci nezodpovědnými chovateli vydáváni za československé vlčáky. Živých vlků a jejich kříženců bylo různými úřady jen letos zadrženo, zabaveno nebo majitelům odebráno z důvodů neprokázání původu nebo špatné péče prozatím deset.

Lidé, kteří kříží vlky s ovčáky, to dělají záměrně, nebo se stává, že se někde v Beskydech zaběhne fenka a vrátí se březí, načež se narodí kříženec? 

Většinou se jedná o případy, že chovatel třeba v minulosti získal vlka ze zoologické zahrady díky tamnímu přebytku této šelmy nebo ho koupí a pak ho zkříží se psem. Což je nezodpovědné a neseriózní, protože československý vlčák existuje jako plemeno několik desítek let a plemeno je to stabilizované. Osobně jsem se nikdy nesetkal s tím, že by se fenka vrátila z lesa gravidní s vlkem. Divocí vlci je většinou zabijí, protože pes je pro ně potravní konkurent.

Hrozí chovateli křížence vlka se psem i nějaké osobní ohrožení?

Člověk si koupí malinké roztomilé štěňátko, ale pak mu z toho vyroste zvíře, které ne každý zvládne, neboť jde o zvířata svérázná, samostatná a dominantní. Ve třech až pěti letech života se snaží vybojovat si postavení ve smečce.

Zároveň existuje řada nebezpečí, jak můžou tato zvířata skončit, třeba někde na dvorečku v nevyhovujících podmínkách nebo je majitelé vypustí do přírody. Můžou se pak zapojit do smeček, ale tím se naruší přirozený genofond vlčích populací, protože do něj budou vneseny psí geny. A kříženec se člověka nebojí, takže poté můžou být taková zvířata nebezpečná i pro lidi. Když dnes někde v přírodě narazíte na čistokrevného vlka, bude se vás naopak bát a uteče.

Mluví se o tom, že vlci se vrátili na Vysočinu. Zavedli jste opatření proti pytláctví prováděné vůči těmto šelmám? Máte s tím už nějakou zkušenost?

ČIŽP nemá pravomoc postihovat pytláctví jako takové. Tato oblast je ošetřena zákonem o myslivosti a trestním zákoníkem. Vlk má v Česku vlastně několikanásobnou ochranu: ze zákona č. 114/1992 Sb. je zvláště chráněným druhem, k jehož držení je potřeba výjimka. A také je na seznamech CITES – v EU v nejvyšší kategorii ochrany. Tady má naše inspekce jak kontrolní, tak i sankční pravomoce a využívá je. Nejčastější případy, s nimiž se setkáváme, jsou zmrazená nebo vycpaná zvířata, o kterých jejich vlastník tvrdí, že je našel sražená na silnici. Ovšem i u takových exemplářů je třeba prokázat legální původ, například policejní záznam o nehodě, u zvláště chráněných druhů je navíc nutné předložit i výjimku k jejich držení. Kuriózní situace nastává, když se v mrtvole údajně sraženého zvířete najdou stopy po střelbě. Podobné případy pak většinou končí u orgánů činných v trestním řízení a u soudu.

Jaký podíl na zločinech proti živočichům a rostlinám žijícím ve volné přírodě (anglicky wildlife crime) mají Češi? Spolupracují například s pašeráky z jiných zemí?

O organizovaném zločinu v této oblasti se hodně mluví. Protizákonná činnost na úseku úmluvy CITES má významné trestněprávní přesahy končící soudním projednáním. Z poslední doby ale neznám žádný případ, kdy by rozsudek konstatoval, že trestného činu se pachatel dopustil jako člen organizované skupiny. Za organizovaný zločin obecně považujeme to, že se více subjektů vzájemně domluví například na nelegálním obchodu. A k tomu bezesporu dochází velmi často. Problémem je, jak to dokázat.

Na druhou stranu když srovnáte podobně velké země, co se týče počtu obyvatel – Českou republiku, Maďarsko a Portugalsko –, u nás je v registru CITES téměř padesát tisíc subjektů neboli lidí či organizací vlastnících nějaké zaregistrované zvíře. V Maďarsku jich je kolem pěti tisíc a v Portugalsku pět set. Takže jenom z těchto počtů je možné dovodit, že podhoubí potenciální nezákonné činnosti je u nás obrovské.

Neobvyklé zásilky 

V roce 2020 odešel z oddělení CITES celý tým pod vedením Pavly Říhové. Jak se vám daří navazovat? 

Restrukturalizace prakticky celého oddělení na České inspekci životního prostředí, zvlášť jde-li o tak specializovaný útvar, jakým je Oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES, nemůže být jednoduchá. Veškeré agendy ovšem musejí fungovat dál, jako by se nic nestalo, a musí to být vidět jak na vnějších vztazích, tak i na číslech. Naštěstí se podařilo postupně přijímat velmi schopné inspektory, kteří se neuvěřitelně rychle zorientovali. Postupně jsme dokončili více než sto rozpracovaných případů, jež nám předal předchozí tým, a mohli jsme si vymezit nové priority a dělbu práce, obnovit staré a navázat nové vztahy jak s orgány státní správy, tak zejména s Policií ČR a celními úřady. Máme vynikající vztahy uvnitř inspekce, zejména s Oddělením ochrany přírody, ale i s oblastními inspektoráty, jejichž inspektoři se velmi účinně zapojují do kontrol a řízení na úseku CITES.

