Ukrajinští celníci objevili v přepravním kontejneru mezi krabicemi s banány kokain v ceně asi 380 milionů Kč. Rekordní množství drogy překvapilo i celníky, kteří jsou na různé nálezy v ukrajinském přístavu Oděsa zvyklí. 

Celkem 112 kilogramů kokainu rozdělených do dvou pytlů nacpaných mezi krabicemi s banány připlulo minulý týden do Obchodního přístavu Južne z Ekvádoru a bylo nalezeno až po důkladné celní prohlídce, uvádí server Ukrainian National News. Pytle obsahovaly všeobecně známé „cihly“ zabaleného kokainu, celkem jich podle ukrajinské policie bylo 100. 

Cena takového množství drog se na černém trhu pohybuje okolo 17 milionů dolarů, tedy asi 383 milionů Kč.

Nyní je na řadě vyšetřování jak odesílatelů zásilky a jejich pašeráků, tak případného zapojení celníků nebo policie. 

Video ukrajinské policie z rozbalování pytlů s cihlami kokainu:

O nechvalně proslulém přístavu Južne a obchodu s drogami na Ukrajině si můžete přečíst v jednom z našich starších článků:

Akta Oděsa: Černé moře sahá do Česka

The post Pytel koksu: Ukrajinská policie zabavila rekordní zásilku s kokainem appeared first on investigace.cz.

Vladimira Zinčenka nalezli mrtvého v jeho vlastním domě v úterý 9. července. Ukrajinská policie tvrdí, že šlo o sebevraždu. Dvaašedesátiletý podnikatel a bývalý předseda zastupitelstva jednoho z okresů v Oděské oblasti se podle strážců zákona oběsil. „Tělo jsme poslali na soudní expertizu. Zahájili jsme úkony trestního řízení v souvislosti se spáchanou sebevraždou,“ potvrdil Ukrajinské pravdě policista Jaroslav Trakalo.

Připomeňme, že letos v květnu Zinčenko před svým hotelem postřelil ukrajinského poslance a vlivného oděského podnikatele Oleksandra Urbanského. Rodina Urbanských přitom podniká i v Česku, v lázních Kyselka vlastní luxusní vilu a v Karlových Varech byt. Jak zjistili reportéři investigace.cz, jejich podnikání na Karlovarsku je v rozporu s českým obchodním právem i s ukrajinskými zákony.

Přečtěte si

Akta Oděsa IV: Zbrojařova válka

Dobrý soused

Otec Oleksandra, Igor Urbanský, je bývalý poslanec ukrajinského parlamentu a obchodník se zbraněmi z Oděsy. Podle zprávy amerického Centra pro pokročilá obranná studia (Center for Advanced Defense Studies, C4ADS), respektovaného think-tanku se sídlem ve Washingtonu, vydělal jmění prodejem zbraní do Angoly, Súdánu nebo Sýrie, tedy do oblastí, v nichž si krvavé konflikty vyžádaly miliony lidských životů. V českých lázních Kyselka ho však místní znají jako „námořníka z Oděsy“, reportérům investigace.cz řekli, že je dobrý soused.

Přečtěte si

Akta Oděsa V: Zbrojařův klid v Kyselce

Obyčejná potyčka

Zesnulý Vladimir Zinčenko, který v květnu postřelil syna Igora Urbanského Oleksandra, byl krátce po incidentu vzat do vazby a obviněn z chuligánství a ilegálního přechovávání zbraní. Nedlouho před údajnou sebevraždou byl Zinčenko propuštěn do domácího vězení.

Podle Oleksandra Urbanského měl Zinčenko během květnové potyčky ve vesnici Sanžijka nejprve urazit jeho ženu, poté ho chytnout pod krkem a následně po něm dvakrát vystřelit. Ukrajinský poslanec byl postřelen do nohy, projektil mu vytáhli v nemocnici.

Oleksandr Urbanský reagoval na květnový incident na svém facebookovém účtu, kde prohlásil, že „za obyčejnou potyčkou nemá smysl hledat politické pozadí“.

Rodina Urbanských je jedním z nejvlivnějších podnikatelských klanů v Oděse. Ta je od pádu Sovětského svazu významným mezinárodním uzlem pro pašování zbraní a drog a městem s nejvyšší mírou korupce na Ukrajině.

Vladimir Zinčenko zastával do roku 2010 funkci předsedy zastupitelstva v okrese Bilhorod-Dnistrovskyj v Oděské oblasti.

The post Májový střelec dostřílel appeared first on investigace.cz.

Reportéři investigace.cz se vydali na Karlovarsko, aby zjistili, co v Česku vlastní Igor Urbansky a jeho rodina. Ukrajinský obchodník se zbraněmi za dob Sovětského svazu působil jako kapitán na nákladní lodi. Asi proto se sousedům v Kyselce představuje jako námořník. Což zní samozřejmě lépe než prodejce zbraní do zemí sužovaných občanskými válkami jako třeba Angola nebo Sýrie. Právě na takových konfliktech, které si vyžádaly statisíce lidských životů, vydělal velké jmění. Z pohledu českých zákonů však není bezproblémové ani jeho působení  na Karlovarsku, kam jezdi Urbanského rodina odpočívat.

Kyselka se skrývá v lesích podél údolí řeky Ohře. Je to chráněná oblast, kde vyvěrají minerální prameny. Dnes zde žije necelých 800 obyvatel, kdysi tu ovšem kypěl čilý lázeňský život. Vrcholu dosáhl v 19. století, kdy do malých lázní nedaleko Karlových Varů přijížděli osvěžit své tělo i ducha panovníci z Ruska, Německa či Íránu, ale také slovutní spisovatelé jako například Johann Wolfgang von Goethe. To už je ale dávno passé. V povědomí současné české společnosti Kyselka spíše evokuje minerálku Mattoni a dlouhodobě zpustošený a zanedbaný lázeňský areál.

Právě naproti někdejšímu centru lázní se na druhém břehu řeky Ohře nachází zrekonstruovaná vila, kterou si pořídila rodina Igora Urbanského. Na otázku, komu patří, odpovídá náhodný kolemjdoucí: „Ukrajinskému šéfovi Oděsy.“

https://www.investigace.cz/akta-odesa-iv-zbrojarova-valka/

Rodinné hnízdo

Luxusní nemovitost s pečlivě udržovanou zahradou stojí na chráněném území mezi řekou a lesem. Původně nesla název „Hungaria“ a sloužila jako bydlení pro vedení firmy Karlovarské minerální vody. V 50. letech ji znárodnili komunisté, přestavěli pro potřeby veřejnosti a proměnili ji v mateřskou školu a ordinace zubařů a doktorů. V 90. letech objekt osiřel, a poněvadž obec Kyselka neměla dostatek prostředků na údržbu, vila chátrala, až téměř spadla.

O pár let později se na scéně objevila rodina Urbanských. Lépe řečeno jejich firma ODESS & UR, která v roce 2000 nemovitost o rozloze 653 m² na čísle popisném 26 koupila za 687.600,-Kč. Firma objekt opravila a zřídila z něj rekreační sídlo rodiny ukrajinského zbrojaře. Jediným vlastníkem vily se v roce 2009 nakonec stala manželka “šéfa Oděsy” Galyna Urbanska. Za dům a přilehlé pozemky, které se podle nové kupní smlouvy již zvětšily na rozlohu o výměře 2565m² zaplatila podle této  smlouvy své vlastní firmě 4,8 milionu korun.

