„Vybavují se mi obrázky z doby španělské chřipky, lidé naházení v obrovských halách, o které se nikdo nestaral. Mám pocit, že tohle má být něco podobného,“ reaguje starosta Lázní Toušeň Luboš Valehrach (bezpartijní) na skutečnost, že do historické budovy slatinných lázní v jeho středočeské obci bylo toto pondělí převezeno prvních šest seniorů nakažených koronavirem. Právě staří lidé jsou skupina, kterou covid-19 ohrožuje ze všech nejvíce, dají se u nich očekávat nejrůznější komplikace. Lázně ale nemají vůbec žádné vybavení pro akutní medicínu. Momentálně tu dokonce není ani lékař.

Možná už tam jsou

O tom, že se nákaza koronavirem šíří mezi nejzranitelnějšími lidmi v domovech seniorů, se začalo mluvit minulý týden. Tou dobou byl už virus nejméně v sedmi obdobných zařízeních. V Břevnicích nedaleko Havlíčkova Brodu se nakazilo dvacet z celkem dvaadvaceti klientů s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demence a také část personálu. Tři klientky domova pro seniory v pražské Michli zemřely po převozu do Všeobecné fakultní nemocnice (podle mluvčí nemocnice Marie Heřmánkové nebyl covid-19 bezprostřední příčinou smrti, dvě ženy trpěly chronickou obstrukční plicní nemocí a jedna byla onkologickou pacientkou). 

V sobotu ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) ohlásil, že stát seniorům z pobytových zařízení, kteří se covidem-19 nakazili, vyhradí 329 lůžek v pražských nemocnicích Na Bulovce, Na Františku, v Lázních Toušeň a v dosud zakonzervované vojenské nemocnici v Těchoníně u Žamberka. Tam se má aktivovat jen karanténní část, lůžka pro vážné případy s plicními ventilacemi se zatím otevírat nebudou.

Koronavirus: tikající bomba v domovech seniorů

Toto pondělí odjelo prvních šest lidí z domova v pražské Michli do Lázní Toušeň. „Nechápu, proč právě sem,“ diví se starosta Luboš Valehrach. A není to hlas člověka, který se bojí, že senioři zavlečou nákazu mezi čtrnáct set obyvatel obce. Jeho údiv je celkem racionální. „Ten objekt na to není připraven, je to lázeňský objekt,“ říká starosta. Mimo jiné to znamená, že udržovat infekční hygienu je tu v podstatě nemožné, protože jsou všude koberce. Nejsou tu nemocniční postele, které se dají polohovat, ale běžné válendy, což pro péči o chronicky nemocné například s proleženinami znamená velký problém. Nejsou tu ventilátory, které dýchají za pacienta v bezvědomí, není tu ani „kyslík“, jejž by sestra mohla dát do nosu pacientovi s těžkostmi při dýchání.

Podle starosty Valehracha není ve Slatinných lázních Toušeň ani personál, který by měl jakoukoli zkušenost s epidemií nebo náročnějšími pacienty. „Jsou tam zdravotní sestry, je jich myslím celkem pět, které se léta věnují lázeňským procedurám,“ říká. A nikdo jim ani to, že vhodné zkušenosti nemají, nemůže mít za zlé. Lázně dosud dělaly hlavně slatinné koupele a zábaly, parafinové procedury, vodoléčbu, elektroléčbu či wellness masáže a chlubily se, že jejich „léčebný tým dosahuje výborných výsledků zejména při léčbě revmatoidní artritidy, Bechtěrevovy choroby, atopického ekzému či psoriázy“.

S lékaři je to ještě komplikovanější. Na stránkách je sice jako primář uveden MUDr. Bohumil Svášek, specializací fyzioterapeut. Momentálně ale v lázních, kam už převezli šest seniorů s koronavirem, není ani on, ani žádný jiný lékař. Manažerka lázní Martina Šimůnková nechce prozradit, kdy doktor Svášek dorazí, nechce se bavit ani o tom, zda je vůbec možné seriózně pečovat o staré lidi s koronavirem bez přítomnosti lékaře. „Nemůžeme podávat žádné informace,“ říká Šimůnková. „Volejte tiskového mluvčího pražské Nemocnice Na Bulovce.“

Právě pod Bulovku jakožto jedno z jejích oddělení totiž lázně v Toušeni patří. To starosta Valehrach je sdílnější: myslí si, že lékař Svášek se do lázní už nevrátí. Slyšel ale, že „ještě dnes“ by měli dorazit, „možná už tam jsou“, dva lékaři z dalšího detašovaného pracoviště pražské Bulovky, lázeňské léčebny Mánes v Karlových Varech.

Tam si někdo stěžuje?