Přečtěte si

Černý trh s exotickými zvířaty je problém i v Česku, státní správa by na to měla reagovat, myslí si expertka

Kdybyste měl popsat svou práci – je to něco jako detektivní pátrání, nebo spíš administrativní rutina? 

Naše práce má několik rovin. Absolutním základem jsou kontroly hranic, což primárně provádí Celní správa. Kontroly hranic jsou dvojí – jednak letiště (v současnosti je to především Letiště Václava Havla) a pak celní pošta. Na letišti držíme služby v pracovní dny. Čekáme, až nám celníci zavolají, že mají nějakou zásilku a že potřebují součinnost. Také dostáváme od všech vývozců a dovozců mailem avízo, co kdy chtějí dovézt nebo vyvézt, což rovněž prošetřujeme. Dále reagujeme na podněty občanů a jiných státních orgánů a pak je tu i rovina detektivní.

Díky kontrolám na hranicích jste odhalili i případ se sokoly, kdy se kroužky z uhynulých živočichů přenášely na nové ptáky a tím se falešně legalizovali. Jak jste v řešení tohoto případu postupovali? Měli jste například nějakého informátora? Museli jste proniknout do komunity chovatelů?

Kontrolujeme všechny exportované i importované sokolovité dravce. Ročně jde o sedm set až osm set ptáků, u kterých individuálně odečítáme značení a kontrolujeme soulad s dokumenty. Nesrovnalosti nás postupně přivedly k distributorům a chovatelům. Mnoho chovatelů ptáků samozřejmě známe, protože jsou evidováni v registru CITES. To byl další zdroj, skrze který jsme naše zjištění prověřovali. Šetření u chovatele nebývá jednoduché. Ti lidé mají ve voliérách desítky i stovky exemplářů. Někteří ptáci aktuálně sedí na vejcích, a s určitými kontrolními úkony je proto třeba počkat. Jedna větší kontrola tak představuje proces, kterého se účastní většinou tři až čtyři inspektoři. Pochybení, jež mnohdy odhalí, často mívá charakter trestné činnosti. Takové případy inspekce předává policii nebo Celní správě s tím, že jim dále poskytuje součinnost, mimo to se stává správcem zajištěných exemplářů a rovněž zpracovává odborná vyjádření. Jde o mravenčí práci.

Jak fungují kontroly na celní poště?

Na poště sedí pracovník, který pomocí rentgenu prohlíží balíčky. Když má podezření, že je uvnitř nějaký biologický materiál, dá balíček stranou. Zhruba jednou za týden je jezdíme kontrolovat. Rozbalovat ty balíčky je jako o Vánocích. Někdy se z toho vyklubou standardní komerční motýli v obálkách. Může jich být i několik tisíc. Jindy objevíme jednoho živého brouka, o kterého chce někdo pečovat. Posílají se ale i kudlanky, strašilky nebo předměty pro provozování černé magie – třeba sušení netopýři nebo prasečí embrya. Přicházejí také věci na jídlo, třeba cvrčci. Nedávno přišli štíři v čokoládě.

Odkud?

Z jihovýchodní Asie.

Co se stane, když je nějaký exemplář na seznamu Úmluvy CITES?

Pokud lidé nemají povolení, tak ho celníci zadrží a předají nám. My věc uskladníme a dotyčného oslovíme, zda má dokumenty. Stává se, že je třeba zapomněl k zásilce přidat. Jestliže je předloží, věc mu vrátíme. Pokud ne, tak mu to zabavíme. Poté, co rozhodnutí o zabavení nabude právní moci, patří ta věc státu a ministerstvo životního prostředí má právo s exemplářem nakládat, jak uzná za vhodné. Jestliže jde o neživou věc, ministerstvo ji nabídne muzeu nebo výzkumným institucím. Věci, o něž nemá nikdo zájem, se musejí zlikvidovat.

Přečtěte si

Výpověď pašeráka: Nejvíc se dá vydělat na vzácných ptácích, riziko je minimální

Jak se likvidují?

Biologický materiál patří do kafilerie. V případě, že obsahuje líh nebo je to tradiční asijská medicína, končí v nebezpečném odpadu, běžné věci jdou do tříděného odpadu. Takže když je zabavena třeba kořalka s hadem a nikdo ji nechce, otevřeme lahev, háčkem vytáhneme hada a předáme ho do kafilerie. Líh vylijeme do nebezpečného odpadu a lahev dáme do kontejneru na tříděný odpad. Vše musí být samozřejmě podloženo protokolárně – předmět musí být například finančně oceněný.

Kde končí živá zvířata?

Zadržené živé exempláře jsou umístěny v záchranných centrech, a to až do doby, než je jim zajištěna definitivní péče. Kapacita záchranných center je však v ČR bohužel zoufale malá. Inspekce má ovšem možnost ve zvlášť odůvodněných případech ponechat zvíře do zabavení u původního majitele.

Autorka rozhovoru a úvodní fotografie: Barbora Šturmová

The post Šéf CITES: Rozbalovat celní poštu je jako Vánoce, občas vyleze brouk, prasečí embryo nebo štír v čokoládě appeared first on investigace.cz.

