Zpráva OSN odhaluje, jak obyvatelé Gazy čelí raketovým útokům, hladomoru a šíření nemocí kvůli kolapsu zdravotní péče. Nezletilí Venezuelci jsou nespravedlivě souzeni za účast na protestech proti prezidentu Nicolási Madurovi. Tvůrce spywaru Pegasus, izraelská společnost NSO Group, lobbuje u amerických republikánů, aby byla vyřazena z blacklistu, na nějž firmu USA umístily. Ázerbájdžánská vláda, která aktuálně hostí účastníky globálního klimatického summitu OSN, se snaží skrýt své aktivity v oblasti fosilních paliv. 

Nejvíce obětí konfliktu v Gaze představují ženy a děti z řad civilistů. Vyplývá to z nejnovější zprávy OSN. Izraelská vláda již v minulosti tvrdila, že útočí především na strategické cíle Hamásu a minimalizuje lidské ztráty používáním přesné munice. Z monitoringu OSN však vyplývá, že přes devadesát procent obětí v Gaze je zabito v rezidenčních budovách. Za většinu z těchto úmrtí přitom mohou zbraně s plošným účinkem, jež Izraelské obranné síly (IDF) používají v hustě osídlených oblastech.

Tamní obyvatelé čelí nejen útokům a bombardování, ale i hrozbě hladomoru a šíření nemocí způsobenému nedostatečnou zdravotní péčí. „Stará vojenská taktika obléhání zasáhla v Gaze i základní hygienické podmínky. To vede k šíření kožních a bakteriálních infekcí, které se velmi obtížně léčí, zvláště když chybí antibiotika, mýdlo a veškerá humanitární péče,“ vysvětlila na Inspiračním fóru festivalu Ji.hlava doktorka a anestezioložka Eva Kušíková z organizace Lékaři bez hranic. „Naši lékaři hlásí, že museli dětem amputovat končetiny bez anestezie a opakovaně používat jednorázové, již znečištěné obvazy.“

OSN zároveň upozorňuje na případy, kdy izraelské jednotky střílely na Palestince, kteří hledali humanitární pomoc. K těmto událostem docházelo zejména ve městě Gaza, odkud směřuje většina zásobování na sever oblasti.

Přečtěte si

„Odejít může jen ten, kdo má peníze.“ Lidé z Gazy platí tisíce dolarů za útěk přes Egypt

Masivní vysídlování Palestinců, hlavně z oblasti severní Gazy na jih, vedlo také k tomu, že mnoho nezletilých bylo odděleno od svých rodin. Podle UNICEFu se letos v únoru ocitlo v Gaze nejméně 17 000 dětí bez doprovodu. Navíc zde kolabuje nejen zdravotní, ale i vzdělávací systém: „Naše děti přišly o právo na vzdělání. Nemohou chodit do škol, nejen kvůli vystěhování, ale také proto, že mnoho školních budov bylo zničeno při bombardování. Snažíme se pro ně organizovat výuku v provizorních stanech, ale ty neposkytují vhodné zázemí a děti je nesnášejí. Mnoho dětí navíc musí pracovat – na trzích v Gaze je jich plno, vydělávají, aby uživily sebe i své rodiny,“ popsala dopad konfliktu na děti v Gaze tamní novinářka a bývalá učitelka Ruwaida Kamal Amer.

Desítky venezuelských teenagerů byly uvězněny kvůli své účasti na protestech proti letošním volbám, jež vyhrál prezident Nicolás Maduro. Volby byly podle demonstrantů zmanipulované. Zjištění OCCRP ukazuje, že soudní řízení s těmito nezletilými probíhají často online, bez řádné obhajoby a možnosti dokázat nevinu. Soudci ignorují předkládané důkazy a pod nátlakem nutí obžalované, aby se přiznali k trestnému činu terorismu. Rodiče nespravedlivě odsouzených mladistvých potvrzují, že jsou jejich děti ve vězení fyzicky týrány, mučeny elektrickými šoky a je jim odpíráno jídlo a léky. Rodiny musí platit vysoké úplatky, aby jejich blízcí dostali potraviny a základní lékařskou péči. Organizace amerických států (OAS) ve svém prohlášení únos a týrání nezletilých Venezuelanů odsoudila, vyzvala k jejich propuštění a k potrestání těch, kdo jsou za tyto zločiny zodpovědní. Přesto však mladí Venezuelci stále zůstávají ve vězení.

Izraelská společnost NSO Group, která stojí za vývojem špionážního softwaru Pegasus, lobbuje u konzervativních amerických zákonodárců. Cílem je dostat se z amerického blacklistu, kam ji v roce 2021 zařadila Bidenova administrativa. NSO argumentuje mimo jiné tím, že její technologie pomáhají hledat pohřešovaná izraelská rukojmí v aktuálním konfliktu v Gaze. „Republikáni pro ně budou snadnějším terčem než demokraté, pokud jde o vyvíjení nátlaku na Ministerstvo obchodu, aby společnost NSO Group vyřadilo ze seznamu (…),“ řekl pro web The Intercept výzkumník Ben Freeman z amerického think-tanku Quincy Institute. 

Zatímco NSO Group zintenzivňuje své lobbistické úsilí ve Washingtonu, v Kalifornii čelí již pátým rokem žalobám od platformy WhatsApp za porušování práv a soukromí uživatelů. V říjnu tohoto roku vznesla společnost WhatsApp rozsáhlá obvinění z porušení požadavků na zpřístupnění důkazů poté, co společnost NSO odmítla poskytnout svou interní e-mailovou komunikaci a zdrojový kód programu Pegasus. 

Přečtěte si

Úřady mlčí, kontrola vázne. Země Visegrádu pod drobnohledem špionážního programu Pegasus

Ázerbájdžánská vláda se během klimatického summitu snaží odvrátit pozornost od svých kontroverzních aktivit v oblasti fosilních paliv. Letošní Konference OSN o změně klimatu, známá také jako COP29, se koná od 11. do 22. listopadu v hlavním ázerbájdžánském městě Baku. Organizátoři byli kvůli výběru této lokace již dříve kritizováni, protože ekonomika Ázerbájdžánu je silně závislá na těžbě a exportu fosilních paliv, oficiálními partnery konference jsou navíc společnosti s vazbami na prezidenta Ilhama Alijeva. Jeho vláda je dlouhodobě spojována s korupcí, porušováním lidských práv a podporou organizovaného zločinu. Alijevova politika rovněž vedla k etnickým čistkám a vysídlování Arménů během konfliktu v Náhorním Karabachu, jak podrobněji popisujeme v našem článku.

Přečtěte si

Zatímco v Karabachu umírali civilisté, Ázerbájdžán blokoval pomoc Červeného kříže

Tajná nahrávka zveřejněná BBC doložila rozhovor, ve kterém Elnur Soltanov, výkonný ředitel ázerbájdžánského týmu COP29 a náměstek ministra energetiky, diskutoval s mužem vydávajícím se za potenciálního investora. Soltanov zvažoval jeho nabídku na sponzoring summitu výměnou za investice do ázerbájdžánského ropného a plynárenského průmyslu, což by bylo v přímém rozporu s cíli konference zaměřené na boj proti klimatické krizi, snížení emisí a spotřeby fosilních paliv.

Další vyšetřování nevládní organizace Global Witness odhalilo síť podezřelých účtů na platformě X, které před zahájením summitu šířily oficiální vzkazy ázerbájdžánské vlády. Zatímco v červenci tohoto roku byly příspěvky pod hashtagem #COP29 převážně kritické vůči vládě, v září byly nahrazeny provládní propagandou. Podle všeho za touto změnou stálo 71 účtů, jež se téměř identicky zaměřovaly na podporu vlády a odvádění pozornosti od mezinárodní kritiky.

The post #zesvěta: V Gaze umírají civilisté, navzdory tvrzení Izraele o minimalizaci ztrát appeared first on investigace.cz.

Ázerbájdžánská vláda v součinnosti s tamní odnoží Červeného kříže bránila v poskytování humanitární podpory během ozbrojeného konfliktu v Náhorním Karabachu. Podle zjištění reportérů z OCCRP se tak pomoc nedostala k mnoha potřebným, včetně pacientů v kritickém stavu. Ázerbájdžánské provládní médium po zveřejnění textu obvinilo OCCRP z politické zaujatosti. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Jednou z mnoha zoufalých matek čekajících v přeplněné dětské nemocnici v Štěpanakertu, hlavním městě Náhorního Karabachu, byla i Ani Mangasaryan. Zatímco oblast obléhala ázerbájdžánská vojska, její syn umíral v důsledku plicní infekce. Na oddělení intenzivní péče pro něj kvůli nedostatku kapacit nebylo místo. Pro Ani a další pacienty kolabujících karabašských nemocnic byly poslední zbývající nadějí na získání lékařské péče humanitární konvoje Červeného kříže.

Mise Červeného kříže

Během desetiletí trvajícího konfliktu byl Mezinárodní červený kříž jedinou nevládní organizací působící v Karabachu. Jeho pracovníci nejen distribuovali zásoby, ale také organizovali konvoje, jež transportovaly nemocné a raněné civilisty z ohrožených oblastí do Arménie. OCCRP sestavila na základě přítomnosti svých reportérů v terénu, údajů o konvojích i rozhovorů s místními obyvateli a interními zdroji přesvědčivé důkazy o tom, jak ázerbájdžánská vláda bránila Červenému kříži v poskytování humanitární pomoci.

V roce 2023 bylo území Karabachu ještě stále pod kontrolou arménských jednotek, přičemž jej se zbytkem země spojoval pouze úzký Lačinský koridor, vedoucí přes území ovládané Ázerbájdžánem. Koridor střežený ruskými mírovými jednotkami zajišťoval do obléhaného regionu životně důležité dodávky zásob a humanitární pomoci. Ázerbájdžán však tuto trasu po konfliktu s arménskými pohraničníky v červnu minulého roku uzavřel, což v Karabachu vedlo k rozsáhlé humanitární krizi.

Vládní omezení

Ázerbájdžánská vláda v čele s prezidentem Ilhamem Alijevem se Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu zavázala zajistit neomezený pohyb humanitárních jednotek skrze Lačinský koridor. Realita byla ovšem jiná. Během blokády koridoru evakuoval Červený kříž z ohrožené oblasti zhruba 1 500 civilistů. Toto číslo však mohlo být mnohem vyšší, kdyby nebyly transporty blokovány ázerbájdžánskymi orgány. Ty například požadovaly, aby cestující, kteří pojedou ve zdravotnických konvojích Červeného kříže, předem předkládali kopie svých pasů, což provoz zdrželo téměř na měsíc.