„Jsou tam dva lékaři a sestry,“ popisuje mluvčí Nemocnice Na Bulovce Filip Řepa poměry v toušeňských lázních. „Pakliže tam pacienti budou pod dohledem lékaře a jejich nemoc nemá těžký průběh, je jedno, jestli leží na Bulovce nebo tam.“ Po upozornění, že to, co říká, neodpovídá realitě, prosí o trochu času na zjišťování.

Mezitím voláme do karlovarské léčebny Mánes, zda se chystají poslat Toušeni nějaké lékaře, jak tvrdil starosta. Chystají, na starost to dostala vrchní sestra Marcela Boučková a není v jednoduché situaci. „Náš lékař odešel jinam a naše paní doktorka je na neschopence,“ vysvětluje sestra aktuální stav. „Mám tu dva Bělorusy, nemají zkoušku, ale jsou lékaři.“ Víc už prozradit nechce, protože si uvědomí, že „s médii nemá mluvit“.

Mluvčí Bulovky Řepa, který si mezitím sehnal informace, slova karlovarské vrchní sestry potvrzuje. „Pan doktor Svášek z Toušeně je opravdu nemocný,“ říká s tím, že s jeho návratem nepočítá. Nemocná je i karlovarská lázeňská lékařka a její kolega už v lázních nepracuje. „A ano, z Karlových Varů pošlou do Toušeně dva Bělorusy,“ dodává mluvčí Řepa, „vystudovali doma, tady ještě nemají aprobační zkoušku, ale jsou to lékaři.“ V jednom mluvčí Řepa starostu Valehracha opravuje – lékaři nedorazí „ještě dnes“, ale nejdříve za tři dny.

Lékař Svášek se k situaci odmítá vyjádřit. Na otázky „jste nemocný?“ a „kdo se bude o seniory v lázních starat?“ řekne jen: „Na to nebudu odpovídat, to se domluvte s tiskovým mluvčím Bulovky,“ a zavěsí telefon.

Nabízí se otázka, proč se seniorů s koronavirem raději neujala nějaká pražská nemocnice, třeba právě Bulovka, když zatím rozhodně není přeplněná. Podle mluvčího Řepy proto, že „jsou to pacienti s lehkým průběhem, je to jakási obdoba domácí karantény pro lidi, kteří nemohou být doma“. Mluvčí ale souhlasí s tím, že lázeňský provoz rozhodně není vybaven na péči o náročnější pacienty: „Není to nemocnice, a pokud se jejich stav zhorší, budou k nám převezeni.“

Koronavirus: Nedělejte z nás blbečky

Kdo rozhodl o tom, že nakažení lidé pojedou z Michle do Toušeně, prý Řepa neví. Jasné je, že s nápadem na speciální koronavirová střediska pro seniory přišla vláda, respektive ministr zdravotnictví. Jako první dostala nabídku přesunout nakažené do Lázní Toušeň ředitelka domova se zvláštním režimem v Břevnici u Havlíčkova Brodu Hana Hlaváčková. „Byla tu za mnou vrchní sestra z Bulovky, ale shodly jsme se, že vzhledem k jejich těžké demenci to nejde, lepší je pečovat o ně v místě, kde jsou,“ říká Hlaváčková. „Nejsou tam tak vybavení jako my, nemají polohovatelná lůžka, zábrany na nich, uzamykatelná okna. Převoz je navíc náročná věc, pacienti jsou nepohybliví, převoz těžce snášejí a špatně se adaptují v novém prostředí.“ Svou roli sehrál i fakt, že infikovaných pacientů je v Břevnici naprostá většina, nakažená je i část personálu. Momentálně s provozem domova pomáhají hasiči a ředitelka shání dobrovolníky.

Jednatel domova v Michli Lumír Bareš investigaci.cz potvrdil, že jejich klienti byli převezeni do Toušeně, ale neví, kdo to nařídil. S vedením domova jednala o přesunu ředitelka pražské hygienické stanice Zdeňka Jágrová a její podřízená Jaroslava Zelenková. Ředitelka není k zastižení, prý je právě na ministerstvu. „Vážená paní,“ říká do telefonu Jaroslava Zelenková, „nemohu se s nikým bavit víc než pár vteřin, musím řešit epidemiologickou situaci. Nic vám říkat nebudu, muselo by to mít štábní kulturu a na to já teď nemám čas.“

„O co tam jako jde? Tam si někdo stěžuje?“ ptá se po zmínce o Lázních Toušeň tiskový mluvčí pražské hygieny Zbyněk Boublík. Nestěžuje, ale je správné poslat rizikové seniory s koronavirem do lázní, kde momentálně není ani lékař? „Spadá to pod Nemocnici Na Bulovce,“ reaguje mluvčí. „A že tam není lékař? To nevím. Pošlete mi to mailem.“

Starosta Lázní Toušeň Luboš Valehrach je skeptický k možnosti rychlého převozu seniorů, jejichž stav se zhorší, do nemocnice. Objekt je podle něj špatně přístupný, při odvozu by zřejmě museli asistovat hasiči a ti z Lázní Toušeň nemají ochranné pomůcky proti koronaviru, na pomoc by proto museli přijet jejich kolegové z více než padesát kilometrů vzdáleného Kladna.