Sloni, nosorožci nebo chráněné tropické dřevo. To jsou příklady pašeráckého zboží, které zabavili celníci a policisté ze 133 zemí během Operace Thunder. Tu od roku 2017 každý rok koordinuje Interpol a Světová celní organizace. Cílem je zastavit obchodování s volně žijícími živočichy a dřevem. Do operace se zapojila i Česká republika. 

Cestující přiletěl na pražské letiště z Vietnamu a měl dopravit na Slovensko celkem 750 tablet takzvané tradiční čínské medicíny (TCM), jež obsahovaly výtažky chráněné holoparazitické rostliny zárazce pouštního (tento druh rostlin je závislý na výživě od jiného hostitele). Celníci úřadu Praha Ruzyně jej ale v rámci Operace Thunder zachytili a tablety zabavili.

Dalším případem na českém území bylo zadržení osmi takzvaných drápkatých opic – konkrétně šlo o dva kosmany bělovousé, čtyři tamaríny pinčí a dva tamaríny žlutoruké. Opice jsou zatím v péči současného majitele, který má ještě možnost prokázat, že k nim přišel legální cestou.

Zmíněné příklady patří k výsledkům Operace Thunder 2023. Její celkový výstup se teprve vyhodnocuje, už nyní jsou ale v obchodování s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami čitelné určité trendy.

Až 60 % obdobných případů měly na svědomí nadnárodní skupiny organizovaného zločinu, jež operovaly na trasách známých z pašování jiných nelegálních produktů.

Rovněž se ukázalo, že chránění plazi a mořští živočichové jsou zneužíváni pro luxusní značkovou módu, stejně jako že k prodeji volně žijících živočichů, ale i dřeva a mořských exemplářů se stále využívají online prodejní platformy.

„Náklady pro společnost jsou ještě vyšší, jak ukazuje tato operace, neboť téměř veškerá trestná činnost v oblasti životního prostředí má vazby na jiné formy trestné činnosti včetně násilí, korupce a finanční kriminality, ale také silné vazby na nadnárodní skupiny organizovaného zločinu,“ říká v tiskové zprávě CITES tajemník Interpolu Jürgen Stock.

Takzvaný wildlife crime neboli zločin proti živočichům a rostlinám žijícím ve volné přírodě bývá velmi lukrativní trestnou činností. Jen obchod s úhoři, jedním z nejpašovanějších živočišných druhů světa, ročně vynese 85 miliard korun.

Wildlife kriminalita v Česku

Česká republika se s wildlife crime potýká dlouhodobě. Server investigace.cz se již v minulosti zabýval například pytlačením mrtvých tygrů. V roce 2018 celým světem otřásl případ tygřího bujonu, který se v tuzemsku vařil ze zdravých tygrů.

Operace Thunder nebyla v loňském roce první událostí, jež odhalila nelegální činnost v oblasti pašování chráněných zvířat a rostlin. V říjnu proběhl velký záchyt celkem 1634 přípravků tradiční čínské medicíny, který obsahoval například chrpovník lopuchový zařazený do přílohy CITES I, což znamená, že je bezprostředně ohrožen vyhynutím. Přípravky čínské medicíny dále obsahovaly zárazce pouštního, orchidej vzpřímenou a takzvaný mošus – pižmo získávané z dospělého samce jelínka rodu kabar, který je rovněž ohrožen a zařazen do přílohy CITES II.

Celníci z oblasti Praha Ruzyně zadrželi také zboží obsahující chrpovník lopuchový, když v srpnu zachytili celkem 360 tablet a 90 sáčků s touto chráněnou rostlinou. Cestující kromě těchto přípravků vezl i přes 10 tisíc dalších tablet s výtažky z chráněných rostlin.

Tradiční čínská medicína (TCM) je podle vedoucího CITES oddělení České inspekce životního prostředí (ČIŽP) Jindřicha Nováka dovážena do České republiky ve velkém. „Setkáváme se ovšem také s dovozy medvědí žluče, která je na trhu s TCM sice velmi ceněná, ale její získávání z živých zvířat je extrémně neetické. Ve spolupráci s celní správou se daří nelegální dovozy TCM odhalovat většinou hned na hranicích a zboží okamžitě zabavovat,“ vysvětluje Novák.

Přečtěte si

Pytlačení mrtvých tygrů

Ani němé tváře nebyly minulý rok nelegálního obchodu ušetřeny. Na začátku srpna přiletělo do Prahy letadlo z Dubaje s cestujícím z Hanoje, jenž měl u sebe 73 mořských koníků. Ty se v čínské medicíně používají k léčbě impotence a na plešatost. Účinnost však nikdy nebyla vědecky prokázána, tak jako u řady dalších produktů TCM. Koníci jsou zařazeni v příloze CITES II, a to kvůli tomu, že jejich populaci decimuje právě nelegální lov a obchod.

V květnu minulého roku byl zase z Tel Avivu vrácen tam nepřevzatý kufr se čtyřiašedesáti exempláři hadů, pěti želvami a čtyřmi gekony.

Česko však není jen tranzitní zemí, přes niž nelegální zboží putuje dál. „Česká republika je i producentem a příjemcem – rozhodující je konkrétní komodita,“ vysvětluje Jindřich Novák. Právě tradiční čínská medicína představuje komoditu, u níž je Česká republika většinou konečnou spotřebitelskou zemí.