Když si Červený kříž najal komerční kamiony, aby mohl lépe zásobovat postižené oblasti, Ázerbájdžán rovněž zakročil. Obvinil Červený kříž z pašování, jelikož někteří řidiči kamionů převáželi i cigarety a jiné zboží, které posléze svépomocí přeprodávali. „Uskutečnit každý další konvoj bylo těžší a těžší,“ sdělil zaměstnanec, jenž se na transportech přímo podílel: „Nemohli jsme pořádně fungovat.“

Omezení kladená Červenému kříži se přitom uskutečňovala za podpory Ázerbájdžánského červeného půlměsíce (Červený půlměsíc je název pro skupiny Mezinárodního červeného kříže působící na národní úrovni v muslimských zemích). Ten spadá pod záštitu Mezinárodního červeného kříže, a měl by se proto řídit jeho stanovami o nezávislosti, nestrannosti a neutralitě. Ve skutečnosti však čelní představitelé Ázerbájdžánského červeného půlměsíce otevřeně sympatizují s nedemokratickou vládou prezidenta Alijeva. Novruz Aslanov, předseda Ázerbájdžánského červeného půlměsíce, a generální tajemník této organizace Jeyhun Mirzayev, podpořili Alijeva v prezidentských volbách. Přejali rovněž jeho nepřátelskou rétoriku, jež zpochybňovala činnost Červeného kříže i realitu humanitární krize v Karabachu. „Propojení s vládou je v rozporu s tím, jak Červený kříž funguje. Je to v rozporu s nezávislostí a je to nesmírně problematické,“ komentovala pro OCCRP postoj Ázerbájdžánského červeného půlměsíce odbornice na mezinárodní humanitární právo Melanie O’Brien. Kancelář ázerbájdžánského prezidenta i ministr zahraničí se ke kauze odmítli vyjádřit. Na oficiální žádost OCCRP o poskytnutí stanoviska nereagoval ani Novruz Aslanov.

Spor o Lačinský koridor

Koncem července minulého roku, sedm měsíců od začátku obléhání Karabachu, vznesl Ázerbájdžán požadavek, aby bylo blokované teritorium zásobováno nikoli skrze Lačinský koridor jako doposud, ale trasou napojenou na ázerbájdžánské město Aghdam. To by znamenalo přerušení posledního zbývajícího spojení mezi Karabachem a Arménií. Tento návrh odmítl nejen Červený kříž, ale také mnozí arménští obyvatelé válkou zasaženého regionu. „Pokud je silnice do Aghdamu otevřená, ale Lačinský koridor zůstává uzavřený, jsme stále v kleci jako zvířata v zoo a oni se nás jen rozhodli nakrmit,“ sdílel svůj názor na síti X místní novinář Marut Vanyan.

V důsledků těchto událostí zpochybnil Ázerbájdžánský červený půlměsíc legitimitu působení Červeného kříže na území Karabachu a napadl představitele Arménského červeného kříže. „Názory vyjádřené Arménským červeným křížem ohledně Lačinského koridoru neodpovídají skutečnosti. Naše pozorování potvrzují, že v regionu neprobíhá žádná humanitární krize,“ uvedl Ázerbájdžánský červený půlměsíc ve svém oficiálním stanovisku. Mezitím na obléhaném území přetrvával vážný nedostatek potravin a pohonných hmot, zatímco zdravotnictví selhávalo kvůli chybějícím kapacitám i materiálu.

Nenásilná deportace?

Konflikt v Karabachu ukončila až vojenská operace ázerbájdžánské armády, jež ve dnech 19. a 20. září roku 2023 oblast obsadila. Téměř celá arménská populace byla nucena opustit své domovy a uprchnout skrze Lačinský koridor do Arménie. Desítky lidí oslabených měsíci hladovění při cestě zahynulo. Lídři Ázerbájdžánského červeného půlměsíce oslavovali ovládnutí Karabachu jako vítězství své vlády.

V reakci na zveřejnění informací o skutečných událostech v Karabachu vystoupil s kritikou ázerbájdžánský anglojazyčný informační portál News.az. Ten obviňuje OCCRP z šíření dezinformací s cílem poškodit reputaci Ázerbájdžánu v očích mezinárodní veřejnosti. Podle News.az nemělo dění v Karabachu nic společného s korupcí ani s organizovaným zločinem. News.az, jenž dlouhodobě podporuje politiku vlády neslučitelnou s lidskými právy, dále viní novináře OCCRP z napojení na blíže nespecifikované arménské lobbistické skupiny a americkou Demokratickou stranu. Napadá při tom dřívější kritické postoje, které OCCRP zaujalo vůči populistické vládě Srbské pokrokové strany a autoritářskému maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi. Uvádí, že „odchod arménského obyvatelstva z Karabachu byl organizován pokojně, bez nátlaku“.

Autorka textu: Adéla Gajdicová

The post Zatímco v Karabachu umírali civilisté, Ázerbájdžán blokoval pomoc Červeného kříže appeared first on investigace.cz.

„Peníze jsou krásná věc, ale odsaď pocaď,“ prohlásil v roce 1995 František Mrázek, jedna z významných postav českého podsvětí, jehož život sloužil jako předloha filmu Příběh kmotra. Kde začíná odsaď a končí pocaď je ovšem individuální, takže se v dnešním #zesvěta podíváme na britské politiky, kteří vesele přijímají peníze od izraelské lobby, ale i na nový rekord v praní špinavých peněz v Hong Kongu. Na závěr prozkoumáme, jak se ve Španělsku kradly bankomaty. Aby tento výběr bizarních zpráv nakonec nevyzněl monotónně, zastavíme se v Ukrajině, kde oligarchovi Děripaskovi doručili významné psaní.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Izraelské kapesné

Pětina všech zástupců labouristické strany v britském parlamentu si přišla na v přepočtu 8,4 milionu korun. Vysoké platy funkcionářů by rozruch asi nevyvolaly, avšak tentokrát šlo o peníze z kapes izraelské lobby a vystačily na více než 50 návštěv v Zemi zaslíbené judaismu. Mezi štědré sponzory patří například organizace Labourističtí přátele Izraele (v angličtině Labour Friends of Israel, LFI), která labouristické poslance vysílá do Izraele na „zjišťovací“ mise. Co při svých misích zjišťují, přitom není specifikováno. Naopak víme, že 32 z 41 takto financovaných labouristických poslanců neutratilo za cestu do Izraele ani penny. Tedy z vlastní poslanecké peněženky.

Více o tom, jak labourističtí poslanci těží z izraelské štědrosti, se dočtete na stránkách Declassified UK. 

#2 Rekordmani v praní špinavých peněz

Kategorie legalizace výnosů z trestné činnosti má v Hong Kongu nového předáka. Co víc, má jich rovnou sedm, a to ve věkovém rozpětí od 23 let do 74 let. Těchto sedm podvodníků stojí za největším případem praní špinavých peněz na území Hong Kongu. Společnými silami proprali přes fiktivní účty a bankovní převody více než 42 miliard korun. Podle místních úřadů zločinecká skupina přijímala peněžní převody z Indie pod záminkou vývozu diamantů, drahokamů a drahých kovů. Obě země tak musely spolupracovat, aby podvodníky dostaly úspěšně za mříže. Z vazby se pravděpodobně jen tak nedostanou, může je ale hřát vědomí, že předchozí největší podvod tohoto typu dosáhl hodnoty pouhých 18 miliard. Zkrátka jak se říká, hranice lidských možností opravdu nejsou nepřekonatelné.

Podrobnosti o tom, jak moc podvodníci uškodili hongkongské ekonomice, lze prozkoumat na stránkách VnExpress.

Přečtěte si

Kryptopříběhy z Pobaltí: Estonsko jako centrum podvodů a praní špinavých peněz

#3 Oligarcho, nesu vám psaní

Oleg Děripaska je jeden z nejbohatších ruských oligarchů a menšinový spolumajitel rakouského stavebního koncernu Strabag. Právě proti němu se Ukrajina rozhodla podat oznámení o podezření ze všech nepravostí, které Putinův přítel spáchal. Ve své nepřítomnosti tak obdržel v tištěné formě, že je podezřelý z porušení hned sedmi článků ukrajinského trestního zákoníku. Například ze zpronevěry majetku, praní špinavých peněz a pokusu o změnu hranic Ukrajiny tím, že napomohl ruské invazi. A poněvadž se Děripaska vyhýbá Ukrajině jako čert kříži, Ukrajinci alespoň zadrželi dva jeho manažery, kteří mu v roce 2012 pomohli nezákonně převzít kontrolu nad výrobními zařízeními tamní těžařské společnosti.

Čemu se zatčení manažeři věnovali a co jejich pobyt za mřížemi pro Děripasku znamená, se dočtete na stránkách OCCRP.

#4 Pod rouškou reflexních vest

Když si oblečete reflexní vestu a se soustředěným výrazem se budete věnovat opravám ve veřejném prostoru, pravděpodobně nevzbudíte přílišnou pozornost. Dokonce se nikdo nepozastaví ani nad tím, pokud v reflexních vestách za pomoci autojeřábu rozbouráte stěny, odpojíte bankomaty, naložíte je na nákladní auta a odjedete s nimi kamsi do neznáma. Přesně to provedla zločinecká skupina ve Španělsku a možná by jim jejich plány i prošly, kdyby je policie nezastavila při běžné silniční kontrole. Zloději ztratili chladnou hlavu a rozprchli se ve snaze utéct, navíc jednoho z řidičů auta nenapadlo nic lepšího, než se pokusit policisty přejet. Strážníkům se podařilo skupinu dopadnout a zadržet i jejich lup. Zloději tak přišli o nakradených v přepočtu 2,5 milionu korun v bankovkách a také o své loupežnické vybavení: stroje na počítání peněz, autojeřáby a slavné reflexní vesty.

O geniálním plánu s převleky najdete informace na webu OCCRP.

The post #zesvěta: Peníze proprané, darované, ukradené appeared first on investigace.cz.

Zvýšit podíl dětské práce na tabákových plantážích, nebo spíš utlačovat svobodu slova médií i jednotlivce? Můžeme se jen dohadovat, zdali si organizovaný zločin a mocní tohoto světa dali v minulém roce podobná předsevzetí. O tom, jak si zločinci pro změnu vedli ve státní správě, což vyneslo titul Osobnosti roku v kategorii kriminálních živlů konečně i ženě, informuje novoroční #zesvěta.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Je libo tabák vyrobený dětskou rukou?

Snaha zabránit dětem v přístupu k cigaretám a alkoholu je v evropských zemích tak velká, že zákon přikazuje vyvěsit v sebemenší trafice či potravinách zprávu, že tyto výrobky lze prodávat jen osobám starším osmnácti let. Stejná praxe ovšem neplatí v jiných částech světa. Například čím více se blížíme k rovníku, tím je dětská práce v tabákových odvětvích častější. Podle odborníků tuto situaci zapříčiňují nízké výplaty, v některých zemích totiž dostávají zemědělci za sběr kilogramu tabáku jen dva dolary, a rodiče proto posílají do práce i své ratolesti, jako třeba v Zambii. Brazilské děti při tom zároveň pracují s hnojivy v Evropě zakázanými, a to bez jakékoli ochrany. V jednom z indonéských tabákových skladů dokonce postavili dětské hřiště. Podle výkonného ředitele neziskové organizace Emancipate Indonesia Margianty Surahmana Juhandy Dinaty děti v tomto odvětví pracují už od svých dvou let.

O podmínkách v sedmnácti zemích, kde dochází k dětské práci s tabákem, se dočtete na webu Follow The Money.