Námořník s doutníkem

Z vnějšího pohledu je vila zrekonstruovaná střídmě, nenese žádné známky extravagance či stopy nevkusné okázalosti. Na plotě zavěšená poštovní schránka má stále cedulku s názvem firmy ODESS & UR, ačkoliv samotná společnost zanikla formou likvidace v lednu 2018. Po několikerém zazvonění se nic neděje. V oknech jsou zatažené závěsy, podle všeho není nikdo doma.

V nejbližším okolí stojí další tři vily, všechny jsou v podstatně horším stavu. „Majitel pochází z Oděsy a je námořník. Má pět lodí,“ říká muž v důchodovém věku, jeden ze sousedů Urbanských. Podle něj námořníkova rodina přijíždí do Kyselky i s dětmi několikrát do roka. Naposledy je viděl o Vánocích. „Nemluví sice česky, ale občas si spolu zakouříme doutník a povídáme si. Je to dobrý soused,“ doplňuje téměř tklivě  starší muž, aniž by upřesnil, jakým jazykem byl veden jejich dialog.

Starosta Kyselky Aleš Labík potvrzuje, že Igor Urbansky se místním skutečně představuje jako námořník. „Vesničané tvrdí, že prý býval námořníkem. Myslím, že jsem ho loni párkrát potkal. Jeho vila byla jednou z prvních, kterou si tady koupili cizinci,“ říká starosta a dodává, že zájem developerů o tuto část Kyselky roste, což enormně zvyšuje ceny zdejších nemovitostí.

Obyvatelé Kyselky, kteří měli možnost do zrekonstruované vily nahlédnout, tvrdí, že je luxusně vybavena. Pracovna má být obložená drahým dřevem, exkluzivní nábytek dovezen z různých koutů světa. Moře a divoký život na návštěvníka dýchnou z dětského pokoje, kde údajně stojí postel ve tvaru pirátské lodi.

Slabost pro kolonády

Vedle vily v Kyselce vlastní rodina Urbanských i byt o rozloze 70 m² přímo v centru Karlových Varů. Nachází se v ulici Tržiště, nedaleko Zámecké kolonády, kterou ročně navštíví tisíce turistů. Galyna Urbanska byt koupila v roce 2004 od místních majitelů za 750 tisíc korun.

V přízemí historického domu s impozantní fasádou jsou obchody s křišťálovými lustry a luxusními módními doplňky. Prodavači nemluví česky, ostatně tak jako jejich klientela. Odpovídají naopak plynulou ruštinou, rodinu Urbanských ale nikdo z nich nezná. Vnitřní prostory budovy ostře kontrastují s venkovním vzhledem honosné stavby. Všude jsou nánosy špíny a prachu, po stěnách pavučiny, sem tam chybí i kus podlahy. Který z bytů patří Urbanským, nelze zjistit. V chátrajícím nitru domu nejsou u dveří žádná jména.

Ztraceno v číslech

Členové rodiny Urbanských v Česku donedávna vlastnili firmu ODESS & UR, jejíž historie sahá do roku 1999. Tehdy byla tato společnost založena jednatelkou Světlanou Polovcevou, která jako jediná není členem zbrojařovy rodiny. Společnost sídlila na adrese jejího trvalého bydliště – Kyselka 105. Jak vyplývá z adresy, jedná se o druhou vilu, která ODESS & UR ani samotným Urbanským nikdy nepatřila a přesto figurovala v jejich účetnictví.

Reportéři investigace.cz prošli stovky stran právních dokumentů a účetních závěrek. Cílem bylo pochopit rozsah podnikatelských aktivit jednoho z nejvlivnějších rodinných klanů v Oděse, kterým rodina Urbanských bezesporu je. Od roku 1999 tito lidé investovali do firmy ODESS & UR, která vykazovala minimální aktivitu, nejméně 15 milionů korun.

Mezi účetními závěrkami a výpisy z katastru reportéři našli nesrovnalosti, jež jsou v rozporu s českým obchodním právem.

V účetní závěrce se píše, že firma ODESS & UR dokončila rekonstrukci domu na adrese Kyselka 105 v roce 2001. Dům byl sice prvním sídlem firmy, jak ale bylo řečeno podle katastru nemovitostí této firmě ani nikomu z rodiny Urbanských nikdy nepatřil. ODESS & UR přesto nemovitost zařadila do užívání a pak prováděla zrychlené odpisy majetku. Podle českých zákonů může celou nemovitost do dlouhodobého hmotného majetku v účetnictví zařadit pouze její vlastník. Odepisovat lze jen tzv. technické zhodnocení, o kterém není v účetních závěrkách zmínka.

V účetních závěrkách se lze také dočíst, že firma ODESS & UR rekonstrukci na této adrese prováděla za peníze od jednoho ze společníků. V rekonstruovaném objektu měl být dokonce byt, který sloužil k pronájmu od června 2001, a nájem z tohoto bytu byl hlavním příjmem firmy.

Dolce Vita v zahraničí

Spoluvlastníky firmy ODESS & UR byli do roku 2018 i Anatolij a Oleksandr Urbansky, synové Galyny a Igora. Anatolij je od roku 2015 předsedou Oděského oblastního zastupitelstva, tedy něčím jako krajským hejtmanem. Oleksandr byl v roce 2014 zvolen poslancem ukrajinského parlamentu. Informace o jejich zahraničním podnikání a nemovitostech však v jejich daňových přiznáních, která vyšší úředníci a politici na Ukrajině každoročně povinně zveřejňují, chybějí.

„Svůj majetek a majetek rodiny jsem ve svém majetkovém přiznání uvedl v souladu se současnou legislativou,“ odpověděl poslanec Oleksandr Urbansky na dotaz našich ukrajinských kolegů z Mykolajivského centra pro investigativní žurnalistiku.

„Ukrajinské předpisy mají právní mezeru, kterou využívá mnoho známých lidí včetně bývalého prezidenta Petra Porošenka nebo nově zvolené hlavy státu Volodymyra Zelenského. Ti ve svých majetkových přiznáních neuvedli ani své vily ve Španělsku a Itálii, ani svá soukromá letadla, protože tato aktiva formálně patří jejich společnostem. Zákon je k tomu nezavazuje. Proto ukrajinští politici i nadále hromadně přepisují své majetky na stávající nebo nově vytvořené firmy. To se bohužel týká i rodiny Urbanských,“ vysvětlil právník z Institutu pro regionální rozvoj tisku Alexandr Vološin.

„Nejzávažnějším trestem, který může být pouze disciplinární, je propuštění. Tento druh postihu ovšem nelze uplatnit na poslance Ukrajiny. U předsedy oblastního zastupitelstva je to sice možné, ale pouze na základě rozhodnutí zastupitelů, což zase není moc pravděpodobné,“ dodal Vološin.

Obyčejná střelba

Jak je vidět, rodině Urbanských nehrozí v souvislosti se skrýváním vlastního majetku pod rouškou zahraničních firem ze strany ukrajinského zákona žádný větší postih a můžou se nadále vesele věnovat svému byznysu i politickým aktivitám. A jezdit přitom odpočívat do Kyselky.

Podle všeho riskují jen mezi sobě podobnými. To ukázal letošní 7. květen, kdy byl Oleksandr, současný poslanec a mladší syn obchodníka se zbraněmi, postřelen do nohy. Stalo se tak ve vesnici nedaleko Oděsy během hádky s manažerem hotelu a bývalým místním politikem.

Oleksandr i jeho bratr Anatolij ujistili veřejnost, že násilný incident rozhodně nemá nic společného s politikou a že šlo jen o „obyčejnou potyčku“.