Česko je supervelmoc chovu 

Co se týče produkce, tuzemsko je podle Nováka supervelmocí v chovu a rozmnožování zájmově chovaných druhů zvířat i pěstování rostlin, hlavně sukulentů. „Může za to zejména historická kontinuita v akvaristice, teraristice i chovatelství a pěstitelství, případně extrémně silná cirkusová tradice. Ročně jsou od nás vyváženy statisíce akvarijních a terarijních živočichů, nebo vyšší stovky sokolovitých dravců,“ dodává Novák.

Právě sokoli, rarohové a jejich kříženci jsou exportováni především do arabských zemí, které mají v sokolnictví silnou tradici. Přestože obchod s těmito druhy nemusí být nutně nelegální, i s tímto odvětvím chovatelství souvisela v minulosti řada protiprávních jednání. Týkala se zejména padělání dokumentů CITES a nezákonné manipulace s identifikačními kroužky.

„Kroužky se z uhynulých ptáků přenášely na živé, čímž docházelo k falešné legalizaci těchto exemplářů. Právě proto se sokolnictví stalo jedním z hlavních témat, kterým se inspektoři ČIŽP po transformaci oddělení CITES v uplynulých letech zabývali,“ podotýká Novák. Ročně inspektoři zkontrolují na pražském letišti více než 700 sokolů a další stovky během vnitrostátních kontrol v chovných zařízeních.

Přečtěte si

Mrtvý tygr, dobrý tygr: zpráva o obchodu s divočinou

Falešné doklady i opakované použití povolení k exportu i chovu odhalily úřady i v rámci operace Thunder a zdá se, že zločinci se k tomuto typu podvodu uchylují čím dál více.

V Česku se setkáváme také s případy nelegálního chovu. Medializovanou se minulý rok stala kauza odebrání mláděte tygra ze soukromého chovu zápasníka Karlose Vémoly, který neprokázal původ a legální způsob pořízení zvířete. Tygrovy drápy na předních tlapách byly navíc chirurgicky odstraněné, což může naznačovat týrání. Státní veterinární správa toto podezření prověřuje.

Problémem je i nelegální lov. „Proniknutí do pytláckých komunit je však velmi složité. Obecně lze říci, že zatím nedokážeme přesně zmapovat, kolik vlků či rysů je v ČR ročně upytlačeno, stejně jako nikdo nedokáže říci, jaký je přesný počet těchto zvířat ve volné přírodě,“ vysvětluje Novák.

V loňském roce celníci odhalili také nelegální prodej slonoviny, která je stále oblíbenou komoditou po celém světě. Podle právních předpisů Evropské unie se slonovina může prodávat v případě, že jde o starožitnost (předpokládaný původ by měl být starší než rok 1947), přičemž stáří slonoviny odhalí jen zkušený odborník. Slonovina se přesto hojně prodává i na českých webech s inzercí. Podle odbornice na wildlife crime Pavly Říhové mezi těmito nabídkami bývají i pašované výrobky. V roce 2021 analyzovali čeští vědci a vědkyně celkem 25 artefaktů ze slonoviny, jež byly zabaveny v rámci operace zaměřené na nelegální obchod se slonovinou na internetu. Radiouhlíkové měření odhalilo, že 17 z 25 zpracovaných vzorků není starožitných.

Pašerácké finty 

Zločinecké skupiny dokážou být ve skrývání pašovaného zboží poměrně vynalézavé. Například při převozu mísí nelegálně vytěžené dřevo s dřevem získaným legální cestou, aby bylo obtížné jejich podvod odhalit.

„Kromě pašování v osobních zavazadlech jsme zaznamenali i případy, kdy došlo k pokusům pronést hibernované exempláře živočichů přímo na těle. Jednalo se o pokus pronesení živých papoušků. Byly to poměrně mladé exempláře. Tento pokus o nelegální dovoz nepřežila víc jak polovina z třiceti pašovaných zvířat,“ říká mluvčí Celního úřadu Praha Ruzyně Igor Lenský.

Přečtěte si

Žabí mafie dovážela na Slovensko ohrožené druhy obojživelníků za miliony

Stát a odhalování wildlife crime

Jak si Česko vede v odhalování wildlife kriminality, není jednoduché odhadnout. „Zhodnotit komplexně situaci je velmi obtížné, protože můžete vždy hodnotit jen data, která máte k dispozici. Jenže taková data nevypovídají ani tak o rozsahu této ilegální činnosti v Česku, jako spíš o tom, kolik se toho podaří zachytit,“ upozornila odbornice na wildlife crime Pavla Říhová v rozhovoru pro investigaci.cz. „Množství případů, jež se podaří odhalit, závisí na tom, jaké úsilí vyšetřování věnujete a kolik na tom pracuje lidí. Pokud jich je málo, bude samozřejmě i málo odhalených případů. Zhodnotit úroveň něčeho, co je nelegální, prakticky moc nejde, nevíte, kolik jste toho neobjevili. Reálná čísla, ke kterým se dostaneme, vypovídají spíš o práci státní správy, ne o rozsahu černého obchodu,“ dodala.