#2 Osobností roku v oblasti zločinu je poprvé žena

S úsvitem nového roku přichází i zhodnocení roku minulého. Vybraní novináři z OCCRP touto dobou proto tradičně volí Osobnost roku v oblasti organizovaného zločinu a korupce. Primát za letopočet 2022 obdržel letos již údajný nebožtík, ruský oligarcha, Putinův kuchař a vůdčí osobnost Vágnerovců Jevgenij Prigožin. Emancipace se však nezadržitelně prosazuje i v tomto odvětví, což potvrzuje právě udělený titul zločinecké osobnosti za rok 2023 guatemalské generální prokurátorce Maríi Consuelo Porras. Ta si jej vysloužila svým efektivním rozkládáním právního státu a aktivním bráněním výkonu spravedlnosti. Korupce se v Guatemale rozrostla jako plevel, jejž paní Porras štědře hnojila a bohatě zalévala tím, že dohlížela na rozsáhlé čistky v řadách prodemokratických státních úředníků. Ti buď skončili ve vězení, nebo před zatčením uprchli ze země. Prokurátorka Porras tak není jen první ženou na seznamu pochybných osobností, ale současně náležitě reprezentuje všechny zkorumpované byrokraty, kteří pouze „plní své povinnosti“ – a takto podkopávají demokratické hodnoty a drží u moci kleptokratické autokraty.

Více informací o tvrdé byrokratce a úřednici najdete na stránkách OCCRP.

Přečtěte si

Prigožin napojen na další společnost. Stopy vedou na Slovensko

#3 Záhada běloruského internetu

Svjatlana Cichanouská, stíhaná opoziční kandidátka na prezidentku Běloruska při volbách v roce 2020, chtěla na Nový rok promluvit ke svým příznivcům skrz platformu YouTube. Několik minut před jejím projevem ale internet v Bělorusku nevysvětlitelně přestal fungovat. S technickými obstrukcemi se ovšem setkal nejen YouTube, haprovalo i celé internetové připojení. Z jakéhosi záhadného důvodu mohli občané Běloruska projev shlédnout pouze přes VPN (z anglického virtual private network), jenž slouží k ochraně IP adres uživatele a k maskování jeho lokace. Jistě se jednalo pouze o nešťastnou shodu okolností. Zarputilý vyznavač Platónovy Ústavy i liberálního odkazu dalších myslitelů, jakými byli John Locke, Montesquieu či Karl Popper, jejichž díla má běloruský prezident Lukašenko určitě v malíčku, by jakýkoli zásah do svobody projevu přece nedopustil. 

Jak na výpadek internetu reagovali běloruští občané se dočtete na běloruských webových stránkách Zerkalo.io.

#4 Řecká vláda versus veřejná kritika

Není to tak dávno, co řecké médium Documento popsalo, jak tamní vláda špehovala ministry, soudce, státní zástupce a další subjekty za pomoci programu Predator. Jelikož již staří Řekové věděli, že nejlepší obranou je útok, asi nepřekvapí, že se Documento momentálně potýká s obviněními vznesenými právě vládou. Podle kabinetu poskytla tato mediální skupina svým reklamním partnerům, mezi nimiž byla například společnost Coca-Cola, řecké univerzity nebo ministerstva, neadekvátní slevy, čímž měla získat nelegální peníze. Na základě tohoto tvrzení má Documento proto zaplatit pokutu v přepočtu více než 7,3 milionu korun. Médium se brání tím, že žádné nelegální finance neobdrželo. Společnost navíc předložila k daňové kontrole potřebné dokumenty a faktury, čímž se prokázalo, že slevy jsou obvyklou obchodní praktikou.

Další informace o tom, co konfliktu Documenta a řecké vlády předcházelo, se dočtete na stránkách OCCRP.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz. 

The post #zesvěta: Ženská repre ve zločinu appeared first on investigace.cz.

Abramovičova offshorová společnost najala „superagenta“, aby jí pomohl najít talentované mladé fotbalisty a získat jejich ekonomická práva na základě takzvaných smluv o vlastnictví třetí stranou. Něco podobného ale FIFA v roce 2015 zakázala. Jeden z hráčů, které Abramovič takto zrekrutoval, novinářům řekl, že se cítí být „zneužit“. Také nevěděl nic o tom, že za společností, jež získala jeho práva, stojí ruský oligarcha. Zjištění vyplývají z dokumentů uniklých v rámci nadnárodního projektu ICIJ a Paper Trail Media, Cyprus Confidential. 

Slovinský hráč Emir Dautovič byl kdysi považován za jednu z největších fotbalových nadějí své země. V roce 2012, kdy mu bylo pouhých 16 let, byl pozván na trénink anglického giganta Manchester City. Mladý obránce si myslel, že mu svět leží u nohou.

Po návratu z Manchesteru nahrávala jeho představám i schůzka se sportovním ředitelem slovinského klubu NK Maribor Branik, s nímž měl smlouvu. Dautovič setkání popsal novinářům z Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), Der Standard a Paper Trail Media. Mimo ředitele se schůzky zúčastnili i jeho rodiče a zástupce mocného fotbalového agenta Pinhase „Piniho“ Zahaviho.

Od počátku nultých let zastupoval Zahavi řadu fotbalových hvězd a úzce spolupracoval s ruským miliardářem Romanem Abramovičem, tehdejším majitelem anglického prvoligového klubu FC Chelsea. Právě jméno tohoto vlivného agenta v Dautoviči vyvolalo naději, že by mohl brzy přestoupit do Abramovičova okouzlujícího týmu ze západního Londýna. Podle mladého Slovince totiž Zahavi mohl zařídit přestup do Chelsea „přes noc“.

Hráčův otec si chtěl celou věc promyslet, avšak ředitel NK Maribor naléhal. „Teď, nebo nikdy.“ Dautovičovi rodiče i sportovní ředitel nakonec smlouvu, kterou přinesl Zahaviho zástupce, podepsali.

Přečtěte si

Co je Cyprus Confidential: Kypr kryl finance ruských oligarchů navzdory sankcím

„Proběhlo to následovně: podepište tady, podepište tam, hotovo. Smlouvu jsem si domů ani nevzal,“ řekl novinářům nadějný fotbalista. „Pro mě to znamenalo, jako bych ve své kariéře najel na dálnici… Můj agent bude Pini Zahavi! To bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát.“

Jenže na druhé straně smlouvy nebyl fotbalový klub Chelsea, ale společnost Leiston Holdings Limited neboli neznámá firma z Britských Panenských ostrovů, o níž nikdo z přítomných netušil, že patří Romanu Abramovičovi. Společnost se zavázala, že NK Maribor zaplatí za jejich hráče jeden milion eur (více než 35,6 milionů korun).

Dautovičova dohoda s Abramovičovým Leistonem je vhodný příklad takzvaného „vlastnictví třetí stranou“ neboli TPO (z anglického „third party ownership“), kdy hráč přepíše svá „ekonomická práva“ na společnost. Ta si pak může diktovat, kde bude fotbalista působit a kolik vydělávat. Anglická Premier League tuto praxi zakázala v roce 2007, mezinárodní fotbalová federace FIFA na začátku roku 2015. Současný prezident FIFA Gianni Infantino ještě jako generální sekretář UEFA tento typ dohod přirovnal k „modernímu otroctví“.

Jak v roce 2020 odhalil The Guardian, ruský oligarcha Abramovič tímto způsobem „vlastnil“ hned několik hráčů.

Uniklé dokumenty od kyperského poskytovatele poradenských služeb MeritServus nyní nabízejí bezprecedentní pohled na detaily a rozsah Abramovičových a Zahaviho operací, během nichž se snažili získat hráče a profitovat z přestupkových poplatků, které byly s jejich akvizicemi spojeny.

Abramovič na žádost novinářů OCCRP o komentář nereagoval. Zahavi se odmítl vyjádřit. Vedení klubu NK Maribor uvedlo, že nemůže komentovat již proběhlé přestupy hráčů, navíc prý všichni lidé zodpovědní za „přestupovou politiku, nábor a sportovní záležitosti“ z doby, kdy Dautovič podepsal smlouvu s britskopanenskou firmou, klub opustili.

Novináři z OCCRP společně s dalšími mediálními partnery hovořili se třemi hráči, kteří podpisem převedli svá práva na Abramovičovy společnosti. Pouze Emir Dautovič ale souhlasil, aby ho citovali.

Sliby chyby

Zahavi, známý jako „superagent“, se v nultých letech stal předmětem mnoha mediálních profilů a zpráv, které ho vykreslovaly jako dobře informovaného obchodníka s přístupem k nejmocnějším lidem ve světě fotbalu, včetně legendárního trenéra Manchester United Sira Alexe Fergusona.

Na první stránky novin se pak Zahavi dostal i v roce 2017, když realizoval přestup brazilského útočníka Neymara z FC Barcelony do Paris Saint-Germain za rekordní sumu v přepočtu více než 5,8 miliardy korun. Psalo a hovořilo se o něm také jako o člověku, jenž Abramovičovi pomohl k akvizici FC Chelsea v roce 2003. Z uniklých záznamů vyplývá, že oba muži spolupracovali ještě několik dalších let, neboť Zahavi sháněl hráče pro britskopanenskoou společnost Leiston, s níž měl podepsanou dohodu.

Podle podmínek „dohody o investicích do hráčů“ z roku 2011 měl Leiston poskytnout více než 240 milionů korun na nákup ekonomických práv fotbalistů, které Zahavi doporučil. Agent se pak mohl podílet na zisku z jejich budoucích prodejů nebo obdržet provizi.

Mimo tento lukrativní byznys Zahavi údajně participoval i na smlouvách hvězdných hráčů přicházejících do Chelsea poté, co Abramovič klub koupil. Chelsea tehdy těžila z bohatství ruského oligarchy a utrácela nevídané částky za špičkové fotbalisty, což dříve neúspěšnému klubu přineslo během dvou let titul mistra anglické Premier League.

Ačkoli spojení se Zahavim zřejmě pomohlo mnoha hráčům dosáhnout svých snů, někteří z těch, co smlouvy typu TPO podepsali, skončili daleko od bohatství a lesku elitních evropských fotbalových soutěží.

Přečtěte si

Cyprus Confidential: Abramovičovy fauly v Chelsea

Mezi uniklými dokumenty z Cyprus Confidential jsou například dopisy kamerunského hráče Gaëla Etocka, někdejšího absolventa světoznámé akademie FC Barcelona, z níž vzešly superhvězdy jako Lionel Messi, Xavi Hernández či Andrés Iniesta. Etock se společnosti Leiston upsal v roce 2011 ve věku osmnácti let. Z jednoho dopisu vyplývá, že dva a půl roku po podpisu smlouvy TPO mu společnost platila v přepočtu pouhých 614 tisíc korun za sezónu.

Navzdory Etockovu působivému rodokmenu strávil fotbalovou kariéru v málo prestižních ligách v Izraeli, Finsku a Lotyšsku. Podle uniklých dokumentů to měla být právě firma Leiston, kdo o jeho přestupech výsostně rozhodoval.

Etock nechtěl své zkušenosti s Leistonem, Abramovičem a Zahavim komentovat.

Porušená fotbalová pravidla?

Uniklé dokumenty naznačují, že Abramovičovo využívání smluv typu TPO mohlo porušit pravidla FIFA ve dvou případech. Finanční bilance oligarchových společností Leiston a Conbair Holdings Ltd. za rok 2019 totiž ukazují, že za svůj majetek nadále uváděly hráče nejen po zmíněném zákazu FIFA v roce 2015, ale i po jejich přestupech do jiných klubů. V seznamu jejich „nehmotných aktiv“ jsou uvedeni dva hráči. Peruánský záložník André Carrillo a Brazilec Armindo Tué Na Bangna, známý jako Bruma.