Tuto investigaci finančně podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ) a německá nadace Robert Bosch Stiftung spolu s nevládní organizací n-ost v rámci programu „Reporters in the Field“.

The post Akta Oděsa V: Zbrojařův klid v Kyselce appeared first on investigace.cz.

Igor Urbansky je bývalý poslanec ukrajinského parlamentu a obchodník se zbraněmi z Oděsy. Vydělal jmění prodejem zbraní do Angoly, Súdánu nebo Sýrie, tedy do oblastí, v nichž si krvavé konflikty vyžádaly miliony lidských životů. Jeho rodina si před lety pořídila vilu v Kyselce, malém lázeňském městečku na Karlovarsku. A místní o něm tvrdí, že je dobrý soused.

Igor Urbansky se narodil v roce 1953 v sovětské Gruzii do rodiny důstojníka KGB. Vystudoval Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO), dodnes uznávanou diplomatickou školu, která je považována za líheň sovětských – a nyní ruských – politických, ekonomických a zpravodajských elit. Po absolvování univerzity sloužil jako kapitán na nákladní lodi.

Po rozpadu Sovětského svazu si Ukrajina prošla složitým obdobím, kdy se centrálně plánovaná ekonomika proměnila v divoký kapitalismus. Igor Urbansky nelenil. V nových podmínkách se velmi rychle zorientoval a začal podnikat v námořní nákladní dopravě. Jestliže byl oděský přístav za dob socialismu proslulý ilegálním kontrabandem, v 90. letech se pak stal významným mezinárodním uzlem pro pašování zbraní a drog. Tou dobou – v roce 1996 – Igor Urbansky založil společnost Kaalbye.

A právě tato oděská společnost, která se postupně rozrostla v impérium desítek firem, stála na počátku Urbanského podnikatelských úspěchů, rodinného bohatství i politické moci.

Zbraně z Ruska

Podle zprávy amerického Centra pro pokročilá obranná studia (Center for Advanced Defense Studies, C4ADS), respektovaného think-tanku se sídlem ve Washingtonu, je Igor Urbansky ústřední postavou ve spletenci oděských přepravních firem točících se kolem firmy Kaalbye. Zpráva s názvem „Síť Oděsa“ uvádí, že Kaalbye a přidružené společnosti řídily desítky dodávek zbraní pro státní společnosti jako je ruský Rosoboronexport nebo ukrajinský Ukrinmaš, včetně přepravy zbraní do Sýrie v letech 2012 a 2013, kdy v zemi zuřila občanská válka.

Analytici think-tanku tvrdí, že Kaalbye si získala důvěru politiků a vysoce postavených úředníků v Kyjevě i v Moskvě díky skvělým kontaktům Urbanského a jeho blízkého obchodního partnera Borise Kogana. „Věříme, že existuje přímá souvislost mezi vazbami seniorních zaměstnanců firmy Kaalbye na státní instituce a lukrativními smlouvami na dodávky zbraní, které (firma Kaalbye – pozn. red.) získává,“ dodávají autoři zprávy.

Dalším důvodem, proč měly ruské státní firmy svěřit citlivé dodávky zbraní v hodnotě mnoha miliard dolarů firmě Kaalbye, měl být fakt, že nedaleko od Oděsy (asi 150 kilometrů) leží přístav Okťjábrsk, jenž disponuje ideálními předpoklady pro náročné logitistické operace. Byl to ostatně tento veřejnosti nepřístupný přístav, odkud během takzvané Karibské krize v roce 1962, která málem přerostla v globální jaderný konflikt, putovaly na Kubu sovětské rakety středního doletu. Přístav Okťjábrsk tak zdědil nejen příhodnou polohu, ale i masivní jeřáby a technologie, které umožňují nakládání tanků, bojových vozidel nebo ponorek na palubu přepravních lodí.

Dalšími zásadními ingrediencemi, jež umožnily síti firem kolem Kaalbye profitovat na krvavých konfliktech, byly obrovské zásoby sovětských zbraní, absence právního státu a velká poptávka po zbraních ze zahraničí – zejména ze zemí, na něž mezinárodní společenství uvalilo embargo, jako tomu bylo i v případě Sýrie.

Na stopě

Autoři analýzy identifikovali „více než 20 dosud neodhalených dodávek neznámého nákladu, které přepravní firmy z Oděsy dopravily z Okťjábrsku do Sýrie v letech 2012 a 2013“, u nichž jsou přesvědčeni, že šlo o zbraně. „Důkazy poukazují na to, že tyto společnosti mohly zásobovat zbraněmi Assadův režim, nechvalně proslulý porušováním lidských práv,“ dodávají. Tou dobou v Sýrii zuřila občanská válka, která si vyžádala statisíce lidských životů.

Autoři zmíněné zprávy získali data o poloze lodí Kaalbye z jejich automatických informačních systémů, tedy palubních vysílačů umožňujících úřadům každou loď identifikovat a sledovat její pohyb na moři. Tento systém lze nicméně manuálně vypnout.

Tato data potvrdila, že plavidla firmy Kaalbye obvykle naložila náklad v přístavu Okťjábrsk, následně připlula do Středozemního moře, kde byl přenos vysílaný automatickým informačním systémem přerušen. „Takové schéma bylo během masivní ruské vojenské pomoci Sýrii nejběžnější,“ tvrdí zpráva. „Rusko mělo prudce navýšit dodávky zbraní do Sýrie na jaře 2013, tedy v období, kdy většina velkotonážních lodí z flotily Kaalbye nakládala neznámý náklad v Okťjábrsku,“ upřesňují analytici think-tanku C4ADS.

Právní pře

Ukrajinští novináři a odborníci ve zprávě „Síť Oděsa“ nalezli několik faktických chyb a nepřesností. Kloní se například k názoru, že jakékoliv zapojení ukrajinských státních společností do dodávek zbraní z Ruska je velmi nepravděpodobné, nehledě na případné zprostředkování těchto dodávek soukromou firmou Kaalbye. Tvrzení zprávy o dodávkách ruských zbraní do Sýrie přes Ukrajinu veřejně popřelo i ukrajinské ministerstvo zahraničí. Od zprávy se distancoval i někdejší ředitel přístavu Okťjábrsk.

Ukrajinská investigativní novinářka Anna Babinec je přesvědčená, že se tamní státní firmy na podobném obchodu nepodílely. „Co ale dělal Igor Urbansky ve svém soukromém byznysu je těžké odhadnout, tyto informace jsou neveřejné,“ řekla reportérům investigace.cz.

Firma Kaalbye vtáhla C4ADS kvůli kontroverzním tvrzením do složité právní pře. Vzhledem k prostředkům, které mocná přepravní firma na právní a PR bitvu s americkým think-tankem vynaložila, mluvila média o nerovném souboji mezi Davidem a Goliášem. Firma Kaalbye však právní spor prohrála. Vyšší soud ve Washingtonu D. C. totiž v dubnu 2015 vyhověl návrhu C4ADS na zamítnutí žaloby za pomluvu, kterou podala Kaalbye.

Kaalbye by ostatně v případě Sýrie nedodávala zbraně do konfliktních zón pod mezinárodním embargem poprvé. Jak uvedly agentura Associated Press a časopis Foreign Policy, Kaalbye byla vlastníkem a provozovatelem lodi s názvem MV Faina, jíž se v roce 2008 zmocnili somálští piráti, když zrovna převážela tanky, raketomety a munici do válkou sužovaného Súdánu. Podobně měla Kaalbye v roce 2001 zásobovat zbraněmi i Angolu, kde za občanské války zemřelo okolo půl milionu lidí.