Podle Říhové, která pracovala 27 let pro ČIŽP, je členkou expertní skupiny Interpolu pro boj proti wildlife crime a nyní pracuje v Centru environmentálních forenzních věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, si Česká republika dlouho vedla v této oblasti dobře. „Aktuální situace je ale bohužel spíše stagnující. V příslušných státních institucích – ČIŽP, Celní správě i Policii ČR – probíhají různé změny a restrukturalizace. Hodně zkušených lidí ze státní správy odešlo a nové se daří získat jen obtížně,“ vysvětluje Říhová pro investigaci.cz. Problém je navíc v tom, že noví pracovníci zaměření na wildlife kriminalitu potřebují delší čas k nabytí potřebných zkušeností. „Trvá dlouho, než se inspektor naučí být inspektorem a získá patřičný rozhled a zkušenosti,“ vysvětluje Říhová pro investigaci.cz.

Přečtěte si

Černý trh s exotickými zvířaty je problém i v Česku, státní správa by na to měla reagovat, myslí si expertka

Po tom, co z ČIŽP v roce 2020 odešel tým CITES, jemuž Říhová šéfovala a který odhalil velké kauzy, jako byla například tygří jatka, a podílel se i na velkých operacích Trophy a Rhino, se ČIŽP snaží tým obnovit. „Odchod původního týmu byla pro inspekci bezpochyby citelná ztráta. V rámci činnosti nového týmu se podařilo zajistit plnění zákonných povinností inspekce a v současné době lze konstatovat, že tým je stabilizovaný a odborně kompetentní,“ říká ředitel ČIŽP Petr Bejček.

Pavla Říhová ale vidí další problém i v tom, že mnohé státní instituce se snaží řešit své přetížení na úkor svých kompetencí. „Vidíme to u ČIŽP i u Celní správy, které přesouvají výkon svých kompetencí na jiné státní orgány. ČIŽP na obce, Celní správa na Policii. Zda to prospěje výkonu státní správy, to je ve hvězdách. Státní orgány se prostě nyní potýkají s množstvím problémů a je to znát,“ míní Říhová. Podle Petra Bejčka se inspekce aktuálně snaží posílit spolupráci s Celní správou i s Policií ČR a do budoucna se chtějí zaměřit na významné kauzy z oblasti wildlife crime.

The post Zadržené opice a mrtví koníci. Jak se v Česku pašují živočišné druhy appeared first on investigace.cz.

O úrovni země prý svědčí její vztah ke zvířatům, napsala polská spisovatelka Olga Tokarczuk. Pokud se podle ní lidé chovají krutě k němým tvářím, nepomůže jim žádná demokracie. Jak si v tomto směru stojíme, i s přihlédnutím ke slavné sentenci Maxima Gorkého „člověk, to zní hrdě“, vypovídají čísla. Jen za minulý rok bylo vyhlášeno za vyhynulých 21 zvířecích druhů. Faunu ničí také černý trh se zvířaty, často prováděný za drastických podmínek. Například zločinci ve Španělsku se nestydí týrat štěňata tím, že je pašují v maličkých klecích. Lépe na tom nejsou ani plazi na opačné straně zeměkoule, což se podařilo odhalit australské policii. V Brazílii zase využívají husy k hlídání věznic.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Pašování slovenských štěňat

Při raziích v Madridu a Gironě španělská policie objevila asi sto živých zvířat, ostatky mrtvých živočichů a stopy po tom, že je pašeráci zabíjeli. Úřady následně zadržely osm podezřelých osob, které nelegálně chovaly a prodávaly kočky a psy. Někteří tvorové pocházeli ze Slovenska a Maďarska. Jejich putování do Španělska trvalo až patnáct hodin v autech přeplněných dalšími živými tvory. Skupina pachatelů nabízela zvířata na internetových bazarech i přes vlastní webovou stránku, aniž o ně příliš pečovala. Psi často trpěli nemocemi a jejich noví majitelé mnohdy nevěděli vůbec nic nejen o jejich původu, ale ani o špatném zdravotním stavu. Ve Španělsku jde nejspíš o oblíbený typ zločinu. Jen během října tu totiž policie takto zachránila víc než 500 zvířat.

Gang, jenž pašoval štěňata, představuje web OCCRP.

Přečtěte si

Proč je štěně nevhodný vánoční dárek a jak souvisí se zločinem

#2 Husí strážníci

„Autobus, autobus, přejel ve vsi hejno hus,“ stojí v jedné české říkance. Stát se to však ve skutečnosti a navíc na jihu Brazílie, vězeňští dozorci by neopatrnému řidič jistě dali co proto. Proč právě bachaři? Okolo tamní věznice se totiž prohánějí hejna hus. Hlídkují na zeleném prostranství mezi vnitřním plotem vězení a hlavní venkovní zdí a brání vězňům v útěku. Pokud by něco podobného některé z nich přece jen napadlo, na utíkající desperáty by upozornily hlasitým kejháním. Ovšem i husa se unaví a potřebuje relaxovat. A tak i správa věznice chtě nechtě musí tolerovat jejich rekreační přestávky, kdy se chodí koupat do nedalekého jezírka. Ředitelství věznice ale dobře ví, co tolerovanou koupelí a odpočinkem činí – právě tito ptáci jsou díky své ostražitosti vynikající hlídači, dokonce lepší než psi. „Máme tu elektronický dohled, lidské hlídače… a nakonec i husy, které nahradily psy,“ vyjádřil se šéf věznice Marcos Roberto de Souza. Šéfem zmíněného ptačího hejna je naopak houser pojmenovaný Piu-Piu. Když ho policisté zavolají jménem, ozve se hlasité kejhání. Co svému okolí sděluje, těžko říct. To slova ředitele Souzy jsou velice srozumitelná, neboť uvedl, že péče o hejno hus je oproti chovu psů mnohem efektivnější a cenově daleko dostupnější. My dodáváme, že i spravedlivější: když mají totiž husy lidí po krk, stačí jim zamávat křídly a basta fidli.