Oba muži přitom od roku 2015 několikrát přestoupili mezi různými kluby. Samuel Cuthbert, advokát sportovního práva z londýnské kanceláře Outer Temple Chambers, OCCRP řekl, že přestupy mezi kluby vyžadují nové smlouvy, což by v tomto případě znamenalo, že společnosti, které práva na oba hráče vlastnily, by je mohly prodat pouze jednou.

Podle odborníka na sportovní právo Antoina Duvala není možné bez podkladových smluv a dokumentů o přestupech posoudit, zda byl zákaz TPO porušen. „Je však obtížné si představit situaci, kdy je hráč stále právně předmětem smlouvy TPO, byť po zákazu tohoto typu dohod dvakrát změnil klubovou příslušnost,“ řekl Duvala novinářům z projektu Cyprus Confidential.

Carrillo ani Bruma na zaslané dotazy nereagovali. Dva z klubů, jež oba fotbalisty zapůjčily nebo koupily, ale novinářům sdělily, že od hráčů i dalších stran podílejících se na jednání dostaly písemné ujištění, že žádné smlouvy TPO v jejich případech neplatí.

Kritici dohod TPO zároveň upozorňují, že díky těmto smlouvám mohl vznikat i střet zájmů. V případě Carilla například při zápasu v roce 2014, kdy hrál za portugalský tým Sporting Lisabon proti Chelsea v Lize mistrů. Abramovič přitom tehdy stále vlastnil polovinu Carrillových ekonomických práv. Podobně hrál tento fotbalista v dresu Watfordu proti Chelsea v Premier League v říjnu 2017, kdy byl zřejmě stále považován za majetek jedné z Abramovičových firem. Zda tento fakt nějak ovlivnil fotbalistův výkon, ale nelze potvrdit.

Výhradní pravomoc

Uniklé dokumenty také ukazují, že Abramovičova firma Leiston měla v některých případech ve smlouvách zakotvené právo ovlivňovat rozhodnutí o přestupech hráčů, což by mohlo představovat další porušení pravidel FIFA, jež zakazují externím společnostem nebo jednotlivcům vykonávat kontrolu nad „pracovními nebo přestupovými záležitostmi“ fotbalových klubů.

Nejméně ve třech případech smlouvy TPO dokládají, že Abramovičova společnost skutečně měla „výhradní právo“ o přestupech hráčů rozhodovat. Například v lednu 2012 Leiston zaslala dopis ekvádorskému klubu Deportivo Cuenca, v němž vedení informovala, že jejich hráč John Narváez bude během přestupového období v daném měsíci převeden do jiného klubu na základě podmínek předchozí „kupní smlouvy“.

Specialista na sportovní zákonodárství, advokát Samuel Cuthbert tyto doložky ve smlouvách označil za „znepokojivé“ a uvedl, že je „lze obtížně sladit se zákazem FIFA týkajícím se kontroly třetí stranou nad přestupem hráče“.

Další odborník, Antoine Duval, novinářům sdělil, že dopis adresovaný klubu Deportivo Cuenca postrádá kontext, protože předchozí kupní smlouva nebyla mezi uniklými dokumenty, nicméně dodal, že „tón dopisu poukazuje na základě definice FIFA na případ ovlivňování třetí stranou“.

Přečtěte si

Tryskáče, lustry, byty: Za co utráceli mocní Rusové v Česku

Já že pracoval pro Abramoviče?

V roce 2012 slovinský fotbalista Emir Dautovič věřil, že je stále hráčem NK Maribor a že podepsal smlouvu s agentem Zahavim, jenž ho bude zastupovat a nastartuje jeho cestu ke slávě. Ve skutečnosti už patřil společnosti Leiston, která měla právo rozhodovat o tom, kde bude hrát.

„Nikdy jsem o [Leistonu] neslyšel, kdo za tím stojí?“ reagoval Dautovič na dotazy novinářů z OCCRP a partnerských médií.

Když mu sdělili všechny podrobnosti o offshorové firmě, vypadal překvapeně. „Já že jsem pracoval pro Abramoviče? To mě zaskočilo. Přísahám, že jsem to nevěděl.“

Dautovič byl krátce po sepsání smlouvy draftován. Ne však do hvězdami nabitého klubu Premier League nebo jiného, který by se objevoval ve významných evropských fotbalových soutěžích. Místo toho přestoupil do srbského OFK Bělehrad, aniž proti tomu mohl cokoli namítnout. Krátce poté musel opět měnit klubový dres a přistál v belgickém týmu Royal Excel Mouscron. Ani tentokrát s ním nebyla dohoda konzultována.

„Byl jsem na kávě se svým nejlepším kamarádem, když mi zavolal můj agent a řekl: ‚Pozítří letíš do Belgie, už jsme všechno zařídili‘.“

Podle jeho dalšího vyprávění v Belgii prožíval těžké chvíle, neboť se mu nepodařilo získat stálé místo v sestavě nového klubu. Bylo mu 19 let a byl nešťastný, nakonec se rozhodl koupit si letenku domů, do Slovinska.

Dautovičova kariéra se nikdy nerozjela. Částečně za to může zranění, které utrpěl v roce 2012. Zároveň má však pocit, že od Zahaviho, s nímž se nikdy nesetkal, nedostal férovou šanci.

„Jestli si myslím, že mě využili? Ano. Byl jsem jen zboží,“ řekl novinářům.

The post Cyprus Confidential: Abramovičovy společnosti s fotbalisty podepsaly smlouvy o „moderním otroctví“, které mohou porušovat pravidla FIFA appeared first on investigace.cz.

Přístup k informacím z veřejných institucí je pro novináře i občany jedním z nejdůležitějších nástrojů kontroly moci. Ve všech středoevropských zemích sice zákon o transparentnosti existuje, v praxi ale ne vždy plní svůj účel. Státní instituce se snaží zveřejňování těchto informací vyhýbat, což vede ke zdlouhavým soudním sporům. 

Zákony o transparentnosti státní správy byly v České republice zavedeny roku 1999, v Rumunsku roku 2001 a v Polsku roku 2002. U nás je zákon o svobodném přístupu k informacím známý podle svého čísla, tedy jako sto šestka. Na Slovensku je to dvě stě jedenáctka. Byla přijata v roce 2000 za první vlády Mikuláše Dzurindy, který nahradil autokratického Vladimíra Mečiara a snažil se vrátit Slovenskou republiku na cestu demokracie a euroatlantické integrace.

V Maďarsku zákon o transparentnosti platí od roku 2011. Loni jej v několika bodech upravili, což poněkud usnadnilo získávání veřejných informací. Úpravy zahrnovaly zkrácení soudních řízení a omezení možnosti vlastníků údajů, aby za jejich poskytnutí požadovali poplatky. Došlo také ke snížení možné výše těchto poplatků. Krok byl součástí vyjednávání maďarské vlády s Evropskou komisí, jehož cílem je obnovení přísunu evropských dotací.

Ve všech zmíněných zemích zákon o svobodném přístupu k informacím vznikl v rámci reforem transparentnosti a stal se jedním z klíčových nástrojů kontroly státní moci v demokratických státech.

Od té doby se ale objevily pokusy o jeho oslabení, například v podobě snahy o zavedení různých výjimek. Na Slovensku by občané třeba nemohli žádat o informace související s rozhodnutím státních orgánů nebo o společnostech zřizovaných státem. Všechny tyto pokusy ale byly i díky odporu veřejnosti neúspěšné.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Chybějící informace o útocích na novináře

Ze zákonů o trasparentosti jsou ve všech zemích Visegrádské čtyřky a v Rumunsku vyňaty utajované informace nebo ty, jež se týkají národní bezpečnosti či obrany. Výjimku tvoří také obchodní tajemství a informace vztahující se k soukromí jednotlivce.

Lhůty pro odpověď na žádosti o přístup k veřejným informacím se značně liší. Na Slovensku je to 8 pracovních dní s možností prodloužení na 15 pracovních dní. V České republice 15 dní, za zvláštních okolností je tuto dobu ale možné prodloužit o dalších 10 dní. V Rumunsku jsou orgány veřejné moci a instituce povinny odpovědět do 10 dní, případně maximálně do 30 dní ode dne registrace žádosti. V Polsku by měla být žádost vyřízena „bez zbytečného odkladu“ nejpozději do 14 dní ode dne jejího podání. Pokud se tak nestane, měl by subjekt oznámit důvody prodlení a datum, do kdy informace zpřístupní, nejdéle však dva měsíce od data žádosti.

V Maďarsku je lhůta 15 dní a lze ji prodloužit o dalších 15 dní. Během pandemie covidu-19 byl zaveden zvláštní zákon, který platil déle než dva roky. Veřejné orgány měly na odpověď 45 dní s možností prodloužení o dalších 45 dní.

Podmínkou pro prodloužení je třeba případ, kdy je požadován velký objem dat nebo kdy vyřízení žádosti od vlastníka údajů vyžaduje velmi značné úsilí.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Jak země EU špehují své občany

Jak se vlády vykrucují

Slovensko má díky silnému zákonu o poskytování informací jen málo případů, kdy veřejné instituce jejich poskytnutí odmítly nebo se mu snažily vyhnout. Požadavkům na informace nebylo vyhověno zejména v těch případech, kdy předmětem žádostí byly osobní informace nebo státní tajemství, případně kauzy, které v té době vyšetřovala policie. Žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím byly někdy zamítnuty i z důvodu ochrany duševního vlastnictví.

V České republice může být zákon naopak obtížněji vymahatelný, protože Úřad pro ochranu osobních údajů, jehož úkolem je mimo jiné přezkoumávat rozhodnutí veřejných institucí o neposkytnutí informací, se v některých případech zdráhá rozhodovat. Jedinou možností, jak instituci k poskytnutí informací přimět, se pak stává soudní cesta. Takový proces je ale finančně i časově náročný.

Významné byly v Česku dva případy, které nakonec rozhodl Ústavní soud: jeden se týkal dat o úmrtích během pandemie a druhý policejních databází trestných činů. V lednu 2023 Ústavní soud rozhodl, že Národní zdravotnický informační systém musí poskytovat statistiky novinářům i veřejnosti. Jednalo se o počty osob, jež zemřely na covid-19. Soud poznamenal, že obecně platí povinnost tyto informace podat, pokud neexistují závažné příčiny pro odmítnutí žádosti – ty ale musí být vždy jasně odůvodněny.

Druhý případ se odehrál v roce 2016, kdy policie po novináři ze serveru iRozhlas za poskytnutí údajů o kriminalitě požadovala téměř 26 milionů korun. Ústavní soud v červnu 2021 rozhodl, že takový poplatek by prakticky znemožnil přístup k informacím. „Povinný subjekt by měl hledat způsoby, jak maximálně vyhovět podané žádosti, a nikoli důvody, které by bránily jejímu vyhovění,“ napsal v nálezu jeden ze soudců.