Kontakty nade vše

Igor Urbansky se ale nespokojil pouze se strmou kariérou mezinárodního obchodníka se zbraněmi. Jeho výborné kontakty a kontrola strategického byznysu ho vynesly na vrchol ukrajinské politiky.

V roce 2006 a v letech 2007–2009 byl náměstkem ukrajinského ministra dopravy. V tomto mezidobí byl zvolen i poslancem Věrchovne rady, ukrajinského parlamentu.

Igor Urbansky během své kariéry netěžil jen z nadstandardních vztahů s vysokými úředníky a politiky na Ukrajině, ale i v Rusku. Jeho někdejším nejbližším obchodním partnerem a oficiálním ředitelem firmy Kaalbye byl Boris Kogan. Dnes už zesnulý oděský obchodník se zbraněmi měl blízké vazby na čelní představitele ruského obranného průmyslu.

Umně skloubit byznys s politikou se dnes daří i dvěma synům Igora Urbanského. Mladší syn Oleksandr byl nejprve poradcem ministra dopravy, poté se stal úspěšným podnikatelem v bankovnictví a námořní přepravě, v roce 2014 byl zvolen poslancem – sedm let po odchodu svého otce z parlamentu.

Starší syn Anatolij též přesedlal z byznysu na politiku. Od roku 2015 je předsedou Oděského oblastního zastupitelstva, tedy něco jako krajským hejtmanem. Z titulu své funkce se tak setkává s vlivnými lidmi, například zahraničními politiky.

Letos v dubnu se Anatolij Urbansky sešel s delegací zahraničního výboru Poslanecké sněmovny – Lubomírem Zaorálkem (ČSSD), Karlou Šlechtovou (nestranička za hnutí ANO), Janem Kubíkem (ANO) a Janem Lipavským (Piráti) – jejíž členové se během pracovní cesty po Ukrajině chtěli vedle Kyjeva a Chersonu blíže seznámit i se situací v Oděské oblasti. Zaorálek je přitom bývalým ministrem zahraničních věcí, Šlechtová někdejší ministryní obrany a ministryní pro místní rozvoj, oba jsou tedy poměrně vlivnými politiky.

Jednalo se o zdvořilostní, protokolární schůzku, která je obvyklou součástí oficiálních návštěv regionu, probírala se ekonomická situace oblasti, cestovní ruch a obchodní příležitosti pro české firmy, včetně zvažované podnikatelské mise do regionu, tvrdí David Mašek, tiskový mluvčí české ambasády v Kyjevě, která schůzku organizovala.

„Problematické vazby Anatolije Urbanského mně nebyly v době setkání známy,“ okomentoval schůzku pirátský poslanec Jan Lipavský, který zároveň zdůraznil její zdvořilostní ráz.

Vojna a mír

Rodinu Urbanských ale nevážou k Česku jen politické delegace. Igor Urbansky a jeho rodina vlastní historickou vilu v Kyselce, ospalém lázeňském městečku na Karlovarsku. Vilu koupila v roce 2009 Igorova žena Galyna Urbanska. Od té doby ji rodina zrenovovala a přebudovala na pokojné rodinné útočiště.

Místní tvrdí, že Igor Urbansky a jeho rodina jezdí do Kyselky pravidelně, naposledy je zaznamenali na Vánoce. A dodávají, že Igor Urbansky je dobrý soused, který na zahradě rád pokuřuje tlusté doutníky.

Reportáž o vile rodiny Urbanských v Kyselce přineseme tento týden.

Oprava: Delegaci zahraničního výboru PS PČR tvořili čtyři poslanci namísto původně uvedených tří. Za nepřesnost se omlouváme.

Tuto investigaci finančně podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ) a německá nadace Robert Bosch Stiftung spolu s nevládní organizací n-ost v rámci programu „Reporters in the Field“.

The post Akta Oděsa IV: Zbrojařova válka appeared first on investigace.cz.

Alexej Kostusev byl až do listopadu 2013 významným ukrajinským politikem. Začal jako poslanec, devět let předsedal vlivnému antimonopolnímu výboru tamního parlamentu, svou dosavadní politickou kariéru ukončil jako starosta Oděsy. Krátce poté se stal spolumajitelem luxusního hotelu v historickém jádru Prahy, ačkoliv si na svůj podíl z platu veřejného činitele nemohl vydělat. Rok po své rezignaci na post starosty vycestoval z Ukrajiny a… zmizel.

Alexej Kostusev se k pražskému hotelu dostal přes svého bratra Georgije Kostuseva, ukrajinského podnikatele. Ten v roce 2013 koupil Hotel Caruso v historickém centru Prahy za 5,4 milionu EUR (přibližně 140 milionů korun dle tehdejšího kurzu). V říjnu 2014 se stal polovičním vlastníkem této lukrativní nemovitosti i jeho bratr Alexej. Převod vlastnických práv proběhl necelý rok poté, co rezignoval na pozici starosty v jihoukrajinském přístavním městě Oděsa.

Podle zveřejněných majetkových přiznání, která na Ukrajině povinně rok co rok podávají určité kategorie státních zaměstnanců a politiků, si však Alexej na svůj podíl v Hotelu Caruso nemohl ani zdaleka vydělat. Možnosti, jak se dostat k velkým penězům, se ovšem nabízely jinde.

Od roku 2016 Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) prošetřuje osm let starou problematickou privatizaci oděského mezinárodního letiště, během níž došlo k četným porušením zákonů. Výnosné letiště prodala oděská radnice do soukromých rukou za zlomek reálné tržní ceny. Tou dobou byl starostou Oděsy Alexej Kostusev.

Oděsa, milionové město na pobřeží Černého moře, není jen největším přístavem Ukrajiny. Po rozpadu Sovětského svazu se proslavila i jako mezinárodní centrum pašování zbraní a drog. A taky jako město, kde má organizovaný zločin velmi blízko k politice a státním úřadům.

Já na bráchu, brácha na mě

Ale zpět k bratrům Kostusevovým. Zatímco si Alexej vybral politickou kariéru, Georgij podnikal. Dnes na Ukrajině vlastní a spravuje dvě firmy: Telecom Service Plus LLC, zabývající se produkcí filmů a televizních programů, a Viola Marine, jež najímá personál pro lodní posádky. Podle YouControl – ukrajinské služby využívající data z veřejných rejstříků – má první z těchto firem základní kapitál 500 hřiven (asi 420 korun) a druhá neměla v letech 2006 až 2017 více než deset zaměstnanců.

Pražský Hotel Caruso koupil Georgij Kostusev v červnu 2013 prostřednictvím několika českých skořápkových firem, tedy společností, které jsou zakládány za účelem prodeje. Počátkem roku 2014 se tyto skořápkové firmy sloučily s firmou Dušní s. r. o., která jako nástupnická společnost převzala jejich jmění, včetně Hotelu Caruso. Tou dobou byl jediným vlastníkem firmy Dušní Georgij Kostusev. V dubnu 2014 se stali jednateli podniku další tři členové rodiny – Georgijova žena a bratr Alexej se svou současnou manželkou. To však trvalo jen půl roku.

V říjnu 2014 v českém obchodním rejstříku figurují u firmy Dušní už dva majitelé a pouze dva jednatelé: bratři Georgij a Alexej. Oba mají poloviční podíl ve firmě a tudíž se dělí i o hotel, který firma před šesti lety koupila za 140 milionů korun.