O husím hejnu hlídajícím vězně se dočtete na webu agentury Reuters.

#3 Ještěři za milion dolarů

Vynalézavý gang od protinožců chtěl do Hongkongu převážet stovky živých ještěrů a hadů v hodnotě více než jednoho milionu dolarů (tedy asi 22,4 milionu korun). Některé z tvorů měli v plánu prodávat za pět tisíc dolarů za kus. Policie z východoaustralského Nového Jižního Walesu nakonec zatkla čtyři osoby, které měly mít v plánování operace prsty. Podle úřadů byli živočichové chováni ve špatných podmínkách a údajně nacpaní v malých bednách, určených k odeslání do zámoří poštou. Policisté v průběhu vyšetřování takto narazili na celkem 257 ještěrů a tři hady. Pro plazy jde ale o příběh s dobrým koncem: většina z nich je momentálně umístěna v zoologických zahradách či parcích pro volně žijící živočichy. Teprve po této adaptaci na jiný prostor než stísněnou bednu budou vypuštěni do volné přírody.

Podrobnosti o pašerácích plazů najdete na webu The Australian.

Přečtěte si

Černý trh s exotickými zvířaty je problém i v Česku, státní správa by na to měla reagovat, myslí si expertka

#4 Odkud se dovážejí luskouni?

Šupiny z luskounů se pokoutně dovážejí převážně z Nigérie, většina zvířat však pochází z Kamerunu. Hlavní ohniska pytláctví s těmito ohroženými tvory teď napomohly odhalit testy DNA. Jejich pomocí vědci vystopovali pašerácké trasy a pozůstatky afrických luskounů až ke konkrétním oblastem. Od roku 2012 se pytláctví s těmito hmyzožravými savci pokrytými velkými šupinami přesunulo ze Sierry Leone do Kamerunu. Testy tak mají pomoci úřadům efektivně identifikovat zdroj ulovených luskounů, tedy to, z jaké oblasti přesně pocházejí. Po celém světě se ročně nelegálně přepraví možná až miliony těchto zvířat. Jejich šupiny jsou totiž žádaným artiklem, a to hlavně v Číně, kde se používají v tradiční medicíně. Obchod s luskouny mezi zeměmi však zakazuje mezinárodní dohoda. Jak ale vyplývá z předešlého, bohužel i pro tuto smlouvu platí slova dobrého vojáka Josefa Švejka, když na dotaz kuchaře Kulajdy „a to se smí, střílet na vlaky označené červeným křížem?“ ve slavném románu Jaroslava Haška odpovídá: „Nesmí, ale může!“

Podrobné vysvětlení toho, jak přesně vypadá testování DNA ze vzorků tkání luskounů, i proč je tak důležité, najdete na webové stránce science.org.

The post #zesvěta: Černý obchod s němou tváří appeared first on investigace.cz.

Denního světla ubývá, tma přichází čím dál dřív a zastihne nás často ještě za monitory pracovních počítačů. Čeho ovšem naopak spíš přibývá? Kriminálních příběhů z celého světa. Tento týden zjistíte, kdo bude dědit po zesnulém Prigožinovi a přibližně o jak velké dědictví půjde. Dozvíte se i to, proč se do Brazílie pašuje sója nebo s jakou novou drogou se potýkají úřady v Severním Irsku. A poslední zpráva nás přenese na čínské rybářské lodě, které ovšem neplují za žádným dobrodružstvím.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.  Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Zhýčkaný dědic

Než zemřel, odkázal někdejší zloděj z dob Sovětského svazu a později nechvalně známý zbohatlík Jevgenij Prigožin veškerý majetek svému jedinému synovi Pavlovi. Pětadvacetiletý mladík dostane komfortní superjachtu, tři soukromé tryskáče nebo sbírku historických automobilů. A k tomu navíc i něco na útratu, totiž rodinný majetek v hodnotě 16,4 miliardy liber (přes 466 miliard korun). Podle příspěvků na instagramovém účtu Pavlovy sestry Poliny, která podle všeho ostrouhala, se zdá, že mladý Prigožin je zhýčkaný mladík, jenž miluje cestování a opulentní styl života s prvky odhalování intimních partií svého těla — v roce 2016 unikla fotografie juniora pózujícího na palubě superjachty v rouše Adamově. Pavel je ale podobně jako zesnulý papá rovněž členem žoldáků Vágnerovců a účastní se bojů v Ukrajině. Loni v prosinci například způsobil pěkný rozruch, když na sociálních sítích omylem prozradil, kde se nachází jeho jednotka. To vedlo k bombovému útoku ukrajinských sil, při němž zahynulo 18 jeho spolubojovníků. Zda bude nadále riskovat svůj život na frontě při vědomí tak velkého majetku, jenž mu spadl do klína, ovšem ukáže čas.