Jako záminka k neposkytnutí informací, přestože se jedná o informace veřejného zájmu, může veřejným institucím sloužit i evropský zákon o ochraně osobních údajů (GDPR). Například v Rumunsku veřejné instituce často přístup k dokumentům zamítají s odůvodněním, že se v nich nacházejí osobní údaje. Z právního hlediska se však informace týkající se osobních údajů občanů mohou stát předmětem veřejného zájmu v případě, že ovlivňují schopnost těchto občanů vykonávat veřejnou funkci.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zdravotnictví

Podle nejnovější zprávy GRECO (Skupina států proti korupci, zřízená Radou Evropy) je jedním z problémů rumunského práva skutečnost, že informace nejsou pravidelně zveřejňovány na internetu, přestože to zákon vyžaduje. Skupina GRECO navíc požadovala vytvoření nezávislého mechanismu pro posuzování stížností na orgány, jež odmítají zveřejňovat informace veřejného zájmu.

Rumunská vláda ale například odmítla informace poskytnout i Evropskému parlamentu. Když rumunské ministerstvo zahraničí dostalo za úkol shromáždit odpovědi na seznam otázek ohledně používání špionážních softwarů (rozeslal je výbor Evropského parlamentu, který tuto problematiku vyšetřuje), odmítla rumunská vláda spolupracovat. Rumunský server Context.ro tak podal žádost o poskytnutí výsledků dotazníku, který vyplnilo několik rumunských úřadů. Ministerstvo přístup k těmto informacím zamítlo. Případ se dostal k bukurešťskému tribunálu, jenž rovněž rozhodl ve prospěch vlády.

V jiném případě byl Context.ro u soudu úspěšný. Na základě informací, které novináři po dlouhém soudním sporu získali od ministerstva zdravotnictví, vytvořili databázi stavu elektrických rozvodů v nemocnicích. Z dat vyplynulo, že polovina elektrických rozvodů na jednotkách intenzivní péče rumunských nemocnic je zastaralá. V některých případech byly vadné dráty nebo staré elektrické sítě příčinou obrovských požárů, které v posledním desetiletí vedly k úmrtí více než čtyřiceti Rumunů.

V Maďarsku se novináři Átlátszó zase více než sedm měsíců snažili zjistit, jak často v zemi během posledních let docházelo k požárům v zařízeních na zpracování odpadu. Národní generální ředitelství pro řešení katastrof opakovaně tvrdilo, že takové údaje neshromažďuje. Zároveň ale tato organizace provozuje na svých webových stránkách kalendář událostí, mapující požáry. V databázi však není možné konkrétní čísla vyhledávat. Novináři tak požádali o souhrn těchto údajů, nikdy je však nedostali. Mezitím se ukázalo, že velmi podobný soubor dat si od zmiňovaného ředitelství nechalo vypracovat ministerstvo vnitra. Na žádost o poskytnutí těchto dat ale ministerstvo reagovalo, že není vlastníkem údajů, takže je nemůže vydat, načež ředitelství trvalo na tom, že údaje neshromažďuje. Novináři nakonec data získali díky technicky zdatnému čtenáři.

Átlátszó se také od roku 2018 snažilo získat informace o průzkumech podzemních vod prováděných v továrně Samsung vyrábějící baterie ve městě Göd na severu země. Budapešťské ředitelství pro zvládání katastrof ale novinářům na jejich žádosti žádné údaje neposlalo. Átlátszó se proto obrátilo na Národní úřad pro ochranu údajů a svobodu informací. Šetření však bylo bezvýsledné. Loni v létě pak novináři podali na továrnu žalobu ohledně odepřených údajů a u soudu vyhráli. Z dat vyplývá, že z monitorovacího vrtu v areálu továrny nebyly od roku 2016 odebrány žádné vzorky vody a v roce 2018 byl vrt dokonce zasypán. Vyšlo tím najevo, že maďarské úřady podzemní vodu na přítomnost nebezpečných látek používaných při výrobě baterií netestují. Nezávisle provedené testy přitom ve studnách v blízkosti továrny zjistily toxické rozpouštědlo, které se při výrobě baterií používá a může poškodit nenarozený lidský plod.

Další možností pro veřejné instituce, jak obejít zákon, je sice poskytnutí dat, ale v nepoužitelném formátu. V květnu 2022 chtělo Átlátszó od Národního centra veřejného zdraví informace o tom, kolik osob z nově registrovaných případů koronavirové infekce bylo očkováno a jaký typ vakcíny dostaly. Po 90 dnech poslal úřad údaje v souboru typu pdf, jenž byl ovšem nečitelný, a naskenovaný graf tedy nebylo možné interpretovat.

Naopak v Polsku se řada veřejných institucí postupem času naučila interpretovat nastavení zákonů o poskytování informací a jejich zveřejňování takovým způsobem, že se požadavku vyhne nebo ho zamítne. Jedním ze způsobů, jak neodpovědět, je označit žádanou informaci za již zpracovanou a zařazenou do kontextu. Následně se žadatel vyzve, aby prokázal, že poskytnutí této informace je ve veřejném zájmu. Podobně byly například odepřeny veřejné informace od Státních lesů médiu Frontstory.pl.

Pokud občanovi veřejná informace není poskytnuta, má právo odvolat se proti tomuto rozhodnutí ke správnímu soudu. Jedná se ale o zdlouhavé řízení, jehož výsledek závisí na tom, jak soud, který daný případ řeší, rozhodoval v minulosti.

Sdružení Watchdog Poland, specializující se na právo na veřejné informace, uvádí, že instituce, jež odmítají poskytovat informace nejčastěji, jsou státní podniky a jejich nadace, konkrétně se jedná například o marketingové kampaně, jež organizují. Jedním z nedávných příkladů byla kampaň k uctění památky papeže Jana Pavla II. ve vlacích polských státních drah. Průvodčí a vedoucí vlaků měli ten den na klopách služebních sak připnuté odznaky s papežovou vlajkou a cestujícím rozdávali sladkosti, které jsou v Polsku s Janem Pavlem II. spojovány. Nikdo ale nevěděl, kdo pečivo vyrobil, kolik stálo nebo jaké obsahuje alergeny. Nadace státního podniku provozujícího železniční dopravu na žádost o objasnění této kampaně uvedla, že „Nadace skupiny PKP není povinna zveřejňovat informace o provozních detailech těchto projektů, týkající se mimo jiné nákladů a principů spolupráce s jinými subjekty, což vyplývá ze skutečnosti, že Nadace skupiny PKP není subjektem povinným poskytovat veřejné informace“.

Dalším příkladem snahy polských institucí vyhnout se poskytování informací je případ polského novináře Jana Kunerta, kterému trvalo tři a půl roku, než dosáhl zveřejnění informací o smlouvách, které uzavřela Polská národní nadace (PFN). Ta byla založena v roce 2016 s cílem propagovat Polsko ve světě a tvořily ji státní podniky. Její roční rozpočet zpočátku činil sto milionů zlotých (přibližně 551 milionů korun). Nakonec měl dosáhnout půl miliardy zlotých (skoro tři miliard korun).

Jan Kunert podal v roce 2017 stížnost k Zemskému správnímu soudu, který o rok později dal novináři za pravdu. Polská národní nadace se proti rozhodnutí odvolala k Nejvyššímu správnímu soudu, argumentovala tím, že firemní tajemství neumožňuje zveřejnit informace o uzavřených smlouvách. V roce 2021 Nejvyšší správní soud potvrdil rozhodnutí nižšího soudu. V odůvodnění rozsudku soud zdůraznil, že „nelze říct, že prostředky, kterými nadace disponuje, jsou veřejnými prostředky ve smyslu zákona o veřejných financích, nicméně lze předpokládat, že nadace spravuje veřejný majetek a plní veřejné úkoly“. Nadace tak musela novináři Kunertovi požadované informace poskytnout.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zákony o svobodném přístupu k informacím ve střední Evropě připomínají hru na honěnou appeared first on investigace.cz.

Organizovaný zločin se stále více přesouvá do online prostředí, počet ransomwarový útoků se zvyšuje i na území Česka. Nejvýznamnějším typem organizovaného zločinu ale zůstává ten ekonomický. Vyplývá to ze zprávy Europolu nazvané The Other Side of the Coin, která vyhodnocuje nebezpečí organizovaného zločinu v době pokročilých technologií a globalizace. Redakce investigace.cz již dříve informovala o kolotočových podvodech, porušování sankcí i kybernetických útocích, které zpráva zmiňuje.

„V globalizovaném světě nás technologie sbližují, vytvářejí nové obchodní příležitosti. Je tu však i druhá strana mince; propojený svět zneužívají kriminálníci zapojení do trestné činnosti,“ uvádí ředitelka Europolu Catherine De Bolle zprávu The Other Side of The Coin, která popisuje, jak organizovaný zločin ovlivňuje každodenní život společnosti.

Ze zprávy vyplývá, že nejvýznamnějším typem organizovaného zločinu zůstává ekonomická kriminalita, například korupce, daňové úniky nebo praní peněz. Kriminální operace se stávají čím dál složitější tím, jak spolu různé zločinecké skupiny spolupracují nebo jinak ovlivňují svoji práci. Klíčoví aktéři ale obvykle zůstávají stranou, často v zemích pro ně „bezpečných“, kam na ně zákon nedosáhne. Drží se tak dál od velkých organizovaných skupin a mimo výsluní nerušeně vyvíjejí nové způsoby, jak nelegálně zbohatnout. 

V důsledku pandemie covidu-19 se práce z domova stala běžnou součástí profesních životů. Platí to i pro zaměstnání, jejichž součástí je práce s citlivými nebo tajnými daty a materiály. Organizovaný zločin na to reagoval přesunem do online prostředí a upravením svých pracovních postupů.

Organizovaný zločin začal využívat i chyb v bezpečnostních protokolech, které mají stránky před podobnými útoky ochránit, což vedlo k celosvětovému nárůstu kybernetických útoků. V červnu 2023 se podle Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) zvýšila frekvence útoků i na území České republiky. Jak psala redakce investigace.cz, pod útokem byla zbrojařská společnost Omnipol nebo online verze Českého rozhlasu, server iRozhlas. NÚKIB v reakci na to doporučil institucím a jednotlivcům omezit přístup k administrátorským účtům, vytvářet bezpečné zálohy a používat dostatečně silná hesla.

Přečtěte si

Ransomware v Česku: Skupina vyhrožuje zbrojařům, paralyzovali web iRozhlasu

Točí se točí kolotočové podvody

Velmi častým druhem kriminality jsou podle studií v Česku kolotočové podvody. Jde o přeprodávání zboží mezi společnostmi, při kterém se neodvede daň z přidané hodnoty (DPH). K nejjednoduššímu kolotočovému podvodu stačí jen tři společnosti, jedna na území Evropské unie a dvě na území České republiky. 

Kolotočový podvod začíná objednávkou zboží u dodavatele v jiném státě EU. Firma A sídlící v Česku si například objedná ze Slovenska mobilní telefony za milion korun. Společnost A je takzvaným chybějícím obchodníkem (v angličtině „missing trader“), neboť po této platbě zpravidla zmizí z trhu nebo zbankrotuje. Milion korun za telefony firma A zaplatí dodavateli na Slovensku a ten dodá zboží osvobozené od DPH obchodníkovi do Česka. Chybějící obchodník, tedy firma A, dále prodá telefony prodejci (firma B), který za ně firmě A zaplatí nejen původní milion korun, ale i DPH. Toto DPH by měla firma A odvést státu, což ale neudělá a místo toho peníze převede jinam, aby je skryla.

