O úrovni země prý svědčí její vztah ke zvířatům, napsala polská spisovatelka Olga Tokarczuk. Pokud se podle ní lidé chovají krutě k němým tvářím, nepomůže jim žádná demokracie. Jak si v tomto směru stojíme, i s přihlédnutím ke slavné sentenci Maxima Gorkého „člověk, to zní hrdě“, vypovídají čísla. Jen za minulý rok bylo vyhlášeno za vyhynulých 21 zvířecích druhů. Faunu ničí také černý trh se zvířaty, často prováděný za drastických podmínek. Například zločinci ve Španělsku se nestydí týrat štěňata tím, že je pašují v maličkých klecích. Lépe na tom nejsou ani plazi na opačné straně zeměkoule, což se podařilo odhalit australské policii. V Brazílii zase využívají husy k hlídání věznic.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Pašování slovenských štěňat

Při raziích v Madridu a Gironě španělská policie objevila asi sto živých zvířat, ostatky mrtvých živočichů a stopy po tom, že je pašeráci zabíjeli. Úřady následně zadržely osm podezřelých osob, které nelegálně chovaly a prodávaly kočky a psy. Někteří tvorové pocházeli ze Slovenska a Maďarska. Jejich putování do Španělska trvalo až patnáct hodin v autech přeplněných dalšími živými tvory. Skupina pachatelů nabízela zvířata na internetových bazarech i přes vlastní webovou stránku, aniž o ně příliš pečovala. Psi často trpěli nemocemi a jejich noví majitelé mnohdy nevěděli vůbec nic nejen o jejich původu, ale ani o špatném zdravotním stavu. Ve Španělsku jde nejspíš o oblíbený typ zločinu. Jen během října tu totiž policie takto zachránila víc než 500 zvířat.

Gang, jenž pašoval štěňata, představuje web OCCRP.

Přečtěte si

Proč je štěně nevhodný vánoční dárek a jak souvisí se zločinem

#2 Husí strážníci

„Autobus, autobus, přejel ve vsi hejno hus,“ stojí v jedné české říkance. Stát se to však ve skutečnosti a navíc na jihu Brazílie, vězeňští dozorci by neopatrnému řidič jistě dali co proto. Proč právě bachaři? Okolo tamní věznice se totiž prohánějí hejna hus. Hlídkují na zeleném prostranství mezi vnitřním plotem vězení a hlavní venkovní zdí a brání vězňům v útěku. Pokud by něco podobného některé z nich přece jen napadlo, na utíkající desperáty by upozornily hlasitým kejháním. Ovšem i husa se unaví a potřebuje relaxovat. A tak i správa věznice chtě nechtě musí tolerovat jejich rekreační přestávky, kdy se chodí koupat do nedalekého jezírka. Ředitelství věznice ale dobře ví, co tolerovanou koupelí a odpočinkem činí – právě tito ptáci jsou díky své ostražitosti vynikající hlídači, dokonce lepší než psi. „Máme tu elektronický dohled, lidské hlídače… a nakonec i husy, které nahradily psy,“ vyjádřil se šéf věznice Marcos Roberto de Souza. Šéfem zmíněného ptačího hejna je naopak houser pojmenovaný Piu-Piu. Když ho policisté zavolají jménem, ozve se hlasité kejhání. Co svému okolí sděluje, těžko říct. To slova ředitele Souzy jsou velice srozumitelná, neboť uvedl, že péče o hejno hus je oproti chovu psů mnohem efektivnější a cenově daleko dostupnější. My dodáváme, že i spravedlivější: když mají totiž husy lidí po krk, stačí jim zamávat křídly a basta fidli.

O husím hejnu hlídajícím vězně se dočtete na webu agentury Reuters.

#3 Ještěři za milion dolarů

Vynalézavý gang od protinožců chtěl do Hongkongu převážet stovky živých ještěrů a hadů v hodnotě více než jednoho milionu dolarů (tedy asi 22,4 milionu korun). Některé z tvorů měli v plánu prodávat za pět tisíc dolarů za kus. Policie z východoaustralského Nového Jižního Walesu nakonec zatkla čtyři osoby, které měly mít v plánování operace prsty. Podle úřadů byli živočichové chováni ve špatných podmínkách a údajně nacpaní v malých bednách, určených k odeslání do zámoří poštou. Policisté v průběhu vyšetřování takto narazili na celkem 257 ještěrů a tři hady. Pro plazy jde ale o příběh s dobrým koncem: většina z nich je momentálně umístěna v zoologických zahradách či parcích pro volně žijící živočichy. Teprve po této adaptaci na jiný prostor než stísněnou bednu budou vypuštěni do volné přírody.

Podrobnosti o pašerácích plazů najdete na webu The Australian.

Přečtěte si

Černý trh s exotickými zvířaty je problém i v Česku, státní správa by na to měla reagovat, myslí si expertka

#4 Odkud se dovážejí luskouni?

Šupiny z luskounů se pokoutně dovážejí převážně z Nigérie, většina zvířat však pochází z Kamerunu. Hlavní ohniska pytláctví s těmito ohroženými tvory teď napomohly odhalit testy DNA. Jejich pomocí vědci vystopovali pašerácké trasy a pozůstatky afrických luskounů až ke konkrétním oblastem. Od roku 2012 se pytláctví s těmito hmyzožravými savci pokrytými velkými šupinami přesunulo ze Sierry Leone do Kamerunu. Testy tak mají pomoci úřadům efektivně identifikovat zdroj ulovených luskounů, tedy to, z jaké oblasti přesně pocházejí. Po celém světě se ročně nelegálně přepraví možná až miliony těchto zvířat. Jejich šupiny jsou totiž žádaným artiklem, a to hlavně v Číně, kde se používají v tradiční medicíně. Obchod s luskouny mezi zeměmi však zakazuje mezinárodní dohoda. Jak ale vyplývá z předešlého, bohužel i pro tuto smlouvu platí slova dobrého vojáka Josefa Švejka, když na dotaz kuchaře Kulajdy „a to se smí, střílet na vlaky označené červeným křížem?“ ve slavném románu Jaroslava Haška odpovídá: „Nesmí, ale může!“

Podrobné vysvětlení toho, jak přesně vypadá testování DNA ze vzorků tkání luskounů, i proč je tak důležité, najdete na webové stránce science.org.

The post #zesvěta: Černý obchod s němou tváří appeared first on investigace.cz.

O září se říká, že je to měsíc, kdy si léto podává ruku s podzimem. Na počasí to není příliš znát, avšak letní prázdniny jsou definitivně fuč. My ovšem velmi dobře víme, že prázdniny ve světě zločinu neexistují, což podle všeho pochopili i po dovolené zotavení členové britské vlády a po návratu do svých londýnských kanceláří se shodli na přísnějším přístupu vůči všem, co záměrně ignorují zákony. Naopak nucené volno, ovšem ne na pláži pod slunečníkem, čeká dva jinak činorodé pašeráky mořských okurek. Činí se také ruští influenceři, tedy „Z-bloggers“, vydělávající na tom, že na internetu vyjadřují podporu ruské armádě. A z Turecka se stává země zaslíbená pro pašeráky kokainu, kteří si za vodami Bosporského průlivu mohou pořídit tamní zlatá víza a být tak opravdu za vodou. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Mořská okurka v ohrožení

Sumýši neboli mořští živočichové z kmene ostnokožců, někdy rovněž označovaní jako „mořské okurky“, jsou velmi žádaným artiklem v zemích jihovýchodní Asie. Dostávají se tam z Mexika via Spojené státy americké. A byly to právě americké úřady, kde se na konci prázdnin přiznali ke své činnosti dva pašeráci těchto Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy chráněných živočichů (CITES). Celková hodnota mořských okurek, které muži přeprodali, činila 10 222,50 dolarů (přibližně 230 497 korun). Pachatele nejspíš dohnalo svědomí, neboť nakonec souhlasili, že zaplatí náhradu škody mexickému úřadu, který je pověřen ochranou životního prostředí. Do obchodování s těmito živočichy jsou údajně zapletené také mexické drogové kartely, jako je Sinaloa nebo Jalisco Nueva Generación (CJNG).

Více o pašování sumýšů zjistíte na webu OCCRP.

Přečtěte si

Žabí mafie dovážela na Slovensko ohrožené druhy obojživelníků za miliony

#2 Putinovi influenceři

V Rusku se jim prý říká „Z-Bloggers“, protože veřejně vyjadřují podporu válce a ruské armádě, kterou často symbolizuje právě písmeno Z. Nejde přitom o žádné chudobné kazatele na táborech lidu, jež člověk sečtělý zná ze středověkých letopisů. Moderním ruským influencerům totiž proudí na účty obrovské příjmy z reklamy na sociálních sítích. Kromě příspěvků o válce či nepravdivých tvrzeních o ukrajinském prezidentovi Volodymyru Zelenskému sdílejí i sponzorované reklamy na cokoli od kryptoměn po oblečení. Navíc také vyzývají mladé ruské diváky, aby narukovali. Podle odhalení BBC prováleční influenceři od zahájení ruské invaze do Ukrajiny získali miliony sledujících na Telegramu a vydělávají si desítky tisíc rublů.

O ruských proválečných internetových celebritách se dočtete na webu BBC.