Více o životě Prigožina mladšího se dočtete v jeho profilu na webu The Telegraph.

Přečtěte si

Prigožin vyhrál korupční anticenu. Stopy zanechal i v Česku

#2 Tuny pašovaných sojových bobů

Víme, že se pašují nejrůznější předměty – drogy, zbraně, léky, umělecká díla, zvířata atd. Pašeráci ale v tomto směru dokážou vždy překvapit, momentálně pokoutně převážejí také sójové boby, a to z Argentiny do Brazílie. Právě argentinské úřady na začátku října oznámily zabavení více než 17 tisíc kilogramů sójových bobů. Ty měly putovat za brazilské hranice, kde je po tomto produktu velká poptávka, neboť Brazilci se za každou cenu snaží udržet své dominantní postavení na trhu se sójou, a každý bobek je jim proto dobrý. Sója přitom není evidentně levná záležitost, pašované boby měly hodnotu více než čtyř milionů argentinských pesos (téměř 264 tisíc korun).

O tom, že pašování sóji není v tomto regionu nijak ojedinělé, se dočtete v příspěvku na webu OCCRP.

https://twitter.com/OCCRP/status/1710259357361885597

#3 Pětsetkrát silnější než morfium

Severoirské úřady zaregistrovaly několik úmrtí způsobených nitazeny neboli supersilnou drogou, která je údajně pětsetkrát silnější než morfium. K prvnímu podobnému případu poprvé došlo v dubnu 2022. Místní organizace poskytující pomoc drogově závislým lidem se obávají, že problém se syntetickými drogami se může rychle vymknout kontrole. Nitazeny byly vyvinuty v 50. letech minulého století jako lék proti bolesti. Jde ale o velmi silnou a návykovou látku, jež nebyla nikdy schválena pro lékařské využití. V posledních letech je jejich užívání rozšířené i ve Spojených státech. Před čtyřmi roky se navíc objevila informace, o níž uživatelé jiných drog netušili, a sice že nitazeny se přimíchávají do heroinu, kokainu i dalších narkotik. Na látce je nebezpečná právě její kombinace s různými typy drog či s alkoholem.

Další informace o nitazenech se dočtete na webu BBC.

Super strength street drugs which are "500 times stronger than morphine" have been linked to multiple deaths across Northern Ireland for the first time, the coroner has said. He called nitazenes "a serious danger to public health". https://t.co/PV29hUJI5r

— BBC News NI (@BBCNewsNI) October 8, 2023

#4 Čínská rybářská flotila

Většina mořských plodů, které přistanou Američanům na talíři, pochází z čínských námořních lodí. Čína v průběhu několika posledních desetiletí investovala velké prostředky do flotily rybářských plavidel s cílem rozšířit svůj globální vliv nejen na souši, ale i na mořských vlnách. Čínské firmy teď vlastní či provozují terminály v 95 zahraničních přístavech. Podle odhadu má tato země 2 700 rybářských lodí, veřejné záznamy a satelitní snímky však naznačují, že počet lodí se ve skutečnosti může blížit až číslu 6 500. Některé lodě, které vystupují jako rybářské, mohou sloužit i vojenským účelům. Země navíc nedodržuje mezinárodní zákony a její loďstvo je častým pachatelem nelegálního rybolovu. Prostřednictvím těchto plavidel dochází i k obchodování s lidmi a na jejich palubách vládne násilí a porušování lidských práv.

Podrobný příběh o plavbách čínských rybářských lodí odhaluje The New Yorker.

Today, Americans eat 100,000 tons of squid a year—a large portion of which comes from China’s distant-water fishing fleet, which is rife with labor trafficking, debt bondage, violence, criminal neglect, and death. https://t.co/R9zyKo3x98

— The New Yorker (@NewYorker) October 10, 2023

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

The post #zesvěta: Prigožinovo dědictví appeared first on investigace.cz.

Pátek se s pátkem sešel a na programu dne je opět #zesvěta, kde se podíváme na zoubek rozličným bizarním druhům zločinu. Digitální zloději dat utřeli, neboť se jim do spyware systému nabourali hackeři a veškerá data jejich obětí vyhodili do virtuálního koše. V Černé Hoře se pro změnu chystá soud, který snad rozhodne spor o opály zmizelé před více než dekádou. Rybáři z africké Sierry Leone se sice o nic nepřou, ale bezúhonní také nejsou, což zjistil jeden tamní kapitán, když je načapal in flagranti při protizákonném rybaření. A v Kyrgyzstánu na závěr nadále probíhá útlak svobodných médií – investigativní server Kloop se tam údajně provinil špatnou formulací ve svých stanovách a měl by pykat.

#1 #SpywarePorazenLOL

Špionážní software v portugalštině s názvem WebDetetive za posledních několik let napadl na území Jižní Ameriky téměř 80 tisíc telefonů, a to převážně v Brazílii. Počet postižených by býval možná ještě vyšší, nebýt nejmenovaných hackerů, kteří využili bezpečnostních chyb WebDetetive a veškeré informace ze spywarové databáze odstranili. Udatní hackeři zabránili i tomu, aby zařízení do databáze nahrávala nová data. Skupina provozující tento spyware tak přišla o všechny informace, mezi nimiž byly například IP adresy, e-mailové adresy nebo historie privátních nákupů. Hrdě to potvrdili zmínění hackeři, jejichž totožnost zůstává neznámá: „#fuckstalkerware“.