„Hotel se ještě před koupí nacházel v majetku právnické osoby, proto bych nepovažoval za podezřelé, že hotel koupila jiná firma zřízená jen za tímto účelem,“ říká Kamil Kouba, český odborník na oblast prevence praní špinavých peněz (AML). „Za podezřelé, hodno dalšího zkoumání, bych považoval minulost Alexeje Kostuseva. Jakým způsobem a kolik zaplatil za svůj podíl ve firmě lze konfrontovat s výší jeho přiznaných příjmů. Pokud by legální příjmy neodpovídaly ceně za obchodní podíl, rozdíl by mohl být zdroj z nelegálního příjmu. Minimálně do té doby, než Alexej Kostusev s doktorátem z ekonomie vysvětlí, kde na to vzal peníze,“ dodává Kouba. 

Majitelé za všechny peníze

Butikový Hotel Caruso se nachází v secesní budově z roku 1908 v historickém jádru Prahy na rohu ulice U Milosrdných a Dušní, přibližně sedm minut chůze od Staroměstského náměstí. Svým hostům nabízí 47 pokojů, jejichž ceny v letní sezoně začínají na 170 eurech (4500 korunách) za noc v dvoulůžkovém pokoji.

Když jsme do pětipatrového hotelu vešli a oslovili recepčního, neuměl česky a nevěděl, kdo Caruso vlastní. Později jsme na internetu objevili inzerát na pozici recepčního v Hotelu Caruso. Vyvěsila jej manažerka podniku a podle textu oznámení požadovala aktivní znalost ázerbájdžánštiny a pouze pasivní znalost angličtiny, češtiny nebo francouzštiny.

Na majitele jsme se zeptali i manažera prodeje hotelu. „Majitele znám, ale žijí v Rusku nebo na Ukrajině. Přijíždí do hotelu jednou dvakrát za rok,“ odpověděl.

Týden poté se nám podařilo telefonicky spojit i s ředitelkou Hotelu Caruso, Carole Kabantsovou. Na otázku, zda nám může poskytnout kontakt na majitele, odpověděla, že majitelkou hotelu je ona sama. Když jsme ji konfrontovali s údaji v obchodním rejstříku, najednou obrátila a potvrdila, že majiteli jsou bratři Kostusevovi. „Už mi ale nevolejte, nebudu s vámi dál mluvit,“ dodala nervózně a zavěsila.

Novodobá historie majitelů Hotelu Caruso je vskutku pozoruhodná. Od roku 1996 byl ve vlastnictví dvou Italů – Giuseppe Ampolliniho a Tarcisio Persegony. Podle znalců realitního prostředí jsou oba italští podnikatelé v Praze známými developery. Renovace Hotelu Caruso náležela k jednomu z mnoha jejich developerských projektů.

V roce 2016 byla jedna z Persegonových firem v Itálii vyšetřována v rámci protimafiánské policejní operace Maglio 3. Tehdy italští policisté zadrželi 16 lidí, mimo jiné podezřelých ze spolčení s italskou mafií.

Ze Sachalinu do parlamentu

Vraťme se ale z Itálie k Alexeji Kostusevovi. Ten má za sebou působivou politickou kariéru.

Narodil se v roce 1954 do rodiny sovětského pohraničníka, který sloužil na ostrově Sachalin, ležícím severně od Japonska. Rodina se během Alexejova dětství přestěhovala do ukrajinské Oděsy, kde Alexej později stoupal po kariérním žebříčku. Do rozpadu Sovětského svazu se vypracoval na doktora ekonomických věd a vedoucího katedry Oděské národní univerzity.

V roce 1998 byl zvolen poslancem ukrajinského parlamentu, kde v letech 2001–2010 předsedal vlivnému Antimonopolnímu výboru. V té době se stal členem Strany regionů, kterou vedl někdejší prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč. Toho v roce 2014 sesadilo z funkce revolučním hnutí Majdan. Janukovyč je na Ukrajině dodnes vnímán jako symbol korupce a nepotismu.

Právě za vlády Janukovyče byl Alexej Kostusev zvolen v roce 2010 starostou Oděsy a konečně se tak dostal do vysněného úřadu, o nějž předtím dlouhodobě neúspěšně usiloval.

Jó, tenkrát v Itálii

Mohl si Alexej Kostusev během svého angažmá ve funkci veřejného činitele – ti nejsou na Ukrajině bůhvíjak dobře finančně ohodnocení – vydělat na pětipatrový hotel v historickém centru Prahy?

Průměrný měsíční plat předsedy Antimonopolního výboru Věrchovne rady – ukrajinského parlamentu – byl v nultých letech přibližně 2500 dolarů. Na pozici oděského starosty Alexej Kostusev pobíral podle oficiálních informací naopak plat okolo 1000 dolarů měsíčně. Za devět let práce v parlamentním výboru a tři roky starostování si zkrátka vydělal zhruba něco přes 300 tisíc dolarů (tedy částku pohybující se okolo šesti milionů korun podle kurzu z roku 2013). Odpovídá tomu i jeho majetkové přiznání z roku 2012, v němž uvedl jmění v celkové hodnotě 245 tisíc dolarů (4,9 milionu korun), za rok 2013 pak 114 tisíc dolarů (2,3 milionu korun).

Kde tedy vzal dalších cca 64 milionů korun, aby si mohl koupit polovinu hotelu Caruso? Někdejší starosta Oděsy Alexej Kostusev tvrdí, že svůj majetek nabyl v 90. letech, kdy v Itálii podnikal v námořním průmyslu. „Tehdy jsem vydělal první velký balík peněz. Šlo o byznys v nákladní lodní dopravě,“ řekl v rozhovoru pro ukrajinskou televizní stanici 1+1.

Naši italští kolegové však žádnou aktivní nebo zaniklou firmu spojenou s jeho jménem v tamním obchodním rejstříku nenašli.

Bratři, po nichž se slehla zem

Alexej Kostusev rezignoval na pozici starosty v listopadu 2013.

Veřejně svou rezignaci nijak neodůvodnil. Tamní protikorupční aktivista a lídr politického hnutí „Síla lidu“, Oleg Mychajlyk, má ohledně jeho nenadálé rezignace jasno. „V době Kostusevova starostování bylo místní zastupitelstvo plně pod kontrolou Janukovyčovy Strany regionů. Padlo mnoho nelegálních rozhodnutí, mimo jiné o privatizaci oděského letiště, prodeji obecního majetku, rozvoji pobřeží a městských pláží, přidělování pozemků v chráněných zónách nebo v parcích podporovatelům strany. Alexej Kostusev se zalekl, že všechny tyto podvody padnou na jeho bedra i s tím, že je pomáhal krýt. Bál se toho, že se stane obětním beránkem,“ říká Mychajlyk, jehož se loni na podzim snažil usmrtit neznámý střelec, vystřelený projektil se zastavil půl centimetru od aktivistova srdce.

Po své rezignaci v listopadu 2013 Alexej Kostusev zmizel zrakům veřejnosti jako pára nad hrncem. Spolu s bratrem vycestovali z Ukrajiny neznámo kam. Kde se dnes oba majitelé firmy Dušní s. r. o. nacházejí, údajně netuší ani zaměstnanci oděské firmy Viola Marine, kterou dosud vlastní Georgij. Alexej Kostusev byl v roce 2014 spatřen spolu se svou čtvrtou ženou v lotyšské Rize.

Kde v současnosti bratři Kostusevovi žijí a před čím se schovávají tak není jasné. Podle českého obchodního rejstříku má Alexej své trvalé bydliště uvedené v Kyjevě, zatímco Georgij v Oděse. Jasné je naopak to, že oba stále mají aktivní firmy v Oděse a vlastní luxusní hotel v Praze, jehož zaměstnanci netuší, komu hotel patří, a ředitelka na první dotaz novinářů odpovídá, že majitelkou je ona.