The post Koronavirus: Vítejte v lázních, senioři appeared first on investigace.cz.

Zatímco národ šije roušky a poklonkující politici přebírají náklad respirátorů z Číny, v domech sociálních služeb se rozjíždí nevídaná katastrofa. 

Nejzranitelnější skupinou obyvatelstva, která by měla být chráněna před koronavirem, jsou staří lidé, zejména ti trpící jednou nebo více chronickými nemocemi. Průměrný věk klientů v domovech pro seniory je přes 85 let a jejich smrtnost (tedy jak velké procento nakažených zemře) dosahuje podle dosavadních zjištění až závratných 15 %. Prokazatelně jsou nejrizikovější skupinou z celé populace. Jenže prakticky žádné pobytové zařízení tohoto typu nemá svého lékaře a o klienty pečuje i v běžných podmínkách jen málo početný sesterský personál – takto je nastavený systém. Státní instituce domovy pro seniory do velké míry ignorují nebo, což je ještě horší, jejich situaci některými kroky ještě zhoršují.

„Nejhorší je stres, bezmoc a to, že nikdo nic neví. Učíme se za pochodu, nespíme. Je to fakt těžký, i pro personál,“ říká vyčerpaným hlasem Lumír Bareš z Domu seniorů Michle, kde se museli vypořádat s tím, že pozitivně testovaní na koronavirus byli nejen klienti, ale i personál. „Pořád přemýšlím o tom, jak se k nám ten vir dostal. A nevím. Byli jsme jedni z prvních, kdo zakázal návštěvy. Nepřál bych to nikomu zažít,“ dodává.

Klientů registrovaných u pobytových sociálních služeb (domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, domovy pro osoby se zdravotním postižením) je v České republice téměř 70 000. Dalších 65 000 osob se o tyto lidi na směny stará. Pravděpodobnost, že za takových podmínek propukne šíření koronaviru, hraničí s jistotou. Znamená to vidinu až tisíců mrtvých jak mezi seniory, tak mezi jejich ošetřovateli, kteří jsou už teď extrémně přepracovaní a psychicky vyčerpaní. 

„K tomu, jak se zachovat v případě nákazy, z našeho resortu nemáme žádné metodické vedení,“ vysvětluje Ing. Daniela Lusková, MPA, ředitelka Domova U Biřičky v Hradci Králové a viceprezidentka Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

Její slova potvrzuje i Martina Pojarová z Pečovatelského centra Praha 7: „Od ministerstva práce a sociálních věcí jsme až na pokyny týkající se pracovněprávních vztahů nedostali nic, co by bylo nějak zajímavé. (…) jsem zcela zklamaná, mám pocit, že žádnou ministryni nemáme. Jako kdyby sociální služby byly úplně neviditelné.“ 

Znamená to, že stát se svými krizovými opatřeními naprosto zapomněl na nejzranitelnější část společnosti. Nevymyslel a nenabídl žádné směrnice, které by v těchto zařízeních bránily šíření viru, dokonce ani neinstruoval personál, co a jak v krizové situaci dělat. Naopak stav ještě zhoršil – během brífinku vlády zaznělo, že dobrovolníci nemají v domovech pro seniory během krizové situace co pohledávat. Jenže právě dobrovolníci by aspoň částečně odlehčili už tak přepracovanému personálu, kterého je nadto chronický nedostatek. Podle sdělení ředitelů pobytových sociálních služeb, s nimiž jsme hovořili, v mnoha zařízeních pracuje oproti normálnímu stavu pouze 70 % zaměstnanců. Vzhledem k celkové situaci pandemie se chybějící část pečovatelského personálu stará o vlastní děti a zůstává doma. 

Chybí tak sestry, jež se i za běžných podmínek starají o desítky klientů na odděleních, ale i sanitáři, kuchařky či uklízečky. A to za okolností, kdy je provoz zařízení daleko náročnější než za normálního chodu. Stojíme proto před situací, kdy klienti pobytových služeb začínají umírat a onemocnění se šíří i mezi jejich pečovateli, zaměstnanci domovů. Podle všeho už tento proces nelze zastavit: počet zemřelých klientů bude růst možná i exponenciálně a v řadách vyčerpaného personálu budou přibývat kriticky nemocné a pravděpodobně i mrtvé sestry. Podobný obrázek je noční můrou všech krizových štábů.

Koronavirus: Nedělejte z nás blbečky

Nejde však jen o to, že neexistuje plán pro vystřídání personálu ani metodické řízení krize. V zařízeních s leckdy čtyřlůžkovými pokoji a s nepohyblivými pacienty chybí i základní vybavení pro boj s šířením koronaviru. Nejsou respirátory, dezinfekce, roušky, bariérové vstupy ani filtry, které by oddělovaly infekční a neinfekční prostory. Šťastnější z těchto seniorských domovů mají lékaře dostupného alespoň po telefonu, většina však nedisponuje žádnou možností, jak jej konzultovat.