Společnost B, u které se mobilní telefony právě teď nacházejí, je znovu za milion korun prodá zpět původnímu dodavateli na Slovensku. Při této transakci firma B uplatní nárok na odpočet DPH, které za telefony zaplatila při koupi od chybějícího obchodníka. Stát takto firmě B zaplatí DPH, kterou měl obdržet od chybějícího obchodníka. Technicky je požadavek společnosti B na vrácení DPH legitimní, kdyby chybějící obchodník skutečně daň odvedl. Takto ale stát přichází o částku v hodnotě neodvedeného DPH, v případě milionového nákupu se jedná o 210 tisíc korun. 

Proti jednomu takovému podvodu, ve kterém společnosti obchodovaly s paměťovými kartami, zasáhl Europol spolu s policisty z Polska, Maďarska, Chorvatska a České republiky v roce 2021. Zločinci nakupovali paměťové karty včetně DPH od nizozemských společností, načež je pak prodávali společnostem v Chorvatsku a Česku a osvobodili je tak od daně podle pravidel EU. Nakonec využili společnosti v Chorvatsku a Polsku k tomu, aby se zboží osvobozené od daně prodalo zpět obchodníkům v Nizozemsku.

Přečtěte si

Kolotočové podvody v Česku

Příliš snadné obcházení sankcí

Evropská unie a další státy poprvé sankciovaly Rusko v roce 2014, když zabralo ukrajinský poloostrov Krym. Obchodní sankce, zákazy cestování a zmrazení majetku, ať už se to týká ruských organizací, nebo jednotlivců, mají za cíl zemi ekonomicky oslabit a tím omezit i její rozpočet na válečné operace. Sankcionované subjekty v reakci na to začaly obchodní omezení obcházet. Mezi nejčastější metody patří zatajování skutečného vlastnictví nebo falšování dovozních dokumentů. K obcházení sankcí a praní špinavých peněz se navíc používají i kryptoměny, jak psala redakce investigace.cz již v březnu 2022.

Sankce a jejich obcházení se týkají i zemí, které s Ruskem dlouhodobě spolupracují, například Běloruska. Do Česka a dalších států EU se dostala například běloruská močovina ze sankcionované státní společnosti Grodno Azot, o čemž informovala redakce investigace.cz letos v září. K tomu, aby společnost sankce obešla, stačilo pouze změnit jméno výrobce v dovozních dokumentech z Grodno Azot na jiné společnosti. Server VSquare zase přinesl zprávu o tom, jak se přes polské firmy do EU dováží běloruské palivové dřevo a střešní krytiny. Oficiálně se jedná o dřevo z Kazachstánu a Kyrgyzstánu, dokumenty ke zboží ale byly opět falešné. Novináři z OCCRP dále informovali o vzkvétajícím obchodu s levnými syrskými fosfáty. Podle jejich zjištění Srbsko, Ukrajina a čtyři státy EU od roku 2019 navzdory sankcím importovaly syrský fosfát v hodnotě téměř dvou miliard korun. Doly, kde se na syrském území fosfát těžil, patřily ruské společnosti Strojtransgaz, kterou vlastní Gennadij Timčenko, jeden z nejbohatších Rusů a blízký přítel prezidenta Vladimira Putina.

Novináři z OCCRP a ruského investigativního serveru IStories dále zmapovali schéma, jehož pomocí se porušují sankce opačným směrem – do Ruska se dostává zboží, ke kterému by země neměla mít přístup. Podle zjištění novinářů se přes kazašské firmy do Ruska dostávaly drony nebo mikročipy určené pro ruské zbraně.

Přečtěte si

Obcházení sankcí. Jak se do Česka dostává běloruská močovina

Jak bojovat? Mimo jiné zlepšit komunikaci

Samotný Europol má pod sebou pět odborných středisek zaměřených na boj s organizovaným zločinem. Ta zahrnují mimo jiné boj proti kriminalitě, terorismu a ekonomickému zločinu. Podle toho, co tvrdí ve zprávě, úzce spolupracuje s Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), Úřadem evropského veřejného žalobce (EPPO) a Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

Redakce investigace.cz se v reakci na zprávu Europolu zeptala ministerstva vnitra na akční plány, které mají strukturalizovat boj proti organizovanému zločinu v České republice. Podle aktuálního plánu na roky 2022 a 2023 si ministerstvo klade za cíl zlepšit spolupráci jak se státy EU, tak se zeměmi, jako je Čína, Vietnam nebo Spojené arabské emiráty. Dále si přeje zefektivnit procesy trestních řízení a posílit spolupráci mezi Celní správou ČR a poštovními službami za účelem lepšího dodržování zákonů v rámci poštovní přepravy. 

Celkové vyhodnocení plánů bude dokončeno až v červnu 2025. Podle Hany Malé z odboru komunikace se tedy zatím nedá říct, jak moc se ministerstvu daří dosahovat stanovených cílů. „U obou již ukončených akčních plánů byla podstatná část cílů splněna a jejich zbylá část byla naplněna částečně.“

The post Zpráva Europolu: Česko bojuje s kybernetickými útoky a obcházením sankcí appeared first on investigace.cz.

Sankcionovaná běloruská společnost Grodno Azot dováží chemicky vyráběnou močovinu do České republiky a Polska. V přepravních dokumentech se přitom vydává za jiné společnosti, na které se sankce nevztahují. Podobně obcházejí sankce i firmy importující k nám z Běloruska dřevo, v dokumentaci totiž uvádějí, že tato surovina pochází z Kyrgyzstánu. Státní celní správa ale žádné porušení sankcí neeviduje. Podle odborníka na sankce Jiřího Skuhrovce je třeba větší transparentnost: „Dokud bude možné zastřít původ zboží a majetkové struktury firem, které s ním obchodují, bude obcházení sankcí uvalených na mezinárodní obchod poměrně snadné.“ 

Běloruská společnost Technospectrading se na stránkách flagma.com, kde jinak inzerují nabídky práce, jazykové kurzy, oblečení nebo sdílenou přepravu mezi státy Evropy, chlubí tím, že může volně dovážet močovinu jak do Evropské unie, tak do jiných zemí světa. Jedna metrická tuna jejich granulované močoviny vyjde na 300 eur, což je v přepočtu 7,2 tisíce korun. Podle serveru The Global Economy je tedy o 800 korun levnější, než se momentálně pohybuje průměrná cena močoviny. 

Jenže jediným výrobcem močoviny v celém Bělorusku je státem vlastněná společnost Grodno Azot, která mimo to vyrábí další dusíkatá hnojiva. Evropská unie (EU) spolu s Kanadou, USA, Spojeným královstvím a později i Švýcarskem na tuto společnost uvalily sankce už v roce 2021. A to z důvodů „pokračujícího porušování lidských práv a základních svobod na území Běloruska“. Stalo se tak poté, co Alexandr Lukašenko navzdory pochybnostem o platnosti hlasování popáté vyhrál prezidentské volby.

Přečtěte si

Evropští právníci pomáhají nejbližším Putinovým přátelům obcházet sankce

Ačkoli jsou na Grodno Azot uvaleny sankce, netýkají se celého Běloruska. Technicky vzato lze proto ze země močovinu vyvážet, kdyby ovšem existoval nějaký její další, sankcemi nezatížený výrobce. Ten ale v Bělorusku není, což redakci investigace.cz potvrdili novináři z litevského centra OCCRP Siena.

Běloruští a litevští novináři rovněž odhalili, že stačí pouhá změna exportéra na dovozních dokumentech a zboží ze sankcionovaných společností se dostane bez kontroly přes hranice. Jednou z firem, za kterou se Grodno Azot vydávala, byla právě výše zmíněná Technospectrading.

Jak redakci investigace.cz řekl analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček, k řešení této situace lze použít dvě možnosti: „Buďto sankcionovat dané zboží či produkt, […] nešlo by se tedy po firmách, ale po konečném produktu, pak by nebylo co řešit. Druhou variantou by bylo daleko důkladnější prověřování všech subjektů spojených s dovozem daného výrobku.“ 

Jiří Skuhrovec z analytické společnosti Datlab, jež se dlouhodobě zabývá veřejnými zakázkami a sankcemi, upozorňuje, že EU zatím neposkytla dostatečné nástroje ke kontrole původu zboží: „Podle stávající legislativy lze sice na importéry tlačit, aby si ověřovali původ zboží – zejména v případě pochybností by si pak měli dodavatelský řetězec prověřit, například když jsou na to upozornění.“ Jedním z příkladů nástroje, který by mohl pomoci lepšímu prověřování, jsou podle Skuhrovce spolehlivější registry konečných vlastníků (v Česku Evidence skutečných majitelů). Ta je však v českém případě jak podle analýz Transparency International (TI), tak Skuhrovcova projektu Datlab, nespolehlivá.

Přes litevské hranice

V únoru tohoto roku běloruští aktivisté zastavili dva kamiony, které údajně převážely běloruskou močovinu přes Litvu do Srbska. Řidič jednoho z nich potvrdil novináři z Běloruského investigativního centra (BIC), jež je součástí OCCRP, že převážená močovina ve skutečnosti pochází z Grodna Azot. Kvůli podezření z porušování sankcí proto litevští celníci zahájili vyšetřování. Společnost Grodno Azot ale v dokumentech nebyla nikde uvedená, takže se nakonec nic neprokázalo.

Podobný případ falšování odhalili i litevští novináři, když v nákladových dokumentech několika železničních vagónů naplněných hnojivy nalezli jako výrobce společnost Technospectrading, jinak obchodující se zemědělskými stroji. Jak vyplývá z otevřených zdrojů investigace BIC, tato společnost nevlastní žádná technologická zařízení potřebná k výrobě močoviny.

Litevské železnice proto oznámily zpřísnění kontrolních opatření u běloruských hnojiv i u dalších zásilek z Východu do Evropské unie. Tamní vláda v současnosti rovněž zvažuje zákaz dodávek jakéhokoli zboží z Běloruska a Ruska. Ministr dopravy Marius Skuodis pro OCCRP uvedl: „Byl bych rád, kdyby nedocházelo k žádným přepravám zboží, které by mohly ohrozit pověst této společnosti (Litevské železnice, pozn. red.) i Litvy.“ 

Přečtěte si

Děravé sankce. Rusko a Bělorusko dovážejí do EU dřevo i přes obchodní omezení

Zvedneme kotvy a jedeme dál

Poté, co litevské úřady zpřísnily kontroly na hranicích, se dovoz močoviny do Litvy snížil. Zatímco od září 2022 do února 2023 dovezli z Běloruska močovinu v hodnotě přesahující 40 milionů korun, po zásahu úřadů ji dovezly jen v dubnu 2023, a to v hodnotě necelých dvou milionů korun. 

V březnu a květnu letošního roku pak byla běloruská močovina importována i do České republiky. Dohromady šlo o dovoz za více než 5,5 milionů korun, jak potvrzují data Eurostatu i Českého statistického úřadu (ČSÚ). S dovezenou močovinou by se dalo pohnojit přibližně 23 125 hektarů orné půdy, což představuje přes 0,78 % orné půdy celé České republiky.

Ještě větší problém má s dovozem běloruské močoviny ale Polsko. První dodávky proběhly již v lednu roku 2022 a kromě tří měsíců pokračovaly po zbytek roku. Celková hodnota močoviny od ledna 2022 do června překonala hodnotu 145 milionů korun. Kromě České republiky putovala běloruská močovina i do Estonska a Bulharska, avšak za podstatně nižší finanční částky než u dvou výše zmíněných zemí.