Tuto investigaci finančně podpořila německá nadace Robert Bosch Stiftung a nevládní organizace n-ost v rámci společného programu „Reporters in the Field“.

The post Akta Oděsa III: Hotel Caruso hledá své majitele appeared first on investigace.cz.

Zločin v Oděse, důležitém ukrajinském přístavu u břehů Černého moře, prošel během novodobé historie tohoto města svéráznou evolucí – od násilných přepadení za carského Ruska přes černý trh s kontrabandem v době Sovětského svazu až po mezinárodní pašování zbraní a drog v současnosti. Místní politici, úředníci nebo soudci byli přitom často spíše součástí problému než hybnou silou, jež by se snažila vysoké kriminalitě vzdorovat. Ruku v ruce s nezákonnostmi tak bujela i korupce, která tamní státní aparát prostoupila jako metastazující rakovina. Aktuální starosta Oděsy a někdejší ukrajinský poslanec Gennadij Truchanov je toho živoucím příkladem. Tento muž, označovaný italskými policejními spisy přímo za mafiána, jenž po světě cestoval i na falešný řecký pas pod jménem Gennadios Ouzopoulus, byl nedávno také v Praze. Co dělal na služební cestě v Česku den před svým zatčením? A proč se mu dlouhodobě daří vyhýbat se spravedlnosti?

Po rozpadu Sovětského svazu dosáhla úroveň organizovaného zločinu v Oděse nevídaných rozměrů – zejména kvůli chaotickému přechodu ze socialistického centrálního plánování na státem neregulovaný kapitalismus. Oděsa se proměnila v „divoký východ“, kde namísto právního státu platilo právo silnějšího. Slovo „privatizace“ se stalo zaklínadlem doby a vazby na politiky a úředníky, kteří měli na privatizaci státních podniků vliv, byly pro bezskrupulózní podnikatele a mafiány k nezaplacení. Zločinecké podsvětí tak postupně vrostlo do legislativní, výkonné i soudní složky tamní státní moci.

Nemilosrdný banditismus 90. let, kdy byla Ukrajina a další čerstvě samostatné postsovětské republiky příliš křehké na to, aby vybudovaly silné instituce a přijaly účinnou legislativu, je dnes pryč. Vazby mafie na politiky a úřednický aparát se však dodnes zpřetrhat nepodařilo.

Vzletná kariéra

Gennadij Truchanov, současný starosta Oděsy, je zjevným příkladem neblahého dědictví z 90. let. Do první ligy nelegálního byznysu pronikl jako osobní strážce Leonida Minina, bezskrupulózního ukrajinského pašeráka zbraní. Ze zprávy amerického analytického think-tanku C4ADS vyplývá, že Minin dovážel zbraně do zemí pod mezinárodním embargem, mimo jiné i bývalému liberijskému prezidentovi Charlesu Taylorovi, který byl v roce 2012 odsouzen za zločiny proti lidskosti Mezinárodním soudním dvorem v Haagu. Leonid Minin posloužil tvůrcům filmu „Obchodník se smrtí“ jako reálná předloha pro fiktivní postavu šíbra Jurije Orlova (ztvárnil ho Nicolas Cage). Navzdory četným důkazům o nezákonném obchodu se zbraněmi dosud Minin uniká spravedlnosti. Švýcarský investigativní web uvádí, že Minin v současnosti žije v Izraeli.

Podle zprávy italské policie byl však Minin spolu se svým někdejším bodyguardem Truchanovem i vlivným členem mezinárodní „Ropné mafie“. Ta v 90. letech působila od Oděsy až po Řím a své špinavé peníze z ilegálního obchodu s ropnými produkty legalizovala v zahraničí přes nákupy lukrativních nemovitostí.

Mezinárodní síť investigativních novinářů OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project), jejímž jediným tuzemským členem je investigace.cz, v dubnu 2018 zjistila, že členové „Ropné mafie“ nakoupili minimálně osm luxusních nemovitostí v centru Londýna.

• Ropná mafie

Truchanov byl jedním z členů „Ropné mafie“, která v 90. letech působila především v Itálii. Spis italské policie „Ukrajinská mafie“ z roku 1998 uvádí, že tato zločinecká skupina kontrolovala oděskou ropnou rafinerii.

Členem „Ropné mafie“ byl i Leonid Minin, ukrajinský mafioso a mezinárodní obchodník se zbraněmi. Dalším z členů byl Alexandr Angert, kterému v Oděse přezdívají „Angel“ neboli „Anděl“. 

U toho není dosud jasné, zda v květnu 2017 umřel na rakovinu, nebo svou smrt pouze fingoval. Na základě zjištění ukrajinských investigativních novinářů s odvoláním na dokumenty tamních pohraničníků měl totiž v říjnu a prosinci 2017 „Anděl“ letět na svůj britský pas dvěma soukromými letadly z Oděsy. Podle svého bývalého kolegy má žít poblíž tureckého Bodrumu.

Pro ilustraci propojení mafie a politiky v Oděse: Angert nejprve pracoval pro ex-starostu Hurvice, později ho měl zradit a přeběhnout k jeho rivalovi Bodelanovi. Poté měl spolupracovat s Truchanovem, současným starostou Oděsy.

Podle uniklých dokumentů z Paradise Papers měly jeden z těchto bytů v hodnotě 5,2 milionů dolarů (117 milionů korun) v roce 2016 koupit i Kateryna Truchanova a Teťjana Koltunova, starší dcera a někdejší manželka starosty Truchanova. A to přes offshorovou firmu se sídlem na Britských Panenských ostrovech. Tedy v daňovém ráji, jehož jurisdikce umožňuje skrývat majetek reálných vlastníků tamních firem. Tou dobou Truchanov seděl již dva roky v křesle starosty na oděské radnici.

Starostovy starosti

V majetkovém přiznání Truchanova za rok 2016, kdy si jeho bývalá žena s dcerou tajně pořídily přepychový apartmán v Londýně, však žádné takové informace nefigurují. Ukrajinské zákony jsou v tomto směru přitom striktní: veřejný činitel je povinen uvést majetek nejen svých nejbližších rodinných příslušníků, ale i družky. A detektivové Národního protikorupčního úřadu (NABU) bývalou ženu Truchanova – Teťjanu Koltunovou – za družku považují, ačkoliv se v roce 1997 rozvedli. Nadále totiž oba žijí v jedné domácnosti na stejné adrese. V roce 2000 navíc zplodili druhou dceru Alisu a od zvolení Truchanova starostou v roce 2014 na veřejnosti často vystupují bok po boku. Truchanov ve svém majetkovém přiznání uvedl, že si za rok 2016 vydělal 68 tisíc hřiven (65 tisíc korun dle tehdejšího kurzu) a měl úspory v hodnotě 1,9 milionu hřiven (1,8 milionu korun) a 507 tisíc dolarů (13,1 milionů korun).