#3 Na lavici obžalovaných

Pachatelé trestných činů ve Velké Británii budou muset čelit u soudu svým obětem nebo jejich rodinám, jinak mohou strávit za mřížemi dva roky navíc, sdělila britská vláda novinku v trestním řízení. Zločinci se tak už nebudou moci vyhnout přímé konfrontaci s oběťmi či jejich rodinami tím, že se odmítnou dostavit k soudu. Naopak soudci budou mít pravomoc zvážit případy, kdy by přítomnost pachatele mohla obětem a jejich blízkým způsobit utrpení. Velká Británie ale zpřísnila i další kritéria vůči pachatelům trestné činnosti. Pokud se například zločinec navzdory příkazu soudce opakovaně nedostaví k výkonu trestu, bude mu hrozit navýšení trestu odnětí svobody o dva roky. Což se bude vztahovat na kauzy obvykle trestané doživotím za hodně závažné provinění, jako je třeba vražda, ve Velké Británii i znásilnění či úmyslné způsobení těžké újmy na zdraví. Tady ovšem nelze vyloučit, že dva roky navíc v doživotním trestu morálku zločince asi jen těžko rozhodí.

Podrobnosti týkající se novinek v oblasti britské justice najdete na webu OCCRP.

Přečtěte si

Podcast ODPOSLECH: Zlatá brána otevřena

#4 Zlatá víza pro pašeráky kokainu

Návod na to, jak uniknout zákonu, jestliže je osoba obviněná z pašování kokainu, odhaluje příběh gangsterů, co našli útočiště v Turecku. Země totiž odmítla vydat dva původem cizí státní příslušníky viněné z obchodování s kokainem, neboť si koupili turecké občanství za přibližně 500 000 dolarů (přibližně 11,3 milionu korun). Objevují se proto obavy, že turecká politika takzvaných zlatých víz usnadňuje zločincům unikat spravedlnosti. Podle evropské policie se tak Turecko stává útočištěm pro kriminálníky.

Příběhy zločinců, z nichž se stali Turci, se dočtete na webu Vice.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz. 

The post #zesvěta: Jak (ne)pašovat mořské okurky appeared first on investigace.cz.

Máme tu první prázdninový týden a s ním i nové zesvěta! Amerika v úterý opět oslavila výročí Dne nezávislosti a někdo v Bílém domě se podle všeho připravoval, že to letos pěkně rozšoupne. Do pozornosti novinářů se konečně dostává i rekordní počet migrantů, co se uprostřed června utopili ve Středomoří. O pozornost však určitě nestojí čínská vláda, která patrně špehuje evropské diplomaty. Poslední zprávou tohoto týdne je smutná skutečnost o dalším potlačování ženských práv v Afghánistánu, kde tato tendence bohužel nabírá na síle a Tálibán proti ženám stále přitvrzuje.

#1 Tálibán dohnal ženy do kouta

Než Tálibán v roce 2021 opět ovládl Afghánistán, nasliboval hory, doly, černej les. Postupně se ale všechno vrací do starých tálibánských kolejí a omezování práv žen nebere konce. Už nyní nemohou tamní ženy studovat ani pracovat a většinu svého času musí trávit zavřené mezi zdmi svých domovů. Nejnovější restrikce ze strany fanatických vousáčů se momentálně dotkla všech kosmetických salonů v Afghánistánu: Tálibán je totiž nechal zavřít. Mluvčí ministerstva pro šíření ctnosti a prevence neřesti poté sdělil CNN, že všechny salony musí zůstat zavřené do konce července. V tomto případě ale nejde jen o zásah proti ženám, uzavřením kosmetických salonů Tálibán zadělává na problémy i rodinám, jež se jejich provozem živí. Celý krok je absurdní tím spíš, že ženy musí nosit na veřejnosti hidžáb, takže svoje zkrášlení venku stejně ukazovat nemohou. Ženy bez povolení nesmějí opustit svůj domov ani svého mužského opatrovníka. Podle zprávy OSN v Afghánistánu roste počet pokusů mladých žen a dívek o sebevraždu. Tento fakt instituce šíření ctnosti a prevence neřesti ale nekomentovala.

Co dalšího musí ženy v Afghánistánu trpět, najdete na webu CNN. 

#2 Moře proti pašerákům 

Zatímco celý svět řešil zmizení ponorky Titan s bohatými turisty lačnými pohledu na vrak Titaniku, pakistánská federální vyšetřovací agentura rozjížděla speciální operaci, aby dopadla viníky tragédie v Jónském moři. U řeckého pobřeží se v červnu potopila rybářská loď s více než 700 lidmi na palubě, převážně Pákistánci. Díky této operaci se policistům podařilo zadržet 29 osob podezřelých z obchodu s lidmi. Mladí migranti se skrze Středozemní moře, jež představuje hlavní trasu tohoto byznysu, snaží uprchnout před chudobou a nezaměstnaností. Pašeráci často využívají jejich naivitu, neboť s vidinou zlepšení svých životních podmínek usilují o to dostat se jakýmkoli způsobem do Evropy. Překupníci proto často objíždějí pákistánské vesnice i města a nabízejí tamní mladé populaci lepší budoucnost v Evropě za sedm až čtrnáct tisíc dolarů na osobu (cca 150 až 300 tisíc korun). Obyvatelé Pákistánu momentálně čelí obrovské inflaci a hospodářské krizi, jen od ledna do května proto policie vypátrala na ilegální trase do Evropy 4 971 pákistánských občanů, což je doposud v počtu odhalených migrantů během jednoho roku rekord. 

Jak obchodování s lidmi řeší pákistánská vláda a jaké jsou příběhy některých rodin, které své syny vyslaly do Evropy za lepším životem, si můžete přečíst v článku OCCRP. 

Přečtěte si

#zesvěta: Dětská pornografie generovaná umělou inteligencí

#3 Snaží se Čína sledovat české diplomaty?

Americko-izraelská společnost Check Point zabývající se kybernetickou bezpečností odhalila, že se čínský stát zaměřuje na špehování evropských ministerstev zahraničních věcí pomocí dálkového přístupu. Přesněji řečeno, Číňané se pokoušejí dostat do technologických systémů ministerstev svůj vir, takzvaného trojského koně. Podle firmy probíhá tento útok minimálně od prosince 2022 a je součástí trendu čínského nelegálního průniku do Evropy. Z dokumentů, které firma analyzovala, vyplývá, že nebezpečný vir by měl cílit na diplomaty v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Velké Británii, Ukrajině, Švédsku a Francii. V praxi to vypadá tak, že například v jednom případě měl napadený aktér kliknout na odkaz s ujgurskou tematikou, přičemž se spuštěním odkazu nevědomě připojil k neviditelnému sledování. Pro napadání systémů má Čína údajně používat nové techniky pašování kódů programovacího jazyka HTML. Check Point ale uvedl, že v současnosti neexistuje dostatek důkazů, které by Čínu mohly přesvědčivě z těchto slídilských praktik usvědčit.

Jak to programátorsky opravdu funguje, se propracovanějším nerdským jazykem můžete dočíst na webu The Hackers News. 

#4 Divoké oslavy Dne nezávislosti 

Poslední červnový nedělní večer jste možná strávili v klidu a míru, něco podobného ale nelze tvrdit o zaměstnancích Bílého domu ve Washingtonu. Agenti tajné služby totiž ten večer našli v jeho západním křídle kokain, což vedlo ke krátké evakuaci všech přítomných ze sídla amerických prezidentů. Bílý prášek byl ve skladovacím prostoru, kam si zaměstnanci i turisté ukládají mobilní telefony. V západním křídle Bílého domu ovšem sídlí i slavná Oválná kancelář prezidenta Spojených států amerických. Tajná služba bude proto nyní zkoumat, zda si kokain ve skladu neuložil třeba prezidentův kocour nebo někdo z turistů či zaměstnanců. Manželé Bidenovi ze hry pravděpodobně vypadávají, byli totiž celý víkend v Marylandu. Pokud se ve Fox News Channel těšili, jak rozjedou aféru o starém bělovlasém narkomanovi, mají zkrátka smůlu.

Zprávu si v originále můžete přečíst na stránkách BBC. 

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

The post #zesvěta: Ženy v Afghánistánu v pasti patriarchátu appeared first on investigace.cz.

Zločinci nadále drží krok s dobou. Jejich pozornosti neunikly ani možnosti generativních umělých inteligencí, tentokrát ve sféře dětské pornografie. Inovací se však nebojí ani mexické drogové kartely, které se po vzoru amerických sportovních klubů začaly zajímat o přednosti zvířecích maskotů. To pašeráci jiného druhu fauny podle všeho hluboce litují, že svůj způsob obživy raději nepustili k vodě. Na vodě jsou naopak sliby britské vlády, že něco provede se zastíráním původu peněz a s jejich praním. Zda se jí to na poslední chvíli povedlo a na dnešním vysvědčení se může pochlubit jedničkou, se dozvíte v dnešním #zesvěta.

#1 Dětská pornografie generovaná umělou inteligencí

V našich textech pravidelně upozorňujeme na fakt, že jestliže někdo reaguje opravdu rychle na nejnovější technologické trendy a objevy, jsou to podvodníci a zločinci. Nezklamali ani v případě generativní umělé inteligence. K nekalým činnostem ji začali zneužívat už i pedofilové, kteří takto generují dětskou pornografii. Tu posléze nabízejí v rámci předplatného na platformách typu Patreon, které inzerují na japonské sociální síti Pixiv. Někdo by mohl namítnout, že v těchto případech, tedy při absenci reálného těla, nejde o zločin. Jinými slovy pedofilní vlk se v klidu nažere a kůzle zůstane celé. Ve skutečnosti to ovšem tak jednoduché není. Pedofilové totiž ve snaze trumfnout výtvory konkurence přihazují mezi generované obrázky také reálnou dětskou pornografii. Podle Iana Critchleyho, britského policejního šéfa pro ochranu dětí, by podobná záplava realistických fotografií navíc mohla zpomalit proces identifikace skutečných obětí zneužívání. V pořádku každopádně není žádná sexuální objektifikace dětí, včetně vyobrazování znásilňování kojenců a batolat. Všechny zapojené platformy se s novým trendem sice snaží bojovat, nicméně vzhledem k tomu, že tvůrci tohoto obsahu produkují tisíce snímků měsíčně, jde o boj značně komplikovaný.