Od močoviny ke kyrgyzskému dřevu a čipům

Není to však jen Grodno Azot, kdo navzdory sankcím v Bělorusku vydělává na exportu do Unie. Podobně si vedou i tamní obchodníci se dřevem a střešními krytinami. Bělorusko bývalo jedním z největších mimounijních dodavatelů dřeva do Evropy. Jakmile ale dodávky z této země začaly klesat, zvedl se dovoz z Kazachstánu a Kyrgyzstánu, a to až osmtisíckrát. Litevští novináři, kteří se vydávali za obchodníky se dřevem, se setkali s jedním litevským byznysmenem a dodavatelem této suroviny, jenž je ujistil, že „na peletách není napsáno, kde byly vyrobené“, a nabídl jim, že do dokumentů napíše, cokoli si budou přát. Dokumenty, které doprovázejí dovoz údajného kyrgyzského dřeva, tak podle všeho bývají falšovány.

To potvrdil i případ polské firmy PLRBL, oficiálně se zaměřující na stavebnictví a získávání pracovních povolení pro dělníky z východní Evropy, která nakupovala dřevěné pelety od do té doby neexistující kyrgyzské společnosti Admit. 

Výmluvný důkaz v tomto směru ostatně podaly i samotné kyrgyzské úřady, když v prosinci 2022 oznámily, že vývoz dřeva z celé oblasti Euroasijské hospodářské unie, jejíž součástí je i Kyrgyzstán, je nulový. Přesto se tímto způsobem od ledna 2022 do začátku února 2023 dovezlo do Polska 5 300 tun palivového dřeva. 

Sankce se ale obcházejí i opačným směrem, jedná se o porušování takzvaných druhotných sankcí. Letos v červnu novináři z OCCRP a nezávislého ruského média IStories zmapovali schéma, s jehož pomocí se do Ruska dostávají z Kazachstánu sankcionované drony a mikročipy určené pro ruské zbraně. 

Vypovídají o tom i tato čísla: od začátku ruské agrese vůči Ukrajině se dovoz mikroelektroniky do Kazachstánu více než zdvojnásobil. Podle Úřadu národní statistiky Kazachstánu byly v roce 2021 do země dovezeny integrované obvody v hodnotě přesahující 800 milionů korun, šlo zhruba o stejné množství jako v předchozích letech. V následujícím roce se tato částka ale více než zdvojnásobila. Vývoz mikroobvodů z Kazachstánu do Ruska byl přitom v roce 2021 mizivý a jeho objem se odhadoval na něco přes pět milionů korun. V roce 2022 se export zvýšil na 73násobek původního objemu.

Jak moc jsou sankce účinné? Příliš ne

Podle plukovnice Hany Prudičové z tiskového oddělení Celní správy ČR tato instituce neeviduje ani jeden případ zadržení běloruské močoviny v souvislosti s porušováním mezinárodních sankcích. „Je třeba si uvědomit, že pokud je uvedené zboží prodáváno subjektem, který není na sankčním seznamu, není důvod k zadržení tohoto zboží kvůli podezření z porušování mezinárodních sankcí,“ upozorňuje Prudičová. 

Případ kyrgyzského dřeva podle jejích slov naráží na stejný zádrhel: „Pokud subjekt v Kazachstánu k zásilce dováženého dřeva předloží certifikát, jenž prokazuje, že dřevo pochází z Kazachstánu, neexistuje jiný možný způsob, jak prokázat, že dřevo pochází odjinud.“ 

Michaela Lagronová, ředitelka odboru vnějších vztahů a komunikace ministerstva financí, redakci odpověděla, že „z důvodu zákonem stanovené mlčenlivosti se ministerstvo financí nemůže vyjadřovat ke konkrétním kauzám, kterými se zabývá FAÚ (Finanční analytický úřad, pozn. red.)“. „Sankce ale mohou být uvaleny jak na konkrétní fyzické a právnické osoby, tak na celé státy,“ dodává Lagronová s odkazem na nařízení Rady Evropské komise z prosince 2021, zakazující prodávat, dodávat, převádět nebo vyvážet zboží používané k výrobě nebo zpracování tabákových výrobků. „Sankce jsou uvalovány na základě politického uvážení příslušných politických orgánů, v tomto případě Rady Evropské unie, konkrétní podoba sankcí je tak zcela v její režii.“ 

Přečtěte si

Podnikavý Malofejev. V Česku platil proruské demonstrace, přes kyperskou firmu obcházel sankce

Už v případu kazachstánských čipů se redakce investigace.cz obrátila na tiskové oddělení Evropské komise s cílem zjistit, zda v tomto směru Unie plánuje podniknout nějaké kroky. Možnost uvalení druhotných sankcí na Kazachstán kvůli dodávkám mikroelektroniky do Ruska nicméně EU momentálně nezvažuje. „EU neuplatňuje extrateritoriální sankce. Toto je zásada, kterou jsme dlouho hájili a nadále ji budeme dodržovat,“ uvedl mluvčí Daniel Sheridan Ferrie.

Jiří Skuhrovec upozorňuje, že sankce uvalené na celé státy by sice pomohly, ale za velkou cenu. „Zcela zakázat EU obchod s Kazachstánem, Tureckem? Dopad by byl obrovský a pro řadu subjektů nespravedlivý.“ Sankce v současné době ale nemají požadovaný dopad: „Dokud bude možné zastřít původ zboží a majetkové struktury firem, jež s ním obchodují, bude obcházení sankcí uvalených na mezinárodní obchod poměrně snadné.“ 

Jak shrnuje analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček, obecně neuspokojivé nastavení mezinárodních sankcí má celou řadu aspektů: „Zaprvé postoj západních zemí nesdílí část států světa, které se k sankcím vůbec nepřipojily. Kromě toho se samozřejmě bavíme o slabinách samotné implementace na straně EU a členských států, viz situace s běloruskými hnojivy, ale také o obecnějších problémech týkajících se zákazu vstupu některých komodit a sektorů do EU.“

Dodržování sankcí se totiž primárně kontroluje při vstupu do EU. „Pokud není na první pohled zřejmé jejich porušení, jsme málo schopní si je vynutit. Neumíme třeba sami doložit, kde importér skutečně vzal močovinu, a často ani nemáme vůli to zjišťovat,“ doplňuje Skuhrovec.

The post Obcházení sankcí. Jak se do Česka dostává běloruská močovina appeared first on investigace.cz.

Pátek se s pátkem sešel a na programu dne je opět #zesvěta, kde se podíváme na zoubek rozličným bizarním druhům zločinu. Digitální zloději dat utřeli, neboť se jim do spyware systému nabourali hackeři a veškerá data jejich obětí vyhodili do virtuálního koše. V Černé Hoře se pro změnu chystá soud, který snad rozhodne spor o opály zmizelé před více než dekádou. Rybáři z africké Sierry Leone se sice o nic nepřou, ale bezúhonní také nejsou, což zjistil jeden tamní kapitán, když je načapal in flagranti při protizákonném rybaření. A v Kyrgyzstánu na závěr nadále probíhá útlak svobodných médií – investigativní server Kloop se tam údajně provinil špatnou formulací ve svých stanovách a měl by pykat.

#1 #SpywarePorazenLOL

Špionážní software v portugalštině s názvem WebDetetive za posledních několik let napadl na území Jižní Ameriky téměř 80 tisíc telefonů, a to převážně v Brazílii. Počet postižených by býval možná ještě vyšší, nebýt nejmenovaných hackerů, kteří využili bezpečnostních chyb WebDetetive a veškeré informace ze spywarové databáze odstranili. Udatní hackeři zabránili i tomu, aby zařízení do databáze nahrávala nová data. Skupina provozující tento spyware tak přišla o všechny informace, mezi nimiž byly například IP adresy, e-mailové adresy nebo historie privátních nákupů. Hrdě to potvrdili zmínění hackeři, jejichž totožnost zůstává neznámá: „#fuckstalkerware“.

Více informací o tom, jak se hackeři dostali do systémů špionážních softwarů, naleznete na webu TechCrunch.

#2 Křišťálově jasná hádka o opály

Kotor je nejzachovalejší středověké město Černé Hory. Právě tady zasednou za soudní stolec ctihodní představitelé tamní justice a budou se pokoušet rozplést gordický uzel případu ztracených opálů z roku 2011. Tehdy dva muži s jihoafrickými pasy přiletěli ze Švýcarska do Černé hory s téměř třiceti kilogramy opálů, což je duhový mineraloid známý svými údajně léčivými vlastnostmi: například by měl do života svého majitele vnášet naději a harmonii. Fenjekovi a Strelenskému, tedy těm dvěma, co k břehům Jadranského moře připlachtili ze země bank, kvalitní čokolády a neméně dobrého ementálu, ale opály přinesly spíše vrásky na čele. Dle jejich tvrzení jim totiž drahocenné kameny neznámé hodnoty „podvodně odnesl“ černohorský podnikatel s nemovitostmi Branko Ćupić. Ten měl na opálovou dvojici čekat na letišti a provést je koridory tak, aby se vyhnuli všem kontrolám. Poté měl milý Branko opály uložil do bezpečí hotelového trezoru. Akce proběhla podle plánu, avšak zadrhla se o rok později, kdy Ćupić odmítl drahokamy dvojici vydat. Fenjek a Strelensky se proto obrátili na policii. Ta nakonec opály našla a nařídila jejich trvalé zabavení, neboť orgány činné v tomto řízení se domnívaly, že kameny byly do země přivezeny nelegálně. Soud v Kotoru má proto rozhodnout o tom, komu opály skutečně patří, a také o vině či nevině Ćupiće. Nad kotorskou soudní síní se tím pádem vznáší naděje pro opravdové majitele duhových mineraloidů a dlouho by na sebe nedala čekat ani harmonie, jestliže by soudci gordický uzel konečně rozetnuli. Mimochodem, jedna z dalších vlastností opálu je prý ta, že dokáže svého nositele přinutit, aby přijal odpovědnost za své činy. Zda jsou Fenjek, Strelensky či Ćupić nuceni nosit opálové náramky, nám ale není známo.

Kompletní zprávu o komplikovaném hledání černohorských opálů najdete na stránkách Radio Free Europe.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Jak země EU špehují své občany

#3 Lovem ryb proti biodiverzitě

Už v roce 2003 jistý animovaný žralok Bruce z pohádky o klaunu očkatém, který zoufale hledá svého syna, prohlásil: „Ryba je kámoš, ne žrádlo.“ Těžko říct, co by řekl o průmyslovém lovu v chráněné mořské oblasti u břehů Sierry Leone. Kvůli místní rozmanitosti podmořské flóry i fauny a její zásadní roli při udržování zdravého ekosystému oceánu je zde lov traulery (loď s vlečnou sítí) zakázán. Povolení k rybaření zde mají jen drobní rybáři. Místní kapitán, který si přál zůstat v anonymitě, nicméně pořídil videozáznam, na němž jsou vidět dvě lodě, jež za sebou táhnou rybářské sítě právě v chráněné oblasti. K incidentu došlo jen několik dní poté, co novináři z OCCRP odhalili nedostatky ve sledování podobných plavidel, které se v pobřežních vodách Sierry Leone vyskytují. Z kapitánova videa je možné rozeznat část názvů inkriminovaných lodí, oba začínají slovem „Přátelství“. Zda by podobné přátelství naplnilo Bruceovy představy o tom, jak se kámošit s rybami, lze ovšem silně pochybovat.