Jak si jeho dcera a družka mohly dovolit koupi bytu za 117 milionů korun v Londýně, když firmy, ve kterých osobně figurují, nevykazují tak velké zisky? Jedním z vodítek mohou být uniklé dokumenty v rámci kauzy Panama Papers. Píše se v nich o propojení Truchanova s konglomerátem oděských stavebních firem Rost. Od nástupu Truchanova do funkce starosty v roce 2014 získaly firmy skupiny Rost podle investigace OCCRP velké množství zakázek z obecního i státního rozpočtu – především na stavbu silnic – a enormně jim vzrostly zisky. Jakmile začal možné korupční vazby mezi těmito firmami a oděskou radnicí prošetřovat Národní protikorupční úřad (NABU), Truchanov se suitou nejbližších spolupracovníků vycestoval v prosinci 2017 bezmála na dva měsíce do zahraničí. Podle prohlášení detektivů NABU se pravděpodobně všichni chtěli skrýt před vyšetřováním. Tomu by nasvědčoval i fakt, že tři z údajných spolupachatelů opustili Ukrajinu ještě dřív než starosta. Přesněji řečeno 19. prosince 2017, tedy den poté, co se od detektivů dozvěděli, že u nich proběhnou domovní prohlídky.

V polovině února 2018 byl někdejší mafián a dnešní starosta Oděsy Gennadij Truchanov zatčen na kyjevském letišti Boryspil. Zrovna se vracel ze služební cesty z Prahy. Spolu se sedmi spolupracovníky, včetně svého zástupce nebo ředitele odboru obecního majetku, byl obviněn z podezření z defraudace 185 milionů hřiven (142 milionů korun podle tehdejšího kurzu). Co v Praze trestně stíhaný Truchanov konkrétně domlouval?

Dovolená a pražské tramvaje

Starostově služební cestě do Česka předcházelo dlouhé období absence v úřadu. Podle informací, jež jsme získali společně s ukrajinskými kolegy od tiskového odboru oděské radnice, odletěl Truchanov do zahraničí 26. prosince 2017. Zpět se vrátil až 14. února 2018. Celkem tedy nebyl v úřadu 50 dní, během nichž zkombinoval celkem pět dovolených se třemi služebními cestami – do Athén, Davosu a nakonec i do Prahy.

Z webových stránek oděské radnice lze vyčíst, že v Praze se měl Truchanov sejít se zástupci firmy KVAZAR plus s. r. o. a opravárenského závodu tramvají Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP). S firmou KVAZAR plus, specializující se na ukrajinský trh, oděská radnice od roku 2000 spolupracuje na modernizaci elektronických řídicích systémů v tramvajích a trolejbusech a na dodávkách nových skeletů pro karoserie dosluhujícího vozového parku.

Miloslav Černý, jednatel firmy KVAZAR plus, investigaci.cz schůzku s Truchanovem a jeho spolupracovníkem potvrdil. Došlo k ní 12. února 2018.

„Zajímal se o společnou výrobu nových tramvají a modernizaci starých tramvají T3 SU v Oděse. Schůzka trvala přibližně hodinu a půl, poté jsme společně absolvovali prohlídku opravárenského závodu tramvají DPP v Hostivaři. Měl v plánu navštívit ještě další firmy, ale odpoledne se dozvěděl, že se musí kvůli vyšetřování vrátit zpět na Ukrajinu,“ řekl nám pan Černý, který v květnu 2018 následně osobně vyjednával zakázku na modernizaci městských tramvají přímo na oděské radnici.

„Rizik podnikání na Ukrajině jsme si dobře vědomi. Známý mi po únorové schůzce volal, že byl pan Truchanov po příletu na Ukrajinu zatčen. Při květnové návštěvě jsme byli informování, že jeho trestní stíhání bylo pozastaveno. V Oděse jsou naším hlavním partnerem představitelé městského dopravního podniku, s nimiž spolupracuji od roku 1986. Tato jednání pokračují,“ dodal jednatel firmy Kvazar Plus Miloslav Černý.

Podle tiskové mluvčí DPP s Truchanovem nikdo z opravárenského závodu tramvají žádné obchodní jednání nevedl, starosta Oděsy se měl pouze zúčastnit zmíněné půlhodinové exkurze.

Tramvaje ale nejsou jediným pojítkem Truchanova s Českem. Současný starosta Oděsy je totiž propojen hustým předivem vztahů se svým předchůdcem v úřadu Alexejem Kostusevem. Ten spolu se svým bratrem investoval více než sto milionů korun do podnikání s nemovitostmi v Praze.

Umlčet kritiky

Od loňského podzimu proběhla v Oděse série protestů proti Truchanovovi a jeho zločineckým praktikám. Místní aktivista Vitalij Ustymenko z občanského hnutí AutoMajdan tvrdí, že starosta spolu se spřátelenými společnostmi a kriminálními gangy město plně ovládl. Kromě přihrávání městských zakázek spřízněným firmám se údajně snaží získat lukrativní pláže a pozemky v centru města pro své developerské projekty. Má se tak dít prostřednictvím nelegálních záborů půdy a změn pravidel, například podstatného zjednodušení stavebního povolení. Pokud se změnou pravidel Truchanov a jeho mocenská skupina uspějí, měl by podle aktivisty Ustymenka k povolení jakékoliv stavby stačit podpis hlavního architekta Oděsy.

Někteří občanští aktivisté, již na uzurpaci moci v rukou starosty upozorňují, čelí i fyzickým útokům. Koncem loňského září byl na oděské ulici postřelen Oleg Mychajlyk, aktivista a člen politického hnutí „Síla lidu“, který Truchanova veřejně kritizoval. „Za útokem stojí Truchanov a jeho zločinecká banda,“ řekl našim kolegům z Mykolajivského centra pro investigativní žurnalistiku. Projektil, který měl Mychajlyka usmrtit, se kvůli změně směru zastavil po vniknutí do jeho těla pouhého půl centimetru od srdce.

„Když Truchanov vycestoval do zahraničí, mluvilo se o tom, že se tam možná bude dlouho skrývat a bude potřeba vypsat předčasnou volbu starosty. Tou dobou jsem se od svého zdroje dozvěděl, že mě údajně podporuje hodně lidí, a že bylo proto v určitých kruzích přijato rozhodnutí se mě zbavit. Až do útoku jsem tu informaci považoval za fámu a nevěnoval jí pozornost,“ dodává Mychajlyk.

Projektil z plic mu na základě demarše německého velvyslance na Ukrajině vyňali v nemocnici v Mnichově, kde němečtí vyšetřovatelé zároveň odborně zajistili důkazní materiál. Na svém oficiálním twitterovém účtu o tom informoval německý velvyslanec Ernst Reichel. Mychajlyk absolvoval cestu do Německa, protože se obával, že ukrajinští vyšetřovatelé z Oděsy mohou být na výplatní pásce Truchanova a mohli by mít zájem důkazní materiál znehodnotit.

https://twitter.com/ReichelErnst/status/1083621797378039809

Zajistit hlasy

Podle aktivisty AutoMajdanu Ustymenka se Truchanov mohl dohodnout se současným prezidentem Porošenkem na tom, že jeho skupina nebude v Oděse po vzoru Doněcké a Luhanské oblasti rozdmýchávat separatistické tendence a na oplátku bude mít od centrální vlády v Kyjevě, unavené vleklou válkou s Ruskem na východě země, „klid na své starostování“.

Postřelený aktivista Mychajlyk tvrdí, že současný prezident Petro Porošenko je v Oděse, kde část obyvatelstva vyznává silné proruské sympatie, nepopulární – na rozdíl od Truchanova. Ten mu měl zajistit podporu v letošních prezidentských volbách, jejichž druhé kolo se má uskutečnit 21. dubna. Porošenko skončil po prvním kole na druhém místě s 16% podporou voličů, na prvního kandidáta Zelenského ztrácí čtrnáct procent.