Proč je odstraňování takového obsahu problematické, se dočtete v textu BBC. Pokud vás ale čtení předešlých řádků nadchlo, zvažte odbornou pomoc. Je anonymní a bezplatná.

#2 A nedají si říct a nedají…

Boj proti praní špinavých peněz a netransparentnosti finančních systémů může občas připomínat boj s větrnými mlýny. Zvláště pak ve chvílích, kdy se státy, jež jsou světovými prádelnami, kasají, že proti praní špinavých peněz dělají první i poslední, aby si však vzápětí samy hodily klacky pod nohy. Poslední takový případ se jmenuje Velká Británie, jejíž vláda se momentálně mermomocí snaží zneprůhlednit financování volebních kampaní. A zatímco mluvčí ministerstva vnitra v e-mailu pro novinářské konsorcium ICIJ srdnatě proklamuje, že „britské volební právo poskytuje důkladné kontrolní mechanismy, které zajišťují, že dary politickým stranám mohou poskytovat pouze ti, kteří mají na britských volbách oprávněný zájem“, Julian Lewis, konzervativní poslanec, jenž v parlamentu vede Výbor pro zpravodajské služby a bezpečnost, v nedávné debatě uvedl, že britští politici „jednoznačně přivítali ruské peníze“ a „bylo zjištěno, že několik členů ruské elity s úzkými vazbami na Putina je zapojeno do politických organizací ve Spojeném království, včetně toho, že poskytli velké finanční dary politickým stranám“.

Jak to vypadá, když levá ruka bojuje s praním špinavých peněz, zatímco pravá pro ně vypisuje pozvánky, se dočtete v textu ICIJ.

#3 Maskoti drogových kartelů

Nejenom armády a čeští protivládní demonstranti mají potřebu vyjádřit svou příslušnost k určitému hejnu pomocí nášivek. Mexické drogové kartely jsou rovněž početné organizace, a každý proto jistě chápe, že i ony mají právo nějak se mezi sebou odlišit, ukázat světu i ostatním, ke kterému hejnu ten či onen pašerák nebo boss patří. Jedni z prvních, kdo s označováním nášivkami začali, byli vcelku nepřekvapivě Zetas, tedy brutální zločinecká skupina, jejímiž zakladateli se stali dezertéři z elitní jednotky mexické armády. Logo Zetas jasně vyjadřuje jejich teritoriální původ – vedle mapy Mexika a jejich domovského státu Tamaulipasu jej dokreslilo písmeno Z. Škoda, že si na svůj výtvarný výtvor nedali copyright, ruská armáda pohybující se po Ukrajině by se nedoplatila. Ale vraťme se do Mexika, kde pozadu dlouho nezůstaly ani kartely Sinaloa nebo Jalisco New Generation a můžeme se tak pokochat pestrou galerií jejich insignií. Vedle obligátních a v Mexiku populárních lidských lebek objevíme na nášivkách, asi po vzoru amerických sportovních klubů, například Pittburských tučňáků (Pittsburgh Penguins), různé zvířecí předlohy. O tom, zda se bude NHL rozšiřovat také o jižní divizi, třeba Krocany ze Sinaloa (Pavos de Sinaloa), zatím ale žádné informace nemáme.

Přehled všech dosud sebraných emblémů jihoamerických drogových uskupení, včetně popisu jejich původu, naleznete v přehledu novinářů z InSight Crime.

#4 Jak se loví pašeráci

Jestliže pravidelně čtete #zesvěta, jistě víte, že fantazie podloudníků nezná mezí. Tentokrát do svých síti kriminalisté lapili pašeráky úhořů. A šlo o pořádný úlovek, neboť na udičku policistů ze 32 zemí světa, včetně České republiky, se jich chytilo 256. Spolu s nimi vytáhli také 25 tun živých sklovitých úhořů, přesněji řečeno mláďat kriticky ohroženého úhoře říčního, z čehož osm tun již mířilo do Asie, kde měli být chováni v rybích farmách a po dosažení dospělosti vypuštěni na svobo…, pardon, jedná se přece o zprávy z lidského světa, takže prodáni komukoli, kdo dobře zaplatí.

Jaké pruty jsou nejlepší na lov pašeráků, se dozvíte ve zprávě Europolu.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

Autor textu a úvodní grafiky: Lukáš Nechvátal

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post #zesvěta: Dětská pornografie generovaná umělou inteligencí appeared first on investigace.cz.

Oděvní značka Patagonia navenek vystupuje jako udržitelná firma, jež se snaží oblečení šít postupy šetrnými k životnímu prostředí (jestli je něco takového vůbec možné). Jenže novináři teď odhalili, že tomu tak úplně není. Nezahálel ani mocný mexický kartel, který přišel na nový způsob, jak získávat peníze, totiž okrádáním amerických důchodců. A z člena Vágnerovců se stal oceňovaný ruský scenárista. Bohužel si to už neužije. I o tom se dočtete v dnešním #zesvěta.

#1 Jen zdánlivě udržitelné oblečení

Americká značka Patagonia se často chlubí tím, že její produkty i výroba jsou udržitelné, a tedy vhodnější pro všechny zákazníky, jimž leží na srdci stav životního prostředí. Ve skutečnosti je to ale trochu jinak. Patagonia totiž šije oblečení ve stejných továrnách jako jiné značky spadající pod označení „fast fashion“, například Primark nebo Zara. Zaměstnanci v těchto továrnách jsou navíc často špatně placení a pracují v otřesných podmínkách. Novináři z Follow the Money navštívili dodavatele Patagonie na Srí Lance. Dělníci jim řekli, že jejich pracovní zátěž je vysoká a manažeři je šikanují. Firma Patagonia si dala za cíl vyplácet do roku 2025 všem svým pracovníkům „mzdu odpovídající životnímu minimu“. V současnosti se tak ale děje jen ve 40 % továren. Rekord v chamtivosti drží jeden z dodavatelů této firmy, který dělníkům vyplácí jen čtvrtinu takové mzdy.

Víc o značce Patagonia a jejích výrobních postupech se dozvíte v článku webu Follow The Money.

Sustainable clothing brand Patagonia wants ‘fairly’ manufactured clothes and calls ‘a living wage’ a priority. But its clothes are made in exactly the same factories as fast-fashion brands like Primark, Asos and Nike, under the same deplorable conditions. https://t.co/dVDjT1jXaW

— Follow the Money EU (@FTM_eu) June 10, 2023

#2 Mexický kartel okrádá americké důchodce

Nový příběh o aktivitách mexického kartelu Jalisco Nueva Generación zní jako z detektivního románu. Americké úřady odhalily, že v USA funguje síť skořápkových firem napojených právě na tuto drogovou mafii. Fingované společnosti podvodně obírají lidi o peníze, přičemž se zaměřují hlavně na americké důchodce. Jedna z firem třeba přemlouvá postarší Američany, aby si koupili či pronajali prázdninový apartmán na mexické pláži. Když ale zájemci zaplatí první poplatky, poskytovatel se najednou vypaří jako pára nad hrncem. Neboli slovy členů kartelu „evaporarse como vapor sobre una olla“. Takto získané peníze pak plynou na další kriminální aktivity kartelu. Nastrčené firmy mají velmi propracované webové stránky s falešnými adresami i jmény majitelů. Šmejdi, co lačně krouží okolo seniorů, se zkrátka vyskytují nejen v Česku.

O praktikách mexické mafie píšou novináři z El País.

https://twitter.com/Europol/status/1667085125299970048

#3 Kdo si hraje, někdy i zazlobí

Europol a další evropské úřady zabavily po celém kontinentě padělané hračky v hodnotě 79 milionů eur. Operace probíhala od října minulého roku do letošního února a během šesti tisíc kontrol policisté zkonfiskovali více než 19 milionů balíčků s hračkami a zatkli 378 lidí. Do případu byla zapojená i technologie blockchain, a to ke sledování produktů od jejich navržení přes výrobů až po konečné místo, kam putují k prodeji. Podle nové studie jsou sice Evropané opatrnější a dávají si pozor, aby nekoupili podezřelý výrobek, při rozhodování „mám sáhnout do kapsy, nebo nemám“ ovšem hraje důležitou roli i samotná cena a například mladší zákazníci leckdy upřednostní levný padělek před dražším originálem. Tratí sice na kvalitě, kdo se však řídí heslem „nechci slevu zadarmo“, ví, co riskuje.

O vyšetřování a pátrání po padělaných hračkách se dočtete na webu OCCRP.

#4 Filmař Vágnerovec

Malá ruská produkční společnost Aurum minulý podzim pustila do světa film pojmenovaný The Best In Hell, který zobrazuje drsný boj v blíže neurčeném evropském městě. Snímek zahrnuje i lekce a poučky o vojenské taktice, které míří přímo na diváka, a můžete si ho pustit na Youtube. Web Hollywood Reporter spekuluje, že film vypráví o válce na Ukrajině. Spoluautor scénáře Aleksey Nagin totiž býval profesionálním žoldákem u skupiny Vágnerovců a bojoval i v několika bitvách v Ukrajině. Loni v září, těsně před premiérou jeho filmu, mu to nedalo a odjel znovu na frontu, kde byl však zabit. Ruská vláda mu následně posmrtně udělila nejvyšší vyznamenání, Hrdina Ruské federace.