Více informací o tom, jak se hackeři dostali do systémů špionážních softwarů, naleznete na webu TechCrunch.

#2 Křišťálově jasná hádka o opály

Kotor je nejzachovalejší středověké město Černé Hory. Právě tady zasednou za soudní stolec ctihodní představitelé tamní justice a budou se pokoušet rozplést gordický uzel případu ztracených opálů z roku 2011. Tehdy dva muži s jihoafrickými pasy přiletěli ze Švýcarska do Černé hory s téměř třiceti kilogramy opálů, což je duhový mineraloid známý svými údajně léčivými vlastnostmi: například by měl do života svého majitele vnášet naději a harmonii. Fenjekovi a Strelenskému, tedy těm dvěma, co k břehům Jadranského moře připlachtili ze země bank, kvalitní čokolády a neméně dobrého ementálu, ale opály přinesly spíše vrásky na čele. Dle jejich tvrzení jim totiž drahocenné kameny neznámé hodnoty „podvodně odnesl“ černohorský podnikatel s nemovitostmi Branko Ćupić. Ten měl na opálovou dvojici čekat na letišti a provést je koridory tak, aby se vyhnuli všem kontrolám. Poté měl milý Branko opály uložil do bezpečí hotelového trezoru. Akce proběhla podle plánu, avšak zadrhla se o rok později, kdy Ćupić odmítl drahokamy dvojici vydat. Fenjek a Strelensky se proto obrátili na policii. Ta nakonec opály našla a nařídila jejich trvalé zabavení, neboť orgány činné v tomto řízení se domnívaly, že kameny byly do země přivezeny nelegálně. Soud v Kotoru má proto rozhodnout o tom, komu opály skutečně patří, a také o vině či nevině Ćupiće. Nad kotorskou soudní síní se tím pádem vznáší naděje pro opravdové majitele duhových mineraloidů a dlouho by na sebe nedala čekat ani harmonie, jestliže by soudci gordický uzel konečně rozetnuli. Mimochodem, jedna z dalších vlastností opálu je prý ta, že dokáže svého nositele přinutit, aby přijal odpovědnost za své činy. Zda jsou Fenjek, Strelensky či Ćupić nuceni nosit opálové náramky, nám ale není známo.

Kompletní zprávu o komplikovaném hledání černohorských opálů najdete na stránkách Radio Free Europe.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Jak země EU špehují své občany

#3 Lovem ryb proti biodiverzitě

Už v roce 2003 jistý animovaný žralok Bruce z pohádky o klaunu očkatém, který zoufale hledá svého syna, prohlásil: „Ryba je kámoš, ne žrádlo.“ Těžko říct, co by řekl o průmyslovém lovu v chráněné mořské oblasti u břehů Sierry Leone. Kvůli místní rozmanitosti podmořské flóry i fauny a její zásadní roli při udržování zdravého ekosystému oceánu je zde lov traulery (loď s vlečnou sítí) zakázán. Povolení k rybaření zde mají jen drobní rybáři. Místní kapitán, který si přál zůstat v anonymitě, nicméně pořídil videozáznam, na němž jsou vidět dvě lodě, jež za sebou táhnou rybářské sítě právě v chráněné oblasti. K incidentu došlo jen několik dní poté, co novináři z OCCRP odhalili nedostatky ve sledování podobných plavidel, které se v pobřežních vodách Sierry Leone vyskytují. Z kapitánova videa je možné rozeznat část názvů inkriminovaných lodí, oba začínají slovem „Přátelství“. Zda by podobné přátelství naplnilo Bruceovy představy o tom, jak se kámošit s rybami, lze ovšem silně pochybovat.

Více informací o nezákonném lovu nabízejí webové stránky OCCRP.

#4 Děláš dobře svou práci? Půjdeš před soud

Médium Kloop, partnerská organizace OCCRP, podle kyrgyzské prokuratury nemá patřičnou licenci a svým zpravodajstvím znepokojuje veřejnost. Kyrgyzská prokuratura ve své žalobě nadto zdůrazňuje, že Kloop nemá šíření informací (což je hlavní funkce hromadných sdělovacích prostředků, pozn. red.) výslovně uvedeno ve svých stanovách. Na základě toho prokuratura žádá soud, aby Kloop zakázal. Stížnost prokuratury obsahuje celkem pět stran, z toho čtyři a půl kritizují údajnou manipulaci s veřejným míněním, kterou měli mít novináři z Kloop na svědomí. Podle šéfredaktorky tohoto média se jedná o další pokus omezit či přímo zakázat nezávislá média v zemi: „My ale budeme v naší práci pokračovat, dál budeme psát články a vytvářet obsah našeho webu.“

Jak se kyrgyzská prokuratura snaží potlačit nezávislá média v zemi, se detailněji dočtete na serveru OCCRP.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz. 

The post #zesvěta: Za opál ujít světa kraj appeared first on investigace.cz.