„Zatímco stát řeší, jestli dva mladí zdraví lidé na procházce představují nějaké riziko, na nutnou masivní, až ‚brutální‘ ochranu míst se skutečně rizikovou populací – domovů důchodců, domovů s pečovatelskou službou –, na níž spousta lidí dávno upozorňovala jako na zásadní prioritu, se nějak zapomnělo… Žádné posílení, rotace a testy personálu, žádná bariérová opatření, žádná průběžná, detailní dezinfekce… Tohle bohužel bude bolet a hodně to devalvuje všechny oběti, co nás celá ta akce stojí,“ napsal 26. 3. na Facebooku primář pražské záchranky Ondřej Franěk. „Jde o priority v přijímaných opatřeních, a jestli se něco o covidu s jistotou vědělo od začátku, tak to, že do pobytových služeb se to prostě nesmí dostat – tam budou následky obrovské a sekundárně se přenesou do zdravotnictví,“ dodal.

https://www.facebook.com/hollan.matej/videos/10217636103439171/

Poslední kapkou pro poddimenzovaný a vyčerpaný personál pobytových zařízení pak byla některá vyjádření politiků v pátek 27. března, na základě nichž mohl vzniknout dojem, že rozšíření nákazy mezi klienty těchto zařízení způsobil právě personál svou nedbalostí nebo nekompetentností. Politikům snad vůbec nedochází, že pokud dnes někdo stojí v první linii pomyslné fronty boje s koronavirem a nasazuje přitom svůj život, jsou to zaměstnanci pobytových zařízení a nemocnic následné péče.

„Noční směnu v Domově U Biřičky zajišťuje pro 340 klientů jedna zdravotní sestra! Samozřejmě k tomu máme pečující personál, ale naši klienti jsou často velmi nemocní lidé a teď nemyslím kvůli infekci koronaviru. Takovou situaci s našimi sestrami prostě nezvládnu, nezajistím,“ popisuje zoufalou situaci ředitelka zařízení Daniela Lusková.

Obrovský problém je i netestování klientů. „Mluvila jsem s kolegy z jiných domovů, kde se už nákaza vyskytla. Například u klienta, který se vrátil ze zdravotnického zařízení. Což se může stát snadno, vždyť už je ten virus tady všude. Ale musí existovat nějaký vzájemný systém ochrany! Vracíte nám klienta? Tak nám ho otestujte, abychom věděli, že je negativní,“ popisuje Lusková.

Na stejnou věc upozorňují i samotní zaměstnanci sociálních služeb. Po dvanáctihodinové službě zdravotní sestra zjistila, že lékař, s nímž ten den pracovala, má pozitivní test na koronavirus. Zavolal jí to zaměstnavatel s tím, že na plánovanou noční službu přesto musí přijít. Vzhledem k tomu, že se všude píše o dvoutýdenní karanténě pro kohokoli, kdo přišel do styku s někým nakaženým, zdravotní sestra začala obvolávat hygienu i ostatní pandemické linky a doptávala se, jak se zachovat. Nikdo jí ale nedokázal poradit, údajně nejsou odborníci.

Podle Luskové je nepřehledná situace i v tom, jak nakládat se seniory, kteří mají příznaky koronaviru. Jejich klientka se setkala s někým ze zahraničí a přesně deset dní poté se u ní objevila zvýšená teplota. Zavolali záchranku a vysvětlovali, že je potřeba, aby klientka byla otestována, protože může ohrozit dalších šest set lidí. Záchranka ženu odvezla do nemocnice, ale tam ji neotestovali, poněvadž se nevyskytovala v žádné rizikové zemi a neměla cestovatelskou anamnézu. Staré paní předepsali antibiotika a vrátili ji do domova pro seniory. Stav klientky se ale nezlepšil, naopak se po třech dnech ještě zhoršil. Záchranka ji tedy odvezla zpět do nemocnice, kde byla okamžitě zařazena na infekční oddělení a konečně ji i otestovali.

Co se tedy dá dělat?

Existují dva přístupy k tomu, co dělat v době pandemie s nejzranitelnějšími skupinami lidí. Jeden je zaměřený na zdravou populaci a vlastně ho uplatňuje Česko, které na své seniory zapomíná. Tento postup je založený na solidaritě a celospolečenském vypětí většinové populace, kdy se zdraví jedinci sami izolují, zůstanou doma, nosí roušky a sledují vývoj. Cílem tohoto modelu je získat čas. Rozloží se tak počet nemocných na co nejdelší časové období, aby se nezahltily nemocnice, které pak situaci kriticky nemocných zvládnou s dostatečným personálem i vybavením.