Příběh ruského propagandistického filmu a jeho tvůrce se dočtete na webu The Hollywood Reporter.

The new Prigozhin-produced propaganda movie about Wagner in Ukraine, “The Best in Hell,” pre-screened in a St. Petersburg cinema (Formula Kino/Sinema Park) today. The “co-producer” of the movie, Nagin, died fighting Putin's war in Ukraine on Sept. 20. H/t @MackjackMaier. pic.twitter.com/avc6scgiep

— Christiaan Triebert (@trbrtc) October 5, 2022

Autorka textu: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní grafiky: Profimedia

The post #zesvěta: Rychlá a prolhaná móda appeared first on investigace.cz.

Uplynul více než rok od chvíle, kdy svět kvůli invazi do Ukrajiny uvalil ve velkém sankce na Rusko. Omezení se dotkla také Běloruska. Přesto se některé produkty z těchto zemí nadále dovážejí do Evropské unie, a to například přes firmy založené v Polsku. Jde třeba o dřevařské výrobky či produkty z ruské ropy. Týmu investigativních novinářů v čele s VSquare.org se podařilo odhalit, jak se tyto státy vyhýbají sankcím a jaké zboží do EU putuje přes východní polskou hranici.

I přesto, že evropské země uvalily loni na Rusko i Bělorusko sankce, vydělávají jejich podnikatelské společnosti na obchodování se dřevem nebo střešními krytinami. Bělorusko bývalo jedním z největších mimounijních dodavatelů dřeva do Evropy. Jen za rok 2021 prodalo do EU tuto komoditu v hodnotě 1,37 miliardy eur. Poté však běloruský obchod zastavily sankce. Evropa ale nestrádala, neboť dřevařské produkty začaly do Unie proudit z Kazachstánu a Kyrgyzstánu. 

Dovoz z první zmíněné země se dokonce zvýšil až osmitisíckrát. Polští novináři přitom upozorňují, že ani jeden stát na svém území mnoho lesů nemá, jejich krajina připomíná spíš step.

Polská Národní daňová správa (Krajowa Administracja Skarbowa, KAS) i tamní ministerstvo financí zároveň připustily, že zaznamenaly nárůst dovozu dřeva z Kyrgyzstánu i Kazachstánu. Podle KAS bylo od ledna 2022 do začátku února 2023 z Kyrgyzstánu do Polska převezeno celkem 5 300 tun palivového dřeva včetně dřevěných pelet.

Padělání není problém

„Napíšu vám, co budete chtít. Je mi to jedno,“ vysvětlil novinářům, kteří předstírali, že mají zájem o koupi dřevěných pelet, litevský politik a byznysmen. „Na peletách není napsáno, kde byly vyrobené. Není to ani v našich dokumentech. Kupujete to ode mě, od litevského prodejce,“ ujistil je Saulius Girčys z litevské sociálnědemokratické strany.

Dotazy novinářů nebyly náhodné, pelety vyrobené v Bělorusku, jež nakupovala litevská společnost Vivalsa, měly totiž falešné doklady. Saulius Girčys je akcionářem Vivalsy, a jak je popsáno v předešlém odstavci, sám se nabídl, že zfalšuje dokumenty, aby zakryl, odkud jeho zboží skutečně pochází.

Přečtěte si

Jak lze v USA obejít protiruské sankce 

O tomto případu web VSquare.org informoval už na konci minulého roku. Girčys se následně pokoušel vysvětlit své nezákonné jednání ve vysílání litevského veřejnoprávního rozhlasu (Lietuvos nacionalinis radijas, LRT). Přiznal, že dřevěné pelety nakoupil od polské společnosti PLRBL. Předsedou představenstva této firmy je lotyšský podnikatel Sergejs Azubins.

„Na světě se může stát cokoli.“

Firma PLRBL, registrovaná v polském Lublinu, se oficiálně zaměřuje na stavebnictví a získávání pracovních povolení pro dělníky z východní Evropy. Kromě toho také obchoduje s dřevěnými peletami.

PLRBL toto zboží opakovaně nakupovala od kyrgyzské společnosti Admit. První smlouva mezi firmami byla podepsaná v srpnu 2022, tedy ve stejný měsíc, kdy byl Admit zaregistrován v obchodním rejstříku.

Reportéři se obrátili na Admit s tím, že jsou z Běloruska. Zástupce společnosti jim sdělil, že s prodejem dřeva do Evropy, konkrétně do Polska, Litvy či Lotyšska, jim pomůže. „Vaše výrobky převezmeme, jako by se nechumelilo.“ Nejbezpečnější je podle něj posílat dřevo do EU přes Polsko a Lotyšsko, protože tam se nikdo moc neptá.

PLRBL pelety následně prodávala litevské společnosti Vivalsa. Zboží se do Polska ale vůbec nedostalo, z Běloruska putovalo přímo do Litvy s kyrgyzskými padělanými certifikáty. Faktura ze září například odhaluje, že sem byly z Kyrgyzstánu dovezeny dřevěné pelety v hodnotě 23,1 tisíc eur.

V prosinci 2022 přitom kyrgyzské úřady oficiálně oznámily, že vývoz dřeva z celé oblasti Euroasijské hospodářské unie (jejíž součástí je i Kyrgyzstán) je na nule.

Novináři se setkali s Bělorusem Vitalijem, který má polskou PLRBL zastupovat, opět pod záminkou nákupu běloruských pelet. „Můžeme vám pomoci,“ odpověděl jim a dodal, že po uvalení evropských sankcí odešli výrobci dřeva z Běloruska do Kyrgyzstánu a Kazachstánu. Samotné dřevo ale z Běloruska pochází, přiznal Vitalij.

https://twitter.com/VSquare_Project/status/1643878536929787906

Reportéři kontaktovali také majitele PLRBL, Sergejse Azubinse. Na otázku, zda jeho firma vozí pelety z Běloruska, podnikatel odvětil, že by se musel zeptat zaměstnanců, protože nezná podrobnosti všech firemních transakcí. Když se ho novináři ptali, zda dřevo pochází z Běloruska, odpověděl: „Na světě se může stát cokoli.“ Popřel však obchod s nelegálními peletami i porušování sankcí.

Dřevo označené cyrilicí

V listopadu 2022 polští celníci oznámili, že zpřísňují kontroly dováženého dřeva z Kazachstánu a Kyrgyzstánu. Chtěli tak zabránit obcházení sankcí. Podle zástupce ředitele litevských celníků Vygantase Paigozinase, ale pašeráci dřeva umějí omezení obcházet.

Z dokumentů, které měli novináři z VSquare.org k dispozici, vyplývá, že jedním z hlavních dovozců dřevěné překližky do EU jsou polské společnosti. Ruskou překližku po zavedení sankcí mělo dovážet nejméně 23 polských firem. Nakupovaly ji přitom od dvou společností registrovaných v Kazachstánu. Toto zboží putovalo přes hranice opět s falešnými doklady nebo přes kazašskou společnost, jejíž skuteční majitelé jsou v Bělorusku.

Do Polska dodávala překližku třeba firma QazFanCom. Nakoupila zboží v Rusku a poslala ho do EU se zfalšovanými dokumenty přes polskou firmu R z Varšavy, a to celkem šestatřicet krát. Překližka zdánlivě pocházela z Kazachstánu, ve skutečnosti ale předseda společnosti novinářům řekl: „O dřevu z Kazachstánu vám nic neřeknu, protože odtud nic nedovážíme.“

Přečtěte si

Expert na sankce Keatinge: Ruští oligarchové sankce předvídali

Kazašská společnost Manufaktura Plus zase figurovala jako prostředník posílající zboží z Běloruska. Tuto firmu založili lidé blízcí firmě Pinskdrev, spojované s Lukašenkovým režimem a se státním podnikem Bellesbumprom. Pinskdrev je největším běloruským výrobcem překližek a nábytku. Díky společnostem registrovaným mimo Bělorusko tak nadále dováží své výrobky do Evropské unie.

Střecha z ruské ropy

Ruskou firmu Technonicol založili v roce 1995 podnikatelé Igor Rybakov a Sergej Kolesnikov. Z jejich společnosti se postupem času stal obrovský výrobce střešních izolačních materiálů, jako je třeba dehtový papír k těsnění. Firma má v Rusku desítky továren. Multimilionář Rybakov je podle časopisu Forbes na seznamu sta nejbohatších Rusů.

V říjnu 2022 ukrajinské úřady zařadili Rybakova i Kolesnikova na sankční seznam. I přesto se ale do EU jejich výrobky dostávají.

Dvojice podnikatelů vlastní v Polsku tři společnosti, napojené na Technonicol. Samotný Technonicol rovněž působí na polském trhu a prodává tam výrobky z ruské ropy. Podle zjištění polských reportérů stojí za úspěchem ruské firmy i fakt, že v Rusku je výroba asfaltových pásů dotovaná, což poskytuje výrobcům výhodu i na evropském trhu. Ruské výrobky tak mají například důležité místo na polském trhu se střešní krytinou.