Více informací o nezákonném lovu nabízejí webové stránky OCCRP.

#4 Děláš dobře svou práci? Půjdeš před soud

Médium Kloop, partnerská organizace OCCRP, podle kyrgyzské prokuratury nemá patřičnou licenci a svým zpravodajstvím znepokojuje veřejnost. Kyrgyzská prokuratura ve své žalobě nadto zdůrazňuje, že Kloop nemá šíření informací (což je hlavní funkce hromadných sdělovacích prostředků, pozn. red.) výslovně uvedeno ve svých stanovách. Na základě toho prokuratura žádá soud, aby Kloop zakázal. Stížnost prokuratury obsahuje celkem pět stran, z toho čtyři a půl kritizují údajnou manipulaci s veřejným míněním, kterou měli mít novináři z Kloop na svědomí. Podle šéfredaktorky tohoto média se jedná o další pokus omezit či přímo zakázat nezávislá média v zemi: „My ale budeme v naší práci pokračovat, dál budeme psát články a vytvářet obsah našeho webu.“

Jak se kyrgyzská prokuratura snaží potlačit nezávislá média v zemi, se detailněji dočtete na serveru OCCRP.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz. 

The post #zesvěta: Za opál ujít světa kraj appeared first on investigace.cz.

Podvodníci zneužívají politiku Evropské unie v oblasti ochrany klimatu tím, že vydávají levná tradiční biopaliva za drahá, kterým se říká pokročilá nebo biopaliva druhé generace. Novináři z OCCRP nyní objevili propojení mezi podvodnou společností Sistem Ecologica z Bosny a Hercegoviny a stíhanými nizozemskými podnikateli, kteří si falešným označením biopaliv přišli na několik milionů eur. V současnosti jsou největším dovozcem pokročilých biopaliv čínské společnosti, jež hlavně v Německu budí stejné podezření. České úřady téměř žádné podvody s biopalivy nezaznamenaly, zároveň ale přiznávají, že kontrola zahraničních dodavatelů je složitá. 

V září 2008 společnost Sistem Ecologica z Bosny a Hercegoviny prohlašovala, že se stane první společností v zemi, která bude vyrábět biopaliva druhé generace z odpadního oleje. Procedura je sice dražší, ale tato paliva pak mají nižší emise než biopaliva tradiční. Majitelé firmy, Američané bosenského původu Nenad Kokanović a Borivoj Vukadinović, tehdy slibovali, že jejich závod bude denně vyrábět až sto tun biopaliv, jež tehdejší vláda plánovala použít k pohonu nových ekologických autobusů.

Společnosti se skutečně dařilo. V následujících letech své podnikání rozšířila do zahraničí a začala svůj produkt vyvážet do zemí Evropské unie. Jen v roce 2017 podle údajů bosenského daňového úřadu prodala do EU bionaftu v hodnotě přibližně třiceti milionů eur (cca 724 milionů kč). Takovou částku společnost vydělala díky tomu, že svůj výrobek označila jako biopalivo druhé generace. Produkt měl být vyroben z použitého kuchyňského oleje, který údajně z USA vyvážely firmy propojené s majiteli Sistem Ecologica Kokanovićem a Vukadinovićem.

Jenže na začátku roku 2018 si francouzští a slovinští celníci všimli něčeho zvláštního – biopalivo společnosti Sistem Ecologica bylo na palivo tohoto typu mimořádně kvalitní, což podle bývalého bosenského daňového inspektora Nenada Kojiće naznačuje, že nebylo vyrobeno z použitého kuchyňského oleje, ale z tradičních surovin: sóji či palmového oleje. Ty jsou levnější, avšak škodlivé pro životní prostředí.

Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) tedy zahájil vyšetřování. Na jeho příkaz chorvatští celníci otestovali celkem devět kontejnerů, jež byly na cestě z USA do továrny Sistem Ecologica. Laboratorní výsledky podezření francouzských a slovinských celníků potvrdily – obsahem kontejnerů nebyl žádný použitý kuchyňský olej, nýbrž hotová tradiční bionafta. Společnost tedy falšovala dokumenty, aby se vyhnula placení cel ve výši milionů eur. Nakonec se také ukázalo, že přístroje v její továrně jsou v havarijním stavu, tudíž ani nebylo možné, aby použitý kuchyňský olej zpracovávaly.

Mezitím této společnosti v roce 2020 bosenské úřady neobnovily licenci. Vyšetřování ale stále probíhají na úrovni EU i v Bosně. Nové šetření novinářů z Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), z Follow the Money, Center for Investigative Reporting a belgického média De Tijd odhalilo, že Sistem Ecologica dodávala palivo dalším podvodníkům s biopalivy, a to nizozemskému podnikateli Corneliu Bunschotenovi, kterého už policie vyšetřovala za provozování obchodů, během nichž se rovněž vydávala levná tradiční biopaliva za drahé druhy nové generace. Nakonec byl odsouzen k dvaceti měsícům ve vězení za podvod, padělání a praní špinavých peněz. Potrestán byl i Gianni Rivera, jenž pro něj pral špinavé peníze. Dalším z vyšetřovaných je Wilfred Hadders, ředitel nizozemské společnosti vyrábějící biopaliva Sunoil Biodiesel, která měla využívat padělané certifikáty na bionaftu.

Čtyři společnosti, jež tito muži vlastnili nebo v nich pracovali, nakoupily v průběhu několika let tisíce tun falešně označených biopaliv právě od Sistem Ecologicy. Podle propočtů OLAF tato společnost mimo to prodala více než 115 tisíc tun do devíti zemí EU včetně Francie, Německa či Itálie. Její palivo koupilo sedmnáct společností – od malých firem až po maďarský gigant MOL. „Zda společnost dodávala biopaliva i do Česka, nám není známo,“ uvedl zástupce tiskové mluvčí Generálního ředitelství cel Petr Pour.

Zneužití evropské politiky klimatu

Podle belgických celníků se společnosti v EU stávají oběťmi zločinců prodávajících falešná biopaliva často. „Podvody s bionaftou jsou téměř vždy organizovány na mezinárodní úrovni a zahrnují několik členských států, ale také několik třetích zemí,“ komentovali situaci belgičtí celníci v prohlášení pro OCCRP. „Bohužel dovozce, bez ohledu na to, zda o podvodu věděl, nese spoluodpovědnost za vyhýbání se placení cla.“

Sistem Ecologica a zmínění nizozemští podnikatelé jsou obviněni ze zneužívání jedné ze stěžejních politik EU v oblasti klimatu, jejímž cílem je omezit emise z dopravy. Toho chce Unie dosáhnout mimo jiné i přimícháváním biopaliv vyrobených z již použitých materiálů – nejčastěji kuchyňského oleje – do benzínu či nafty. Obzvlášť důležitá jsou v tomto směru pokročilá biopaliva vyráběná z odpadu, jako je například zmíněný použitý kuchyňský olej, lůj a další zbytkové tuky, které už jinak nelze využít. Tradiční biopaliva – řepka, sója či obiloviny – jsou nyní omezena, protože se dají prvotně využít v potravinářském odvětví.

Podle článku OCCRP se díky zlaté horečce způsobené vysokými investicemi do oblasti pokročilých biopaliv vytvořil systém lákající nejrůznější podvodníky. Tato biopaliva jsou totiž výrazně dražší a současně je lze jen těžko rozeznat od těch tradičních. Podvodníkům stačí pár drobných úprav v dokumentech, aby navýšili hodnotu zásilky o miliony eur nesprávným označením, například že pochází právě z použitého kuchyňského oleje. Zároveň existuje malá šance, že budou přistiženi, neboť kontroly jsou složité a probíhají zřídkakdy. Sója, palmový olej nebo řepka, z nichž se vyrábějí tradiční biopaliva, jsou považovány za natolik škodlivé pro životní prostředí, že se EU dohodla na jejich postupném omezování a do roku 2030 je hodlá z této produkce zcela vyřadit. Kvůli podvodům se ale do Evropské unie stále mohou nepozorovaně dostat.

Čínští dodavatelé ve stopách Sistem Ecologica?

Poptávka po biopalivech druhé generace je nyní v Evropě vysoká. V současnosti pochází velká část z nich od čínských výrobců. Podle serveru německé veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti Deutsche Welle se dovoz biopaliv z Číny v první polovině roku 2023 ve srovnání s předchozím rokem přibližně zdvojnásobil, což vyvolává podezření nejen v řadě společností zaměřených na biopaliva, ale i mezi auditory. Elmar Baumann, výkonný ředitel Německého sdružení průmyslu biopaliv, ve svém článku pro Tagespiegel Background uvedl, že je sporné, zda čínští výrobci skutečně zvýšili výrobní kapacitu pokročilé bionafty v tak krátkém časovém úseku.

„V této souvislosti je zajímavé, že čínský vývoz bionafty z palmového oleje pocházejícího z Indonésie a Malajsie se podle informací z trhu za poslední dva roky zvýšil téměř desetinásobně,“ napsal Baumann. „Existuje proto podezření, že došlo k přejmenování bionafty z palmového oleje na pokročilou bionaftu.“

Německo se podle agentury Reuters proto rozhodlo požádat Evropskou komisi, aby prošetřila tok údajně podvodných biopaliv do Evropské unie a posílila kontrolu obchodu s palivy, jež vyvolávají podezření. „Komise musí prověřit, zda jsou splněna kritéria udržitelnosti a úspory emisí skleníkových plynů,“ uvedl pro Reuters mluvčí EU a potvrdil, že obvinění se prošetřují. Evropská komise rovněž sdělila, že záplava potencionálně pochybného dovozu bionafty z Číny do Evropy by mohla vyvolat kolaps celého odvětví biopaliv v EU.

Případy podvodů s biopalivy se ale řeší i na lokální úrovni. Jak informovala Deutsche Welle, důkazy o údajně falešných biopalivech z Číny se v březnu dostaly k německým zemědělským úřadům pověřeným certifikací biopaliv. Úřady zahájily oficiální vyšetřování a podaly žalobu na některé dovozce u státního zastupitelství v Bonnu.

Ani německá vláda, ani Evropská komise však zatím nenašly dostatek důkazů, které by vedly k rozuzlení případů. Po kontrolách tří závodů na výrobu bionafty v Evropě však úřady odebraly jedné ze společností certifikaci.

Zatím se zdá, že České republiky se podvody s falešnými biopalivy příliš nedotýkají. „Podle informací na současném trhu v ČR nedochází k významným podvodům v této oblasti,“ řekla investigaci.cz tisková mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu Miluše Trefancová.

Z pohledu mluvčího Generálního ředitelství cel Petra Poura je však celní kontrola biopaliv zahraničních dodavatelů obtížná. „Co se týče zahraničních dodavatelů biopaliv, je složité ověřit, zda se jimi vydaná prohlášení o shodě zakládají na pravdě a mají oporu v prohlášeních vydaných jejich dodavateli (ať již dodavateli biopaliv, nebo biohmoty pro výrobu biopaliv),“ sdělil investigaci.cz.

The post Podvodníci vydělávají na falešných biopalivech appeared first on investigace.cz.