Druhý přístup je takzvaně skandinávský (někdy se o něm také mluví jako o švýcarském), kdy se většinová pozornost zaměřuje na ty nejzranitelnější a nejrizikovější skupiny, jako jsou lidé nad 80 let v domovech důchodců, zdravotně postižení nebo lidé s jinak oslabenou imunitou. Zbytek populace dostane jen doporučení, jak postupovat v případě nakažení, podpora se odehrává online po internetu nebo po telefonu. Lidé jsou navíc finančně i jinak motivováni k tomu, aby si co nejvíce seniorů vzali k sobě do domácí péče. Vyprázdní se tak pobytová sociální zařízení, což by mělo radikálně omezit šíření viru ve větších a rizikových kolektivech. 

V Česku se domovy důchodců moc neřeší, přestože většina sociálních služeb představuje vysoce rizikové organizace. Nejenom že nemohou poskytovat své služby s odpovídajícím počtem zaměstnanců, ale kvůli nedostatku ochranných pomůcek ani nedokáží zabránit situacím možné nákazy vlastního personálů, který po každé směně pravidelně odjíždí domů nebo chodí nakupovat. Tyto zařízení nadto ani nemohou poslat své klienty k jejich rodinám či blízkým; dobrovolně si seniory domů skoro nikdo nebere. 

„Ne. Nikdo,“ odpovídá Daniela Lusková na dotaz, kolik rodin si vzalo svoje babičky a dědy domů.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Koronavirus: tikající bomba v domovech seniorů appeared first on investigace.cz.

Vláda vydala v pátek 27. 3. soubor směrnic pro sociální zařízení. V reakci na ně sepsala Daniela Lusková, ředitelka domu pro seniory v Hradci Králové, velmi pobouřený otevřený dopis. Investigace.cz s paní ředitelkou mluvila nejen o tomto dopise, ale i o současné situaci. „Hlavně nás nechte pracovat,“ vzkázala.

V otevřeném dopise píšete, že si teprve teď ministerstva vzpomněla, že vůbec existují nějaké domovy důchodců. Takže jste před pátečním prohlášením neměli od ministerstev žádné pokyny?

Ne. Nějaké metodické pokyny máme od ministerstva práce, ale to je velice slabé, ty materiály se týkají třeba toho, jak máme postupovat ve vztahu k zaměstnancům nebo k zaměstnávání studentů. K tomu, jak se zachovat v případě nákazy, z našeho resortu nemáme žádné metodické vedení. Proto jsem se v dopise vyjádřila tak, že paní ministryně (Jana Maláčová – pozn. red.) se probudila a poštěkává na ministra zdravotnictví Vojtěcha, protože do této chvíle neudělala prakticky nic v metodickém vedení.

Co tedy přinese mimořádné opatření z 27. března?

Samozřejmě je pro nás závazné, což jako sociální služby naprosto respektujeme. Tedy i to, že máme vyčlenit 10 % ubytovací kapacity se samostatnými toaletami na karanténní zónu a podobně.

Nejde ale jen o vyčlenění 10 %, jsou tam i jiná opatření…

Ano, a to je to, co nás skutečně pobouřilo, mě osobně velmi. Protože tyto věci, které nám teď seshora nařizují, jsou zavedené ve většině sociálních zařízení od samého začátku, kdy se nákaza začala šířit. My jako Asociace poskytovatelů sociálních služeb jsme na krizovou situaci reagovali už někdy okolo 5. března, kdy jsme v rámci naší profesní organizace vydali doporučený postup pro všechny poskytovatele, jak se na novou situaci připravit. Byl to takový první materiál, aby se kolegové měli vůbec čeho chytit. A teď, skoro po měsíci, se politici probudí a zjistí, že jsou tady sociální služby, kde se koncentruje nejzranitelnější, nejcitlivější skupina populace, a budou nám říkat, že jim máme měřit teplotu. To jsou věci, které už dávno děláme! Dávno jsme zrušili skupinové aktivity, už dávno jsou zavřené budovy pro návštěvy, takže s námi opravdu naložili jako s nekompetentními blbečky, jak jsem jim napsala (v otevřeném dopise – pozn. red). Přece nejsme padlí na hlavu a všechny důležité kroky k zamezení pandemie, které udělat můžeme, zavádíme. Někteří kolegové mi říkali, že je teď nařízené měřit teplotu bezkontaktním teploměrem, který ale v České republice není k dostání. Navíc od lékařské obce víme, že senioři během koronavirové nákazy nemají typické symptomy jako mladší generace, a pouze měřením teploty u nich nezjistíme, zda jsou infikováni či ne. Takže rady, které jsme od ministerstva dostali, jsou nám úplně k ničemu.

Kdy jste začali s preventivními opatřeními?