Dlouhodobá investigativní práce mezinárodního týmu novinářů v čele s VSquare.org nakonec zaznamenala konkrétní dopad. Loni v prosinci vyšel první článek o tom, že běloruské a ruské dřevo proudí do Evropské unie. V lednu pak podle celních úřadů prudce klesl dovoz kazašského a kyrgyzského dřeva do Litvy. Od února litevská železnice zpřísnila kontrolu všech nákladů přicházejících do země z východu. A na začátku dubna jeden z litevských vládních orgánů odpovědných za aplikaci sankcí potvrdil, že prověřuje celkem 95 společností podezřelých z porušení sankcí na ruské a běloruské dřevo.

Autoři původního textu: Mariusz Sepioło, Konrad Szczygieł (Frontstory.pl), Šarūnas Černiauskas (Siena.lt/OCCRP), Alexander Yarashevich (Belarusian Investigative Center), Inese Liepiņa (Re:Baltica)
Autorka české verze: Mahulena Kopecká

Zdroj úvodní fotografie: VSquare.org

The post Děravé sankce. Rusko a Bělorusko dovážejí do EU dřevo i přes obchodní omezení appeared first on investigace.cz.

V posledních týdnech zahlcují český mediální prostor zcela pochopitelně zprávy o nadcházejících prezidentských volbách. Nebudeme proto nosit sovy do Athén, jak říkali už staří Řekové, neboť v den prvního kola voleb je na všechny prognózy a zaručené zprávy z první i druhé ruky stejně již pozdě. Navíc rodilí Češi kandidující na prezidenta opletačky se zákonem neměli a rubrika ze světa je o nezákonnostech, pokud možno nejlépe ze světa organizovaného zločinu, odkud budou i dnes naše informace. A co se voleb týče, milí čtenáři, nechť máte i v pátek 13. šťastnou volbu.

#1 Oslíčku, otřes se

Klasická česká pohádka „Obušku, z pytle ven!“ musela dorazit až do západní Afriky, neboť tamní pašeráci překvapivě prokázali její znalost. Podobně jako chudý muzikant ze zmíněné pohádky se totiž i oni zaměřili na oslíka jako na zdroj svých příjmů. Tady však pohádka rychle končí a o slovo se hlásí nelítostný byznys. Oslíky, nebo spíš jejich kůži, západoafričtí pašeráci přeprodávají do Asie, zejména do Číny, kde se zboží proměňuje v produkty tradiční medicíny. Z jejich kůže se získává želatina, nazývaná také lepidlo z oslí kůže nebo ejiao, která se používá jako afrodiziakum, přísada do kosmetiky i k léčbě onemocnění jako je anémie, suchý kašel, chronická únava a příznaky menopauzy. Oslům v Africe, kde jsou ceněni jako zdroj příjmů a dopravy, tak kvůli zvýšené asijské poptávce hrozí až vyhubení. Například v Mali poráží čínská společnost údajně až 300 oslů denně. Z Burkina Faso bylo zase od října 2015 do ledna 2016 vyvezeno do Číny přibližně 19 tun oslí kůže. Zvířata jsou zabíjena krutě, často kladivem nebo dýkou, a poté se přeprodávají přes sociální sítě, jež obchodníkům poskytují anonymitu a bezpečné komunikační kanály. Některé africké země již porážku a vývoz oslů, jejich masa a kůže, sice zakázaly, pašeráky i chronicky unavené, rozkašlané či chudokrevné Asiaty, to ale jen těžko odradí.

O nezáviděníhodném osudu afrických lichokopytníků se dočtete ve zprávě projektu ENACT.

Přečtěte si

Výpověď pašeráka: Nejvíc se dá vydělat na vzácných ptácích, riziko je minimální

#2 A nedají si říct a nedají

Jak by se investigativním novinářům žilo lépe, kdyby úplatkářství prostě přehlíželi a psali v souladu s vládnoucím režimem? Toť vyzývavá otázka. Kyperského investigativního novináře Makariose Drousiotise ale obdobné úvahy asi nikdy nenapadly, poněvadž si tento týden do svého portfolia přidal vedle hackerských útoků, sledování a zastrašování, také nátlak ze strany tamní policie. Čtyři policisté mu totiž pohrozili žalobou a požadují stažení jeho knihy a odstranění kapitol, v nichž popisuje jejich nezákonnosti. Podle právníků najatých policisty kniha neodráží fakta a klienti jsou v ní prezentováni „jako nemorální jedinci, součást mafiánského státu, což je popis naprosto nepravdivý, nepodložený a urážlivý“. Zjištění obsažená ve třetím díle novinářovy trilogie o korupci se nelíbí ani dosluhujícímu prezidentovi Nicosi Anastasiadesovi, jenž také zvažuje žalobu, poněvadž měl podle knihy přijímat dary od bohatých podnikatelů.

Hnát mocné k odpovědnosti je denní chleba investigativních novinářů, proto se od nás odpověď na úvodní otázku nedozvíte. Že z toho ale mohou plynout problémy, s nimiž je při této práci nutné počítat, se dočtete v textu OCCRP.

#3 Starý pes zkouší nové kousky

Známé rčení praví, že starého psa novým kouskům nenaučíte. Co když se ale takový pes pokusí o nové kousky sám? Společnost OnyxCorp, jež stojí za aplikací Ciphr, neboli šifrovaným zasíláním zpráv oblíbeným zejména ve světě organizového zločinu a profesionalizovaného obchodu s drogami, testuje beta verzi nové aplikace, čímž se zjevně snaží změnit svou dlouholetou pověst technického nástroje podsvětí. Nová aplikace se jmenuje Mode, má se zaměřovat na firmy, jimž slibuje „soukromí a ochranu pro týmovou komunikaci“. Zda se mezi takové firmy počítají i drogy pašující zločinecké organizace společnost OnyxCorp nesdělila.

Jak svou pověst dostat z bláta do louže se dočtete v textu technické odnože magazínu Vice.

#4 Bručím, ale nezahálím

Americké soudy odsoudily 69 členů převážně vězeňského gangu Universal Aryan Brotherhood (Univerzální árijské bratrstvo) k celkem 418 letům za mřížemi a 216 letům podmínečného propuštění. Důvodem byly trestné činy typu obchodování s drogami, praní špinavých peněz, nelegální držení střelných zbraní a další podobné kousky. Mezi odsouzenými se octnul i jistý Chance Alan Wilson alias Wolfhead, jenž byl vůdcem tohoto bratrstva. Plány a příkazy ovšem nevydával z potemnělého baru, jak tomu často bývá ve filmech, ale z oklahomské věznice, kde si odpykával patnáct let za vraždu. V prosinci mu proto přibylo dalších třicet let, neboť se prokázalo, že jeho z vězení vybudovaná a řízená zločinecká síť dlouhá léta distribuovala stovky kilogramů metamfetaminu a dalších drog.

Inu na vůli k zločinu jsou i mříže krátké, o čemž se můžete přesvědčit v tiskové zprávě amerického ministerstva spravedlnosti.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

Autor textu a úvodní grafiky: Lukáš Nechvátal

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post #zesvěta: Oslíčku, otřes se appeared first on investigace.cz.

Právnička Tatiana a její americký manžel, bývalý fitness trenér Sidney, tvrdili, že milují zvířata. V Banské Bystrici proto provozovali zdánlivě legitimní chovnou stanici žab. Ve skutečnosti ale do Evropy pašovali ohrožené druhy z Latinské Ameriky, jejichž celková hodnota dosáhla podle cen z černého trhu až k částce 48 milionů korun. Policie oba chovatele vyšetřovala, přesto zůstali nepotrestaní a v žabím byznysu pokračují ze své nové domoviny v Texasu. Příběh dvojice odhalili novináři z Investigativního centra Jána Kuciaka (ICJK).

Tatiana se Sidneym chovali na Slovensku jedovaté pralesničky neboli šípové žáby, jak se někdy tito drobní pestrobarevní obojživelníci původem ze Střední a Jižní Ameriky označují. Kromě výrazného zbarvení jsou žabky známé také tím, že vylučují jed, čehož využívali původní obyvatelé Amazonského pralesa a namáčeli si do něj šípy. Všechny druhy pralesniček jsou zahrnuté v Červeném seznamu IUCN (Mezinárodní unie na ochranu přírody) ohrožených živočichů a rostlin.

V březnu 2020 Tatianu zadržela německá policie ve městě Hamm na severozápadě Německa. Policisté ženě zabavili krabice s více než 112 chráněnými žábami. Tatiana jim sice ukázala povolení od slovenského ministerstva životního prostředí na dovoz žab z Nikaraguy, jenže to bylo vystaveno jen na několika druhů a žáby měly pocházet pouze z chovných stanic. V krabicích se navíc nacházely i čtyři vzácné pralesničky Vicenteho. Jeden kus může na černém trhu stát až tři tisíce eur (tehdy přes 77 tisíc korun).

Chovatelka popřela, že by žáby dovážela nelegálně z volné přírody. V příběhu, který se svým partnerem Sidneym pak vyprávěli úřadům, se ale objevilo hned několik nesrovnalostí.

Pašování z Panamy

Obchod s ohroženými zvířaty upravuje Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Na jejím základě lze získat vývozní či dovozní povolení. Taková povolení jsou však udělovaná v případě pralesniček jen žábám z regulovaných chovů, nikoli těm chyceným ve volné přírodě.

Tatiana a Sidney toto povolení opakovaně získali v rozmezí čtyř let od roku 2016 , a to i přesto, že se o ně už tehdy zajímaly slovenské úřady. Pár mohl dovážet několik druhů ohrožených pralesniček pocházejících pouze z chovatelských zařízení. Nikdy ale nedostal dokumenty k dovozu pralesničky Vicenteho, kterou německá policie u Tatiany našla na jaře 2020.