Anatolij Bojko, ředitel oděské pobočky Výbor voličů Ukrajiny – respektované nevládní organizace monitorující volby – řekl novinářům Rádia Svobodná Evropa: „Truchanov má pro prezidenta hodnotu v oblasti organizace, administrativy a – jak se domnívá sám Porošenko – taktéž voleb. Porošenko pro Truchanova naopak představuje možnou ochranu od trestního stíhání a poskytuje mu volné pole působnosti pro realizaci (Truchanovovy politiky – pozn. red.) v Oděse. Otázkou je, zda obě strany získají, co si přejí.“

V současnosti probíhá s Truchanovem řízení u Malinovského okresního soudu v Oděse v souvislosti s údajnou zpronevěrou městských financí. Navzdory své prokazatelně mafiánské minulosti a současným skandálům však bývalý bodyguard nadále zůstává starostou Oděsy. Pana Truchanova se nám nepodařilo kontaktovat.

Tuto investigaci finančně podpořila německá nadace Robert Bosch Stiftung a nevládní organizace n-ost v rámci společného programu „Reporters in the Field“.

The post Akta Oděsa II: Starosta v poutech appeared first on investigace.cz.

Z tuzemského pohledu je Oděsa vzdálené neznámé město kdesi u břehů Černého moře. Nemalá část podezřele nabytých peněz, které směřují do Česka, přitom pochází právě odsud. Přesněji řečeno investují je u nás oděští vyšší úředníci, politici, podnikatelé. Proto jsme se spojili s ukrajinskými kolegy z Mykolajivského centra pro investigativní žurnalistiku, abychom zjistili, co je to za lidi a jakým způsobem zbohatli. V příštích týdnech tak investigace.cz zveřejní sérii příběhů několika prominentních rodin z Oděsy, jejichž obchodní aktivity se týkají i Česka.

Významný ukrajinský přístav na severozápadním pobřeží Černého moře, kterým Oděsa bezesporu je, se může právem chlubit bohatou historií a elegantní architekturou. Pod blyštivým pozlátkem se však skrývá temná strana tohoto milionového města: zločinecké podsvětí a s ním spojená korupce prorůstající tamní společností. Podobně jako další světoznámé přístavy, například Hongkong či Marseille, se totiž i Oděsa v průběhu času stala mezinárodním dopravním uzlem, přes který skupiny organizovaného zločinu převážejí nelegální kontraband, včetně velkého objemu zbraní a drog.

„Je samozřejmě obtížné přesně určit, jak si Oděsa vede v oblasti vnímání korupce v porovnání s dalšími regiony Ukrajiny. Jakožto důležitý přístav a obchodní centrum ale v minulosti vždy byla – a dodnes je – městem s vysokou mírou kriminality. Zejména kvůli pašování a nelegálnímu obchodování,“ tvrdí Taťána Ševčuková z ukrajinské nevládní organizace Centrum boje proti korupci.

„Není velkým překvapením, že kriminalita a politická moc jsou v Oděse úzce propojeny. A takové prostředí vytváří živnou půdu pro všudypřítomnou korupci. Vezměte si například současného starostu Oděsy Gennadije Truchanova. Je prokazatelně zdokumentováno, že byl součástí mafiánské skupiny,“ dodává ukrajinská protikorupční aktivistka Ševčuková.

Velká část místních politiků, úředníků nebo soudců je podle zdejších odborníků spíše součástí problému než hybnou silou, jež by se snažila vysokou kriminalitu a její prorůstání do státní správy nějakým způsobem řešit. Zkorumpovaní úředníci a zločinci z Oděsy, kteří ruku v ruce zbohatli, místo toho řeší jiný a pro ně důležitější problém: kam své často nelegální zisky ukrýt před zrakem státu a dalšími mafiány, aby o svůj majetek nepřišli?

Hra na schovávanou

Právě v tuto chvíli na scénu vstupují státy Evropské unie, jejichž ekonomiky poskytují pro výše zmíněnou „klientelu“ kýženou stabilitu, investiční příležitosti a relativně snadný přístup z Ukrajiny. A Česká republika rozhodně není výjimkou.

„Jako první a nejčastěji zmiňovanou variantu lze připomenout snahu schovat své peníze, nabyté často velmi sporným způsobem, za hranicemi své země. To vše s prioritním cílem vyhnout se stíhání. Česká republika v tomto směru představuje ideální možnost, protože člověk, který podniká s ruským či ukrajinským příjmením, zde není ničím neobvyklým, není prostě tak na očích,“ říká Karel Svoboda, odborník na ekonomiku postsovětských států z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a vzápětí dodává: „Navíc je zde velká komunita lidí z postsovětského prostoru. Jazyková bariéra je tak pro ně výrazně nižší, než je tomu třeba ve Francii.“

Je potřeba zdůraznit, že mnozí Oděsané, kteří v Česku vlastní společnost nebo nemovitost, žádný zákon neporušují. Pro investice nebo převod svého majetku do bezpečnější ekonomiky mohou mít naprosto oprávněné důvody.

„Ať se nám to líbí, či nikoliv, důvěra v právní prostředí v postsovětském prostoru je výrazně nižší, než je tomu v České republice. Škála problémů může přitom sahat od běžné korupce až po násilné přebírání firem či uvěznění jako součást konkurenčního boje,“ upřesňuje Karel Svoboda, který svá tvrzení zakládá mimo jiné i na informacích získaných v osobních rozhovorech s podnikateli ze zemí bývalého Sovětského svazu.

Kapka v moři

Jak už ale bylo řečeno, ne všichni jsou čistí a neposkvrnění jako lilie. Proto vznikl projekt mezinárodní investigace, jehož původní myšlenka byla jednoduchá: vyfiltrovat veřejně přístupné údaje z českého obchodního rejstříku podle místa trvalého bydliště. Každý majitel české firmy, který oficiálně žije v Oděse, se tedy objevil na našem seznamu. O stažení dat jsme požádali Michala Bláhu, autora protikorupčního projektu Hlídač státu. Takto získaný seznam nakonec čítal 291 jmen oděských obyvatel.

Reportéři z Mykolajivského centra pro investigativní žurnalistiku a oděský novinář Gleb Žavoronkov nám pak pomohli s ověřováním těchto jmen. Nakonec jsme identifikovali 27 potenciálně zajímavých Oděsanů – místních podezřelých politiků, úředníků či  podnikatelů a jejich rodinných příslušníků. Na ty jsme se následně pozorně zaměřili.

Podle v současnosti platné ukrajinské legislativy jsou státní zaměstnanci povinni uvádět svůj majetek doma i v zahraničí v majetkovém přiznání. Pokud ho nepřiznají, porušují tamní zákon. Pár takových úředníků jsme v našem seznamu našli. Navíc jsme zjistili, že v Česku neinvestovali do nemovitostí jen oni, ale například i rodina nechvalně známého ukrajinského obchodníka se zbraněmi, podezřelého z obcházení mezinárodních sankcí, nebo příbuzní poslance ukrajinského parlamentu původem z Oděsy.

Než vám jejich obchodní aktivity v Česku přiblížíme, nejprve v dalším článku představíme Oděsu a její fascinující kriminální historii, jež se nepřerušeně táhne od dob ruského imperiálního samoděržaví přes období sovětského socialismu až do dnešních dnů. Neboli příběh o tom, jak se malé periferní přístavní městečko proměnilo v mezinárodní centrum pašeráků zbraní a drog.

Tuto investigaci finančně podpořila německá nadace Robert Bosch Stiftung a nevládní organizace n-ost v rámci společného programu „Reporters in the Field“.

The post Akta Oděsa: Černé moře sahá do Česka appeared first on investigace.cz.