Na tuto situaci jsme se začali připravovat na konci února, například zastavením příjmu nových klientů. Postupně jsme zaváděli další věci, třeba zpřísnění bezpečnostních opatření. Zaměstnanci jsou od samého začátku nouzového stavu také vybaveni rouškami, dezinfekcí, všechno si sháníme sami, od státu dostáváme naprosté minimum. V tomto směru jsme se předzásobili už v lednu, protože jsme očekávali, že se něco stane, a nakupovali jsme ochranné pomůcky.

Máte vůbec kapacitu vytvořit požadovanou karanténní zónu v rozmezí 10 % z ubytovací plochy vašeho domu pro seniory?

Vůbec nerozumím, jak se můžou domnívat, že je něco takového možné. Ještě před vypuknutím pandemie jsme věděli, že zemi chybí tisíce lůžek pro seniory. Víme, že všechna momentálně dostupná lůžka jsou obsazená. V Domově U Biřičky v Hradci Králové je kapacita 340 lůžek a máme více než 500 dalších žádostí o lůžko, na volné místo tedy čeká 500 lidí. 

Rozumím tomu dobře, že kvůli plné kapacitě u vás izolační prostor není možný?

Za normální situace by to tak bylo a všechna lůžka by byla obsazená. Jak už jsem ale říkala, již třetí týden nepřijímáme klienty a několik lůžek, v řádu jednotek, se nám kvůli úmrtí uvolnilo. V našem domově tedy určitý omezený prostor na karanténu máme, ale jen díky tomuto opatření, tedy že jsme zastavili příjem klientů. Kolegové v jiných seniorských domovech ale takový prostor nemají, protože omezení příjmu klientů jim nikdo nenařídil. U nás zkrátka máme nějaký manévrovací prostor, ale 10 % představuje 34 lůžek a ta volná nejsou. V praxi to znamená, že z jednolůžkových pokojů, které ale v jiných zařízeních nemají, děláme dvoulůžkové pokoje bez ohledu na komfort klientů. Prostě je sestěhujeme, abychom měli k dispozici prázdné pokoje, a pakliže se objeví nákaza, infikovaného klienta i s jeho lůžkem převezeme do jednoho z těch chráněných pokojů. 

Jestliže se vám tedy podaří vytvořit izolované pokoje, budete mít dostatek personálu? 

Pro představu, U Biřičky máme teď v přímé péči o 15 % personálu méně, protože čerpají ošetřování (člena rodiny nebo péče o dítě – pozn. red.) nebo jsou v pracovní neschopnosti. Nedostatek personálu v sociálních službách jsme v médiích rozebírali už letos v lednu, když jsme měli potíže s náborem zaměstnanců z ciziny. Nic se na tom nezměnilo a do toho přišla současná kritická situace a já musím někým nahradit například naše zaměstnankyně-matky, které chtějí chránit své děti a být s nimi doma, což je logické. I takto nám klesl počet personálu. Pokud to jde, pokoušíme se ho nahradit brigádníky nebo dobrovolníky, například studentkami vysokých škol, které teď musí být doma a mají chuť nám pomoci.

Kvůli bezpečnosti klientů by ale podle nového souboru nařízení měl být počet dobrovolníků omezený. Jak s tím naložíte?

To je problém. Všechny studentky, které vozí lidi na procházky – protože my to nezvládáme – asi budu muset poslat domů. Takhle nám (vláda – pozn. red.) pomáhá. Jejich opatření nemá logiku, když si uvědomíte, že každý den do našeho domova vstoupí sto dvacet zaměstnanců. Ti sice projdou zdravotní kontrolou, nemůžeme ale kontrolovat jejich sociální kontakty, vazby ani místa, kde se mohli vystavit nákaze. Někdo může přijít s nákazou a nemá ještě symptomy, a už se všichni vezeme. Ale jak to chcete dělat jinak? V sociálních službách děláme, co můžeme, abychom zajistili jejich chod, a oni (vláda – pozn. red.) nás napadnou, že zdroj nákazy je běžně od zaměstnanců, že jsme to sem „zavlekli“ my.

Myslíte si, že „zavlečení“ personálem je jediný způsob nákazy klientů?

Samozřejmě, že ne. Velké riziko představuje návrat klienta ze zdravotnického zařízení, třeba z vyšetření v nemocnici nebo z léčebny dlouhodobě nemocných (LDN). Byť žádáme o to, aby je tam v zájmu prevence před propuštěním povinně testovali, zdravotnická zařízení na to vůbec nereagují. Takže to odsouzení, které vyznělo (z prohlášení vlády – pozn. red.), že za nákazu můžeme my jako zaměstnanci, naprosto neberu.

Budete muset dobrovolníky skutečně propustit?

Je to v doporučení vlády a jako ředitelka to zvažuji. Už teď mám od rodin našich klientů zpětnou vazbu „hlavně ne dobrovolníky“. Jak už jsem říkala, do našeho domova pro seniory denně vstoupí na 120 lidí a dva nebo tři dobrovolníci navíc by neměli být problém. Pod tlakem veřejnosti ale jejich činnost budu muset zastavit.