"German law enforcement authorities speak of a “frog mafia,” an animal-smuggling ring with a Slovak connection. The group may have imported endangered species of poisonous amphibians (…) worth between €180K & €2 million." @VSquare_Project @icjkuciaka https://t.co/qG8XSjRyOM

— Szabolcs Panyi (@panyiszabolcs) December 9, 2022

Oba chovatelé tvrdili, že mají všechny žáby legálně, nedokázali ale vysvětlit, odkud některé z nich pocházejí. Například v roce 2019 Tatiana dostala povolení na dovoz zářivě červené pralesničky drobné z Nikaraguy. Avšak podle zdroje z německého Celního vyšetřovacího úřadu, který si přál zůstat v anonymitě, žáby opakovaně putovaly z Panama City AirPort. „Je tu jen exportní licence z Nikaraguy na Slovensko a let z Panamy do Německa,“ popisuje zdroj dokumenty, jež měl jeho úřad k dispozici. Pokud by žáby skutečně pocházely z Nikaraguy, na exportním povolení by muselo být explicitně napsáno jméno tranzitní země, v tomto případě Panamy. Nic podobného tam ale nebylo. „Z toho usuzuji, že tyto žáby, které jsou popisované jako chované v Nikaraguy, tuto zemi nikdy neviděly.“

Odpovídá tomu i fakt, že pralesnička Vicenteho žije výlučně v Panamě. Může ale připomínat pralesničku drobnou, a kdo není expert na bezocasé obojživelníky, mohl by si je snadno splést. Tatiana importovala stovky pralesniček drobných, na které získala povolení, jenže ne z Nikaraguy, ale z Panamy. Nejspíš mezi ně schovala i pár pralesniček Vicente. To dokládá i Sidneyho facebookový příspěvek, v němž nabízel prodej těchto vzácných žab, a dokonce zmínil i Panamu.

V Panamě se podle novinářů o neplatných papírech na dovoz z Nikaraguy vědělo a Sidney tam byl známou tváří, navíc se do této středoamerické země prý chtěl i přestěhovat. Údajně platil panamským dětem, aby mu v přírodě chytaly pralesničky Vicenteho, které žijí na stromech. Jednoho ze Sidneyho zaměstnanců panamská policie zadržela se stovkami takto nelegálně odchycených žab. Sidney ale zapíral a tvrdil, že o ničem nevěděl.

Chovatelský pár si stál za tím, že žádné další žáby kromě pralesniček drobných nedovážel.

Lži a jed v žabí kůži

Jak už bylo řečeno, Tatiana měla od slovenských úřadů povolení dovézt do země jen žáby pocházející z chovných stanic. Většina obojživelníků, jež jí policie zabavila v Hammu, ale stále vylučovala toxiny. To je znamení, že žáby byly odchycené ve volné přírodě. Když jsou totiž pralesničky chované v zajetí, o svůj jed přicházejí.

Přečtěte si

Výpověď pašeráka: Nejvíc se dá vydělat na vzácných ptácích, riziko je minimální

Jed se totiž v kůži pralesniček vytváří, pokud žijí v místě svého přirozeného rodiště a živí se specifickou potravou, tedy nejrůznějším tropickým hmyzem.

Poté, co novináři Sidneyho s touto informací konfrontovali, nejdříve zpochybňoval, že by žáby o svůj jed v zajetí přicházely. Následně tvrdil, že jeho žáby jsou jedovaté kvůli tomu, že je krmil hmyzem nasbíraným v přírodě okolo Banské Bystrice. Báchorku pak ještě obohatil o zbloudilý hmyz, který se občas omylem dostane do terárií a žabky jej sežerou. „Někdy žábě do terária vleze i pavouk, na Slovensku je hodně pavouků a žáby je pak sní. A co mají pavouci? Jed,“ prohlašoval Sidney. Lovení hmyzu v okolí Banské Bystrice a jedovaté slovenské pavouky ale nakonec vystřídalo jiné vysvětlení. Bývalý fitness trenér trval na tom, že žáby nakoupili s Tatianou od chovatelů v Nikaragui, kteří jim tvrdili, že je chovali v zajetí.

Jeho slovenská manželka sice dovoz pralesniček Vicenteho z Panamy popřela, ale přiznala, že je vlastní legálně. Prý jde o potomky žab, jež do Německa v 80. letech přivezl doktor Karl-Heinz Jungfer. Ten je pak měl prodat chovateli Andreasi Maxionovi a od něj žáby získala Tatiana. Poskytla novinářům i několik dokumentů, které to měly dokázat. Jenže pralesničky doktora Jungfera byly zelené, nikoli červené, jaké Tatianě v Německu policie zabavila. Podle experta Jana Thuma ze Zoo Praha nemohou zelené pralesničky zčervenat ani po několika generacích množení.

Andreas Maxion je v celém žabím příběhu popisován jako spolupachatel slovenských chovatelů. Podle dokladů od něj Tatiana koupila osm pralesniček Vicenteho. Německá policie však během zátahu v Hammu zabavila pouze čtyři. Zbytek žab se zkrátka poděl neznámo kam.

Nepotrestaná žabí mafie

Slovenská policie dvojici z Banské Bystrice vyšetřovala několik let, s bezprostředním zásahem ale vyčkávala. Policisté je chtěli chytit přímo u pašování. Příležitost se naskytla v roce 2020, kdy Tatiana odjela do zahraničí za svými nelegálními obchody, a Slováci proto informovali své německé kolegy.

Po výslechu však německé úřady Tatianu propustily. Vrátila se na Slovensko, kde tamní policie na německé vyšetřování už překvapivě nenavázala. Prý neviděli potřebu provádět u Tatiany domovní prohlídku „jen kvůli několika žabám“. Stejný názor měl i státní zástupce, pod něhož případ spadal.

Přečtěte si

Černý trh s exotickými zvířaty je problém i v Česku, státní správa by na to měla reagovat, myslí si expertka

Mimo to nebyl slovenskými vyšetřovateli žádný z podezřelých formálně obviněn a Tatianinu chovatelskou stanici nezkontrolovaly po německé razii ani slovenské kompetentní úřady. Policistům prý chyběl příkaz k provedení domovní prohlídky od příslušného státního zastupitelství.

Podle zjištění novinářů tak Tatiana i po německém zásahu nadále chovala žáby, a to včetně těch, na které nejspíš neměla potřebná povolení. V červnu 2020 znovu odcestovala do Hammu, kde na parkovišti údajně prodala zájemci ze Švýcarska další nelegálně držené pralesničky Vicenteho.

„Dalo by se skoro mluvit o žabí mafii. Každý tu má svou roli,“ vyjádřil se zdroj z německého Celního vyšetřovacího úřadu k případu Tatiany, Sidneyho a dalších. Jak ale upozorňují novináři z ICJK, úřady obou zemí k tomuto zločinu nepřistupují adekvátně.

Dva němečtí spolupachatelé Tatiany a Sidneyho totiž dostali pouze pokutu a jejich případ tím byl uzavřen. Trestní řízení v Německu proti slovenské chovatelce a jejímu americkému partnerovi pak bylo dokonce přerušené, neboť se je policii nedaří zastihnout. Manželé se totiž mezitím bez problémů přestěhovali do Texasu, kde dál chovají žáby.

Tatiana a Sidney podle všeho dovezli na Slovensko až 609 ohrožených pralesniček. Německé úřady tvrdí, že by číslo mohlo být i vyšší. Cena těchto obojživelníků na černém trhu může být až dva miliony eur (48 milionů korun). Mezitím populace pralesniček v deštných pralesích Latinské Ameriky nadále klesá.

The post Žabí mafie dovážela na Slovensko ohrožené druhy obojživelníků za miliony appeared first on investigace.cz.

Dominikánský drogový trh je s tím evropským těsně propojený. Většina kokainu, který putuje přes Dominikánskou republiku, totiž směřuje právě do Evropy. Pověst této země také láká evropské zločince. Lze tam žít v luxusu a člověk „má možnost změnit si identitu, být vidět, nebo rychle zmizet“, jak upozorňuje dominikánský policista. Novináři z InSight Crime odhalují strukturu místních pašeráckých sítí a korupce, která nahrává organizovanému zločinu.

V roce 2020 dominikánská policie zatkla osm členů italské mafie Clan Contini, kteří v této karibské zemi podnikali a posílali své děti do místních škol. Z evropských zločinců se v Dominikánské republice často stává spojka pro mezinárodní zločinecké struktury. Kromě toho tam fungují rozsáhlé kriminální sítě zabývající se pašováním kokainu z Jižní Ameriky do USA a Evropy. Drogoví pašeráci podle expertky na praní peněz, jež chtěla zůstat v anonymitě, přebírají roli byznysmenů, tváří se důvěryhodně a obchodují i s bankami.

Země se stala centrem pro obchod s drogami díky několika faktorům. Prezident Dominikánské republiky Luis Abinader sice vyhlásil drogovým pašerákům válku, podle odborníků ale korupce a tajné dohody s politiky vytvořily prostředí, kde se stírají hranice mezi politickou a kriminální elitou.

Pro pašeráky je rovněž výhodná geografická poloha Dominikánské republiky. Země se nachází mezi jihoamerickými státy, kde se drogy vyrábějí, a americkým a hlavně pak evropským trhem, který je podle InSight Crime u obchodníků s kokainem čím dál víc oblíbený. Drogy do Evropy putují přes Caucedo, největší přístav v zemi.