Máte tedy zprávy od rodin klientů, jež se na základě vyjádření ministerstva zdravotnictví obávají o zdraví svých blízkých?

Ano, mají strach, ministerstvo se vůbec nezamyslelo nad tím, jaký dopad jejich doporučení a výtky vůči nám budou mít. Oni (vláda – pozn. red.) chtějí, abych vyčlenila personál, který se bude starat o nemocné, což ale v žádném případě nemůžeme zvládnout. Nemůžu určit někoho, kdo se bude starat pouze o infikované, bude chybět někde jinde, máme málo zaměstnanců, a proto se musí střídat ve směnách a na různých postech. Nefunguje to tak, že bych vzala dvě holky v oblecích a v respirátorech a řekla jim: „Teď se starejte jenom o nakažené.“

Jak se k situaci staví vaši zaměstnanci?

Je to pro ně velká zátěž, zvlášť když jsou to ženské od rodin, mají děti, a přesto chodí do práce. Já vím, že na tuto situaci stát nebyl připraven, ale poněvadž mají nejvíce informací, prosím, aby s námi ty věci konzultovali, než něco vypustí do éteru. A nesmí nás nechat ve štychu!

Zdravotnický personál u vás teď bude mít napilno… 

Noční směnu v Domově U Biřičky zajišťuje pro 340 klientů jedna zdravotní sestra! Samozřejmě k tomu máme pečující personál, ale naši klienti jsou často velmi nemocní lidé a teď nemyslím kvůli infekci koronaviru. Pokud se nadto nakazí, projev infekce bude s ohledem na nemoci spojené se seniorským věkem jistě odlišný než u mladších a doposud zdravých lidí. Takovou situaci s našimi sestrami prostě nezvládnu, nezajistím. Nevím, jestli si pan ministr myslel, že disponujeme nekonečným množstvím personálu.

Máte k dispozici nějakého lékaře? Odborníka?

To je dobrá otázka. Prakticky žádné zařízení jako to naše nemá svého lékaře – tak je nastavený systém. Lékař dochází v rámci návštěvní služby například jednou v týdnu a je to praktický lékař klientů. Momentálně ordinuje po telefonu. Ten doktor k nám nestrčí čumák.

Lékař posuzuje zdravotní stav pacienta po telefonu?

Ano, zařadili nás do systému, kde zdravotní sestra jakožto pracovník s nejvyšší odborností musí posoudit, zda jde o příznaky koronavirového onemocnění, a potom vyjednávat se záchrannou službou. Což je další věc, kterou nikdo neřeší. Neboť nastane situace, kdy saniťák nebo doktor, pokud je v sanitce přítomen, musí vyhodnotit, zda nám tu toho člověka nechá, nebo ho odveze do lékařského zařízení. Podle mého názoru by v současné situaci měla spíš přijet nějaká mobilní laboratoř a namísto subjektivního vyhodnocování stavu pacienta provést konkrétní testy. 

Máte už praktickou zkušenost s takovými případy? 

Jedna z našich klientek byla v kontaktu s někým, kdo byl v zahraničí. Přesně deset dní poté se jí zvýšila teplota. Volali jsme záchranku a konzultovali situaci se záchranářem. Kvůli té osobě ze zahraničí jsem mu říkala, aby u paní provedli testy, že tu máme stovky lidí na stejné lodi. Odvezli ji, ale neotestovali, že prý nebyla v žádné rizikové zemi – jasně že tam nebyla, když je klientkou domova pro seniory –, a vrátili nám ji s antibiotiky zpět. Stav té paní se do tří dnů zhoršil, proto jsme ji poslali zpět. Bylo velmi zvláštní, že ji najednou umístili na infekční kliniku a testovali ji – naštěstí byla negativní. Podobný průběh, jako jsem vám popsala, zažili už i v jiných domovech, kde mají opravdu infikované seniory. 

Jak to víte?

Mluvila jsem s kolegy z jiných domovů, kde se už nákaza vyskytla. Například u klienta, který se vrátil ze zdravotnického zařízení. Což se může stát snadno, vždyť už je ten virus tady všude. Ale musí existovat nějaký vzájemný systém ochrany! Vracíte nám klienta? Tak nám ho otestujte, abychom věděli, že je negativní.

Já vím, že to pro vládu není jednoduché, ale musíme udělat aspoň něco. My jsme žádali, aby probíhalo testování, a chtěli jsme ochranné pomůcky. Když mi za hodinu propukne nákaza, nemáme nejkvalitnější respirátory třetí třídy (FFP3 – pozn. red.). Máme dvojkové respirátory, máme empíry (operační pláště – pozn. red.), máme pokrývky na hlavu, samozřejmě rukavice, ale jen díky tomu, že jsme se dopředu zásobili. 

Koronavirus: tikající bomba v domovech seniorů

A jak vás zásobil stát? 