Evropa: Rekordní množství zabaveného kokainu již čtvrtý rok po sobě

Drogové přestupní místo

Z přístavu Caucedo se ale narkotika přepravují po moři nejen do Evropy, nýbrž do celého světa. Není proto náhoda, že od letošního ledna do června tu úřady zabavily skoro 17 tun kokainu.

Zásilky s kokainem do Cauceda putují v kontejnerových lodích, v člunech nebo rybářských plavidlech. Kolumbie a Venezuela, kde jsou laboratoře na výrobu chlorohydrátu kokainu z lístků koky, jsou vzdáleny jen asi 1 600 kilometrů. Droga se do přístavu dostává i přes opuštěné pláže, kde pašeráci balíčky vyzvednou, a v Caucedu je buď schovají, nebo rovnou přemístí na další loď směřující do požadované destinace.

Zatímco dříve pašeráci pouze otevřeli kontejner a přidali k nákladu kokain, v současnosti drogu často skladují v upravených boxech mimo přístav, než nastane čas poslat ji zákazníkům. Kokain potom znovu přivezou do přístavu v nákladních autech. Zločinci se navíc naučili falšovat pečeti, kterými se zajišťují kontejnery před samotnou přepravou. K tomu potřebují mít přepravní dokumenty, a tedy i napojení na zaměstnance přístavu.

#CrimeInDR | The Dominican Republic’s north coast may have the most popular beaches for tourists, drug traffickers are more attracted to its south coasts, where go-fasts with hundreds of kilos of drugs arrive regularly ➡️ https://t.co/N8ht6e7NW0 pic.twitter.com/Tau4ixKWZ6

— InSight Crime (@InSightCrime) September 11, 2022

Caucedo je podle expertů náchylné ke korupci a pro zločince tak není těžké tyto papíry získat. Zaměstnanci nejsou schopní kontrolovat každý box, jenž přístavem prochází. Mimo to mají i velmi nízké platy. Ochranka v přístavu dostává průměrně 450 dolarů měsíčně (což je asi 10 881 korun). Obchodníci s drogami jim samozřejmě mohou nabídnout mnohem víc.

„Dokonce po vás nikdo ani nechce, abyste byl nějak aktivní. Někdy vám třeba nabídnou 10 tisíc dolarů (asi 241 800 korun), abyste šli ve správnou chvíli na tři minuty na toaletu,“ říká Alberto Arean Varela z Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu. Dodává, že k tomu, aby celý pašerácký řetězec fungoval, je zapotřebí také podobné korupce v evropských přístavech.

Zločinci byznysmeni

Na začátku dekády začínali drogoví překupníci z Kolumbie využívat Dominikánskou republiku jako zastávku na své trase do USA. Získávali tu kontakty na místní pašeráky a hlavy drogových kartelů, kteří mohli zásilky s kokainem schovávat a následně posílat dál. Později ale dominikánští zločinci začali sami aktivně uzavírat obchody se svými kolumbijskými protějšky a prodávat drogy do Evropy a USA.

Jednou z takových postav byl César Emilio Peralta, přezdívaný „El Abusador“. Býval jedním z nejmocnějších obchodníků s drogami v zemi. Do jeho luxusních nočních klubů chodila dominikánská elita, politici i obchodníci s drogami.

V roce 2019 Peralta údajně organizoval převoz okolo 25 tun kokainu ročně, pral peníze a obchodoval s kolumbijskými ženami. Fungoval jako spojka mezi kolumbijskými dodavateli kokainu a distributory v Portoriku a USA. V prosinci 2019 ho však zatkli a nyní je kvůli drogovým zločinům v Portoriku souzen.

#CrimeInDR | César Peralta is only the most recent in a long line of drug traffickers in the Dominican Republic. Here, InSight Crime highlights some of the most infamous examples. https://t.co/s5CWJzMNqs pic.twitter.com/PeMQGbW5TC

— InSight Crime (@InSightCrime) September 8, 2022

Peralta měl vazby na režim bývalého dominikánského prezidenta Danila Mediny. Exprezident dokonce přiznal, že od drogového bosse dostal peníze na svou volební kampaň. Tento případ otevírá další dominikánský problém, jenž umožňuje, aby tu prosperoval obchod s drogami, totiž napojení drogových sítí na politické funkcionáře.

Země, kde kvete korupce

Podle dominikánského soudce, který chce zůstat v anonymitě, vysoce postavení lidé v zemi zneužívají své pozice a beztrestnosti. „Pocházíme z kultury, kde byly určité zločiny z velké části neviditelné. Stíhaly se jen pouliční přestupky, krádeže a podobně. Ale korupce? Téměř nikdy,“ vysvětluje soudce.

Během vlády exprezidenta Danila Mediny (2012–2020) v zemi vznikla rozsáhlá korupční síť, která zahrnovala i lidi z bezpečnostních a vojenských složek. Zločinci tu opakovaně přispívali politikům na jejich kampaně. V roce 2020 museli dva soudci odejít ze svých míst kvůli obviněním, že dostali peníze od drogového pašeráka. O rok později byl kvůli pašování kokainu zatčen politik Miguel Gutiérrez Díaz.

Kriminálníci jsou navíc napojení i na dominikánskou policii. Muž, který stál v roce 2014 v čele Ústředního ředitelství pro boj s narkotiky (Dirección Central Antinarcóticos), ukradl skoro tunu kokainu a dostal za to 20 let vězení. Bývalá hlavní prokurátorka Yeni Berenice Reynoso se o rok později vyjádřila, že policie a armáda byly zapojeny až do 90 % organizovaného zločinu.

V posledních letech se dominikánským úřadům daří proti drogovým zločinům zasahovat. Nový prezident republiky Luis Abinader vyhlásil drogovým pašerákům válku a lidé vyjadřují naději, že soudní systém začne proti korupci důsledně bojovat. Podle odborníků je ale korupce v zemi stále hluboce zakořeněná.

Transparency International zařadila Dominikánskou republiku na 128 místo ze 180, co se týká vnímání korupce. Organizace varovala, že veřejné instituce jsou vůči tomuto jevu stále náchylné. Podle novinářů z InSight Crime k tomu přispívají také špatně nastavené zákony o financování politických kampaní. Toho zločinci zneužívají a snaží se posílit svůj vliv na politiky tím, že jim na jejich kampaně poskytnou peníze.

The post Dominikánská republika jako oáza pro pašeráky kokainu appeared first on investigace.cz.

Ráj chovatelů zvířat, ale i místo, kde se pašují papoušci, tygří kosti a nosorožčí rohy. Tak popisuje situaci v Česku odbornice Pavla Říhová z Centra environmentálních forenzních věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, která se podílela například na vyšetřování tygřích jatek Ludvíka Berouska. Expertka v rozhovoru přibližuje, jak české úřady vyšetřují sítě pašeráků, kteří obchodují s exotickými zvířaty, a také nastiňuje, že v této oblasti má státní správa nedostatky.

Jak rozšířené je v Česku pašování exotických zvířat? Dá se to vůbec nějak relevantně posoudit, když jde o nelegální činnost?

S mým týmem si myslíme, že je to zásadní problém, a to i v souvislosti s covidem-19 a rizikem zavlečení nákaz, ale samozřejmě také s ohrožením živočišných druhů v přírodě. Zhodnotit komplexně situaci je však velmi obtížné, protože můžete vždy hodnotit jen data, která máte k dispozici. Jenže taková data nevypovídají ani tak o rozsahu této ilegální činnosti v Česku, jako spíš o tom, kolik se toho podaří zachytit. V tom je velký rozdíl. Množství případů, jež se podaří odhalit, závisí na tom, jaké úsilí vyšetřování věnujete a kolik na tom pracuje lidí. Pokud jich je málo, bude samozřejmě i málo odhalených případů. Zhodnotit úroveň něčeho, co je nelegální, prakticky moc nejde, nevíte, kolik jste toho neobjevili. Reálná čísla, ke kterým se dostaneme, vypovídají spíš o práci státní správy, ne o rozsahu černého obchodu.

Pracovala jste sedmadvacet let na České inspekci životního prostředí (ČIŽP). Jak se v průběhu času měnila pozice Česka v souvislosti s pašováním exotických zvířat? Byli jsme spíš cílovou destinací, nebo jen tranzitní zemí?

Když jsme v 90. letech přijali úmluvu CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, pozn.red.), bylo Česko spíš tranzitní zemí, přes kterou se zvířata převážela. S tím, jak lidé začali bohatnout, jsme se stali i státem, do něhož se dováží, neboť u nás existuje velmi silná chovatelská komunita. Hodně Čechů chová exotická zvířata, což v rámci Evropy není úplně běžné. Kvůli chovatelům se od nás proto i vyváží, jde třeba o menší druhy papoušků, o plazy a chameleony. Dost přitom záleží, o jakou jde komoditu. Třeba u zboží, které zajímá vietnamskou komunitu, jsme země příjmová, protože Vietnamci tu výrobky z exotických zvířat spotřebovávají. Například u tygřích kostí a masoxu jsme naopak země vývozní, tyto produkty se od nás přepravují do Asie. Trasy jednotlivých komodit jsou různé, jinak se obchoduje s živými zvířaty, jinak s trofejemi, kaviárem nebo čínskou medicínou. Česko může hrát v pašování různé role. Říct úplně obecně, jestli jsme tranzitní, či cílová země, nejde.

Přečtěte si

Pytlačení mrtvých tygrů

Proč jsou Češi tak vášniví chovatelé exotických zvířat?

Asi to má historický kontext. Kvůli komunistickému režimu jsme 40 let nemohli cestovat, lidé se zaměřovali na chalupaření, zahrádkářství nebo právě chovatelství. Hledali si koníčky doma, což tu pořád přetrvává. Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi je v Česku chovatelů opravdu hodně. Je u nás také hodně lovců, to zase souvisí s tradicí myslivosti – Češi často jezdí i na lovecké safari. V asijských zemích se v poslední době sice lovecké trofeje také objevují, ale převažuje tam spíš tradiční medicína, která pro Čechy není zajímavá. Každý kout světa má zkrátka svá specifika a s tím může souviset i obchod s ohroženými druhy.

Když jste se svým týmem působila na ČIŽP, co přispívalo k tomu, že se vám dařilo odhalovat více případů?

Úspěšné kauzy přibývají, jestliže se podaří získat další lidi, kteří se problematice věnují. Vždy jsme dosahovali lepších výsledků v záchytech třeba poté, co jsme nově proškolili celníky na letišti nebo po zdařilém semináři s policií. Takto namotivujete lidi, aby tomu věnovali větší pozornost. Dlouhodobě vidím veliký posun v tom, že se nám podařilo do problematiky vtáhnout policii a orgány činné v trestním řízení. Díky vzdělávání, seminářům a přesvědčování o tom, že jde o závažné zločiny, které má smysl vyšetřovat, přibylo lidí, již se kauzám věnují. Pak vidíte, že se najednou daří vyřešit i velké případy, na které by inspekce sama nikdy nestačila.

Přijde vám, že se to státní správě nějakým způsobem daří i v posledních letech?

Mám do toho vhled jen jako člověk zvenku, nedostanu se k interním informacím. Ale podle mého názoru to vypadá dost špatně. Lze se samozřejmě odvolávat na skutečnost, že covid vším zamíchal, to je určitě pravda. Inspekce ale nemá dost lidí a noví se tam nehlásí. Pověst té instituce velmi utrpěla. Rozhodně se nedaří to, co jsme tam dělali my, spíš to vypadá, že mají problémy udržet svou práci na nějaké kvalitnější úrovni. Ale to je pouze pohled zvenku, nechci to moc hodnotit. Celá státní správa je teď obecně ve stadiu přerodu, přišel nový policejní ředitel, nový generál celní správy. Doufejme, že odejde i pan ředitel ČIŽP, Erik Geuss, jak avizoval. Možná by pak inspekce dostala šanci postavit se na nohy.

V čem dalším má podle vás státní správa nedostatky, co se týče nelegálního obchodu se zvířaty?

Obrovská bolest české státní správy spočívá v tom, že chybí specializace na nelegální obchod s exotickými zvířaty. My na inspekci jsme byli unikát, malé oddělení, které se věnovalo pouze tomuto problému. Šlo vlastně o jedinou takto specializovanou složku ve státní správě. Tato problematika je legislativně složitá, člověk potřebuje znát prostředí, jak černé obchody fungují a jak se pachatelé chovají, má to hodně specifik. Spousta policistů si myslí, že když umí vyšetřovat běžné trestné činy, tohle zvládnou levou zadní, ale tak to není. Potřebujete odborné znalosti, podporu od expertů, musíte se umět orientovat v systémech nejrůznějších povolení a podobně. Pro někoho, kdo se tím běžně nezabývá, je obtížné takový případ vyšetřit.

Řešením by tedy byla environmentální policie?

Už spoustu let upozorňujeme, že je potřeba mít v prosazovacích složkách státní správy specializované útvary, klidně třeba jen tři čtyři lidi, ale takové, kteří budou mít celorepublikovou působnost a budou dělat jen tyto kauzy. Toho se tu zatím vůbec nedaří docílit. Přitom ve světě to tak funguje, environmentální policii má dokonce i Slovensko. Europol a Interpol doporučují, aby existovaly útvary specializované na environmentální kriminalitu. U nás něco takového nemáme.

Přečtěte si

Výpověď pašeráka: Nejvíc se dá vydělat na vzácných ptácích, riziko je minimální

Je právě absence specialistů důvodem, proč u nás environmentální zločin vzkvétá?

Pokud víte, že vám relativně nic moc nehrozí, že to riziko odhalení není tak veliké, proč byste to neudělali? Navíc je tento druh obchodu docela výnosný, lidé to dělají pro peníze, ne proto, že mají rádi zvířata. Dokud se to nebude pořádně vyšetřovat a postihovat, bude ilegální obchodování se zvířaty permanentně přítomné. A s tím souvisí i další rizika. Dlouhá léta jsme například říkali, že něco takového jako covid se dříve či později objeví. Nelegální obchod se zvířaty je celosvětový a velice rychlý, nepodléhá žádné veterinární kontrole, s čímž samozřejmě souvisí zvýšené riziko nákazy. Měli bychom si uvědomit, že si v tomto směru zahráváme s ohněm.

Kterých zvířat se pašování v Česku týká nejčastěji?

U živých zvířat jsou to papoušci, plazi, často i želvy. V posledních letech jsme ale měli také velké kauzy loveckých trofejí nebo případy týkající se tygrů, slonoviny a nosorožčích rohů. Na inspekci nás bylo pět lidí, co se této problematice věnovali naplno, a to je hrozně málo. Pokud se objeví větší kauza, pracovníky to vytíží a nemají už kapacity, aby se věnovali něčemu dalšímu. Dokud se řešily papouščí případy, intenzivním tématem byli papoušci, proto jsme se nezabývali třeba plazy nebo jinými zvířaty. Pak to ale budí dojem, že v tu dobu se zrovna nejvíc pašovali papoušci, což přitom vůbec nemusí být pravda, neboť se státní správa zrovna věnovala pouze jim.

Jaké větší kauzy jste se svým týmem v Česku vyšetřovala? Kromě tygří farmy, o které se hodně mluvilo v médiích.

Pár let zpátky jsme se zabývali pašováním papoušků, velmi vzácných druhů hlavně z jižní Ameriky. Za to jsme jako první v Evropě dostali certifikát za nejúspěšnější kauzu od sekretariátu CITES. Vždycky trochu s úsměvem říkáme, že nový Rákosův pavilon v Zoo Praha obsahuje ze tří čtvrtin osazenstvo, které jsme dodali my (papoušci zachránění při odhalování pašeráckých případů se často umisťují do zoologických zahrad, pozn. red.). V další kauze šlo o propracovanou síť, přes kterou k nám putovaly nosorožčí rohy určené pro černý trh. V posledních letech médii proběhl případ loveckých trofejí nebo rysice Michelle, kdy velká banda překupníků pytlačila rysy na Šumavě.

Svým způsobem nejzásadnější případy jsou ty, kde se spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení. Inspekce samotná na to nemá páky, není to ozbrojená složka, nemá žádné velké vyšetřovací pravomoci, jen kontrolní. V ČIŽP vždy pracovali lidé, kteří měli biologické vzdělání a problematice rozuměli. Trestní orgány zase měly razanci nutnou k vyšetřování. Když se to propojilo, pak právě z takové spolupráce vyšly nejzajímavější kauzy.

Přečtěte si

Rok tygra: Šelem ubývá, pašeráků tygrů přibývá

Můžete popsat postup vyšetřování pašeráckých případů?

Většinou to začíná nenápadně. Objeví se podezřelá informace, třeba v inzerátu. Člověk si všimne, že něco nesedí, a začne se tím zabývat. Případ s nosorožci se otevřel tak, že kolegyně na letišti v Ruzyni postřehla jednu drobnou nesrovnalost v dokumentech, která by člověka do očí normálně nepraštila. Díky této nesrovnalosti jsme do toho začali šťourat, a pak z toho vznikla obrovská kauza. Případy většinou začínaly u nás na inspekci, když jsme narazili na něco podezřelého. Následovala konzultace s trestními orgány a oni pak na základě podnětu od nás založili patřičný spis. Někdy orgány činné v trestním řízení zahájí vyšetřování samy. Vždy tomu ale musí předcházet nějaké zásadnější zjištění, které dozorující státní zástupci vyhodnotí jako relevantní, a dovolí tu kauzu otevřít. A pak už je to různé, záleží na tom, jaké úkony se povolí, jestli jde o natolik zásadní případ, že dojde na sledovací techniku nebo odposlechy, to už je policejní práce, kterou vede vyšetřovací orgán.

Jak přesně byl do vyšetřování zapojen váš tým, když byl součástí ČIŽP?

My jsme do toho vstupovali jako odborníci, radili jsme, jaké druhy jsou vzácné a jaké ne, jestli má smysl se daným případem zabývat, nebo zda náhodou nejde o zvíře, které se běžně chová. Můj tým do vyšetřování vnášel odborný pohled. Klasický postup v trestním řízení je takový, že když je důkazů hodně, dojde k přípravě domovní prohlídky a pak k jejímu provedení. V takové situaci jsme působili jako odborní konzultanti, abychom například určili, o jakého papouška jde, zda je daná komodita skutečně slonovina a podobně. Pak už je většinou jasné, zda se děje něco nelegálního, takže se objeví advokáti, chystají se důkazy, provádí se forenzní analýzy a znalecké posudky. A následně to běží jako klasický trestní případ.

Na začátku ale může být i zjištění občana, který si všimne něčeho podezřelého a dá o tom vědět úřadům. Nebo všechno odstartuje obyčejný záchyt na Ruzyni, na jehož základě se postupně rozkryje síť kontaktů a vznikne z toho větší kauza. Je to různé a celkem pestré.

The post Černý trh s exotickými zvířaty je problém i v Česku, státní správa by na to měla reagovat, myslí si expertka appeared first on investigace.cz.