U Biřičky jsme od státu dostali pouze látkové roušky, první typ, asi tři tisíce kusů, což je pro nás jako nic. Daleko důležitější bylo 88 respirátorů druhé třídy. Pokud je ale zaměstnanec vyhodnotí jako nedostatečnou ochranu, má právo odmítnout práci, což musím akceptovat.

Při kontaktu s nakaženými je ale doporučeno nosit ty „trojkové“ respirátory.

Jasně. Než vydali moudré opatření, že máme měřit teplotu, měli nám nejdříve zajistit pomůcky. Teď přišla zpráva, že pan ministr posílá 200 000 respirátorů do sociálních služeb, bezva, ale vezměte si, kolik těch zařízení je. Pokud k nám z této ministerské zásilky doputuje patnáct nebo dvacet respirátorů, jak dlouho s tím vydržíme? To není pomůcka, která se může používat neomezeně dlouho. 

Stalo se, že by si některá rodina vzala své stařečky domů?

Ne, nikdo.

Jak vaši klienti reagují na současnou situaci?

Mají informace z médií a od nás mají informace o tom, co se konkrétně děje v našem zařízení. Nejhůře snášejí, že za nimi nemohou chodit návštěvy. Řeší se to tak, že si s rodinami telefonují, pomáháme jim se Skypem. 

Včera jsem U Biřičky zavedla další bezpečnostní opatření. Vydávám je postupně, aby to na klienty nebyl příliš velký nápor. Spočívá v tom, že na místech určených k setkání se smějí scházet maximálně ve dvou. Najednou to v domově působí zvláštně, nemohou si třeba v kantýně posedět u pivka. Zdraví má ale přednost a bezpečnostní opatření nezavádíme jen pro ně, ale i pro nás, zaměstnance.

V našem domově nastane velký problém v nejbližších dnech, kdy budeme klienty stěhovat z jednolůžkových pokojů – takže ti, co si žili ve velkém komfortu, najednou dostanou parťáka a zásadně jim narušíme soukromí. 

Jak vám může pomoci veřejnost? Můžeme něco udělat?

Popravdě řečeno, veřejnost nemůže udělat nic. Co budeme moci, to pro ty lidi uděláme. Nepřijímáme žádné balíčky, ovoce, pití, nic, co by mohlo být kontaminováno. Roušky nám dodává, kdo může – dobrovolníci, skupiny, ale i firmy. Čekám, až jich budeme mít tolik, abychom mohli používat ty látkové a ty jednorázové šetřit až na dobu, kdy dojde k nákaze. Přes prádelnu máme zajištěnou dezinfekci. Látkovými rouškami chceme vybavovat i naše klienty. Šijeme si je i sami, děvčata si otevřela tzv. rouškárnu a vyvinula vlastní typ roušek s kapsou, kam dáváme vatelínu. Improvizujeme jako všichni po celém státě. A vláda nám pak předloží tak nehorázné doporučení, jak máme postupovat!

Vlastně vám říkají něco, co je pro vás samozřejmostí…

Proto mě to tak urazilo. A to, jaký má můj otevřený dopis dopad, jenom dokazuje, že jsem se skutečně vyjádřila za lidi, kteří fungují v provozu sociálních služeb, za ty nejposlednější u lůžek.

 Jiná zařízení nám říkala, že kromě látkových roušek mohou lidé darovat vitamíny, je to tak i u vás?

Určitě, to je dobrý nápad, to by nám určitě pomohlo. Obaly dokážeme dezinfikovat a pak vitamíny rozdělit mezi klienty. My už jsme U Biřičky na začátku března zásobili vitamíny personál, aby si posílil imunitu, ale na to, abychom je dávali i klientům, nemáme finanční prostředky.

Chcete ještě něco dodat?

Přála bych si, aby veřejnost vnímala, že pečovatelé jsou odhodlaní lidé, kteří berou práci jako poslání, a že uděláme všechno, co je v našich silách. Veřejnost by nás v tomto měla rozumně podporovat, protože to máme strašně těžké. Dále bych chtěla poděkovat především svým lidem v Domově U Biřičky za jejich přístup a za to, jak svědomitě se připravují. Děkuji také všem kolegům ve všech (sociálních) službách v České republice.

Ing. Daniela Lusková, MPA, vystudovala VŠ obory sociální péče, ekonomie a řízení. Je držitelkou mezinárodního certifikátu IPMA pro projektové řízení úrovně C, má zvláštní odbornou způsobilost v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. V současné době je ředitelkou domova pro seniory Domov U Biřičky v Hradci Králové, sociální pracovnicí agentury podporující pěstounskou péči a lektorkou kvalifikačních kurzů pro pracovníky v sociálních službách. Působí také jako viceprezidentka pro kvalitu sociálních služeb Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

The post Koronavirus: Nedělejte z nás blbečky appeared first on investigace.cz.